Hříchy otců 16B.

10. června 2018 v 7:04 | Fénix |  Hříchy otců
Dokončení


***ooo***
Při čekání na Jimiho sem se neflákal. Zjistil sem si pár tipů na dobrý restaurace v okolí a pár klubů, kam by se pozdějš dalo zajít na skleničku. Když už se to všechno tak vyvrbilo, mám docela konkretní představu, jak by zbytek večera měl probíhat. Po zkušenosti z galerie, Jimi byl víc než nakloněnej jakýmukoliv mýmu plánu. I když najít normální restauraci ze slušnýho výběru se trochu spojilo s okružní jízdou po městě, anžto muj civilní běžně ošumělej vzhled zrovna nezapadal do jejich pravidel a já nebyl ochotnej se producírovat ve vypůjčenym saku a oprátce na krk. Ani jednomu z nás to nevadilo, a když sme po nějakým hledání nakonec zakotvili, jídlo bylo víc než obstojný a prostředí přátelský takže žádná stížnost.
S klubem to vyšlo na první pokus beztak sem nepočítal, že bysme našli něco víc odpovídajícho mojí krevní skupině, aspoň, že hladina hluku je v přijetelný úrovni, abysme nemuseli používat posunkovou řeč místo slov. Povede se obsadit i jeden z volnejch boxů, strategicky umístěnej na půl cesty k baru i hajzlíkum.
,,Dojdu pro pití, co si dáš?" dobrovolně se nabídnu. Fakt je, že Jimi tady, narozdíl od galerie nebo i restauračky vypadá nejvíc ve svým živlu. Co se v mládí naučíš... za svojí karieru vChicagu si nočních klubů asi užil víc než já. Ani tak nevypadá, že by se měl k tomu protlačovat se mezi svíjející se omladinou k baru.
,,Soda bude fajn. Víno u večeře mi stačilo," odpoví skromně s nově nabytym smyslem pro zodpovědnost narozdíl od starejch časů. Což je něco, co pro dnešní večer jen tak nemínim akceptovat.
,,No tak, odvaž se je víkend!" popíchnu ho spoléhající na svůj nejpřesvědčivější druh pokušitelskýho úsměvu, co mám v arzenálu.
,,Je pondělí, drahoušku," opáčí drze, ,,A zítra úterý a my brzy vstáváme, abychom byli včas na letišti a vyzvedli zásilku, pamatuješ?"
,,Drahoušku, půvab rebelství je v tom, že víkend můžeme mít, kdy chceme. Navíc sem si jistej, že ta zásilka, ať už je to cokoliv, tak bude v bedně, ergo nikam neuteče," vlastně si tim tak jistej bejt nemůžu, ale to není podstata, ,,Prosííím," sáhnu po nejtěžšim kalibru přesvědčovacích metod, a sice štěněčímu pohledu.
,,Překvap mě," Jimi rezignuje s protočením očí. Přeci jenom svýho partnera znám nějakej pátek, abych věděl, že v podstatě se přesvědčit nechá a ochotně k jakýkoliv špatnosti.
Pojem špatnost je tu asi na místě, barman není žádný dřevo a celkem snadno vyhoví mýmu zadání, který není nijak konkretizovaný, ale účel splní. Podle mýho, ďábelsky tlamolepící kombinace - když vidim, jaký ingredience do koktejlu míchá, je jenom vedlejší efekt.
Jimi se na skleničku zdobenou ananasem, mátou a limetkou, dívá se směsicí nedůvěry a pobavení. ,,Kde máš ty?" zeptá se právem s opatrností na místě.
,,Já nejsem ten, kdo vzplál pro Hawaiiskou kulturu. Mai Tai mi přišel příhodnej," odvětim nevinně, pobídnu ho k pití ťuknutim svojí skleničky s burbonem o jeho. Mea Cullpa, je to z mojí strany tak trochu škodolibá odveta, za příšerku v současnosti naloděnou v mym autě. Pochopitelně, že bych od svýho partnera nečekal nic menšího než, že se odvážně pustí i do něčeho co je zjevná výzva.
