Hříchy otců 17. C

21. července 2018 v 6:41 | Fénix |  Hříchy otců

Dokončení


,,To bych si nikdy nedovolil," prohlásim s mírnym humorem. To, že většinu času je to naopak už nedodám.

,,No proto," Annie se zatváří naoko přísně, ,,Ahoj, zlatíčko," obejme i Jimiho. Docela sladký, jak se on snaží neobratně maskovat pivní lahev v ruce za zády. Počítám, že oboum chyběj společný roky, kdy by se právem mohl cejtit přistiženej při přestupcích spojenejch s dospívánim.,,Ach, vy dva, je dobré vás tu vidět," pronese s uspokojenim v hlase a odstupem, jako by si skutečně užívala vidět nás při veřejný akci. Což je vlastně možná i pravda. ,,Bavíte se dobře?" touha dostat kladnou odpověď je víc než zřejmá.

,,Ujde to," ani pro uspokojení někoho, na kom mi začalo záležet, bych se nepřetvařoval, na druhou stranu v rámci objektivity, musim uznat, že je to celý mnohem míň obtěžující než sem čekal. Samozřejmě, den ještě nekončí. ,,Kde je to naše velký dítě?" okomentuju fakt, že nikde na dohled není další z členů rodiny.

,,Pokud myslíš Helenu, tak ta tu někde okolo pobíhá se svými kamarády. Pokud máš na mysli Edgara, ten tu také někde bude," odvětí s pobavenym úsměvem.

Ptal sem se samozřejmě na její nejmladší, ale nemůžu nemilovat způsob, jak se neuctivě vyjádří o svým manželovi. Jako by mi vykvetla před očima od uťáplý vyčerpaný ženušky k sebevědomý ženě, jakou musela určitě bejt, než rezignovala na cokoliv svýho na úkor spokojenosti v rodině. Netrvá dlouho než se první zmíněnej případ se zapištěnim mýho jména zjeví. Tak tak se stihnu připravit na střet s rozeběhnutym torpédem vrhajícim se mi kolem krku.

,,Kde jste byli?" hned se zajímá.

,,Pryč," škádlit ji je občas stejně tak zábavný jako jejího brášku. Fakt je, že ten ani při svý největší roztomilosti neumí tak pěkně nakrčit nos ani ohrnout ret k vyjádření svý nespokojenosti. Což je na druhou stranu asi dobře.

,,Ale kde?" Hell umíněně trvá na svým.

,,Ve Star City, pro zásoby," nakonec nemám jinou možnost než odpovědět.

,,A přivezli jste mi také něco?" Bez ohledu na to, jak se snaží působit jako velká dobře vychovaná mladá dáma pořád je v ní dost dítěte.

,,Možná," blejsknu okem na Jimiho, soška ošklivýho havajskýho bůžka by se tušim dobře vyjímala mezi jejíma plyšákama a nemusel bych se na ní dívat u sebe v obejváku. To jak se muj milenec zaškaredí je mi dostatečnou odpovědí, že to asi neprojde. ,,Hlavně sme přivezli spoustu dobrot a já bych ti teď mohl udělat nejlepší burger, jakej si kdy, jedla. Takovej jako je děláme v Chicagu, chtěla bys?"

,,Být tebou bral bych to. Nestává se tak často, že by dělal něco k jídlu. Přesněji vůbec," pobídne ji Jimi s mrknutím. Hádám, že já si takový popíchnutí taky víc než zasloužil.

,,Hmm tak jo. Ale malej. Musím mít spoustu místa na cukrovou vatu a koláče," odsouhlasí, nechá se spustit na zem, abych mohl mít volný ruce.

,,Jste vítán," Viktor, celou dobu postávající v diskrétní vzdálenosti mi dá odpověď na nevyřčenej dotaz. Přeci jenom jsou to jeho suroviny, ačkoliv znepokojující množství z nich, odpovídá mejm chicagskejm potřebám. Ale ne, určitě bych ho nemohl podezřívat ze všeho i z toho, že by předvídal, že se mu povede mě tak hladce vtáhnout do víru grilování.

,,Chceš pomoct?" nabídne Jimi. Hádám, že z pocitu viny, že mě do něčeho takovýho uvrtal anebo prostě jenom proto, že je to v podstatě hodnej kluk.

,,Zmáknu to. Běž si sednout k ostatním," k dispozici je stůl s lavicema, kde už zaujímaj místo Helena i Annie. Dnešek je předevšim rodinej svátek, asi by měl trávit i nějakej čas s rodinou.

