Hříchy otců 30.

14. listopadu 2019 v 5:51 | Fénix |  Hříchy otců
Zdravím přátelé! Kolik z vás hořelo nedočkavostí, zjistit kdo že je onen záhadný neznámý, co má a možná také nemá na svědomí Madison? Doufám, že dost na pár komentářů. A tipoval někdo právě tohoto dotyčného?

30. kapitola
Tentokrát nemám nic proti bejt v pondělí v kanclu hned po ránu. Dobrej lov vyžaduje přípravu. K arsenálu tvořenýmu z výpovědí a kamerovýho záznamu, co jsem získal ve Star City, přidám další v podobě krátkejch výpovědí účastníků Madisoniny poslední párty. Jeden z posledních Willkinsovejch počinů v roli mýho zástupce. Před tim sem je procházel jenom tak zběžně, nic důležitýho v nich stejně nepadlo. Děcka, teda převážně věkovýho průměru osmnáct a vejš, měli dobrej důvod svorně tvrdit, že mladší žáby, která se jim tam podle všeho a všech, vetřela jenom tak o svojí vůli a bez pozvání, si vůbec nikdo nevšiml a už vůbec, nepřicházelo v úvahu, že by si všimli někoho s kym tam byla. Vtipný na tom je, že to samý tvrdil i její utajovanej amant, jehož jméno- tentokrát to pravý je mezi svědkama. Jasně, všechno dohromady je to jenom kopa nepřímejch důkazů a každej návladní by mě s tim poslal do háje. To nemluvim o fotříkovi dotyčnýho, kterej by tyhle moje důkazy rozmetal i s mojí kariérou. Nic z toho nedokazuje, že by tu žábu zbouchnul a tahat někoho z malérů taky není trestný. Nic méně mělo by to bejt dost, aby když na chlapce trochu přitlačim, se složil a začal zpívat. Teda pokud nezdědil moc arogance, což se zdá jejich rodinnej rys.
*
Samo sebou, pro zdar mise, je vrcholně důležitý, odchytit si ho na území, kde by nebyl svým tatíkem a jeho vlivem chráněnej. Už sem se poučil dost, že nakráčet si středem na jejich teritorium není příliš dobrej nápad. Proto ten odklad do pondělka, na otvíračku městský knihovny, kde ho předpokládám najít. Jeho původ mu zaručuje, že si může bejt jistej v kramflecích, takže pochybuju, že by se jal na rychlo někam zdekovat i když musel tušit, že po něm půjdu. Nebo taky, bolest všech chytráků, co jsou vedený či v nějaký etapě svýho vývoje dospějou k závěru, že jsou lepší než ostatní a tudíž nepolapitelný. Výběr jeho alias, svědčí o bezostyšnosti s jakou vystavuje svojí inteligenci na odiv a neznalost hlupáků zneužívá coby svůj štít. Takový lidi pak nejčastějš, opilí svojí dokonalostí, udělaj fatální chybu, jako si neohlídat kameru v zázemí obchoďáku nebo se přihlásit k účasti na párty po který umřela jejich přítelkyně za ne tak jasnejch okolností. Ačkoliv, možná, že to poslední byl spíš znak prozíravosti. Mladýmu muselo docvaknout, že někoho, tak známýho by někdo z přítomnejch prásknuul. Ať tak nebo tak, přiměju ho přiznat se i k tomu zbytku a nepopírám, že budu mít potěšení z toho, zrovna jeho sebrat. Nedokážu si představit lepší plivanec do arogantního ksichtu jeho tatíka než sbalit mu synka, za zneužití nezletilý.
Zachariase Wallace najdu přesně podle očekávání, pracovat za stolem v jinak prázdný knihovně. Což se hodí. Nepotřebuju pro svoje účely, žádný další svědky, který by třeba napadlo, hned za tepla to vyzvonit jeho tatíkovi, dřív než z něj zvládnu vymáčknout přiznání. I bez toho, se tu zprávy šířej rychlostí světla.
