Hříchy otců 31.C.

6. prosince 2019 v 2:46 | Fénix |  Hříchy otců
Další část

,,Není toho příliš. V podstatě spíš nic než něco. S Tobiasem jsem prošel veškeré základní osobnostní testy. Vychází v normě na dítě jeho věku. Schopnost imaginace lehce nad průměrem, jak se dalo očekávat. Ovšem nic, co by nasvědčovalo týrání či nějakému prožitému traumatu," zazní odpověď, jakou jsem zrovna nechtěl slyšet a padre se skutečně tváří tak, že mi jí nechtěl dát.
,,Jasně, ale oba jsme viděli, že to u nich je všechno jenom ne v pohodě," namítnu. Možná bych měl bejt rád za výsledek, kvůli klukovi, což bych taky byl, nepovažovat už od přírody podobný testy, za ztrátu času. Nějak jsem doufal, v padreho víc inovativnější přístup. Zklamání, který se mi tak docela nedaří odstranit z hlasu.
,,Mohl bych ještě zkusit hypnózu. Pravdou je, že v tak raném věku je dětská mysl schopna celkem efektivně vědomě vytěsnit ty nejvíce traumatizující vzpomínky," nabídne.
,,Ve vší úctě, ale tohle mi přijde spíš jako salónní trik," zamručim.
,,Byla by to alternativa," Viktor omluvně pokrčí ramenama.
,,Musí bejt něco, za co toho chlapa dostat. Prej by měl mít Tobbi ještě starší ségru, víte o ní něco?" oblak bezmoci se nad náma začíná znovu ponuře zhmotňovat. Tak moc, že sem ochotnej se zaobírat každou teorií.
,,Obávám se, že ani v tomto případě nemohu být příliš užitečný. Edit žádné ze svých dětí nepřinesla ke křtu a dokud chodila, tak kostel vždy navštěvovala sama. Počítám, že by důvodem mohl být nesouhlas jejího muže. O žádném ze svých dětí se nezmínila ani při zpovědi. Vlastně ani nenaznačila, cokoliv co by ji trápilo. Patrně to bude má chyba, že ztratila víru, nedokázal jsem s ní navázat vztah důvěry, jaký by měl být, dokud to bylo v mých silách-"
,,Skleničku vzhůru! Přijdem na to, jak toho zmetka dostat," nabídnu místo klasičtější fráze "hlavu vzhůru"- to ještě nikomu nepomohlo. Zato pořádně se zpít, někdy ráno dělá věci jasnější. Aspoň, co moje zkušenost sahá. Padre v odpověď do sebe zasmušile obrátí panáka. Každej máme svoje démony, ani chlap tak na první pohled vyrovnanej není výjimkou. Můžu se jenom dohadovat, že ty jeho maj podobu selhání v poslání, jaký mu řekli, že má, ,,Na víc, nemyslím si, že tohle by byl ten důvod. Je to běžná praxe násilníků, odříznout svojí oběť od toho, co je pro ní důležitý. Vy jste pravděpodobně neudělal nic špatně, jenom její manžílek jí asi zatrhl za váma chodit. Je to jenom další důkaz, že se tam vážně něco děje. Možná ta holka by mohla něco vědět. Když zdrhla, počítám, že jí bylo tak šestnáct, takový žáby většinou zdrhaj, tak, že po sobě zahladěj stopy, když maj nějakej důvod. Najít jí, možná by nám mohla říct, co se tam dělo. Možná by sme jí přesvědčili, aby vypovídala, pokud by to bylo nutný," navrhnu.
,,Možná máte pravdu. Když o tom tak uvažuji, koresponduje to s dobou, kdy Edit přestala navštěvovat kostel. Ten samý rok, kdy se narodil Tobias. Pokud k něčemu závažnému došlo, mohlo by to mít souvislost. I tak děkuji. Alespoň pro teď, je mé svědomí o něco lehčí," počastuje mně vděčnym úsměvem.
,,Za nic. Předpokládám, že čas od času má každej nárok na krizi víry i takovej skoro světec jako vy," neodpustim si přátelský rejpnutí.
