Hříchy otců 17.A

21. července 2018 v 7:03 | Fénix |  Hříchy otců



Zdravím přátelé, jedna plnohodnotná letní kapitola, Jimimu je horko, dostaneme se na párty a v závěru se dostaví malé ochlazení. ;-) Coby odškodnění, za spoždění, máte tentokrát rovnou části tři. Komentáře jako vždy vítány.
Za korekce děkuji Janě.

17. kapitola


Ráno našeho malýho vejletu se nese v tom samym duchu prvenství, co předchozí den a noc. Tentokrát už jenom v tom, že se probudim dřív než Jimi. Příležitostně brblající jinak nehybná hrouda zachumlaná do deky na posteli stěží připomíná mýho, jindy energickýho, partnera.
,,Hej, zlato, vstávej a sviť! Je tu novej den!" Ruku na srdce, z mojí strany je v tom trochu naschvál mít možnost konečně mu oplatit všechny ty rána, kdy mě tahal z postele. Ale taky, možná snad důkladnej sex, možná fakt, že po dlouhý době žádný noční můry, co by mě děsily ze spánku nebo jenom snad, že vypadnout na chvíli z rutiny byl přesně ten životabudič, co sem potřeboval, mi dávaj pocit, že bych měl mít energie na rozdávání.
,,Nech mě umřít," ozve se z pod deky, kterou si Jimi přetáhne i přes hlavu, aby zamezil útoku slunečního světla, který tak laskavě pustim do pokoje rozhrnutim závěsů.
,,Ponurá jsou rána opilcova. Nech mě hádat, tvoje první kocovina?" Vlastně něco takovýho se dalo předvídat s ohledem na množství zrádnýho sladkýho alkoholickýho koktejlu, který předchozí večer zkonzumoval. Otázka, kterou Jimi neshledá hodnou odpovědi, dál předstírající, že je pevnou součástí postele a s jakožto takovym, by se s nim nemělo vůbec hejbat.
,,Jdi pryč. Přísahám, že zabiju tebe a pak sebe, jestli mě nenecháš na pokoji," znovu zahučí, až když se pokusim zabavit mu přikrývku.
,,Ale jdi ty, muj malej vrahounku. Na to aby ses mi pokusil ublížit, by ses musel pohnout, což nevypadá, že bys byl schopnej," nechte to na experta v provokacích, probrat někoho k životu. Aspoň natolik, že Jimi rozlepí oko, aby na mě mohl vražedně zazírat, což by bylo možná přesvědčivější kdyby u toho neměl roztomile rozcuchaný vlasy a pomačkanou tvář.
,,Hodně to zapij," vtlačim mu do ruky dva aspiriny, v dosahu podržim skleničku studený vody z kohoutku. Když sem viděl, jakej divokej směr večer nabral, začal sem předvídat. Takže při malý zastávce v lekárně cestou do hotelu sem k nákupu složenýho ze zubní pasty, dvou kartáčků a lubrikantu, přibral i tubu flamendrova nejlepšího přítele. ,,Lepší?"
Trochu připomíná rostlinu, která pookřeje, sotva do sebe vstřebá dostatečný množství vody, což v tomhle případě obnáší celej obsah skleničky. ,,Pořád mám v puse chuť jako by mi tam něco umřelo," odporem nakrčí nos. Veškerý nepřátelství vůči mojí osobě zapomenutý. Stejně tak jako snaha se probrat. Se zavřenýma očima a viditelnou úlevou ve tváři položí hlavu zpátky na polštář. Tentokrát ho nechám bejt. Není to jako bych kvaltoval se vrátit do blázince zvanýho New Hope, takže máme dost času, aby Jimi přišel mezi živý přirozenou cestou.
Trvá to ještě asi další půl hodiny, během který se stihnu vysprchovat i si dát kafe, protože je mi jasný, že jakmile se muj drahoušek probudí do plnýho režimu, začne vyšilovat, jak nestíháme a na nic z toho už nebude čas. Teda, těsně po tom, kdy se znova probudí, je spíš ztělesnění pravýho opaku slova akční s tim, jak rozespale zamžourá mym směrem a protře si oči.
,,Máš tu pomerančovou šťávu," naznačim ke skleničce na stolku, dost daleko od místa, kde mám na desce složený i nohy. Nemít dvacet minut na práci nic jinýho, než pozorovat svýho spícího partnera, to jednomu už dojde kreativita, jak se posadit aby nezcepeněl. ,,Nejspíš bude z prášku, ale je to tekutina. Tak asi," nemám žádný iluze o kvalitě hotelovejch služeb, vlastně bylo i překvapení, že měli donášku na pokoj. Čerstvej džus by byl už asi velkej nadstandard.
,,Jo. Nejdřív musim do koupelny," odpoví Jimi zjevně ospalym mozkem pobírající jenom tu první část mýho sdělení.
,,Fajn, tak běž. Mohl bych zatím zjistit, jak to tu maj se snídaní," navrhnu. Špatnej nápad. Moje drahá polovička vyspalá do zelena, zezelená ještě víc při pouhym slovu snídaně. Beze slov, velice pomalu zamítavě pohne hlavou. Teprv až pak se odhodlá vylejzt z postele. Taky žádná sláva. Abych to připodobnil, elegantně asi tak, jako když se zombík hrabe z hrobu.
,,Bolí mě zadek," zaúpí, vyčítavej pohled směřující na mojí osobu. Jako bych za to snad mohl. Teda můžu, ale nebyl sem v tom zdaleka sám.
,,Máš okno?" sonduju. Nebylo by divu. Jenom se nemůžu rozhodnout, jestli sem uraženej nebo rád, že na některý aspekty noci zapomněl. Jinak je to docela sranda sledovat změny v jeho obličeji, od nevíry k zděšení, když se mu postupně začnou zřejmě vybavovat některý střípky.