,,Dobrý den, šerife," vzhlídne s tim svým úsměvem milýho chlapce, kterej mě možná na poprvé ošálil.
,,Pěkný. Skoro sem vám to i sežral. To vaše divadýlko a upřímnej zájem. Předstírat, že jste Madison neznal a nehnout při tom ani brvou. Dokonale chladnokrevný, celej tatík. Stejnej bezskrupulózní zmetek," dám hned z kraje znát, jakej mám na ně oba názor. Osobně nejsem moc daleko od toho dělat se mi vážně šoufl, když si vzpomenu na rádoby slušňácký kydy, kterej má mě tu pár dní zpátky krmil.
,,Víte všechno?" má drzost se zeptat s naprosto stejným nezúčastněným klidem.
,,Nezdáte se tim moc překvapenej," poznamenám.
,,Čekal jsem to, od toho, kdy jste se sem přišel na Maddie ptát. Jen jsem si potřeboval promyslet pár věcí a urovnat některé své záležitosti. Omlouvám se. Dal jsem vědět Mildred, že se bude muset vrátit dřív z dovolené. Můžeme jít," úplně v klidu vypne počítač, oblíkne si bundu... jako by se ani nemohl dočkat až ho seberu. ,,Předáte jí klíče až se vrátí nebo...? Já, omlouvám se, nevím jaký je postup, ještě nikdy jsem nebyl zatčený," jeho největší starost, je jak naložit se svazkem klíčů, hádám, že od knihovny, aby se dostal jeho kolegyni, předpokládám. Jednání, co hodnotím minimálně zvláštním.
,,Není, kam spěchat. Nejdřív si pěkně v klidu tady popovídáme. Sednout!" nařídim, což pronto vykoná. ,,Chápu, že se nemůžete dočkat, až si zavoláte tatíka na pomoc, ale měl byste vědět, že lítáte v skutečně velkým maléru, ze kterýho vás nevyseká ani on," v podstatě, to co dělám je proti pravidlům, no taky jediná šance, jak z kluka vytáhnout, co potřebuju. Na víc nevypadá, že by si chtěl stěžovat a jeho další žádost je víc než nečekaná.
,,Vlastně bych ocenil, kdybychom z toho mohli mého otce vynechat," nechám ho vytáhnout peněženku a z ní vizitku, kterou mi podá, ,,Je to můj profesor na universitě. V případě, že budu potřebovat právníka, bude mě zastupovat on," vysvětlí.
,,Mám to chápat tak, že se pro teď práva na něj vzdáváte?" kluk se zdá víc než poučenej o to je jeho jednání čím dál tím nepochopitelnější.
,,Nejsem ještě zatčený, nebo ano?" opáčí klidně. Ani ho nevyvede z míry, když vezmu svoje obvyklý místo pro tyhle případy, opřenej o hranu stolu v jeho blízkosti.
,,Zatím ne."
,,Budu spolupracovat. Řeknu vám všechno, co budete chtít vědět-"
,,Výměnou za co?" bejvá to běžný v takovejch situacích smlouvat, a klukovi to pálí dost na to, aby se o něco takovýho pokusil.
,,Porušil jsem zákon a budu se za to zodpovídat toho jsem si vědom. Je mi jedno, co se mnou bude. Bez ní stejně už nic nemá smysl. Jen chci vědět, proč to udělala. Jestli to bylo kvůli něčemu, co jsem já udělal nebo řekl, musím to vědět," zní a vypadá o tom upřímně přesvědčenej. Každopádně nehodlám zapomínat s kým mám tu čest.
,,Dobře. Takže co kdyby jsme to vzali od začátku? Kde a jak jste se seznámili?" Pokud je nějaká možnost, jak získat pravdivější náhled na Madisonin život, je to právě teď.