,,Má víra je rok od roku pevnější. V mém případě se jedná spíš o krizi identity, abych tak řekl. Nikdy jsem nebyl příliš dobrý v té části mého poslaní zahrnujícím naslouchání a poradu bližním. Nedokážu být dostatek empatický. Ztratit Edit mne v tom jen utvrdilo. Možná měla jiný závažný důvod, proč opustila církev nic méně, to nemění nic na tom, že já měl být osobou ke které by se uchýlila pro pomoc. A to je jen špička ledovce. Rozhlédněte se kolem, cožpak takto se chová stádo vedené dobrým pastýřem? Nedokáži k nim promluvit tak, abych vyhnal zlobu z jejich srdcí. Nedokáži je ani přesvědčit o lásce a nekonečném milosrdenství našeho Pána. Kdybych to svedl, mladá Madison by stále ještě mohla žít. Za její činy, ji bude spravedlivě soudit náš Pán, nic méně neuchýlila by se k nim nebýt k nim dohnána zoufalstvím pramenícím ze ztráty víry. Nedokázal jsem v ni vzbudit naději v odpuštění ani slitování v srdcích jejích mučitelů-"
,,Pardon, technická-" sebemrskačskou tirádu přerušim sportovním gestem, ,,Za tu holčinu, se obviňujete úplně zbytečně. Za prvý, vyšetřování ještě není ukončený, ale jsem si skoro stopro jistej, že si život nevzala sama. Za druhý, šikanovala jí banda puberťáků, od těch těžko můžete čekat kvality jako slitování nebo cokoliv dalšího. I kdyby ste si z kazatelny plíce vymluvil, nebylo by to nic platný. Tušim, že jejich učitelé s tim maj jistý zkušenosti. Těch pár křiklounů tady, z praxe vim, že takový lidi maj spíš víc problém sami se sebou než, že by skutečně nenáviděli. Na vzdory tomu, že je na tom postavený vaše přesvědčení, s těma problémama jim nemůžete pomoct, dokud oni sami nebudou chtít. Ovšem to počítám, že není pointa," rozleju mezi nás další rundu, ,,Takže, pokud se nevidíte jako pastýř, jako kdo se vidíte?" podobný formulace, jsem byl dost často příjemcem na těch terapeutickejch sezeních, kdy se zkoumala moje příčetnost, věřim, že jí Viktor rozpozná a ocení coby drobnej vtip na povzbuzení. Možná čas od času každej potřebuje terapeutický sezení, ale za kým má jít chlap, kterej má v popisu práce, poslouchat výlevy jinejch? Já nabízím tuhle chlastací variantu.
Skutečně zareaguje drobným pousmáním: ,,Já sám sebe vždy viděl spíše jako bojovníka. Je to něco v čem o sobě mohu se vší skromností říci, že jsem dobrý. Je to část mého poslání, jaká mne skutečně naplňuje," prohlásí docela klidně a sebevědomě.
,,Neurazte se, padre, ale zrovna nemáte figuru na to bejt ranař," nepodaří se mi skrejt překvapení zrovna touhle odpovědí.
,,Svatá válka má mnoho podob a ne vždy se v ní bojuje konvenčními způsoby," poukáže mírně, ,,Věříte v přítomnost Zlého na Zemi?" zeptá se poněkud zvláštně a všechno na něm nasvědčuje, že je docela vážnej.
,,Jak pak by ne. Co je to za otázku? Jsem šerif, před tim v Chicagu sem byl soukromej detektiv a ještě před tim dlouhý roky policajt. Zažil sem toho dost, takže o zlu mezi náma mě nemusíte dvakrát přesvědčovat. Znám to nejhorší a zažil jsem to nejšpinavější, čeho jsou ty, kdo si říkaj lidi, schopný. V podstatě není nic, co by mě překvapit mohlo," hořkost poznání zaplašim palčivostí chlastu posílajícího si požerákem.
,,Příteli, obávám se, že si tak docela nerozumíme. Hovoříte o následku zatím co já o příčině. Zlý v biblickém pojetí, je mezi námi, skutečný, pokouší nás svými klamy prostřednictvím svých služebníků-"
,,Pardon, padre, teď ste na to kápnul. Tohle je ten problém, co mám s celým tím vašim konceptem. Lidi, tak jak tomu věřim já, maj v sobě sklon k dobrýmu i tomu zlýmu. Je to jejich přirozenost a volba, co si vyberou. Bylo by to moc snadný házet vinu na nějakou nadpřirozenou moc. Fakt je ten, že jenom my a nikdo jinej, zodpovídáme za to, co si vybereme. Nechcete mi snad tvrdit, že Tobbiho tatík je kretén, protože ho ovládl démon, že ne?"
