Hříchy otců 25B

2. července 2019 v 16:24 | Fénix |  Hříchy otců
Dokončení


,,Kdo je sakra Will?" odpověď tušim, moje podvědomí ji ví jistě, vydá signál k mojí ruce. Jimi nadskočí při rachotu drcený prázdý plechovky, ,,Nemyslíš snad Willfreda zatracenou osinu v mym zadku Willkinse?" nedaří se mi ani udržet příliš klidnej tón.
,,Přesně ten," jako by něco v Jimim přeskočilo, batoh i boty odhodí na podlahu a předstoupí přede mně, ,,Byl úplně na dně, když jsi ho vyhodil. Potřeboval přijít na jiné myšlenky. Nedělal jsem nic špatnýho, jen jsem se snažil pomoct příteli," ruce založený na hrudi, pevnej pohled připomíná Annie, když vyčiňuje Edgarovi. No sem moc naštvanej na to, abych uměl ocenit paralelu.
,,A? Je to snad moje vina, že zbabral co mohl. Nenutil sem ho falšovat důkazy ani mi lhát. Čistě pro pořádek, nevyhodil sem ho, jenom suspendoval, zatím. Ale zjevně to nestačí abych ho konečně dostal ze svýho života," sem moc vytočenej i na to abych jen tak seděl na místě. Snažim se ignorovat, jak se Jimi nakrčí, když vstanu a znovu uvolní až když si to namířim kolem něj k ledničce. Chuť na pivo mě přejde s další dávkou obvinění.
,,Možná nejsi tak docela bez viny. Kdyby ti od začátku mohl důvěřovat, kdyby věděl, že s tebou může mluvit, kdyby nemusel mít strach, že ho vyhodíš jenom kvůli tomu, že s Barbarou chodil-" tentokrát Jimi neuhne, když se k němu přiblížim.
,,Tohle ti nakukal a ty tomu věříš? Vážně si myslíš, že bych něco takovýho udělal?" snažim se pozorně číst každou sebemenší reakci protože tohle není o Willkinsovy. Jistě, Jimi mi věří se svým tělem při našich hrátkách, jenže jak na tom u něj sem v jinejch aspektech je iluzorní.
,,Ne," tiše vydechne, zřejmě veškerý zbytky odvahy vyčerpaný před chvilkou, ,,Nemyslím si, že jsi takový člověk, jen že na druhou stranu nevím, jaký člověk jsi. Tedy ne podle toho mála, co dáváš najevo. Pro mě je snadné tě milovat a důvěřovat ti protože s tebou žiju, ale někdy ani já nevím, co chceš. Chceš po mně abych se stal součástí dění ve městě, ať už to znamená cokoliv, chceš abych byl zpátky součástí svojí rodiny, za což ti jsem vděčný. Ale nenecháš mně být součástí toho, co chci se všeho nejvíc, tvého života. Respektuju, že nejspíš nemůžeš mluvit o detailech svojí práce, ale všechno by bylo mnohem snazší, kdybys mi občas dovolil být součástí toho, co se děje ve tvé hlavě. Nevím, jak se mám chovat, když nevím, co je pro tebe důležitý-"
,,Věděl si dobře, co je důležitý, jinak bys mi řekl před tim s kym jdeš a nazakrádal by ses tady jako zloděj. Věděl si jak zareaguju takže se to nepokoušej hodit na mě, že si za to můžu sám," přísahal sem si, toho pamatnýho prvního večera v jinym životě, kdy sem ho bezdůvodně obvinil z feťáctví, že pokud budu mít ještě jednu příležitost, nikdy jí nezvorám svojí výbušností. V týhle situaci je to skoro nesplnitelný.
,,To neříkám. A přiznávám, že asi byla chyba jít ven s Willem a neříct ti o tom, jen že kdybych věděl, jak je to vážný, možná bych byl opatrnější než jsem se s ním spřátelil. A teď už je pozdě. Nedokážu se k němu otočit zády a vlastně si ani nejsem jistý, že chci," ta scéna je čim dál živější spolu s tim, jak zoufale se na mě Jimi dívá. Prosí mě, jako před tim, abych ho neodháněl, teď je v sázce jeho přítel. Co mi láme srdce je vědomí, že bych o tom skutečně měl rozhodnout já.
,,Doprdele, to si vážně myslíš, že bych po tobě chtěl něco takovýho? Já nebudu rozhodovat o tom s kym se můžeš bavit a s kym ne, na oplátku ty nemůžeš čekat, že z každý tvojí volby budu jásat nadšenim. Zvlášť ne z týhle. Ale to je v pořádku. Seš dospělej, svobodnej, dělej si co chceš a respektuj, jak to vnímám já. To je celý," frustrovanej, unavenej, ze všeho jak to mezi náma je. Pokud chtěl Jimi pustit tygra z klece ven, nemám dost sil, abych ho zadržel.
,,To říkáš pořád. Nemyslím si, že vztah je o tom aby si každý dělal co chce. Vztah je o komunikaci. Nechtěl sem udělat nic co by tě naštvalo, ale nechtíc jsem to udělal, protože mě necháš jenom se domnívat, co bys chtěl. A já si nejsem tak moc jistý, že je to kvůli tomu, abys mi dal volnost. Spíš si myslím, že to děláš ze strachu. Nikomu nedovolíš, aby věděl, co si skutečně myslíš a co cítíš. Je to tvoje volba a tvoje věc, pokud věříš, že je to to nejlepší. Jenže to děláš i mně. Chráníš se přede mnou a to mě bolí. Jako tvůj partner bych měl být někde jinde než ti ostatní. Teda, pokud to s náma myslíš vážně-?" několik měsíců potlačovanejch emocí, nejistoty, mě hrozí spláchnout v jediný přívalový vlně. Nedokážu ustát pohled raněný plachý laně, co na mě upírá.
