Hříchy otců 28B.

10. října 2019 v 14:43 | Fénix
Zdravím, v rámci zachování kontinuity, další část pátrací kapitoly. Děkuji, za komentáře k minulé části.


Moje další kroky vedou do obchoďáku, kterej se nachází nedaleko motelu. S vědomím, že pokus štípnout plagát z galerie nebyl Madisonin první kousek tohohle druhu. Taky ne zrovna obvyklej artikl, kterej podle věcí ve skrýši v jejím pokoji, spíš odpovídal zájmům teenagerky. Náramky, náušnice, CD, rtěnky, laky na nehty- obvyklej lup na kterej se zaměřovala. Proč by teda zkoušela krást v galerii, když místo s výskytem všeho tohohle měla přímo pod nosem? Pravděpodobnej důvod se v podstatě nabízel sám, za předpokladu, že by v obchoďáku byla tak moc provařená, že se tam nemohla ani ukázat. Je to ode mě rána na slepo, očekávat, že v takovým případě by ochranka mohla mít kamerovej záznam s trochou štěstí Madison i s jejím záhadným přítelem. Jeho identitu sice už tuším, ale není to to samý jako mít hmatatelnej důkaz. Zvlášť v případě, že se moje podezření potvrdí, budu potřebovat veškerej dostupnej arsenál. Nejsem si jistej, jestli dotyčnej byl i jejím partnerem ve zločinu, tak nějak předem sem vyloučil verzi, že galerie byla jejich předem vybranym cílem a krádež maličkosti zkouška na něco většího. To mi nesedí k profilu Madison. Ostatně ani jejího společníka ne. Kluk určitě není profesionální zločinec.
Najít v jednopodlažním obchoďáku ochranku, nebylo vůbec složitý. Zavalitej asi pětatřicátník s brejlema síly dna půllitrů, rezavou bradkou a ohonem, kterýmu by prospěl šampon, si mě vlastně našel sám. Nebyl dvakrát nenápadnej, když se za mnou plížil kolem regálů v domnění, že bude mít zářez na svojí zeď karierní cti. Chvíli sem si vychutnal natahovat ho a chovat se co nejvíc podezřele než sem si na něj počkal v jedný z prázdnějších uliček. Skoro do mě narazil.
,,Můžu pro vás něco udělat?" otočil jsem se a tak jako že mimoděk odhalil pouzdro se zbraní. Ten moment, co výrazně polkl a ve výrazu tváře se mu odrazil celej jeho ubohej život, kterej mu nejspíš probíhal před očima, stál za to.
,,Ni-ic," zakoktal a jal se brát zpátečku.
,,Vy pro mě možná jo," nechal sem ho vidět i odznak, doufajíc, že nad nim bude mít nějaký kouzlo a přesvědčí ho k snadnější spolupráci.
,,Jasně, jasně, pro kolegu ze sousedního města cokoliv. My správný chlapi musíme držet při sobě, že jo?" jak se dalo předpokládat, malej člověk měl velký ambice a byl z tý sorty lidí, co si svojí nedůležitost kompenzujou zidealizovanejma představama nejčastějš stylizovaný do rolí hrdinů. Ochránců práva a pořádku s minimální mzdou.
,,Znáte tuhle dívku?" ukázal sem mu fotku. Možná sem ho trochu podcenil, pozorovací talent se mu nedá upřít.
,,Pěkný číslo. Taky máme její fotku, támhle na nástěnce," naznačí k místu který by se taky dalo nazývat tabulí hanby. Každej obchoďák takový má. Zvěčněný podoby čorkařů a potížistů různýho druhu, před kterýma by se personál měl mít na pozoru, pokud rovnou nemaj plot, ,,Naposled, co tu byla, to zkoušela s blond parukou, kterou ukradla v párty potřebách a slunečních brýlých. Myslela si, že jí nepoznám, ale na mě si nepřijde. Je na ní federální zatykač?" v očích pod popelníkama mu zajiskří vidina dobrodružství a možnost se zviditelnit.
,,To ne, ale dost bych ocenil, kdybyste mi řekl, kdy to bylo a jestli tu s ní byl ještě někdo další," osvědčená metoda, stačí trochu pohladit po srsti, dát pamlsek v podobě uznání a takovej jedinec se může přetrhnout.
,,Musel bych se podívat do záznamů. Mám je všechny ve své kanceláři. Vedu si pečlivou evidenci všech svých záchytů. Můžeme se na ně podívat spolu," hned nabídne.
