Hříchy otců 25A

2. července 2019 v 16:36 | Fénix |  Hříchy otců
Přeji příjemné prázdniny, všem kterých se to týká a pohodové léto těm ostatním! A jak lépe strávit parné dny než čtením další kapitoly ve které i protagonistům bude řádně horko? Dobře, lepších způsobů je asi milion. No i tak doufám, že si čtení užijete i malý náhled do Jimiho vnímání. Můj dík za komentář u předchozí kapitoly a věnování té dnešní, získává Elequa.


Kapitola 25.
Orson Banks, lokální kapacita v oblasti vzdělání, kádr přes morálku a místní vzor osvícentství. Životní ztroskotanec, obviněnej z obtěžování holek, možnej sexuální predátor a taky potencionální vrah. Bylo na mě zjistit, která z těchhle dvou rozporuplnejch skutečností, je blíž pravdě. Když jsem se na půdě místní školy ocitl prvně, tolik pozornosti, sem prostředí nevěnoval, teď, při podrobnějším zkoumání, bylo patrný, že spíš než ve vzdělávacím institutu, jsem v památníku úspěchů jedinýho muže. Minul sem chodbu oblepenou motivačníma citátama i plakátama nabádajícíma k pospolitosti, toleranci a jinejm populárním nesmyslum. Prázdný kecy, co vypadaj hezky na papíře, že realita je někde jinde, bylo víc než zřejmý. Kdyby tahle hra na skutečně šťastný a bezpečný místo fungovala, Maddison by nejspíš neměla potřebu se zabít a já znal osobně ještě aspoň jednu oběť, tohohle fašismu tvářícího se jako dobrodiní. Byla to prohlídka skříněk osobně nařízená ředitelem, údajně pro zlepšení bezpečnosti, při který se v tý Jimiho našel jistej časák, co mu v podstatě zničil život. I když to ty děcka už tehdy měli nařízený, moc tolerance zrovna neprojevili a to ani některý učitelé. Následovala spousta, samozřejmě dobře míněnejch, přednášek a pohovorů, spíš připomínajících pranýřování a mající, za následek, víc podrážděnýho Edgara, dělajícího z Jimiho života peklo i doma. Kam až to vedlo, všichni víme. Nic méně, Jimi je zpátky a tvrdí, že je to tu skutečně lepší, ale jenom já vim, kolik síly a odvahy ho stálo, vrátit se. Lidem zkrátka nemůžete nařídit, co by si měli myslet a co cejtit, k určitý fázi osvícení musej dospět přirozenou cestou. Zkoušet na ně metodu norimberskýho trychtýře, bejvá spíš kontraproduktivní. Na přirozený lidský schopnosti, dřív nebo pozdějš , se začít bránit nátlaku, už pohořel nejeden diktátor. Jak tenká linie skutečně je od přetvoření i toho nejvznešenějšího ideálu k zrůdný ideologii, by se taky už pár příkladů našlo. No, alespoň, na poli akademickejch úspěchů, Banksovy tahle diktatura nejspíš fungovala. Vitrína s trofejema, výspa úspěchů každý školy, je oceněníma v nejrůznějších odvětvích, přímo přecpaná. Poháry, diplomy, za vědecký i sportovní soutěže pro jednotlivce i týmy, všechno převážně získaný během let jeho působení. Stěny kanceláře, kam sem samozřejmě bez zaklepání vstoupil, byly pro změnu doslova vytapetovaný soukromejma úspěchama, jejího majitele. Ocenění pro nejlepšího učitele, hned z několika jeho působišť i několik let po sobě i plakety bez valný hodnoty, zhotovený vděčnejma studentama... v tomhle kontextu nedávalo příliš smysl, proč někdo tak všeobecně oblíbenej a uznávanej měnil svoje působiště častějc něž některý jiný lidi svoje fusekle. Samotná Banksova osoba odpovídá tomu, jakej obraz sem si o něm udělal na základě našeho prvního setkání. Nažehlenej paňáca i v parnym dnu a v soukromí kanceláře, škrtící se v šedý vestě od obleku, sako stejný barvy a o odstín tmavší šlajfka přehozený přes opěradlo židle za ním. Nebejt toho a rukávů sněhobílý košile, pečlivě rovnoměrně ohrnutých k loktum a jednoho knoflíku povolenýho u krku, snadno by se spletl s bezchybnym robotem snad necítícim ani změnu počasí.
