Hříchy otců 24 A

7. června 2019 v 15:18 | Fénix |  Hříchy otců
Zdravím, Velevážené čtenářstvo! Tak máme za sebou zdárně půlku povídky a našemu šerifovi začíná pomalu svítat. Ono by mu to šlo možná rychleji a lépe nebýt v tom našem malém milém městečku přelidněno všemi těmi dobrými občany s takovým množstvím tajemství.
Kapitola věnována Lizard a Martině. Velice děkuji, za komentáře.


24.kapitola
Víkend v přírodě, přes veškerou svojí náročnost, mi vlil elán do žil. Elán, co rychle zmizel, jakmile jsem v pondělí ráno dorazil do kanceláře.
,,Mám pro vás ty informace, co jste chtěl, pane, trochu to trvalo než jsem ho vystopoval přes jeho poslední působiště v Oregonu pěti státy až do Nebrasky, odkud pochází. Přišlo to už v pátek odpoledne do kanceláře starosty, ale už se mi nepovedlo zastihnout Mavis, takže jsem si musel ráno přivstat, abych to stihl zkompletovat, ale myslím, že výsledek bude stát za to-" příval zbytečnejch slov mě skoro zavalí. Willkins, obvyklej důvod mojí nenaloženosti, mně stihne otrávit, dřív než stačím dosednout na židli. Jeho osoba je skutečně iritující, hladce oholenej, nažehlená upravená uniforma, desky v rukách, kde předpokládám, požadovaný informace srovnaný nejspíš podle abecedy nebo jinýho systému; pravej vzor ukázkovýho zaměstnance, co při pondělním ránu, zvládne mít dokonale uspořádanej svůj zevnějšek i pracovní záležitosti a hýřit nepochopitelným entuziazmem v jehož výraznějších projevech mu brání jenom přehnaná sebekontrola. A je to. Rozhodnu se. Dneska bude ten den.
,,Ve jménu všeho mastnýho a pálivýho, nemohl byste mě nechat si aspoň vydechnout?" se zamručením se pokusim najít spásu v hrnku kafe, který samozřejmě, ve svý neskonalý dokonalosti smíšený s patolízalstvím, mi můj zástupce stihl uvařit. Hrnek se znechucením po prvním doušku odložím, kafe je přesně jako on, nanicovatý, bez výraznější chuti. ,,Jako sekretářka taky nestojíte za nic," prohlásim na obranu nápoje, co je mi takřka posvátnej a zmršit ho tudíž oprávněně považuju, za rouhačství.
,,To bude tím, že sekretářka nejsem, pane," zaslechnu náznak vzdoru v důrazu na poslední slovo. To je nový, k jeho smůle, příliš pozdě.
,,Jaký štěstí. Nikdo by nechtěl tak zapšklou sekretářku," případnej protest odříznu v zárodku: ,,Říkal ste, že pro mě máte nějaký informace, tak sem s nima," nemám náladu dál pokračovat v slovní přestřelce jakkoliv by mohla bejt s Willkinsovim nově nabytým sebevědomím, slibná.
,,Tak tedy Orson Banks, celým jménem Orson Frederik Banks, narozen 24.8. 1964 v Omaze stát Nebraska, rodičům-"
,,Stop! Pokud na jeho dětství není něco, co by z něj udělalo sériovýho vraha, přetočte to k tý části, kdy se to zvrtlo," výzvu automaticky podpořím točivým pohybem prstu, kterej Willkins jako správnej ťulpas, zaujatě sleduje, ,,Přetočit dopředu, jako kazetu," radši dovysvětlím.
,,Já rozumím, pane, jen nechápu, jak můžete vědět, že se to někde zvrtlo?" možná bych se měl cejtit polichocenej, když v jeho hlase slyším skutečnej obdiv. No nejsem. Vlastně je mi docela šumák, jak tenhle nažehlenej blbec o mně smýšlí.
,,Řiká se tomu intuice, taky byste jí měl, bejt ve vás aspoň unce pravýho policajta. Ono se to vždycky někde zvrtne. Bez ohledu na to, jak slibně našlápnutou kariéru má, nesporně ambiciozní člověk Banksova ražení, bez ohledu jak moc se snaží nebo kolik zadků musel políbit, aby se dostal, tam kde je, z arogance nebo hlouposti, na tom nezáleží, udělá chybu, která mu zlomí vaz. Přijde o všechno na čem pracoval. Z hodiny na hodinu nemá nic-" s čistě zlomyslnym požitkem, nechám svoje prohlášení působit. Že padlo na úrodnou půdu, je zřejmý z toho, jak se Willkins při svý vejšce jakoby celej zhroutí do sebe, na spáncích se objevjej první kapky potu. ,,Zdá se mi to nebo se potíte?" z mýho pohledu zajímavá fyziologická reakce, myslel sem, že živočišnej druh jeho ražení, tj. bezcharakterní červ takový reakce není schopnej.
