Hříchy otců 19

22. listopadu 2018 v 19:03 | Fenix |  Hříchy otců
Zdravím přátelé, čas cválá jako splašený a mně by nenapadlo, že už je to opět dva měsíce od poslední aktualizace, žel stalo se a mně nezbývá než doufat, že ještě ne všichni čtenáři se mnou ztratili trpělivost. Předem všem věrným děkuji a slavnostně slibuji, že delší pokračování tady toho střípku, bude podstatně dříve.

Za korekce patří opět velký dík Janě.



19.kapitola
Známka toho, že New Hope opravdu usiloval o soběstačnost ne jenom v jednom ohledu a je tak nějak svět sám pro sebe, je patrná i v tom, že má svojí vlastní márnici. Jiný mnohem lidnatější města v okolí jsou spíš závislí na existenci podobnejch institucí v okresních nebo větších městech poblíž. Tu zdejší by jim takový město mohlo závidět. Prosvětlený atrium se zen zahradou s umělym vodopádem z kamenů, sezenim pro pozůstalý složenym z několika malejch proutěnejch křesel a recepčním pultem, spíš připomíná vstupní prostor do lázní nebo jinýho relaxačního podniku než ponurou atmosféru spojenou s přestupní stanicí na Věčnost. Mladá žena za pultem je vzhledu, kterej se nedá popsat jinak než přijemnej. ,,Dobrý den, šerife, doktor Burton už na vás čeká. Nemůžete to minout, jsou to ty dveře na konci chodby," nasměruje mě s profesionálnim úsměvem možná o stupeň vřelejšim, než by bylo za běžnejch okolností vhodný. S postupem hloubějš koridorem budovy se prostory stávaj víc podobný unifikovaný sterilnosti. Obložení z umělýho kamene vystřídaj jednoduchý bílý kachlíky v kombinaci s kovem. Zápach desinfekce dráždící nozdry zřetelnější. Mléčný sklo na dveřích s prostym nadpisem určujícím můj cíl. Ve svejch myšlenkách se snadno můžu vrátit do časů kolikrát sem podobnou cestou šel. Je to stejný a přesto by to nemohlo bejt odlišnější. Jako by to snad už ani nebyla pravda. Jinej život, kterej se teď a tady zdá jako ozvěna snu. Někdy mi ty starý časy chyběj. Pitevna je na chlup stejná jako ta chicagská. Možná jenom o něco menší. Chladící boxy, pitevní stůl a pracovní stůl. S minimalismem vybavení se toho příliš nedá dělat, přesto můžu zaznamenat rozdíl. Benův osobní dotek, nadhled s dávkou cynismu starýho polního felčara, dělající i z pitevny přátelský místo. Tady na muj vkus vládne až přehnaně školometskej pořádek.
,,Dobrý den, šerife," doktor Burton formálně pozdraví. Žádný laboratorní kádinky už automaticky plněný ginem na přivítanou. Žádná vřelost. Chybí mi Ben. Chybí mi starej život. Teď je ta chvíle, kdy bych to mohl přiznat.
,,Dobrej," odpovim ležérně. Není to doktorova chyba, že se tu necejtim tak jak sem byl zvyklej. Je na čase přestat fňukat za něčím, co už se nebude opakovat a začít něco dělat. ,,Máte to tu pěkně zařízený," pro začátek zdvořilostní fráze pramenící částečně ze zvědavosti.
,,Walldenův nápad, libuje si v podobných okázalostech a vynalézavých způsobech, jak naložit s penězi jejichž původ by nebylo snadné vysvětlit," pokud mi styl vstupní haly příliš neladil se zdejší strohostí, moje podezření bylo správný, přímočará forma sdělení bez servítek, je pro mě nová, ačkoliv už mi neuniklo, že názory těhle dvou se většinou rozcházej, ,,Mám pro vás tu zprávu, jak jste chtěl. Testy neprokázaly žádné stopy alkoholu či jiné intoxikace," pokračuje Burton stejně stručně. Ocenim aspoň jednu povědomě známou vlastnost, a sice jít rovnou na dřeň a nezatěžovat mě zbytečnejma podružnostma, to maj, zdá se, s Benem společný. Zběžně očima přeběhnu po nabídnutý stránce. Vážně nic podezřelýho.
