Hříchy otců 16A

10. června 2018 v 7:16 | Fénix |  Hříchy otců
Zdravím, určitě všichni souhlasíme s tím, že chlapci si menší oddech zaslouží, takový sebepoznávací výlet má určitě něco do sebe. Kdo bude překvapený stejně jako já, že Springer v sobě našel romantickou strunu, nechť se přihlásí. :)

Za betaread, jako obvykle, velký dík Janě.


16.kapitola


Víkend, jak už to tak víkendy ve zvyku mívaj, se přehnal neskutečně rychle. Nastalo pondělí, ale já bych nemohl říct, že tentokrát bych z něj byl nenadšenej. Jimiho sem nakonec vyzvednul až po škole, abysme se společně mohli vydat na cestu, která sama o sobě, by neměla bejt nijak vzrušující, ale už samotnej fakt jízdy do Star City s odkrytou střechou v parnym letnim dni, nic na starost jenom rychle ubíhající silnice před náma, vítr ve vlasech, AC/DC z přehrávače a Jimiho společnost na místě spolujezdce, stačilo k tomu, abych si uvědomil, jak moc sem potřeboval aspoň na pár hodin vysadit. Do určitý míry tajuplnej cíl naší mise tomu jenom dodává na kouzlu. Svym způsobem mě to baví. Nevim, jestli je to vlivem Viktorovy zkušenosti se zabavovánim děcek z týmu a vymejšlenim různejch dalších pro ně zábavnejch aktivit, na každej pád byl dost úspěšnej v zachování co nejtajnějšího dojmu z podstaty naší mise. Samosebou, že nechyběla ani ručně nakreslená podrobná mapka, podle který sme se mohli dostat hladce až k samotnýmu letišti nacházejícímu se až na druhym konci města. Na první pohled banálně jednoduchý. Až mě skoro zamrzí, že už sme v půli splnění úkolu, když dorazíme do ohraničenýho areálu. Na letiště ne až tak velká plocha, jen nezbytný minimum nutný k bezpečnýmu přistání. Uprostřed jediná plechová stavba místy protkaná korozí, což bude asi spíš jenom tak odhadnu, že i kancelář. Nikde živáčka a co je divný, že ani letadla, co by mi mohlo stát v cestě, když zastavim až před vchodem do budovy podivný dopravní společnosti. S Jimim si vyměníme jenom ledabylý pokrčení ramen a strohý přikejvnutí, když se jedná o to vstoupit do zdánlivě opuštěný budovy.
Ať už sem v hangáru starýho letiště, čekal, že najdem cokoliv, rozhodně to nebylo plavovlasý zjevení připomínající anděla. Dívka, mladá žena se plavně snese k zemi z kokpitu starýho Messerschmittu, její vlasy v ten jedinej prchavej moment vlající volně vzduchem, než je sváže v týlu do funkčního culíku, vlivem světelný hry připomínaj právě tak zářící gloriolu patřící andělskýmu stvoření. Drobná postava, světlá pleť, delikátní stavba kostí v obličeji, celým svým vzhledem předurčená bejt éterická bytost. Na sobě místo lehkýho roucha náležícího k vílám modrý rifle a bílý upnutý tílko zdůrazňující její vnady, svádějící k čistě přízemním fantaziím. Svět jako by potemněl, když si přes něj přehodí koženou leteckou bundu, jednim ráznym pohybem zapne až ke krku. Rozlehlym prostorem se rozezvučej ozvěny kroků vojenskejch bagančat, když míří k nám.
,,Vy jste B.J.?" podaří se mi ze sebe vysoukat skrz poněkud nečekaně suchej krk. Jedno se musí nechat, Viktor má zajímavý známosti, a pokud tahle kost patří k jeho nejstarším, vážně nechápu, jak se mu povedlo udržet svůj závazek.
,,Ne, B.J. je můj dědeček. Já jsem C.J. Letový koordinátor, příležitostný mechanik a v současnosti druhý pilot. Ahoj. Dědeček tady zrovna není, můžu pro vás něco udělat já, hoši?" zeptá se. Vidět někoho převalovat v puse žvejkačku, asi ještě nikdy tak pro mě nevypadalo sexy, jako v jejím podání.
Jasně, kotě, vezmi mě na pěkně dlouhej vejlet do oblak a vejš. Chtělo by se mi říct. Potenciál zabalenej do sexy schránky, to je přesně to, co mě nikdy nenechalo klidnym.