,,Pravděpodobně by ode mne bylo bláhové doufat, že někdo jako vy, by reflektoval na elementární pravidla slušného chování a před vstupem vyčkal na vyzvání-" sotva vzhlídne nic méně odloží materiály na kterejch pracoval, zavře desky a odkloní obrazovku počítače, všechno dost ostentativně dávající najevo, že mi do jeho práce nic není, ,,Nuže, máte mou plnou pozornost," pokyne k jedný z židlí před jeho stolem.
,,Nezdáte se překvapenej, že mě tu vidíte," s opovržlivym odfrknutim kvituje muj zvyk tyhle středověký nepohodlný dřevěný mučící nástroje, si obrátit opěradlem do předu než si sednu.
,,Byl jsem informován, že se tak stane," odvětí úsečně. Není třeba se pídit po tom, kdo byl tim ptáčkem co mu to vycvrlikal.
,,Přiznám se, že já trochu překvapenej sem, tim že sem vás našel zrovna tady-" ani ne tak překvapenej jako spíš nakrknutej, že před tim sem musel vážit štreku k němu domu, abych se od jeho bytný dozvěděl, kde ho najdu.
,,Nalézt ředitele školy ve školní ředitelně, velice šokantní, to chápu," zatáhne s plnym sarkasmem.
,,Nalézt ředitele školy, ve školní ředitelně během prázdnin to shledávám ne šokujícim, ale zajímavym. Copak někdo tak úspěšnej a oblíbenej nemá nic lepšího, co by mohl dělat v tak krásnej den, žádnej osobní život?" Hádám, že šít do někoho kvůli jeho nedostatku společenskýho života, není tim, co Wallace myslel pod pojmem takt, nic méně pro zahřátí Bankse na provozní teplotu to funguje.
,,Ne každému z nás, je dopřán ten luxus, být placen za bezcílné bloumání ulicemi a užívání si slunných dní dle libosti, šerife," oslovení vyplivne jako urážku hodnou elitářskýho zmetka považujícího každýho jinýho neživícího se sezenim na prdeli, za méněcennýho.
,,To chápu. Taky, ne každýmu z nás je dopřátej luxus prznit holky v pracovní době a bejt za to placenej, že ne? Možná za to dostávat i ocenění. Skvělej job máte, to vám řeknu," zdvořilostních frází sme si vyměnili už víc než dost, takže do toho šlápnu hned zvostra.
,,Neopovažujte se! Každé z těchto ocenění jsem si poctivě zasloužil tvrdou prací-" citlivý místo je na světě.
,,Nepochybuju o tom, že aspoň v některejch případech ste byl tvrdej," ušklíbnu se. Hry podobnýho druhu mě vždycky bavili.
,,Pokud se mne svou obhroublostí pokoušíte vyvést z míry, není to úspěšné. Spolu s vašimi dětinskými pokusy o vzpouru proti autoritám, alespoň v chatrné podobě, způsobu jakým sedíte, pouze mi dokazujete, že jste nevyzrálý jedinec se kterým se pouštět do hlubších hovorů by bylo jen plýtvání času. Pokud nemáte nic lepšího, prosím, jděte," vybídne mě. Zjevně bude třeba víc, k tomu dostat se pod tuhle uhlazenou napomádovanou fasádu.
,,Vzpoura proti autoritám, řekl bych, že s tim budete mít taky svoje zkušenosti. Vrchní vyšetřovatel v Omaze, vás popsal vzpurnym, arogantnim a nespolupracujícim. Dost ho mrzelo, že ty holky svoje obvinění stáhly, protože by mu prej nedělalo větší potěšení než namyšlenýho hajzla jako vy, dostat," skutečně na tohle setkání sem se důkladně připravil, nebo se o to alespoň snažil, jen byla škoda, že telefonní hovor s Omažskym policejnim oddělenim mi neposkytl víc než pouhý osobní pocity vyšetřovatele, kterej tehdy měl Banksův případ na starost.