,,Takže co jí přesně zabilo?" otázka se může zdát banální, jenže to potřebuju slyšet.
,,Chcete podrobné vysvětlení nebo bude stačit prostá odpověď?" Burton se zeptá se vší vážností bez známky jakýhokoliv sarkasmu.
,,To druhý bude stačit, podrobnosti si dovedu představit, děkuju," pravděpodobně ani jeden z nás nestojí o to setkání prodlužovat víc než by bylo nutný.
,,Utonutí, nyní to mohu s jistotou potvrdit. Nic jiného v tom nebylo. Ostatně detaily máte ve zprávě," poukáže, jako by i jemu se ulevilo.
,,Mohl bych jí vidět?" Z mojí strany to není nedůvěra k práci patologa, spíš zvyk. Trochu sebemrskačskej, když se mě ptáte, protože tvář každý oběti, kterou sem kdy viděl mě tu a tam pronásleduje ve snech, ale je to zvyk. Jedinej pohled, to málo čim můžu projevit úctu zesnulejm, když jako v tomhle případě, nic víc udělat nemůžu.
,,Jak si přejete," Burton se bez otálení jme vysunout jednu ze zásuvek v chladícím boxu. Bílá plachta na vrchu kontrastuje s mramorovou kůží dívčí tváře pod ní. Krátkej pobyt ve vodě nedokázal pozměnit tkáň, pod kterou se rýsujou drobný kosti. Jako tvář Cherubína vytesaná do kamene bez života. Vypadající křehce i na svůj mladistvej věk. Nepochybuju o tom, že to byl sám doktor, kterej šetrně odstranil veškerý líčidla. Přirozeně černý hustý řasy působěj, jako závoj nad už na věky zavřenýma víčkama. Namodralý rty připomínaj dva okvětní plátky květu. Růže příliš brzo vyrvaný z květu života, než by se stačila pořádně rozvít. ,,Pomáhal sem jí přijít na svět, víte. Nešťastná historie už od začátku, to vám povím, ale takový konec jsem nečekal-" je to možná doktorův hlas nebo výraz tváře vyjadřující skutečnej smutek a pohnutí, tak docela neprofesionální, víc někdo kdo má takřka osobní vztah s každým koho léčí než jen pouhý zaměstnání, co mě upoutá. Nebo je to obsah jeho slov. Ať tak či onak, dám mu najevo, aby pokračoval, což se nezdráhá. Snad sám jako by ztracenej v toku vzpomínek. ,,Porod sám nebyl nijak jednoduchej, ale od jejího prvního nádechu bylo vidět, že bude bojovnice. S její matkou to bylo horší. Přišla poporodní psychóza a zdálo se, že se z ní nikdy tak docel nedostala. Nebo to možná jen bylo tím, že některé ženy zkrátka nejsou určené k tomu, aby byly matkami, kdo ví. Každopádně Pete byl ten, kdo se staral od samého začátku. Měli spolu s Maddison až nadstandardní vztah. Když od nich na konec Bellinda odešla, jen je to více stmelilo-"
,,Všiml sem si," poznamenám.
,,No víte, řikám to proto, abyste porozuměl. Pravděpodobně od vás nemohu čekat, že byste to jen tak nechal být, což?" než pokračuje, zadívá se na mě, odpověď mi vyčte z tváře, ,,V pořádku. Patrně při svém vyšetřování narazíte na nejrůznější pomluvy. Nejsem jako Viktor, abych byl shovívavý k lidským chybám. Lidé zde nejsou jen dobří. Mají tendenci zavrhovat vše, co se vymyká, to jste již nejspíš poznal sám. Pete i Maddison si s nimi také užili své. To nebohé děvče možná víc. Zbabělost, to je zdejším obyvatelům též vlastní a ona byla snadný terč. Dívka bez matky, bez správného vzoru... Nechci nijak ospravedlňovat její počínání, jen, že cokoliv, co by byla pravda, na tom nese společnost svůj podíl, chovala se jen tak, jak se od ní očekávalo. To ostatní, klevety vždy byly zábavou chudých, alespoň těch chudých duchem..."
