Hříchy otců 27B

3. září 2019 v 17:11 | Fénix |  Hříchy otců
Dokončení


,,Tohle byla zábava. Uvidíme se příští týden?" zeptá se bruneta.
,,Určitě," Jimi se jí snaží úsměv opětovat. Vlastně si nejsem jistej, jestli někdy byl ve středu tohohle druhu pozornosti. Nic méně, zvládá to, zdá se dobře.
,,V tomhle zapadákově dlouhou dobu chcípal pes. Je skvělé, že přišel někdo, kdo to tu trochu rozhýbá," nechá se slyšet ta blond.
,,Vynasnažím se to rozhýbat, jak nejlépe budu umět," odpoví Jimi bezelstně. Nemyslim si, že by si uvědomil dvojsmysl, to ani když tim u trojice vyvolá víc veselí.
,,Chystáme se jít ještě na kávu, přidáš se k nám?" zrzka se zdá nejživelnější stejně jako její ohnivá barva vlasů s měděným nádechem. Jde přímo na věc.
,,Rád bych, ale někdo na mě čeká," Jimi naznačí mym směrem.
,,Oh, aha," bejt stydlivější, tak se nejspíš začnu červenat pod způsobem jakym si mě pomalu změří pohledem od hlavy k patě spolu s až nestoudnym úsměvem do jakýho se jí zformujou rty natřený hnědou růží. Úsměv jí opětuju. Vypadá jako přesně ten druh ženský se kterou bych si ve starym životě dal říct. ,,No možná jindy," mrkne na Jimiho. Příliš zřejmá v úmyslech, jaký se jí ženou hlavou a o kterejch on jako v podstatě nezkažený stvoření, zřejmě nemá ani šajna.
Pár, co je vystřídá, je docela jiná sorta. Holka v pastelově modrý sukni pod kolena, bílým svetříkem přes blůzku a její partner, zrcadlící jí bílejma kalhotama s pastelově modrym véčkovym svetrem, jsou, jak vystřižený ze starýho filmu. ,,Byla to zajímavá zkušenost. Vlastně, myslím, že by jsme rádi přišli i příště. A do té doby, možná bys pro změnu ty rád zavítal mezi nás. Scházíme se zde každý pátek odpoledne," když mluví, jeho přítelkyně na něj obdivně zírá, zavěšená do jeho paže.
,,Děkuju, za pozvání. Asi nebudu ten nejvhodnější kandidát," Jimi zdvořile odmítne. Znovu se v jeho postoji objeví nepohoda.
,,Třesky plesky! Samozřejmě, náš kroužek je převážně pro páry, ale je mezi námi i pár nezadaných slečen. Kdo ví, třeba slovo dá slovo..." pokouší se působit spiklenecky.
Mohla by to bejt taková zábava! Nevypadat muj kluk už zase na pokraji nervovýho zhroucení: ,,Já... to... asi..." začne koktat. Sem na něj hrdej, za pokrok, kterej dneska udělal, ale všeho moc škodí.
Moje narážka. Plynule se odlepim od zdi. Vlítnu mezi ně s hromadou humbuku pro efekt a rukou kolem Jimiho ramen, co se dá vyložit i jako ryze kamarádský gesto. ,,Co vy šťastný blázni tady? Kde vás padre vyštrachal, přivezl strojem času? Ne? Asi se ještě neznáme, já sem Francis-" použiju jméno, co nesnášim, snad Jimi ocení rozsah mý oběti, ,,A vy jste?" oběma jim potřesu ploutvema, což hlavně holka moc nepobírá. Vlastně oba vypadaj, že by toho pobírali hodně málo, což byl přesně efekt, kterýho sem chtěl dosáhnout.
,,Já jsem Grayson a má snoubenka Grace," přirozeně, je to chlapec, kdo je představí.
,,2 krát G, chápete? Jsme si souzení," holka se aspoň zachichotá jako kdyby jejich podobný jména nebyl kdo ví jak zábavnej a zásadní fakt.
,,Nó a do jakýhože veselýho spolku jste se tady Jimba snažili uvrtat?"
,,Je to křesťanské hnutí mládeže," nevím, jestli jsem od chlapce v tom jeho cukrkandlovym způsobu nezaregistroval ostřejší důraz na slovo mládež, ,,Scházíme se a vzájemně podporujeme. V dnešním světě je příliš těžké čelit jeho nástrahám sám," prsteny čistoty se jim zablejsknou na prstech v synchronizovanym pohybu rukou.
,,A občas to není moc zábavné. Tady ve městě není příliš legrace, jak by jsme se mohli odpoutat od špatných myšlenek, než přijde ten náš velký den," předpokládám, že holka mluví o jejich svatbě... nebo hromadný sebevraždě, u těchhle partiček nikdy nevíš, ,,Tvůj kurz bude skvělý způsob, jak se zabavit, myslím," dodá k Jimimu.