,,Je to fantastický!" po prvnim doušku požitkářsky zasténá kolem slámky takovym způsobem, že začnu pochybovat, jestli sem takhle náhodou spíš na příštích pár hodin nenastavil peklo sám pro sebe. Skutečně mám to nejlepší přesvědčení, chovat se tenhle večer mravně, teda aspoň na veřejnosti. Po dlouhý době venku, mezi lidma, se spoustou novejch podnětů okolo, je to pro Jimiho dost velká zátěž i bez mejch sklonů k provokacím. Sotva vstřebal bezprostřední chování kluků z galerie, pozoroval sem na něm lehkou nervozitu i v restauraci. Smutný, jak málo zkušeností v určitym ohledu vlastně s dospělym světem má. Částečně i mojí vinou, protože zpátky v Chicagu, sme na takový místa jako restaurace neřkuli kulturní akce nechodili. Takže muj plán pro zbytek večera je jasnej - uvolnit ho. Neškodná zábava, nic jinýho. Začnu v tom bejt úspěšnej asi po třetím drinku nebo teda spíš je to magickou zásluhou Mai Tai a pořádný porce alkoholu, kterou obsahuje. ,,Půjdem tančit?" Jimiho oči zářej nejenom odrazem mihotavýho osvětlení klubu.
Sotva několik vteřin o tom zauvažuju, rozhlížející se po všech těch výhradně smíšenejch párech na parketu. Star City je možná uvolněnější než New Hope, ale ne až tak moc nebo sme možná jenom ve špatnym klubu. Nicméně tohle mi nikdy nebylo na překážku a nebylo by tim spíš pokud Jimi souhlasí. Problém je někde jinde. ,,Promiň, lásko, moje tělo není stavěný pro rytmus," připustim. Styl jakym se tančící vrtěj do taktu monotónní rychlý hudby mi přijde nepochopitelnej a popravdě představa, že já bych měl dělat nějaký takový pohyby, dost neatraktivní. Teda spíš pozitivně sem si jistej, že dvoumetrovej špalek dřeva kymácející se na parketu by dost neatraktivně vypadal. Přeci jenom mám dost sebeúcty, než abych to vůbec zkoušel.
,,Není to složitý, dostaneš se do toho. Prosííím," zkusí proti mně zopakovat muj vlastní trik se štěněčíma očima. Trik, kterej by zaručeně fungoval na cokoliv jinýho, ale ne na poslední baštu drsňáctví, která mi ještě zůstala.
,,Mám na to moc krve v alkoholu," namítnu, v duchu vypočítavající, kolik do sebe budu muset dostat chlastu, abych se opil na tolik, že bych ztratil zábrany i se soudností. Protože část mě si uvědomuje, co je konstanta; pokud si Jimi usmyslí, nevymluvim mu to a dřív nebo pozdějš nevyhnutelně ustoupim, protože všichni víme, že mu nedokážu odepřít vůbec nic.
,,Dobře," je to způsob s jakým tónem to řekne, bez manipulace, rezignace kluka, kterej od ostatních slyšel odmítnutí moc často, že vím, jak se na konec rozhodnu. Leda by tu byla ještě alternativní možnost. Protože i když se Jimi zklidní v nátlaku; alkohol, hudba, prostředí, dělaj svý, touha se vrhnout na parket doslova vibruje celym jeho tělem. Dvě věci v životě umim dělat dobře, první z nich, je vyvlíkání se z bryndy. Ta druhá... Rozhlídnu se v davu, odhadem zkušenýho lovce. Vhodně poslaný panáky, úsměv stejnym směrem v nestřeženym okamžiku. Výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. Jo! Hurá pro mě! Pořád to mám v sobě!