,,Víš, je to docela úžasný tě sledovat," řekne, že má nejlepší výhled přímo z první řady, nemůže bejt pochyb. Znám pár lidí, co by na mym místě byli nervózní, mít při činnosti tak klíčový pro správnej burger, jako je manipulování kroužků cibule na plátu, aby získala přesně ten správně karamelovej odstín, kdyby přitom měli druhou osobu těsně natisknutou ke svým zádům, že jim vidí přes rameno, no já si rozhodně nemínim stěžovat. V podstatě je to dost příjemný a domácký způsobem, jakej bych si nemyslel, že mi příjemnej bejt může.

,,Možná někdy udělám soukromý představení jenom pro tebe," samolibost v hlase nemusim moc předstírat a Jimiho nadšení s jakym mě sleduje je dost pádnej důvod, abych se do podobný aktivity vážně v dohledný době chtěl pustit. ,,Dáš si druhou půlku? Něco bys sníst měl." I když je mi známej apetit Heleny nemyslim si, že by zmákla dvojitou porci masa se všim ostatnim.

,,To bych si nenechal ujít," Jimiho ruka si najde cestu pod moje tričko, v pravidelnejch pohybech tam a zpátky jemně škrábe holou kůži na hrudi i žaludku.

,,Tohle od tebe není moc fér," zavrčim, jako bych už i bez toho neměl potíže se soustředit půlky sezamovejch bulek temperujících se na grilu nepřismahnout na uhel a vybalancovat je včas bokem na ploše obracečky.

,,Nemůžu si pomoct," se smíchem vydechnutej vzduch mě polechtá na krku.

,,Kdybych věděl, že když budu vařit, udělá tě to nadrženym, dělal bych to častějc," je to to místo, kdy musim překrejt Jimiho ruku svojí a přidržet jí v klidu. Z danýho úhlu nikdo z ostatních nemůže vidět naše podnikání, ale já si nemůžu bejt jistej, že kdyby pokračoval, dokázal bych vůbec napatlat na spodky žemlí hořčici s kečupem.

,,To zní jako slib," Jimi se rtama lehce otře o muj krk, rozhodně ne slušnym způsobem. Krátce prokmitlá špička jazyka navlhčí pulsní bod, dovádějící mě tak k šílenství. Nevim, jestli naštěstí nebo na neštěstí, je to na nějakou dobu jeho poslední zlá akce. Trochu postrádám kontakt s jeho tělem, když se odpojí, a přeci jenom mi začne pomáhat s přípravou aspoň, co se krájení okurek na plátky týče a podáváním nádobí pozdějš.

Viktor taky nezahálel. Postaral se našim holkám o nápoje a společnost během doby, co sme byli zaneprázdněný. Zas je to trochu zvláštní vidět jindy seriozní a způsobnou Annie pít bezstarostně pivo z láhve a uvolněně konverzovat. Tak nějak tušim, že dík izolaci jakou si s Edgarem vybrali, je padre jednou z mála osob z města, s kym se stýká. Jasně, že sem nezůstal jenom u jednoho burgeru, takže je toho dost i pro ně.

,,Myslel jsem, že jste říkal, že pocházíte se severní části Chicaga?" poznamená Viktor k mýmu výběru varianty známější víc na druhym břehu.

,,To jo. Ale mám to takhle rád kvůli tý jednoduchosti. Žádný zbytečný vymyšlenosti navíc, co by tak akorát narušily rovnováhu mezi sejrem a masem," vysvětlim.

,,Takže jeho název je jen náhoda?" Zcestovalej Viktor pobaveně mrkne k ládujícímu se děvčeti.

,,Přesně tak," potvrdim. Až když to zmínil, název burgeru Velký dítě, je v kontextu trochu humornej, ale už oba máme dost zkušeností s pubertálníma dospívajícíma, abysme to dál nerozváděli. Ani peklo se nevyrovná nafučený náctiletý.

,,Co máte dál v plánu?" zeptám se, i když si nemyslim aspoň z toho, co zatím bylo vidět, že by maloměstská zábava skýtala příliš mnoho atrakcí.

,,Soutěž v jezení koláčů!" vykřikne Hell dřív, než se její matka vůbec stačila nadechnout k odpovědi.

,,Účastníš se?" z mojí strany další poštengrování, i když teda s půlkou burgeru se stačila vypořádat statečně.

