Hříchy otců 22 B.

25. února 2019 v 11:01 | Fenix |  Hříchy otců
Dokončení



Není problém se v malym prostoru přízemí složenym jenom ze dvou místností a žádnejch dveří rychle zorientovat. Moje ruka na zbrani, druhá tentokrát rázně naznačí mýmu společníkovi, aby se držel v zákrytu. Policejní postup, kterej je k mojí úlevě tentokrát Viktor ochotnej respektovat. Ani jeden z nás nemaje ponětí, co nás čeká. Snažim se nám oboum hlídat záda, ne tak docela přesně si jistej, co můžu čekat od toho magora venku ani tim, co nás čeká uvnitř. Zvuk vychází z místnosti, která by se dala s trochou fantazie nazvat kuchyní. Ačkoliv aktuální stav spíš připomíná, jako by se tudy přehnalo tornádo. Není jistý jestli je to dočasnej nebo setrvalej stav. S ohledem na okolí, těžko soudit. Tři z osmi židlí kolem velkýho stolu překocený. Zašlý stěny, část nábytku i podlahy, ohozený čímsi červeným, což je patrně omáčka z velkýho kastrolu tim samym opatlanýho zvenčí kolem dokola a umístěnýho na plotně. Dvířka skleníku sloužícího k ukládání nádobí vysej na jednom pantu, většina původního obsahu vyskládaná v hromadě střepů na podlaze. U tý hromady, snad nejžalostnější pohled, jakej sem už dlouho neviděl. Tobias a vedle něho drobná žena, oba klečí přebírajíc se ve střepech, asi za účelem z hromady zachránit nejmíň porušený hrnky i talíře a zbytek odklidit. Někde v průběhu, moje ruka zklouzla z pouzdra na pistol a připojila se k tý druhý po dél těla zformovaný do pěsti v touze rozbít na krvavou kaši, toho, kdo má tohle na svědomí. Jeho štěstí, že není momentálně nikde poblíž. Oba vzhlídnou. Žena- pravděpodobně Tobiho matka, má části omáčky i v dlouhejch vlasech jinak barvy myší šedi, zpadající jí v její pozici jako závoj přes část tváře až na zem; i na vetchý zástěře přes černý šaty s vysokym límcem a dlouhou sukní jako ze začátku minulýho století jsou stopy. Její pleť má nezdravej popelavej nádech, jako kdyby se dlouhou dobu nesetkala s čerstvym vzduchem, oči lemujou ze spodu tmavý kruhy. Mohlo by jí bejt tak kolem čtyřicítky, ale opět platí, že věk není snadný určit, v jejím případě ne ani tak přes zanedbanej vzhled, jako vrásky značící dlouhodobí strádání, brázdící její vyzáblej obličej.
,,Je všechno v pořádku, madam?" profesionální fráze, na kterou sem až bolestně často zvyklej slýchat v totožnejch situacích tu samou odpověď, jaká se mi dostane i teď.
,,Ano, jen jsem trochu nešikovná a to je výsledek," pokusí se usmát, což vyjde ještě bolestnějš, přes napuchlou tvář se zřetelnym otiskem celý dlaně. ,,Dobrý den, Otče," má tendenci vlasama zakrejt svoje zranění, když se Viktor vynoří z mýho zákrytu.
,,Dobrý den, Edit, jak se máte? Dlouho jsem vás neviděl v kostele," nezní káravě, jeho měkkej laskavej tón spíš vybízí se svěřovat.
,,Víte, jak to chodí. Děti, domácnost. Pořád je co dělat. Buď tak hodný, Tobiasi, dokonči to-" vstane. Nechávajíc úkol třídění střepů na svým nejmladšim. ,,Ale za svojí spásu se modlím každý den," prohlásí pevně. Nepochybuju. Jenže dost pochybuju, že je v ranku Viktorovo šéfa, aby jí z týhle mizerie dostal. Ženská zatím nervozně začne nahodile pendlovat po místnosti od jednoho nepořádku k druhýmu, snad aby demonstrovala svojí vytíženost. Třesoucíma se rukama, začne nemotorně narovnávat židle, ušmudlanym hadrem čistit omáčku ze skříňky.
,,Chápu. Kdybyste si přeci jen někdy chtěla pohovořit o čemkoliv-" nabídne Viktor diplomaticky.
