Hříchy otců 21.

27. ledna 2019 v 20:58 | Fenix |  Hříchy otců
Buďte pozdraveni, všichni trpěliví a věrní čtenář! Měsíc se opět s měsícem sešel a je tu další kapitola. Ne příliš objevná ani ne zábavná, tak alespoň přinese seznámení s novou postavou. S tím také souvisí nová verze ankety, zahrnující už všechny mužské postavy, narozdíl od té v menu, která slouží k určitému účelu, tato je obecnější, hlasovat se dá do obou. Verze s ženskými protagonistkami bude následovat u další kapitoly. Takže tedy děkuji, za hlasování, pokud zanecháte i nějaký komentář, potěší.

Za betaread patří opět velký dík, Janě.




Kapitola 21.
Viktor dodržel svůj slib. O několik dní později, když utichl ruch, kolem nejčerstvější tragédie, se koná pohřeb Eleanory Dawisový. Skromnej obřad, kde i pár těch dalších účastníků navíc, vyjma mě, Jimiho,Viktora, držícího řeč nad rakví, a funebráků, je nečekanejch. Ačkoliv přítomnost Tuckera, pravděpodobvně, beroucího za vděk jakýmukoliv námětu na článek, tak překvapivá není. Doktor tu bejt nemusel, nebo mě nenapadá, žádnej důvod, proč by bejt chtěl. Vyjma toho, že tu nejspíš zastupuje město a taky kvůli tomu, že je prostě asi slušnej člověk, když ten vrchní zástupce všech těch spořádanejch počestnejch občanů, si čas ve svým jistě nabitým programu, nenašel. Těžko mu to vyčítat, není sám. Koho by taky zajímal funus nějaký houmlesačky, když nikoho nezajímala zaživa, že jo? Tak jako u prvních dvou, se daj jejich motivy aspoň předpokládat, záhadou mi zůstává, proč je tu Willkins. Ne, že by to bylo důležitý. Jeho pouhá přítomnost stačí, abych měl tu patřičnou pohřební náladu.
,,Je to jako by pro ní nebe brečelo, když už to lidi nedělají," poznamená polohlasně Jimi vedle mě. Skutečně, den na funus jako stvořenej, když vprostřed léta, je obloha pošmourná a snášej se z ní drobný ledový kapky mrholení, lezavou vlhkostí se zařezávající do kostí.
,,Nemyslim si, že je důležitý, jestli někomu ukápne slza. I kdyby, v případě místních, by se o upřímnosti dalo pochybovat. Odchází důstojně, to se počítá a je to tvoje zásluha. Seš neuvěřitelnej, všechny tady ty, si sem dostal ty," zhodnotim, vydělávajíc si tak od Jimiho malej úsměv, patrnej i když má hlavu sklopenou v pietě.
Přijde prostor, kdy by měl nad rakví ještě někdo říct nějaký poslední slova, to se samozřejmě nestane. Nějak mám jistotu, že Jimi je ten jedinej, kdo by na adresu mrtvý něco procítěnýho říct mohl, jenže ten nadání svýho tatíka k epickejm projevum na veřejnosti nepodědil. Viktor dá povel funebrákum spustit truhlu do země. Táhlý kvílení dud s melodií Amazing Grace se příznačně rozezní tichym hřbitovem. Zdá se, že další z dosud neobjevených Tuckerových talentů.
Co se zvyklostí týče, nikdy sem neuznával, ať už hrstí zeminy nebo květinou hozenou do hrobu se naposled rozloučit. Příliš definitivní. Ačkoliv to je právě nejspíš ten smysl. Pro pozůstalý, pro sebe symbolicky vrátit zemi, co z ní vzešlo a zakončit tak věčnej koloběh života a smrti. Pro mě to nikdy smysl nemělo, nejspíš proto, že nikdy žádnej z pohřbů, na kterejch sem kdy byl, pro mě neznamenal definitivní uzavření knihy života zesnulýho. Ani tentokrát to není výjimkou. Složka patřící Eleanoře Dawisový pořád leží otevřená na mym stole v kanceláři.
,,Vydařenej obřad, Otče. Dobrá řeč. Neměl jste zrovna lehký úkol-" nějak se stalo, že já s Jimim sme se octli ve středu klasickýho pofunosovýho hloučku většiny zúčatněnejch, ,,s tím kolik málo toho jsme tady o ní všichni věděli," poznamená Burton verbálně i reálně při tom plácající Viktora po rameni.