,,Ahoj. Já jsem Jimi a tohle je Springer," na žebrech cejtim pošťouchnutí loktem, ale momentálně nějak nejsem štonc adekvátně reagovat. Asi by mělo stačit, že otevřeně neslintám. ,,Jsme z New Hope a máme tu vyzvednout nějakou zásilku pro jednoho našeho známého," Jimi mě statečně zastoupí v objasňování, zjevně nesvůj víc než já, přebírat iniciativu v tajuplnym úkolu.
,,Jasně. Dědeček mi o tom říkal. Mám vám vyřídit, že zásilka prý pro vás bude připravená zítra ráno a vy si zatím máte užít město," cukne vzhůru koutkem perfektních rtů, pohodí ramenem. Hádám, že její ekvivalent šibalskýho mrknutí. To stačí, abych z celý záležitosti začal mít dost podezřelej pocit, že sme se tu asi stali obětí nějakýho spiknutí. ,,Jo, tohle vám mám taky dát. Je to nejlepší hotel ve městě, blízko centra. Myslím, že tam máte rezervaci," spíš jako dodatečnej nápad, předá Jimimu kartičku s adresou. Zcela jistě nekalý spiknutí. ,,Teď, fakt promiňte, ale mám práci, která se neudělá sama," ohon vlasů znova zavíří vzduchem, když se otočí, pohled na její prdýlku vyšpulenou v upnutejch riflích, zhýbající se pro bednu s nářadím, je ten nejhezčí pozdrav na rozloučenou, co by si chlap mohl přát. Sotva vnímám, jak mě Jimi skoro vyvleče ven.
,,Co budem dělat do zítra?" vyhlíží spíš zoufale než potěšenej nenadálym požehnánim, jakýho se nám v podobě volnýho večera mimo New Hope dostalo. Vlastně ono to požehnání asi není tak nenadálý a začnu přemejšlet, jestli jeho strůjce mám chtít uškrtit, za manipulaci nebo spíš pozvat na panáka. No myslim, že to druhý, Nesvatej Kuplíř ocení víc.
,,Slyšels, ne? Máme tu hotel a celou noc k prozkoumání města," mrknu v odpověď. Vzduch prosycenej odérem v žáru letního dne tavícího se téru z přistávácí dráhy, vítr do nozder zanášející částice písku z okolí, nejspíš ode dneška takovou pro mě bude mít příchuť svoboda. ,,Smím mít tu čest být průvodcem, svýmu princi?" v návalu euforickýho bláznovství lehce políbim Jimiho klouby.
,,Mám na výběr?" Jimimu cukaj koutky pobavenim, ale přesto není možný si nevšimnout určitýho podtónu rezignace člověka lapenýho do pasti. Octnout se v cizim prostředí bez možnosti úniku pro někoho zkrátka může bejt děsivý. I tak může působit svoboda pro toho, kdo se dobrovolně rozhodl vystavit kolem sebe klec.
,,Bude se ti to líbit. Sedej," vyzvu ho, frajersky naskakující do sedadla šoféra bez nutnosti zaobírat se podružnostma jako otvírání dveří. Je to něco jako efekt spojený nádoby. Akce odpovídající důsledku. Čim víc je muj partner nejistej, tim větší já mám nutkání chovat se jako by moje sebevědomí nemělo hranic, což má za konečnej následek, že je on uvolněnější, což mě hecuje k tomu, blbnout o to víc. Mimoto, věřim, že v tomhle případě to bude dost snadný. Mám v rukávu pár es a znalost prostředí na svý straně. ,,Kde začnem? Máš hlad nebo nějaký speciální přání?" nabídnu.
,,Hlad ani ne. Jinak to nechám na tobě. Říkal jsi něco o průvodcích, ne?" ve tvářích se mu udělaj neodolatelný ďolíčky z poťouchlýho úsměvu.
,,Jak si pán přeje," pokusim se napodobit přízvuk anglánskýho osobního šoféra. ,,Ještě předtim, když už sme tady, musim vybavit nějakou pracovní záležitost, neva?" Když Jimi souhlasně přikejvne, nemůže mít páru, že ta moje pracovní záležitost je jenom z části pravda a spíš něco, co by se mu mohlo líbit. Sem vděčnej za řídkej provoz malýho města, kterej nevyžaduje se příliš soustředit na řízení. Jimi je většinu času rozptylující mojí pozornost, ale v současnosti nedělní oblek, ze kterýho vrchní části má jenom bílou košili s vyhrnutýma rukávama k loktům a otevřenejch několik prvních knoflíků mu dává vzhled dokonalý vyváženosti mezi zhýralostí a slušností. Šlajfka i sako spočívaj na zadním sedadle, nevím co ho vedlo k tomu vyšňořit se tak snad v nejteplejšim dnu z léta, ale rozhodně to určitym způsobem umim ocenit.