,,To bylo o letošních jarních prázdninách. Přijel jsem domů a kamarádi mě zatáhli na párty dole u jezera. Je to tradice. První táboráky, hudba, spousta alkoholu... Nejsem moc na párty a první hodinu jsem tam spíš jenom tak protrpěl, potom dorazila Maddie se svojí partou. Do té doby, jsem si myslel, že něco takového, je možné jenom v knihách, ale bylo to přesně takové, jak se o tom píše. Naše oči se setkali a já věděl, že se s ní musím seznámit. Tančili jsme a povídali jsme si spolu skoro celou noc. Netušil jsem, kolik jí je. Byla o tolik vyspělejší než dívky v jejím věku. Než většina dívek v mém věku. Při tom, trochu drsňačka i to se mi líbilo. Měla na všechno svůj názor a nestyděla se za něj. Byla vtipná a zábavná, nejsarkastičtější osoba, kterou jsem kdy poznal, ale pod tím vším, také nejlaskavější a nejvíc přemýšlivá osoba. Bylo snadné se zamilovat i po těch pár hodinách. Domluvili jsme si schůzku na druhý den a pak další. Strávili jsme spolu celé prázdniny. Až na konci jsem se dozvěděl, kolik jí je. Ale to už jsem byl ztracený. Ze začátku jsem se s tím snažil bojovat, my oba, byla na tom stejně jako já. Nešlo to. I když to bylo nevinné, věděli jsme, že musíme udržet náš vztah v tajnosti. Její táta by nesouhlasil, aby se se mnou bavila a ten můj... nepochopil by to. Založil jsem si falešný profil na internetu, abychom mohli být ve spojení, když jsem byl na universitě a kradli si pro sebe každou chvíli, když jsem měl volno. Přestal jsem jezdit domů a místo toho byl s ní. Její táta jí moc nehlídal, když mu řekla, že bude přes víkend u kamarádky, tak tomu věřil. Místo toho jsme spolu byli ve Star City. Jen tam jsme mohli volně dýchat a být sami sebou, tak jako tady ne-"
,,Doktor Faust a jeho kleptomanská sestra. Hodně sami sebou," ironická poznámka se přímo nabízí.
,,To byl Madiin nápad. Přišlo jí to romantické, když už se musíme skrývat, tak mít i tajnou identitu. Byla to naše hra, já vymyslel jen jméno. Líbil se jí ten příběh a tajemství kolem jeho skutečné osoby, když jsem jí to vysvětlil. Jako náš soukromý vtip, když se nikdo z těch, komu jsem se tak představil nad tím nepozastavil. Začala se zajímat o klasickou literaturu. I to jsme mohli mít společné. Nedovedete si představit, jaké to bylo, po všem nepochopení a letech posměchu narazit na někoho, kdo chápal její krásu. Pro ní jsem nebyl podivín se spoustou zbytečných znalostí. Vydržela mě poslouchat celé hodiny blábolit o jambických verších bez jediného protočení očí. Nemohlo mi záležet na tom, kolik jí je ani na ničem jiném, když jsem měl konečně někoho, kdo mi rozuměl-"
,,To vás ani na chvíli nenapadlo, že vás třeba využívá? Platil jste motel, jistě i všechno ostatní, kupoval jí dárky, vyplácel jí z jejích potíží. Určitě jí to muselo imponovat, ale taky to skoro je, jako kdybyste si její náklonnost kupoval," zněl tak uboze, až skoro začnu bejt přesvědčenej o pravdivosti. Zkušenost, určitý typy zneužívající mladý holky maj svoje postupy, jak ze sebe udělat neviňátka, nic méně vystupovat v nich jako roztouženej blázen, je tak v rozporu s jejich predátorskou přirozeností, že toho prakticky nejsou schopný ani v případě ohrožení jejich svobody. Klasický "ona mě svedla" "mohla si za to sama, já nic já jednal jenom podle přírody" tak bejvá typičtější. Na druhou stranu, od oběti k násilníkovi, je jenom tenká stěna, zvlášť v případě uražený ješitnosti. Dost možná sem narazil na pohnutky ještě temnější než je chtíč.