,,Jo? A jak to můžeš vědět? Protože podle mě, ani jeden z nás, nemá dost zkušeností se vztahama, aby věděl, jak to ve skutečnosti funguje," nějak sem tajně doufal, že se nám tahle rozprava jak z blbýho plátku vyhne, ,,Chceš po mě něco, co ti nemůžu dát," bez ohledu na to, jak moc o něj stojim, tlačí mě víc než bych dokázal zvládnout. Divoký přecházení po pokoji mi nemůže vrátit klid.
,,Nemůžeš to dát mě, ale mohl jsi někomu jinému," není to výčitka, poraženeckej tón se do mejch vnitřností zařezává víc než by dokázalo ledajaký ostří.
,,A to je zas co?" snažim se najít nějakej smysl. Marně.
,,Při kempování. Slyšel jsem tě, jak se bavíš s Otcem Viktorem. Nejsi věřící, tím co zastává si vždycky opovrhoval, ale přesto se raději svěříš jemu než mě. A to o Willovi, proč jsi mi neřekl, co o něm víš? Nechtěl jsi mě ovlivňovat nebo si ho podezříval a nevěřil jsi, že bych mu to nevyžvanil? Co si o tom mám myslet?! Vysvětli mi to protože já to nevím!" všechno na něm zoufale prosí abych to popřel nebo přišel s nějakou uvěřitelnou lží.
,,O tom to celý je, o Viktorovi, vážně?" nebejt tak zuřivej, možná bych líp vážil svoje slova i činy, možná bych si dřív uvědomil, jak se křehký ramena třesou, když je silně sevřu. Jenže fyzická bolest není nic v porovnání s tim, co se právě chystám spáchat, ,,Nezajímám se o to, co Viktor představuje, možná ani není kámoš, spíš spřízněnej poškozenej charakter. Pod sutanou a kolárkem je něco temnýho a divokýho, nemůže to soupeřit se mnou, ale je to dost aby pochopil. Muj sladkej koloušku, realita je taková, že muj svět je plnej hnusu a šílenství. Zrada, krev, násilí, vraždy a pár dalších divnejch věcí. Viktor je ten člověk, co to může unést. Všechny ty divný sračky pro který ani já nemám pořádný vysvětlení a nemaj cenu aby ty sis s nima lámal hlavu-"
,,Proč? Protože jsem moc hloupej abych to pochopil nebo moc mladej? Má to co společnýho s tím co se stalo v Chicagu a o čem nemluvíš? Můžu zvládnout všechno, co mi předložíš, jenom už dál nezvládnu když se mnou budeš jednat jako s méněcenným-" tenkej led co udržoval křehkou stabilitu našeho vztahu začal praskat. Nejsem tak šílenej abych si to neuvědomil. A taky ne připravenej aby se to stalo teď.
,,Ne méněcennej, jenom čistej. Jsi ta nejlepší věc, co se v mym životě stala. Vážně je to tak moc špatný, když tě nechci otrávit všim tim hnusem, co se venku děje? Je to tak moc, když chci mít útočiště, jediný místo na světě, kde nic z toho neexistuje?" jenže s pokusem trochu uklidnit situaci se Jimi zdá ještě hysteričtější..
,,Pokud sis toho nevšiml, nejsem tak křehkej a čistej, jak si snažíš namluvit. Will, Olivie, moje máma, tomu můžou věřit, budu šťastnej, když to tak zůstane protože je to jediný způsob, jak je můžu mít. Ale ty jsi ten co zná pravdu. Ty jedinej víš moc dobře, jak pokaženej a zkroucenej ve skutečnosti pod tou fasádou hodnýho kluka, jsem. Pomáháš mi se s tím vypořádat, tak mně nech udělat to samý pro tebe, nic víc nežádám," možná, že já ho fyzicky držim, ale on je ten co mě tlačí. Pozvolna, plíživě, věděl sem, že to přichází a nedokázal tomu zabránit. Z řidiče se stát spolujezdcem trucku řítícím se dálnicí do zatracení.
,,Je to víc než dost. Věř mi, že bych si moc přál, aby muj největší problém byli divočejší chutě v posteli ale je to trochu složitější," cynická odpověď je jenom začátek konce. Vim, že moje oči dostávaj šílenej maniakální lesk a nedokážu zabránit pysku odhalit zuby v křivym opovržlivym šklebu. Jako každá šelma, zavětřim krev ze zranění, co způsobim, jenom mě víc povzbudí.
,,Věděl jsem do čeho jdu, když jsem začal randit s poldou, takže není nic, čím bys mě mohl šokovat," samozřejmě, že muj Jimi ve svý nekonečný tvrdohlavosti se mi s výzvou dívá do očí, když by měl utíkat.
,,Tohle nemá nic společnýho s tim kdo sem, ale co sem. Šílenec, psychopat, mešuge... Vážně chceš vědět jak moc velkej?" sadistický nutkání ublížit, šokovat, zranit, je silnější než já.