,,To asi proto, že budeme mít opravdu horký den, pane," musí tušit, že já vím a jenom nepatrnej půl bod k dobru, jak se přesto snaží zachovat dekorum až do konce.
,,To jistě. Někomu dneska bude pořádně horko," poznamenám, ,,Tak dál," znovu ho pobídnu, nejspíš si muj samovolně škodolibostí vyzvednutej koutek vzhůru, vyloží jako povzbuzující úsměv. Hlupák bez pudu sebezáchovy.
,,Pokusím se být stručný, pane," pousměje se, jako by mu něco z toho mohlo pomoct. ,,Po úspěšném završení studií s nejvyššími poctami na Pensylvánské univerzitě se o rok později vrátil tamtéž na pozici profesora literatury. O pouhé tři měsíce později odešel. Vedení university nebylo příliš sdílné, když jsem se pokoušel vypátrat příčinu. Příliš štěstí jsem neměl ani v jeho rodném městě, kam se po té vrátil a působil patnáct let na střední škole, z toho deset jako její ředitel. Záznamy týkající se jeho osoby jsou prý zapečetěné. Po té vystřídal několik dalších škol v různých státech, na nižších postech, na žádné z nich nevydržel déle než několik měsíců než přišel do New Hope. Coby kandidát s nejvyšší kvalifikací vyhrál výběrové řízení na post ředitele hned v prvním kole. Nikdy nebyl ženatý, nemá žádné děti a se svou rodinou v Nebrasce se nestýká-"
,,A z čeho, že bych měl bejt tak ohromenej přesně? Nenašel jste vůbec nic až na to, že je to chlápek bez zázemí, kterýmu zabralo chvíli si najít dobrej flek," nemám nejmenší důvod předstírat, že by uplynulý minuty byli něco jinýho než ztráta času.
,,Teď přijde to zajímavé-" Willkins vyloudí protáhlej úsměv jak kočka Šklíba, jako by snad zapomněl, že je to jeho kejhák o kterej se tu jedná, ,,Nikdo z jeho bývalých zaměstnavatelů nebyl příliš sdílný, tak mě napadlo zatahat za pár nitek a oslovit jednu kamarádku, co spolupracuje s odbory. Je to přísně důvěrná informace, pouze pro soukromé využití-" udělá dramatickou pauzu a já se rozhodnu ponechat mu ten jedinej prchavej okamžik slávy, co mu zbejvá, ,,Proslýchá se, že důvod, proč odešel ze svého působiště v Omaze, bylo, že jej několik studentek nařklo z obtěžování. Vyšetřování nic neprokázalo a ty dívky svá obvinění v průběhu stáhly, nic méně se to s ním vleklo dál. Řekl bych, že pokud hledáme někoho, co by mohl mít co do činění se smrtí té dívky, je to ten pravý," tentokrát se už Willkins přímo dme pýchou.
,,Tak? Proč myslíte?" zdržím se veškerejch kritik krátkozrakosti jeho myšlení.
,,To je přeci zřejmé, pane, obtěžoval ji, možná dokonce znásilnil a ona to neunesla tak se zabila. Pokud je někdo zodpovědný, za její smrt, tak je to on!"
,,Brilantní dedukce na základě klepů a nepodloženejch obvinění. Žasnu. Tak co s nim uděláme, zlynčujeme ho nebo ho rovnou oběsíme?" tentokrát už sarkasmem nešetřím, v tuhle chvíli nemám nejmenší tušení, kde se skrejvá pravda, nic méně mě Willkinsova přehnaná snaha utvrdí v jedinym, je čas ukončit jednu frašku. Samo sebou, náležitě melodramaticky s důrazem na pathos, jak se sluší a patří. ,,Ne, vážně, jsem ohromenej-" vychutnávám si každej krok k překonání vzdálenosti mezi náma, jako šelma pomalu se blížící ke svý kořisti, rozvážně, připravující se na smrtící úder, ,,Předvedl jste bezchybnou ukázku policejní práce. Šel jste do hloubky, využil vlastní zdroje. To všechno v rekordním čase-" složka, kterou si vezmu z jeho ztrnulejch rukou a bezděky zkontroluju, je řazená chronologicky, jak se dalo čekat.
,,Děkuji, pane, snažil jsem se," s plachym úsměvem je slyšet úlevný vydechnutí. Ambiciozní pazgřivec tolik bažící po uznání právě dostal, co chtěl.