,,Nechtěla. Jsem v pořádku. Děkuji, Otče," odmítne striktně přesto uctivě. Jedno je jistý, nesdílí antipatii svýho manžela k církvi. I když nemusim bejt zrovna koumák, aby mi nedošlo, co či přesnějš kdo, bude důvod, proč jí v kostele, podle Viktorovejch slov, dlouho nikdo nezahlídl. Řekl bych, že vyjma nezbytnejch pochůzek, jí dlouho nikde nikdo nezahlídl. ,,A děkuji, vám, že jste přivezli Tobiase. V tom zmatku, jsem úplně zapoměla, že ho mám vyzvednout. Jsem hloupá," další pokus o křečovitej úsměv, ,,Ale myslím, že už by ste raději měli jít," dodá rychle.
,,To nestálo za řeč, madam. Udělali sme to rádi. Je to fajn kluk. My se vlastně asi ještě neznáme. Moje jméno je Springer, sem novej šerif a taky Tobiho druhej trenér, což je vlastně další důvod, proč tu sme," zbytek vysvětlení, týkající se povolenky, přenechám znova Viktorovi, přeci jenom, jeho autorita se zdá, že by tu mohla mít nějakou váhu.
,,Tě- těší mně. Hodně jsem o vás slyšela. Od Tobiase," dodá až příliš rychle. Sem si jistej, že o mně slyšela ne jen od něj, na každej pád bych jí nemohl vyděsit víc než tim, že sem se představil. Jenom málo se uklidnila až při zmínce o baseballovym týmu. Zřetelně vděčná za nový téma, vyslechne Viktora. Otře si ruce do ušmudlaný zástěry před tim než si od něj převezme povolenku, zběžně pročte a náhle odloží na stůl, skoro jako by se bála, že jí může popálit. ,,Jestli pojede nebo ne, nepřísluší rozhodnout mně. Zeptejte se manžela, ten ví, nejlíp, co je pro Tobbiho nejlepší," rychle obrátí, což se dalo čekat vzhledem k tomu, že se dotyčnej právě vbatolí do místnosti a svalí na nejbližší židli. ,,Teď mně omluvte, musím jít pověsit prádlo. Ráda jsem vás viděla, Otče. Nashledanou," žena se prosmikne mezi náma a zmizí v hlubších útrobách chatrče.
,,Už ste se vykecali a řekli, co chtěli, takže se můžete pakovat. Kluk nikam nepojede. Moje poslední slovo," nechá se slyšet neoddiskutovatelnej pán domu. Dobrý na tom je, že aspoň odložil brokovnici, přes stůl, varovně na dosah, nic méně, za určitejch okolností by mi to stačilo, ,,Hej, ty! Přestaň se tady tak blbě motat a přines mi pivo!" křikne na kluka, kterej po celou dobu mlčky odklízel holejma rukama střepy do koše. Přirozeně, nepromluvil ani slovo na protest a zrovna tak v tichosti poslechne příkaz. V podstatě se chová děsivě jako dokonalej sloužící, kterej by neměl podle bontonu bejt ani vidět, se svejma svěšenejma ramenana a opatrnejma pohybama před tim než se znova vrátí zpátky k úklidu.
,,Kdybyste nás vyslechl-" Viktor určitě není z těch lidí co by se nechali snadno odbejt a udrží si svůj mírnej tón i v situaci, kdy já už jakejkoliv pokus o zdvořilost, považuju, za promarněnej čas, ,,Měl byste vědět, že pobyt je zcela zdarma. Podobné akce jsou dobré pro vybudování pospolitosti týmu. Mimo to, chlapec má přeci prázdniny, nějaký oddech by si jistě zasloužil, zvlášť když vás to nebude stát ani cent," snaží se cílit přesně do tý oblasti, která by v týhle domácnosti už od pohledu měla bejt nejslabšim místem.
,,Oddech, takhle tomu řikáte?" chlap se opovržlivě ušklíbne přes okraj plechovky, ,,Nepotřebujem žádný milodary a už vůbec nepotřebuju poslat svýho kluka někam, s dvojkou úchyláků. Dobře vim, co dělá ta vaše církev s takovejma jako von a tim, že ste se spřáhl s tady tim, to jenom dokazujete. Nic než spolek zvrhlíků! Vlastně můžete zapomenout na to, že by se eště někdy účastnil jakýkoliv akce. Baseballový družstvo, to jistě! S tim už je taky konec. Definitivně!"
,,Tati to nemůžeš!" Tobbi vyděšně zalapá po dechu.
,,Drž hubu, smrade! Jednou mi za to poděkuješ. Nebo by se ti líbilo, kdyby ti jeden z nich natrhl prdel? Možná jo. Stejně z tebe nikdy nic lepšího než neduživá buzna nebude-"
Viktorovi se nějakym zázrakem daří držet stoickej klid, možná je to jeho pacifistický smýšlení, co mu brání zareagovat, jak by bylo třeba. No, já žádný takový přesvědčení nemám a právě sem slyšel dost.
