Hříchy otců 20 B.

10. prosince 2018 v 10:16 | Fenix |  Hříchy otců
Dokončení


Olivie měla v zásadě pravdu se svým postřehem, co se významu fondue týkalo. Vždycky, aspoň tak, že v naší famílii, to byl prostředek k stmelování lidí. Společenská událost pro rodinu a opravdový přátele. Když jsme byli děti, tak malí, že plný pochopení muselo přijít pozdějš, se ségrou jsme to tak vnímali. Doby, kdy se u nás scházeli převážně Siobhanini přátelé, dům byl plnej stárnoucích hipíků a nějak dokázali vždycky mezi sebe vtáhnout i tátu. Pravda, nijak zvlášť neoceňoval přednášení amaterský poezie ani spontánní jam session improvizovaný kapely tvořený z bong a španělky. Nicméně nikdy nezapomenu na pohled naplněnej čistym zbožňovánim, co se mu odrážel v očích, když sledoval svojí ženu, vlnit se po pokoji s tamburínou v ruce. Čas plynul, přátelé se vytratili, nám jako rodině tahle tradice večerů s kotlíkem zůstala. Když sem ho vyfasoval, dalo by se říct jako dědictví, moc sem ten význam nechápal a bral ho jenom jako kus vybavení, co si u mě máti odložila páč se jí nevešel do Vanu. Když nepočítám večer, co kazila snad samotný nebeský stvoření, po tom, co se ze mě a Jimiho stal pár, nevyhnuli sme se několika fonduovejm seancím s ní. S tim se tak nějak počítá. No ani potom sem nechápal, když mi ho přibalovala na cestu se slovama, že teď sem na řadě já, založit si svojí tradici a zároveň bejt součástí jeho historie. Teď už mi to dává možná větší smysl. Protože něco z tý nový tradice mám možná právě před sebou v podobě dvou dospívajících s chutí se střídavě ládujících salátem s fondue. Mezi těma dvěma a mnou je propast rozdílnejch světů i let, nicméně ale ta byla i mezi mym tatíkem a Siobhan, přesto to nějak zvládli spolu skoulet, což dává určitou naději i mně.
,,Dělej, zeptej se!" sykne Olivie, tiše, že bych si toho v zamyšlení sotva všimnul, jenom kdyby mě místo Jimiho omylem nešťouchla nohou pod stolem.
,,Teď ne," hlesne na oplátku.
,,Srabe!"
Obě štěňata se na sebe navzájem zaškleběj, doslova vibrující nervozní energií, ale ani jeden z nich se nemá k tomu vyklopit, oč kráčí.
,,Tak co se děje?" svorně taky skoro nadskočej při zvuku mýho hlasu. Nemusim bejt zrovna koumák, aby mi došlo, že se mě tahle jejich malá výměna nějakym způsobem týká.
,,Nic," zahučí Jimi projevující náhlej enormní zájem o nahánění posledního kousku salátu vidličkou po talíři.
Obrátim svojí pozornost k dívce, doufající, že ta bude mít víc odvahy, mluvit se mnou otevřeně, než muj partner.
,,No, až budeme mít po zkouškách-" začne i tak je na ní znát, že sbírá veškerou odvahu, co její hubený tělíčko může ukrejvat, ,,Napadlo nás s Jimim, že bysme si mohli udělat večírek. My všichni z kurzu tak deset lidí a pár kámošů- ne víc než patnáct- jo určitě ne víc-" ozubený kolečka v mozkovně jí skoro viditelně šrotujou nad počtem zúčastněnejch i volbou dalších slov a moje trpělivost se rychle blíží nule, ,,No napadlo nás, že váš dům by byl ideální. Všichni ostatní maj tou dobou rodiče doma nebo moc malej dům. Neudělali bychom tu žádnej binec, a když náhodou něco, tak to uklidíme. Nemusel byste s tím mít žádný starosti, slibuju," vychrlí nakonec na jeden zátah.
,,A vás napadlo, že dům šerifa je skvělý místo, kde by se banda náctiletejch mohla svobodně a bez dozoru zmrskat?" ušklíbnu se nad jejich ne moc chytrym plánovánim.
Holka na mě chvíli zmateně zazírá: ,,Jestli myslíte pít alkohol, tak to nebudeme!" vyhrkne přitom vehementně zavrtí hlavou pro větší důraz.
Kdo tomu věří, ať se přihlásí. Je mi přesně jasný, o co tady jde, protože sem nebyl jinej. A taky je mi jasný, proč se Jimi zdráhal mi to říct, i když na to bych radši nemyslel. Už teď stačí, jak provinile vypadá.