,,Grace, mazlíčku, víš, co jsme si říkali o tvém myšlení," její partner, jí laskavě ťukne prstem přes nos.
,,Já vím, já vím, škodí to mojí kráse. On je tak úžasný, jak se o mě stará. Nemůžu se dočkat, až budeme svoji," Grace se zachichotá jako sjetá. Pro její dobro, bych chtěl věřit, že je, jenže se obávám, že realita je daleko fádnější a taky děsivější.
,,Ten váš spolek to založil náš padre? Řekněte mi víc, třeba bych tady Jimba mohl překecat, aby se k vám přidal," policajt ve mně si nedá pokoj ani když se snažim vypnout.
,,Otec Aigiriu se našich setkání neúčastní," informuje mě Grayson, jako by mu to snad nešlo dvakrát pod fousy, ,,Pokud budeš mít zájem, stačí jen přijít," vybídne Jimiho. ,,Teď když nás omluvíte, je už dost pozdě," počítám, že moje oslnivá společnost je moc neoslnila, jaká škoda i když přesně to sem chtěl. Nebo možná vážně takovýhle exempláře v devět večer maj už dávno po večerce.
,,Jasně, běžte si užít noc a nedělejte nic co bych nedělal já," znovu ani kousek humoru, že by moje upřímný přání dokázali ocenit.
,,Tolik nepřehrávej," Jimi mě se smíchem napomene jakmile se dvojice snů dostane z doslechu.
,,Dovol? Řekl bych, že jsem předvedl jednu ze svých nejlepších etud," prohlásim na oko uraženě, ,,Vlastně myslím, že jí zařadím do svýho stálýho repertoáru. Bude se třeba jmenovat- jak osvobodit svého přítele ze spárů zlých žužu dětí- co ty na to? Skvělý název, nemyslíš?"
,,Nebyli zas tak zlí. Vlastně myslím, že se snažili být milí," nebyl by to Jimi aby se nesnažil každýho zastat.
,,Jasně, milí přímo děsně milí," neubránim se sarkasmu, ,,Hlavně ten Grayson je milej, takovym tim psychopatickym způsobem," profesní deformace, na některý tipy mám prostě čuch. Z něčeho na tom klukovi mi prostě běhal mráz po zádech.
,,Nebyla to jejich vina, že jsem zpanikařil. Děkuju a omlouvám se. Měl bych dokázat představit tě jako partnera," hlesne sklesle.
,,Hej, to je v pohodě. Víš, že si na nějaký definice ani formality stejně nepotrpim," tentokrát jsme sami, takž si můžu i dovolit pořádně ho obejmout, ,,Jak to jinak šlo?"
Silnějš mě sevře než se odtáhne, tentokrát s širokým úsměvem přes celou tvář: ,,Vlastně docela skvěle. Bylo to úžasný. Ze začátku jsem byl nervozní, ale když jsem pak začal mluvit o teorii, všechno to, co jsem si připravil, šlo to tak hladce a oni mě poslouchali a bylo to jako kdybych byl někdo jiný nebo běžel na autopilota. Necítil jsem žádný strach ani trému, jenom vzrušení. Ou! Ještě teď když si na to vzpomenu, připadám si jako opilý!"jeho nadšení je zjevný a nakažlivý.
,,Věděl jsem, že tam někde hluboko uvnitř jsi diva milující pozornost," musím si rejpnout, samozřejmě. ,,Takže velkej den?"
,,Absolutně! Nejlepší v mém životě-" zarazí se, tentokrát ho nenechám spadnout do provinilosti. Ne, fakt si neberu osobně, že by dnešek upřednostnil před nějakym společnym časem.
,,Takže co bys řekl večeři na oslavu?" navrhnu.
,,Rozhodně bych neřekl ne. Vlastně jsem celý den byl tak nervozní, že jsem nic nedokázal sníst," jeho žaludek souhlasně zakručí, ,,Co si chceš objednat?"
,,Asi si nerozumíme. Uznej sám, jak by se lišila taková večeře na oslavu od té všední, kdyby jsme jí báglovali doma před telkou? Na víc taky mám hlad a nechce se mi čekat než dorazíme domů a pak ještě než to milostivě dovezou. A ty přeci nechceš, abych trpěl hlady, že ne?" pro všechny případy mám v záloze ještě pár dalších argumentů.
,,Zastav!" vyhrkne pobaveně, ,,Je mi to jasné, takže co máš v plánu?" hladce prokoukl mojí strategii.
,,Uvidíš."