,,Zkus mě. Dal jsi mi svobodu rozhodování. Já si vybral. Chci být tvůj partner se vším co k tomu náleží. Nejsem chytrej ani nemám dost zkušeností jako Otec Viktor, ale můžeš se mnou mluvit... Prosím-"
,,Dobře. Víš možná máš skutečně něco, čim bys mi mohl bejt užitečnej," tohle není nic osobního, ve svým šílenství dovedu bejt upřímnej. Nikdy nikoho ve svý karieře, sem se neprosil o radu ani pomoc, protože sem nikdy neviděl, že by mi kdo měl čim přispět. Tahle šelma vždycky byla a bude samotář.
,,Cokoliv," navzdory tomu, jak sám o sobě smýšlí, je tak čistej ve svý oddanosti.
,,Běž si pro svoje malířský fidlátka, sestavíš pro mě portrét," nápad kterýho lituju v momentě, kdy ho vypustim. Neni cesty zpátky.
,,Co?" nevyděsil jsem ho před tím, teď se mi ho povedlo aspoň zmást.
,,Bez otázek. Chtěl si vědět co mi straší v hlavě. Řeknu ti to a ty to nakreslíš. Nějakej problém?" jen o něco víc povolit, nechat se obměkčit Jimiho nákloností, nedokázal bych tohle šílenství dotáhnout do konce.
,,Jak chceš," bez ohledu na jeho preference v posteli, Jimi má v sobě rebelskej pruh, kterýmu není dvakrát recht, když mu někdo dá příkaz i mimo ní. I tak poslechne.


Pohltí mě němej úžas, vidět ho scházet ze schodů, se skicákem v náručí, v šortkách, naboso, zpodobnění pohody, jako by se mezi náma nic nestalo.
,,Máme nějaký víno? Trochu na uvolnění inspirace, víš," požádá s nervoznim úsměvem.
,,Jasně, dojdu pro něj," jako vždycky, bych se mohl přetrhnout, abych mu dopřál všechno co chce. Dost možná mám pro to poslední příležitost.
Stalo se zvykem držet jednu či dvě lahve Jimiho oblíbený značky, stejně jako byl zvyk, že je průběžně doplňuju spolu se svejma zásobama chlastu. Další z těch roztomile děsivejch maličkostí, kdy si Jimi při běžnym nákupu netroufl koupit něco k čemu byl dávno způsobilej. Kluk uvězněnej v těle muže. Způsob, jakym si ode mě vezme skleničku, rty se pak dotknou okraje aniž by mě přestal sledovat zpod závoje řas, je rozhodně dospělej. Přijdu si ztracenej a trochu hloupě jen tak nad nim stát aniž bych věděl co se svým tělem. Zas je na Jimim aby mi ukázal cestu. Jako vždycky, muj osobní maják v bouři chaosu.
,,Pojď sem," poklepe na volnej plac na sedačce hned vedle, ,,Normálně nemám rád, když mi při kreslení někdo kouká přes rameno, ale myslím, že teď bude lepší abys do toho mohl vstoupit," dovysvětlí s nervoznim pousmánim. Po pravdě, já spíš nečekal, že by mě zrovna teď chtěl mít ve svý těsný blízkosti, ale to, že se o mně opře zády, hned jak má možnost, a nechá mě mít ruku přehozenou přes opěrku za jeho ramenama, tak abych ho neomezoval při práci, nic méně dost důvěrně, říká něco jinýho. ,,Asi mám trému. Ještě nikdy jsem to před nikým nedělal a už vůbec jsem nezkoušel kreslit něco, co nevím, jak vypadá," měřit trému podle sloupce hladiny upitýho vína, byla by astronomická.
,,Vždycky je něco poprví," smyslnej tón jakym to prohlásim je nejspíš něco jako reflex, každopádně i za těhle okolností zafunguje, Jimi se trochu uvolní, ,,Věřim, že to zvládneš, lásko," další reflex, líbnout ho na spánek.
,,Dobře, asi jsem připravenej," oznámí mi konečně po tom, co mu doleju další skleničku, napije se z ní, odloží jí a absolvuje rituál čítající několik hlubokejch nádechů a výdechů.
Obyčejná tužka, se hladce roztančí po papíru, pod vedenim Jimiho talentovanejch prstů, muj osobní děs, dostává konkretní rozměr. Občas je třeba něco vygumovat a předělat, s tim počítal i tak to musí bejt frustrující, něco i několikrát přetvářet. Tvar očí, nosu, rtů... zvláštní kolik detailů si dokážu vybavit, samozřejmě k něčemu takovýmu sem byl trénovanej, jenže ten obraz až do teď byl v mý hlavě vždycky jako by v mlze. Je to zdlouhlavější a pracnější proces vytvářet něco podle mejch instrukcí, ještě bolestivější pro mě při nutnosti každýho detailu znova a znova si přehrávat v hlavě svoje noční můry. Na druhou stranu, vrátit se do civilizace, použít standardní policejní program, kterej něco podobnýho zvládne v horizontu minut, byl bych ochuzenej o Jimiho blízkost, možnost užívat si jeho výraz totálního soustředění. Drobnosti, co dělá aniž by si to uvědomoval. Svraštělý obočí, špičku jazyka občas prokmitající mezi rty, kopírující momentální tahy tuhy. V rozpačitosti neznámýho území vyzařuje sebevědomí člověka, co přesně ví jak správně udělat svojí práci. Nesnažim se ho rozptýlit, vždycky se to stane tak nějak samo, polibek pod ucho, na čelist nebo do vlasů, kam zrovna se mi naskytne. Jimi to po každý ohodnotí drobnym zachychotánim. Pokoušet ho v jeho soustředění je pro mě zkrátka příliš lákavý než abych tomu dokázal odolat. Na konec zakotvim na tom, když mě nechá obejmout ho kolem pasu a bradu si mu složit na rameno. Na delší čas práci přeruší jenom proto aby si sosnul vína, který mu průběžně a ochotně doplňuju. Vlastně by to mohl bejt perfektní domácí večer, nebejt určitejch okolností. Třeba že, zatím v podobě hrubýho náčrtku, z papíru na mě zírá až příliš živá připomínka toho proč tu jsme. Čim konkretnější se obraz stává, čim blíž jsme konci, tim víc cejtim pod kůží zvláštní neklid. Jimi celou dobu ani jedinym mrknutim nenaznačí, pokud mu to celý přijde pošahaný, za což sem vděčnej. Možná částečně vítá i výzvu, jakou taková práce představuje. Na konec se otočí, v nepřijemnym úhlu mě jenom krátce líbne na rty.