,,Zeptal bych se tě. Pozdějš," pípne stylem jako by předem čekal, že to smetu ze stolu a nechtěl nám tim kazit večer.
,,Mít tu párty, to je to, co chceš?" zeptám se. Pozorně zaměřenej na každou jeho sebemenší reakci. Ne, určitě bych ho nemohl podpořit v bláhový snaze zalíbit se spolužákum tim, že nechá zdemolovat náš dům.
,,Neměl jsem maturiťák. Tohle by bylo něco jako-" pokrčí ramenem jako by na tom vůbec nezáleželo. Ve skutečnosti, jeho slova jsou dost.
Udělám pauzu, aby oba mladý měli dost času zkoncentrovat svojí pozornost na to, co říkám, ačkoliv svoje prohlášení směřuju k Olivii: ,,Tenhle dům je muj, stejně jako Jimiho. Nemusí mě žádat o dovolení, jestli si tu chce udělat mejdan-" tak moc bych si přál, aby už jednou pro vždycky pochopil, že sem partner a ne autorita, kterou by musel žádat o cokoliv. Pokud je tohle to, co mu pomůže. Upřímně, daddy kink je sexy v posteli, v reálnym životě je to dost strašidelný, zvlášť pro chlapa, co se většinu svý kariery snažil prosazovat spravedlnost pro utlačovaný. ,,Budu chtít jenom jednu věc, mít spoleh, že vy dva máte dost rozumu, aby tady nebyl nějakej problém. Bylo by dost trapný, kdybych sem musel jet zasahovat, protože si sousedi budou stěžovat, jasný?"
,,Absolutně!" Olivie má už zase zpátky přilepenej svůj maniakální úsměv, Jimi je moc konsternovane,j než aby nějak reagoval a to i ve chvíli, kdy ho holka chytne za dlaně a začne je drtit spolu s nadšenym lomcovánim a dost děsivym, zatím tlumenym, hrdelnim zvukem, připomínajícim kvílení Bánší. Naštěstí, nejspíš i pro všechny psy z přilehlýho okolí, se brzo uklidní, dost na to, aby přešla k artikulovanějšim projevum: ,,Budeme mít mejdan!"
,,Jo, jo slyšel jsem," tváří v tvář koncentrovaný dávce euforie je i pro Jimiho nemožný udržet si fasádu předstíraný lhostejnosti, i když zní spíš omráčeně a jeho úsměv má pomalej nástup, jako kdyby pořád nemohl uvěřit, že je to skutečný.
,,Mohl byste se taky účastnit, kdybyste chtěl, víte?" obrátí se na mě, pořád má schopnost se červenat, když přehodnotí svoje pozvání, ,,Tím chci říct, že vás nechceme vyhnat z vašeho domu, i když říkáte, že je i Jimiho. Teda určitě by nikomu nevadilo, kdybyste tu byl, a máte na to nárok a nejste tak špatnej. Teda na dospělýho jste bezva. Ne, že bych vás srovnávala s ostatníma dospělejma, to jsem říct nechtěla. Jen, že byste zapadl-" Jimi využije jejich přetrvávající držení rukou, aby je lehce stiskl, čimž svojí užvaněnou kamarádku přiměje zmlknout.
,,Zapadl a taky ohluchl. Ne ne dík. Myslim, že ve službě budu ve většim bezpečí než na jednom místě s takovou koncentrací zdivočelejch hormonů," sem si štonc docela reálně představit, co se tu bude dít a i v těch představách je dočista absurdní, že bych se toho chtěl účastnit.
,,My nejsem hormony," ohradí se Olivie.
,,To víš, že ste a je to tak správný. Já už si svůj díl mejadanů užil a teď je řada na jinejch," prohlásim a ke svýmu překvapení sem s tim svým prohlášenim docela v souladu.
,,To není pravda," v muj prospěch a k mýmu dalšímu překvapení, propustí Jimiho a nakloní se s loktama opřenýma o stůl, blíž ke mně.
,,Takže bych měl šanci?" koketně zakmitám obočím, spíš tak ze srandy, ne snad, že bych měl doopravdy potřebu soupeřit se svým mladym přítelem o pozornost středoškolačky. Zas tak blbě na tom nejsem, každopádně je zábava i přes to pozorovat, jak dívčí tváře pokreje lehce ruměnej pel.
