Hříchy otců 31B.

6. prosince 2019 v 2:42 | Fénix |  Hříchy otců
Zdravím, takže slíbené dokončení jedenatřicáté kapitoly je zde. Konečně taky po dlouhé době nějaká akce. Doufám, že si ji užijete a zanecháte mi tolik kýžené reakce. :D Poslední dobou jsem s časem a tím pádem i psaním na štíru, takže vážně vážně potřebuji vědět, že svým časem neplýtvám nadarmo. Ergo, alesapoň tři komentující budou fajn motivace k rychlejšímu zveřejnění další části. Předem díky.


Měl jsem svojí dohodu a vyslal jsem zprávu, že ve svým městě nebudu trpět utiskování bezbranejch ani jiný nešvary. Nelsonova matka byla jenom začátek. Tolik toho vím, že na krize jsou zapotřebí dva. Nemělo by moc smysl citýrovat jí, když její mužíček by se dál choval jako nezodpovědný hovado. Nevyžaduje žádný extra detektivní dovednosti, vykoumat, kde bych mohl dotyčnýho, co hodlá prochlastat podporu, odchytit. Newhopeskej lokál, bašta všech místních vidláků, epicentrum ztracenejch nadějí a ústředí mýho antifanklubu. Za celý svoje zdejší působení, sem tu byl jenom jednou. Barman i štamgasti byli dost zřejmý v tom, že nejsem dvakrát vítanej. Počítám, že tentokrát to nebude jinak. Z otevřenejch oken už na dálku zaznívá opileckej řev a halekání doprovázený drnkáním na banjo. Že o zábavu nebude nouze, je víc než jistý.
,,Zdá se, že je tam živo," ze stínu malý terasy se vyloupne už důvěrně známá silueta.
,,Co vy tady, padre?" lhal bych tvrdit, že nejsem překvapenej, najít svatýho muže zrovna v blízkosti knajpy. Ne, že by to bylo něco neobvyklýho, co se náklonnosti k ohnivý vodě týče, my dva si nemáme co vyčítat. Jenže taky sdílíme nechuť popíjet jí právě tady.
,,Čekám tu na vás. Byl za mnou jistý mladý muž s obavou o vaší bezpečnost, dost tvrdošíjně trvající na tom, že bych se měl pokusit zabránit vám v tom, co se bezpochyby chystáte učinit. Nebo vám být alespoň nápomocen," dodá, potutelnej úsměv vytahující koutek jeho úst nepatrně vejš. Připomínající parťáka po boku, pro každou špatnost.
,,Nelson junior?" nenapadá mě kdo jinej, ačkoliv i tohle je dost nečekaný. Asi sem musel udělat dojem, když by se o mě držkatej spratek měl bát. Viktor potvrdí nepatrným pousmáním. ,,Jste vítanej," řeknu jenom bez toho, že bych projevil skepsi v tom na kolik by mi svatej muž mohl bejt užitečnej, kdyby začalo jít do tuhýho. Nechtěl bych ho podceňovat, ale zásady typu; Kdo po tobě kamenem, ty do něj chlebem, nebejvaj v bitce dvakrát užitečný. Na druhou stranu, jednu výhodu to v sobě má, mít po boku někoho místního, když společně projdem tradičníma lítačkama. V kopě rozjařenejch ožungrů, bych těžko našel chlapa, co hledám a se kterým sem osobně ještě neměl tu pochybnou čest. Na brzkou hodinu, je tu celkem narváno. Veškerej ryk rázem utichne. Tváře kamenný. Bezzubej stařík s bílejma fousama po hrudník utne svý sólo na banjo. Pohledy většiny přítomnejch právě na nás, některý odrážející údiv, jiný otevřený nepřátelství namířený na mojí osobu. ,,A tenhle znáte? Šerif a padre vejdou do baru... a dostanou nakládačku..." polohlasně zamumlám svojí chmurnou předpověď.
