Hříchy otců 29A.

30. října 2019 v 16:03 | Fénix |  Hříchy otců
Pomalu ale jistě se blíží závěr. Je třeba svázat volné konce a spojit to, co bylo rozděleno. Pro Jimiho a jeho rodinu, rozděleno dost dlouho. Dnešní kapitola není koncem, je teprve začátkem. Začátkem kostrbaté cesty klestěné mezi nepochopením, plná hrbolů umíněnosti, které mají oba pánové víc než dost. Každopádně někdy je třeba začít, tak pro ne třeba teď a proč si při zdolávání prvního úseku nepomoct třeba traktorem?


29. kapitola
An: Zajímá vás, jak souvisí opravování traktorů s opravou rodinných pout?
Víkend vstoupil mezi moje vyšetřovatelský plány. Svým způsobem mi přišlo vhod, získat odstup, urovnat si všechny nejnovější poznatky a pokusit se vykoumat tu nejvhodnější strategii. Nechystal sem se sejmout hned tak někoho, tentokrát sem nesměl udělat ani tu nejmenší chybu. Těch několik posledních dní, bylo víc než plodnejch a taky pro mě příjemně prožitejch, bez Willkinsovy otravný přítomnosti. Pořád sem se nerozhodl, jak s nim naložit a docela upřimně, na to rozhodnutí nijak nespěchám. Záležitosti s Jimim se taky vyvíjeli obstojně. Třeba že po prvotním nadšení z jeho novýho jobu, přišlo vystřízlivění spolu s pochybnostma týkajících se zájemců o jeho kurs, začal si víc věřit, což ho dovedlo aspoň k tomu, že sobotního rána zvládl relativně v klidu nastoupit do auta, aby čelil zatím svýmu největšímu strachu.
*
Je až neuvěřitelný, jak v rozmezí několika měsíců se docela změnili moje pocity, když projíždíme branou farmy. Nejvíc na tom má zásluhu muj poslední rozhovor s Edgarem, to je jistý, nic méně ten první čas, když sem jí míjel, by mě nenapadlo, že bych mohl bejt relativně nadšenej vyhlídkou na den ztrávenej tady. Jsem. Což se nedá tak docela tvrdit o mým spolujezdci. Do auta sice nastoupil klidně zato, když zastavim na příjezdový cestě, k vystupování se moc nemá.
,,Je to jenom tvuj táta. Už jste spolu v poslední době nějakej čas trávili," snažim se ho přesvědčit.
,,Jo, jenže jsem s ním nebyl sám. Nevím o čem bych si s ním měl povídat?" ponoří se hloubš do sedačky, jako by se chystal zapustit kořeny v podlaze.
,,Taky nebudeš. Budu tam s tebou, hm? A nejsme tu na povídání, ale na práci. Vsadim se, že na nějaký vykrafávání nebude prostor," dlouhý hodiny v nepohodlnym tichu, to je spíš to, co straší mně, ,,Je to Edgar, bude maximálně víc navrčenej než obvykle, není to jako by ti ukousl hlavu nebo tak něco-"
Jimi se na mě zvláštně podívá: ,,Některé druhy to dělají, víš. Odkusují svým mladým hlavy," prohlásí naprosto vážně.
,,Tím pádem je skvělý, že nejsi potkan," pokusim se v situaci najít tolik humoru, co je možný, ,,Můžem?" pokračovat dál v debatě, by jenom prodlužovalo agónii. Vystoupím. Po nějaký době se ke mně Jimi neochotně přidá. ,,Hej, pojď sem," vtáhnu ho do lehkýho objetí jedný ruky, něco na způsobu jakym se ke mně přitiskne, láme srdce, ,,Když to dneska dáš, večer pro tebe udělám něco speciálního, platí?" Efekt se dostaví téměř okamžitě v podobě živejch jiskřiček zájmu v očích doprovázených pomalým úsměvem. ,,To je ten duch!" Nic odvážnějšího než líbnutí do vlasů nepřichází v úvahu.
Annie nás přivítá na zápraží, zářící úsměvem víc než kdy jindy: ,,Tady jsou moji chlapci!" přesto, že se poslední dobou vídáme docela často, nevzdá se svýho zvyku oba nás postupně obejmout a políbit na tváře, jako kdyby nás neviděla kdoví jak dlouho. ,,Helena se obléká. Určitě se s vámi bude chtít přivítat. Už jste něco snídali? Můžete se najíst než bude připravená," úskalí skutečně, na moje poměry vražedně, časný hodiny v kombinaci s pečovatelským typem osoby, jakým Jimiho máma je, odolávat snaze, tak brzo něco nám propašovat do krku.