,,Nekupoval jsem si její náklonnost. Pomáhal jsem jí. Tedy, věřil jsem, že to dělám, dokud jsem si o tom nepřečetl víc," rozhodnost s nejistotou přesně ve stejným pořadí.
,,Vysvětlete," požádám.
,,Maddie, měla dost problémů. Ještě dřív než jsme se seznámili," první nejistý gesto, prohrábnout si prsty polodlouhý kaštanový vlasy, může sloužit buď k získání času nebo svědčí o neochotě vyjádřit se k tématu, ,,Její krádeže. Ze začátku jsem to nechápal. Nevěděl jsem o co jde. Když jí chytli tady a ona nemohla dorazit na schůzku protože jí táta dal zaracha, řekla mi proč a také, že to není prvně. Nabídl jsem jí, že příště, když uvidí něco, co bude chtít, ať mi o tom řekne a já jí to koupím. Byli to jenom maličkosti, holčičí cetky, kosmetika... nic co bych si nemohl dovolit z otcovy apanáže. Nějaký čas to fungovalo. Řekl bych spíš pro to, že o těch věcech musela začít přemýšlet, což, jak jsem se dočetl, lidé nemocní jako ona, většinou nedělají. Byla nemocná. Nemohla si pomoct. Když se ocitla pod tlakem ať už kvůli tomu, že jí ve škole šikanovali nebo na ní dolehlo to s její mámou, ukrást nějakou drobnost, byl její ventil, jak se s tím vypořádat. Dost často si uvědomila, co udělala, až když jí chytli. Měla potíže, ale nebyla potížistka. Nedělala to záměrně. Když to pro ní bylo hodně špatné a ona to nedokázala zvládnout ani když jsme byli spolu, jediné, co jsem pro ní mohl udělat, bylo stát při ní a dostat jí z problémů, když to bylo v mých silách. Přiznávám, dělalo mi dobře, být jejím zachráncem, tím jediným, který přijede vysvobodit svou dámu v nesnázích od zlých lidí a myslím, že na určité úrovni se to líbilo i jí, mít někoho, kdo na zavolání pojede přes tisíc mil, jen aby ji zachránil-"
,,Všechno to asi nebylo tak idylický, že jo? Vím, že při vašem posledním setkání jste se pohádali,"
,,Nezvládl jsem to. Bylo toho na mě moc. Na nás oba. Měl to být jen náš společný víkend. Na oslavu toho, že to nejhorší už je za námi. Slíbili jsme si, že budeme silnější a zvládneme všechno, co nám život připraví. Společně. Maddie mi to slíbila a místo toho se při první příležitosti vytratila do obchoďáku. Co bylo ještě horší, že tentokrát to udělal schválně. Náramek, co ukradla, chtěla mi ho dát jako dárek. Nepodporoval bych jí v tom, aby dělal něco špatného, tím spíš ne, kvůli mně. Nevzal jsem to nejlépe a nejsem za to na sebe pyšný. Otevřelo to mezi námi další záležitosti a vyvrcholilo v hádku-"
,,To bylo naposledy, kdy jste jí viděl?"
,,Ne, odvezl jsem jí domů. Naposledy, co jsme se viděli, bylo na té párty na Den Nezávislosti. Přišel jsem tam, protože jsem věděl, že jí tam najdu. Omluvil jsem se. O všem jsme si promluvili a usmířili se. Chtěli jsme se vytratit spolu, že se podíváme alespoň na ohňostroj, ale bylo tam moc lidí, co mě znali, zdržel jsem se s nimi a Maddie jela napřed. Pak dorazil váš zástupce a řekl nám, co se stalo. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Říkají, že to nebyla nehoda, že to udělala schválně, ale já nechápu proč? Nedává mi to smysl," v očích, co se na mě upíraj se zračí otázka, zoufalství i vlhkost neprolitých slz.