***ooo***
Fakt je, že moc možností, kam v zdejšim zapadákově zavítat na jídlo, není. Po zvážení všech faktorů, se Rattiniho pizzerie, jeví jako nejlepší volba. Aspoň nabízí jistotu dobrýho jídla a více méně přátelskýho personálu, což s ohledem na to, jak Jimiho musim mírně postrčit do dveří, je určitě důležitej bod. Když nepočítám naše občasný návštěvy u Lucy, kde většinu z nich s náma byly i Anne s Hell, tohle je naše první veřejný vystoupení jako páru. Sice jsem řekl, že mi nevadí, když se Jimi ke mně nedokáže nějak oficiálnějš přihlásit a za tim si stojim, ale lhal bych kdybych řekl, že nejsem trochu unavenej z toho, chovat se k sobě na veřejnosti jako úplný cizinci. Sem si vědomej, že v tomhle ohledu největšim nepřítelem si je Jimi sám a podle toho se k tomu taky snažim přistupovat. S trpělivostí, větší než bych si kdy myslel, že v sobě mám. Situace je příznivá, v restauraci je jenom pár hostů, bavících se příliš dobře mezi sebou než aby věnovali zájem někomu nově příchozímu. Nechám Jimiho vybrat místo, přirozeně, co nejdál od už obsazených stolů a zády k ostatním.
,,Kdyby toho na tebe mělo bejt moc, můžem si to prostě nechat zabalit sebou," považuju, za důležitý, dát mu vědět, že nemusí cejtit tlak.
,,Myslím, že to bude dobré," odpoví s pousmáním. V očích se mu odráží plamínky svíček v tlumený záři osvětlující jedna každej stůl v lahvích od vína místo svícnů, letitýma nánosama vosku, dělající z každý unikátní dílo. Normálně na tyhle ptákoviny nejsem, ale tentokrát tu naší zapálím. Atmosféra, další z důvodů, proč navštívit zrovna tenhle podnik. Hudba na pozadí, tichá aby nepůsobila rušivě, jenom pomohla podpořit iluzi klidně plynoucích dnů prozářenejch sluncem a neuspěchanejch večerů protkanejch vůní moře, jaký bejvaj na jihu v Silviově vlasti. Stoly a židle tvořený starejma sudama a dřevěnýma bednama. Červenobílý kostkovaný ubrusy jim dodávaj šmrnc neokázalý domáckosti. Něco, co Jimi může rozhodně ocenit. A taky to dělá. Rozhlíží se kolem sebe s úžasem dítěte. ,,Je to tu skvělé," zhodnotí.
,,Jsem rád, že se ti tu líbí," prohlásim nenuceně přes to, že všechno ve mně se tetelí až idiockou dávkou štěstí. Skutečně sem rád, že se konečně uvolnil, a začne se soustředit na jídelní lístek. Druh intimního klidu, co nám nevydrží dlouho. Jimi sebou viditelně trhne, s příchodem či spíš přiřícením se příchozího k našemu stolu.
,,Čau, chlape! Taky dost, že se tu osobně ukážeš. Mám nějaký novinky, co by tě mohli pobavit, ale nevěděl jsem, jak se s tebou spojit," je to místní pizzař, kterýho jméno si nevybavim a vlastně nevim, jestli jsem ho kdy věděl. Jenom vim, že v minulosti, se prokázal jako užitečnej zdroj informací.
,,Stačilo zavolat," asi mi nikdo nemůže vyčítat, že sem poněkud strohej, když ho Jimi pořád ostražitě sleduje, jako kdyby čekal útok.
,,Ne, ne! Tohle je příliš dobrý na to, abych si nechal ujít, jak se budeš tvářit, když ti to řeknu," kluk se ve svým nadšením, zřejmě nenechá odradit ničím, ,,Jde o Chipa," uvede.
,,Tak spusť. Předpokládám, že stejně není jiná možnost, jak by sme mohli dostat něco k jídlu," nesdílím jeho nadšení, protekční knecht mě přestal zajímat v momentu, kdy přestal bejt muj podezřelej v případu Carterový, takže asi těžko bych cokoliv co se s nim stalo považoval, za zábavný a opodstatněnej důvod, narušit muj soukromej večer. Klukovi to aspoň o něco ubere na elánu.
,,No potom, co nad ním starosta přestal držet ochranou ruku, pan Rattini ho přesvědčil, aby mu odprodal zpátky svůj podíl-"
,,Asi dobrý pro vás," pamatuju si, že zmíněnej pazdrát, tu zastával funkci provozního a u zaměstnanců se příliš velký oblibě netěšil.