,,Ovšem, že ne. Záležitosti jsou mnohem komplikovanější. V podstatě má otázka nesouvisela ani s Tobiasem. Tedy ne přímo-"
,,To je dobře. Chtěl bych, aby mezi náma bylo jasno. Já proti vám nic nemám a vážim si vás jako člověka. Uznávám svobodu názoru a vlastně by se našlo i dost věcí se kterejma bych mohl souhlasit, třeba jako to se smrtelnejma hříchama, věřim, že je to něco, co člověku škodí. Tady na Zemi. Nevěřim v duši, ale v lidskýho ducha, osobnost, kterou korumpuje pokud se nechá ovládnout závistí a tím dalším. Z tohohle pohledu je to tisíce let ověřenej a pořád platnej návod na život a na to jak si udržet příčetnost. Což je bezva. Ale nechoďte na mě s věčnym zatraceni po smrti a těma dalšíma kejklema. Peklo je tady a teď. Připravujeme si ho my našim jednáním. Žádná nadpřirozená bytost by nás nedokázala mučit tak jako dovede dobrýho člověka mučit strach nebo výčitky svědomí, feťáka jeho absťák nebo závistivce touha po mamonu. Všechno pasti, do kterejch se tak ochotně sami chytáme-" muj názor, moje životní filosofie, moje jediná víra.
,,Tedy nikdy jste se při svém osobním ani profesním životě nesetkal s ničím, co by vaše logika ani duch z rozumu nedokázali vysvětlit?" Černý oči se do mě skoro propalujou, jako by se snažil proniknout pohledem přímo do mýho srdce.
,,Pro všechno se dřív nebo pozdějš najde rozumný vysvětlení," lež vypustim docela hladce přes pysky. Ach, dobře, možná by se jedna dvě věci našli. V podstatě celej muj loňskej rok a existence mýho partnera, kterej by existovat neměl. Stejně jako moje přítomnost tady a celej náš rozhovor s padrem, kdybych to bral do důsledků, ani tu právě teď nesedím.
,,V tom případě se omlouvám. Nechtěl jsem vás tlačit do nepříjemné situace. Patrně jsem se zmýlil v úsudku. Má chyba. Takové podobné se mi stávají často. Ostatně o tom jsem vás varoval již na začátku. Lidé nemají rádi mou podivnost. I přesto bych rád, pokud bychom mohli zůstat přáteli neboť i já si vás velice cením," tentokrát je to nucenej křečovitej úsměv spolu se známkou zklamání v hlasem co mám možnost zaregistrovat.
,,Nemusíte se omlouvat. Někdy nás můžou překvapit i ty, který si myslíme, že známe dobře. My dva se ještě tak dobře neznáme," nejsem dvakrát moudrej z toho, co za takovým náhlým obratem stojí a vlastně se mi do toho ani dál vrtat nechce.
,,Možná na tom něco bude. Patrně ještě nedozrál ten pravý čas. Na každý pád, kdy by jste si chtěl o čemkoliv promluvit, byť by se to mohlo zdát sebezvláštnější... budu čekat," Viktorovo ujištění zní jako by o něčem ujistil i sám sebe.
Intenzivnějš se snažim zaplašit dojem, že chlap ví víc než dává znát. Možná je to tim jeho pronikavym pohledem, kterej už zase jako by mě skenoval. ,,Je tady jedna věc, na kterou jsem se vás potřeboval zeptat. Nic mystickýho, jenom takový nepatrný uvedení do obrazu. Všimnul jsem si, že je tady ve městě sdružení křesťanskejch děcek, docela sem byl překvapenej, že je nevedete. Můžu znát důvod? Eventuálně, jestli byste mi o tom řekl něco víc?" nemůžu dostat z hlavy dvojici, kterou jsem potkal v Jimiho kurzu. Holt každej z nás to potencionální zlo hledáme a vidíme někde jinde.
,,Oh, jistě. Tušil jsem, že dříve či později vzbudí váš zájem. Mohu vás uklidnit, že je to docela neškodný spolek, vedený jistým Jeremiahem Abbottem. Solidní muž a dobrý křesťan. Dělá vše, co se od něj očekává. Pravdou je, byť by tato možnost byla na snadě, nepovažoval jsem za tak docela poctivé, abych je vedl právě já neboť, jak jste jistě již poznal, některé mé liberálnější postoje se příliš neslučují s jejich zásadami. Mám za to, že ti mladí lidé, měli nárok dostat, to co očekávali a co je více v souladu se zaměřením takového sdružení. Vzácná shoda, která se vyskytla v tomto případě mezi mnou a arcibiskupem," diplomaticky vysvětlí, že v zásadě nechtěl mít nic společnýho s bigotníma fanatikama, který jsou v týhle fázi ztracený a pokoušet se je směrovat podle svýho nejlepšího vědomí a svědomí, by vedlo akorát k potížím. A jeho nadřízeným tak docela nebyl po srsti jeho přístup.
,,No přeci jenom to byla šance je ovlivnit," namítnu z pozice týpka, co vždycky šel hlavou rovnou proti zdi.