,,Možná. Ale jste Jimiho chlap, takže se to nepočítá. Leda byste-" mezi mnou a Jimim těkne očima. Tváře jí hořej ještě víc, ale v jejím hlase se dá postřehnout určitá slibná chamtivost. Pravděpodobně pramenící z mladický nerozvážnosti, ovšem pranic ji to neubírající na atraktivitě.
Naklonim se blíž do jejího osobního prostoru: ,,Drahoušku, přijď za pár let a můžu ti slíbit, že o tom budeme uvažovat," nechám hlubší tóninu svýho hlasu, dělat svojí práci. Osobně neshledávám nic nemravnýho na tom, poskytnou děvčeti trochu paliva pro zlobivý sny, pokud o to stojí. Čistě technicky, její věk tak moc pod zákonem není. Navíc je skutečně rozkošná směsice nesmělosti, vzrušení, vášně, studu a nevíry, jakou dokáže vyjádřit v polovičatym úsměvu zubů drtícím si spodní ret a pohledem širokejch očí náležícím plachý lani, pro Jimiho. Ten ji odpoví stejně plachym pousmánim a nesmělym přikývnutím, značícim, že v zásadě by neměl nic proti drobnýmu zpestření našich hrátek a konkrétní abonentka je mu víc než sympatická, nedokáže popřít ani jí. Jenom vrozená slušnost a smysl pro přátelství mu bráněj a vedou ho k tomu po mně vrhnout káravej pohled ve stylu, že ode mě není pěkný pohrávat si s nebohou dívkou.

,,Myslím, že je čas sklidit ze stolu, pomůžeš mi?" Jimi se na mě obrátí způsobem naznačujícim, že ne by nebral jako odpověď. Hádám, že čas na menší kázání.
,,Já jdu!" Olivie hbitě vyskočí z místa čimž mě patrně zachrání. Začínám tu holku mít vážně rád. Zas jako předtim, spolu pracujou hladce a nejspíš by se v tom dal vidět určitej vzorec velkejch rodin zdejšího kraje, kdy jsou sourozenci vedený k tomu kooperovat, i co se běžnejch domácích úkonů týká. Když jsou hotoví i s umytim nádobí Olivie se energicky přiřítí zpátky ke stolu. Jimi se přišourá chvíli za ní, pravda celkem obdivuhodně svižně vzhledem ke svojí dočasný situaci. ,,Co budeme dělat teď?" Děvče mě opět obdaří jednim ze svejch milionovejch úsměvů doprovázenejch zakmitánim řas, jako bych to zrovinka já mohl vědět. Pravda je, že nemám ani šajna, čim bych měl zabavit dvojici pořád ještě puberťáků. Moje i ty chabý zkušenosti jsou s poněkud mladšíma ročníkama a něco mi říká, že na rozdíl od mojí neteře se synovcem, tyhle dva bych partičkou Monopolů asi vážně neoslnil. Taky mi něco říká, že bych dost rychle s něčim přijít měl, jelikož mě stejně zvědavě začne pozorovat i Jimi.
,,Fajn. Co takhle poker?" navrhnu ve stavu nejvyššího zoufalství. Nikdo neřikal, že bych se mohl živit jako animátor na zájezdech.
,,Táta říkal, že hazard je špatný," Olivie našpulí rty spíš způsobem, že jí tenhle druh dospělácký zábavy moc nevoní. Dvakrát hurá pro mě, že sem s tim přišel dřív, než mohla sama vymyslet něco střelenýho.
,,A o tom, že je špatné flirtovat se staršími muži neříkal nic?" zapředu ještě odhodlanější nevzdat se svýho nápadu.
Na chvíli se zamyslí s hlavou k rameni, jako by skutečně pátrala v paměti: ,,Ne, myslím, že ne," drze se zazubí.
,,Taky si nemyslím, že je to dobrý nápad," ozve se Jimi, ,,Nemáme peníze, o které by se dalo hrát," dodá trochu ostýchavě. Jasně, jeho kámoška má patrně rozpočet omezenej výší kapesnýho, o který bych ji samozřejmě nechtěl připravit. Ne tak přijemný je, že Jimi se staví na její úroveň, znovu, i když neúmyslně mi připomínající, že on je na mně ekonomicky závislej, tak jako ona na apanáži od rodičů.
,,No nemuseli bysme hrát o peníze," nadhodí Olivie se zábleskem v očích a nově objevenym nadšenim, který se mi pranic nezamlouvá. ,,Ten kdo bude na konci na mizině by mohl splnit třeba nějaký úkol," doplní docela bezelstně a v realizaci mejch nejčernějších obav. Věděl jsem, že s něčim takovým přijde.