,,Ještě jsem neskončil. Skutečně by z vás mohl bejt dobrej vyšetřovatel. Jednou. S trochou praxe-" sem dost blízko, abych vnímal jak se jeho tělo vyštafírovaný v haptáku tetelí pýchou a kdo ví čim ještě, když obejdu půlkruh kolem něj, ,,Až se jeden diví, že někdo tak schopnej a kompetentní dokázal zbabrat něco tak jednoduchýho a pořád mi nedodal otisky, co měl nabrat na místě činu u Carterový. Jak se to mohlo stát? Zdál jste se, že vám na tom případu záleží a přitom předvádíte trestuhodnou liknavost. Nerozumím tomu?" vychutnávám si změnu v jeho postoji, odér strachu najednou sytící jeho auru, detailní pohled na krůpěje potu rašící na spánku. Moje chvíle na kterou sem čekal tak dlouho. Kýžená satisfakce, za všechny levárny, co na mě ušil. Vteřiny sladký bezmoci odměřovaný překotnýma údery srdce.
,,Nevím, co se s nimi stalo, pane. Pokud mi dáte ještě čas, mohu zaurgovat oddělení ve Star City-" vycejtim, kolik energie ho v současný situaci stojí, držet se v pozoru, pohled zaměřenej do prázdna někam nad mí rameno.
,,Čas, čas to je přesně to, co už vám došlo. Poskytl jsem vám ho víc než dost. Byl jsem víc než trpělivej, nabídnul vám dostatek prostoru i příležitostí napravit svoje chyby. A co že jsem za to dostal? Jenom hromadu ubohých lží," mě samotnýho stojí spoustu sil, bránit se svejm představám, nutkání, co mě pudí, sevřít ten hubenej krček, co se mi tak snadno nabízí, ukázat zrádnýmu špinavci, kde přesně je jeho místo. ,,Víc úsilí jste věnoval tomu, jak se mě zbavit. Možná ze strachu, co bych mohl zjistit, kdo ví. Pravdě se špatně čelí, že ano Castore?" jméno milence zašeptám do ucha, jak náleží
,,Jak dlouho to víte?" až na sotva trhnutí při vyslovení jména, pořád se snaží zůstat stoicky klidnej. Nesnaží se zapírat, toť možná jedinej světlej bod, bránící mi rozcupovat ho na padrť a jeho ostatky nakrmit lesní zvěř.
,,Od začátku. Nebylo tak docela příjemný, když jsem se prohrábával jejíma věcma, že ne? Předstíral jste, že chráníte její čest, v Bebsině ložnici, každej předmět, kterýho sem se dotknul, každá hračka, bylo to svědectví o vašem špinavým tajemství. Malej voříšek, co si myslel, že může mít na výstavní čubu, tak co se zvrtlo?"
,,Neopovažujte se jí srovnávat s fenou!" vycedí Willkins skrz zaťatou čelist. Vždycky mě bavilo, pokoušet jeho limity, to nemůžu popřít, zdá se, že teď už jsem se jich konečně dobral.
,,Můžu a budu. Vy teď máte poslední příležitost říct, jak to ten večer bylo. Trochu vám s tím pomůžu: Dolejzal ste za ní už nějakou dobu a ona na vás kašlala. Ten večer jste jí volal a ona vás poslala do háje, což nebylo poprvé- nahánět jí a psát zamilovaný maily, to vážně? Měla v pácu něco lepšího, něco mladšího, co nebylo tak zoufalý. Mám na to svědeckou výpověď, jak moc zhnusená byla, když ste jí naposled volal. Nezvedala vám to, ignorovala vás, to taky vím, tak jste šel k ní domů. Tak co bylo dál?" slova někdy bývají lepší než ostří dýk, vychutnávám si každý, kterym můžu zaříznout do čerstvýho masa, zaříznout a zatočit dokud se z ní nestane rozšklebená rána krvácející pravdu.