***ooo***
Možná, že něco o mejch záměrech začne tušit, když zaparkuju před Bebsinou galerií. Oči má do široka otevřený a skoro se dá vidět, jak jeho tělem doslova vibruje vzrušení. Přesto se nemá k tomu vystoupit, jako by nebyl schopnej uvěřit, jestli je to pravda.
,,Můžeš jít se mnou, jestli chceš," povzbudim ho tak nenuceně jak jenom zvládnu. Zkontrolovat Chica, Harpa a Groucha je jenom zanedbatelná část plánu. Tentokrát se Jimi div nepřerazí, jak je rychle z auta. Zůstane stát až před vývěsnim štítem galerie, jako by si vychutnával každou vteřinu. S údivem mladýho chlapce, před kterym se najednou otevírá celej svět. ,,Myslim, že venitř to bude ještě lepší," pobídnu ho s úšklebkem. Možná by se neodhodlal vstoupit, kdybych pro něj neotevřel dveře. Napadne mě, jak pro mě taková prkotina, může mít pro něj zásadní význam. Vkročí dovnitř skoro s posvátnou úctou. Zaznamenám, že všechno zůstalo, tak snobácky načapaný, jako když sem tu byl naposled. Politování hodný, že muj partner má tak málo zkušeností, jak se pohodlně pohybovat v takovym prostředí. Rozhlíží se kolem, na tváři výraz jako by byl skoro ve stavu extatickýho vytržení. V jeho prospěch, ani já si nevšimnu, když se k nám přiřítí blonďatá střela.
,,Nazdar, chlape!" vřelej tón a následný medvědí sevření mě kolem ramen, je něco, co do rámce zdejší chladný snobárny nepatří, ale je to tak. Zírám do vysmátýho obličeje Timmyho- exasistenta panovačný šéfový, teď šťastnýho spolumajitele prosperujícího podniku. Je vidět, že změna postavení mu přišla víc než k duhu. Patrná i z vnějšku, když sexistickej dresscode svojí šéfový vyměnil za barevný značkový tričko s límečkem pořád dost snobský, ale nejspíš něco mu stylově daleko bližšího.
,,Nazdar, zdá se, že se ti daří?" přejdu k formálnějšímu podání ruky, přeci jenom nejsem zvyklej, že by se mi neznámý týpci jen tak vrhali do náruče.
,,Lepší už to bejt nemůže," ukáže prsteníček okroužkovanej snubákem, ,,Z mojí snoubenky je moje žena a čekáme sviště. Obchody jdou líp než předtím. A to je všechno od chvíle, kdy si sem přišel. Uvažovali sme, že bysme z tebe udělali oficiálního maskota týhle prodejny nebo aspoň tvoje jméno v názvu. Ne, fakt nepřeháním. Ono možná to zní hnusně, ale nic lepšího se nám nemohlo stát a ty si ten, kdo ty zprávy přinesl, takže by to bylo i zasloužený," zubatym úsměvem se pokouší zamaskovat dojem, že je prospěchářskej mizera a ta jeho ženuška nejspíš bude to samý, ale já nejsem ten, kdo by ho soudil. Fakt je, že nebohá Bebsi byla dost kontroverzní osoba, aby vzbuzovala různý emoce. ,,No a co ty? Jenom tak na kukačku nebo snad chcete něco koupit?" nezapře obchodního ducha otázku mířící i k Jimimu, kterej moc pokrok neudělal, jenom fascinovaně zkoumá všechny umělecký díla, co jich jenom v přední části je, takže ani příliš nevnímal nic z celý situace před chvilkou.
,,Spíš to první," zahučim neutrálně. Nepochybuju, že Jimimu by se nejspíš líbilo mít nějakej kousek odsud, ale většina z těch věcí by dokázala zruinovat moje konto na dva roky dopředu.
,,Tak jen se rozhlížejte. Když chvíli vydržíš, zavolám kluky, určitě se s tebou taky rádi uviděj a Oskar by vám mohl dát i výklad, kdyby bylo třeba," nabídne a hned se taky jme stisknout čudlík intercomu:,,Oskare, Eriku, pan Štístko je tady. Dovalte sem laskavě ty svoje líný zadky, ať si nemyslí, že nevíme, co se sluší-"