,,Třeba nebude tak zle," odvětí Viktor se stopou pobavení v hlase, zároveň, co označí polohu dotyčnýho, za kterym se vydat. Chlap docela korba, možná o pár let mladší než já. Zas tak dobře to nepoznám. Ustupující vlasy, několika denní strniště a rýsující se pivní mozol podtrhujou vizáž ztroskotance. I když jako jeden z mála, vypadá, že se docela dobře baví se svejma kumpánama, bez toho, že by nám věnoval větší pozornost.
,,Joe Nelson?" oslovím ho pro kontrolu.
,,Jo, o co kráčí?" otočí se od barpultu na tváři širokej škleb, kterej pomalu zmizí, jak jeho oči padnou střídavě na mě i Viktora. Na pobudu ze kterýho to táhne jak ze sudu přesto, že je sotva po poledni, prokáže obdivuhodný zapalování: ,,Mladej si pouštěl klapačku na špacír, co? No to se musíte stavit, za mojí starou. Ta si z něj dělá boxovací pytel," odsekne bez většího interesu.
,,Kvůli tomu tu nejsem," tak nějak se připravim na trable. Jeho kumpáni projevující víc než živej zájem o náš rozhovor, vypadaj jako jedni z těch, co trable rádi.
,,Domnívám se, že by se nám lépe hovořilo někde ve větším klidu, nad skleničkou? Na můj účet?" je to padreho klidná autorita a samozřejmě nabídka chlastu grátis, co vyvolá patřičnou odezvu. Chlápek přikejvne a zrovna tak jeho kumpáni, začnou působit míň výhružně, když i pro ně barman na Viktorův pokyn naleje drink. Zůstanou u baru, když s Nelsonem seniorem my tři zamíříme do odlehlejšího koutu, k jednomu z volných stolků. Dění okolo znovu ožije i když do původního radostnýho hukotu má dost daleko. Mezi oblakama tabákovýho kouře se valí dusná atmosféra napětí.
,,Řikám vám rovnou, jestli tohle má bejt nějakej pokus, jak mi mluvit do duše, můžete si ušetřit námahu," nedostatek respektu mu nebrání si do chřtánu na ráz obrátit grátis pití.
,,Mluvit ne, ale můžeme naslouchat. Možná pak společně snáze nalezneme nějaké řešení vaší situace," nabídne Viktor, docela ignorující ostrej pohled, co po něm střelím. Do podoby tý známý Sally mám dost daleko abych poslouchal nářky trosek.
,,To už je na tom ta vaše branže tak blbě, že lovíte svoje ovečky po putikách a šerifové vám dělaj ochranku?" odfrkne do už prázdný skleničky. Aspoň je zřejmý, kde jeho synátor pobral držkatost, ,,Se světem to jde čím dál víc do háje," zamumlá.
,,Cesty Páně vedou nejkřivolačejšími stezkami a Jeho světlo září i v těch nejtemnějších koutech," prohlásí padre smířlivě.
,,Hm, že sem si nevšiml, když mě po dvaceti letech vykopávali z práce. Ani ho nevidím, když si můžu podrážky ušoupat, abych sehnal novou," Nelson senior znova zamručí. Na jeho hledání práce bych měl svůj názor, nic méně, rozhodnu se si ho nechat pro sebe, zrovna tak jako svoje řešení situace odložit na pozdějš. Vlastně sem ještě neměl příležitost, sledovat padreho operovat v jeho ranku, takže mu klidně přenechám prostor. Zatím projeví, že ví víc než aby zkoušel další utěšující fráze. Beztak další runda, co objedná má na zatvrzelce daleko účinější vliv. ,,Co vy dva o tom můžete vědět. Ani jeden z vás nemá na krku haranty a bláznivou starou. Přísahám, někdy si říkám, že vy jste na to vyzrál nejlíp. Užíváte si a nemusíte řešit tyhle hovadiny," svojí zkalenou péči nasměruje mym směrem.