,,Nedolézal jsem za ní, měli jsme spolu vztah. Ukončila ho. Jen jsem chtěl nějaké vysvětlení," má tendenci se ohradit, moudře zmlkne, když mu dojde, jak moc putna mi to je, ,,Šel jsem k ní domů, když už byl nahlášený výpadek proudu. Jen jsem chtěl zjistit, jestli je vše v pořádku. Viděl jsem auto v garáži, takže musela být doma, ale bylo zamčeno, což bylo divné, protože Bebsi nikdy nezamykala a já v ten okamžik dostal strašně zlé tušení. Neumí to vysvětlit, vyrazil jsem dveře a hned běžel do patra protože mě tam něco táhlo, nejspíš předtucha, dostal jsem se do koupelny a našel jí. Byla celá pod vodou až na chodidla. Pokoušel jsem se jí resuscitovat, ale bylo pozdě. Pak jsem venku uslyšel techniky z elektráren, obcházeli každý dům a já zpanikařil. Kabelka s notebookem leželi dole na stolku, tak jsem je vzal, nechtěl jsem aby se přišlo na to, že jsme se spolu stýkali a potřeboval jsem čas, abych zahladil stopy. Schoval jsem je do auta a když přišel šéf techniků, předstíral jsem, že jsem právě dorazil, zavolal doktora i když jsem věděl, že je to zbytečné-" celkem bez emocí dokáže odvyprávět příběh, jehož děj sem tak nějak tušil.
,,Co dál? Hnulo se ve vás svědomí, tak jste se ty důkazní materiály pozvolna snažil vrátit, nebo proč?" předstoupím do Willkinsova zornýho pole, nechci se nechat připravit o sebemenší záchvěv pohnutí na tváři zrádce. Peněženka i zbytek kabelky, co tak pěkně mi někdo podstrčil pod nos, obojí pečlivě zbavený veškerejch stop po sobě, tak precizně, jak by to mohl zvládnout jen někdo, zasvěcenej do podrobností kriminalistický práce, zároveň dost důkazů, ukazující na případý podezřelý, zůstalo.
,,To nebylo svědomí, pane," že se mi nepodívá do očí je nasnadě, pokora, co je znát v hlase, je nová, ,,Řekl jste, že Bebsi někdo zavraždil a já si to myslel zrovna tak, jen jsem nedokázal najít stopu-"
,,Věřil jste dost mýmu úsudku ale ne dost, abyste věřil, že to zvládnu dotáhnout do konce," prostý konstatování faktu je snazší než bych si myslel.
,,Mrzí mě to, pane," hlesne.
,,To teprv bude," dovolim si krátký zablejsknutí zubů v zlým úsměvu, ,,Kde je zbytek těch věcí teď?" získat chybějící dílky skládačky považuju, za prioritu.
,,Hned je přinesu, pane," Willkins se přeochotně rád vytratí z mojí těsný blízkosti. Neskutečná drzost, co předvede, když ze zásuvky svýho stolu vyloví notebook i mobil. Dva nejzásadnější důkazy, jsem měl celou dobu přímo pod nosem. ,,Z telefonu jsem odstranil jen své číslo a sms, co jsme si vyměnili, všechno ostatní je tak jak bylo," přiznání je skutečně možná dobrý pro duši, zdá se mnohem míň nervozní než by měl bejt, když mi to všechno odevzdá na stůl, ,,Doufal jsem, že v počítači může být nějaká stopa, ale nedokázal jsem se dostat přes heslo," poukáže.
,,To bude tím, že jste hňup," muj úšklebek je znovu na místě, zázrakem, počítač je nabitej, takže stačí jen vyťukat heslo, to stejný jako měla Babsi do emailu, u většiny lidí to tak funguje, příliš neradi se namáhaj pamatovat si víc než jednu důležitou informaci. Pokud bych se seknul, taky by se nic nestalo, našel bych způsob, jak se přes chatrnou obranu dostat, nic méně, šok a zranění, co může vyčíst z Willkinsova ksichtu, je k nezaplacení. Tak důvěrně se se svojí vyvolenou znal, že nedokázal odhadnout ani správný slovo ke kterýmu měla vztah. Snaží se natáhnout, aby viděl na obrazovku, tak ji zaklapnu. To podstatný mám, nejsem ochotnej mu dopřát ani to nejmenší uspokojení. ,,Tak co s vámi?" znovu na něj nasměruju svojí pozornost, ,,Manipulace s místem činu, zadržování důkazů, nemohl jste čekat, že vám to projde?"
Znovu se vyšponuje do pozoru, šok z realizace, nefalšovaná hrůza v očích prozraděj, jeho skutečný rozpoložení v kontrastu s klidným exteriérem, kterej se pořád snaží udržet i na vzdor tomu, že sem opět pronikl do jeho osobního prostoru. ,,O-omlouvám se, pane," je sotva slyšet, ten tam je drzej tón se kterým mě vždycky tak rád poučoval.
,,To vám už teď nepomůže. Varoval jsem vás a ne jednou. Tak hrubý porušení pracovních předpisů, je okamžitej vyhazov. No budu milosrdnej, pro zatím se spokojim s vašim suspendováním bez nároku na plat, než si rozmyslím, co s váma provedu," nepokoušim se tajit, jak velkej požitek mi vyslovení tý věty dělá.