,,Některé zkušenosti jsou nepřenositelné, drahý příteli. Naprostá většina členů, je v tom věku, kdy jsou pevně přesvědčeni o správnosti svých postojů, pokoušet se je změnit z pozice nesprávné autority, by vedlo pouze k většímu zatvrzení. Abych byl upřímný, nejsem si tak docela jistý ani tím, jak bych to měl provést. Oni sami musí dospět k poznání, co je v životě skutečně důležité a správné. Prostřednictvím poznání a vlastní zkušenosti. Nepotřebují vůdce, který je přiměje se ohnout proti jejich pocitům, byť by to mělo být ve prospěch dobré věci. Potřebují autentické zážitky, které jim mohou zprostředkovat pouze autentičtí lidé. Jako vy a James na příklad. Tím samozřejmě nechci říci, že bych vás kdy měl v úmyslu využívat coby nějaké exemplární příklady," rychle dodá.
,,V pohodě. To by mě nikdy nenapadlo si ani myslet a asi vás i chápu," vážně věřim tomu, že by ho ani ve snu nenapadlo nás zneužít pro nějakej svůj sociální experiment. Třeba, že celý slavný New Hope se mi jako jeden velkej experiment v rukou psychopatů, jeví. V padreho prospěch, svědčí jeho tým. Děcka v tak nízkým věku, že je měl šanci ovlivnit, respektive působit na ně, dřív než mě vůbec znali. Jsou to spratci a to řikám se vší náklonností, jakou ve mně dokázali vzbudit, nic méně ani jeden z nich nikdy vůči mě nebo Jimimu neprojevil tu bigotní strunu, jaká je tu tak moc patrná u jejich starších. Že padre je poněkud mimo rámec zažitejch představ ostatně už dneska prokázal tim, že nebohou Madison vlastně osobně, za její činy nehodlá poslat šupem do chřtánu pekelnýho. ,,Každopádně je to od vás docela odvážný, to nemáte ani trochu strach, že ten kdo na ně působí teď na nich zanechá svojí stopu nenávratně?" čerpat zkušenost jenom z letmýho setkání se dvěma vzorkama, je ode mě hodně povrchní, beru, že celková nálada ve městě taky není tak horká, jak se mohlo zdát ze začátku, to že taky vím, nic méně nechat dobrovolně někoho na pospas pofidérním názorům, mi jako hazard přijde.
,,Vy, kterýžto se toliko opíráte ve svobodnou vůli lidí, tak malou víru máte v to, že dokáží učinit ta správná rozhodnutí, když je jim dán prostor?" zní a vypadá nepříjemně pobaveně.
,,Touché! Asi sem si to zasloužil. Lidi jsou v zásadě volové a mně je v zásadě šumák, jak se ty zdejší zachovaj, pokud tim nepřekročej zákon nebo mě nenaserou. Akorát řikám, že ste možná probendil příležitost pro svojí věc," svým poslednim argumentem mi dost připomněl jednoho dalšího takovýho. Možná by mohli mít i něco společnýho.
,,To bude patrně ten rozdíl mezi námi. Víra v našeho Stvořitele mi dává sílu nepochybovat o všech jeho stvořeních. Může to přinést jistý klid do srdce, když se nad tím zamyslíte," po dlouhý době, nepokrytě vyrovnanej výraz míru v padreho postoji, je sice fajn, nic méně s ohledem na současnou situaci i dost iritující.
,,Tak vy tvrdíte, že všechny boží stvoření jsou hodný lásky a ve svý podstatě bezchybný? Tak mi vysvětlete existenci támhle toho-" poslední slova skoro nedokážu vyslovit přes skřípání svejch zubů. Padre zatím nemá ten výhled, co já na nově příchozího do baru, nic méně, po tom, co ho získá, zazubí se ještě víc. ,,On především. Pán ve své neskonalé moudrosti, na své nejmilovanější sesílá zkoušky. Jsem názoru, že on je tou vaší," poznamená laskavě na adresu trosky toho času sotva stojící na nohách, částečně hledající oporu o barpult. Sotva by v dotyčnom teď byl poznat vzor nažehlenejch ctností, co se ještě před pár dnama snažil předvádět. Ošuntělí civilní hadry, co se svým majitelem, podle stádia rozkladu, vymetli už pár škarp, neoholená tvář, celkovej postoj štvance neznajícího hrdost, když hlasitě začne škemrat o drink, kterej mu výčepák odmítá nalejt s tim, že už má dost. Pak na konec povolí, přeci jenom byznys je byznys. ,,Váš předchůdce, si Willfreda v podstatě osvojil, když před pár lety přišel o oba rodiče při autonehodě. Věděl jste to? Byl ještě teenager, když se to stalo. Poměrně tvrdý kluk. Na svůj věk si vedl velmi dobře. Veškeré náležitosti kolem pohřbu a pozůstalosti, zvládl vybavit docela sám a dokázal se ztrátou vypořádat téměř zázračně. Šerif Rodgers mu pomáhal v začátcích, v podstatě jej učil, jak být dospělým byl jeho mentorem. Oni dva se pak stali téměř nerozluční. Will nedal jinak, že chce jít v jeho stopách. Jen těžce nesl, když se šerif rozhodl odejít-"
,,Dojímavej příběh, fakt že jo," předpokládám, že svatej muž se už naučil chápat muj sarkasmus, ,,Nic to ale nemění na tom, že ho asi vychoval blbě. Nenaučil ho to základní a sice, že když v naší branži se pokusíš podrazit parťáka, tak dostaneš na bendžo. Ten kluk je dočista ztracenej. Nemá v těle ani jedinou odvážnou buňku, nezná co je to čest a kolegialita mu nic neříká. Co bych měl s někým takovým dělat?" Vlastně ani nechci koukat Willkinsovým směrem, už dost špatný, že obtěžuje každej aspekt mýho života. Jako by nestačilo, že svýho zastánce našel v Jimim. Padre mi další do počtu přesně chyběl.