,,Teď mi dej chvilku to dodělat," postrádám jeho blízkost, když se vymaní z mýho držení a odsune na druhej konec sedačky, skicák z mýho dohledu. Tužku vymění za uhel ovládajíc ho se stejnou lehkostí začne postupně mí noční můře vdechovat život pomocí stínování a dalších technik, co přímo sledovaný připomínaj spíš kouzlo. Teda pro mě, kterej sem odjakživa svoje pracky používal jenom pro destrukci, určitě. Vlastně, i když v dětství to bylo asi největší Siobhanino přání, týkající se mojí osoby, nikdy sem neměl dost trpělivosti nějakej z tvůrčích talentů, se v sobě pokoušet objevit. V tý době, muj kamarád Martin- potomek německejch přistěhovalců se kterym sem radši trávil čas poflakovánim se po sousedství, tomu řikal nemít sitzfleisch, nevim přesně co to znamená, ale pokud je přibližnej význam, nedokázat dlouhý hodiny trčet na jednom místě, je to přesný. Vlastně i teď, jen tak nečinně dřepět, je pro mě čirý mučení. Pokuřovat a popíjet, mě zvládá jenom částečně zabavit, volnou rukou hladit Jimiho holý nohy, co má přehozený přes muj klín, je účinější i když si nedovolim vystopovat elegentní štíhlou křivku vejš než k okraji šortek, abych ho zas tak moc nerušil. ,,Seď klidně a nezlob," napomene mě se zachichotánim, když se jako by náhodou pokusim linii překročit a moje prsty zabrouzdaj dál. Cílevědomej, soustředěnej na svůj úkol, ani tak není imunní, jeho stehna se podvědomě oddálej od sebe a boky o vlastní vůli vyklenou v touze po většim kontaktu, když pokus zopakuju. Nejradši bych to všechno ukončil a přešel k jinejm, příjemnějšim aktivitám, ale bude to muset počkat na pozdějš. Teda za předpokladu, že po tom všem mě Jimi na sebe nechá ještě někdy šáhnout tímhle způsobem.
,,Jedls něco? Mohl bych objednat nějaký jídlo," přímo hořim touhou, obsadit svojí pozornost jinym způsobem než pochmurnejma myšlenkama na budoucnost. No není mi to dopřáno.
,,Vlastně jsem ještě trochu přecpaný popcornu," Jimi plaše odmítne, bolestivě si vědomej, že byť jenom ve zmínce, vracet se k důvodu naší první roztržky vůbec, není dobrej nápad.
,,Vybrali ste si zajímavej program na rozehnání depky, jen co je pravda," poznamenám v pokusu o olivovou ratolest. Skutečně nebylo mym záměrem, aby se Jimi bál o čemkoliv přede mnou svobodně mluvit. Bez ohledu na to jak moc mě to vytáčí. A taky, určitě bych si nemohl nechat svůj názor pro sebe.
,,Byla to jedinečná příležitost, nestává se tak často, že by tu v kině dávali něco, co by za něco stálo a Will si myslel, že by mu to mohlo pomoct dostat lepší perspektivu pro jeho situaci. Jako v Sedmý pečeti, že i z bezvýchodnosti a neodvratitelnosti se může zrodit něco dobrýho-"
,,Počítám, že by chtěl bejt ten rytíř a já ten Smrťák se kterym se snažil vyjebat," zkusim odhadnout s cynickym ušklíbnutim.
,,To ne, tak to nebylo. Myslím, že v tom filmu si rytíř Block tu partii užíval. Odvážně čelil výzvě a dosáhl cíle. To nebyl Willův případ. Nejspíš mi to nebudeš věřit nebo ti na tom nezáleží, ale měl bys vědět, že skutečně lituje toho, jak se zachoval," Jimi se zdá spíš potěšenej a taky zaujatej, vzhlídne od skicáku, jenom pro to, aby vnímal mojí reakci se všim všudy. Názor na určitý lidi není to jediný, co nemáme společný. Vlastně není tak překvapivý, že se upnul na prvního knechta, co dokáže dát hodinu a půl koncentrovaný nudy, najít v tom smysl a ještě kdo ví jak dlouho po tom, o tom tlachat. New Hope není zrovna to, co by se dalo nazvat nejintelektuálnějšim městem na světě a já krom povrchních znalostí, sem ten poslední, kdo by se chtěl do nějakejch takovejch témat pouštět.