,,To- to nemůžete, pane," neuvěřitelný, někde sebere dost kuráže a drzosti, aby protestoval.
,,Můžu a vlastně už jsem to udělal. Nebo se vám to zdá moc mírný a měl bych vás vyrazit rovnou? Tak mě poučte, co bych měl udělat?" patrně, ve svý omezenosti, si nedokáže vzít dostatečný varování z mýho hlasu sníženýho do tichýho šepotu. Nebo je za tim něco jinýho.
,,Nechci vás poučovat. To jsem nikdy neměl v úmyslu i když to tak možná vypadalo. Omlouvám se za to. Jen mě, prosím, nechte s vámi alespoň spolupracovat na tomto případu. Pokud se ukáže, že Banks tu dívku skutečně obtěžoval, možná se o tom Bebsi dozvěděla a snažila se mu v tom zabránit. V tom případě by nebylo vyloučené, že to mohl být on, kdo by měl největší zájem na tom ji umlčet. Možná definitivně. Naložte se mnou, jak uznáte za vhodné, jen ne teď. Musím se dozvědět pravdu, musím vědět jak to bylo. Prosím-" i ten poslední zbytek vzpupnosti z jeho projevu se vytratí spolu s důstojností. Nic méně, pohled na žebrající trosku, znějící skutečně zoufale, není ani zdaleka tak uspokojivej, jak by se mohlo zdát.
,,Pravda, je luxus, kterej si můžou dovolit jenom vyvolený. Vy, jste se nároku na něj vzdal v momentě, kdy jste začal zatajovat skutečnosti a manipulovat. Modlete se, aby to tak nebylo, protože v opačným případě, krev tý holky je na vašich rukách. Orson Banks mohl zabít Bebsi, ale v momentě, kdy jste se rozhodl stopit možný důkazy co proti němu měla, manipulovat realitou a bejt zbabělec pro svoje dobro, jste dost možná přispěl tomu, že Maddison ztratila i poslední naději, že by se mohla dočkat spravedlnosti. To co ste udělal je závažnej přestupek a já bych ho nemohl tolerovat ani kdybych chtěl, jako že nechci, protože taková bezpáteřní sobecká hnida, jako vy, si nezaslouží smilování. Teď mi zmizte z očí, než si vzpomenu, jak se sketama nakládáme tam odkud pocházím," zasyčim varování, pěsti u boků se mi samovolně svírající sotva ovladatelnym nutkáním. Vzpomínka na starý dobrý časy na okrsku, kdy zrádce, co ohrozil vyšetřování, dostal nakládačku a ještě se to hodilo na nějakej gang, příliš živá a lákavá.
,,Prosím, pane, to mi nemůžete udělat," žalostně zakňučí, což mě naplní ještě větším zhnusením, než sem kdy k jeho osobě mohl cejtit.
,,Přestaňte škemrat, je mi z vás na nic. Jen jednou, jedinkrát ve svým ubohým životě, se zachovejte jako muž a přijměte zodpovědnost, za svoje jednání. Jděte a samozřejmě, tu nechte zbraň a odznak. A taky platí stejný pravidla jako pro všechny podezřelý, neopouštějte město dokud vám to nedovolím- protože tím jste se právě stal- podezřelým. Ještě si musim prověřit tu vaší historku, že jste svojí milenku už mrtvou našel," pomyslnej finální hřebíček do jeho rakve zatluču bez špetky slitování, ,,A Wilkinsi, pomáhej vám samotnej Satan, jestli zjistím, že to tak nebylo," můj úšklebek je dost zřejmej pro dotvoření představy, jak bych s nim jako s vrahem naložil a s jakým potěšením, ještě dřív než by se dostal před soud.
,,Nikdy bych Bebsi neublížil. Miloval jsem jí-" poslední Willkinsův pokus obrany, působí zoufale a bídně, jako celá jeho osoba, se svěšenejma ramenama se následně šourající po kanceláři.
Nikdy sem si neliboval v přehnanejch ceremoniích, ovšem musim uznat, že má něco do sebe, sledovat ho, jak bez dalších řečí, udělá jak sem mu nařídil. Láskyplná péče s jakou si odepne hvězdu a položí mi jí s pietou na stůl, je až dojímavá, vždycky bylo zřejmý, že pro něj, spolu s uniformou, znamená víc než pouhej kus plechu. Právo, spravedlnost, čest- všechny ty vznešený ideály, který si musí bejt vědomej, že pošlapal. Nepamatuju se, kdy naposled, mě pohled na něčí vzdalující se pozadí, udělal tak spokojenym, jako po sléze sledovat to Willkinsovo, proploužit se dveřma kanclu do záře dopoledního slunce. Jenom nereálný přání, doufat, že je to ta samá chvíle, kdy muj otravnej zástupce, definitivně mizí z mýho života.