,,Předpokládám, že si to nikdy nehrála, takže si docela foukáš, děvče. Kde bereš tu jistotu, že zrovna ty nebudeš ta, co prohraje a nebudeš mi muset třeba mejt auto, hm?" zkusim poslední chabej pokus, jak jí odradit. Ne, že bych nevěřil svejm hráčskejm dovednostem, nicméně mám dost zkušeností s podobnejma druhama sázek než abych nevěděl, jak moc se můžou zvrtnout. Věřte nevěřte, vážně sem byl kdysi taky mladej puberťák.
,,To nehrála, ale já nikdy neprohrávám. V ničem. A taky se rychle učím," opáčí s neotřesitelnou sebedůvěrou kapitánky roztleskávaček. Konečný rozhodnutí je teda na Jimim, kterej jenom rezignovaně pokrčí ramenama. Ne, že by dokázal přijít s nějakym lepšim druhem zábavy pro všechny, když už se z nějakýho důvodu do toho rozhodli uvrtat i mě.
Je rozhodnuto. Celá kompletní sada i s žetonama potřebná pro hru je k mání ještě z majetku původního nájemce domu. Olivie je skutečně bystrá žačka. Po úvodní krátký instruktáži, se zvládne zapojit do hry bez chyb a objektivně musim říct, že je lepší než Jimi, kterej má náskok, když sem se ho párkrát v minulosti snažil naučit správně hrát. Samozřejmě, k profesionalitě by se musela ještě zbavit pár svejch zlozvyků, jako kousat si ret, když jí nejde karta nebo obtáčet si vlasy na ukázováček, když si myslí, že by mohla vyhrát. Což jsou drobnosti, který jí samozřejmě hodlám prozradit pozdějš a zatím je nechám působit ve svůj prospěch. Jimi je oproti ní naprosto beznadějnej případ, co se blufování týče zvlášť. Vlastně mám na to teorii, že jeho otevřená a milá povaha mu fyzicky znemožňuje dělat něco tak nečestnýho jako klamání, i co se karet týká. S postupem času je dost jasný, že právě on bude tim, kdo bude plnit úkol, i když jeho způsob nakládání s bankem i sázkama je šetrnej, tak jako v reálnym životě.
,,Končím," zahlásí, než složí karty docela, když už povinně dorovná a jeho místo pro žetony zeje prázdnotou.
,,Možná bych ti mohla půjčit," nabídne Olivie, ,,Teda, jestli to není proti pravidlům?"
,,Proti pravidlum to není, ale stejně vám to nebude nic platný, mládeži," můžu si dovolit machrovat s čistou postupkou v ruce, až by jednoho zamrzelo, že tak jako tenhle večer mi nechoděj karty, když hraju o prachy.
,,Dík, jsi hodná, ale už je dost pozdě, stejně bychom měli končit," zdvořile odmítne a upozorní Jimi, trochu se při tom zavrtí na židli. Večer je pro něj zábavou stejně tak jako sofistikovanym mučenim, což je taky součást docela jiný hry.
,,Dobře, tak o všechno," Olivie do banku posune celej svůj žetonovej kapitál, ,,Myslím, že tentokrát prohrajete," dodá se sebevědomym úsměvem.
,,Víš, co se říká o myšlení a vědění, že jo?" s vítěznym vyceněnim tesáků vyložim na stůl karty.
Olivie má čtveřici karet stejný hodnoty, což by jí za jinejch okolností možná i na výhru stačilo, teď jenom zazírá na moje: ,,Jak to?" Vypadá přitom docela zábavně s vyvalenýma očima a otevřenou pusou.
,,Máš se ještě co učit, pískle," dodám, asi proto, že mě skutečně začalo bavit jí provokovat.
Našpulí se, jenom na tak krátkou dobu, co jí zabere uvědomit si jistou skutečnost. ,,Vyhrál jste. Vymýšlíte úkol pro Jimiho," oznámí s potměšilim leskem v očích.
,,Buď na mě hodnej," zakňučí Jimi na půl žertem.