,,Ó můj Bože!" znovu zaúpí.
,,Trefný shrnutí. Kdybys potřeboval pomoct s některejma detailama osvěžit paměť, jsem ti plně k dispozici," ušklíbnu se. Ne, nemám ani dost slušnosti, abych předstíral, že mi ho je líto. ,,Co si pamatuješ jako poslední jasně?" vlastně mě to docela zajímá, jakýho rozměru je to jeho okno. Jestli světlíkový s drobnýma výpadkama nebo přímo výloha, kdy by vymazal celej večer.
,,Byli jsme v klubu... a tys mi koupil to pití..."
,,Ano," nakonec se nad nim slituju a rozhodnu se odpovídat pouze nezbytně nutně, bez toho abych ho tejral nějakou svojí prupovídkou.
,,A byly tam holky a já s nima tancoval..."
,,To sedí."
,,Líbali jsme se..."
,,Zatraceně pravda."
,,Ó muj Bože! Už se sem nikdy nebudeme moct vrátit!" Soudě podle zděšený reakce to s jeho výpadkem nebude tak špatný a vybavil si dost detailů, aby se hluboce styděl.
,,Do města jo. Jenom tomu klubu by bylo asi lepší se nějakou dobu vyhnout. Vítej mezi dospělejma," hrnkem se zbytkem kafe naznačim symbolickej přípitek. Osobně v tom nevidim žádný drámo. Dvě zděšený pipiny mající nás za devianty, nemaj ani na první desítku v žebříčku excesů, který sem se kdy v opilosti a v jeho letech nadělal. Jimi zmizí v koupelně, když se vynoří zpátky na světlo světa, v tichosti se oblíkne. Zvláštní neidentifikovatelná emoce mu přeběhne přes tvář, když sbalí šlajfku a strčí si jí do kapsy. Je zamlklej, i když se usadí do zbejvajícího volnýho křesla a pomalu usrkává džus.
,,Tak ven s tim, co se děje?" zeptám se, když už se ticho stává nesnesitelný. Nevěřim, že by za jeho současnym stavem byla na vině jenom kocovina. To bych ho už trochu nesměl znát a nevědět, jak některý věci moc prožívá a taky o jeho schopnosti nechat se zaživa sežrat zevnitř tim, co ho užírá, než aby to ventiloval, když na něj nezatlačim.
,,Asi ti dlužím omluvu-" zamumlá, upřeně civící na hladinu skleničky držený v obou rukách, jako by to měla bejt jeho záchranná bóje, ,,Choval jsem se hloupě. Dělal jsem včera a říkal některé věci, které jsem neměl. Mrzí mě to," hlesne.
,,Mrzí tě, co přesně? To co si řikal nebo to, že si to nemyslel vážně a jenom si se mi snažil něco odvést?" obezřetně sleduju jeho reakci. Někde hluboko uvnitř mě začíná hlodat něco nepříjemnýho. Asi bych hůř vydejchával, kdyby se mi teď přiznal, že všechno to v klubu byla nějaká hra vyprodukovaná jeho opilou zmatenou mozkovnou, za účelem mě přimět žárlit.
,,Myslel jsem to vážně!" rychle vyhrkne, ,,Jen je rozdíl mezi tím si některé věci jen myslet nebo je dělat a říkat nahlas," dodá. Pro sebe typicky poraženeckym stylem, prohrávající svůj boj s tim, co mu bylo řečený, za morální, když je střízlivej.
,,Takže to mám brát tak, že si myslel vážně, že by sis chtěl střihnout trojku?" jako obvykle, s odstupem času, nejsem vůbec proti takovýmu plánu, třebaže sem částečně předpokládal, že se vypaří ze systému mýho milence spolu s alkoholem.
,,Jo," spíš mu odezírám ze rtů, než aby jeho odpověď byla dostatečně slyšitelná.
Vezmu si ještě nějakej čas na uvažování, něco co sem nakousl už včera večer, ale nechtělo se mi zabejvat podrobnostma. No aspoň, že ve svým přístupu k celý záležitosti mám už jasno. ,,Muselo by se to důkladně naplánovat, víš-" Jimi vzhlídne mym směrem s údivem v očích, ,,Nemohlo by se to udělat v New Hope a nejspíš ani ne tady. Vlastně si nejsem ani jistej, jestli tu maj nějakej podnik, kde by se dal klofnout vhodnej kanditát, takže bysme nejspíš museli vyrazit někam úplně jinam a nejlíp co nejdál odsud, protože tyhle úlety maj dost často tendenci se zvrhnout a pak bysme se ho nemuseli tak snadno zbavit. Teda pokud by ses ho zbavit chtěl?" Tentokrát nechám svoje myšlenky proudit rovnou z pusy prostřednictvim slov.
,,Vážně bys to udělal?" Mám rád ten výraz na tváři svýho mladýho milence připomínající svojí bezelstnou dychtivostí malýho kluka, kterýmu byl právě slíbenej vytouženej vánoční dárek. Poněkud perverzní podtext s ohledem na smyslnou podstatu jeho přání.
,,Neřekl sem to právě? Akorát taky řikám, že se to musí naplánovat. A není to jako bysme zrovna teď měli čas na nějaký delší vejlety," připomenu a vážně se za to aspoň chvilku musim nesnášet. Krátkej zdejší time out poskytnul luxus drobnýho oddechu, ale oba sme si vědomí, že to byl jenom vypůjčenej čas, kterej se neodvratně blíží svýmu konci. Realita haleká k návratu do ní.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ell ell | Úterý v 20:51 | Reagovat