,,Možná právě to je váš úkol, abyste jeho edukaci dovršil, drahý příteli," namítne Viktor.
,,Tak to se asi někdo spletl. Nejsem vhodná náhradní otcovská postava, nejsem učitel. Sotva vím, co dělat se svým životem. Nemám kapacitu vést někoho dalšího," samo sebou si sem vědomej chyb, kterejch sem se v jednání s Willkinsem dopustil. Prchlivost zrovna jako sklony k předsudkům, jsou pro změnu moje prokletí, ale v zásadě nemám ani chuť něco z toho napravovat i kdyby to bylo možný.
,,Možná stačí být jen přítel a rádce. Řekl bych, že pro to jste více než kvalifikovaný," navrhne padre s vlídným pousmáním, zajímalo by mě, jestli by měl takovej přístup i kdyby jemu někdo pil krev.
,,Myslim, že přátel má chlapec víc než dost," poukážu. Fakt je, že suita, co se s popraskem vřítí do lokálu a rovnou si to namíří k Willkinsovy, moc přátelsky nevyhlíží. Poznám skrčka, co působí jako jejich kápo a má nejvíc keců, ne tak asi desítku jeho kumpánů, co stihnu v okolnim mumraji rozpoznat.
,,Jestli tohle ale není můj dobrej kamarád Willfred?" je o něco nižší než Willkins, přesto ho snadno chytne do sevření kolem krku spíš připomínající "kravatu" než přátelský gesto, ,,Hledáme tě po celým městě a ty se zašíváš tady. Kdepak máš tatíčka policajta, aby tě ochránil? Asi by byl pěkně zklamanej, kdyby tě takhle vidě, nemyslíš?" nemá možnost zaregistrovat mě v odlehlým koutu podniku, ,,I když možná, že ne. Slyšel jsem, že tě vyrazil. Už ani ten s tebou nemohl vydržet. Kdo by taky stál o takovou krysu," pokračuje v zesměšňování podporovanej vydatnym řehotem svejch kumpánů.
,,Nestojím o problémy, Chipe," Willkins se chabě pokusí vymanit ze sevření, asi by měl lepší šanci nebejt očividně oslabenej několikadenním flámem.
,,Tak to sis měl rozmyslet, než si začal vyrábět problémy jinejm. Víš, že mě pan Rattini kvůli vám vykopl? Beru to jako spravedlnost, že ty seš teď taky na dlažbě," zlověstně se ušklíbne, ,,Ale nemyslím si, že by mi to stačilo. Co myslíte, kluci? Stačí to?" dramaticky se obrátí ke svojí bandě, držící svojí oběť pod paždím, jako by jeho hlava byla fotbalovej míč.
,,Ne-"
,,Nepárej se s ním!"
,,Vraž mu jednu!"
Ozve se hned několik nápadů z řad jeho kompliců. Z řad štamgastů, nikdo nehne ani brvou. I hráč na banjo ztich. Všichni hladově čekající krvavou šou.
,,Nechci tady žádnou krev na podlaze, chlapi!" houkne hostinskej ze svýho místa. Strach o svůj majetek je to jedinný, co mu dělá vrásky.
,,Bez obav, když nějakou pustí, přinutíme ho aby jí vyčistil vlastní hubou, je to tak?" Chip se znovu obrátí pro podporu davu, vláčející Willkinse jako hadrovou panenku bez vlastní vůle, po obvodu kruhu, kterej se z ostatních čumilů volně vytvořil.
,,Možná by bylo dobré zakročit?" navrhne pokojně Viktor na jehož přítomnost sem skoro zapomněl.