,,Pokud si tohle myslíte, nejspíš ani jeden z vás nepochopil pointu. Ten frajer se snažil se svým problémem v podobě Smrťáka vyjebat na oplátku dostal jenom iluzi o tom že se mu to daří. Ve skutečnosti jedinej kdo s nima všema vyjebával, byl Smrťák. Celou dobu věděl o co se Block snaží a nechal ho, protože není nic zábavnějšího než dopřát blbci prostor k manévrování. Řekl bych, že to pravý ponaučení je, že pokoušet se někoho oblafnout není ta správná cesta. Kdyby ho místo úskoků vyzval na férovku, možná měl šanci zvítězit-"
,,Je to metafora značící, že ať se snažíš jakkoliv nemůžeš zvítězit nad nevyhnutelným, ale vždycky má cenu bojovat," zní neochvějně optimisticky přesvědčenej.
,,Spíš je to metafora značící, že pokud chceš bojovat, máš to dělat jako chlap, čelem," samozřejmě, i já mám svoje přesvědčení. Neudělal bych Jimimu žádnou službu, kdybych z něho slevil.
,,Kdyby bojoval čelem, Smrťák by si ho vzal rovnou. Nikdo nemůže bojovat se smrtí a zvítězit. Takhle získal alespoň čas se svojí láskou. Myslím, že je to vlastně hrozně romantický a ještě k tomu zachránil tu druhou dvojici," nejspíš jenom Jimi může najít romantiku v něčem tak depresivnim jako probíraný dílo.
,,Myslim, že je to děsně stupidní protože na co ten čas potřeboval, když ve finále spolu stejně svorně odešli do zapomnění?" propast víc jak dvaceti let mezi náma není jenom číslo, je to jednou tolik mizernejch zkušeností. Zkušeností, kterejch pár měsíců po boku tý nejčistší bytosti na světe, nemůže změnit.
,,Měli pro sebe celou jednu poslední noc. A neodešli jen tak do zapomnění. Myslím, že ta scéna o které mluvíš je jedním z nejnadějnějších filmových zakončení vůbec. Skýtá příslib. Po strastiplné pouti po Zemi oni a jejich nový přátelé odešli na lepší místo, kde budou spolu. Sice jiným způsobem, ale určitě na lepším místě, kde není důležitý, kdo byl sluha a kdo pán..."
,,Vidíš. To je další důvod, proč mi ten film přijde hroznej. Celý je to fanatická vymývačka mozku. Když se hlavní postava na konec podvolí a přestane bojovat i tim chabym způsobem, co celou dobu předvádí, má dojít klidu, jako co to je? Chápu, že na podobnejch zásadách je asi postavená většina náboženství na světě- neptat se a přijmout nevyhnutelný, jako ovce, ale prostě si nemyslim, že je správný něco takovýho prezentovat jako umění. Byla to chyba tehdy a je i teď, pokud se o to někdo pokouší a ještě horší, když to někdo jinej podporuje ať už prachama nebo propagací,"
,,Je to jenom film, Zlato. Hodně starej a myslím, že v době, kdy byl natočený, lidi skutečně potřebovali nějakou jistotu. Vlastně tu potřebuješ vždycky, proto je to tak geniální a nadčasový. Nezáleží na to, že za téma má rytíře vracejícího se z křížové výpravy, myslím, že je to dobré přirovnání pro všechny lidi vracející se z války a je přeci pěkný mít naději, že po válkách, zabíjení, nemocech a vší té špatnosti, by mohlo být něco lepšího, většího, co přesahuje naše chápání. Ty vážně nevěříš, že něco takového existuje?" Jimiho oči upřený na mě jsou do široka otevřený, zobrazující zranitelnost, jako malý dítě, který se s důvěrou ptá svýho rodiče na existenci Santy. Nejsem si přesně jistej, že mám sílu se pokoušet tohle jeho přesvědčení zlomit ačkoliv z mýho úhlu pohledu je na stejný úrovni.
,,Žiju přítomností, Zlato. V mym světě je zločin zabít kohokoliv, pokud ty sám nejsi v ohrožení života. Není správný, že bys měl bejt odměněnej, když něco takovýho uděláš. Proto je pro mě nesmysl, celej ten koncept. To, co tady uděláš si taky tady zodpovíš. Sám sobě. Ne porotě, ne soudcům, ne Vyšší moci. Jenom sám sobě, chápeš? Když máš štěstí a na konci života, zjistíš, že si žil tak, aby ses nestyděl podívat do zrcadla, tvoje kosti a maso stejně sežerou červy a zbytek se rozpadne v prach. Nic víc, nic míň. Jenom, možná se ti odchází snáz. Žádná věda ani víra v tom není," svůj pragmatismus změnit nedokážu i kdybych chtěl.
,,To je tak smutný. Skutečně jsi nezažil nikdy něco tak úžasnýho, něco, co by se vymykalo tvýmu chápaní abys aspoň na chvíli měl důvod zapochybovat. Věřit, že možná by mohlo existovat něco víc?" Lítost jakou zobrazuje, je až dojemná. Soucitnej a nevinnej, víc než by pro něj bylo zdravý.