,,Řekl bych, že to bylo kolektivní dílo," mrkne přitom na Jimiho. Ti dva spolu strávili nějakej čas, Jimi se s ním podělil o svoje vzpomínky, co měl na Eleanor, když ještě pracovala ve školní knihovně. Viktor musel nejspíš i sám pátrat, protože se mu povedlo nakonec ve svým proslovu sestavit důstojnou oslavu jejího života s diplomaticky citlivym opsánim jejích horších let i vynechánim okolností jejího konce. ,,Chtěl bych vám všem poděkovat, že jste přišli a vám zvlášť, Tuckere, za oznámení v novinách i hudbu-" mávne neurčitě k nástroji, co z valný části, momentálně oslovenýmu, spočívá volně přes ruku.
,,Za málo. Byl bych radši, kdyby to mělo větší efekt a přišlo víc lidí," zamručí žurnalista. Těžko soudit, jestli v tom zaznívá i osobní hořkost nad zdánlivym nedostatkem čtenářů jeho plátku. Muj osobní názor je ten, že o tom vědělo dost lidí, existovalo víc cest, jen nikdo z nich neměl zájem. ,,Zahrát tý chuděře, pak bylo to nejmenší, co sem pro ni mohl udělat. Kdyby jenom člověk věděl jakej to vezme konec... Možná se dalo dělat něco víc, dokud by to mělo smysl. Nemusela takhle dopadnout-"
Ze všech momentálně přítomnejch, je to právě Tucker, co má největší sklony k tomu, co Rusové nazývaj Chandra. Smutek bez zdánlivý příčiny. Čestně, nikdo z přítomnejch, tu k tý tam v zemi, neměl žádnej bližší vztah, to už je ložený a stokrát ověřený.
,,Pomoci lze jen tomu, kdo o pomoc skutečně stojí. Eleanor, ten případ nebyla. Ze všech hříchů, pýcha zde má nejhlubší kořeny. V tom se nelišila od nás ostatních-" shovívavost, smířlivost a určitá laskavost, jsou vlastnosti, který nebejvaj tak obvyklý u někoho v jeho postavení, a kterejch si na něm určitě cenim. I tak se setká s nesouhlasem.
,,Myslim, že to byste jí křivdil, Viktore. Nebyla to pýcha. Nedivim se tomu, že po nikom nic nechtěla, však tady lidi pro ni neměli kus dobrýho slova. Zvlášť ne potom, co-" doktor se odmlčí s pohledem na druhý dva muže, ,,No teď už je to jedno. Ale vy jste jí moc pěkně zahrál, Tuckere, jen co je pravda. Jako novorozenci na svět přicházíme s křikem, tak alespoň odcházet bychom z něj měli s muzikou-" je zřejmý, že Burton se ze všech sil snaží rozptýlit chmury svýho přítele a ne jenom ty. Odklon od původní myšlenky, je moc zřejmej. ,,Co je to vlastně za instrument? Vypadá jako dudy, ale ne skotský. S pár gardistama, co byli přidělený v Jugoslávii, jsem se setkal, za svýho působení tam, ty jejich nástroje nevypadaly, jako tohle," skutečně se snaží a je v tom i úspěšnej nejspíš proto, že zájem s jakym na koženej měch s dvěma dřevěnejma píšťalama, pohlíží, je skutečnej.
,,To bych prosil, že to není to samý," Tucker hrdě vypne hruď, tak jako každej opomíjenej jedinec, enormně nadšeně reagující na pozornost, až láskyplně poplácá obstarožně působící koženej vak, ,,Tyhle jsou holandský. V mojí rodině se děděj už po pár generací. Jeden z mejch prapředků si je přivezl na lodi spolu se svojí barevnou otrokyní, kterou si potom vzal za manželku, jako jedinej majetek, ze starý vlasti. Dneska už ani nikdo neví, že tyhle krásky byly tradiční holandskej hudební nástroj," kostnatý prsty nostalgicky sklouznou i po dýlce dutýho dřeva píšťal, spolu s úsměvem a pohledem zaměřenym do vzdálený minulosti.
,,Dobře, řekl bych, že je načase se dostat z téhle sloty," Viktor se ošije, i když nemůžu dát prst na to, že by za jeho štětěnim se nebylo i něco víc než déšť prosakující jeho sutanou, tak jako oblečením nás všech až na doktora vybavenýho nadrozměrnym černym deštníkem. ,,Pánové, myslím, že by se hodilo připít si na počest mrtvé. Prosím, buďte mými hosty," navrhne vstřícně.
,,Dobrej nápad. Tohle počasí není nic přínosnýho pro mojí artritidu," Burton demonstrativně zahejbe prstama volný ruky. Vysloužilej armádní řezník, má svoje nejskvělejší roky za sebou, to nejlepší s čim může počítat, je klidný doklepání v soukromý praxi, kde jeho upadající chirurgickou zručnost prověří maximálně tak vyndavání třísek a ošetřování rozbitejch kolen malejch dětí.
,,Pro vás dva to samozřejmě platí také," zdůrazní Viktor pro mě a Jimiho.