,,Teď teprv přijde to nejlepší. Ten pitomec vzal svoje peníze a nevěděl nic lepšího než udělat si s nima výlet do Vegas. Prochrup tam úplně všechno, takž když se vrátil, byl celý žhavý do toho, aby tu zase mohl dělat provozního. Jenže pan Rattini mu řekl něco v tom smyslu, že k práci provozního potřebuje nabrat zkušenosti a nejlíp to půjde, když začne od píky. Takže náš milý Chipík, dělá zase zpátky poslíčka. Není to hustý? Ale klid, nemusíte mít strach, vaší ulici nedělá," naše mlčení si zřejmě vyloží po svým, ,,Jenom jsem chtěl říct, dobrá práce a dík za to, kdybys ho tehdy nesebral nic z toho by se nestalo. Teď vám sem někoho pošlu, ať si teda konečně můžete objednat," asi je štěstí, že jako pizzař má docela fofr a jeho kolegyně-hezká tmavovláska s temperamentní dikcí napovídající o spřízněnosti s majitelem, ho odvolá.
Prakticky vzápětí je u nás servírka. I ona zářící úsměvama víc než má v popisu práce. Jejich bejvalýho nadřízenýho, tu asi skutečně nikdo nemusel. Než se vrátí z předkrmem, stačim Jimiho okrajově zasvětit do spojení restaurace a vraždy Bebsi i s ošklivejma detailama o zapojení starosty.
,,Páni, nikdy by mě nenapadlo, že se něco takového může dít i u nás," Jimi má doslova oči na vrch hlavy.
,,Jo, tohle město se zdá plný překvapení. Když už sme u toho, Banks se už probral a měl by bejt schopnej výslechu. Zejtra tam jedu a budu se stavovat i v galerii, chce se ti udělat si se mnou vejlet?"
,,To bych moc rád, ale už jsme domluvení s Olivií, že budeme pokračovat v pátrání," znejistí, Teda nevadí, že jsem jí o tom řekl? Neřekl jsem jí všechno, že je to pro tebe. Ale myslel jsem víc očí..." má potřebu mě ujistit.
,,Jen se bavte, když nemáte nic zábavnějšího na práci. Jak to vůbec šlo?"
,,Nic moc, zatím jsme prohledali ročenky, za posledních deset let, nic jsme nenašli. Zítra budeme pokračovat ročníky před tím. Pak můžeme jít do knihovny a projít nějaké novinové články. Pokud potřebuje tvojí pomoc, mohla by tam být nějaká stopa, že se jí něco přihodilo," obeznámí mě se svým plánem.
,,Jak si přišel na to, že by potřebovala pomoc?"Po pravdě, jsem ohromenej a to z nejednoho důvodu.
,,Podle toho o čem jste se bavili s Otcem Viktorem, o snech. Dávalo to smysl," uši se mu zbarvěj roztomilým druhem růžový, přiznávat se k tak závažnýmu přestupku jako je odposlouchávání cizích hovorů, ,,Proč by se s tebou jinak potřebovala spojit, když ne kvůli pomoci?"
,,Nechci vám brát vaší zábavu a v zásadě to i oceňuju, ale dost pochybuju, že uspějete. Ta holka je dost jistě výplod mojí fantazie, takže není pravděpodobný, že byste jí našli," nejsem moc spokojenej, že by se muj partner měl připojit k Viktorovo paranormálním ujetostem, nebo jak to nazvat a marnit svůj čas honem za Chymérou.
,,Chci se o to pokusit. Pokud je tu nějaká možnost, jak bych mohl pomoct jí a hlavně tobě, chci jí využít," veškerý moje další námitky zmizej, ve chvíli, kdy Jimi sám od sebe překryje mojí ruku, co sem nechával volně položenou na stole, svojí. Zdánlivě jednoduchý gesto, nevědět, kolik síly k němu bylo třeba. Ani tentokrát to netrvá dlouho. Stáhne se prudce jako zasaženej proudem, když sme znova vyrušený.
,,Comandante, amico mio!" Rattiniho zvolání bylo slyšet daleko před tím než se na jeho věk překvapivě svižnou chůzí, přiblížil k našemu stolu. Na těch pár posledních kroků udělám zdvořilý gesto a zvednu se mu vstříc. Potřese mi rukou s typickou srdečností: ,,Je to už doba, co jste u nás byl," vrásčitá tvář se víc zvrásní širokym úsměvem.
,,Moc povinností. Jak se vám daří, slyšel sem, že jste tu udělal nějaký změny?"
,,Sono grande. Myslíte mou novou direttore del ristorante?" naznačí k tmavovlásce, ,,Mia nipote Sofia, dcera mého bratra a slunce mého života!" dívka se po těch slovech potěšeně, ale skromně usměje, ,,Sám bych na provoz už nestačil a ona je vero tesoro pro obchod," nepochybuju o jeho slovech, s tim, jak mladá žena, začne s temperamentem sobě vlastním chrlit příkazy do kuchyně.
,,No, určitě přijatelnější volba než Chip," zhodnotim a nemyslim tim, že i vypadá podstatně líp než krpatej knecht i když to je taky nesporný.