,,Proč? Už mě nějakou dobu svrběla ruka, jednu mu vrazit. Proč bych měl bránit, když to někdo udělá za mně?" řekl bych, že cynismus v mejch slovech mi nikdo nemůže vyčítat. Willkins se mi nadělal problémů už víc než dost.
,,Protože jste čestný muž? Možná jsem se zmýlil v ostatních věcech, ovšem nevěřím, že byste byl druh muže, který by dopustil, aby kvůli osobním pocitům, bylo ublíženo slabšímu v nerovném boji," zdá se o tom přesvědčenější než já.
,,Co vy víte. Možná to pro něj bude užitečná lekce," naleju nám každýmu vrchovatou skleničku jejíž obsah si hodlám vychutnat v malejch doušcích, palčivost alkoholu dokázala vždycky spolehlivě zaplašit hlas svědomí a zdá se, že to funguje aspoň dočasně, i na to oživlý svědomí v podobě mýho společníka.
,,Co? Cos to říkal?!" na place Chip pokračuje v bavení publika týráním svý oběti, ačkoliv se zdá, že Willkins se přeci jenom zmohl k slabýmu odporu, třeba že pořád drženej v železným sevření, povede se mu z něj na konec vyprostit a svýho trýznitele odstrčit. Při tom sám vrávoravě stojící na svejch nohách, hádám, že dílem zkonzumovanýho chlastu a dílem vinou trochu přivřenýho kyslíku, co ještě před chvilkou měl.
,,Říkal jsem, že pokud tě pan Rattini vyhodil, můžeš si za to sám," kurážnost prohlášení nemůže popřít ani několikerý lapání po dechu mezi slovama. Zjevně moc hlubokomyslná odpověď než aby se jí lopata Fergusonova ražení, dál zabývala.
,,Ale, ale Wilíku, tak se hned nečerti, co kdybys nám tady místo toho pěkně zatancoval, jako dobrá cvičená opička. Vždycky jsi dělal, co ti druhý řeknou, tak s tím nepřestávej. Pobav nás a možná z toho vyvázneš i bez úrazu," vybídne ho, opojenej pozorností, který se mu dostává asi víc než touhou po násilí, ,,No tak, šup, šup, dělej!" začne vytleskávat jednoduchej rytmus, pár z davu se k němu přidá a dědek začne melodii vydrnkávat na banjo.
,,To nemůže dopadnout dobře," znovu konstatuje Viktor, obava v hlase, oči neschopný se odtrhnout od přehlídky.
,,Klídek, padre," je to ten moment kdy i já děním začnu bejt mírně zaujatej. Willkinsovu tvář rudou ponížením je vidět na dálku, z celýho držení těla patrný, že utéct by bylo to, co by nejradši, což ovšem není dost dobře možný, přes korby zamezující mu únikovou cestu. ,,Pět babek na to, že se zlomí," nabídnu sázku. Odolat přesile a nepodlehnout hromadnýmu nátlaku by nemusel ani větší formát.
,,Je odolnější než vypadá. Ať je po vašem," padre přihodí na stůl svoje prachy, ve prospěch Willkinse.
,,Tak co je?! Řekl sem tancovat!" Chip svůj požadavek podpoří prázdnou pivní lahví mrštěnou Willkinsovy pod nohy, tak že letící střepy ho donutěj uskočit.
Ten, vyjma toho nucenýho pohybu, jinak ani nemrkne, ,,Jdi se bodnout, Fergusone!" nějak se mu povede znít pevně. Dobrý pro něj. Předvést strach by jeho trýznitele jenom povzbudilo. Když nemá jinou možnost, uchýlí se zpátky k barpultu ke svý skleničce v zoufalým pokusu, že všechno přejde, když bude předstírat, že se nic nestalo.
,,Hou, hou, podívejme se, komu to tady dorostli koule!" zahaleká Chip pobeveně, ,,Kdybys je měl dřív, ta tvoje děvka by nemusela hledat potěšení u jinejch. Až se mnou poznala, co je to pořádnej chlap! Je to tak, šukal jsi přeci Carterovou, že jo? Nebo spíš ona tebe? Co jak jste to měli? Spíš to druhý, řekl bych. Že bys byl stejnej kuřbuřt jako tvuj šéf? Tak není divu, že potřebovala pořádnýho nabíječe," maník je zřejmě odhodlanej začít bitku za každou cenu, opět za mohutný podpory publika. ,,Ách! Ách! Udělej mi to pořádně!" takhle škemrala, když sem jí šukal. Jako každej takovej násilník ví jaký tlačítko stisknout, aby dostal co chce. Že jsou to jenom kecy, ví Willkins ještě líp než já a oba jsme byli u toho, když zrovna tenhle zmetek, přiznával barvu. Jenže po jeho opilým mozku by asi nikdo nemohl chtít logický uvažování.