Celej čas sem se snažil zůstat nenápadnym posluchačem, vnímající dění ve svým bezprostřednim okolí jenom tak na půl. ,,Kdo je támhle ten chlap?" Mojí pozornost zaujal figurou ne moc vysokej cizinec. Během obřadu se držel stranou tak, že bych ho mezi smuteční hosty nepočítal. Teď, když přišel až k hrobu a zůstal tam načas, počítám, že potřebnej k soukromý modlitbě, o nějaký spojitosti s Eleanor nemůže bejt pochyb. Od pohledu solidní nenápadnej typ, spíš zaopatřenej, aspoň co se dá soudit z černýho dobře padnoucího montgomeráku.
,,To je Orson Banks, ředitel naší školy," vysvětlí Jimi.
,,Fajn, tak ten mě zrovna zajímá," osoba řiditele mě začala interesovat přesně v ten moment, kdy se o něm zmínila Olivie. Chci vědět, co za chlapa toleruje zbouchnutý studentky a strpí šikanu na půdě svojí školy. ,,Něco si vybavim a sejdeme se u vás, dobře, padre?"
,,Bez problému," Viktor odsouhlasí s mírnym přikejvnutim a pousmánim, ,,Připojíte se k nám Wilfrede?" zvolá směrem k ještě jedný osobě držící se spíš v povzdálí. Pochybuju, že by Willkinsův postoj měl nějakej skrytej strategickej důvod, spíš jenom tak bezúčelně trčel jako plaňka v plotě bez vlastního plánu na nejbližších několik minut, dokud se nenašel někdo, kdo by si ho všimnul. Vážně pochybuju, že ten člověk má nějakou svoji vlastní osobnost, teda takovou, která by za něco stála. Vždyť i způsob, jakym rozpačitě kejvne na Viktorovu nabídku a pak se loudavě vydá za zbytkem skupiny, je jako by mu to samotnýmu nebylo pochuti, jenom nedokáže odmítnout nabídku autority, jakou padre a ti druhý dva vážený pánové zosobňujou.
,,Můžu tě představit," nabídne Jimi iniciativně, když zůstanem už jenom my dva, až moc dychtivej dostat se ze společnosti starších mužů.
,,Není třeba. Běž s ostatníma," vim, že k jeho přesvědčení bude zapotřebí něco víc než moje přání, zlehka položim dlaň na jeho tvář, ,,Zasloužil ses o místo mezi nima. Jsi muž, důležitej člen tohohle města a týhle společnosti, to je něco, čemu se nevyhneš," nechám svůj palec kroužit pomalý kruhy po jeho lícní kosti, dokud se jeho rysy trochu neuvolněj.
,,Nejsem důležitej," namítne slabě.
,,To víš, že sji. Pro mě určitě a nejspíš i pro Viktora. Nepozval by tě, kdyby tě tam nechtěl. Oba víme, že nedělá nic, co by nemělo nějakej důvod. Ti ostatní se tě naučej respektovat, jenom je musíš nechat vidět, že jsi někdo, kdo si jejich respekt zaslouží," samo sebou, že nadejde chvíle, kdy bude na Jimim se rozhodnout, jestli všeobecně uznání je pro něj skutečně důležitý, moje teorie říká, že abys něco mohl odvrhnout, nejdřív to musíš mít. Podceňovánim sebe a stavění si druhejch na piedestal, nikdy nebyla ta správná cesta jak k tomu dojít.
,,Dobře-" mírně, ne moc přesvědčivě ani přesvědčeně, přikejvne.
,,Hodnej kluk," odměnim jeho rozhodnutí krátkym polibkem na rty, slíbám kapky deště ulpělý na řasách a vrátim se ke rtum, k hlubšímu polibku. Mrtví nás soudit nebudou.
Netlačil bych na něj, kdybych neměl jistotu, jak moc Jimi o svoje vlastní místo ve společnosti spolu s uznánim stojí. Druhej důvod, proč sem nechtěl, aby se mnou šel, nerad bych ho diskreditoval svojí přítomností. Nejsem tak naivní, abych si myslel, že klepy o nás dvou nedošli až na půdu školy, nicméně slyšet a vidět na vlastní oči je propastnej rozdíl. Bez ohledu na to, jak osobně rád působim poprask a miluju dobrou šou, nejsem tak arogantní, abych Jimimu těch pár posledních tejdnů, co mu zbejvá do konce školy, zkomplikoval.