,,Jsem ohromen. Dokázal jste si nalézt evidentně snadno dostupné informace s jejichž aplikací se mne pokoušíte paralyzovat. Opět to nefunguje. Ty dívky svá obvinění stáhly a já vám k tomu neřeknu více, než jsem řekl tehdy při výslechu. Z jejich strany se jednalo o čistě účelový konstrukt. Jednu z nich jsem přistihl, když se pokoušela vloupat do mé kanceláře a získat odpovědi k závěrečným testům. Přečin, za jaký by ji hrozilo okamžité vyloučení. Obvinila mne a přesvědčila své přítelkyně, aby učinily totéž. Zaplatil jsem příliš vysokou cenu, za to abych se očistil, nic méně jsem to dokázal. Ani jejich rodiče, kteří je zastupovali, nemohli čelit pádnosti argumentů, které jsem dodal na svou obhajobu, všech obvinění jsem byl zbaven, a vám by mělo stačit to samé. Samo sebou, jsem smířen s tím, že vám to stačit nebude, nikdy nikomu to nestačí, nic méně tak tedy po sto páté a naposledy: Na žádnou z nich ani jinou jsem nikdy nevztáhl ruku. Zneužívat mladistvé, považuji za ten nejohavnější zločin, rozumíte mi?" poslední větu pronese s důrazem připomínajícím mi naše první setkání. Patrně Já z nás dvou sem tim většim zvrhlíkem, v jeho zvrácenym světě.
,,Prima, dejme tomu, že bych vám to i věřil. Jak si stojí vydírání ve vašem hodnotovym žebříčku zločinů, co by se měli trestat smrtí?" Potíž byla v tom, že ať sem pátral, kde sem chtěl, nedokázal sem se dobrat způsobu, jakym se Banks z toho obvinění vlastně vyzul. Muj protějšek z Omahy byl víc než sdílnej, co se osobních antipatií vůči Banksovi týkalo, jenže o tomhle mluvit, bez příkazů z vyšších míst, odmítal.
,,Nerozumím vám. Samo sebou, jsem byl obeznámen s tím, že mne podezříváte, že bych měl mít co do činění s úmrtím slečny Carterové, nic méně, nechápu spojitost," hustý, černý, dobře tvarovaný obočí se svraštěj k sobě na krátko v netečně působících tmavohnědejch očích zaplane jiskra zájmu, je to vůbec prvně, kdy se u něj projeví jiná emoce než arogance, upřímný zmatení předstírá hodně dobře, musim říct.
,,Je to snadný, Carterová odhalila vaše tajemství a snažila se z toho něco získat pro sebe. Věc, který nerozumim já, je co by to mělo bejt?" opětuju jeho upřenej pohled, dokud to nevzdá první.
,,Slečna Carterová, byla úspěšnou absolventkou a štědrou donátorkou naší školy více než deset let. Plně si zasloužila veškeré pocty s tím náležící. Skutečně nechápu, jak si můžete myslet, že by vůbec něčeho takového byla schopna," i rozhořčení předstírá věrohodně, protože jakou jinou reakci bych měl čekat od vzdělance než, že bude ušlechtile bránit čest ženy.
Další potíž byla v tom, že Banks ani nikdo z jeho příbuznejch nebyl dost bohatej ani vlivnej, aby byl pro Babsi užitečnej. Jenže já si byl tak zatraceně jistej, že tenhle týpek něco skrejvá. Do doby než zapůsoběj moje kontakty z časů, kdy sem bejval policejní eso a pár skutečeně spolehlivejch si vytvořil, sem neměl nic. Tak nezbejvalo nic jinýho než vznést poslední divokou kartu, když už mě Wallace ve svý neuveřitelný blbosti přiměl hrát otevřenou hru.
,,Dojemný, jak jí bráníte. Jenže si pořád nejspíš neuvědomujete, že tu tak docela nejde o ní. Jsou to vaše hříchy, co mě zajímaj. Nejste tak bez poskvrnky ani tak upřímnej, jak se snažíte působit, to už víme. Hlas svědomí není tak snadný utišit, že ne? Tim spíš ne pár babkama tejdně. Směšná suma, za vykoupení. Přesto jste jí platil, pravidelně. Jsou to vaše slova, že škola není zaopatřovací ústav, řekl jste to tehdy na pohřbu Dawisové, nic méně, činy mluvěj jinak. Takže se ptám, jakej důvod má ctnostnej ředitel školy, platit nájem svý propuštěný zaměstnankyni, notabene ze svýho?"