,,Indiscutibilmente," stařík se tlumeně zachechtá. Začnu mít vážně dobrej pocit z toho, vidět ho spokojenýho, kor jestli bych já na tom měl mít nějakou zásluhu, tim, že sem ho zbavil starosty. ,,È il tuo fidanzato?" upře svojí pozornost na Jimiho.
,,Sí," po pravdě si nejsem jistej, jak jinak odpovědět a jestli sem vůbec pochopil správně význam. Nejspíš je dobře, že Jimi nerozuměl jeho otázce vůbec, protože mu ke zmatku s jakym nás celou dobu sledoval, není nutný přidávat další nepříjemný pocity.
,,Bene. Už vás nebudu déle zdržovat. Přeji dobrou chuť a příjemný večer, signori," rozloučí se s lehkou úklonou. Cestou prohodí několik slov se servírkou mající na starost náš stůl.
,,Kruci- já vážně jsem si myslel, že nás přišel vyhodit. Kvůli -víš proč," poznám, že nejvíc ze všeho je Jimi naštvanej sám na sebe.
,,V klidu. Silvio je ze starý školy. Pro majitele bejvalo zvykem se přijít pozdravit s hostama. Zvlášť s těma váženýma," samolibej úsměv pro efekt způsobí, že se Jimi viditelně uvolní. Pořád si dost nejsem jistej, co mělo znamenat to Rattiniho "Dobře", ale nevidim důvod mu s tím přidělávat starost.
Vyjeví se to o chvíli pozdějš, když servírka ke stolu doručí lahev vína. Jimi ve svý skromnosti si odmítl objednat něco dražšího než vodu, bez ohledu na to, jak sem se ho snažil přesvědčit, takže tohle je nečekaný. ,,Na účet podniku. Pan Rattini navrhl značku, která by se měla hodit k oběma vašim jídlům, ale lze to změnit," osvětlí. Ještě nečekanější začne bejt, když vzorek ke schválení, naleje do Jimiho skleničky. Při těch několika málo příležitostech, když jsme byli na podobných místech, tenhle úkol tak nějak automaticky bejval na mě, bez toho, že by se personál zajímal o to, že já vínům, na rozdíl od svýho partnera, rozumím asi jako pes špenátu. Úděl starýho chlapa beroucího na večeře koloušky.
,,To bude v pořádku, děkuji," Jimi se toho zhostí s nutnym dekorem, tréma se projeví možná v mírnym zachvění ruky se skleničkou a v hlase.
,,Vidíš, nebylo se čeho bát. Starej lišák se jenom potřeboval ubezpečit, že seš to skutečně ty," vysvětlim, když znovu zůstaneme sami.
,,Proč by to mělo být důležité?" Jimi dá průchod svýmu zmatku, kterej je nejspíš konstantní od našeho příchodu sem.
,,No možná, že sem se před tím tak trochu zmínil, že z nás dvou to si ty, kdo ocení kvalitní víno?" aspoň předpokládám, že to byl důvod Rattiniho otázky.
,,To bylo to na co se tě ptal?" nemůžu mu vyčítat zvědavost, jenom v tomhle případě to není tak docela žádoucí.
,,Ne, myslím, ještě dřív. Už ti jednu lahev vína poslal, pamatuješ? Ta otázka se týkala toho, jestli jsi můj přítel," nedokážu určit na kolik by byl Jimi v pohodě, kdyby se dozvěděl, že slovo, který k tomu muž použil vyjadřuje i snoubence.
,,Nevěděl jsem, že mluvíš italsky," na štěstí, změní téma.
,,Nemluvím, rozumím, to je rozdíl. Benefit z toho, když se živíš zatýkáním gaunerů. Občas něco pochytíš. A je užitečný porozumět, co kujou, když se začnou bavit v jejich řeči. Podobně ovládám mexikánštinu a taky trochu polštinu," nevidim prostor pro skromnost, když Jimiho obdivnej pohled mi způsobuje, že se cejtim jako největší borec.
,,K těm dalším benefitům patří drahá vína na účet podniku?" Jimi v hravosti udělá narážku na to, co pro hodně chlapů na okrsku, bejvala každodenní realita. Já si vždycky dával záležet, abych nepřijal ani tu nejmenší laskavost, která by mě pozdějš svázala ruce.
,,Mohlo by to tak bejt. A taky značkový kvádra a luxusní hodinky. Chtěl bys bejt milenec zkorumpovanýho policajta?" zapředu nabídku k jejímu přijetí by jenom stačilo, aby položil svojí ruku do mý nastavený dlaně. Udělá to.