,,Počkejte chvíli!" moje momentální cílová osoba se dá do pohybu, takže musim přidat tempo, abych s nim srovnal krok. Udělá to samý, jako by mojí výzvu neslyšel. No, spíš slyšet nechtěl. Límec vytáhne vejš, aby mu zpola zakrejval tvář. Evidentně někdo, kdo nechce bejt poznanej ani konfrontovanej. Musim popoběhnout, abych ho dostihl. Čimž se automaticky zařadí do skupiny "Ještě ho neznám a už mě krká". Vážně nesnášim za kymkoliv běhat. ,,Chci s váma jenom mluvit," nakonec nemám na výběr než ho drapnout za loket a obrátit k sobě čelem. Chlap tak ve věku pozdních čtyřicet. Dokonalej sestřih podle poslední módy. Prošedivělý skráně dodávající na vážnosti. Hladce oholená tvář, hnědý oči, co většinou vzbuzujou od jinejch lidí pocit tepla, mě přímo propalujou pekelnym žárem. Tak nějak už sem připravenej k obraně. Chlap se mi jenom vyškubne, s něčim ve tváři, co se dá bezpečně identifikovat jako znechucenej škleb si vyhladí rukáv jako bych ho znečistil už jenom svým dotekem. Zvláštní. Sem si jistej, že tenhle dotyčnej na pranýřovacim potlachu na radhausu chyběl, přesto se hned z kraje chová jako by tam patřil.
,,Pokud je mi známo, obřad byl veřejný, takže jsem svou přítomností nespáchal žádný přestupek, šerife," oslovení vyplivne jako čistej jed. Minimálně ví, koho představuju nebo dokázal zázračně prohlídnout přes muj civil složenej z kožený bundy a černejch riflí.
,,To taky neřikám, zatím. Fajn, že víte kdo sem, tim se nám to usnadňuje, poněvadž mám na vás pár otázek," vrátim mu úšklebek. Dobrý na tomhle kraji je, že když šerif řekne něco podobnýho, většina dotyčnejch nemá touhu se s nim přít. Všeobecně lidi se tu aspoň tvářej, že zákon maj v úctě, když už kolikrát ne jeho zástupce samotnýho.
,,V pořádku. Urychlíme to tedy. Zajímá vás, co jsem zde pohledával. Eleanora patřila k bývalým zaměstnancům školy, jak již jistě víte, stejně jako víte, že já jsem ředitelem. Nevidím na tom tedy nic zvláštního, pokud jsem ji přišel vzdát poslední čest. Nějaké další otázky?"Jedno je jistý, pokavaď by se sarkasmus dal stáčet do kelímku a prodávat, tenhle by na něm vydělal majlant.
,,Zvláštní to není, to je fakt. Možná by někdo mohl za zvláštní považovat, že vás nějakejch celejch pět - deset let nezajímala až do teď. Někdo by se mohl dokonce pozastavit nad tim, že ste jí bez milosti vyrazil a teď se ve vás hnulo svědomí... Ale jinak máte recht, je to docela v pohodě. Nicméně, když už ste mi tak laskavě dovolil další otázku, tak teda proč, že ste jí to vlastně vyrazil?" nemůžu říct, že bych ve slovních zápasech vynikal, tak jako v pěstních, nicméně, vždycky sem uměl oplatit stejnou mincí. Navíc není tak složitý dostat se pod namyšlenej exteriér tohohle maníka. Uráží ho způsob, jakym mluvim a dost možná i to, že dejchám, ale je tam i něco víc.
Zpevnění postoje, škubnutí čelisti, krátkej pohled dolu. Vnější obrana před vnitřnim konfliktem. Někde sem trefil hřebík na hlavičku, jenom zjistit kde. ,,Eleanora nebyla propuštěna bez milosti," ušklíbne se nad výrazem,,,Byl ji přiznán nárok na náležité odstupné v souladu s odborovou smlouvou a byla ji nabídnuta hrazená odborná pomoc. Obojí odmítla. Nic více jsem pro ni udělat nemohl. Vedu vzdělávací ústav, nikoliv zaopatřovací," odvětí s chladnym cynismem.
,,To není odpověď na moji otázku. Chci znát důvod," to co sem původně začal jako pouhej způsob, jak se dotyčnýmu dostat do hlavy, najednou začíná dostávat zásadnější rozměr.
,,Jsem si jist, že o celé záležitosti koluje ve městě dostatek příběhů. Budete-li mít štěstí, bude se některý z nich zakládat na pravdě, pokud po ní tolik toužíte. Já nejsem povinován vám sdělit cokoliv," nezdráhá se dát najevo převahu. Vlastně víc než to. Vyloženě si jí užívá. Dost na to, aby mě utvrdil v tom, že něco skrejvá. Čas nepatrně pozměnit strategii.
,,Vy mě nemáte rád, že ne?" jeho křivej úšklebek je mi dostatečnou odpovědí. ,,Jenom nemůžu přijít na to, jestli vám vadim já osobně nebo muj odznak?" pokud bych se s otázkou pokoušel číst v jeho mimice, neuspěl bych. Veškerej sarkasmus, osobní antipatie jako i další emoce uzavře pod masku zdánlivý profesionality.