,,Myslíš něco jako zázrak?" zdá se správný se naklonit, vzít jeho bradu mezi prsty, přiblížit k sobě a políbit, ,,Můj zázrak si ty. Fakt, že se mnou jsi, přesto, že v nic z toho nevěřím. Nevim, jak si se stal, ale nikdy za to nepřestanu bejt vděčnej," za mejma slovama se ukrejvá víc pravdy než by muj sladkej Jimi mohl jen tušit. Upřímně, pořád mi není jasný, jak mi dva sme se stali, co se tehdy vlastně stalo, no teď s odstupem času, sem i tomu nakloněnej víc věřit, že to všechno byl nějakej divnej sen. Lidi jen tak nevstávaj z mrtvejch a realita se nemění. Nic jako neskutečno neexistuje a všechno na světě má svoje logický vysvětlení.
Jimi s nákloností muj polibek opětuje, v momentu, kdy není, co říct víc. Skutečně nikdy nemám v plánu se s nim podělit o všechny ty divný a špinavý okolnosti našeho začátku na který on si z nějakýho důvodu nepamatuje. ,,Tak jo, mám hotovo," rty lesknoucí se slinama, jsou svůdnější než trochu nakřáplej hlas oznamující prostej fakt, zrovna jako zakalenej, pořád trochu zasněnej lesk v očích víc důležitej než skycák co odhalí mýmu pohledu. Oblačný výšiny z jakejch se mi nechce moc vracet zpátky vstříc svýmu šílenství. ,,Promiň, jestli to není přesně ono, ale vážně jsem to nikdy před tím nezkoušel," jako by z jinýho světa vzdáleně ho slyšim říct.
,,Ne, je to perfektní," ještě vzdálenější a taky dost zavádějící je moje odpověď. Perfektní není to správný slovo. Mrazivě přesný, by bylo výstižnější. Z papíru na mě zírá muj démon. Trochu připomíná ilustraci k nějakýmu z Dickensovskejch příběhů. Zpodobnění bídy, černý oči lemovaný hustejma řasama a obočim, až nepatřičně velký v poměru k propadlejm tvářím s vystupujícíma lícníma kostma v malym dětskym obličejíku rámovanym dvojicí copů. Plný drobný rty jasně srdcovitýho tvaru působěj až panenkovsky nevinně. Rozbitá porcelánová panenka, to je to. Nedokážu se odtrhnout ani kdybych chtěl. Vim, že je to jenom skica. Umě zhotovená, oživlá hrou stínů a dovednou rukou mýho partnera, podle mýho přání. Přesto jako by tam bylo něco víc. Smutek v hlubokejch až příliš staře působících očích zároveň tak nevinnejch, tichá výčitka. Rty jako by zformovaný v otázce jejíž zadání neznám. Vztek, nenávist, bolest, ty emoce na papíru nejsou, přesto já je nějak cejtim. Déjà vu mejch nočních můr mě zasáhne jako kladivem. Ne jenom obraz i pocity s nim související, nemající význam se náhle vynořej s paralyzující intenzitou. Jako by se v ten jedinej moment všechna krev v mejch žilách změnila na ledový tříště na kusy drásající orgány, který dřív plnila životem. Mrazivej krov kolem mýho srdce mu brání bít, plicim znemožňuje se nadechnout.
,,Jsi v pohodě?" Jimiho hlas plnej starosti pronikne chladnou nicotou, z místa střetu plochy jeho dlaně s mym ramenem se postupně do zbytku mýho těla rozlejvá teplo, účinnější než nejsilnější whiskey. Přesto i po tý sáhnu. Na sílu přinutim několik doušků dolů staženým hrdlem. Čelil sem ne jednou hlavni namířený zbraně v rukou šílence, byl svědkem nejohavnějších zločinů, jaký jenom člověk dokáže spáchat, viděl těla rozřezaný na kusy i ještě žijící oběť přestřelky ležící na chodníku v louži krve držící v rukách svoje vlastní vnitřnosti, nic z toho ve mně nedokázalo vzbudit takovej pocit.
,,Jo sem docela v pohodě. Tak jak jenom chlap, co se mu zdává o malejch holčičkách, bejt může," sarkasmus byl vždycky muj účinej štít a uchýlim se k němu i teď. Pokud je to ta poslední věc, co udělám, nedovolim svýmu partnerovi vidět, jak moc na sračky uvnitř sem.
,,Někdy mě to zaráží, jak někdo jako ty, může mít tak černobílé myšlení," jediný, jak Jimi zní, je skutečně zaujatej.
,,Řekl bych, že zarážet by tě mělo spíš něco jinýho," vlastně nechápu, jak to dělá, že pořád vedle mě může klidně sedět a místo toho už dávno nebalí kufry.
,,Chápu, že to pro tebe může být zneklidňující, ale nemyslím si, že to znamená něco špatného. Tedy, ne tím způsobem, co si nejspíš myslíš," snaží se mně uklidnit, ale aspoň v tom není žádnej soucit.
,,A co to teda podle tebe znamená?" vstříc Jimimu otevřenýmu, docela upřimnýmu výrazu, snažim se zmírnit svůj cynismus, těžko říct na kolik úspěšně.
,,Po pravdě, nemám ani nápad. Jen vím, že se kolem tebe dějí zvláštní věci a vidíš i to, co jiným lidem uniká, třeba i tohle musí mít nějaký smysl. To, že ho nutně nevidíme, neznamená, že tam není," důvěra v těch karamelově zbarvenejch očích dokáže roztopit i ty poslední zbytky ledu v mým systému.
,,Určitě seš ten největší zázrak," podlehnu nutkání vzít do dlaní jeho tvář a vtisknout krátkej polibek na dokonalý rty, ,,Vážně je pro tebe snazší uvěřit v nadpřirozenej důvod než v to, že sem latentní úchyl nebo šílenec?" neshledám ani sebemenší pohnutí se svalu v náznaku pochybnosti.