,,Co třeba obyčejná lidská slušnost. Zajisté jste o něčem takovém již slyšel. Patrně zůstal nepoznamenán, nic méně slyšel, tím jsem si jist. Slečna Dawisová, byla dlouhé roky spolehlivou a oddanou pracovnicí. Po tom incidentu jsem neměl jinou možnost než se s ní rozloučit. Odmítla profesionální pomoc na kterou měla nárok. Zajistit ji přístřeší, bylo to nejmenší, co jsem pro ni mohl udělat po té, co přišla o dům poněvadž si nemohla dovolit platit hypotéku-" prohlásí obživlej morální imperativ.
,,Mluvíte o tom incidentu, kdy se rozhodla zaplavat si v školní fontáně? Byla tu i jiná možnost- prostě jí nevyhazovat za takovou prkotinu," je imunní vůči mejm obvyklejm praktikám, nic méně to správný bolavý místo, sem stejně našel.
,,Nerozumíte tomu. Byly tu tlaky ze strany rodičů, školní rady... nemohl jsem jednat jinak," fascinující, jak pokrytci si vždycky najdou důvod k ospravedlnění svýho jednání.
,,Vždycky je tu možnost nebejt zbabělec," neváhám dát úšklebkem najevo, co si o tomhle jeho chování myslim.
,,A komu bych tím prospěl? Eleonora beztak nebyla schopna dál vykonávat své zaměstnání. Nevyhodil jsem ji jen tak. Odešla dohodou a i přes to všechno jsem ji dal víc než dobré doporučení. Dala-li by si svůj život do pořádku, mohla začít znovu, kdekoliv jinde. Udělal jsem maximum. Nemůžete na mne svalit vinu za její smrt ani žádné z těch jiných žen!"s rozhořčenym pohozenim hlavou se mu uvolní jeden pramen z jinak pečlivě ulízanejch vlasů. Detail co shledám zábavnej, zrovna jako povzbující.
,,Tomu ani sám nevěříte. Otázka zní, jak velkej podíl na tom nesete. Jak ste sám řekl, dlouholetý spolehlivý pracovnice, se nehroutěj jen tak z ničeho nic. Vzhledem k tomu, kde k tomu došlo nebyl ste náhodou vy ten důvod? Něco co ste udělal, něco tak hroznýho s čim se nedokázala vyrovnat-" každej má svůj bod zlomu, sem si jistej, že ten Banksův je blízko.
,,Opět, vaše předpoklady jsou zcela zcestné. Kolaps slečny Dawisové byl vyústěním jejích dlouhotrvajících osobních nesnází. Nesnází po kterých vám nic není a pokud byste přeci jen pocítil neodolatelné nutkání dozvědět se o nich, budete muset od někoho jiného o čemž pochybuji, že se vám zdaří neboť žádné tajemství není tak bedlivě střeženo jako to týkající se kolektivní hanby," arogantní zmetek se aspoň v tomhle zdá zatraceně jistej a taky nadmíru spokojenej i když jeho ironizující tón nese i stopu hořkosti, jakou zatím nevim k čemu přiřadit.
,,Dobrá, vraťme se teda zpátky k vám. Titul PhD, nejmladší profesor v dějinách Pensylvánský, skvěle našlápnutá kariera. Ne na dlouho. Trochu jako pád z oblak rovnou do hnoje, jít učit na střední, ne? Musí to bejt frustrující všichni ty hormonama zmítaný puberťáci na místo skoro dospělejch lidí, který by měli zájem se skutečně dozvědět něco novýho, co vás maj za prudiče místo toho aby se vám dostalo obdivu. A i když ste to dotáhl až na ředitele, dvakrát, pořád ste jenom poskok. Ouřednickej šiml, co místo toho aby se věnoval něčemu užitečnýmu, tráví čas vyplňovánim formulářů. Musim se ptát, proč? Proč někdo dobrovolně vymění pohodlný univerzitní místo za něco takovýho?" užívám si jak Banksův nadutej škleb postupně zmizel vystřídanej tuhostí rysů ve snaze potlačit zuřivost.