,,Viktore, prosím, byl byste tak hodnej a vzal Tobbiho na chvíli ven?" možná je to pro mě netypická zdvořilost v mym hlase nebo fakt, že muž písma je příliš konsternovanej přímou konfrontací s hrubostí, než aby se hádal.
,,Jistě," bez většího protestu odsouhlasí.
Kluk se taky dvakrát nezdráhá, procházející kolem mě, slzy ponížení a bezmocnýho vzteku se lesknou v koutcích očích.
Je to dílo okamžiku, než sem si jistej, že oba dva jsou z doslechu.
,,Tak hele, ty zatracenej zmetku-" chlap nemá šanci zareagovat, když sem jednim pohybem u něj, držíc ho za předek ušmudlanýho trika, ho vytáhnu ze židle, až mu pixla vypadne z ruky s rachotem se zkutálí po padlaze a zbytek jejího obsahu vyteče ven, celou vahou svýho těla s nim praštim o nejbližší chatrnou stěnu prožranou termitama, nárazem se vyvalí oblak pylin.
,,Co si to dovolujete?! To nemůžete! Budu si na vás stěžovat-" není ani zdaleka tak odvážnej ani silnej při střetu s někym vyšší váhový kategorie.
,,Nejsem ve službě, jestli ti to nedocvaklo, kreténe," o něco zesílim stisk svýho nadloktí na jeho ohryzek, dokud neslyšim uspokojivý zasípání, ,,Což znamená, že si s tebou momentálně můžu dělat co chci a taky je to tvoje zatracený štěstí, protože kdybych byl ve službě, musel bych se zeptat, jak přišla tvoje žena k tomu monoklu a to hádám bys mi vysvětlovat nechtěl-" ještě víc zatlačim, dokud jeho ksicht nezačne nabírat zajímavýho brunátnýho odstínu z nedostatku kyslíku. Pořád mu zbyde dost sil, aby, možná náhodou, našmátral moje pouzdro se zbraní a pokusil se jí vytáhnout. Chyba, velká chyba. Moje koleno vystřelí přímo do jeho slabin a pěst zasáhne ksicht. Pěknej pravej direkt, kterej ho pošle sesuvem zádama po stěně rovnou k zemi, kde se posléze svine do fetální polohy. Dopřeju mu malej čas se vzpamatovat, dost, aby mě dokázal vnímat a vydrápal se sám na všechny čtyry.
,,Ni-ic sem neudělal! Je to moje ženská, mám na to právo na víc ta kráva si to zasloužila!" má tu drzost pokoušet se obhajovat.
,,Právo máš tak akorát na to držet hubu a udělat, co ti řeknu," přidám další kopanec do žeber.
,,Co- co chcete?" vysípá. Málo stačilo, aby došel k rozumu, jenom zvrátit mu pazouru hřbetem vzhůru, mezi lopatky a trochu přitlačit na správný body v dlani.
,,Pro začátek, aby ses po sobě naučil uklízet svůj bordel," v daný pozici ho můžu snadno po kolenou dovést až k stružce vylitýho piva, bez sebemenšího odporu z jeho strany. ,,Pěkně do sucha vylízat!"
,,Zbláznilste- jáu!" zakvičí, jakmile mu paži vyvrátim víc z kloubu a palcem zatlačim na dlaň dokud neucejtim posun v drobnejch metakarpálních kostech. ,,Dobře, dobře!" neochotně se pustí do svýho úkolu.