,,Né, ale ty bys měl. Matt vyhrál loni první místo a někdo od nás by měl jít místo něj," vysvětlí, docela nadšená vlastním nápadem.

,,Promiň, kotě, ale to bych asi nezvládl," znalej svejch mezí ve většině případů konzumace čehokoliv, musim odmítnout, zvlášť když k tomu přidám svojí nechuť účastnit veškerejch vidláckejch disciplín měření si pomyslnejch pér nebo čehokoliv co to má znamenat. Tim ovšem neřikám, že by mě aspoň trochu nemrzelo zradit dívčinu, tak jasně demonstrovanou víru v mojí osobu, zvlášť potom, co se mi naskytne pohled na její zklamanej ksichtík.

,,Ale půjdeme se tam alespoň podívat, že ano?" Pohledem, kterýmu se těžko říká ne, jakej uměj vykouzlit snad jedině mláďata všech živočišnejch druhů, tentokrát postupně obdaří nás všechny tři, kterejch se to má týkat.

,,Já asi ne. Měl bych zůstat a pomoct tady," s vědomim, že Annie svý nejmladší nic neodmítne, Jimimu je to jedno a spíš by chtěl s nima zkoumat pofiderní půvaby buranskejch zábav, zcela pro sebe nepřirozeně, hledám spásu u padreho.

,,Klidně jděte, své jste již vykonal a zasloužíte si nějaké povyražení," Viktorův úsměv neznačí nic jinýho než vstřícnost.

Na oplátku mu já svým zabijáckym pohledem naznačim, co si o jeho povyražení myslim. Ani tak mi to není nic platný. Octnu se doslova vtaženej do víru všeho nejnudnějšího, co vidlácký maloměsto může skýtat. Nejsou k mání jen idioti snažící se přežrat do bezvědomí koláčema v rámci soutěže, nechybí ani patřičná dávka adrenalinu při závodech traktorovejch sekaček šinoucích se strhující hlemejždí rychlostí napříč posekanejma trávníkama. Není zarážející, že všechny tyhle aktivity maj nadšený nemalý publikum z řad sousedů, konec konců vyjma těhle a podobnejch událostí, tu nic jinýho k povyražení není. Opravdu zneklidňující to začne bejt v momentu, kdy Helena i Jimi se nechaj strhnout vlnou povzbuzování. Už sem si dávno všiml, že holka má slabost pro všechno, co má motor a volant, zrovna jako její bratr, ale když ty dva se začnou dohadovat o parametrech různejch po domácku upravenejch modelů a šancí na výhru jejich majitelů, je mi jasný, že asi nikdy nebudu mít schopnost tenhle svět tak docela pochopit. Všechno, za laskavýho a pobavenýho dozorování Annie, takže to vypadá, že ti tři si beze mě na chvíli vystačej. Rozhodnu se to, když v davu, kousek od nás, zahlídnu známou tvář. Osobu, která by mi mohla dát odpověď aspoň na jednu otázku, ne tak podstatnou s ohledem na to, že důležitějšíma, se muj život tady, poslední dobou jenom hemží. Přesto nějak zásadní při snaze pochopit aspoň to málo z řikejme tomu zdejší infrastruktury - pro nedostatek lepších pojmů.

,,Dobrý den, šerife!" Už na dálku vyzařuje větší bezstarostnost, než, když sem jí viděl naposled.

,,Dobrý den, Mavis," opětuju zdvořilost.

,,Hezké vás tu vidět. Jste tu s rodinou?" automaticky kejvne k místu, kde sem nechal trojici svýho doprovodu, ,,Asi ještě neznáte tu moji. Má vnoučata. Pozdravte, děti!" Dva prckové, každej zavěšenej do jedný její ruky a starší dívka možná tak ve věku Hell, velmi způsobně udělaj, jak jim nařídí. ,,Běžte napřed a nevzdalujte se od sebe," pobídne je pak, nejspíš v předtuše duchu našeho rozhovoru. Úsměv pyšný babičky zanikne, jakmile zůstanem sami.

,,Řekněte mi, proč?" otázka je nasnadě, vrtající mi hlavou od první chvíle, aniž bych ještě věděl, že mě její doporučení nasměrovalo špatnym směrem. Přes svý znalosti, žena mi nepřišla jako pomlouvačnej druh člověka, ani nedokážu vidět konkretní důvod, proč by měla chtít zavařit někomu, ke komu se zdála bejt loajalní. Žárlivost ani pomstychtivost nepřipadaj v úvahu.