Zdá se, že dynamika jejich vztahu zůstala nezměněná, ale nějak jim to funguje i bez někoho, kdo by nad nima práskal bičem. Ups. V případě Carterový dost výstižnej příměr. Dvojka se zjeví střelhbitě z prostoru, kde vim, že bejval Bebsin kancl. Brunet se spokojí se stiskem mojí ruky a prostym: ,,Ahoj, vítejte." I on zapracoval na obnovení vlastní identity změnou oblečení na kvádro alá úspěšnej spolumajitel galerie. Nevim, co hlasitějš křičí "Alfasamec" jestli silnej oddér jeho kolínký nebo zlatej řetěz vyjímající se v rozhalence košile. Řekl bych, že po zkušenostech s Bebsi si tu někdo potřebuje dokázat jak moc je velkej chlapák.
Jedinej kdo zůstal bezezměny z vnějšku i vnitřku je třetí do sbírky. Portorikánskej kluk má na sobě pořád ty samý upnutý hadry, a že až pateticky loajální zůstal, i když už jeho "Svrchovaná vládkyně" je minulost, svědčí i jeho projev: ,,Dobrý den. Jste tady pro to, abyste nám řekl, kdo to Bebsi udělal?" zajímá se jako jedinej.
,,Áh! Dej už s tim pokoj! Je pryč, a když se v tom budeš pořád šťourat, zpátky ji to stejně nevrátí!" okřikne ho Timmy. Asi ne ve zlým, spíš dost otráveně jako by podobný téma bylo mezi nima na denním pořádku.
,,Objevili se nějaký nový skutečnosti, který je třeba prověřit," můžu mu projevit tolik sympatií, abych odpověděl otřepanou frází. ,,Dám vědět, až udělám nějakej pokrok," slíbim. Zajímavý narazit na nejpíš jedinou osobu, kterou Bebsi skutečně zajímá.
,,To ani nemusíte," brunet se ušklíbne, ,,Rád sem vás zase viděl. Teď když mě omluvíte, pánové, čeká mě pracovní večeře," bokama přitom napodobí kopulační pohyby.
,,Jasně, tak se hezky bav," Timmy, zdá se, že hlavní organizátor, ho propustí s pokroucenim hlavy a pobavenym úsměvem. ,,Ty, Oskare, možná bys mohl na chvíli nechat toho fňukání a provést je tady?" navrhne. No aspoň tolik k rozluštění zbytku jejich identit.
,,To určitě nebude problém," ukáže bílý dokonalý zuby v skutečnym úsměvu, víc zaměřenym na Jimiho než mojí maličkost.
,,Počkej ještě," Timmy k němu přejde a něco mu pošeptá do ucha. I když se snažim, nerozluštim co.
Oskar jenom krátce kejvne na souhlas. ,,Můžeme?"
Jimi stojí na místě jako zkorpnělej. Nezdá se, že by momentálně pobíral všechny dojmy. Zareaguje, až když se dotknu jeho ramena. ,,Běžte napřed, doženu vás," pobídnu ho. Jeho zářivej úsměv je za všechny slova, co by s nima mohl vyjádřit nadšení mít volný pole působnosti prozkoumávat všechny ty roztodivný díla podle chuti. Mít k tomu asistenci jednoho z majitelů je pro něj asi jistější a omezuje to zdání nepatřičnosti pohybovat se v netypickym prostředí. Navíc Oskar je skvělej průvodce. S jeho bezprostředností, přijemnym vzhledem a profesionalitou, snadno spadnou do konverzace. Řekl bych, že když se rozhodnu zůstat celou dobu, tak jim ani chybět nebudu. Trochu mě z toho bodne v místě, kde bych měl mít nejspíš srdce a já se snažim přesvědčit, že spíš je to náběh na infarkt než osten žárlivosti. Portorikánec je inteligentní, kultivovanej a hlavně mladej. Navíc ve všem tom upnutym oblečení vystavujícim vyrýsovanou postavu. Zkrátka teoreticky po všech stránkách partner, jakýho by si Jimi zasloužil místo starýho mrzouta jako sem já, kterej většinu ze zdejších děl považuju za nesmyslný patlaniny a skulptury výplody nejspíš přifetlejch magorů. Ani špetka uměleckýho cítění ve mně.
Timmyho hlas mě vytrhne s chmurnýho zamyšlení: ,,Je fajn tu pro změnu mít někoho, koho to skutečně zajímá místo všech těch snobů, co jenom hledají, kde úlít peníze. Nemusíš mít o svýho přítele obavy, Oskar se o něj postará," poznamená na adresu vzdalující se dvojice, ,,Až na to věčný fňukání po Bebsi je skvělej v tom co dělá," dodá. Asi naštěstí pro mě, neodhadující, jakym směrem se moje myšlenky ubíraly.