Dvě cácorky se zjevěj u našeho stolu. Moc bych za to nedal, že budou v klubu na falešný doklady, ale co je mi potom, nejsem ve službě ani ve svým městě. Uhihňaný, prsatý, dlouhonohý, ukazující víc holý kůže než oblečení, pupíky svorně prošpikovaný piercingama. Blonďatý opálený prázdninový Nymfy. ,,Děkujeme, za pití," řekne první, se zářivym úsměvem koketně pohodí vlasama.
,,Půjdeš si s náma zatančit?" druhá jde přímo k věci. Už sem zmiňoval, jak moc miluju dnešní dobu a emancipaci?
Jelikož je otázka mířená přímo k Jimimu, nemůže bejt pochyb. Je to už podruhý v jednom dni, kdy příliš nepobírá co se právě odehrává. Tak krásně čitelnej v jeho tváři zmatek soupeřící s touhou.
,,Jen běž, budu tu zatím držet pozice," pobídnu ho. Nechá se jednou z Nymf za ruku odtáhnout k parketu sotva to dořeknu. Nejspíš bych měl bejt uraženej, že ani jedna z nich neprojevila zájem o mojí maličkost aspoň ze slušnosti, když už sem do nich investoval panáky, jenže jak bych i při svý největší pýše mohl chtít soupeřit s energickym živlem plnym života? Koncentrovanou smyslností, přirozenou elegancí, čirou živočišností, jakou předvádí na parketu, vlnící se mezi dvěma Nymfama. Jako by přesně tam patřil, do záře reflektorů, na výsluní pozornosti, zatímco mně je určenej stín. Svoje dny na výslunní sem si užil a sem zatracenej klikař, že teď se můžu hřát v odlesku jeho záře. Trvá to nějaký tři nebo čtyry skladby, možná je to jedna dlouhá, kdo by to odlišil? Hudba se změní na pomalou, páry se k sobě začnou tisknout, dohromady působící jako zmítající se klubko hadů ozářený červenym schématem reflektorů. Sexuální energie plní těžkej vzduch spolu s kouřovym efektem. Jimi mi věnuje krátkej pohled přes rameno jedný z Nymf tančící zády k němu, snažící se vlněnim prdelky provokovat jeho rozkrok. Nejspíš bych měl bejt žárlivostí bez sebe, jenomže začnu bejt spíš zatraceně nabuzenej, když se Jimi rtama zlehka otře o její holý rameno a šíji, nepatrně víc povytáhne okraj už tak krátký sukně, dlouze a smyslně z vnitřní strany polaská odhalený stehno, druhou ruku nechá odpočívat na jejím bříšku. Můžu si jenom představovat, jak sametová a teplá je opálená kůže na dotek. Přitom se zaklání víc do kontaktu s druhou Nymfou, která je přitisknutá k jeho zádům, nechává se od ní líbat a dotýkat se ho, kde se jí zamane. Holky se vyměněj a on tý aktuální v dosahu svých rtů vtiskne několik bezostyšnejch polibků na holou pokožku ňader nekrytou podprsenkou, lehce se jich dotkne dlaněma, pokračující k jejím bokům. Pak se přetočí opět zády k němu a on i s ní předvede obdobnou šou, ukazující mi víc z jejího těla. Jeho oči už na dálku neopustěj moje. Soukromý představení jenom pro mě. Nevim, jestli sem rád nebo nerad, když song skončí a oni se začnou blížit mym směrem. Jenom vim, že moje koule sou zaručeně modrý a jak kámen tuhý péro nejspíš každou chvíli odpadne, obojí bolestivě přiškrcený v riflích. Dorazej příliš rychle.
,,Bavili ste se mládeži?" akutně nutně přiložim skleničku ke kušně. Pálení z burbonu v krku, mi dávající bolestivě pomalu čas trochu uklidnit rozbouřený hormony.
,,Jasně. Ste bezva táta-" řekne jedna, nevim která a vlastně od první věty sem přestal vnímat zbytek, maje moc práce nezadusit se svým drinkem.
,,Cože?" povede se mi znít relativně klidně. Docela klidně. Zafungovalo líp jak kyblík ledu rovnou do kalhot.