,,Jste tu nový a zasloužíte si vědět, jak věci chodí," odpoví prostě, bez rozmejšlení, ,,Bůh ví, že jsem vždycky kryla veškeré jeho výstřelky, ale možná je načase s tím přestat. Potřebuje mít vedle sebe někoho, kdo je dost silný, aby mu vytyčil hranici a přitom ho nesoudil. Omlouvám se, pokud jsem vám tím zkomplikovala vyšetřování. To nebyl můj záměr," řekne.

,,Dělala ste to pro jeho dobro?" ujistim se. Tiše přikejvne. Možná je to kajícnej projev ženy, zvýrazňující starostlivý vrásky pod nánosem make-upu, co mě přesvědčí o pravdivosti jejích pohnutek i o tom, že i tentokrát sem na špatný adrese. ,,Nic se nestalo," dodám pro případ, že by potřebovala rozhřešení. ,,Děkuju, za upřímnost," chystám se jí zdvořile propustit, když vrásčitá ruka spočine na mojí tváři.

,,Jste dobrý muž, šerife Springere, já z celého srdce doufám, že zde u nás naleznete svůj domov. Možná všichni zde potřebujeme mnoho úsilí k pochopení nás, ale nejsme tak špatní, když nás poznáte," nakonec je ona tou, kdo propustí mě. Naštěstí. Něco v jejích očích a intonaci by mě nutilo dávat sliby, kterých si nejsem jistej, že bych byl schopnej dostát. Přeci jen, jeden nebo dva lidi, co mě tu chtěj, oproti všeobecný frustraci, jakou z mrňavýho zapadákova mám, je pořád dost málo. Na každej pád, v jednom mám jasno, v loajalitě starý dámy k jejímu zaměstnavateli sem se nezklamal, byť vyjadřovaná nestandardnim způsobem, můžu si bejt na devadesát devět celých devět desetin procenta jistej, že ona nebyla oním anonymem, kterej mě přivedl na stopu starostova dvojího života. Moc bych za to nedal, že jejímu i jinak ostřížímu zraku, tahle jeho nejstinnější stránka, zůstává utajená.

,,Tady jsi. Říkali jsme si, kam ses nám ztratil," měkkej zvonivej hlas spolu s rukou zavěšenou do mýho nadloktí, rychle odvedou moje myšlenky od pracovních povinností.

,,Nic důležitýho, jenom sem si potřeboval něco ověřit," odpovim a vlastně i popravdě. Annie, stejně jako zbytek tý kumpanie, vypadá dokonale uvolněně, takže bych neviděl důvod, jí ani Jimimu zadávat podnět k obavám, i kdyby nějakej byl. ,,Kam vyrazíme teď?" zdá se, že napínavý závody sekaček už skončily a já můžu jenom doufat, že Hell, coby hlavní animátor našich momentálních volnočasovejch aktivit, nevymyslí další šílenost.

,,Na cukrovou vatu!" zahlaholí radostně.

,,O.k. tak tam. Veď nás," odsouhlasim, ať se propadnu, jestli mám šajna o tom, jak se ze mě stal dočasnej vůdce týhle smečky.

,,Bolí mě nohy, poneseš mě?" Hell zakňourá, po energii z před pár vteřin veta.

,,Heleno!" Annie jí pro formu okřikne, ale chybí v tom důraz, spíš zaznívá hodně pobavení.

,,Nejsi na to moc velká, takhle náhodou?" zeptám se, přitom vim, jak to dopadne.

,,Takhle náhodou ne," nic jinýho než pohotovou odpověď jsem od mrňavý příšerky ani nečekal. Jistě, je to asi trochu za čarou k čemu jsou v tomhle městě vedený dívky jejího věku a nejspíš pro ni tahle lajna iluzorní přípustnosti vznikla mnohem dřív. Teda aspoň tak si vysvětluju její nutkání používat mě jako šplhadlo, nosiče, občasnej boxovací pytel a cokoliv dalšího k čemu je ideální využití pro mojí figuru. Ne, nějak si nedovedu představit Edgara, že by si něco z toho nechal líbit. Na druhou stranu, dokud je tak mrňavá a lehká, že jí zvládnu vyzvednout jednou rukou, jako právě teď, nevidim důvod, proč bych jí to měl odpírat.