,,Zabiju tě ty hajzle!" vykřikne, zůstane za ním převrhnutá barová židle, když se vrhne provokatéra ztrestat. Je to tak náhlá akce, že i v jeho stavu se mu povede zasáhnout Fergusona pěstí do tváře. Ráně však chybí ten správnej důraz, aby byla k užitku spíš než ke škodě.
,,Tos podělal, chlapečku," Ferguson, asi nečekal, že vůbec dostane a bejt tím pádem shozenej před vlastním publikem snese dost nelibě. Tvrdá rána pěstí do žaludku, přiměje Willkinse se ohnout v pase a druhá pod bradu, ho pošle vrávoravě pozadu, kde ho zachytí dvojice hromotluků. Nemá moc kontroly nad tím, když ho vrhnou zpátky do středu kruhu. Jeho další pokusy, jsou už pak jenom snahou vyhnout se nejtěžším úderům než že by se dostal k vlastní akci.
,,Předpokládám, že vy mě nenecháte žít po zbytek mejch dní s tím, když tam teď nepůjdu a nenechám si kvůli tomu nanicovatýmu nemrchcoulovi taky pár naložit, že jo?" nejsem moc nadšenej vyhlídkou vtrhnout sám do vřavy rozjařenejch po krvi bažících monster, který určitě nebudou potěšený, že jim chci pokazit zábavu.
,,Věřím, že učiníte takové rozhodnutí a bude to to správné, abyste s ním dokázal žít vy, drahý příteli," padre, jak už bejvá jeho zvykem, úsměv skryje za okrajem skleničky. Stačej jeho oči, jiskřící nesnesitelně vesele.
,,Jsem si jistej, že Bible je plná těch, co dělali správný rozhodnutí. Osvěžte mi paměť, zrovna teď si nevybavím žádnýho se kterým by to dobře dopadlo," spolu se sarkastickou poznámkou, do sebe na ráz obrátím celou další skleničku bourbonu. Dost možná, že na dlouhou dobu poslední. Není totiž jistý, že v dohledný době budu schopnej cokoliv konzumovat v lepším případě, jinak než brčkem. Ne snad, že by mi dělalo starost, postavit se Fergusonovi, ani dvěma či třem gorilám z jeho suity. Jenom bych byl klidnější mít někoho, kdo mi bude krejt záda. Představa mít proti sobě celou místní osádku, z těch co si určitě rádi bouchnou, do někoho, kdo jim leží dlouho v žaludku už tak fajn není. Samo sebou, že nemůžu počítat s jinou než duchovní podporou ze strany svýho společníka. Asi bych to od znalce písma vlastně ani nemohl chtít. Nenaložený brblání zaznamenám už když se deru skrumáží těl, která se utvořila ze štamgastů opouštějícíh svoje místa v pokusu o lepší výhled. Situace v kruhu se už stihla docela vyhrotit. Willkins na zemi zkroucenej do polohy plodu marně se snažící chránit střídavě břicho a hlavu před kopancema kterýma ho zasypává ne jenom Ferguson ale i jeho dva nejnabušenější kumpáni. ,,Tak to by stačilo!" musim zařvat, aby mě bylo slyšet přes rozjařený povzbuzování od zbytku davu. Ferguson si ještě párkrát kopne než mi milostivě věnuje pozornost. ,,Tři na jednoho, kterej se nemůže bránit, tomu řikám frajeřina. Co takhle to zkusit na někoho, kdo se bránit může?"
,,To myslíte jako s váma? Nebudeme se s váma prát, šerife. Stejně tu každej ví, že bez odznaku a zbraně, jste jenom připosraná bukvice," Ferguson se ohlídne pro sichr po svejch kumpánech. Ty svorně přikyvujou, jak se na osobní gorily, sluší.
,,Hezky si mu to nandal," ozve se odkud si z davu, kterej se mezi tím utišil, čekající co bude dál.
,,Odvážný slova od někoho, kdo už ode mě jedou nakládačku dostal," připomenu, pro případ, že by zapomněl, ,,Ale prosim, jak je libo," dav přišel pro show a show dostane. Pro začátek při tom, jak pomalou chůzí projdu k barpultu. Odložím odznak i zbraň po tom co jí zbavím zásobníku i obsahu komory, který si ponechám. Nepsaný pravidlo a povinnost každýho hospodskýho, zneškodněnej kvér přijmout do úschovy, ,,Spokojenej?" s důrazem na efekt nechám, prostřednictvím několika elegantních otoček, všechny vidět, že pod bundou nemám žádnou další zbraň. Využiju čas, kdy zkoprnělej tyran šrotuje, jak se z výzvy vyzout. Jeho gorily čekaj na povel, takže Willkins pořád ležící na podlaze v kaluži vlastních zvratků a krve, je nehlídanej, když se dostanu až k němu aniž bych při tom kohokoliv dalšího pustil ze zřetele. ,,Seš celej, mladej?" zakaleným pohledem na mě zírá, jako na zjevení. V okamžiku realizace se pokusí o úsměv přes zuby zbarvený krví.