Rozhodně zajímavý. Nečekal bych, že co se názoru na zdejší spoluovčany týče, najdu spojence zrovna v něm. ,,Hádám, že mi nejspíš nepomůžete s tim odlišit pravdu od pomluv, že ne?" tentokrát to sem já, kdo vyčte z tváře svýho protějšku odpověď. Možná, že drby jsou zdrojem všeobecný zábavy, jenom jistej pokerovej spolek, je zdá se odhodlanej pro trochu extra informací si nechat vrtat kolena. Což doufám nebude tenhle případ. ,,Co mi můžete říct o jejím zdravotním stavu před tím? Vyrovnat se s odchodem matky, to asi není jednoduchý. Pokud vim, ve městě není žádnej terapeut, takže s nějakym i takovym problémem by šla pravděpodobně za váma nebo za Viktorem, že jo?"
,,Po fyzické stránce, byla normální zdravé děvče. Co se duševního stavu týče, o všechny starosti i radosti se dělily s Petem jen v rámci rodiny. Pokud přeci jen, možná by vám mohla být více nápomocna školní poradkyně. Pravděpodobně ji teď přes léto nezastihnete ve škole, nicméně vám mohu dát její adresu," nabídne vstřícně.

,,To od vás bude milý, dík," nakonec pro mě doktorova slova nebyly až tak přínosný, jak sem čekal. A ani zdaleka ne tak zajímavý, jako něco, co zaujalo mojí pozornost už při hovoru. Dívka se za živa mohla chlubit nádhernýma havraníma vlasama, dlouhýma, i na márách, rozprostřenýma dosahujícíma až po pás. ,,Co je to?" mezi prstama mi uvízne jedinej pramen. Odlišnej od ostatní záplavy černě. Šedivej až skoro do běla. Nepřirozenej, přesto je zřejmý, že pravej nikoliv módní výstřelek.
,,Zvláštní, ještě minulý týden, když u mě byla na kontrole, je neměla," zamručí Burton, ,,Nikdy jsem to na vlastní oči neviděl, jen slyšel, že je to možné. Někdy se to stává při obvzlášť traumatizující zkušenosti. Musí to být ono. Prožitá hrůza těsně před tím než ztratila vědomí," usoudí, bez známky, že by mu nezvyklost jevu dělala sebevětší starost, ,,Chudák holka," způsob jak jí jemně pramen vlasů vrátí na místo, nakřáplej hlas, napovídaj, že ve všem tak docela nad věcí není.
,,Nebo jí něco vyděsilo ještě před tím-" Asi se chytám příslovečnýho stébla, ale vážně doufám v technickou závadu na autě, dostatečně dlouhá doba k tomu prožívat smrtelnej strach. Cokoliv, co by vyloučilo úmysl. I když samozřejmě, ne jeden sebevrah se vyděsí a v momentě, kdy už není návratu, si svůj záměr rozmyslet chce.
,,S ohledem na okolnosti... ano, pravděpodobně by to nebylo nemožné," potvrdí mi, přesto jako by se nezdál o svý pravdě sám přesvědčenej.
,,To je váš odbornej názor?" možná sem zaujatej, od Bena zvyklej na jiný standardy, ale nemůžu se zbavit dojmu, že buď to mám před sebou největšího medicínskýho nedouka nebo doktor, pod exteriérem dobráckýho medvěda podtrženym zarostlou tváří a živýma inteligentníma očima s vráskama okolo něco skrejvá.