,,Nejsem snad vždycky, zlato?" Tón mýho hlasu dokáže na jeho tvářích vyvolat slabou červeň. Připomínka naší hry. O důvod víc proč by měl bejt nervózní v očekávání toho, co můžu vymyslet. ,,Jsem hodnej a taky galantní, takže svoje právo přenechám našemu hostu," ušklíbnu se na Olivii. K jejich smůle nebo štěstí- věc názoru, sem taky docela línej a vážně se mi nechce dumat nad nějakou trivialní úlohou. Jimi vypadá, že se mu i skutečně ulevilo. Důvěra v jeho kamarádku je zřejmě neochvějná. Bude zajímavý sledovat, jestli i opodstatněná. V hlavě mi v rychlym sledu přeběhne hned několik potupnejch úkolů, co by její pubertální rozum mohl považovat, za zábavý.
Holka s přihmouřenýma očima, špičkou ukazováku si poklepávající o dolní ret, v tu chvíli působí přímo jako zobrazení osnování přímo těch nejďábelštějších plánů. ,,Chci vás ještě jednou vidět se líbat," oznámí panovačně svůj verdikt. Krátký zaváhání, držení zbytku těla, určitě není tak sebevědomá, jak se při tom snaží působit.
,,Tak? Myslel sem, že to má bejt úkol jenom pro Jimiho?" s obočim zdvyženym v otázce, ochotně přispěju k jejímu nepohodlí.
Jenom se zaculí a rozpačitě pokrčí ramenama. ,,Prosím," dodá. Velký oči upřený víc na Jimiho. Jako vždycky, on je ten, na kom záleží konečný rozhodnutí.
A jako ve většině případů i tentokrát, zůstane bolestně rozpolcenej mezi tím, co je zábavný nebo by chtěl a barierou, kterou si sám vystavil. Pevnou betonovou zdí, kterou sám od sebe není sto překonat. Takže to skutečně finální rozhodnutí je v mejch rukách.
,,Hm, asi nemáme na výběr, slyšel jsi slečnu," spolu s tim si přiblížim jeho tvář k polibku, ,,A dej si záležet, když je to její přání," zašeptám, s každou měkkce vyslovenou slabikou moje rty provokující ty Jimiho k akci. Vzato kolem a kolem nebylo to tak zlý přání. Tak jako styl samotný hry i ono ledasco vypovídající o dívčině charakteru. Možná trochu sobectví, dost mladický potřeštěnosti, ale ani stopa zákeřnosti. Z dobrý desítky variací si vybrala tu nejpřijemnější. Rozhodně pro mě a i pro svýho kamaráda, za normálních okolností docela neškodnou, jen kdyby on neměl svoje zábrany. To už je ale moje práce, abych ho jich zbavil. Můžu říct, že zatím úspěšně, na tolik sem o svejch líbacích dovednostech přesvědčenej. Někde v průběhu z nervozní topornosti přejde k přijemný vláčnosti a začne spolupracovat. Nechá mě zkoumat chutný patro svejch úst, dásně, jazykem odpovídá mejm výpadům. Přestane vnímat prostor a čas i samotnou přítomnost mladý voayerky. Vydá spokojený zamručení, když moje prsty docela samovolně zabrouzdaj do krátkejch vlasů v jeho týle. Musim to bejt já, kdo volnou rukou na Jimiho hrudi usměrní jeho snahu vyšplhat se mi do klína. Až pak se vytrhne z polibku, v očích krásně nepřítomně prosklenej lesk. Chvíli mu zabere než se zaklimatizuje, což mě plní nevýslovnou hrdostí a Jimiho tváře naplní novym odstínem červený, když si uvědomí situaci.
,,Páni! To bylo dobrý!" ozve se Olivie netající se zanícenym zápalem.
,,To bych prosil," ušklíbnu se s vědomim, že k samolibosti mám víc než jeden důvod. Naše první veřejný vystoupení teda určitě dobrý bylo. Nejspíš dobrý i pro Jimiho, když místo snahy zahrabat se studem sto sáhů pod zem se jenom lehce zapýří nad zjevnym komplimentem. Změna k lepšímu někdy holt kráčí drobnejma dětskejma krůčkama a jindy zas, třeba jako v tomhle případě, má pokrok podobu a rozměr stop puberťáckejch kecek.
,,Jste borec, že jste do toho šel a nezkazil zábavu. Děkuju. Na dospělýho jste vážně formát. Mohla bych se vás teď na něco zeptat? Myslím, jako šerifa?" sklopí pohled. Atmosféra se změní z vteřiny na vteřinu, od bezmeznýho obdivu k vlastně si nepamatuju, jestli sem holku viděl někdy tak vážnou.
Je to tak razantní změna, že se omezim v nutkání nějakym dvojsmyslnym komentářem jí víc uvést do rozpaků než už je. ,,Vypal to," jemně ji pobídnu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.