Nadcházející hodiny, nebyly ani zdaleka tak výživný. Strávil sem je, převážně zahrabanej do Bebsina notebooku. Možná byl Willkins idiot a bezpáteřní patolízal, nic méně, jedno sem mu upřít nemohl, a sice, že ve svý neskonalý idiocii, možná vážně kápl na něco zásadního. Samozřejmě, že já to neviděl tak idealisticky, spíš bylo pravděpodobný, že dozvědět se Barbara, Banksovo špinavý tajemství, patrně, by se ho pokusila vydírat a nějak situaci využít ve svůj prospěch, než pomoct dívce z nesnází. Jasně, ta teorie trochu plavala na vodě v podobě motivace, jakou by k tomu měla, jako úspěšná podnikatelka, špatně placenej státní zaměstnanec, jí zdánlivě nemohl poskytnout nic, co by mohla chtít, jenže fakt, že tu z čistajasna byly dvě mrtvý a jediný, co je spojovalo, bylo, jejich pohlaví a jejich návaznost na zdejší vzdělávací ústav, nebylo tak snadný ignorovat. Ty mrtvý vlastně byly tři, jenže já zatím neměl ani šajna, jak by do toho všeho měla zapadat bývalá školní knihovnice. Samozřejmě, že fakt, že se Banks vyskytl na pohřbu tý nejmíň významný, o něčem vypovídat mohl. Konec konců, stopa provinění se za nim vlekla jako smrad, jen mít tak potuchu, z čeho přesně pramenil. Možná tak v dávný historii. Tý ženský prej začalo jen tak z čistajasna šibat, to taky nebejvá samo sebou, leda tak, že by byla svědkem něčeho s čim by se její maloměstská morálka nedokázala vypořádat. Třeba něčeho takovýho, jako že by byly zneužívaný i jiný studentky, ještě dávno před Maddison. Jo, to by určitě dávat smysl mohlo. Jen to dokázat. Na každej pád, Bebsin počítač mi příliš nápomocnej nebyl. Mezi gigabitama souborů obchodního rázu, ne každej text zrovna vybíravej, Carterová skutečně věděla, jak získat nejlepší cenu a cokoliv chce, neštítící se při tom využít i ne zrovna čistejch praktik; nicméně žádná stopa, co by dokázala doložit, že byla cokoliv horšího než nesmlouvavá obchodnice. Dál to nemělo bejt o moc lepší.
*
Jeho Majestát Wallden Wallace, rozrazí dveře do úřadu šerifa něco po poledni. ,,To jste již dočista zešílel?!" čtící oheň a síru s tváří brunátnou, sotva popadaje dechu, jako by sprintoval celou cestu z radnice až sem, při jeho robustní postavě se dá spíš předpokládat hodně rychlá chůze, ,,Toto už skutečně překračuje veškeré meze a je nebezpečně blízko k tomu, co se dá považovat, za šikanu-"
,,Tak? A co sem provedl tentokrát?" využiju pauzu v jeho tirádě aniž bych se při tom obtěžoval sundat nohy ze stolu, když už mě poctila návštěvou, tak významná osobnost. Maně mě napadne, že její příčinou je moje vyražení Willkinse, jenže se starosta nikdy nezdál jako jeho zvlášť zapálenej fanda.
,,Poté, co jste neúspěšně pronásledoval mne, vybral jste si dalšího váženého občana našeho města za svůj terč. Možná bych mohl rozumět vašim motivům. Bývalý nedoceněný řadový policista s potřebou léčit si své komplexy méněcennosti na lépe situovaných spoluobčanech. Nic méně, musím vám připomenout, že toto není hra. V sázce není jen vaše kariéra spolu s pověstí, ale i má. Nezbývá příliš času. Ukončete tu štvanici, nechte slečnu Carterovou odpočívat v pokoji, ale hlavně, co je nejdůležitější- a teď mi laskavě čtěte ze rtů-" mohutný tlapy dopadnou na muj stůl, jeho impozantní figura tyčící se nade mnou jako bůh pomsty, ,,Nechte- Orsona- Bankse- být!" pečlivá artikulace podpořená varovným tónem by mě nejspíš měla zastrašit. ,,Pan Banks je nejlepší ředitel, jakého naše škola, kdy měla. Pod jeho vedením, studenti vítězí v celostátních soutěžích, což je dobré pro ně i prestiž města. Podařilo se mu vymýtit většinu nešvarů se kterými se potýkají na ostatních školách. Rodiče si jej nemohou vynachválit. Od doby, kdy k nám přišel, je platným a přínosným členem společnosti. Což se nedá říci o všech," nemusí přidávat zvláštní důraz, abych nevěděl, koho všech myslí.