,,Není v souladu s politikou našeho vzdělávacího ústavu, aby naši studenti po dobu školní docházky, měli trvalý vztah. Tím spíše ne, pokud je to vztah s někým o tolik starším. James může představovat výjimku, neboť je plnoletý, ovšem ani tak není vhodným příkladem pro ostatní. Je skvělý student a nebýt vás, neměl bych k němu jedinou výtku. Takže pokud to musíte vědět, ano, jste to vy, kdo mi vadí. Z profesního hlediska, považuji, za amorální, aby mladík jeho věku, žil pod jednou střechou se starším mužem. Z hloubi své duše považuji, za trestuhodné mrhání potenciálem, je-li tím mužem někdo jako vy," někde v průběhu, se jeho ryze neosobní hledisko stane až moc osobní. Tak moc osobní, až mám důvod pochybovat o jeho ryzosti.
,,Chválihodný stanovisko a vážně oceňuju upřímnost. Jenom mi řekněte, tahle politika vztahuje se i na jiný studenty? Pokud ano, jak mi teda vysvětlíte Madison Westwoodovou? Nezletilá, zbouchnutá, mrtvá... Dost velkej šrám na pověsti vašeho mravopočestnýho licea, zdá se mi. Nemyslíte?" Dalo by se říct, že si naběhl sám na rožeň a já budu mít to největší potěšení ho pomalu otáčet nad ohněm.
,,Pokud je mi známo, za stav slečny Westwoodové, nebyl zodpovědný žádný z našich studentů. Po poradě s ostatními kolegy, jí vedení školy vyšlo maximálně vstříc. Byla ji poskytnuta dostatečná lhůta na vyřešení jejích osobních záležitostí a posléze navržen individuální plán studia, aby co nejefektivněji dohnala zameškanou látku. Každému našemu studentu, stávajícímu i bývalému se snažíme vyjít vstříc, to zajisté víte od Jamese-"
Těžko říct, proč mi poslední věta přijde jako výhružka. Nejspíš proto, že možná je. Malá, ale dost konkrétní připomínka toho, že má akademický úspěchy, potažmo celej budoucí život mýho partnera ve svejch, pečlivou manikúrou upravenejch, rukách.
,,Mám svědectví, že Madison Westwoodová, byla opakovaně vystavená šikaně od spolužáků. Co mi řeknete k tomuhle? Patří to snad do vašeho vstřícnýho plánu?" znám tyhle modely svatoušků a dá mi dost práce zachovat profesionální odstup a nedat najevo jak moc na blití mi z něj je.
,,Nejsem přesvědčen, že by k takovému jednání docházelo na půdě naší školy. Pokud ano, ujišťuji vás, že celou záležitost dodatečně prošetřím. V opačném případě, škola nenese zodpovědnost, za chování žáků mimo areál," pronese s monotónností mantry, kterou nejspíš je zvyklej opakovat dost často.
,,Pohodlnej alibismus, ale život jí to nevrátí, že ne?" nevidim důvod, proč o něco víc nerozvířit vodu.
,,Nemáte jediný důkaz, že by jakýkoliv incident ať už k němu došlo či nikoliv, vedl k její nehodě," namítne, tak přesvědčenej o svojí pravdě.
,,Najdu ho. A myslim, že udělat vás zodpovědnýho, za její smrt nebude tak od věci, protože poznám, když chlap smrdí vinou, tak jako vy. Vnímám to i přes tu vaší předraženou kolínskou," skutečně stojim dost blízko, abych kolínskou vnímat mohl a s ní i ty jemný vibrace nervozity, co se snaží maskovat, za suveréni jednání. Cejtí se jednoznačně vinej, jenom zbejvá zjistit, přesně čim.
,,O tom dost pochybuji. Při všech mých chybách, kterých jsem se dopustil a jsem si jist, že si je zodpovím, až nadejde čas posledního soudu, smrt té dívky mi na vrub nepřičtete," zasyčí, na muj vkus dost emotivně na někoho, kdo se snaží předstírat neotřesitelnej klid.
,,Ještě uvidíme," po všech těch urážkách a výhružkách není špatný jen tak odejít a nechat ho za sebou v nejistotě. Nemůžu říct, že bych dosáhl čeho sem chtěl, ale za úplnou ztrátu času bych tohle setkání taky nepovažoval.
***ooo***
Za normálních okolností, bych se snažil vyhnout hromadnýmu setkání s Viktorem a ostatníma, sice je pravda, že daná sestava zahrnuje převážně lidi, se kterýma mi tady dělá asi nejmenší potíž se stýkat, ale dovedu si představit lepší využití volnýho zbytku dne než poslouchat truchlivý řeči lehce podnapilejch starců. Ono už je to tak nějak vlastností pohřbů, že i když nejste osobně zainteresovaný, celková atmosféra má občas tendenci z člověka vytáhnout na povrch všechno to ponurý a temný, co si normálně v životě nepřipouští. Na druhou stranu, jsou ty temný tajemství, co