,,No že nás napadlo, že jeden náš kamarád pořádá párty a my tam teď vyrážíme, tak jestli byste Jimiho nepustil s náma?" laskavě mi zopakuje, když už sem ten fotřík, tak sem podle ní asi nejspíš i nahluchlej.
Blejsknu pohledem ke svýmu synkovi, anžto by mě náramně zajímalo, jestli s tím má něco společnýho. Asi to nebyl moc pěknej pohled, protože se skoro nakrčí, dusící v sobě smích zároveň se snažící působit lítostivě. Poslední cent za jeho myšlenky a vědět kam to celý směřuje.
,,Tak co bude?" jedna z divoženek netrpělivě dupne.
,,Holky, bylo to bezva, ale myslím, že tu došlo k nedorozumění," netušim, kdo z nás tří je víc v šoku Jimiho akcí po slovech, když se mi usadí do klína a jme se mi vyšetřovat mandle jazykem. Dost důkladně a nestydatě, až ochotně zapomenu na celej svět i svojí utrpěnou zdrcující porážku.
,,To je nechutný. Úchyláci-"
,,Padáme. Kdo ví, co nám chtěli udělat-"
Zaznamenám, jak krásky vykliděj pole. Ne, že by mě to zajímalo, Jimiho horkej a kluzskej jazyk dělá zajímavý věci na mym patře a dásních. Když se odtrhneme, má krásně zamlženej pohled. Způsob jakým si ze rtů slízne ulpělý sliny, znovu vzkřísí k životu mojí kládu.
,,Takže máš zájem mi vysvětlit, o čem to představení bylo?" Obočí mi vyjede vzhůru v otázce.
Jimiho tváře i uši přímo hořej, těžko říct, jestli studem nebo alkoholem kolujícím v žilách. Nejspíš od obojího trochu, jelikož spíš tak spadne na lavici vedle mě než by si přesedl. ,,Přemýšlel jsem," počítám, že se spíš snaží získat čas srovnat si myšlenky přitom dlouze nasávající svůj koktejl.
,,To musela bejt zajímavá úvaha," neodpustim si.
,,To byla. Dneska ráno ta dívka. Chybí ti dívky?" vychrlí rychle, s ohledem na zkonzumovanej alkohol překvapivě vážně.
,,Co je to za otázku?" asi sem spíš já trochu mimo. Přiznám se, že mladou pilotku sem očumoval, ale nemůžu uvěřit, že by Jimi žárlil a snažil se mi to odvést.
,,Ona byla... A ty si byl tak... Měl si se vidět. A teď když jsme tancovali, tak jsi měl skoro stejný výraz. A když řekneš ano, tak já to pochopím, protože vím, jaký jsi býval než jsme se potkali a taky vím, čeho jsi se kvůli mně vzdal. A já ti chci jenom říct, že se toho vzdávat nemusíš-"
,,Zastav chvilku," vyzvu ho, musim ho chytit za ramena, aby mě trochu vnímal, protože upřímně, se v tom začínám trochu ztrácet, ,,Bavíme se tu o tom, jestli bych chtěl mít sex s někym jinym? Myslel sem, že tohle už sme vyřešili. Ty. Si. Všechno, co chci," pečlivě zdůraznim.
,,To jo. Ale teď se bavíme o holkách to je něco jiného, to nepopřeš," namítne přesto těžko by skryl potěšenej úsměv při mym opětovnym vyznání, ,,Nevadilo by mi, kdybys čas od času..." Vždycky, když už sem si skoro jistej, že mě nemůže víc ohromit, nějak se mu to povede.
,,Věř mi. když řikám, že to není třeba. Jenom se občas rád podívám, to nic neznamená. Vždycky na ženský, protože co se chlapů týče, tak mám to nejlepší, hm?" Neskutečný, že by si někdy mohl myslet něco jinýho. Čas konečně vrátit jeho myšlenky na zábavnější trať. ,,Spíš mi řekni, co ty? Vypadal si, že si to s nima docela i užíváš?"
,,Trochu," neochotně pípne.