,,Ignorantu vašeho ražení, bych patrně stěží vysvětlil, důležitost kvalitního vzdělání, již od prvního stupně. Ostatně ani vám není nic do toho, že se takto cítím tím pádem být přesně tam, kde je mne třeba. Universitní místo jsem opustil dobrovolně, tudíž to není nic do čeho byste musel strkat svůj nos nebo s čím bych se vám měl zpovídat," přes opětovnou aroganci a zdánlivou smysluplnost odpovědi, něco mi řiká, že přesně to je to, do čeho bych rejpat měl.
,,Nebo je to jinak. Universitní slípky nebyly dost mladý a naivní, aby byly vhodná kořist, tak ste zvolil snadnější revír. Nestyďte se za to, nejste první chlap, co pohřbil svojí karieru kvůli libidu. Všechno to šťavnatý maso přímo si řikající, aby ho někdo zpracoval. Pár veršíků, pár líbivejch vypůjčenejch slůvek mrtvejch spisovatelů, takhle nějak ste to udělal s Westwoodovou? Možná vám sama nadbíhala. Neřízená střela, potřebovala trochu ukáznit, hm? Poznat co znamená pořádnej chlap. Dal ste jí jenom co chtěla. Nikdo by vám to nemohl vyčítat-" neopomenu dodat svůj patentovanej škleb, tentokrát sloužící zájmu spravedlnosti. Efekt je okamžitej.
,,Dost! Jste nechutný a já odmítám nadále poslouchat další snůšku vašich zvrácených spekulací! Mám za to, že na toto téma jsem se vyjádřil již dost jasně. Pokud vám to jasné není, opatřete si důkazy a zatkněte mně. To by vám nemělo činit potíž. Lidé jako vy, si vždy naleznou způsob. Ovšem musíte na mne mít něco pádnějšího. Já vám to rozhodně nijak neusnadním," s klidnou kadencí nic méně skrz zaťatou čelist, cedí každý slovo, zuřivost bublající pod zdánlivě klidnym zevnějškem ventilovaná zaťatou pěstí. Na chlapa nápadně subtilní pěstí, když už sme u toho. Ne, že bych si takovejch věcí obvykle všímal, to jenom od doby, co hledám vraha zanechávajícího drobný otisky.
,,Dík, za doporučení. Udělám to a pak se vrátim. Vlastně už teď mám, co sem potřeboval," beru narážku k odchodu.
,,O tom nepochybuji. Pokud ovšem budete hledat skutečného viníka, který je měl všechny na svědomí, podívejte se do zrcadla. Vy a vám podobní, lidé ochotní soudit a odsoudit jen na základě vnějších skutečností, dopřávající sluchu pomluvám držíce se jich poté s urputností hyen. Bez sebemenší špetky soucitu vynášející své nemilosrdné ortely nad každým, kdo nesplňuje jejich pokřivený morální kodex. Zášť, nepochopení, strach, byli jako kapky jedu, pomalu dávkované s pečlivou chladnokrevností v každém odsuzujícím pohledu, dokud je neotrávili docela. Strach z nepochopení, přiměl Eleanoru Dawisovou učinit chybu, které litovala a dovedl ji na pokraj šílenství. O osobním životě slečny Carterové, toho příliš nevím, ovšem zášť vůči její osobě, panující v tomto městě, byla více než zřejmá. Ta samá nepochopitelná zášť kvůli něčemu co sama nezavinila, jaká navedla slečnu Westwoodovou z útesu. Jak to vím? Znám vás. Lidé vašeho druhu, mne pronásledují celý život. Vždy jsem měl to štěstí, že jsem jim dokázal čelit. Vězte, že s jedním na víc se zvládnu vypořádat. Nenaženete mi strach."