doufám, že vyplynou na povrch a budou nějakym způsobem užitečný, jeden ze dvou důvodů, proč se setkání účastnim. S tim dalšim, co představoval oficiálnější uvedení Jimiho do společnosti, sem moc úspěšnej nebyl. To poznám hned, jakmile se dostanu na dohled zastřešený verandy padreho domu. Ostatní jsou uvnitř, na schodech sedí Jimi, k mojí nelibosti, ve společnosti koho jinýho než Willkinse. Ani se nenamáhám popřít instinktivní zavrčení, co se mi tak nějak už samo od sebe vydere z krku. Vážně by mě zajímalo, co na něm Jimi vidí. Jedno je ale jistý, dík tomu se přítomnosti krpatýho knechta ve svým životě, hned tak nezbavim. To, že vyskočí do haptáku, sotva se dostanu blíž, je v tuhle chvíli, jenom slabá satisfakce. Ostentativně ho ignoruju i to jeho vlezlý pánování, když se mi koktavě snaží sdělit- kdo ví co-netušim- vážně ho neposlouchám.
,,Obejdou se tam bez nás a tady je lepší vzduch. Will se nabídl, že mi bude dělat společnost než přijdeš," Jimi sice zůstane sedět, ale ve způsobu jakym mi nabídne vysvětlení nevypadá o nic míň provinilejší než Willkins. Zatímco u druhýho shledávám v pořádku budit až posvátnou hrůzu, skutečně nestojím o to samý se svým partnerem. Třeba, že bych ocenil, kdyby nějakym zázrakem došel k tomu, že muj nanicovatej zástupce, nestojí za ztrátu ani jedinýho slova, nepopírám. Nutit ho nemůžu a ani nechci.
,,To je v pořádku, klidně se bavte dál," dá mi hodně zabrat, nenechat proklouznout do tak jednoduchý věty, ani kapku jedu, co se mi tak nějak obvykle hromadí na jazyku už sám od sebe pokud se jedná o Willkinsovu osobu. Chystám se to vzít nejkratší cestou mezi nima do domu. Teď mi vážně víc než předtim přijde k duhu ta slíbená Viktorova sklenička. Můžu skoro slyšet, Jimiho úlevný vydechnutí. Jsou dny, kdy se propast mezi náma zdá širší než jindy a tohle bude zjevně jeden z nich. Registruju, že Willkins pořád stojí v pozoru, i když už dávno není v mym zornym poli. Přijde to spíš jako dodatečnej nápad než co jinýho, vybavit si mezi svejma antipatiema, že jeho úkolem je i něco jinýho než mi všeobecně lézt na nervy. ,,Měl bych pro vás práci," otočim se k němu, ,,Je to poslední šance, tak se snažte to tentokrát nepohnojit," jeho tuhej postoj mu nedovolí ani přikejvnout hlavou na znamení, že chápe, ,,Orson Banks, zjistěte mi o něm všechno, co je možný a něco navíc. Co je zač, odkud sem přišel i v kolika letech přestal chodit na nočník, je to jasný?" poslední kritérium je samozřejmě jenom pro názornost, nicméně, stojí za záblesk děsu, co krátce proběhne po puristicky strnulejch rysech mýho zástupce.
,,Mám jít hned, pane?" zeptá se naprosto idiotsky, což mě pochopitelně vyprovokuje k nutný odpovědi.
,,Ne, příští tejden to bude fajn nebo kdykoliv jindy se vám to bude hodit," snažim se mu dát najevo, jak stupidní jeho dotaz byl, což by v podstatě fungovalo líp, kdyby tenhle prkenej paňáca chápal alespoň základní pravidla sarkasmu. ,,Udělejte to, co nejdřív, Willkinsi," přeformuluju rezignovaně a pro něj srozumitelně. Jedinej pohled na Jimiho poraženecky povadlej výraz, stačil pohřbít veškerou mojí touhu po pomyslný krvi. Určitě bych nemohl mít to srdce připravit ho o momentální společnost, bez ohledu na to, za jak pochybnou jí osobně považuju. Sem si vědomej, že napětí skutečně vyprchá až drahnou chvíli potom, co jim oběma zmizim z dohledu v útrobách domu. Což taky pronto udělám.
Ne, že bych si polepšil. Ačkoliv, v tomhle případě, co můžu soudit, z tlumenejch přesto zřetelnejch hlasů, sem spíš zdrojem dusna jenom tak nepřímo. Pravidla o neslušnosti odposlechu ukrytej ve stínech se nevztahujou na bejvalý policajty.
,,Viktore, musíme mu to říci. Když už nemá rozum Wallden, musí to být jeden z nás!" Nikdy předtim nebylo v hlase doktora slyšet takovou naléhavost. A Viktorovim takovu razanci. Že tyhle dva v dialogu hrajou prim, je víc než zřejmý.