,,Takže, když jste se rozloučili, nebyla rozrušená, smutná, nic co by nasvědčovalo, že si chce sáhnout na život?" variantu s nezvládnutým řízením, jsem zamítl jako první podle stop i svědeckejch výpovědí. Teď se začíná rozpadat i teorie se sebevraždou.
,,Absolutně ne. Neudělala by mi to. Měli jsme naše plány. Stačilo počkat pár týdnů než by se uklidnila situace. Řekli bychom o nás jejímu tátovi. Kvůli tomu jsme se před tím pohádali. Maddie už nechtěla dál čekat. Chtěla se nechat emancipovat, abychom spolu mohli být legálně. Já nechtěl. Snažil jsem se jí přesvědčit, že to nemá smysl, že bych měl nejdřív dostudovat, protože kdyby to její táta nevzal dobře, můj by mě nejspíš vydědil a bez jeho podpory bych nás jenom z brigád nezvládl uživit. Řekla mi, že jsem zbabělec a dala mi vybrat-"
,,Budu hádat, ten večer jste si vybral?"
,,Samozřejmě. Když milujete, je třeba riskovat a já Maddie skutečně miloval. Dohodli jme se alespoň na tom, že ona si dodělá školu. Dostala, co chtěla. Mohla být šťastná. Tak proč?" znovu ta otázka.
,,Kamaráde, řeknu vám upřímně, že nevim. Jak to vlastně bylo s tím jejím těhotenstvím? Budu předpokládat, že to bylo vaše?"
,,Samozřejmě, že ano! Maddie nebyla taková, jak o ní říkají. Byl jsem její první. Uvědomuji si, že bylo hloupé a nezodpovědné se spolu milovat bez ochrany, ale když už k tomu došlo, nikdy jsem se nechtěl zříct odpovědnosti. Věděli jsem, že jsme oba příliš mladí a nejsme připravení být rodiči, ale nevěděli jsme, co dělat. Maddie se to bála říct doma a docházel nám čas. Neměli jsme na koho se obrátit. Pak našla kontakt na anonymní kliniku v Little Rocku. Já jí tam vzal a pochopitelně uhradil náklady. Příšerné místo, ale neměli jsme dvakrát na výběr. Nejhorší rozhodnutí v mém životě. Kdybych nebyl takový zbabělec a nebál se trestu, nemuselo to být u těch řezníků a nemuselo se stát ani nic z toho po tom. Trpěla kvůli mně a to si budu vyčítat do konce života-"
,,Co se stalo?"
,,Sepse. Prý se to někdy stává, když zákrok není příliš odborný. Málem kvůli mně umřela a když jí vzali do skutečné nemocnice, ani jsem za ní nemohl jít," v dodatečný reakci na frustraci si div nezlomí dlouhý prsty obou rukou vzájemně propletený v klíně.
,,To už, předpokládám, o tom její táta věděl, máte ponětí, jak to vzal?"
,,Vlastně docela dobře v rámci možností. Byl hlavně rád, že se z toho Maddie na konec dostala na ničem jiném mu nezáleželo. Myslím, podle vyprávění, že je to dobrý člověk-"
,,To, co jste udělali ze strachu, na to nevypadalo,"
,,To bylo kvůli mému jménu, lidé jako on na něj většinou nereagují dobře. Nenechal by nás být spolu ani za takových okolností. A také, Maddie měla spíš strach, že by jí nutil si to nechat. Ona nechtěla být matka. Bála se, že by byla taková jako její máma. To pomyšlení jí přímo děsilo," dodá.
,,Takže to bylo čistě její rozhodnutí, ani jeden z vás ho nelitoval?" jeden po druhým se rozpadaj motivy k případný sebevraždě.
,,Bylo to pro ní to nejlepší, co mohla udělat, a já bych respektoval každou její volbu," oznámí věcně.