Neni to pěknej pocit, když má nad tebou někdo moc, že ne?" nečekám jinou odpověď než zachroptění. Skutečně nemám žádný výčitky, přimět ho k něčemu, co by někdo nazval ponižující. Mám dost jasnou představu, jakym způsobem se asi dostala omáčka do vlasů jeho ženy. Tajně doufám, že na svý cestě jazykem v dlouhejch tazích přes prkenou podlahu narazí na nějakej zbloudilej střep z porcelánu nebo si aspoň zarazí třísku. ,,Stačí!" odtáhnu ho za pačesy aniž bych se druhou rukou vzdal jeho držení, když se zdá, že se mu to začíná líbit. Jediná láska, kterou tahle ubohá atrapa lidský bytosti má je nejspíš k chlastu, což demonstruje, když ochotně slízává i ty poslední kapky spolu se špínou. Stejnym způsobem ho vytáhnu na nohy a přiměju k chůzi, ,,Ještě jednou šáhneš na svojí ženu nebo některý ze svejch dětí, já se vrátim a to co ti udělám bude desetkrát horší, rozumíme si?" povolim dost na to aby palicí mohl zakejvat o svojí vůli. ,,Rozumný rozhodnutí. Teď to podepiš, klukovi prospěje, když tu tvojí hnusnou mordu chvíli neuvidí a ty budeš mít dost času přemejšlet, co za zmetka seš," praštim s nim o stůl, už jednou pohmožděnou tváří rovnou vedle Tobbiho povolenky. Volnosti mu dopřeju jenom tolik, aby si mohl podat propisku a celkem bez protestu načmárat muří nohu do patřičnýho řádku. Je jako hadrovej panák v mym držení, když ho otočim čelem k sobě, abych skontroloval výsledek svojí práce. Tlama už mu stačila hezky napuchnout a v obrysu lícní kosti se rýsujou krvavý odřeniny v místě kde do ní narazili moje klouby. Celkem uspokojivý. Ustoupim od něj v náznaku nějaký šance na obranu, ne že by si to zasloužil a nebo toho byl schopnej, jak se bez opory jenom kymácí na vratkejch nohách. ,,Řekl bych, že si teď dáš malýho šlofíka," další moje rána pěstí mu míří na bradu a je to přesně tolik, aby ho poslala k zemi a na nějakej čas do Limbu. Způsob, jak si zajistit bezproblémovej odchod. S povolenklou bezpečně založenou v mojí náprsní kapse.
Když vyjdu ven, s Viktorem si vyměníme potvrzující krátký přikejvnutí, značící je hotovo. Tobias se vytrhne z jeho držení a rozeběhne se ke mně. Je to jenom reflex, vážně nic víc, zachytit ho, zvednout na ruku, protože už sem zvyklej, že se mnou takhle zachází nejrůznější drobotina. Rozhodně to neznamená, že by mi na něm začalo záležet nebo něco podobně bláznivýho. K mýmu překvapení, on to zřejmě vnímá jinak. ,,Jste v pořádku? Tolik jsem se bál, že vám táta ublíží," vzlykne, jeho drobný paže mě překvapivou silou svírající okolo krku.
,,Jasně, že jo, Mrňousi," za chůze upravim jeho umístění, aby sme byli tak nějak zoči oči, ,,Nedal bych se a něco víc. Jestli pořád chceš jet s náma, tak můžeš," je to zvláštní pocit vidět změnu v jeho výrazu, kdy od zoufalství přejde k bezmeznýmu úsměvu, hrozící mu rozpůlit obličej.
,,Nemusím odcházet z týmu?" ujišťuje se, tváře pořád lemovaný pruhama slz, ale úsměv tak širokej, jakej sem u něj nikdy neviděl. Možná, že nikdo.
,,Ne, pokud nebudeš sám chtít," ujistim ho.
,,To bych nechtěl. Jste tam vy- a Otec Viktor," druhýho muže zmíní spíš proto, že se dostaneme do jeho blízklosti.Ten kluka obdaří schovívavym úsměvem. Skutečně není soutěživej typ v tomhle směru.
,,Bojíš se často, že táta někomu ublíží, mámě, tobě nebo někomu jinýmu?" Další zneklidňující bod, že nikde poblíž není nikdo z Tobbiho sourozenců, o kterejch vim, že by tam měli bejt.
,,Někdy. Většinou jenom křičí a nadává, když bráchové nepřinesou nic, co by se dalo prodat a jindy jako dneska. To se pak bojím," přizná, nevědomky se jeho útlí tělo přimkne víc ke mně.
,,Co tim myslíš, že nepřinesou nic co by se dalo prodat?" nová informace, mě velice zaujme. Dostat toho hajzla, za nabádání svejch dětí k trestný činnosti, by bylo určitě snažší řešení, než pokusit se přesvědčit jeho ženu, aby podala trestní oznámení, kvůli domácímu násilí. Nepopírám, že dostat ho, bych si moc přál.
,,Když jsou prázdniny, každý den chodí po okolí a sbírají staré věci, co nikdo nepotřebuje. Někdy jim je dávají lidi sami. Staré sporáky, rozbité ledničky a takové věci. Táta něco z toho opraví a prodá, aby sme měli peníze. Až budu starší budu chodit s nima, zatím jsem moc malý a slabý, říká táta," Tobias nás ochotně zasvětí do rodinnýho businessu. Smetiště kolem nás je zřejmě jedinej zdroj příjmu, což dost vysvětluje.