,,Hm, zní to nebezpečně a taky sexy," určitě ne tak sexy, jako jeho zoubky kousávající si spodní ret. Ani způsob, jakym se posune v židli prozrazující, že naše představa má jeho rozkrok vedlejší účinky.
Je to jenom fantazie. Jedna z řady mnoha dalších. Já už dávno nejsem policajt, abych se mohl dát zkorumpovat. Pozornost podniku od majitele nebyl úplatek. Jimi by po mně nikdy nevyžadoval, abych porušil svoje zásady. Co ale skutečný je, jsme my dva spolu, držící se za ruce v restauraci. Beze strachu či studu. Zdánlivá maličkost, pro mě cennější než všechny obleky nebo hodinky, který sem kdy mohl nečestně získat.
Jídlo samo o sobě je taky zážitek. Většinou bych se v tomhle ohledu dal považovat za steakovýho puritána nic méně asi bych nedocílil toho, aby si Jimi objednal něco lepšího než těstoviny, kdybych nebyl první ochotnej si rozšířit gastronomický obzory. Po týhle stránce jsou telecí kotlety docela zajímavá zkušenost, kterou si určitě rád zopakuju. Zmrzlina jako dezert je taky vynikající i když znova, není to nic bez čeho bych se neobešel, jenže už sem se smířil dělat lodivoda svýmu partnerovi pořád zvyklýmu držet se zpátky, pokud jde o prostější radosti lidskýho života. Vzato kolem a kolem, večer se vyvinul uspokojivějš než sem si vůbec představoval. Dost možná i zásluha silnýho vína, že se Jimi skutečně uvolnil a dokázal si toho všeho užívat. O to víc mě překvapí, když v závěru požádá, jestli by sme už mohli jít. Samozřejmě, je dost možný, že toho všeho je na něj už moc, a já mu nehodlám nic popřít takže mu vyhovim i v tom.
Vyjdem do teplý letní noci až skoro škoda jet těch pár bloků domu autem, no nedostanu se k hlubšímu průzkumu svý úvahy. Ani z retka, co mi při ataku zůstane vyset mezi prstama, si nestihnu potáhnout. Jenom svejm reflexum vděčim za to, že jeden z nás nedojde k újmě, když mě Jimi chytí za klopy bundy, přitáhne k sobě, moje rty si přivlastní v dravym polibku. Zádama natisklej o zeď restaurace, moje rozložitá figura, před ním s mejma rukama, co sem na rychlo při tom zběsilym útoku dal na zeď po obou stranách jeho hlavy, ukrejvající ho před zraky případnejch zvědavců z ulice. Jeho prsty se snažej chtivě dopátrat spony mýho opasku a současně tisknout přes látku moje péro. Jako kdybych já někdy potřeboval nějaký povzbuzení. Jeho vášeň mi krade dech a to nejenom v tom metaforickým smyslu.
,,Ne, že by se mi to nelíbilo, ale co to do tebe vjelo?" zmůžu se na chatrnej protest.
,,Zatím do mě nevjelo nic, což vidím jako chybu," Jimiho oči odrážej chtíč a záři nedalekýho pouličního osvětlení, ,,Nemůžu si pomoct, jsem děsně nadrženej. Chci tě. Teď hned," zakňourá téměř na hranici zoufalství.
Rozhlídnu se. Ulice je lidu prázdná, žádný svědkové našeho zločinu. Zbytek mojí příčetnosti mi říká, že ani tak by nebyl nejlepší nápad si to rovnou tam na místě rozdat. Na druhou stranu, ani tohle přání svýmu drahouškovy nedokážu odepřít. ,,Tady ne," s nekompromisnim zavrčenim zdrapnu jeho útlý zápěstí. Prakticky ho odtáhnu a vhodím do nedaleký průrvy mezi barákama, kde ve stínu zůstanem skrytý případnejm slídilům.
Bez průtahů přede mně do špíny padne na kolena. Tentokrát je mnohem úspěšnější v misi dostat moje už polotvrdý péro z kalhot. Jedinym pohybem ho celý pohltí. Ví moc dobře, jak rychle dosáhnout svýho. Neudržim se, vpletu prsty do vlasů, hlavy pohybující se v ustálenym tempu, zatím co propadlý tváře vytváří podtlak, jako ta nejlepší vakuová pumpa. Rychlý, účelný. Nevidim důvod proč si nedopřát víc druhů potěšení najednou, několika potaženíma přivedu k životu cigaretu zkomírající mi mezi palcem a ukazovákem. Kontrast uvolnění a napětí se řítí mým systémem. Soustředim se na namodralej kouř pomalu opouštějící moje plíce, stoupající k výšinám, když pohled na Jimiho by byl moc. Nikotin stahující moje cévy mu ztěžuje jeho úkol, nutí ho k většímu úsilí, používat všechno, co umí, což z toho pro mě dělá nejlepší kuřbu naší historie a dost jistě mýho života. Netrvá to dlouho, stejně sem tvrdej jako šutr, hladce kloužu v záplavě slin s jejichž řetězcem smíseným s preejakulátem táhnoucí se po Jimiho lehce oteklým spodním rtu, mě propustí. Ne úplně. Špička žaludu se opírá právě o ten nádhernej naběhlej kus sytě červenýho masa, rozechvívaná vibracema Jimiho slov: ,,Ošukáš mě, prosím?" vzhlížející ke mně pohledem plným oddanosti a touhy.