,,Co její táta, není možný, že by jí to zpětně vyčítal?" ještě před tím, než sem znal nový fakta, dvakrát mi neštimovalo, že o tom všem jsem se musel dozvědět z doslechu od jinejch ne od něj, jako by se tuhle část života jeho dcery snažil vymazat ať už pro svět nebo pro sebe.
,,To si nemyslím," tentokrát nezní dvakrát přesvědčeně, ,,Maddie by mi o tom řekla. Svěřovala se mi se vším. Zvlášť po tom, kdy to vyšlo najevo a ve škole to pro ní začalo být ještě těžší než před tím-"
,,Jak to tam zvládala?"
,,Myslíte, nutnost ob den smývat ze skříňky nadpisy říkající, že je vražedkyně a ještě horší věci? Nebo to, když dívka, kterou považovala za kamarádku o ní za zády prohlašovala, že shoří v pekle a její máma dobře věděla, co je zač, proto od ní utekla? Překvapivě dobře. Byla to jen další forma krutostí, kterým musela čelit už od dětství. Věděla, že už to nebude trvat dlouho. Dokončila by školu a zbavili by jsme se jich všech. Když by to nešlo jinak, odešli by jsme jinam a začali s čistým štítem. Postaral jsem se o to, aby na tuhle vizi nikdy nezapomněla a snažil jsem se jí vše vynahradit, když jsme byli spolu. Nejspíš jsem v tom nebyl tak dobrý, jak jsem si myslel," vina se nad jeho shrbenou postavou vznáší jako těžkej mrak.
,,Nemáte si co vyčítat. Vy v tomhle příběhu nejste ten největší netvor," vzhlídne, když stisknu jeho rameno. Tenhle kluk není nic jako jeho otec. Pocity jsou skutečný, ani náznak přetvářky.
,,Ale já... kdybychom spolu... kdyby se to nikdy nestalo..."
,,Souhlasili jste s tím oba, ne?" důležitá otázka.
,,Ano, ale já byl starší a měl jsem být rozumnější," namítne.
,,Chyby dělá každej. Monstra jsou ti, který je neodpouštěj. Nedopusťte, aby vás vina zničila. Bylo by to jako je nechat vyhrát. Nemám ani ponětí, co se skutečně stalo Maddie, ale jsem si jistej, že by nechtěla, abyste se obviňoval," těžko říct, jestli takový slova vlastně vůbec někdy někomu pomohli, ale kdo jinej by mu měl dát najevo že ho nesoudí.
,,Tolik mi chybí. Její smích. Vůně jejích vlasů... Jsou to maličkosti, od toho večera, koncert kapely, kterou jsme spolu poslouchali, nový film, na který by jsme spolu mohli jít, přistihnu se, že chci zarezervovat vstupenky a až pak si uvědomím, že už není pro koho. Její účet na internetu stále funguje a já na něj někdy zírám celé hodiny a přeji si, aby se objevila nějaká zpráva. Někdy se stěží zastavím, abych jí napsal, jaký jsem měl den nebo se zeptal, jak se měla ona... Přestane to někdy?"
,,Upřímně? Ne, jenom si časem zvyknete, dokud se z toho nestane pouze tupej pocit na okraji vašich myšlenek. Všední život je na to dobrej lék. Ty tisíce drobnejch starostí, ze kterejch se skládá, den za dnem, tejden za tejdnem až se z měsíců stanou roky a za chvíli zjistíte, že si nevybavíte její tvář ani zvuk jejího hlasu..."
,,Nechci zapomenout. Nikdy," tváří se, jako kdyby to měla bejt nejhorší věc, co by se mu měla stát. Nevim, co bych mu na to měl říct. Že se to stejně stane, protože to patří ke koloběhu lidskýho života? Že před ním to zvládli jiný a další zvládnou po něm? Že ty, co ne, tak se z toho pomátli a nebo nežili dost dlouho, aby se v tom mohli babrat? Tak znova stisknu jeho rameno a koutek zvednu do něčeho, co si myslim, že by mělo bejt soucitný pousmání. ,,Jsem vděčný, že je konec. Bylo strašné to dusit v sobě a nemoci o tom říct živé duši," črty mu zaplní výraz pokoje, jakej může přinést jenom osvobození se pravdou. Z kapsy vytáhne zmuchlanej kus papíru a položí ho na stůl.