,,Zájem o ženský křivky?" pokusim se neznít moc nadějně, protože se mi v hlavě zjeví hned půltuctu špinavejch scénářů, jak jeho nově objevenou případnou přitažlivost společně prozkoumat.
,,Ne tak docela," horlivě nasává ze slámky, dokud se neoctne na samym dnu sklenky, pak až pozná, že nemá vyhnutí, ,,Líbilo se mi, že si se na mě koukal, a když jsem je měl kolem sebe bylo to vzrušující. Ne kvůli tomu, že to byly holky, prostě bejt mezi dvěma tělama. Možná bych byl radši, kdyby to byl nějaký chlap a ty, ale bylo to docela sexy. A pak je tu ta věc, kterou bych chtěl zkusit a asi by fungovala líp s někým jiným a asi zase s mužem než ženou," dokončí, hádám, že k takovýmu vyznání potřeboval pořádnou dávku tekutý odvahy.
,,Cože to má bejt za věc, kterou nechceš dělat se mnou?" zeptám se upřímně zvědavej. Přiznám se, že ne příliš nadšenej myšlenkou, že bych měl svýho milence sdílet s jinym chlapem.
Asi se docela hodí, že nám přinesou další drinky protože Jimi zase potřebuje podporu, než se vyžvejkne. Hádám, že něco co jeho nádherně špinavá mysl osnovala delší dobu a až správně zvolenej sociální lubrikant v podobě chlastu, mu rozvázal jazyk: ,,Líbí se mi, když si hrajem. Miluju, když máš nade mnou kontrolu. Je to něco speciálního. To je ten důvod proč bych to nechtěl zkoušet s tebou, protože by to přesně nebylo ono a navíc si nemyslím, že bys mě nechal," plaše se pousměje, zná mě docela dobře, ,,Ale chtěl bych to vyzkoušet. Opačnou roli. Alespoň jednou, vědět jaký to je. Všechno co pro mě děláš z tvýho pohledu. Jsi naštvanej?" Upře na mě ty svoje nádherný kukadla, kvůli kterým bych mu nejspíš odpustil cokoliv, což ani není tenhle případ.
,,Proč bych měl bejt naštvanej? Je to docela v pohodě, zlato. Určitě je v pohodě, když mi řikáš, co bys chtěl. Jenom budu potřebovat víc času na přemejšlení o tom, v pořádku?" Myslim, že spíš tušim, co navrhoval, přesto jak klopítal kolem správnejch slov. Přibrat do mixu třetí osobu je náročnější a složitější než pouhej scénář, i když po mně chtěl něco, co tak docela, aspoň ze začátku, nebyl muj oblíbenej drink- abych vhodnějš parafrázoval úsloví s šálkem čaje, nikdy to nebylo tak v rozporu s mojí přirozeností, jako je sdílet svýho milence s někym jinym, třebaže na jednu noc. Na druhou stranu neboť vždycky je nějaká druhá strana a tahle je zatraceně atraktivní, bylo zatraceně žhavý, sledovat Jimiho s těma holkama. Tak sebevědomej. Jeho dominantní stránka má nepopiratelný přitažlivý kouzlo, který já bych asi tak docela nedocenil ani nepodal přesvědčivej hereckej výkon, nechat ho experimentovat na sobě. V tom má pravdu.
,,Co ty? Bavilo tě sledovat mě s nima, ne?. Nějak jsem myslel, že jsi to plánoval, když jsi je sem přilákal," do hlasu se mu vkrade nejistota jako by až zpětně začínal promejšlet svoje impulsivní rozhodnutí a začínal litovat.
,,Sme už zpátky u toho, jaký mám tajný fantazie?" Mělo mě napadnout, že mu moje vyjádření z dřívějška nebude stačit a nenechá to jen tak plavat. ,,Piš si, že se mi to líbilo, i když sem to neplánoval. Jenom sem chtěl, aby sis trsnul, když si o to stál. Neměl sem nic za lubem, jestli mě z toho podezříváš," prohlášení by bylo nejspíš přesvědčivější, kdyby se mi u toho podařilo udržet na uzdě vlčí úsměv. Jenže na to to bylo moc dobrý.