,,Něco ti dám, Tobiasi, budeš s tím umět zacházet?" K mýmu překvapení, Viktor vytáhne z kapsy mobil, zkontroluje signál a šteluje něco, hádám, že nastavení předvolby. ,,Dobře ho schovej a použij jenom, kdybys měl někdy nějaké potíže nebo strach-" diplomaticky obtančí kolem posledního slova, Tobbi, moc dobře ví, jaký situace přesně, by se to mělo týkat. Přikejvne a pozorně poslouchá každý slovo, když mu Viktor vysvětluje, jak zacházet s telefonem a odpovědět na zpětný zavolání. Nic lepšího než nechat mu vložený číslo na muj pager, sme mu nabídnout nemohli, aby se mu dostalo pomoci, když jí bude potřebovat v jakoukoliv dobu. ,,Zvládneš to?" pobídne ho pak k ukázce. Kluk udělá přesně podle instrukcí, s vykulenejma očima sleduje, vibrovat a pípat muj pager.
,,Vidíš, od teďka budeme vždycky ve spojení," něco na mym ujištění je pro něj dost uklidňující, aby se mu do tváře znovu vrátil úsměv. Samozřejmě, nadšení z nový hračky má na tom taky svůj podíl, když si telefon zvědavě prohlíží. Nepochybuju, že v soukromí, objeví i jeho další funkce, i když jako jeden z těch starších, spolehlivejch modelů, jich nemá moc. ,,Už budeme muset jet, ty se vrať, za mámou, ať nemá strach, kde seš tak dlouho," opatrně ho zpustim na zem.
,,Děkuju a nashledanou," rychle se rozloučí.
,,Uvidíme se v pátek. Mámě vyřiď, že tě nabereme tady, takže si nebude muset dělat starosti, jak tě dostat do města," dodá Viktor.
,,Vyřídím," kluk se rozeběhne, jako vítr, po prašný cestě. Možná, že jeden z mála okamžiků, kdy má důvod se těšit domu. Osobně doufám, že jeho tatík, bude mít dost rozumu, aby ho na delší dobu, přešla chuť dělat problémy. Skutečně nevypadal jako někdo, kdo by měl koule na pomstu. Tak jak znám tyhle modely nejnechutnějšího, co může lidská rasa nabídnout, pár hltů lacinýho chlastu a na vejprask zapomene. Možná na škodu. Nevadilo by, kdyby si svojí lekci pamatoval o něco dýl.
,,Tohle je myslim, vaše," podám Viktorovi platnou povolenku.
,,Nejsem si jistý, zda chci vědět, jak jste toho docílil," je něco škodolibýho na jeho úsměvu, co mě nechá poznat, že má jakous takous představu.
,,Nejsem si jistej, jestli vám to chci říct. Nechtěl bych zatěžovat vaše svědomí víc než je třeba. Pokud byste na tom přeci jenom trval, myslim, že bude lepší to probrat u skleničky. Nevim jak vy, ale já určitě panáka potřebuju," ve vlastnim hlase slyšim únavu o který sem si do týhle chvíle nebyl vědomej, že ve mně je.

,,Na to nikdy neřeknu ne," odpoví bez humoru.

***ooo***
Bar nás přivítá svojí obvyklou ospalou atmosférou, jako pravidelně v tuhle dobu. Štamgasti už si zvykli na mojí přítomnost i když zdá se, že pořád víc coby Viktorova doprovodu, než, že by mně tam někdo z nich skutečně rád viděl. Ne, že by to jindy bylo jiný, to jenom dneska mám možná ještě víc jejich názor na háku než obvykle. Servírka, ta samá jako při každý předchozí návštěvě tady, nám donese drinky už bez ptaní. Něco o profesionalitě i v takovym pajzlu, že nějak vytuší, že dneska ani jeden z nás, nemá chuť na zbytečný řeči. To všechno spolu s konejšivou palčivostí prvního bourbonu, klouzajícího mi chřtánem, působí skoro jako balzám na pocuchaný nervy.
,,Takže, běžně takhle rozdáváte mobily na potkání?" banální otázka, protože ani jednomu z nás se očividně nechce pouštět do jinýho tématu přesto, že by bylo nasnadě. Už sem si všimnul před tim, že padreho nakládání s jeho majetkem je velkorysí co se přerozdělování mezi bližní týče pořád se nemůžu zbavit dojmu, že dozvědět se něco víc o původu mění jeho a jeho rodiny, by mělo bejt klíčovym vodítkem, jak se dozvědět víc i o něm.
,,Pozemské statky, jsou pomíjivé. Krom toho s Tím nejdůležitějším, jsem v nepřetržitém spojení," odvětí hladce, o správnosti i síle přesvědčení nemůže bejt pochyb. Jeho víra je štít i bezpečnej plášť, kterej by ho měl ochránit před přízemní špatností vnějšího světa. O tom, že tomu tak docela není vypovídá sklenička, co na ráz vyprázdní.