,,Co to je?"
,,Adresa matky Madison v Montaně. Už jsem jí jí nestihl dát. Potřebovala to v sobě dořešit a uzavřít, tak jsem trochu zapátral. Chtěl jsem tam s ní jet teď o prázdninách. Mohla by se vám hodit. Asi by to měla vědět," vysvětlí.
,,Jo, to určitě," odsouhlasím, adresu si vezmu. Nestál sem o tuhle nepříjemnou povinnost, teď počítám, že nebudu mít na výběr. ,,Poslední otázka, jste si jistej, že nikdo další o tom všem nevěděl?"
,,Absolutně. Pro všechny bylo mnohem snazší uvěřit smyšlence o někom, kdo jí dostal do maléru a opustil, než aby je zajímala pravda. V jejím případě, to tak bylo vždy. Představa výrostka bez matky na kterého by se dala svést každá výtržnost a dalo se si přidat na zajímavosti vymýšlením pomluv o její osobě, byla lákavější než se jí snažit pochopit. Když se kvůli tomu přestala trápit, alespoň navenek, rozhodla se být takovou, jakou jí chtěli mít. Chytla se starší party, začala pít, chodit za školu a dělat všechny ty věci, které ji před tím přisuzovali. Takovou jsem ji poznal, ale poznal jsem i tu druhou stránku. Maddie nikdy nepřestala být uvnitř křehkou citlivou osobností, kterou to všechno okolo zraňovalo," stopa zlosti vůči zmíněnýmu okolí, je přirozená a adekvátní.
,,Když s tímhle přestala, počítám, že to byl váš vliv," usoudim, zvědavej na míru vzájemnosti jejich pouta.
,,Snažil jsem se jí ukázat, že nepotřebuje pít, aby mohla být šťastná. To je celé," smutně se pousměje.
,,Věřim, že jo," a překvapivě, je to i pravda.
,,Co bude dál?" Zacharias Wallace vzhlídne s otázkou v očích, ani stopa strachu o vlastní budoucnost, tam. Tichá odevzdanost v hlase.
,,Pokud jde o mně, tak se tenhle rozhovor nestal," odlepim se ze svýho místa na znamení, že tady jsem skončil.
,,Nezatknete mě? Stále jsem porušil zákon a měl bych být potrestaný," zmatek i špetka zoufalství, jako by přesně o to stál.
,,A komu by to prospělo? Madison to mezi živý zpátky nepřivede a jeden zmařenej mladej život je víc než dost. Berte to třeba jako druhou šanci. Snažte se svůj další život žít tak abyste zůstal tím mužem, kterýho milovala," odvaha, čest, upřímnost, obětavost, hodnoty, který se v dnešní době těžko hledaj a v tomhle městě zvlášť. Už vůbec bych je neočekával u někoho jeho jména.
Přišel jsem si pro protekčního hajzlíka, kterej dostal holku do maléru a dohnal jí až ke krajnosti. Moc jsem si přál, dostat někoho, kdo by byl, za tu tragédii vinnej, třeba, že nepřímo. Místo toho jsem dostal příběh nenávisti, nepochopení, zrady ale taky odvahy a síly překonávat překážky s pomocí toho nejlepšího, co může lidská povaha nabídnout. Příběh Zachariho a Madison sice, neskončil šťastně, možná právě proto mu to, aspoň pro mě, dodávalo na věrohodnosti. Zbejvalo dosadit poslední kamínek do mozaiky pohnutýho dívčina života a zodpovědět poslední otázku: Co se, kurva, stalo Madison Westwoodový?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elecqua Elecqua | 19. listopadu 2019 v 23:00 | Reagovat

Teda ten v tom pěkně lítá. Co se povahy týká, čekala jsem fakt někoho ráznějšího. Díky, že na nás myslíš a nenecháváš nás dlouho čekat na jednotlivé části.