,,To bude skvělý," vlastně sem ani nečekal, že to půjde tak hladce. Zavede mě do malýho kamrlíku, kterej by mohl bejt zrovna tak dobře úklidová místnost. Nic méně počet monitorů děleně zobrazujících každou sekci nákupáku a ovládacím pultem, by si nezadal s centrálou N.A.S.A. Chvíli se hrabe v papírech, co má skutečně puntičkářsky seřazený v deskách, jedněch z mnoha desítek dalších vyštosovanejch v regálu zaobírajícím jednu krátkou stěnu. Tipuju, že jejich rozdělení podle barev, bude mít v jeho světě nějakej zvláštní význam.
,,Věděl jsem, že to nebylo tak dávno a tady to je. Hned prvního tohohle měsíce. Ten víkend tady byl hotovej blázinec, jako vždycky před nějakým svátkem. Deset záchytů za den, ale jí si dobře pamatuju. Několik měsíců zpátky, tu byla docela známá firma, má tady dokonce celou svojí složku, můžu vám jí najít. Pak od ní byl na chvíli klid a naposled tohle. Kromě paruky a brýlí se snažila ještě seknout pánský náramek- kožený- cena třicetdevět padesát," přečte.
,,Ty případy z před tím, to byli taky takový maličkosti?"
,,Jasně. Takoví jsou nejlepší. Někdy mi sem chodí celé party. Myslí si kdo ví jaká to není zábava něco ukrást a pak když spadne klec a já je dostanu tak brečí a škemrají ať nevolám policii. Ke většině z nich jsem schovívavej, stačí domluva a předat je rodičům a oni už si to skutečně příště nedovolí. Když si nedají říct, tak jim stačí jenom pohrozit, že skončí na tabuli nebo dostanou definitivní zákaz, jako ona. Říďa s tím má sice problém, že bych neměl fotit děti, ale co on ví. Nebude mi říkat, jak mám dělat svojí práci. Správnej drsňák přeci ví, kdy obejít pravidla, když spíš chrání delikventy, nemám pravdu?" pokus o spikleneckej smích v jeho podání zní spíš jako zachrochtání.
,,Jí jste taky předával rodičům?" znám odpověď i tak jsem zvědavej na celej příběh a že to teda příběh je. Nechybí mu hrdina ani pohnutej osud postav.
,,Bráchovi. Řeknu vám, s takovou ségrou jako ona, jsem rád, že jsem jedináček a taky, že mám mámu, která se o mě postará a tátu, co mi pomáhal předělat náš suterén na luxusní bejvák ve kterým teď bydlím. Oni byli sirotci. Její brácha se o ní staral. Dobrej chlap. Doktor. Uznalej. Jednou, když si jí tu vyzvedával, tak mě pozval na hambáč, prej jako poděkování, že s ní mám takovou trpělivost a vždycky mu zavolám. No já jsem nešel. Nebylo by to profesionální. Ale dovedu si představit, že by jsme s ním mohli bejt kámoši. Akorát posledně mě holka pěkně vytočila. Ne jenom, že porušila můj výslovnej příkaz, že už jí tu nechci nikdy vidět, ještě byla drzá. Ječela, že když jí nepustím, tak řekne, že jsem jí ošahával. Za nic na světě nechtěla abych mu volal. Ale i na takový případy jsme tady připravený-" ukáže na malou kamerku v rohu u stropu místnosti, ,,Zabírá celo dobu všechno co se tu děje. Mohla by si navymýšlet, co by chtěla, nic by jí to nebylo platný. Ale naštvala mě s tím. Nejsem žádnej zvrhlík a po tom všem, co jsem pro ní udělal, jsem si to nezasloužil-"
,,Předpokládám, že na konec si jí tu ten doktor Faust-" umím ocenit dobrou blamáž, co zneužívá nedostatků znalostí hlupáků, v kombinaci s historkou, co si ty Bonnie a Clyde vymysleli něco hodnýho uznání, ,,vyzvedával i tentokrát a ten záznam z toho teda je?"
,,Hej! Vy jste fakt třída, znáte i jméno a to jsem vám ho ani nemusel říct. Jasně, že si jí tu vyzvedával, ale tentokrát byl docela namíchnutej. Ani se jí vlastně nedivím, že ho nechtěla volat. Ale já jí dal jasně na výběr buď on nebo že ty policajty tentokrát vážně zavolám. Neměla šanci mě přechytračit," možná je spíš k lítosti malej človíček, opilej svojí důležitostí v blažený nevědomosti, jak snadno se ve skutečnosti oblafnout nechal.
,,Ten záznam, prosim. A pokud možno i ten z obchodu," no já nemám ani lítost ani trpělivost.
,,Jasně, jasně, dejte mi chviličku. Všechno to mám tady," na krátkejch nohách se přebatolí k skříni zaobírající další zeď. Dvě plechový křídla po otevření odhalej fochy hustě nacvaknutý starejma VHS, ,,Dělám to nejlepší, co umím s tím, jak prehistorický vybavení tu mám k dispozici. Ale zkuste říct vedení, že by to chtělo modernější techniku..." mumlá během hledání.