,,Myslim, že sme pěkný volové, teda hlavně já, neměl sem se snažit toho kluka přesvědčit, aby chtěl jet s náma," slovama Viktorovi víry, umim si nasypat příslovečnej popel na hlavu a přiznat svojí chybu. A třebaže se takovejm sebezpytnejm momentum většinou vyhejbám, teď se proto zdá vhodná chvíle.
,,Nic na světě se neděje bez důvodu. Neučinit tak, těžko by se některý z nás dozvěděl o situaci toho chlapce. Má chyba, neboť bych měl více dbát především o duše zbloudilé ze svého stáda. Neptal jsem se po příčině, když jeho matka přestala navštěvovat kostel a nezajímal jsem se o její osud," jako polda, co se setkal už z hodně projevama účinný lítosti i alibismu, nemůže bejt pochyb, že tahle je pravá.
,,Fajn, pokud vám jde o tohle. Asi sme v tom vážně spolu, protože já s tim klukem trávil tolik času co vy, možná víc a bylo mi jasný, že něco není tak úplně oukej, ale dál mně to nezajímalo. Myslim, že takhle by sme mohli pokračovat dál, ale ničeho se nedoberem," určitě mám vhodnou osobu pro skupinový sebemrskačství, což právě nepotřebuju. Na podobný sebenaštvávací hemzy sem si vždycky stačil sám. Aspoň muj společník v pití, nevypadá, že by si v nich hodlal bahnit delší dobu, tak jako já.
,,Pravda. Měli bychom naše úsilí více soustředit na způsob, jak danou situaci vyřešit. S vaším přičiněním, darovali jsme tomu chlapci vyhlídku několika klidných dní, ovšem je to žalostně málo, to patrně chápeme oba," přistoupí k věci s čistym pragmatismem.
,,To jo. Jenže mně nenapadá, jak udělat něco víc. V tomhle případě je zákon bezzubej a já bezmocnej, dokud by ta ženská- Edit nevznesla formální obvinění, což neudělá, moje praxe říká, že to nikdy neudělaj i kdyby jí to mělo stát život nebo jejího kluka. Nemám nic pro co bych toho zmetka mohl sebrat, jenom dohady o kterejch oba víme, že jsou pravda, ale bez důkazů, úplně k ničemu," nepřijemná skutečnost, který nepomůže pokusit se jí utopit v další skleničce bourbonu i tak to zkusim.
,,Nezapomínejme na to, že těch dětí, se kterými je takto zacházeno, je tam patrně více," podotkne Viktor.
,,Mohli bysme tak maximálně proti nim poštvat sociálku, jenže čemu to pomůže?"
,,Jeho to jen popudí a ji zatvrdí-"
,,Přesně tak-"
,,Štve mně to-"
,,Jo to mně taky," prázdný skleničky od třetí rundy, skoro synchronizovaně cvaknou o stůl. Ne jen to, je shoda o jakou ani jeden z nás nestojí. Těžkej mrak bezhmoci je dusnější než cigaretovej kouř vznášející se barem. Tohle není ani zdaleka muj první případ, kdy bych narazil na šmejda, co si neumí vážit svojí rodiny, že bych z něj měl bejt vyšitej jak jantar, jenže doma sem si s podobnýma vždycky uměl poradit tak, abych si moc nešpinil ruce. Většinou těch pár dní zákonem povolený zadržovací vazby, pro jakoukoliv nesouvisející banalitu, stačilo, aby mu někdo ze spoluzadrženejch dovysvětlil, jak se chovat k ženě a dětem. Na tohle lotři u nás měli zvláštní morálku. Tady je to jiný, to si až bolestně uvědomuju. Novej level bezmoci o jakej sem nestál.
Se čtvrtou skleničkou si Viktor elegantně krouživim pohybem zápěstí pohrává v ruce, lokty opřený o stůl, napříč, jeho tělo se nakloní blíž a hlas ztichne na spikleneckou hladinu. Jako by to v barovym ruchu bylo třeba. Nic méně je to netypickej plamen v tmavejch očích, co mě zaujme spolu s otázkou: ,,Povězte mi, jaké to bylo, toho zmetka praštit? Předpokládám, že jste to udělal a ne jen jednou," zní skoro svůdně, přemlouvavě, jeho postoj ve mně nějakym způsobem znovu rozdmýchává oheň, kterej sem se snažil uhasit a pocit, že mu podělit se s nim o tu zábavnější část, skutečně dlužim.