,,Ani ne, na mě je ještě brzo, díky," odmítnu upřímně, i když její kuchařský dovednosti, jinak patřej k tomu nejlepšímu, co sem v životě jedl a dávám si záležet, aby o tom věděla.
,,Raději bych se pustil do práce. Kde je táta?" s Jimim je to složitější, jeho nervózní žaludek ho zradil už doma, když se do sebe pokoušel dostat aspoň misku cerálií. Počítám, že teď na tom bude ještě hůř.
,,Nevadí, zlatíčko, možná později?" nabídne Annie spolu se soucitnym úsměvem a stiskem jeho ramene, ,,Táta na vás čeká ve stodole. Mumlal něco o velkoměstských vyspávačích. Myslím, že bude překvapený, že jste dorazili, tak brzy," ona sama se zdá víc než spokojená něčím, co jejímu mužíčkovi vezme vítr z plachet. Skoro bych jí podezříval, že cestou zpátky do domu, ji slyšim broukat si nějakou veselou melodii.
*
,,Dorazili jste," Edgarovo "přivítání" klasicky, není spokojený ani nespokojený, jenom strohý konstatování skutečnosti, ,,Budeme to muset přizvednout, usadit na místo a připevnit, tak aby se neohla převodovka," bez zbytečných řečí na víc, stručně popíše postup, jak motor popruhama kolem dokola, lanem upevněnej na soustavě kladek ukotvenejch v střešních krovech, doručit na jeho místo v přední části traktoru už zbavenýho přední masky a všeho, co by mohlo překážet.
,,Montuješ," oznámím poněkud ztraceně vyhlížejícímu Jimimu. V jeho technickým vzdělání jsme se dostali nejdál k základní údržbě, jako doplňování brzdový kapaliny a výměny oleje a to ještě tím způsobem, že mě jenom sledoval, když jsem to dělal na svým fáru.
,,Já? Ne, to není dobrý nápad," střídavě kouká na mě i Edgara, že snad ten by měl zasáhnout. Ironií je, že nebejt jeho a trémy, kterou z něj Jimi má, byl by celej říčnej se do takový práce pustit.
,,Pak je tu ještě další možnost, že by sis chtěl trochu zaposilovat," ušklíbnu se směrem k motoru, kterej sám o sobě není ani tak velkej, ale nějakou váhu mít bude.
,,Budu montovat," Jimi nejistě oznámí svoje rozhodnutí.
,,Dobře," Edgar krátce přikejvne, znovu není jistý, co si o naší výměně ani jejím výsledku myslí, ,,Pojď se mnou. Když začneme, bude to muset jít rychle. Vysvětlím ti, co a jak," zavede Jimiho blíž k traktoru. Mám neblahý tušení, že je to vůbec prvně, za dobu Jimiho návratu, co ti dva spolu komunikujou přímo. Každopádně je to dobrej pohled vidět je každýho nakloněnýho z jedný strany, s hlavama u sebe, když mu Edgar vysvětluje, co kam připojit. Sem pro tenhle případ plně spokojenej s rolí pouhýho nástroje sloužícího ke zvedání těžkých břemen. Rolí na kterou se ve volný chvíli i tak snažím připravit. Pro začátek tak, že se zbavím bundy hozením na balík slámy a trochu se protáhnu. Už přeci jenom nejsem nejmladší a na svýho skorotchána bych asi neudělal nejlepší dojem, vyhodit si záda. Otestuju pevnost lana i upevnění ve dřevu. Dobře, možná mám z týhle části i trochu vítr. Stačilo by málo, jeden trám načatej termitama a skončíme všichni doslova zavalený prací nebo spíš celou střechou.
,,Můžeme?" Edgar dokončí svojí instruktáž.