,,No tak to asi děkuju, za ocenění. Ne, dělám si srandu. Nejsem tu od toho, abych vám vykládal, že pokud za někoho přijmete zodpovědnost, zrovna dvakrát nezáleží na tom, jestli je to ženská nebo chlap, to takovej koumák jako vy, určitě ví sám," z tónu mý řeči by mělo bejt jasný, že nežertuju ale taky ani nejsem zvědavej na podobný dřísty.
,,Myslíte, že je to tak snadný? Byl jsem dobrej manžel i táta, ne že ne. Platil jsem včas účty a všichni měli vždycky co jíst. Ale co teď zmůžu. Vemte na dlani chlup když tam není. Neznáte tu bezmoc, když jim najednou nemůžete dát, co potřebujou. Dvacet let sem makal jako magor. Chodil včas o víkendu a někdy i ve svátek, když bylo třeba. Nikdy neudělal žádnej průser a co za to? Vykopli mě ze dne na den. Bez nároku na odstupný. Prej ztráta důvěry. Jenže já vim, jak to je. Cizáci, co makaj za polovic. Došlo to až sem. Jenže vykládejte to těm nahoře. Našinec nemá nikde žádný zastání," zachmuřeně ze skleničky vymáčkne i tu poslední kapku.
Viktor celý tý tirádě naslouchal s hlavou nakloněnou k jedný straně. ,,To by nemusel být tak neřešitelný problém. Pokud byste svolil, mohl bych se přimluvit u některého ze svých farníků. Zajisté by se pro vás dalo nalézt nějaké uplatnění alespoň do doby než si naleznete něco, co by vám vyhovovalo více," promluví po dlouhým zvážení.
,,Tak to hodně štěstí. To ví každej, že tady v okolí žádná práce není. Loni se mi povedlo nás tak tak udržet nad vodou. Není to nic extra, co si chlap může vydělat, když se dá najmout farmářema, ale bylo to aspoň něco. Letos? Darmo mluvit. Úroda bude slabá a ty co si můžou dovolit někoho najmout už maj plnej stav," žal nad nedostatkem pracovních příležitostí se jme rozpustit na dně další skleničky zadarmo.
,,Možná jste se jenom blbě díval," osobně, jeho zdůvodnění beru přesně tak jak je, jako výmluvu. Kdyby tak ohnivě potřeboval bejt zaměstnanej, přijal by práci od kohokoliv. Což mám jistotu, že neudělal.
,,Zrovna vy, víte dobře, proč to nejde," těkne při tom očima ke svejm kumpánum na baru, který skutečně jako by si ho hlídali. Na svý poměry je skutečně neobyčejně bystrej. ,,Osobně proti vám nic nemám a vážně oceňuju, co děláte pro mýho kluka a ty další děcka, vy oba, ale nemůžu jít proti ostatním," má dost slušnosti, aby čučel zahanbeně do stolu, když mumlavě připouští srabáctví, co může zlikvidovat jeho rodinu.
Viktorova tvář odráží zmatek, tak se ochotně jmu mu vysvětlit situaci: ,,Nic podstatnýho. Jenom takový malý moratorium. Pár trotlů tady z města dospělo k závěru, že radši zdechnou hlady než dělat pro Edgara, za to, že se za mě postavil. Žádná škoda, řekl bych. On si s tím poradí. Ten, kdo to vymyslel, nejspíš práci má no a určitě se tady o svýho loajálního patolízala postará, když ho tak ochotně poslouchá a kašle na to, že jeho rodina strádá. Vážně, žádnej problém," cynismus nemusim ani předstírat v tý části primárně mířený na tupou ovci následující stádo. Kyselej škleb adresáta značí, že to padlo na úrodnou půdu.