,,Nahnat strach? Myslim, že byste se bát měl. Možná skutečně věříte tomu, že ste v tomhle příběhu nějakej podělanej hrdina s bezchybnou morálkou jako z těch slavnejch eposů, co máte nejspíš načtený. Co ale vidim já, je alibista, kupující si svůj dobrej pocit za pár drobnejch. Diktátor posedlej mocí, ale nemající dost vlivu, ani aby se vyrovnal s pár rozzuřenejma mamkama. A v neposlední řadě zbabělec, muž co celej život před něčim utíká. Utíkat není to samý jako tomu čelit. A to je to, čeho byste se bát měl, protože já přijdu na to, co to je. Pak se s váma podle toho vypořádám. Pokud to nezvládli v Omaze, zvládnu to já, tim si můžete bejt jistej. Do tý doby, dík za pokec. Uvidíme se brzy-"
,,Možná dříve než tušíte," vyprovodí mě s přezíravou arogancí a zlověstnym nábojem v poselství nejspíš znamenajícim, že jeho kámoše Wallace uvidim ještě dřív. Chlápkovi se nedá upřít smysl pro pathos. Ještě se uvidí, jak patetickej bude, až moje kontakty zamakaj, a já se dozvim, jakej fígl v Omaze použil. Skutečně nejsem školačka, abych se nechal obalamutit hromadou vznešenejch keců. A ta jeho pohádka o pomstychtivý študentce se mi zdá taky krapítek klišoidní než aby to byla pravda. Na každej pád, jak se to může zdát zbytečný, touhle návštěvou sem dosáhl přesně čeho sem chtěl. Určitě ani náhodou sem nečekal, že se mi v slzách přizná k všem zločinum ze kterejch sem ho stihl obvinit, nic méně pro změnu, taky ledasco vim o lidech jeho druhu. Sebejistý zmrdi přesvědčený o tom, že jsou lepší než ostatní, špatně snášej, když jim někdo šlápne na kuří oko. Řekl bych, že mě se to v tomhle případě povedlo víc než dobře. Teď nezbejvá než čekat co z toho vzejde.
***ooo***
Čekání se zdálo jako heslo mýho dne i když sem večer dorazil domu. Po Jimim ani stopa. Svým způsobem sem to i uvítal. Zas jednou sem měl prostor, třídit si myšlenky týkající se případu v osvědčený společnosti plechovky piva a baseballovýho zápasu. A že bylo dumat o čem. Všechny ty nahodilý vlákna se začali splétat do konkretní podoby, jenom já netušil, kterýho přesně se chytit, abych se dostal k jádru. Zápas už dávno skončil přičemž výsledek pro mě někde tam v průběhu ztratil smysl. Jimiho příchod, spolu s časovym údajem dost po půlnoci, sem zaznamenal spíš jenom tak náhodou. Asi sem musel vypadat hodně mimo, když se pokoušel tiše proklouznout, bez toho že by mě vyrušil.
,,Kde ses coural?" nějak se mi povedlo znít lehčejc než sem se cejtil, nebo to aspoň bylo to, co sem si myslel. Muj milenec na místě zmrtvěl ve svejch stopách. Nebejt to strašidelný, bylo by to celkem komický, jak tam tak ztrnule stál na špičkách, za mejma zádama, jeho odraz sem viděl na ztemnělým pozadí telky. Vyzutý botasky v rukách, aby neudělal sebemenší hluk. Klasika puberťáckejch triků. Vážně sranda. Až na to, že Jimi byl dávno dospělej a já nebyl jeho rodič.
,,V kině. Maraton filmů Ingmara Bergmana. Stavili jsme se u Lucy probrat dojmy a nějak jsem ztratil pojem o čase. Ujel mi autobus a tak jsem šel pěšky. Omlouvám se," vychrlí. Něco na tom podání ve mně vyvolá dojem, že bych se měl znepokojovat, snažim se to nechat bejt.
,,Doufám, že si napřed Olivii doprovodil domu," špatný způsoby jsou na tom to jediný, co bych svýmu partnerovi nedokázal tolerovat, zvlášť s mejma vzrůstajícíma sympatiema pro děvče.
,,Nebyl jsem s Olivii," hlesne pořád mimo moje zorný pole, takže se musim hodně soustředit abych to vůbec dešifroval, ,,Asi by jí to ani nebavilo," dodá jako by to mělo bejt ospravednění.
,,S kym teda?" muj zájem vzroste, v hlavě se snažim vybavit si všechny možný podezřelý, který by se do několika hodinový nudy dali uvrtat.
,,S Willem-"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.