Hříchy otců 23. III. B

17. května 2019 v 23:38 | Fenix |  Hříchy otců

Dokončení.



,,Proč, měl bych? Zdá se, že seš momentálně jedinej, koho tu pohled na mojí chlupatou hruď pobuřuje. Ti ostatní už si zvykli," škádlívě zavrnim, za den a půl mi naše vzájemná blízkost chybí víc než bych byl ochotnej připustit. Celkem si užívám, že nejsem jedinej na koho to má vliv.
,,To není o tom," tiše zavzdychá, když přejedu po jeho pažích, docela se uvolní a opře o mě, ,,Když jsi tam cvičil s Nelsonem, byl jsi tak zatraceně žhavej, myslím, nikdy před tím jsem tě neviděl trénovat a tohle prostě... Už chci být doma-" chápu, co se snaží říct a s mym egem to dělá divy, zároveň si v duchu nadám do hlupáků, že sem mu podobnou šou nepředvedl už dávno.
,,Dobrý vědět. Řekl bych, že takhle zůstanu po zbytek dne," znova políbim to správný místo, aby se mi dostalo odměny v podobě Jimiho tichýho: ,,Sakra." Změní styl sezení, aby si trochu ulevil a zároveň zůstalo utajený malý povstání, co se mu děje v kalhotech. ,,Ani jeden z nás by nemusel trpět, víš," přemlouvám ho, přitom co líbám, každou dostupnou část odhalený kůže, ,,Našel sem tu kousek bezvadný místo, kam bych tě rád vzal. Jenom na chvíli. Vik vypadá víc než schopnej tu smečku zabavit," skutečně, na adresu zmíněnýho, momentálně nějakym poutavym vyprávěnim, dokázal zaujmout valnou většinu z těch, co se neuměj zabavit sami. Chlap se vážně snaží, dopřát nám nějakej prostor, což oceňuju. Žel jeho snaha vychází na zmar.
,,Promiň, asi mi moc bezva nepřijde představa mít zadek pokousaný od mravenců," Jimi s chichotem odmítne.
,,Seš moc náročnej a kdo říká, že tam jsou mravenci? Máš moje slovo, že když se mnou půjdeš, budu jedinej, kdo ten tvuj rozkošnej zadeček pokouše, pokud o to budeš stát, samozřejmě," dodám se vší vážností.
,,Ani tak ne a nech mě nebo si kvůli tobě uříznu prst," poukáže ke svý činnnosti, kterou se pořád s větší či menši úspěšností na mrtvolkách ryb snaží páchat.
,,Myslim, že by to bylo epický a taky originální. VanGogh si kvůli nešťastný lásce ufik ucho, proč ty bys nemohl prst?"
,,Za prvé, proto, že nejsem nešťastně zamilovaný a za druhé, vážně jsem si myslel, že máš mé prsty rád," odvětí.
,,Drahý, zbožňuju tvoje prstíky do nejnepatrnější papilární linie," na důkaz svejch slov se zmocnim jeho levačky, postupně mezi rty nechám proklouznout každej první článek. Skutečně mi nijak nevadí ulpělej šmak rybiny a krve. Bokem odflusnout nějakou šupinu, je taky mimo záběr, ,,Uznej, že by to bylo romantický," dál neoblomně pokračuju ve svojí aktivitě.
,,Nechutný," muj milenec srdnatě brání svoje stanovisko, nicméně reakce jeho těla, mluví jinak.
,,Romanticky nechutný nebo nechutně romantický?" vtisknu polibek na každej kloub.
,,Myslím tím, že tohle bylo nechutný, líbat mě, když jsem zapatlaný od rybích vnitřností. Prosím, Francisi," zasténá, když se vrátim zpátky rtama k jeho místu na šíji. Pokud bysme hráli na něco jako kontrolní slovo, bylo by to moje jméno, kterym mě skoro nikdy neoslovuje, vyjma případů, kdy je to skutečně vážný.
,,Samá práce, žádná sranda, dělá z Jimiho nudnýho patrona," zanotuju labutí píseň svýmu svádění.
,,Promiň, já vážně nemůžu. Ne takhle," hlesne sklesle.
,,Co mám s tebou dělat," spíš řečnická otázka protože v danou chvíli mi nezbude nic jinýho, než aspoň se stočit do trávy po jeho boku a prostě jenom tak nečinně vegetit. Což vlastně taky není špatný.

*

Jak slíbil, když je hotovej s rybama a úhledný pláty naložený v marinádě z sušenejch bylinek a koření- poodhaleno další z tajemství jeho obrovskýho batohu- odpočívaj v nádobě, Jimi věnuje nějakej čas předvádění se s nožem. V tomhle případě je to spíš vrhačská exhibice, protože tesák je moc velkej a těžkej, aby bez praxe se i exemplářům s největší párou, ho povedlo hodit dál než dvě stopy. Nic to ovšem nemění na tom, aby byl s nadšenim sledovanej většinou tlupy. I další program se děje ve výukovim duchu. Tentokrát v režii Viktora. Jeho večerní kytarovej výstup se neobešel bez odezvy. Počítám, že svojí roli tady hraje, jeho poznámka, jak na kytarový sóla balit roštěnky. Má kolem sebe sešikovanou malou skupinku právě z těch starších vejrostků, co už se nebezpečně blížej věku, kdy se jim prvně začnou zapalovat lejtka. To jistě není náhoda. Je celkem trpělivej učitel, nemaje sice dost času, aby jim vysvětlil potřebnou teorii, zaměří se na praktický a mechanický zvládnutí aspoň úvodního partu Smoke on the Watter. Něco, co je ve svý podstatě jednoduchý a přitom dost efektivní, že by s tim i mladý lamači srdci zabodovat mohli. Den se líně přehoupne do druhý půle. Nikomu nevadí, že oběd je posunutej, ostatně všichni maj možnost energii dobít nějakejma cereálníma nesmyslama, co jich v zásobách hromada je. Ne, že by energii dobít potřebovali, se všim tim hulákánim a blbnutim ve vodě a pozdějš i na souši, jí i tak maj víc než dost. Nic proti mejm plánum, protože fyzika říká, že jednou jim dojít musí a s trochou štěstí to bude večer. Já se tu svojí, strategicky snažim udržet lelkovánim v pohostinnym stínu stromů, pod oficiální záminkou soudcování volejbalovýho mače. Nelson se zdá dodržet naší dohodu, když si do svýho týmu vybral Tobbiho, k jeho překvapení a remcání Nelsonovejch kumpánů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.