,,Jak vám to tu vůbec klape takhle ve třech?" zeptám se. Tuhle stopu sem sice dávno opustil, ale přeci jenom možná by se mohlo vyskytnout něco přínosnýho.
,,Docela jako dobře namazanej stroj. Neděláme nic co bychom nedělali předtím. Oskar na prodejně oblbuje všechny ty dámičky a nažehlený paňáci, co by skutečně hodnotný dílo nepoznali, ani kdyby jim spadlo na hlavu. Erik je velkej pán, ale kupodivu mu většina obchodních partnerů tu jeho komedii baští a myslím, že některý jsou i rádi, že jednaj s chlapem, přeci jenom Bebsi byla pro ledaskoho dost tvrdej chleba na skousnutí. No a já odřu všechnu skutečnou práci," s cynickym úšklebkem ochotně poskytne náhled do jejich infrastruktury.
,,Co nová spolumajitelka, jak s tou vycházíte?"
,,Stará paní? Ta je taky v pohodě. Hlavně na míle daleko, což je ideální stav, jak chceš vidět někoho s kym se dělíš o vedení," zazubí se, ,,Ne, vážně je v pohodě. Dohodli jsme si pravidla a zatím to funguje. Asi je ráda, že se nemusí o nic starat. Co můžu říct, tak z toho byla docela vyšokovaná, co všechno jí spadlo na hrb," poznamená.
,,A vy ste vyšokovaný nebyli?" Otázka co se nutně naskýtá a sem si jistej, že nezajímá jenom mě.
,,Ano i ne. Jak se to vezme. Tahle galerie byla pro Bebsi jako dítě. Něco na čem jí záleželo víc než na ní samotný. Bylo přirozený, že chtěla, aby se dostala do rukou někomu schopnýmu, kdo její sen udrží při životě a nepoloží. A to sme my. Překvapující spíš bylo, že po tom všem, jak se k nám chovala, někde hluboko skutečně uměla ocenit co pro ní děláme," řekne s zvláštnim tónem hlasu, ze kterýho je patrný, že není pravda, že ani on by svojí šéfovou tak do morku kostí nesnášel, jak se občas snaží předvádět.
,,Co ten její amant? Neozval se už od tý doby?" Zeptám se, i když co se týhle otázky týká, mám už hezky dlouho nějakou svojí představu o totožnosti dotyčnýho.
,,Ne vůbec nikdo." Samozřejmě, že ne. ,,Je to docela fajn. Hned se člověku líp maká, když nemusí odrážet všechny ty zástupy použitejch a odloženejch ex," dodá s ušklíbnutim už opět ve svým cynickym módu.
Trvá to dýl jak hodinu než se Jimi s Oskarem zase vynoří na světlo světa.
,,Bylo to úžasný. Děkuju," Jimi se na Portorikánce široce usměje.
,,Za málo. Můžeš se stavit, kdykoliv budeš chtít. Možná by tě zajímalo, že koncem příštího měsíce pořádáme výstavu. Povedlo se nám dohodnout s louisianským muzeem, zapůjčení nějakých prací Davida Hockneyho," nabídne bezrpostředně. Ti dva si evidentně padli do noty, jenom si nejsem jistej, jestli z toho mám bejt nadšenej nebo spíš ne. Určitě ne, pokud by to v budoucnu obnášelo nutnost mojí účasti na nějakejch snobistickejch akcích.
,,To by bylo skvělé," ani se nesnaží krotit nadšení, ,,Miluju ho. Je tak optimistický!" A je to tady. Když už padlo slovo optimismus. Ten Jimiho opadne, hned jak se na mě podívá, tušící mojí odpověď na jeho nevyslovenou otázku.
,,Ještě uvidíme, hm?" Nemyslim to jako frázi. Tohle je něco, co si budu muset prostě skutečně přebrat v hlavě. Svým způsobem je skvělý, jak rychle se povedlo dostat Jimiho z jeho ulity, když by měl chuť se účastnit něčeho zahrnujícího větší počet lidí, jenom já si zatím nejsem jistej, jestli seženu dost chuti účastnit se něčeho, co zahrnuje právě ten konkrétní druh lidí a o čem dopředu vim, že mě bude k smrti nudit.
,,Bude to trvat celý týden. Mohli byste přijít, kdy by se vám to hodilo," navrhne Oskar vstřícně. Zřejmě se skutečně trochu vyzná v lidech, přesně odhadne, co je větší podstata mýho problému a má ke svýmu štěstí i dost rozumu, aby nepozval jenom Jimiho. Už tak stačí, že to bodání u mýho osrdečníku hrozí vyjít na povrch prostřednictvim majetnickýho vrčení. Mezi tim si i se svým parťákem stačí vyměnit pár pohledů, který znovu, ke svojí nelibosti, tak docela nechápu, co znamenaj. Výsledkem toho je, že se v rychlosti omluví a zmizne někde zpátky do útrob galerie.