,,Obávám se, že činit zde jakékoliv konkrétní závěry, přesahuje hranice mé odbornosti venkovského lékaře. Netroufal bych si spekulovat. Příčina umrtí je dána, ovšem okolnosti, jaké mu předcházely, spíše náleží do kompetence někoho povolanějšího. V mnoha ohledech je mladistvá duše komplikovanější nežli dospělého jedince, hůře se vyrovnává se složitými úskalími života. V takovém případě, by se nedal vyloučit ani úmysl, přesto, že způsob, jaký si zvolila, není zrovna typický pro někoho jejího věku, vše by tomu nasvědčovalo. To jsou ovšem jen spekulace-" přes její tvář opět přetáhne plachtu. Symbolicky. Případ uzavřenej. Zasune přihrádku na původní místo.
,,Sebevražda? To je to co mám říct jejímu otci?" Všechno to do sebe tak dokonale zapadá. Puberťačka s nelehkym životem, co se to rozhodla zabalit a v poslední moment si to rozmyslela. Hrůza z vlastního činu i blížící se smrti, boj o život. Asi vážně je nemyslitelný si i jenom zkoušet představit, co takovej člověk prožívá. Tragický, ale ne nereálný. Tak proč se to jenom já zdráhám přijmout?
Doktor si s dlouhym povzdechem stiskne kořen nosu. Možná, aby potlačil únavu deroucí se do očí po celonoční práci nebo něco jinýho. Osobní pocity jsou v obou našich branžích spíš na překážku. ,,Lituji." Nevim přesně k čemu jeho lítost patří a vlastně ne, že by to bylo v daný situaci nějak důležitý. Burton pomalu přejde ke svýmu stolu a posadí se. Únava patrná v každym pohybu. ,,Omlouvám se, že vám nemohu nabídnout místo, nejsem zvyklý zde přijímat příliš návštěv," prohlásí. Skutečně, prostor vymezenej pro jeho osobní potřebu, je spíš spartánsky zařízenej, obsahující jenom nejnutnější, židli stůl a kartotéku, tolik odlišnej od luxusu veřejnejch prostor recepce.
,,To nevadí, stejně bych měl jít," nevidim důvod, proč dál svůj pobyt tady prodlužovat, ne snad, že bych se necejtil dobře v prostorách márnice, jenom ne v týhle konkrétní. Nicméně se musí nechat, že místní domácí se hodně snaží, abych změnil názor.
,,Škoda, doufal jsem, že si se mnou vypijete skleničku," i tak na stůl, tak povědomym způsobem z nejbližší zásuvky, vyloví dvě whiskovky a lahev bourbonu, ,,Nemyslete si o mně nic zlého, jen v případech jako je tento... je to nezbytné," narozdíl od Bena a jeho nekonvenčnímu přístupu, snad ke všem aspektum života, mu záleží na jeho pověsti. A nepochybně i dobrejch způsobech, tak trochu zaváhám, než se opřu o hranu stolu, ne přímo pohodlnej posez na desce, jakej sem bejval zvyklej zaujímat v totožnejch situacích, ale tak nejblíž známýmu, jak je možný.
,,To si nemyslim ani náhodou. Někdy je se opít jedinej způsob jak se nezbláznit," Přijmu skleničku s frází, kterou sem od Bena slýchal nesčetněkrát, vždycky to bejval způsob spolu s našima alkoholovýma sedánkama, jak upustit trochu páry, když se zdálo, že případ uvízl na mrtvym bodě. Nezdá se, že by to měla bejt tahle situace, protože tenhle případ se jeví dost zřejmej, nicméně aspoň něco z doktorova napětí jako by povolilo.
,,Jak je na tom Pete? Musí být zdrcený. Ti dva spolu měli opravdu uzký vztah, takový jaký se mezi dcerou a otcem málokdy vídá," zajímá se. V hlase i ve tváři vepsanej soucit. Asi mi chvíli bude trvat, že tady je doktor něco jako rodinnej přítel. Ten, kdo vás zná víc než vaši nejbližší a zpravidla svý pacienty doprovází od kolíbky do rakve. Aspoň muž přede mnou se zdá jako přesně ten prototyp.