,,Vyloučeno. Při našem přátelství a při všem, co je mi svaté, nevíte, co ode mne žádáte. Není to naše tajemství, které je třeba chránit, tak nám nepřísluší je s kýmkoliv sdílet. Neučinil bych tak ani nebýt vázán přísahou-"

,,Přísaha. Sliby mrtvým," Burtonovo odfrknutí je slyšet i přes dveře spolu s despektem v hlase, ,,K čemu je to dobré?! Jen nás to přivede do neštěstí a ne jen nás. Jak zrovna vy můžete být hluchý a slepý k tomu co se tu děje? Víte, že to není dobré," přejde znova do naléhavější roviny.

,,Pokud se nemýlím i vy jste vázán přísahou. Možná jinou ovšem o nicméně závažnější," Viktor oproti tomu zní klidně, smířlivě, přesto určitej osten je znát. Debata, zdá se, probíhá hlavně mezi těma dvěma, i když si nemůžu bejt jistej, přítomností či nepřítomností Tuckera.

,,Především jsem přísahal chránit život," odvětí Burton nepokrytě ostře.

,,Nuže tedy, čí život zachrání, pokud zde rozpoutáme hon na čarodějnice? Nemáme žádné důkazy, že to spolu souvisí," Viktor se snaží vystoupit coby hlas rozumu.

,,Oh, jistě, o tom vy víte své, že ano?" Hádám, že většinu času distingovanej doktorskej, musí bejt s logikou řádně v koncích, když se uchýlí k tak podpásovýmu argumentu. Teda pokavaď jeho obvinění nemá ještě hlubší význam, o kterym já, samo sebou, nemám ani šajna. Jedno je jistý, nastane dlouhá pauza. ,,Omlouvám se-" v hlase patrnej stud i porážka.

,,V pořádku," můžu slyšet a i si představit Viktorův mírnej úsměv, ,,Stanforde, drahý příteli, vše co po vás žádám je čas. Je třeba zachovat rozvahu. Jednat unáhleně by mohlo mít nedozírné následky pro všechny, kterých se to týká. Nemáme žádné důkazy, jen domněnky-"

,,Musíme mu to říct co nejdřív," i Burton zní unaveně, nicméně skoro to vypadá, že celá tyráda už je u konce.

,,Myslel jsem, že jdeš dovnitř," Jimiho ruka jemně spočine na mym rameni. Ne moc slavnej moment, kdy mě muj partner přistihne při něčem ne tak docela odvážnym, jako šmírovat ve stínu.

,,Taky jo. Kde máš kámoše?" malý bezvýznamný plus, že Willkins není nikde v dohledu.

,,Šel splnit úkol, co jsi mu dal," mohl bych v jeho odpovědi slyšet zklamání, jenom si nejsem jistej, jestli, že sem ho připravil o oslňující Willkinsovu společnost, je ten jedinej důvod.

,,Půjdem spolu dovnitř, dáme si ze slušnosti jednu nebo dvě skleničky a vypadneme. Po zbytek dne sem jenom tvuj. Zní to jako dobrej plán?" V poslední době je čím dál tim těžší zahlídnout na Jimiho tváři úsměv, proto působí jako pravý požehnání, když aspoň jeden vzácnej zářivej se ukáže teď.

,,To jo," odsouhlasí.

,,Tak pojď, bude sranda. Už si někdy viděl tři dospělý chlapy načapaný jako školáky?"

,,Ne? Co máš v plánu?" obavu v Jimiho hlase shledávám zábavnou.

,,Vůbec nic, zlato. Jenom bejt milej a přátelskej," ujistim ho s nadějí, že si nevšimne mýho zlýho úšklebku.

,,Ahoj, vy tři, nejdem pozdě?" Jimiho postrčim před sebe do místnosti. Atmosféra se trochu uklidnila, přesto, že dusno se vznáší vzduchem spolu s kouřem z Tuckerova čvaňháku.

,,Právě včas," Viktor nás obdaří jednim ze svejch přátelskejch úsměvů. Chystajíc z baru dvě další skleničky.

,,Z venku to nešlo přeslechnout, komu, že se co má říct?" zkusim to přesto, že šance dozvědět se pravdu je asi tak stejná jako dát si drink s Yettim. Nicméně i z toho, jak se nikdo z nich nemá k odpovědi se dá leccos vyvodit.

,,Říct Walldenovi, že se chová jako kolosální osel," Tucker se snaží zachránit situaci, nicméně k jeho smůle a mýmu štěstí, není ten druh novináře, co by lži uměl sypat z rukávu bez uzardění.

,,Tak. Dáš si s námi, Jamesi, na Eleanor?" Viktor se radši vrátí k původnímu tématu. Jimi přikejvne. Nastálý ticho mezi trojicí, kdy není slyšet nic jinýho než klokot plnění a cinkot sklenek je až pitoreskní.

Dva zbylí k přípitku vstanou jako jeden muž: ,,Na Eleanor," za Burtona.

,,Budiž jí země lehká," Tucker se připojí.