,,Ach tak," na padrem dík jeho založení a na vzdor zkušenostem, který jistě má, je znát, že má potíž se se situací popasovat. Osobní setkání s blbcem někdy může způsobit rozčarování. K jeho dobru, je taky znát, jak mu závity v mozku přímo šrotujou, jak se zároveň snaží vykoumat řešení. V podstatě pochopím, že jeho arzenál neobsahuje vhodnej příměr na to, jak kreténovi říct aby nebyl kretén. ,,Strach nás může učinit hluchými a slepými avšak nikdy by nás neměl učinit hluchými a slepými vůči potřebám našich nejbližších," zvolí dost kulantní způsob.
,,Právě na ty myslím. Nechtěl bych aby si někdo některý z mejch dětí podal, když neudělám, co řikaj," tiše zamumlá, statná figura jako by se chtěla vcucnout do židle. Jedno je jistý, že ani chlast grátis mu odvahu do žil nedodá.
,,Řiká kdo? Mě to celý zní spíš jako laciná výmluva. Férovější by bylo přiznat rovnou, že se vám do ničeho nechce. Nic méně, pro všechny případy, by mělo bejt jasno, že ve svým městě nestrpim, aby někdo ohrožoval děcka. Ať už vy, vaše žena, nebo kdokoliv další-"
,,To, co se vám zde šerif patrně snaží sdělit je, že nemusíte mít žádné obavy. Světský i boží zákon, jsou na vaší straně," Viktor se do toho vloží smířlivějc, Nezdá se, že by to bylo co platný.
,,Obojí s tím sotva něco zmůže. Nemáte ani ponětí proti čemu stojíte a co se chystá," Nelson senior zní tak vyplašeně, že svojí další kariéru by mohl založit na štípání drátů ztaženejma půlkama.
,,Dejte nám šanci. My dva se přeci již nějaký čas známe, není to tak, Joe? Za tu dobu, učinil jsem snad něco, co by vás přimělo o mě pochybovat?" v padreho otázce je skutečnej zájem.
,,Ne, Otče," připustí Nelson čuče při tom pořád do desky stolu.
,,Proto, mi prosím, zkuste důvěřovat i nyní. Jen a pouze na vás záleží, zda se odhodláte učinit ten správný krok. Nic méně, pokud tak učiníte, máte podporu nás obou," přislíbí padre, což bych byl radši kdyby nedělal.
,,Přimluvíte se za mě u pana McEllistera, aby mě ještě vzal?" nečekal bych, že ve vyhaslejch očích násosky bez budoucnosti, může vzplát živej zájem a snad i jiskra naděje.
,,Nebudu si třepit pysk pro nějakýho norka," hned se jmu tu jiskru uhasit. Možná, že on mě moc nemusí, ale já si vážim Edgara dost na to, abych mu tohle boží nadělení dohodil.
,,Uděláme, co bude v našich silách," s lehkým úsměvem, přirozeně, muj společník na to má jinej názor docela neslučitelně s tim mym.
,,Přísahám, že nebudu pít, když mě vezme," fráze, planý sliby, co tak nutně musej přijít, že někdy bych si přál dostat pěťák, za každej takovej, co sem kdy slyšel. Byl bych v balíku, koupil si opuštěnej ostrov a podobný cancy už nemusel nikdy poslouchat.
,,Řekl bych, že dobrej začátek by byl právě teď. Kámo, jestli to myslíš vážně, zvedni zadek, sbal to cos nestihl prochlastat s těma svejma povedenejma přítelíčkama a upaluj domu k ženě. Možná by ses cestou mohl stavit něco nakoupit, páč ti tam děcka doslova řvou hlady. Udělej to a pak možná budu přemejšlet o tom, že tě neseberu kvůli defraudaci, což je přesně to, co tady děláš, když prochlastáváš podporu. To jenom tak pro začátek," na každej pád pokud by to měla bejt ta patřičná hybná páka, co momentálně aspoň na pár dní vyřeší situaci, proč jí nevyužít.
,,To nemůžete. Nebo jo?" obrátí se na padreho pro tu vyšší inštanci k odpovědi. Ten jenom pokrčí ramenama.
,,Tvoje volba, kámo," ušklíbnu se. Po pravdě, není moc jinejch věcí, co bych s nim dělat mohl. Jeho paničce, jsem slíbil, že ho expres rekomando odešlu z knajpy domů a to taky dělám.