,,Tak, jak dopadli závody?" nepochybuju, že i k tomuhle tématu mi bude mít co říct. Za chůze přes její rameno mrknu na Jimiho v bezeslovný pobídce. Vlastně teď on jedinej vybočuje z chování svojí rodiny. Fakt, kterej se, k mýmu potěšení, rozhodne rychle napravit tim, že se víc přichýlí k mýmu volnýmu boku, cejtim, jak jeho dlaň nenápadně vklouzne do zadní kapsy mejch riflí. Beztak už víc pobouření budit nemůžem, než já, promenádovat se po hlavní třídě s ženou jinýho chlapa zavěšenou do jedný mý ruky a dospívající holčinou pohodlně mi spočívající na druhý. Celkem snadno se nám povede i sesynchronizovat kroky. Kupodivu nám drazí puritánští spoluobčani věnujou mnohem míň pohoršujících pohledů, než bych čekal a z těch pár, spíš zvědavejch, se nezdá, že by si ani jeden z mejch dospělejch společníků, dělal těžkou hlavu. Je to přibližně ta samá formace, ve který o nějakou tu cukrovou vatu a pár zmrzlin pozdějš, když už padne tma, dorazíme zpátky k Viktorovi. Momentálně muj nejlepší kámoš, protože mi hnedka automaticky podá načatý pivko. Teda fakt je, že by si mohl odpustit ten svůj úsměv alá "Věděl jsem, že budete mít dobrý čas s rodinou, když vás přesvědčím zůstat." Je to až moc blízko pravdě, kterou samozřejmě odmítám komukoliv přiznat, zvlášť ne jemu.

,,Půjdeš si se mnou zatančit?" zaprosí Hell, zjevně povzbuzená dosavadníma úspěchama ve všech případech, kdy se jí výjimečně splnilo cokoliv si usmyslela.

,,Víš, že to neumim, kotě," smírně odmítnu, spoléhající, že přes svoji tvrdohlavost, skutečně má rozumnou stránku, kdy si nechá vysvětlit, když něco vážně nejde. Což by samozřejmě fungovalo podstatně líp, kdyby všichni přítomný dospělí, byli na mojí straně.

,,Nevěř mu, je skvělý tanečník," široce se zubící Jimi svojí sestřičku ještě povzbudí. Nemohl bych mu to mít za zlý, když se přitom v jeho pohledu odráží vzpomínka na minulou noc.

,,Z toho se patrně nevyzujete, příteli," prohodí Viktor, až nesnesitelně pobavenej, na muj účet a vkus.

,,Možná bysme spíš měli najít tátu a nějaké dobré místo odkud bude výhled na ohňostroj-" Bůh žehnej Annie a jejímu nápomocnýmu přístupu, dostat mě z hrozící šlamastiky. ,,Přidáte se k nám?" do otázky zahrne mě i Jimiho. Ten nevypadá, že by měl něco proti, a co se mě týká, zjevně sem už po zbytek dne odsouzenej tim pádem užít si všech radovánek rodinnejch oslav až do konce. Není to tak, že bych měl nějakej zvláštní problém pobejt i v přítomnosti Edgara. Od jeho proslovu na radnici, náš vzájemnej status quo, získal klidnější ráz. Na Jimiho se pořád sotva podívá, ale při naší poslední návštěvě u nich, po večeři vydržel aspoň půl hodiny než se vytratil do svýho obvyklýho úkrytu v dílně.

,,Madam, pánové, omlouvám se, že ruším-" doktor Burton, při svým druhým vstupu, si neodpustí zdvořilost na prvním místě, ačkoliv hned jak se podivám do jeho tváře, je mi jasný, že dorazily trable. ,,Stala se nehoda dole u jezera, asi byste měl jet radši se mnou, šerife," oznámí vážnym hlasem.

,,Dejte mi chvilku," neváhám. Neni pochyb, že to musí bejt něco pořádnýho, když si to žádá moji přítomnost. Doktor není z těch lidí, co by jenom tak pro nic za nic plašili a určitě by neměl důvod do toho zatahovat mě.

Přikejvne, spokojenej s mojí reakcí. Vzdálí se do diskrétního odstupu nechávajíc mi chvilku s rodinou. Můžu vidět starost v očích Annie. Převezme si ode mě Hell. ,,Buď opatrný," řekne měkce. Je v tom víc než mateřská obezřetnost, i když i něco takovýho směřovanýho od ní na mojí osobu je dost nečekaný. Tak jako někteří další, vnímá nevyřčený, přesto jasně patrný znepokojení. Město už není, co bývalo, něco se děje a jenom silnější individuality, jsou ochotný to připustit alespoň samy sobě, když už na veřejnosti se o tom nemluví.