,,Jste si jistej, že ty dva v tom nejeli spolu?" přiznám se, že je to část, která mi moc nedává smysl. I když se mi moje podezření ze stran totožnosti dotyčnýho potvrdí, krom adrenalínu, určitě by neměl jinej důvod, proč se do takovýho podniku zapojovat.
,,Jsem si jistej na stoprocent. Bylo to to první, co mě napadlo. Nevěřil byste, kolik vzdělaných, prachatých lidí, který to nemají zapotřebí, tu ve skutečnosti zkouší něco ukrást, jenom tak z hecu. A sourozenci, kteří se navzájem krejou, taky nejsou nic neobvyklýho. Ale po každým záchytu jsem si důkladně prohlížel všechny kamery i tu z parkoviště venku, ten její brácha nikdy nebyl ani poblíž. Pravda, jednou jsem jí tu načapal s takovou partou jí podobných výrostků, utekli a nechali jí v tom samotnou. Počkala si tady dobrýho půl dne, než se objevil," pokud by poslední část měla bejt potvrzením alibi mladýho, že v krádežích nejel ani k nim Madison nenutil, fungovalo by to. Nic méně, dávalo ještě menší smysl, že by jí permanentně vytahoval z malérů pro nic za nic. ,,A tady to máme," v brejlatým moulovi je možná víc než sem byl ochotnej mu přiznat, asi vyžaduje určitý schopnosti pásek z paměti přetočit a přesně na první pokus trefit čas, kdy Madison, mezi ostatníma zákazníkama vchází do obchodu.
,,Pamatujete si takhle víc lidí nebo byla něčim zajímavá?" vyplňuju dobu, kdy se na obrazovce nic neděje až na to, že mladá delikventka si počínala s finesou a nenápadností slona v porcelánu. Její nervozní rozhlížení, naprostá neschopnost vyhnout se kamerám, nic z toho není chování protřelýho kriminálníka.
,,Mám paměť na tváře. Proto jsem tak dobrej v tom, co dělám. Jak si jednou někoho zapamatuju, už je tady na vždycky," poklepe si na spánek ,,i s tím, co kdy ukradl v minulosti a kdy přesně to bylo," oznámí s hrdostí. Super schopnost na baterky, ale počítám, že jediná co má. Sledovat sestřih Madisonina pohybu po nákupáku je v zásadě dost nezáživný i s rychloposunem k těm nejzajímavějším pasážím, jako když s kradenou parukou a brejlema zmizí ve zkušební kabince dámskýho oblečení a za chvíli vyleze jako někdo jinej, až na to, že z blbě nasazený paruky, vzadu čouhá visačka. Podstatně větší pečlivost věnuje výběru pánskýho náramku, než využije příležitost, kdy je prodavačka zaměstnaná jiným zákazníkem a šperk zmizí v Madisonině malým batohu, kterej má otevřenej pod rukou. V zručnosti pohybu by se už o nějaký zkušenosti mluvit dalo.
,,Ten její brácha je kde?"
,,Tady ne. Nepřišli spolu. Přetáčím to a upravuju, abych měl po kupě jednotlivý osoby, co mě zajímají, ze všech kamer, kdyby to bylo třeba pozdějš použít jako důkaz. Je to tak trochu můj koníček," přizná, zase ta neopodstatněná hrdost někoho, kdo neví nic lepšího než co se svým životem, ,,Ten zbytek se musí mazat, aby se šetřil materiál, ale záznamy tady odsud zůstávají-"
,,Fajn. Mohl bych ho vidět?" na dosah svýho cíle, nemám pochopení pro sebemenší průtahy.
,,Jasně. Už to tam peru, kolego," týpek je moc nabuzenej, aby nějaký moje mizerný rozpoložení zachytil. ,,Tady to je. Tohle tady byl skutečně rychle," komentuje po výměně pásku čas zachycenej v rohu obrazovky. Nechám ho zrychleně převinout celou tu část, která zachycuje jeho, jak sem vzpouzející se Madison přivlekl i to, jak se dívka vzteká. Je to zvláštní sledovat všechen ten oheň a energii s vědomím, že už není. Madison byla rozená bojovnice a podle svědectví vim, že tak jako s ochrankou, bojovala i s Osudem v její poslední chvilce. Všechno se odehraje, tak jak mi hlídač odvyprávěl už před tím a to i s příchodem jejího "bratříčka". Chování Madison se změní. V držení těla není ani náznak strachu, za to pořádná dávka studu a rozpaků. Co můžu říct, zdá se to upřímný, spíš než součást hry. Jeho totožnost pro mě skutečně není překvapením. Pravda, podmračenej až přísnej pohled, kterej dívce věnuje, je hodně opatrovnickej spíš než mileneckej až se nedivim, že jim hlídač tu šarádu tak snadno spolkl. Nezdá se ale, že by k ní měl bejt násilnickej, což je v tuhle chvíli to jediný, co by ho asi mohlo zachránit. Samozřejmě, je to příliš krátká sekvence od jeho příchodu k podepsání protokolu, mizivej střípek z života těch dvou než aby se z něj dali vyvozovat nějaký podstatný závěry.