,,Skončil ste?" řečnická otázka, vážně sem přesvědčenej, že už řečnil dost, ,,Co se slečny Carterový týká, objevili se nový důkazy, že by skutečně zavražděná bejt mohla a taky byla. Co víc, další důkazy řikaj, že by s tim mohl mít co společnýho, váš oblíbenec Banks. Věděl jste, že ho z předchozí štace vyrazili kvůli obtěžování studentek nebo se školní rada, který jste i vy členem, nezajímá o to, jaký lidi nechává působit na výchovu těch nejbezbrannějších?" těžko bych se mohl zajímat, že sem právě propíchnul informaci, co podle Wilkinse měla bejt přísně důvěrná. Ovšem starostova reakce mě poněkud zklame.
,,Přirozeně, je mi dobře známa minulost pana Bankse. Pokud vám to ještě není dost zřejmé, v tomto městě se neuděje nic, o čem bych nevěděl," arogantně vznesený prohlášení je na místě.
,,Takže je vám to jedno. Víc vám záleží na momentálních výsledcích, než na konečnym důsledku. Všechno pro bezchybnou image osvícenýho autokrata, co svoje malý císařství vede k zářnejm zítřkum. Třeba i přes mrtvoly. Proč mě to nepřekvapuje," překvapenej nejsem víc věcma. Vlastně i bídný technický vybavení kanceláře šerifa, začalo dávat větší smysl. Dřív sem měl za to, že muj předchůdce prostě jenom nebyl nadšenec do moderních technologií a vlastně ani spojení s modernim světem nepotřeboval. Neměl sem ovšem zapomínat na to, kdo by nákup a podporu takovýho vybavení schvaloval. Wallden Wallace, starosta, muž posedlej kontrolou tak moc, že veškerý úřední spojení se světem musí procházet přes jeho úřad. Jak jinak si líp zajistit punc vševědoucnosti a všemohoucnosti.
,,Též pro mne nejste velkým překvapením. Spíš zklamáním. Upřímnost, za upřímnost. Přijdete sem, soudíte nás, obviňujete z pokrytectví a předsudků, přitom sám jich jste plný. Tváříte se jako rebel, ovšem nejste nic jiného než další velkoměstský vejtaha, co si myslí, že jeho světonázor je jediný spravedlivý, jen kvůli tomu, odkud přišel. New Hope znamená novou naději, možnost nového začátku, pro každého, kdo o to stojí a chce se stát součástí komunity. Možná se najdou výjimky, nejsme dokonalí. Ovšem většina z nás se snaží vytvořit místo, kde by se cítil bezpečně a vítán každý, bez ohledu na to, jakou zátěž si sebou přináší-"
,,Bezpečně a vítán... jsem si jistej, že přesně tak se cejtil Silvio Rattini, když jste ho nutil odprodat část jeho podniku," připomenu s cynickým odfrknutím.
,,Jednalo se o regulérní obchodní nabídku, za více než vstřícných podmínek," s máslem na hlavě má tendenci se bránit, ,,Vidím, že je marné vám cokoliv vysvětlovat, dokud se sám nepřesvědčíte. Pokud tedy musíte, vyslechněte Orsona Bankse, jen o jedno vás žádám, udělejte to alespoň s taktem, pokud vůbec víte, co to slovo znamená. Mohl bych se zaručit, že on s Barbařinou smrtí nemá nic společného, ovšem obávám se, že by to bylo jen zbytečné plýtvání dechem. Kdo ví, možná zjistíte, že máte i něco společného a možná pak konečně pochopíte, ačkoliv v to se neodvažuji doufat. Nic méně, znovu opakuji, udělejte to velmi zdvořile. Moji předkové toto město vybudovali, takže mám plné právo, jej považovat za své a z této pozice nedovolím, aby kdokoliv z jeho obyvatel byl bezdůvodně pronásledován. Rozumíme si?" sáhodlouhej monolog, zakončí varováním.
,,Dokonale. A děkuju vám, za dovolení, i když sem o něj nežádal. No máte moje slovo, že s Banksem budu jednat přesně tak, jak si zaslouží," zadaří se mi z prohlášení odstranit většinu sarkasmu, nějak tušim, že v opačnym případě bych se toho nejzdvořilejšího způsobu zastrašování vyšetřovatele v dějinách "kamarádíčkování" i vyšetřovatelství, patrně nezbavil. Samozřejmě, není to poprvé, kdy se mě někdo pokusil znechutit a tim pádem odradit od vyšetřování nějaký pro něj důležitý osoby, nic méně, nikdo z nich se to doposud nepokoušel maskovat, za kopu humanistickejch žvástů. Ať tak nebo tak, odfrknu si, až když zdejší svrchovanej vládce, vyfrézne a nechá mě v klidu dál makat.