,,Tolik k našemu volnému dni," Jimi mě vyprovodí s úsměvem, kterej není ani z desetiny šťastnej, ,,Myslíš, že bych mohl jet s váma?" zeptá se s nadějí.

,,To není nejlepší nápad. Zůstaň tu s rodinou a užij si ohňostroj. Vrátim se, jak to bude možný," jenom krátce ho políbim, vědomej si, že kolem nás je až moc zvědavejch očí. Asi nikdy jako teď sem nepotřeboval dělit linii mezi vztahem a povinností. Nějak všechno ve mně chce taky zůstat, jenže spíš než rodina a klid, trable jsou to, co ke mně odjakživa patřilo a patří i teď.

AN: Tak co, zvědaví, co se semlelo?

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Elecqua Elecqua | 24. července 2018 v 1:33 | Reagovat

Krásná kapitola. Původně jsem chtěla protestovat proti konci, protože takovéhle seky na závěr by měly být trestné ;-), ale tipuji to na mrtvolu a ty obvykle nikam neutečou. I když jeden nikdy neví. Mnohem víc mě zajímá to tajemno kolem Viktora a na kolik je moje domněnka, že má podobné zážitky s těma nahoře jako Springer, pravdivá, nebo jestli jsem úplně vedle.

2 Fénix Fénix | 24. července 2018 v 4:25 | Reagovat

Děkuji. Obvykle se snažím takových seků vyvarovat, ale při monstrozní délce této kapitoly, to bylo nezbytné. První správný odhad, že událost je zásadnějšího rázu, takže potřebuje mít svůj vlastní prostor. ;-) Jen tak dál. 8-) Zájem o Viktora mne velmi těší. Určitě bude dost materiálu si některé domněnky potvrdit či vyvrátit. Ačkoliv tak podobné (hluboké) zážitky jako Springer, pravděpodobně nemá nikdo. ;-) :-D

3 Lizard Lizard | 22. srpna 2018 v 20:33 | Reagovat

A o měsíc později jsem tady, paráda! :-D Tak tradičně moc děkuji za přidání nové kapitoly s velkým nášupem Jimi a jeho rodiny... (a Springer se tam taky občas mihnul, že ano :-D)
Kdybych nevěděla, že aligátor je toho dalek, řekla bych, že je snad vhodný adept do té trojky... dal Springerovi pivo, jihá.
A tahle gastro kapitola mě téměř zabila. Hambáče, hot dogy (zelí, zelí, zelí!), cukrová vata... to bych snad přežila i závody sekaček, ačkoliv pro někoho, jako je Springer, to muselo být děsivé :-D
Jsem přesvědčena, že v očích obyvatelstva poněkud vstoupl svou účastí na kulturním nášupu... a Jimi se začíná i venku otrkávat, není sladký? Je sladký.
A co se tam semlelo? Jsem přesvědčena, že nějaká moc hezká mrtvolka. Otázka je, zda mrtvolku vytáhli z vody či už ležela sama na břehu.
Ještě jednou díky za kapitolu, byla správně letní ;-)

4 Fénix Fénix | 26. srpna 2018 v 19:37 | Reagovat

[3]: Super, hlavní je se zúčastnit. 8-) Tradičně, mi bylo potěšením.:D
Čistě, kdyby náhodou, tak aligátor ví, že na pivo by ho nesbalil. ;-)  :-D
Tedy, osobně, pro mne tam to zelí bylo dost pekelné, ale s vědomím, že to tak patří... :-? Tak, tak, Springer nám během kapitoly málem zemřel nudou, ale co by pro rodinku neudělal, že? :-D
Nu, nevím, možná by mu reputaci více zvedlo, kdyby vyšetřil alespoň jeden případ. Bude mít příležitost. ;-) Jo, jo, na Jimika se musí pomaloučku, aby se nevyplašil, koloušek, ale možná to časem dá. :-D
Že by gastronabídku rozšířili o pravého českého utopence? Nu, možné to je. Ono je tak nějak možné všechno. ;-) Vynasnažím se to objasnit, co nejdříve. :-)
Rádo se stalo. V zásobě je ještě jedna úplně super letní, ale s mým tempem vydávání, se u ni nejspíše zahřejeme někdy v prosinci. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.