,,Jo," potvrdim. Tak připravenej, jak jenom můžu s lanem omotaným přes záda kolem svýho těla, aby se většina váhy v tahu rozložila na nich a zároveň měl lepší jištění, kdyby se něco pokazilo. Soukolí kladky, který to celý usnadňujou, se dá pomalu do pohybu, o chvíli pozdějš se začne napínat i lano na konci ke kterýmu je motor připevněnej. Odlepit ho z dřevěný desky na kolečkách kterou se s nim do týhle chvíle manipulovalo, jak nejblíž to bylo možný k místu určení a vyzvednout ho do úrovně aby se dal co nejjednoduššejc usadit, je ta snadnější část. Jimi s Edgarem, jeden z každý strany, ho na jeho krátký cestě přidržujou a společně směrujou až ke svorníkům v karoserii. Udržet ho po celou dobu, je ta problematičtější část. Je třeba aby oba fungovali synchonizovaně a svorníky do otvorů v motoru k tomu určenejch do sebe zapadli na všech místech současně, což se moc nedaří. Hliněná půda pod mejma nohama není zrovna ten nejstabilnější terén. Sluneční paprsky proklouzávající skrz štěrbiny prken začínaj dělat ze stodoly slušnou výheň. Po zádech cejtim pod tričkem ztékat první kapky potu, což by nebyl takovej problém jako pot pomalu dělající kluziště z mejch dlaní. ,,Pánové, nic proti, ale mohli byste si s tím trochu pohnout," zasupím, přidám další obtočení lana kolem dlaní pro sichr. V odpověď se mi dostanou dvě sady na chlup stejnejch nakrklejch pohledů. Když spolu pracujou, je podobnost mezi nima ještě větší než by kdokoliv z nich byl ochotnej připustit. Maj i stejný grify jakejma držet nářadí, když na konec mezi sebou najdou soulad a začnou fungovat jako tým.
,,Můžete pustit," dá mi Edgar pokyn, když konečně motor bez pomoci drží tam kde má, připojenej k převodovce a bezpečně zajištěnej matkama na svorníkách. Uvolní i popruhy. Zdárně hotová první fáze ze náma.
Je to ta chvíle, kdy do stodoly vtrhne tornádo v podobě Edgarovi nejmladší: ,,Máma posílá obložené chleby, že asi budete už mít hlad," vysvětlí k talíři s nákladem tak pro půlku armády, ,,...a pivo, prý se má už konečně vypít protože jí překáží v ledničce," zašermuje půlkou balíčku.
,,Někam to polož," pán domu se nezdá nadšenej ultimátem, ale ani samotnou přítomností dívky.
Já zas na opak nadšenej sem a to hodně, hlavně pivem. Doplnit tekutiny, je třeba. Překvapivě je to Jimi, kterej se jako první vrhne k hromadě sandwitchů. Jenom si tak ledabyle stihne otřít zamazaný ruce do kalhot než si začne futrovat tváře a hltavě polykat. Kdo by mu to vyčítal. Domácí chleba plněnej roastbeefem, tak čerstvym, že včera nejspíš ještě pobíhal po pastvě, zelenou složkou taky ze zdejší produkce a Annieiným speciálním dresinkem, dělá i z něčeho tak banálního, mistrovský dílo.
Vážně sem spokojenej, vidět, že Jimiho nervový problémy jsou aspoň na chvíli pryč a mám i další důvod k veselí. Helena oblečená do lacláčů svojí velikosti a kostkovaný košile stejný barvy jako má její otec vypadá přesně jako jeho zmenšená kopie, zvlášť když chvíli stáli vedle sebe. Poznatek, co ohodnotim pobavenym odfrknutim, což pochopitelně neunikne Edgarovi.
,,Něco k smíchu?" zeptá se podezřívavě.
,,Naprosto nic," mám dost pud sebezáchovy, abych si svoje myšlenkový pochody tentokrát nechal pro sebe. Dost pádný varování je, jak si Edgar naštvanym způsobem odkousne ze svý svačiny.
Normálně nemám nic proti, když se malá raubířka po mně plazí jako psí víno, nebo testuje svojí sílu tím, že se mi svejma drobnejma tlapkama pokouší lámat prsty, nejlíp obojí zároveň. Nic méně, když s tim teď začne, zas jako tak dobrej nápad mi to nepřijde. ,,Můžu tu s váma zůstat a pomáhat?" upře na mě prosebný kukadla, hlavu položenou na mym boku, mojí ruku v jejím zajetí si sama přehodí přes útlý rameno.