,,Sakra, vy jednoho umíte otrávit, fakt že jo," kyselej škleb v svěšenejch koutcích Nelsona seniora, je mi dostatečnou odměnou.
,,Snažim se. Spousta věcí tu teď bude jinak. Čim dřív to těm vašim tvrdejm makovicím doběhne, tím líp. Můžeš to vyřídit i ostatním," ani nemusím nic říkat, jsme středobodem zájmu jak jeho kumpánů, tak pokradmu i zbytku lokálu.
,,Byl bych radši, kdyby o tomhle všem nikdo nevěděl. Pokud by to šlo?" Nelson se nakloní, hlas ztišenej do spijkleneckýho šepotu při tom nezpouštějící svý kumpány ze zřetele.
,,Bez obav. Nebudem vytrubovat do světa, že jeden místní povaleč se hodlá nechat zaměstnat," nenechám sardonickej škleb opustit svý pysky i když čuju trable. Možná ne hned, ale hodně brzo.
,,Myslím to vážně. Tady končí legrace. Lidi tu jsou na vás hodně naštvaný. Na pana McEllistera taky. Ne kvůli jeho Jimimu, toho tu má ve směs každej rád a vědí, že ten kluk za to nemůže jakej je. To na vás. Některý tvrdí, že jste démon, co do našeho města přinesl neštěstí. Já na takovýhle kecy nevěřím, ale hodně lidí jo. Vás, Otče, se to taky týká. Lidi by vás neměli vidět spolu. Říkaj, že jste se zpronevěřil svýmu poslání, když se paktujete tady se šerifem místo toho abyste se lidi jako on snažil dostat z města. Měli byste to vědět protože se zdáte jako slušný chlapi, co se nám skutečně snažej pomoct a až to vypukne mohli byste bejt nemile překvapený," je to věc slyšet chlapa jak hora šuškat jako plachá školačka. Tak moc vyplašenej se zdá při svým temným proroctví, chlap co nejspíš nikdy moc odvahy nepobral, ne k boji s vlastním životem. Nic méně, musí to bejt i tak dost velký.
,,Vypukne co?" padre za všech okolností neztrácející rozvahu mi svojí otázkou potvrdí, že co se chystá nenechává tak docela bez zájmu ani jeho přesto, že navenek se snaží udržet fasádu klidu a vyrovnanosti. K naší smůle, na vyplašenýho plašana, ani jeho přívětivost nemá kdo ví jak povzbudivej vliv.
,,Už jsem řekl víc než dost. Dík, za pití," na svojí robustní figuru a s ohledem na to, kolik už toho musí mít v žilách se Nelson senior zvedne s obdivuhodnou mrštností, ,,Dávejte si pozor," hlesne místo pozdravu. Už ani zdaleka ne tak ochotně se odplouží ke svejm souputníkům. Prohodí s nima pár slov ani ne v tak přátelskym a nadšenym duchu, jak by se dalo očekávat. Asi dobrý, že krátce po zaplacení svýho účtu se vytratí, což je přesně to, co jsem od něj chtěl. Nic méně nepříjemný svrbění v zátylku znamenající blížící se svízel, přetrvá.
,,Zatraceně, zrovna teď vzpoura nul není to, co potřebuju," zamumlám, nejistej si, co si vlastně o tom celým mám myslet. Nic pěknýho to není. Kopyta křižmo vyhodim na stůl, na místo, co zůstalo volný po našem nečekanym informátorovy.
,,Dostávat se nám jen toho, co potřebujeme, náš život zde by nebyl ani zdaleka tak zajímavý, drahý příteli, nemyslíte?" padre se pohodlnějš opře v židli, ,,Jedno je jisté, ať už budete muset čelit čemukoliv, vězte, že za vámi stojí větší síla než proti vám," dodá naprosto si jistej svejma slovama a nejspíš i sám sebou.