,,Troufnu si říct, že znám rozsah tvého šílenství a nemyslím si, že tohle spadá do jeho kategorie," samozřejmě by bylo třeba víc, abych získal tu samou jistotu, ale pro tuhle chvíli je to dost, se po dlouhý době cejtit aspoň částečně volnej. ,,Mohl bych si to nechat nebo udělat kopii? Napadlo mě, když jsi říkal, že ji vídáš od plesu, možná má nějakou spojitost se školou. Mohl bych projít ročenky a pokusit se zjistit kdo to je," Jimi se zdá víc než nadšenej celym nápadem. Asi na štěstí pro mě, vim víc než abych trousil uštěpačný poznámky o malejch detektivech.
,,Když chceš, nebude tě to zdržovat od učení a pod jednou podmínkou- ani slovo Willkinsovy, jasný?" Jimi chtěl větší účast na událostech v mym životě, možná tohle je možnost, bez ohledu, za jak bezpředmětný takový pátrání považuju.
,,Čestný slovo," slib doplní křížem prstů přes srdce, druh přísahy, jakou maj ve zvyku dělat děti.
Pro jednou mi to nevadí, můžu zůstat jenom v úžasu, že tohle svým způsobem čistý stvoření, chce i po tom všem, trávit čas v mojí blízkosti. Fakt, kterej záhy ochotně demonstruje, když se mi vyšplhá do klína a převezme iniciativu při polibku. Skicák zůstane zapomenutej vedle nás. Po tom všem vypětí, bych neměl nic proti, strávit zbytek večera línym mazlenim. Moje ruce jsou připravený uctívat každej kousíček tý dokonalý bytosti, jakou Jimi je, za podpory jeho souhlasnýho mručení a tichýho vzdychání, když narazim na zvlášť citlivý místo. Jedinej okamžik, kterej si přeju aby zůstal na vždy. Skoro mě trefí, když se ozve otravný drnčení telefonu, nic méně dokážu ho pak statečně ignorovat dost dlouhou dobu než se Jimimu povede vysvobodit ze zajetí mejch rtů.
,,Třeba je to důležitý," namítne, potěšující, že ne příliš spěchající změnit naší pozici.
,,Kdyby bylo, volali by na pager," podaří se mi znovu zachytit v zubech jeho šťavnatej, chutnej spodní ret.
,,Třeba jsou to naši," vytasí se s těžším kalibrem.
,,Jestli jo, tak jim řeknu, jak příšerný maj dítě. Jedno se nechat musí, umíš zničit náladu," přes mojí neochotu, aparát je blíž v mym dosahu, ještě zaregistruju poslední letmej polibek a Jimiho neslyšně vyartikulovaný "promiň". Že byla chyba to zvedat shledám, jakmile se představí volající na druhym konci. Hovor je krátkej a stručnej o to větší průser z něj vyplývající.
,,Kdo to byl? Nevypadáš moc šťastně," zajímá se Jimi s obavou v hlase, už opět na svým místě vedle mě.
,,Burton. Banks se pokusil o sebevraždu. Našla ho jeho bytná," podám stručnej výtah, moc zaměstnanej vlastníma myšlenkama.
,,Jako ředitel Banks? Jak? Bude v pořádku?" Jimi od pouhýho zájmu přejde ke zděšení, co sem taky čekal jinýho, když mu oznámim, že jeden z mála lidí, kterejch si tu skutečně váží, se pokusil zabít. O důvod víc, proč se pracovní záležitosti nemaj probírat s partnerama.
,,Předávkování práškama s chlastem. Je v bezvědomí. Burton ho nechal převézt do špitálu ve Star City, zatím se neví nic bližšího," poškození mozku, selhání životně důležitejch orgánů, lahůdky doprovázející tenhle nejzbabělejší, nejrizikovější a nejblbější způsob, jakym to udělat.
,,Myslíš si, že má skutečně něco společného s umrtím slečny Carterový?" Chlapci očividně krom filmů stihli probrat i něco jinýho, další důkaz o tom, jak neprofesionální kokot Willkins je.
,,Nevim, co si mám myslet. Na každej pád, pokusit se sejít ze světa, není nejlepší způsob, jak prokázat svojí nevinu," skutečně se chci vyhnout obvinění, že dalšího nešťastníka sem svým přístupem dohnal do náruče madam Zubatý, co nevyhnutelně musí přijít. Ostatně na to mi bude stačit, co si vyslechnu od Wallace.
,,Nechal nějaký dopis na rozloučenou nebo tak?" Jimi mě překvapí pragmatičností svojí otázky. Vlastně se vůbec drží docela dobře, líp než sem předpokládal.
,,Burton nic nezmiňoval. Asi bych se tam měl jet podívat," bez ohledu na to, jak nedočkavej sem, mít možnost regulerně proklouznout do soukromý tohohle záhadnýho Bankse, zrovna tak dobře by to mohlo počkat do rána.
,,Budu v pohodě," jako by Jimi přesně vytušil důvod mýho otálení.
,,Dobře. Pokusim se to vzít rychle," Jimiho souhlas nemění nic na tom, že se mi ho tu nechce teď nechávat samotnýho.
,,Nemusíš. Dělej to nejlepší. Považoval jsem ředitele Bankse, za slušného člověka, asi by mě mrzelo, kdybych se v něm zklamal, ale chtěl bych vědět, jak to bylo-"
,,Řeknu ti, až něco zjistim," škoda už je i tak napáchaná a kdo ví, možná už je na čase přestat na Jimiho pohlížet jako na kluka a začít ho brát jako muže.