Jinak k tvé otázce. Jo, typovala jsem ho... Ale po pár odstavcích, kdy jsem si byla jistá, jsi mi to něčím vyvrátila, že to on být nemůže. A pak jsem byla v koncích bez kandidáta :-D

2 Fénix Fénix | 20. listopadu 2019 v 18:20 | Reagovat

[1]:V prvním nástřelu to zmetek být měl a vlastně ani nevím, kdy se z něj stalo toto. Co nadělám. :-D Se snažím, ovšem obávám se, že budeme muset opět zvolnit, nějak nestíhám dopisovat další kapitoly. :-? I tak tedy gratulace k odhadu. Tady je alespoň vidět, že ani chudák šerif to nemá jednoduché, takhle mu každý poskytne svůj úhel pohledu a kdo se pak v tom má vyznat. ;-)  :-D
Velmi děkuji, za komentář. :-)

3 Lizard Lizard | 20. listopadu 2019 v 20:26 | Reagovat

Přišla jsem odhodlaná si ho vychutnat... a ono je to takhle, achjo. Tak nic no, každopádně jsme na mrtvém bodě. Jediné, co snad zbývá, že se toho domákl nějak tatík a rozhodl se slečnu odstranit, ale už odmítám hádat a domnívat se.
Prostě se v klidu usadíme a budeme čekat, jak to dopadne.
Kdo by si pomyslel, že to s Maddie bude... vlastně tak jednoduché a nedramatické, teda jasně, potrat a tak, ale stejně, člověk by si hned domýšlel něco strašného (a strašně komplikovaného).
Děkuji za tuhle kapitolu, nesmírně mě těší, že teď přidáváš tak často (btw tohle jsem četla snad ještě v ten čtvrtek, ale než jsem se dokopala ke komentáři - ehm, těžký víkend, se polepším...). Dělá mi to ohromnou radost a zlepšuje každý týden. 8-)
Povídky s detektivní tématikou obvykle nepatří k mým běžným žánrům, každopádně obdivuju, jak to pořád dává smysl a současně je to tak zapeklité, že po prvních deseti stránkách nevíš, kdo byl vrah. Nejspíš bude nutné si to nakonec všechno vytisknout a strčit do knihovničky, protože o tenhle příběh vážně nechci přijít :-)
Ještě jednou dík (chválím, chválím, vidíš to? Bude nová kapitola brzo? Prosím prosím?)

4 Fénix Fénix | 20. listopadu 2019 v 21:52 | Reagovat

[3]:Springer sdílí tvé pocity. Pomůže to? :D Koukám, že pan starosta zanechal hluboký a velmi dobrý dojem. Ehm, nedivím se.
Ono to dopadne, to slibuji. Jen začínám mít obavy, že mně pro ten závěr bude chtít pár lidí nakopat.:-? :-D
Jednoduché nekomplikované osudy jednoduchých nekomplikovaných postav, to je náš příběh. ;-)
V pohodě, v pohodě, komentáře mně potěší kdykoliv. 8-) Zvlášť takovéhle, si tu chválu ani nezasloužím. Jen mé zbožné přání, aby to smysl pořád dávalo. Jako jo, mému egu by velmi lichotilo, kdyby si to mé veledílo někdo chtěl vytisknout, ovšem malé varování, že v současnosti čítá něco kolem 400 stránek. ;-) Každopádně, pokud do toho půjdeš, tak pak prosím foto, jak by to vcelku vypadalo. :-D
Dobře no, tak ta další ta ještě bude, co nejdříve. Hotová je. Jen ji přidat. ;-)  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.