,,Pravdu? Bylo to naprosto velkolepý. Chtěl sem to udělat od prvního momentu, co sem ho zmerčil, a pak mi dal konečně důvod. Dlouhou dobu sem necejtil takový zadostiučinění," myslim, že moje odřený klouby jsou dost názorná ukázka a nejsem si jistej, jestli špinavý detaily by bylo to, co by chtěl hlasatel míru a lásky k bližním, slyšet. Zdá se s mojí odpovědí spokojenej, tak jak jí dostal.
,,Znamenitě," tentokrát nechá pomalu klouzat bourbon do krku, jako by mu jeho palčivost, mohla kompenzovat žár pomsty v žilách, kterej sem si užil. Nejspíš to není vždycky snadný, udržet si pacifismus i tváří tvář lidskýmu odpadu, jakym Tobiasův tatík bezesporu je. Jenom si nejsem jistej, jestli bych měl, za tuhle schopnost, Viktora víc obdivovat nebo litovat.
,,Přál bych si moct udělat víc," muj oheň pořád hoří, a rozhodně nemínim, ztrpět jakýkoliv násilí vůči slabším, ve svým okrsku.
,,Nalezneme správný způsob, jak na to," Viktor se zdá skálopevně přesvědčenej.
,,Máte zájem si zahrát?" nabídnu s kejvnutim směrem k opuštěnýmu kulečníku.
,,Řekl bych, že dnes brilantními nápady jen hýříte," odsouhlasí. Oba víme, že problémy se nejlíp řešej s čistou hlavou, což už momentálně není případ ani jedenoho z nás. Nic méně, nevim jak na skorosvatýho muže, ale za mě každopádně, měli vždycky chlast s nějakou jednoduchou zábavou až zázračně meditační účinky, na to si tu hlavu vyčistit.
***ooo***
Naše sezení s padrem se krapet rozkapalo a protáhlo, přesto, když sem dorazil domu nebylo ještě tak pozdě, aby Jimi spal. Najdu ho v obýváku, s rozměrnou knihou v klíně. Něco o dvacátym století v obrazech nebo obrazech dvacátýho století, co já vim, na dálku to nerozlišim. Za to, co bezpečně rozpoznat dokážu, je druh smutnýho úsměvu, co se neodráží v očích.
,,Zapíjeli jste s Otcem Viktorem prohru?" zeptá se lehkym tónem.
,,I tak se to dá říct," odpovim stejně. Ať už jeho neveselá nálada má jakejkoliv důvod, nevidim smysl, proč mu přidávat další, pochmurnejma řečma o lidech, který ani pořádně nezná. ,,Co ty o tom víš?" přesměrovat téma hovoru na jeho den, se zdá, jako nejlepší způsob. Vezmu místo vedle něj na sedačce, beru jako dobrý znamení, že odloží knihu bokem coby gesto ochoty ke komunikaci.
,,Potkali jsme pár ne zrovna naložených lidí. Myslel jsem si, že to bude tím," odpoví. Moje taktika úspěšná.
,,Jakej byl jinak den s holkama, jak se maj?" Co už se tak nějak stalo pravidelnym nedělnim zvykem, Jimi čas, co já věnuju týmu, věnuje Ann s Helenou.
,,Jo bezva, táta měl nějaký jednání ve městě, kvůli náboru pracovníků na pomoc s letošní zklizní, tak nás před tím odvezl do obchoďáku, Helena si tam potřebovala koupit nové boty, tak jsem jí pomáhal s výběrem a táta nás pak zase vyzvedl a mě hodil domů. Bylo to celkem fajn," dostane se mi stručný odpovědi. Hádám, že tam by mohl bejt zakopanej pes. Při tom, jak moc by si Jimi přál nezávislost v podobě vlastního auta. Pokud prožil den závislej na Edgarovi, nebylo by divu.
,,Nějakej posun k lepšímu s tvym tátou?" beru v potaz i další možnost.
,,Ani ne. Myslim, že je už úspěch, že mě vzal do auta," poznamená s cynickym, ale taky mnohem uvolněnějšim tónem. Tam chyba bejt nemůže. Jimi si, co se Edgarovy otázky, jak sem si zvykl jejich situaci nazývat, týče poslední dobou, vybudoval určitej nadhled, kterej mu nedovolí, nechat se zranit sebevíc necitlivim přístupem, jeho tatíka. Což je taky mimochodem důvod, proč ani jeden z nich neudělá potřebnej první krok vstříc k vzájemnýmu dialogu. ,,Máš hlad, jedl jsi něco?" změní téma docela a já sem ochotnej, jeho hru akceptovat.