,,Nechal sem ho v péči Viktora nakonec. Za danejch okolností mi to přišlo nejsprávnější. Když říkáte úzkej vztah, jak moc myslíte?" nedá mi to, abych se nezeptal. Zpětně vzato, Woodsova reakce na zprávu o umrtí jeho dcery, nebyla zrovna to, co by se dalo všeobecně očekávat.
,,To je dobře, moc dobře. V takových situacích je nejlépe mít na blízku někoho, kdo porozumí a poskytne radu i útěchu. Ať už vás napadlo cokoliv, křivdil byste mu-" doktorova obranná reakce se naopak předpokládat dá. ,,Pete se de facto pro Maddison vzdal veškerého svého osobního života, což coby praktik samozřejmě nepovažuji, za příliš zdravé, ovšem na druhou stranu se tomu musím obdivovat. Já osobně bych to myslím nedokázal a to mám prosím tři děti-" asi bych měl bejt rád, že nahlas v jeho projevu nezazní, že já jako zvrhlík z ještě zvrhlejšího velkoměsta očekávám jenom samý zvrhlosti. A možná, že právě doktor, je ten, komu tu křivdim. Ve svým nedostatku rafinovanosti je sympaticky čitelnej: ,,Vy máte nějaké děti?" otáže se krásně bezděčně konverzačně. Nesměl bych jenom vědět svý. První pravidlo o New Hope, který sem pochopil- nic a nikdo není takový, jak se zdá.
Vzhledem k tomu, že mluvim pravděpodobně s jednim z mála místních, který muj vztah s Jimim, zdá se, akceptujou, nejde si otázku vyložit jako pokus o impertinenci. Pravda je možná záludnější. ,,Pokoušíte se budovat mojí anamnézu?" ušklíbnu se přes okraj skleničky. Těžko bych mohl mít zrovna jemu za zlou zvídavost. Navíc tentokrát je to prvek odlehčující těžkou situaci.
,,Možná. Stále jste u mne neabsolvoval prohlídku nutnou k přijetí do zaměstnání," odvětí hladce. Počítám, že jeho nóbl obličejový svaly, nejsou vytrénovaný k něčemu tak plebejskýmu jako mi jednoduše ušklíbnutí vrátit, nicméně mírný pobavení, a ani unce studu nad odhalenim, se dá vyčíst v jeho očích.
,,Snad někdy jindy. Pro teď, dík za drink," oplatim mu stejně zdvořile. Prázdnou sklínku nechám s tichym kliknutim zazvonit o leštěnou desku dřeva. Konec konců zdvořilost, je to co se tu cení. No to co já si na sobě cenim, je moje absolutní neschopnost podřídit se pravidlum. Zůstanu teda věrnej předevšim tý. Jedno jaký jsou místní zvyky i to, že možná, jenom možná, bych pro místního felčara mohl nakonec najít něco sympatií.
,,Je zde ještě jedna taková drobnost-" změna v hlase starýho doktora mě přiměje zastavit se na místě a otočit, ,,Jde o ten hematom na kotníku slečny Carterové, nechal jsem ho podrobněji prozkoumat, zdá se, že by skutečně mohl být způsoben poněkud nešetrným uchopením-" pokračuje rozvážně jako by snad právě nevypustil tu největší bombu.
,,To je přeci skvělá zpráva! Pak zbejvá jenom porovnat otisk a máme vraha," skutečně sem novinkou tak nadšenej, že přejdu fakt, že se jí dozvídám až dodatečně a vlastně spíš jenom tak bezděky.
,,Obávám se, že to nebude tak snadné, ani s tím nejmodernějším vybavením, jaké mají v laboratořích v Little Rocku, nebylo možné získat dostatek identifikačních rysů k porovnání. Poloha umístění a intenzita působícího tlaku odpovídá druhé osobě, pravděpodobně muži, ovšem to, co se uchovalo by nevydalo víc než na otisk malého dítěte... Mrzí mne, že to trvalo tak dlouho a výsledek je nulový," dodá Burton zkroušeně.