Nálada je vskutku pohřební, ovšem není jistý na kolik v tom dotyčná pohřbená hraje roli. Karetní stůl je dost velkej, abysme se k němu všichni pohodlně vešli.

,,Jak se daří vašemu otci?" Burton projeví skutečnej zájem spolu s pokusem o zavedení nějaký konverzace.

,,O poznání lépe. Zdá se, že jeho choroba je již na ústupu. Což je dobrá zpráva pro vás, brzy vás zbavím vašich povinností v týmu, tedy pokud budete chtít," Viktor se se zakončenim zaměří na mě.

,,A co, že ho vlastně trápilo?" doktor ve svý profesionalitě i dobrosrdečnosti nedokáže potlačit zvědavost, což se překvapivě zdá, jako další zdroj Viktorova neklidu.

,,Ne nutně všechny neduhy musí mít příčinu ve fyzické nedostatečnosti. Daří se mu o poznání lépe, to je to podstatné," odpoví značně vyhýbavě a příkře. Těžko říct, jestli je důvodem jejich předchozí rozmíška nebo něco jinýho. ,,Což mne opět přivádí zpět k našemu tématu. První zápas se hraje příští týden, budete mít čas na přípravu nebo se toho mám ujmout docela?" padre se znovu o záchranu obrátí na mě.

,,Můžu tam bejt. To myslim, že nebude problém," odsouhlasim potom, co mi Jimi naznačí, že ani on nemá nic proti. Hrozí, že v následujících dnech společnýho času budeme mít ještě míň, ale zdá se to jako jedinej způsob. Neměl sem ani nápad, jaký děsivý tajemství může pojit doktora, zpovědníka a důvěrníka jedný z mrtvejch, který přede mnou chtěj utajit. Nicméně, věděl sem jistě, že mám-li týhle šmodrchanici přijít na kloub, budu muset napřed oddělit jednotlivý vlákna od sebe, což obnášelo oddělit muže, jejichž pouto se zdálo pevnější a kompaktnější než nejsilnější kevlar. Vlastně sem neměl ani jistotu, že hádka o tom skutečně byla, nicméně, na náhody skutečně nevěřim.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lizard Lizard | 8. března 2019 v 13:36 | Reagovat

Musím se usmívat nad tím, jak je Springer podebraný z kontaktu Jima s Willkinsem... prý Will :D
Nicméně tahle kapitola bezpečně vrátila mou pozornost zpět k vraždám - jsem jediná, koho napadlo, že Eleanor mohla třeba taky jít na potrat?
Orson je kretén... (btw moje reakce "Jakej James, sakra? Jo aha, Jimi...") Ředitel, který tvrdí, že ve škole žádné problémy nejsou, jich tam má tak, až mu lezou málem komínem...
Tomuhle kroužku nestačí, že každý z jeho členů má dost svých tajemství, ještě i mezi sebou pečou. A to je perfektní a mě se to líbí.
(dle mého skromného názoru je Springer pro Jimiho to, co potřebuje... jasně, Jimi se neprodírá sám a nezískává zkušenosti tak docela na vlastní pěst, často ho detektiv popostrkuje a směřuje, ale věřím, že Jimi to tak chce. Možná prostě ve svém životě potřebuje nějakou oporu, aby čelil minulosti i budoucnosti - ne že by ta přítomnost byla nějaké terno... Být trnem v oku celé téhle díře, na to jsou potřeba pořádný koule)

2 Fénix Fénix | 8. března 2019 v 23:39 | Reagovat

[1]:Se mu chudákovi nediv, místo aby si od něj alespoň při volnu odpočinul, tak prostě ne. :-D
Oceňuji zajímavý postřeh ohledně Eleanor. Rozhodně to není nemožné. ;-)
Kdo ví, tak třeba si Orson ještě nějakou přízeň získá, ale jinak samozřejmě, názor nevyvracím. Ano, je tak trochu kretén. :-D (Ano, náš malý Jimi je vlastně dospělý muž, co by se měl zvát James. jenže ono to tak nějak nikomu nejde. :-D)
Jen z toho kroužku, co při sobě drží, detektiv začíná být nějak na švestku, když se mezi ně dostat potřebuje. Ale to je jeho boj.:-D
(Úžasný názor, díky za něj. Je to tak. Možná, časem se to změní a on "dospěje". Nic méně, zatím co v jiných aspektech má zkušenosti, které někdo jiný ani ne ve čtyřiceti, na běžný život do kterého se vrátil má zkušenosti, tam kde ho opustil což je nějakých cca 17let a to počítám, že ještě člověk radu někoho zkušenějšího potřebuje. Tedy jen tak pro zajímavost, v té díře to zas tak těžké nemá. At jedna protože je roztomilý a každý ho musí mít rád a hlavně je "jejich". To Springer to má horší, krom faktu, že tak nějak už od pohledu všechny štve, tak je cizák.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.