,,Já nevim, kotě, to se musíš zeptat svýho táty," jako by její přilnavost ke mně nebyla už tak dost špatná, její otázka, by mohla bejt poslední hřebíček do zničenýho vztahu jí a Edgara. Je to ještě horší, když s mojí odpovědí její obličejík celej povadne a ona se víc přitiskne jako by do útěchy mýho doteku. Pravděpodobně ze zkušenosti ví, že požadavek by byl zamítnutej, takže to ani nezkusí. Můžu naprosto přesně vědět, co se odehrává v Edgarově hlavě ačkoliv nás sleduje se svojí obvyklou netečností. ,,Co myslíte, Edgare, nehodila by se nám nějaká pomoc na víc?" s důrazem doufám, že i on si pamatuje náš malej rozhovor, tak jako já.
Zamítnutí zřetelně visí na špičce jeho jazyka. ,,Až se zmrzačíš, tak za mnou nechoď s brekem," zabručí.
Helena zpoza mě nedůvěřivě vykoukne: ,,To znamená, že můžu?"
,,Snad jsem to řekl, ne?" předpokládám, že tihle dva před sebou budou mít ještě pořádnej kus práce než k sobě najdou cestu, každopádně to vypadá, že se svým druhym nejmladšim potomkem, je na tom mnohem líp, ,,Jestli už jsi dojedl, tak můžem pokračovat," pořád je to dost strohý nic méně víc platí, že je třeba se soutředit na to co Edgar neřiká než to co říká.
Jimi nadšeně zakejvá hlavou, pusu pro odpověď plnou posledních soust chleba a lokem z mýho piva, co se to na rychlo snažil spláchnout. Je zřejmý, že si to začal dost užívat. Doslova na svým otci visí pohledem a hltá každý slovo, když ten ho po cestě zpět k traktoru, obeznamuje s tim, co k motoru připojit jako první a kam.
Helena pořád v pěstičkách nadšeně ždímá moje tričko, oči zářící, širokej úsměv naznačující radostný: ,,Ííííp!" co by si neodvážila vypísknout na hlas. Skutečnost, že její mužští příbuzní si docela dobře vystačej sami a oba dva začali fungovat jako by tam nebyla, zatím mimo její povšimnutí.
,,Nevíš, do čeho ses uvrtala, holka," fakt je ten, že já sem v týhle části taky trochu přebytečnej, nic méně vim, jak svůj čas využít, ,,Ukážu ti, co je důležitý vědět do začátku," zavedu jí k rozloženýmu organizéru s nářadím. Vysvětlim, jak se kterýmu říká aspoň z těch základních a prozradim fígl s číslama, jak poznat velikost klíčů než se na ně naučí mít odhad. Zvládnem i rychlý přezkoušení, než přijde její příležitost při asistentským debutu. Jimi na pojízdný fošně zpod traktoru zahuhlá svůj požadavek o patřičnej klíč. Co se vercajku týče, s jeho znalostí je od svojí mrňavý ségry napřed, a když mu dal Edgar konkrétní úkol, zvládne ho docela samostatně. Moc nežádoucích lidí okolo, abych při tom myslel na to, jak moc sexy mi to přijde. Musí mi stačit uspokojení z práce instruktora. Hell zvládne sama vybrat správný nářadí, jenom po mě chce potvrzení. Což jí dám. Přesto, že to zmáknem beze slov a ona taky v tichosti klíč bráchovi vloží do čekající ruky, něco jí muselo profláknout, když to Jimimu nedá a vysouká se z pod traktoru. Jenom na chvíli, nic víc není třeba než se na ní uznale zazubit. Jimi zmizí zpátky, přetrvávající nadšení z úspěchu a jeho ocenění, v jeho ségře zůstane ještě dlouho po tom. Oni dva spolu vždycky měli skvělej vztah, jenže uznání od něj coby staršího bráchy, je pro ní důležitý na jiný úrovni. K její větší radosti, její asistence pak začne využívat častějš.
,,Nechcete si trochu odfrknout? Ti dva vypadaj, že to spolu zmáknou," navrhnu Edgarovi, kterej sice šťoural něco z vrchu motoru, ale počítám, že obě jeho děti by víc ocenili prostor. Den je plnej překvapení, když i s timhle souhlasí a spolu se mnou se opře zády o ponk, oba v rolích pouhejch pozorovatelů.