,,Možná jenom hledáme vraha s malejma rukama, ne?" ušklíbnu se vlastní nadsázce, marnej pokus staršího muže povzbudit.
,,Pravděpodobně, jsem se špatně vyjádřil, zcela chybí papilární linie-" doprovodnej povzdech je směsí frustrace a pokusu zachovat trpělivost, ,,Upřímně nerozumím důvodu vašeho optimismu," vypadá skutečně zaujatej.
,,Já upřímně nechápu důvod vašeho pesimismu. Je tu možnost, že dotyčnej měl rukavice, což je lepší než nic, protože to znamená, že se na celou akci důkladně připravil-" samozřejmě, s Bebsiinym barvitym životem není ani vyloučený, že by k pohmoždění došlo dřív a při zcela jinejch okolnostech, jenže to mi k jejímu založení tak docela nesedí.
,,Možná, ačkoliv ani to se nedá prokázat tak jistě. Získání otisků z těla oběti je obtížné, to vám patrně nemusím připomínat, ovšem i tak jsem doufal v lepší výsledek," zakončí Burton znovu ponuře.
,,Hlavu vzhůru, jak se říká, tam odkud pocházim- lepší než drátem do oka; je to dobrej začátek. Místo dohad, máme jistotu-"
,,To je to čeho jsem se obával. Nedovedu si představit, že by ji chtěl někdo ublížit a ještě horší představa je, že ten někdo tu chodí stále mezi námi," zní skutečně ustaraně, znovu daleko za linií profesionality. Pravděpodobně nebylo v New Hope chlapa, na kterýho by Bebsi neudělala dojem.
Přesto se nemůžu zbavit neodbytnýho pálení, jako by za tím bylo i něco daleko víc. Pořád mám v hlavě hádku, který sem byl svědkem v kanceláři Bebsina právníka a důvěrnýho přítele v jedný osobě. ,,Je tu ještě něco, co byste mi chtěl říct?"
Už to skoro vypadá, že by se mi mohlo podařit prorazit onu barieru, jakou je obklopená celá osobnost místní paní Robinsonový, jenže je to pryč s doktorovym dalšim dlouhym výdechem: ,,Ne, v tuto chvíli ne," tentokrát se vyhne očnímu kontaktu, což je stejně dobrý, jako kdyby připustil, že co říct má.
,,Jak myslíte. Přijdu na to, kdo jí to udělal a přiměju ho se zodpovídat, bez ohledu na to, kdo to bude. Přeju hezkej den," skutečně bych delší prodlívání považoval za ztrátu času, pravděpodobně nás obou o to víc mě překvapí, když mě znovu zastaví Burtonův hlas.
,,Šerife, z celého srdce doufám, že se vám to povede," tentokrát zní doktorův hlas pevně, pohled zrovna jako držení těla, jsou přímý. Není důvod pochybovat o upřímnosti jeho prohlášení. Zbejvá jenom zjistit, co za tim všim vězí. Ovšem to bude muset počkat. V ideálnim světě, bych měl rád aspoň jednu věc uzavřenou.
***ooo***
Zbytek mýho dne je dlouhej a ani za mák plodnej. Přirozeně se dozvim od sousedů školní poradkyně, že dotyčná si ráčí vybírat svojí jistě zaslouženou dovolenou, někde ve veselejších končinách, takže mě nečeká nic jinýho než papíry, papíry, nic než dlouhá řada papírování. Sem názoru, že předtim než se někdo hloupě rozhodne fláknout se svojí pozemskou existencí, vždycky by si měl uvědomit, kolik papírování s tim někdo jinej bude mít. Nic proti Maddison, všechny fakta zatím ukazujou na to, že to bude přesně její případ. K větší podpoře mý nenaloženosti, ani zvednout perka servismanskýmu flákačovi, mi nepřineslo kýženej efekt. Ani zjebat ho nebylo za co, anžto odvedl, zdá se solidní výkon, když dokázal vrak její káry rozebrat do posledního šroubku a zase složit. S negativním výsledkem. Teda negativnim v tom smyslu, že fáro bylo bez chyby než se naše zlatý děvče rozhodlo ho krapet umejt v jezeře. S vidinou ne tak docela snadnýho úkolu, druhej den, oznámit jejímu tatíkovi, že nejspíš nikdo a nic za jeho tragédii vážně nemohlo, nejsem tak docela naloženej, když dorazim dom. Ergo mě zrovna dvakrát nepotěší, když zmerčim, že Jimi má společnost. V obejvačce na sedačce, jeho hlava skloněná vedle hnědovlasý copatý. Zbytek figury oděný v minitričku a kraťounký sukýnce v školních barvách mě nenechá na pochybách, kdo je jeho společnice.