Krásně zpodobněné ono "kalné opilcovo ráno". Tedy myslela jsem, že Jimmy bude z paměti dolovat onu sexuální praktiku, ale můj prázdninový i softvérový výpadek v četbě úplně vytěsnil jak náš malý Jimmy dokáže být vlastně zvrhlý :-?  :-P .
Vůbec si netroufám odhadnout na koho to štěstí padne :-D  :-?, že by náš "svatý" můž, sympatický by na to byl, a člověk se ve svých představách nesmí bát ničeho, že? :-D

2 Fénix Fénix | Před 29 minutami | Reagovat

[1]:Děkuji. To byla jedna z těch pasáží co se tak nějak psala sama, ani nevím proč. :-D Ano, to je Jimi, kterého víc děsí, jak moc se shodil na veřejnosti než co provozoval v soukromí, to na té jeho minutce hanby mělo jen malý podíl. :-D
Jako hrdého "rodiče" mne těší, že by byl "svatý" muž vítaným účastníkem soutěže, nic méně nevím, zda je zrovna on vhodný materiál pro naplnění Jimiho zvrhlých představ. :-? Ale přesně, beztrestně se dá fantazírovat o čemkoliv a komkoliv, kdo ví, některé fantazie se plní, tedy alespoň Jimimu. ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.