Samo sebou, že starostovou plamennou obranou, muj zájem o místního guru vzdělanosti mládeže, jenom vzrostl, nic méně bylo zřejmý, že ani v tomhle případě, to nebude tak snadný. Nedalo by se, vzít to hned tak přímou cestou, ta správná se zdála, oklikou do minulosti. Ne tak vzdálený, páč samo sebou, že od toho tu jsou jiný, nic méně blízká minulost, představovaná jednou ne tak šťastnou, bejvalou zaměstnankyní, se zdála příhodná. Záznamy Eleanory Dawis, představovaly celkem nudný čtivo. Ne, že bych se jim neprobíral už před tím, nic méně, se současným novým pohledem na situaci, jsem doufal v odhalení něčeho přínosnějšího. Nestalo se. I trestní rejstřík byl bez poskvrnky, můj předchůdce, zřejmě neviděl důvod, proč jí znepříjemňovat život. Vlastně nezapadala ani do kategorie toho, čemu jsme u nás doma, houmelesačka říkali. Až tam to začalo bejt zajímavý. Záznam hlásal, že pokud paní Dawisová si zrovna nekrátila čas somrovánim před místním koloniálem nebo jinde, měla kam složit hlavu. Nebyl to žádnej hotel Ritz, spíš California, jako v tý písničce. Zapadák na samý periferii města, jedna cimra, bez telky, štěnice a plíseň, nic méně krajně přívětivej nájem. Nájem, a tam to bylo skutečně zajímavý, placenej s železnou pravidelností, jednou jistou osobou. Asi byste nevěřili, kdo tou osobou byl...


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elecqua Elecqua | 8. června 2019 v 22:52 | Reagovat

Že by se náš drahý pan ředitel samaritánsky staral o bývalé zaměstnance? Každopádně willkinsnův odchod jsem si vychutnávala se stejným požitkem jako Springer :-D Snad ale nezmizí úplně, byla by ho "škoda".
Děkuji, že nám stále svou povídkou zpříjemňuješ život :-)

2 Fénix Fénix | 8. června 2019 v 23:22 | Reagovat

[1]: Nic není vyloučené. Však se to tam v tom městě samými Samaritány jen hemží, to je vidět, ne? :-D By mne ani nenapadlo vás ani Springera o Willkinsovu úžasnou existenci připravit natrvalo. Byl jen na chvíli dán k ledu. Kdo ví, možná mu to i prospěje. ;-) :-D
Je mi ctí a potěšením. Já děkuji, za komentář. :-)

3 Lizard Lizard | 1. srpna 2019 v 18:36 | Reagovat

Tak tohle byla teda smršť, na to, že se to celé odehrávalo jen u detektiva v kanclu... Že Willkinse měla Bebs na vodítku, o tom se dalo vtipkovat už od začátku, ale že manipuloval s místem činu? Bych teda tohle nečekala... Na druhou stranu vzhledem k tomu, že se chabě snažil postavit Springerovi, mu nejspíš tu a tam sestoupí varlata a on má na nějakou tu rebelii náhle koule... bohužel i pak je tak nějak hňup a koule mu stejně zase zajedou. Achjo.
A všichni ti nahoře jsou v New Hope hrozní ptáci, ale u toho tak hrozně velkodušní s tou jejich novou nadějí. Nic jiného si říďa, co obtěžuje žačky, nezaslouží... protože určitě bude na vidlákově, kde si půlka lidí nevidí na špičku vlastního nosu, sekat latinu.
Kdopak se nám o knihovnici staral?
Děkuji za kapitolu, potěšila mě a jdu na další... jsem ráda, že nemusím čekat :-D

4 Fénix Fénix | 1. srpna 2019 v 19:14 | Reagovat

[3]:S takovou společností detektiv nepotřebuje vytáhnout ani paty z baráku, aby se nenudil.:D Willkins chlapec občas umí překvapit a mohu slíbit, že bude překvapovat i nadále. ;-)
No jo, to si tak myslíte, jak vám patří celé město a spoluobčané existují, jen aby vás uctívali pak přijde nějaký přivandrovalec a prý že je to jinak. Šacuju, že nafoukanost se šíří kapénkovou nákazou? :-?  :-D
Jen dál, jen dál, materiálu je dosti a já děkuji, za komentář. Bez nich to tu nějak nebylo ono. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.