,,Slibuješ?" zeptá se, očividně ne moc přesvědčenej, že bych změnil názor, pohled jakym ke mně vzhlíží je i tak plnej důvěry.
,,Slibuju," je to jako nějakej druh magnetismu, co mě přiměje přidřepnout vedle sedačky, ještě jednou Jimiho sevřít v náručí a políbit. ,,Myslels to vážně, když si řikal, že mě miluješ?" mínim to jako popíchnutí, protože ani jeden z nás tyhle slova obvykle nemívá v repertoáru, i když Jimi možná častějš než já.
,,To víš, že ano, ty velký pako, i když mi to někdy neusnadňuješ," s lehkostí odpovědi a úsměvem, mi Jimi prohrábne vlasy, ,,Teď už zmizni," dodá protože oba víme, že zůstat o chvíli dýl, už bych neodešel. I tak si ukradnu další jeden už skutečně poslední krátkej polibek.
,,Moc dlouho neponocuj, víš, že ráno máš školu," hledim si bejt rychle z jeho dosahu, vědomej si, že tahle drzá rodičovská poznámka by se nejspíš setkala s násilnější odezvou.
,,Héééj!" dosahu možná, dostřelu ne, kus uhlu moc malej aby měl jiný využití, mě mine jenom těsně. Záklon alá Matrix, bez filmovejch triků, moje bederní páteř moc neocení, ale kdo by se potřeboval pár hodin bezbolestně narovnat, když může mít na cestu, zubatej Jimiho úsměv.
*
Bylo to ode mě bláhový, myslet si, že by se mi mohlo podařit oddělit soukromí od práce. Možná by to fungovalo v Chicagu, ale tady na malým městě, je to nemožný. Kdokoliv s kym budu mít co do činění jako šerif, bude mít ve většině případů něco společnýho s mim partnerem, někdo na kom mu záleží, někdo, kdo je mu blízkej i kdyby to měla bejt osoba se kterou se zná jenom od vidění. Dneska je to ředitel jeho školy, zejtra může bejt spolužák, pošťák nebo pokladní ze supermarketu. Potíž je, že Jimimu záleží na každym. Lidi páchaj přestupky, umíraj, dokud budem tady, už nikdy se mi nepodaří nebejt na těch případech osobně zainteresovanej ani to tak docela se vyhnout netahat si práci domu. Pokusit se najít v tom nějakej systém, jak by to mohlo fungovat, je další zátěž k tomu všemu bordelu, kterou si nejsem tak docela jistej, jestli náš vztah má šanci ustát.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lizard Lizard | 1. srpna 2019 v 19:03 | Reagovat

Tak tohle byla teda jízda, děkuju za kapitolu, přestože jsem si z ní odnesla poškození na fyzické schránce, když jsem si během hádky chlapců omylem vrazila hrot tužky pod nehet. Takže au...
Čekala jsem, že říďa, když byl tak na koni, vydrží víc... Teď ta jeho hláška, že se uvidí možná dřív, než si detektiv myslí, působí dost mrazivě... přeci jen by tělo asi přišlo před zraky Springera, ne? Kdyby ho našli o něco později, už mrtvého... aby se ohledalo místo činu a tak.
Jimiho rozhořčení chápu, ale stejně tak i Springera, fakt jsem se o ně bála. Pro teď je bouře rozehnána... ale...
Kino s Willem? Tím Willem? Jakože fakt jsem si myslela, že Will je nějaký pohledný spolužák, mladý, urostlý... ale to by nebyl Jimi, žejo. Chudák Springer, z tohohle ho musí pálit žáha.
A jestli detektiva pronásledují duchové, tak hou hou hou! Ale prosím, žádný démoni převlečený za holčičky, potřebuju ještě někdy usnout :-D Raděj duchy holčiček, víte jak... jsem křehká dušička. Jsem zvědavá, co Jimi objeví.
Na závěr mě napadá jediné - doprovodil Jim domů Willa nebo Will Jima?
Díky za kapitolu, byla perfektní :-)

2 Fénix Fénix | 1. srpna 2019 v 20:02 | Reagovat

[1]:
Ajaj! Příště budu přidávat varování, že odstraňte z dosahu ostré předměty.
Přesně tak a také to tak bylo míněno. On byl říďa načatý už nějakou dobu, detektiv předpokládal, že když pořádně zatlačí, tak se sesype, akorát netušil, že s ním takhle vydupe a pokusí se mu pláchnout na Onen svět. :D
Nemají tu lehké chlapci, nemají. každopádně, Jimi si chtěl domestikovat vlka samotáře, tak musí zabojovat. :D
To je přesně ono, Springer by vydýchal pohledného spolužáka, spolužačku, ledního medvěda... cokoliv... Ale ne zrovna jediného kreténa, co mu leží v žaludku. Co na to říct? Je to smolař. :-D
No po pravdě, netuším do které kategorie dotyčná entita spadá. Bude to chtít na pomoc přivolat nějakého odborníka, buď Krotitele duchů nebo cvokaře- pořád je ve hře, že se o slovo hlásí Springerovo duševní porucha. ;-)
Tedy k té otázce se raději nevyjadřovat- Springerovi by mohla prasknout žilka. :-D Ne, tak myslím, že se chlapci rozešli každý svou cestou. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.