Jimi dokončí práci na spodku a plynule se přesune k pokračování, tam kde Edgar skončil. Samozřejmě se svojí asistentkou kolem sebe, nadšeně hltající každej jeho pohyb. ,,Chceš to zkusit?" nemusí se ptát dvakrát, aby si od něj vzala imbus a nechala vysvětlit, jak ho efektivně použít pro větší záběr na delším konci, ,,Musíš to pořádně utáhnout, co to jde," zainstruje jí. Holka udělá legrační ksichtík, když se ze síly celý svý mrňavý figury snaží zabrat. Na důležitosti jí neubírá ani fakt, že jí při tom její brácha přidržuje na spodním rámu karoserie pod nohama, aby vůbec došáhla.
,,Už to vííííc nejdééé!" zasupí, jako pozorná studentka provede pár kontrolních trhnutí, pro lepší dotažení, jak jí Jimi před tím poradil.
,,Super. Hej, tvůj první utažený šroub!" když jí postaví zpátky na zem, plácnou si spolu. Vymyslet někdo stroj, poháněnej na dětský štěstí a napojit ho na mrňavou automechaničku, fachal by nejspíš nonstop. Samo sebou v dětský ruce ještě není taková síla, takže je na místě, když o něco pozdějš v nestřeženym okamžiku, Jimi šroub pro sichr dotáhne sám.
,,To bylo starostí, že nebudete mít s kym montovat. Zdá se, že budete mít pomocníků víc než dost," nedá mi to Edgara trochu nepopíchnout. Sice už poslední dobou moc často nesázim, vyjít mi sázka hned na dva koně, mě každopádně plní dost velkou hrdostí.
Z Edgarovi tváře se toho moc vyčíst nedá. Není to ten typ, co by dával najevo pohnutí i kdyby takový nějaký čirou náhodou cejtil. Dost obtížně se teda dá interpretovat i jeho: ,,Hrome," spolu s faktem, že si podá a načne jedno z piv. Možná to prostě jenom znamená, že je vyprahlej a když není nic jinýho po ruce vezme za vděk i nápojem, kterej, co od Jimiho vim, píval naposled, když se cejtil v pohodě, v době kdy vyrážel na lov s kamarády, což je nějakejch deset let.
Sledovat ty dva při práci, je jako sledovat samotný zpodobnění koloběhu života, kdy starší předávaj zkušennosti mladším. Jimi Heleně, ochotně vysvětluje věci jako důležitost správnýho napnutí řemene, spojitost válců a svíček i samotný fungování motoru plus všechny ty ostatní důležitý věci, který se jí v budoucnu neztratěj i v běžnym životě. Těžko říct, kolik z toho kvanta novejch informací se jí uchová do doby než to bude relevantní a ona se začne zabývat nějakým svým autem, což nepochybuju, že přijde, důležitý ale je, že ví, že bude mít bráchu na kterýho se bude moct obrátit o radu, když jí bude potřebovat.
,,Už je skoro hotovo, chceš si to zkontrolovat?" Jimi, svojí ségru v závěsu, se k nám na chvíli připojí. V zápalu boje, pochybuju, že by si uvědomoval, šmouhy šmíru na svý tváři mísený s potem nebo zaflákaný oblečení na jehož neposkvrněnosti si jinak obvykle zakládá. Světlý rifle s bílým tričkem nebyl nejlepší nápad, no i to je součást zkušeností, co musel pobrat.
,,Dej si přestávku a pak to dodělej. Je jediný spolehlivý způsob, jak zjistit, jestli jsi to udělal správně," spolu s tim mu Edgar podá další nenačatou plechovku. Jimiho výraz tváře projde od mírnýho zmatení k potěšení. Nutnost likvidace piva, neměla nic společnýho s prostorem v ledničce. Annie, chytrá, chytrá ženská. Tady na jihu možná víc než, kde jinde, je společný popíjení piva důležitou součástí otcovsko-synovskejch rituálů. Nejspíš ani jeden z nich si neuvědomuje, že se stali oběťma mírný manipulace. V zásadě to ani není podstatný. Nabídkou piva dává otec svýmu synovi