Vychutnávám si ten moment s několika posledníma dlouhýma potáhnutíma z cigarety než zbytek zahodím. Hladce ho vytáhnu na nohy a v podstatě strčim tváří napřed do nejbližší cihlový zdi. Žádnej protest na takový zacházení. Není prostor pro jemnost ani zbytečný slova. Jedna ruka mi stačí na to otevřít jeho kalhoty a současně i se spodním prádlem přetáhnout přes boky. Nechám bez povšimnutí čnít jeho vztyčenou erekci do nočního vzduchu. Bledý hubený půlky zářej ve tmě. Přes jednu plesknu dlaní: ,,Vyšpul!" nařídím. Jimi se slabým zakňučením, poslechne. Kolenem si vytyčím prostor mezi jeho nohama a přiměju ho je víc roztáhnout. Plivnu si do dlaně, několika tahama rozetřu víc slin po svojí dýlce coby jedinej lubrikant než její špičku přitisknu k Jimiho dírce. Pomalu píď za pídí se začnu protlačovat do jejího úzkýho hladkýho tepla. Jde to hůř než jindy. Jimiho tichý fňukání pochází spíš z bolesti než potěšení. Prsty hledaj oporu v hrubým povrchu zdi. Krk, kam zabořím nos, je vlhkej potem jehož slanost opakovaně ochutnám na jazyku. Dopřeju mu krátkej čas přizpůsobit se mýmu obvodu než se v něm začnu pohybovat. Metodicky, tvrdě, za jedinym účelem. Jimi má snahu dosáhnout svýho přirození v čemž mu zabráním. ,,Nechceš zjistit, jestli se dokážeš udělat jenom z mýho péra v tvým zadku?" obě jeho zápěstí připnu jednou rukou o zeď nad hlavou. Octne se tak zároveň bezbranej. Jeho potřeba kontaktu odkázaná jenom na mojí dlaň putující po jeho napjatým rozpáleným trupu. Nikdy ne tam, kde by si mě přál nejvíc. Využiju volnej přístup k bradavkám abych je mučil ve svejch prstech, zatím co ho dál drsně šukám. Netrvá dlouho a Jimiho tichý pofňukávání se změní na hlasitější konstantní sténání rozkoše. ,,Pšššt, nechceš přeci, aby sem někdo přišel a našel tě tu takhle, jak se necháváš šukat, jako ta poslední děvka, v zapadlý špinavý uličce, ne?" moje slova vrčivě šeptaný těsně do jeho ucha maj přesně opačnej účinek, muj drahoušek nebyl nikdy moc dobrej v sebekontrole. ,,Mám ti pomoct?" Jeho souhlas je jenom další táhlejší zakňučení. Moje prsty vyhledaj jeho tlamičku, dva nejdelší si vynutěj vstup dovnitř. Hned je ochotně začne sát a lízat tak jako před tím mýho ptáka. ,,Seš taková malá nenasytná coura. Vsadím se, že by se ti líbilo mít takhle v sobě dva čuráky, že jo?" slova jsou pro tuhle chvíli ten nejúčinější způsob, jak ho můžu přivést k vrcholu. Konec konců to byli slova, co předpokládám, že stálo na začátku týhle akce. Jeho tělo se změní v jeden chvějící se svazek nervových zakončení. Perleťový kapky z rudýho pulsujícího žaludu, tvrdě čnícího mezi jeho stehny, poskakujícího silou mejch přírazů, zkrápěj hlínu pod našima nohama s čim dál větší četností. Stimulace víc než bych dokázal vydržet. ,,Hai il culo più stretto del mondo," je to poslední, co stihnu zavrčet, než jeho vnitřek vystříkám dávkou svýho semene. Je to dost, aby se celej vzepjal v mym držení a bez jedinýho doteku ruky, zašlou omítku před sebou nahodil spermonim odstínem bílý. Určitě tak vypadá mnohem líp, musim uznat. Obejmu ho kolem pasu. Nevěřim nohám ani jednoho z nás, že by nás udrželi, nepodpírat se takhle navzájem. Několika letmýma polibkama na šíji se snažím odškodnit, bolestivý syknutí, co vydá po tom, co se z něj vytáhnu. Ucejtim skutečný bodnutí viny, jak nezvykle opatrně, zjevně v bolestech, se ohne pro kalhoty.