,,Nazdar, nenechte se rušit, jenom procházim," nebejt faktu, že vážně musim projít kolem, abych se dostal do patra a mohl zdechnout v klidu; zabraný do tichý diskuse nad sešitem, kterej maj mezi sebou, každej na jedný noze pohodlně holejma kolenama se navzájem dotýkající; obsahující pravděpodobně nějaký hodně vtipný učivo, když tu a tam se od někoho z nich ozve zahihňání, nejpíš by si mě ani nevšimli. Vlastně pochybuju, že by si mě všimli, kdybych se neozval. Když už je mě slyšet přes nějakej adolescentní song, co je hádám poslední dobou nejvíc v kurzu a ozejvá se z mojí aparatury.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lizard Lizard | 8. března 2019 v 12:22 | Reagovat

Hlásím velikou omluvu, poslední tři a půl měsíce mě stahují z kůže a nebyla jsem schopná se dohrabat k ničemu. Navíc jsem přišla na to, že při čtení tohoto v dopravních prostředcích (jediný zdroj volného času) jsem akorát podrážděná, protože si to neužiju a nepamatuji si pak, o co pořádně jde
Ale protože je nutné podpořit nejvíc nej Fénixe ve psaní (a mám absťák), tak jsem tady a tak nějak víš co...
velice děkuji za přidání všech kapitol (a chci mít Jimiho pracovní morálku, protože jsem se tu právě vykašlala na dělání věcí do školy a čtu tady o sexy chlípném policistovi... kterého by si měl víc všímat, chlapeček)
Tož co na to říct, můžu říct, že té jakože recepční v márnici snad i závidím pracovní prostředí? :-D To má lepší než na řadě živějších míst, ale tyhle pseudoprojekty na peníze všichni známe (naše umělecky vytvořené chodníky v hnusném, komunistickém středisku jsou taky neskutečným uměleckým dílem...)
A já se přiznám, Burton se mi prostě líbí, je to sympaťák (přestože to není Ben) + jsem ráda, když někdo trochu zdrbe ovčany :-D z New Hope.
Mimochodem smrt té holky mě bere nějak víc než Bebsina... nemůžu si pomoct.

2 Fénix Fénix | 8. března 2019 v 22:34 | Reagovat

[1]:Vítej, vítej! :-) Začátky roku občas mívají masakrozní ráz, to chápu. Každopádně se tomu říká skvělé načasování, zrovna se několik posledních dní, zaobírám myšlenkou se na to vybodnout. Absence komentářů je frustrující. Takže děkuji, za podporu. :-)
Recepční má opravdu skvělou práci, vlastně ji tam ani ti klienti nijak zvlášť neobtěžují, tedy do doby než přijde zombie apokalypsa, že. :-D To souhlas, takových Wallaců s jejich skvělými a velmi užitečnými projekty se i u nás najde dost. To je smutné, když člověku stačí inspirace rozhlédnout se kolem sebe. :-?
Děkuji, potěší mně, když si někdo některý z mých charakterů oblíbí. Si nedělá žádné iluze o svých spoluobyvatelích. Kdo ví, třeba mu časem na chuť přijde i Springer. :-?
Že by to bylo tím, že, Bebsi si před smrtí přeci jen celkem fajn užívala? :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.