znát, že ho akceptuje jako sobě rovnýho. Ne nutně se tahle doba musí shodovat s legálnim věkem pro pití a není to nic o čem by se explicitně mluvilo, patří to zkrátka jenom do kategorie obecně vnímanejch faktů. Nic méně nijak nevymahatelnejch. Na rozdíl od většiny jiných kmenových rituálů, tenhle probíhá v naprostým tichu. Žádnej sborovej zpěv písní ani obřadní tanec ho nedoprovází. No možná někde jo. U nějaký jiný famílie. Tihle dva si skutečně od začátku do konce vystačej s družnym mlčenim. ,,Kanystr s olejem je támhle. Ty pojď se mnou," ukáže k regálu a pak na Helenu, která sice překvapeně vykulí oči, ale svýho předka nadšeně následuje. Po tom všem, co dneska zvládl, je nalejt olej do motoru pro Jimiho brnkačka. Jeho sestru čeká náročnější úkol, hlavně na psychiku. Edgar beze slov starou trojnožku, co se obvykle používá, podle vejšky, hádám při dojení, přikopne blíž k traktoru, dívce naznačí, že se na ní má postavit. ,,Pořádně to drž, rozumíš?" do hrdla nádrže zavede velkej trychtýř, kterej má ona za úkol držet, zatím co on z velkýho plechovýho kanystru do něj potažmo do nádrže leje naftu. Jestli bych já nějaký dítě, co mám na starost, vystavil riziku potřísnění se hořlavou látkou? Asi ne. Beru, že tady maj děcka poněkud jinačí výchovu. Na druhou stranu by bylo dobrý ocenit přemejšlivost s jakou vzal aspoň v potaz vejšku svý nejmladší, aby to bylo relativně bezpečný. Malá bojovnice je úžasná, jak se snaží ani o píď necuknout, přesto, že její nervíky pracujou, tak blízko a plnit úkol svýho osobního boha. Přesně tim se Edgar, možná nevědomě, pro obě svoje nejlmadší stal. Nedosažitelnym, nepochopitelnym bohem, kterýho je třeba se bát. Asi bude třeba mnohem víc, než jeden dobrej den, aby se tenhle status quo změnil. Jako začátek nic méně, slušný.
,,Hotovo," oznámí Jimi s dávkou pýchy v hlase. I kdyby nic jinýho, sám pro sebe, má plný právo bejt hrdej, na to, co dneska dokázal, ,,Napumpoval jsem i palivo, takže by to mělo hned nastartovat," předvede samostatnou znalost, za jakou oprávněně čeká uznání. Který nepřijde. Teda ne, ve formě v jaký by se dalo očekávat.
,,Dobře, tak se do toho dej," s naprostou samozřejmostí mu Edgar předá klíč od zapalování.
,,Já?" znám svýho partnera dost dobře, abych na něm rozpoznal vzrušení, nadšení a všechny ty ostatní emoce, který se snaží držet přiměřeně na uzdě.
,,Máš snad jiný nápad, jak zjistit zda, to, co jsi dělal mělo smysl? Nastartuj ho," Edgarova strohost jeho nadšení utlumit nemůže.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verů Verů | Neděle v 20:58 | Reagovat

Jsem hrozný čtenář! Mám skluz! Tolik kapitol od mé poslední návštěvy! Stydím se za sebe! Připadá mi to jako věčnost! ;-)

2 Fénix Fénix | Neděle v 21:05 | Reagovat

[1]: No to tedy. Ale jako ještě to máš dobré, pachatel, ještě nebyl odhalen. :-D  8-)

3 Verů Verů | Neděle v 21:18 | Reagovat

[2]: Nevěřím tomu, že to jsou téměř 3 roky od prvního dílu! A vůbec! Mám chuť si přečíst Springera a Michaela!

4 Verů Verů | Neděle v 21:21 | Reagovat

[3]: A ještě více nevěřím, že od první kapitola Žárem Temnoty je pět let starý! To šíleně letí!

5 Fénix Fénix | Neděle v 21:29 | Reagovat

O_O Fakt, že jo. To už se s tím patlám tři roky a pořád není konec. O_O Já tomu taky nemůžu věřit, kdybys mě na to neupozornila. :-D Letí to šíleně. Zřejmě se pohybuju v jiné časoprostorové rovině, by mi to jinak nepřišlo. :-D  :D  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.