Když se ke mně otočí, jeho tvář ale štěpí širokej úsměv: ,,Přesně tohle jsem potřeboval-"
,,Vždy k službám," odpovím vlčím ušklíbnutím. Po celodenním stresu je asi celkem pochopitelný, že přesně tohle byl ten druh sexu, co ho dokázal odreagovat.
,,Taky trochu za to můžeš, víš? Byl jsi tak... celý večer..." po tom všem si Jimiho červenající se reflex, zrovna teď vybere, kdy se projevit, ,,Je to ode mně hloupé být nesmyslně vzrušený jen z představy, že bys uměl cizí jazyk. Myslím, obecně, cizí řeči jsou sexy a v kombinaci s tebou... Co to bylo, to co jsi mi říkal?" otázka je stejná jako přiznání. Mýmu egu dělá dost dobře, že bych svýho partnera dokázal nabudit i verbálníma jazykovýma schopnostma krom těch zjevnejch používanejch obvykle.
,,Něco ve smyslu, že máš ten nejtěsnější zadek na světě. Teda pokud se můžeš spolehnout na lektorku, kterou prstuješ, zatím co šukáš jejího bráchu," zdaleka ne všechny moje skromný lingvistický znalosti pocházej z kontaktu s gangsterama, fráze, co umím, ale nejsou příliš použitelný v běžný konverzaci, ,,Co je? Byli to nevlastní sourozenci a byli zvyklí se o svoje hračky dělit," dodám na vysvětlenou. Počítám, že to moc nepomůže, Jimiho šokovaně pobouřenej výraz neopouští jeho tvář ani pak. Aspoň, že se i tak přitulí k mýmu boku, když spolu vyjdeme na hlavní třídu.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lizard Lizard | 6. září 2019 v 20:20 | Reagovat

Skoro už jsem chtěla začít vymáhat nějakou tu kapitolu jako tečku za prázdninami, tudíž děkuji za vyplnění mého nevyřčeného přání. (A za to ukončení dvojnásob díky, no víš jak...)
Každopádně New Hope je hrozně, hrozně, hrozně prohnilé, ztrácím v něj víru, tomu nepomůžou ani žužu celibátpředmanželstvím duo. Je to pěkně děsivý. Myslím, že by je měl Jimi s detektivem navštívit, třeba by měli čím přispět... nebo by se ohromně polepšili.
Jimi měl úspěch (yes) a začal být odvážný (yessss). Když jsme tak u toho, vážně mluvit cizími jazyky, Springere? To je fakt hot. Eh. A u zdi v nějaké špinavé uličce? Ehehehe!
Ta koza u bazénu byla boží, od začátku až do konce. A Springer ji božsky utřel. Pro ředitele to nevypadá vůbec dobře, co? Jestli je to tak... tak jako fuj. Chudák holka. Teď je jen otázka, kdo ji pomohl do hrobu. Bebs si zajela do hotýlku, kde čirou náhodou na ně narazila, začala říďu vydírat, ten se zbavil nejprve Bebs... a pak? Pak i Madison? Třeba se dozvěděla, co provedl... nebo byla po tom potratu kapku nesvá. Nebo za vším stojí křesťanský mládežnický spolek, Millerová vytáhne z podprsenky křížek a vrhne se vykonat spravedlnost.
(Syn Wallace není jeho... jinak si to nedovedu vysvětlit, ale psssst).

2 Fénix Fénix | 7. září 2019 v 5:18 | Reagovat

[1]:S chlapci to léto hned tak ještě neskončí. 8-) (Ukončení je tentokrát čistě jejich zásluha poněvadž to skutečně vzniklo tak nějak jako spontánní akce já vlastně ani nevím jak :-D)
Žužu celibátpředmanželstvím duo, detektiva zaujalo velmi, takže se s nimi ještě setkáme. ;-)
Jimi bude odvahu potřebovat, další výzva ho čeká brzy. ;-) Kdo ví, Springer po tom ohlasu bude namotivován si třebas po večerech rozšiřovat své jazykové dovednosti i na jiné fráze než sprosťačinky. :-D  8-) Hehe, koza, to sedí. Těší mně, že nezabodovala jen u Springera, nemusím říkat, že ten si ji též velmi oblíbil, což? Nevypadá, nevypadá, vyšetřování nic méně pokračuje a to hned v další kapitole. ;-) A ne, pro Springerovo dobro, Millerová by z podprdy nic vytahovat raději neměla. To mu přeci nemůžem udělat. :-D
(Tady v tom kouzelném městě by se nebylo divit čemu, ale ne, myslím, že zaručeně nějaký Wallaceovský gen má. No i když... :-? ;-) )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.