,,Bez obav, nalovil sem si venku," ujistim ho, doplnim o správnej úsměv predátora. Co na tom, že muj úlovek a jediná večeře, čítala pár cibulovejch kroužků, co sme na rychlo polkli s Viktorem mezi hrama? Jídlo skutečně ani zdaleka není moje momentální priorita. Zvlášť ne, když se Jimi přilne k hřbetu mý dlaně, hladícího ho po čelisti, jako velký mazlivý kotě. Jsem víc než ochotnej jeho potřeby naplnit. Jemně vezme mojí dlaň do svejch, rtama škádlivě přejede po hřbetech prstů. V ten moment bych si nejradši jednu vrazil a nadával si do ticíce idiotů, stejně by to nebylo nic platný. Škoda je napáchaná. Sleduju jeho tvář od výrazu smyslný uvolněnosti přejít až do ledovýho ztrnutí.
,,Pral jsi se?" zamračeně zkoumá moje pohmožděný klouby. Nemám dost sil svojí ruku z jeho držení odstranit.
,,To nic není, jenom drobnej pracovní úraz," pokusim se usmát, v lhaní někomu na kom mi záleží, sem nebyl nikdy moc dobrej.
,,Možná bych ti měl zatrhnout chodit s Otcem ven," Jimi v režimu popírání, obrátí celou věc v žert. Není zdaleka tak hloupej, aby mojí ubohou výmluvu koupil, to víme oba.
,,To by byla chyba. Zvlášť teď, když nás pozval na víkend do přírody," zvolim opatrnější úvod, pro to, co si nejsem tak jistej jak bude přijatý, přeci jenom Jimi se ve Viktorově přítomnosti pořád necejtí dost uvolněně a chápu, že postavit ho před hotovou, ode mě není dvakrát fér, ,,Vlastně mě do toho více méně uvrtal a bude to my tři a náš tým. Nemusíš jet, pokud nebudeš chtít, samozřejmě, pro mě už není cesty k úniku. Na druhou stranu si myslim, že bysme z toho pro nás mohli i něco vytřískat. Takže...?" otázku nechám vyset ve vzduchu, už tak nějak připravenej, že mě pošle do háje. Já na jeho místě bych to asi udělal.
,,Pojedu rád. Okolí je tu krásný a kempovat sem nebyl dlouho," pokud bych jich neměl dost, Jimi mi poskytne další důkaz, že je o tolik lepší než já, když s nadšenym úsměvem odsouhlasí.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lizard Lizard | 8. března 2019 v 14:08 | Reagovat

Díky za kapitolu i za tu něžnou tečku po té náloži celého dne. Chudák Tobias... a ten jeho fotřík si zasloužil i víc, ale chápu, že zahrabat ho za barák není úplně ono, přestože takovýhle dobytek si nic lepšího nezaslouží... (taky vám přijde dojemné, jak je ten malý z šerifa odvařený? - jsem si jistá, že jsem ho v několika komentářích označovala jako detektiva... no co, pořád ve mně hoří ta jiskřička minulosti, pardon)
Padre se ukázal a davy zběsile křičí Springerovo jméno.
Těším se na kemp v přírodě... jakože hodně hodně moc...
A jo, souhlasím s Jimim, měl by zakázat Springerovi si s Otcem hrát :-D
V anketě odmítám hlasovat... protože Olivie mi padla do oka, ale uznávám, že ji na žebříčku oblíbenosti dosud mám pod Helenou a Annie a z těch dvou si prostě vybírat nebudu. Tak, hotovo! :D

2 Fénix Fénix | 8. března 2019 v 23:57 | Reagovat

[1]: Vůbec není zač. já ještě jednou děkuji, za povzbuzení.
Přesně, s tím zahrabáváním za barák to není tak snadné a nejhorší na tom je, že ještě někdo by mu to mohl mít za zlé. Tohle mívá ošklivou tendenci se obracet proti tomu, kdo se snaží pomoct. :-? (Otázka zní, zda je šerif odvařený z něj. :-D Označení detektiv je úplně v pohodě, Springer tě za to bude milovat- malá drobnost z jeho života- detektiv coby hodnost u policie bere za svůj největší životní úspěch, takže se tak klidně i rád nechá titulovat. ;-) )
Však on se padre ukáže ještě víc. :-D
Tak snad s kempováním nezklameme, jen podotknu, že je to kapitola, co má cca 50 stránek. Takže číst bude rozhodně co. :-D
Tedy, ale to není pěkné. S kým by chodil chlastat? ???
Super, moc děkuji, za názor, i takhle se to počítá. Pro mě je důležité vědět, zda holky někoho baví. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.