,,Šerife," zasténá, asi dobrý znamení, že mě poznává, takže mu nevymlátily zbytky mozku z lebky. I tak mu trvá než mu docvakne, chytne se mojí ruky a nechá vytáhnout na nohy, ,,Budu v pořádku," zasípá, ,,Jen chytím trochu dech," držíc se za pochroumaný žebra, nic méně aspoň po svejch se doplouží, za mojí asistence k pultu, kde se opře. Nemám čas a vlastně pořád ani chuť se jím dál zaobírat. Představení ještě není dohraný.
,,Tak co bude?" kdybych se narodil kousíček víc pod šťastnější hvězdou, možná by Ferguson z bitky i vycouval. No není to můj případ.
,,Jste blázen? Jsme tři a vy jste sám," snaží se znít povýšeně, že má pomyslně naděláno v kalhotách, cejtim na dálku.
,,Jo, taky si řikám, že to trochu nebude fér. No můžeš si klidně pozvat na pomoc i další kámoše," připojím svůj nejlepší úšklebek, ,,Co vy ostatní? Bando pokryteckejch přizdisráčů," s očima všech spočívajících na mě, se ze záchranný akce stala ukázka síly, ,,Má někdo koule na to se mi postavit?" těm co stojej v první řadě půlkruhu, kterej znova teatrálně obejdu, jednomu každýmu pohlídnu do tváře, ,,Je na čase abyste pochopili, jak to tady ode dneška bude. Já sem tu zákon a nedovolím, aby tu kdokoliv pronásledoval nebo ubližoval slabším. Nebudu trpět žádný vydírání, úplatky ani nic dalšího z toho bordelu, na kterej ste tu byli zvyklí. Nebudu trpět pronásledování někoho jenom kvůli tomu, že se se mnou baví. Pokud s tim máte někdo problém, máte možnost si ho vyřídit osobně. Právě tady a teď a nebo se s tím naučte žít. Tak co? Nikdo?" osamělý zakašlání odkud si z davu, je jediná reakce v jinak ztichlým lokálu. ,,No, Chipe, kamaráde, nezdá se, že by tu byl někdo, kdo by tě podpořil. Je to na tobě. Že sem frajer, tak ti nechám první ránu, co ty na to?" tupej dav se zachoval tak, jak se od tupýho davu dalo očekávat, zbaběle v momentu, kdy bylo požadováno aby jednotlivec vystoupil. Sázka vabank, jestli se někdo z místních ubožáků na konec odhodlá. Na každej pád ať už se to vyvrbí jakkoliv, jednou pro vždy, signál byl vyslanej. Sem někdo, kdo se jich nelekne a na koho je potřeba si dávat majzla. Nebohej Ferguson, se nešťastně rozhlídne po ostatních. On v podstatě na výběr nemá a ví to.
,,Na co čekáte, idioti? Sejměte ho!" zahaleká na svojí kohortu. Bebop a Rocksteady- neznám jejich pravý jména, ale dost výrazně vizáží a nejspíš i mozkovnama připomínaj dva nohsledy z animáku- jeden vizáží přípomínající prase, druhej nosorožce; co před tím neměli problém kopat do chlapa na podlaze, se zrovna nezdaj dvakrát ochotný. Nelidský zařvání co vydá je spíš projev frustrace než bojovej pokřik, s tim se proti mně vrhne s úmyslem složit mě svojí vahou. Jeden úkrok stranou coby obrana stačí, Ferguson skončí v nejbližším stole, kde s rachotem pobourá všechno co je na něm, aniž bych se ho vůbec dotknul. Zuřivější než před tím se rozeběhne k dalšímu pokusu.
,,Torooo!" neubránim se posměšnýmu výkřiku, když mě opět mine, ještě k tomu zaškobrtne o mojí nohu, tak tak, že nepadne na hubu.
Docela dobře bych se bavil, nebejt vyrušenej Willkinsovým: ,,Za vámi, pane!" otočim se v poslední chvíli, víc reflex než co jinýho zachytit zápěstí jednoho z útočníků, využívajícího mojí nepozornost, chystajícího se mí zaparkovat zubatý hrdlo z rozbitý pivní láhve do ledvin.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.