,,Mohl bych dostat kopii tohohle záznamu?"
,,Jasně, pro kolegu cokoliv. Akorát to nějaký čas zabere. Budu si to muset po šichtě vzít domů a přepálit na Cédéčko nebo vám to můžu stáhnout na flashku. Pokud spěcháte, když mi řeknete kam, mohl bych vám to poslat," důležitostí se může přímo přetrhnout. Pro jednou takovou iniciativu ocenim. Na kus papíru naškrábu svoje číslo domu.
,,Až to budete mít, dejte mi vědět. Když ho budu potřebovat, přijedu si pro to osobně," záznam je moc velká pecka na to, abych chtěl riskovat, že se dostane nepovolaným osobám. Nedokazuje sice nic nezákonnýho, teda až na tu maličkost s vylhanou identitou, a určitě dotyčnýho neusvědčuje, že by měl s dívkou poměr, no i tak si sem jistej, že se z něj pár lidí podělá. Když už nic jinýho, je toho dost na to, abych tim jednomu protekčnímu chlapci zatopil a rozvázal jazyk, pokud se bude snažit zapírat.
Tady ve městě mi zbejvá vyřešit ještě jednu záhadu. Když mám hmatatelnou stopu, mohl bych jí nechat bejt, jenže v kontextu nejnovějších důkazů, dává ještě menší smysl. Proč by se Banks pokoušel zabít, pokud se v případě Madison cejtil nevinnej? S nejnovějším vývojem se mi rozpadla i moje teorie o případnym motivu vraždy Carterový a jeho spojitosti s ní, což samozřejmě nezbavuje podezření skutečnýho viníka. Vydírání, jako motiv bylo pořád ve hře a možná víc než před tím. Otázkou zbejvalo zjistit, co s tim všim měl společnýho Banks?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lizard Lizard | 11. října 2019 v 11:25 | Reagovat

No... no... to teda pěkně děkuju za další kapitolu. Tady nejsou žádné odpovědi! :-D Myslím, že to na posledních pár řádcích hezky shrnul Springer... tohle je fakt na... na Willkinse (asi nová nadávka nebo tak něco).
Ale ochranka byla dokonalá :D to je tak hrozně roztomilé. Se divím, že mu detektiv vzteky nějakou tu vhsku nesnědl. Ale tak musíme chránit zákon, že kolego?
By mě zajímalo, jak to nakonec dopadne. Nebo jestli se to bude jen víc a víc zamotávat, dokud nedoběhne na konci nějaké vesmírné kotě, chytne tohle klubko do tlamky a zdrhne někam za Mléčnou dráhu. :-D
Tak dobrý, trochu jsem si postěžovala, ale dobře víš, že to tak nemyslím. Jen mi chybí třeba kapitola 28c? Nebo rovnou 29a-c?
Každopádně díky moc :-)

2 Fénix Fénix | 11. října 2019 v 13:19 | Reagovat

[1]: Není zač. :-D  8-)
Jen podotýkám, Willkins není nadávka, Willkins je diagnóza. :-D Ale jinak beru, no. V podstatě za to může blog, že nenabízí žádné rozumnější rozdělení. A dobře, fakt, že jsem zmetek libující si v utrpení bližních s tím má možná trochu něco společného. :-?  :-D
Velice děkuji, psát ochranku byla opět velká zábava. Zase z detektiva nesmíme dělat tak velkého psychouše, on nemlátí lidi na potkání, to ob čas jenom tak vypadá. Jináč má vlastně docela trpělivost. S "kolegy" zvlášť. :D Minimálně jedno kompletní vysvětlení a více méně uzavření v té další části bude. Čestné skautské. 8-)
I taková stížnost potěší, když je tak pěkně sepsána, já děkuji. Další zveřejnění nejdéle opět příští týden. Nějak nepředpokládám, že by se tu ztrhla komentářová vlna netrpělivých čtenářů, co by si to vynutili už zítra ačkoliv jeden nikdy neví, že jo... :-? pokud vše půjde dobře, tak bychom měli najet na týdenní pravidelné zveřejňování třeba i po těch kratších úsecích. :-)
Je mi potěšením. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.