,,Myslim, že to co teď momentálně potřebuju je další drink," nechtěl bych rozporovat přesvědčení svatýho muže, ať už se bere kdekoliv, nic méně, já tolik optimismu nemám. Že optimismus spolu s vstřícností, je to poslední čeho bych se tu dožadovat měl, se mi potvrdí záhy.
Místní hostinskej, ze všeho nejvíc připomíná švába na dvou krátkejch nohách. Holá hlava skoro slitá s ramenama pokračující do buclatýho skeletu na vrchu zakončená párem černejch za všech okolností potměšile působících oček na mě zazírá obzvlášť nepřívětivě, když se k nám konečně po drahný době na těch krátkejch nožkách dobatolí: ,,Je mi líto, pánové, ale to byla poslední runda. Nic proti vám, Otče, ale chlapi se nedokážou dost uvolnit, když je tady šerif," zaskřehotá vlastně docela zdvořilej požadavek.
,,Tady z mýho místa, jak se na to tak dívám," haksny na stole posunu ještě pohodlnějš, je jasný, že to majiteli není dvakrát recht, ,,Řekl bych, že to bude spíš takhle, vy nám sem bez keců pronto donesete láhev nejlepšího bourbonu, co tady v tom pajzlu je, když nebude stačit, tak ochotně a s úsměvem dovalíte ještě další a na oplátku, já budu dělat, že jako nevidim, támhle tu domácí samohonku, k prodeji který, určitě nemáte licenci," líně kejvnu ke kameninovýmu demižonu stojícímu na jedný z polic za barem. Místo názvu jen pár iksek na vinetě znamenající domácí provenienci dost jistě patlanou někde v dřezu nebo ve vaně, přesto u štamgastů, nemohoucích si dovolit federální přirážku, těšící se největší oblibě, jak mi neuniklo.
K jeho dobru, putikář se nesnaží urážet mojí inteligenci zapíráním. Kyselá držka, co nahodí, je za tisíc přiznání. Nenaloženě odbelhá splnit objednávku, jenom je ho slyšet zamumlat něco o městských fízlech.
,,Co je?" muj společník na mě nepřestává zírat a já netušim, jestli mám čekat další přednášku na téma etičnosti vydírání nebo jak si jeho zírání vyložit.
,,Jsem ohromen. To a to s Nelsonovými, začínáte působit jako muž připravený převzít záležitosti pevně do svých rukou," zkonstatuje padre podpoře svoje slova uznalým úsměvem.
,,Mám takovou zásadu. Když už mě maj vyrazit, tak ať je to s velkou parádou a já po sobě nechám co nejvíc nasranejch neřádů," objasnim svoje stanovisko.
,,Přístup s jakým je možné se ztotožnit," odvětí Viktor. Skutečně my dva jsme si podobný, víc než by se mohlo zdát. Jeho společnost začínám oceňovat čim dál víc.
Šváb na malejch nožkách se přibatolí i s lahví a dvěma relativně čistejma skleničkama, není od něj dvakrát pohostinný ani uctivý k hostum, všechno s výmluvnym bouchnutím umístit na stůl. Tentokrát na odchodu mumlaje něco o arogantních kreténech a to sem mu při tom jenom zdvořile poděkoval. Hned mezi nás rozleju drink, když už to máme se samoobsluhou. Původně sem neměl v plánu pít, jenže dneska je stejně dobrej den jako každej jinej a nevraživý pohledy štamgastů, mojí touhu tu otravovat vzduch co nejdýl, jenom zvyšujou. Viktor si se mnou mlčky přiťukne, pobaveným výrazem podporující mojí revoltu. ,,Když už byla řeč o těch neřádech, jak se má náš druhej případ? Kápnul jste na něco, za co bych si mohl podat jeho tatíka?" přivedu řeč na Tobiase, ani na něj jsem nezapomněl a jeho situace, je další, co sem si dal za cíl vyřešit, pokud to bude to poslední, co ve funkci udělám.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.