,,Vydržíte ještě chvilku?" zeptá se Timmy. Začnu mít nějaký nepřijemný podezření, když začne chystat asi středně velkou bednu se slaměnym haraburdim sloužícim jako výtlum při transportu, což je vlastně asi součást jeho práce, takže se zase uklidnim. Ne na dlouho. Oskar se vrátí s dřevěnou soškou, co ze všeho nejvíc připomíná hodně ošklivýho namakanýho punkáče. ,,Řikali sme si, že byste si zasloužili nějakou malou pozornost jako výraz naší vděčnosti a tenhle se tvýmu příteli líbil," prostě oznámí jako fakt, o kterym nehodlá dál diskutovat.
,,Kámo, sice trvám na tom, že je to nezasloužený, ale když už by ses mi chtěl nějak revanšovat, flaška burbonu nebo krabice doutníků jsou taky fajn prezenty," vážně se nesnažim předstírat nadšení, ,,Navíc si nemyslim, že bysme měli přijímat něco tak drahýho," zkusim zaapelovat na Jimiho. Sice sem zdejší skvadru z okruhu podezřelejch už vyloučil, ale i tak se mi příčí vůbec vzít něco od někoho, kdo má co společnýho s vyšetřovánim. (poznámka: pravidlo platící na věcné dary nikolivěk sex.) Nejsem hlupák, a i když nejsem ani historik, je mi jasný, že kreatura bude mít cenu srovnatelnou s luxusnějšim chlastem a nejspíš nejlepšíma doutníkama přímo balenejch na stehnech nejhezčích Fidelovejch mulatek.
,,Skutečná cena není tak závratná, jak si myslíš, je to jenom replika. Tu skutečně nevyčíslitelnou z osmnáctýho století maj v Louvru. Ale zákazníci to milujou. Takže se jim jich pár snažíme vždycky opatřit, když to jde," Timmy se snaží bagatelizovat přitom jaký pálky jsou nasazený na těch pár dalších kouscích v dohledu, je jasný, že svojí hodnotu má.
,,Co to vlastně je?" Z blízka je soška ještě ošklivější než z dálky, a i když nemám žádný speciální představy o doplňcích v domácnosti, myslim, že bejt vystavenej pohledu na tady to mi dokáže způsobit další noční můry.
,,Je to Lono, podle legendy, jeden ze základních hawaiiských bohů, starší než svět," informuje mě hrdě Jimi. To je ten moment, kdy poznám, že sem prohrál.
,,Už chápu, proč na světě přibejvá čim dál tim víc ateistů," kysele se ušklíbnout spolu se sarkastickym komentářem, je asi tak to jediný co mi zbejvá. ,,Umí něco?" Nejsem pověrčivej, ale když už mít něco takovýho doma, mělo by to bejt aspoň užitečný.
,,No má to být bůh deště, úrodnosti a hudby," odpoví Jimi, což nevysvětluje ruměnec, jakej se mu rozlije po tváři ani to, že oba prodejci se poťouchle tlemněj.
,,A?" Vždycky je někde nějaký "a" a na tohle sem náramně zvědavej.
,,A plodnosti," špitne Jimi, opět přesně předvídající mojí reakci.
,,Lásko, to nám dvoum zrovna moc k ničemu není, že ne?" Jo asi sem trochu jedovatej, ale přežít dvě spiknutí za den, muj vnitřní bastard potřebuje obnovit životní rovnováhu. Navíc, kdo by odolal, když se Jimi začne ještě víc roztomile červenat.
,,Je to taky mírový božstvo. Na jeho počest je v období dešťů, což je nějakejch pět měsíců, zakázano válčit a vykonávat všechny nepotřebný práce. Vždycky ho můžeš použít jako výmluvu proč nemejt nádobí," mrkne na mě Timmy, pořád vytlemenej, ze zkušeností ať už ženáče nebo někoho, kdo musí běžně hledat argumenty pro dvojice nespokojený s výběrem zboží jejich partnera.
,,Fajn. Možná, že nějakej mír se nám hodí," vyšlu kapitulační nótu s konečnou platností. Nejspíš žádná kapitulace pro žádnýho vojevůdce nikdy nebyla tak dobrá, jako když se Jimi nechá uvolněně přitisknout k mýmu boku a políbit do vlasů.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ell ell | 6. července 2018 v 21:07 | Reagovat

No Springer je romantik každým coulem :-D
Při nastupování do auta se mi vybavil Belmondo, ovšem ve scéně, kdy to až tak úplně nevychytal :-D  :-D , ale to bychomm Francise degradovali, a to se nestane.
Oceňuje galerie asi stejně jako 99 procent lidí a to 1 procento před dílem zadumaně stojí, moudře civí a polemizuje, co tím chtěl umělec říct :-D
Umí to něco :-? Třeba otevírat pivo :-?  :-D . To si to Jimmy doma hezky vystaví aby na to hned po probuzení každý den viděl. Springer si ze sošky udělá odkládací stojánek na fusekle :-?  :-D

2 Fénix Fénix | 6. července 2018 v 23:14 | Reagovat

A to ještě tu nejromantičtější část nepředvedl. :D
Zmíněnou scénu si sice nevybavím, ale napadá mne několik možností :-D když on by na všechny doplatil chudáček Jimi. :-?
Přesně tak. I když myslím, že jeho partner patří do nějaké speciální kategorie, které se to skutečně líbí. :-D
Ano, otvírání piva by byla přesně ta nejžádanější dovednost. 8-) Skutečně je velmi dobře znáš, přesně tak nějak to bude probíhat, tedy za předpokladu, že se Jimimu vůbec podaří prosadit pro Lonieho přístup do ložnice. V nejhorším případě si Springer své ctěné fusky bude odkládat v obýváku, páč tam bude mít nové stálé působiště. :-D

3 ell ell | 7. července 2018 v 17:27 | Reagovat

Muž z Ria, či Acapulca.
Kluci to spolu válí přesně tak jak čtenář chce, drsňák vs. plyšák. :-P  :-P
Já se těším na Francisův postoj k bůžkovi, jestli ho bude tiše ignorovat, nebo ho bude pravidelně degradovat svým "osobitým" přístupem :D . Jimmy ho bude oprašovat a Springer mu típat vajgly o hlavu :-D

4 Fénix Fénix | 7. července 2018 v 23:06 | Reagovat

Dávno tomu, již dávno, nic méně něco mi říká, skončila ta akce patrně modrými gulemi, že? :-?  :-D

Že si to tak rozdělí, to vlastně ani nebyl úmysl. Vždycky nestačím zírat, jak moc se Jimi plyšácky projevuje. :-D
Tady se musím Springera zastat, není Barbar, takže k devastaci uměleckých děl, byť sebeošklivějších, by se nedopracoval. Což ovšem nevylučuje ztrátu či náhodné zmizení nebo vznícení. ;-)  :-D

5 Black Blood Black Blood | Web | 21. července 2018 v 8:55 | Reagovat

Toto se mi vždy líbilo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.