,,Víš, že jsi pěkný mizera, když ses z toho vyvlíkl takovým způsobem?" prohlasí Jimi, šťastný uvolněný rysy nesvědčící ani o stopě skutečnýho naštvání.
,,To je mi novinka, miláčku. Nicméně v tomhle případě bych neřekl mizera, spíš pohotově uvažující muž," počastuju ho svým nejlepšim úšklebkem. Můžu bejt spokojenej sám se sebou. V podstatě se to vyvinulo, jak nejlíp mohlo.
,,Pořád mi dlužíš tanec," namítne Jimi. Ne, opravdu se nevzdává snadno.
,,Až odsud vypadnem, možná ti jeden věnuju na hotelu," slíbim, dávající si záležet na náležitě dvojsmyslnym vyznění, který přinutí Jimiho výrazně polknout. Je to ohromující sledovat ho netrpělivě vyhodit brčko z drinku a vyprázdnit na ráz zbytek koktejlu rovnou ze skleničky.
,,Můžem hned," oznámí. Tak nedočkavej nabídnout mi svoje tělo k mojí potěše.


***ooo***

Ať už měl výběr hotelu na starost kdokoliv, zvolil čistý tichý místo s recepčnim diskrétnim, jak má bejt, kterej se moc na nic nevyptával a nečuměl jak tele, že nám bude stačit jeden pokoj. Fakt, ve kterym sem já osobně, speciálně v těhle končinách, čekal zádrhel. Trochu stará škola. Pokoj žádnej luxus s jednou větší postelí, že se na ní dva v pohodě vyspíme, závěsy i tapety na stěnách, který už pamatovali lepší časy. Ale má svojí koupelnu a povlečení už na dálku voní svěžestí. K dispozici je krom dvou nočních stolků malá skříňka, dvě křesla s konferenčnim stolkem a rádio, co je samo o sobě muzejní exponát s otočnejma knoflíkama a analogovym ukazatelem polohy stanic.
,,Šel bych do koupelny první, jestli ti to nevadí," oznámí Jimi s malinko nervoznim úsměvem, tak jako vždycky, když něco požaduje. Trochu mi to připomene náš vůbec první večer. Tehdy by mě určitě nenapadlo, jak se to všechno vyvrbí.
,,Klidně," odsouhlasim. Beztak mám důležitější věci na práci. Nikdo by mě nikdy nemohl obviňovat, že nedodržuju slovo. Pro teď mě za to Karma odmění spolupracující technikou a perfektnim načasovánim. Kupodivu i regulátor osvětlení funguje, umožňující snížit jas místnosti na měkkou teplou záři, víc vhodnou k mejm účelum.
Když se Jimi vynoří z koupelny, zůstane nevěřícně zírat, což je tak nějak reakce, kterou jsem přesně doufal, že vyvolám. Fakt je, že na jeho zevnějšku je taky co k zírání, když narozdíl od večera a očekávání, že vyleze připravenej do postele, je vzorně oblečenej i s kravatou kolem krku. Skoro jako by měl za cíl vyhovět jediný mojí představě, kterou zná, a sice přetažení studentíka ze soukromý školy. Na to bude čas pozdějš.
,,Doris Day?" správně odhadne. Za dobu, co sme spolu sem měl možnost trochu rozšířit jeho hudební obzory klasickym směrem.
,,Hmmmh," souhlasně zahučim. Není potřeba žádnejch jinejch slov, když jeho směrem napřáhnu otevřenou dlaň. Píseň Que Sera Sera znějící ze stařičkýho rádia je přesně ten druh melodie vhodný pro pomalej mileneckej tanec s jednoduchym valčíkovym rytmem, na kterej se můžu chytit.
,,Věděl jsem, že lžeš, když jsi říkal, že neumíš tančit," řekne Jimi. Na rozdíl ode mě, je přirozenej talent, takže se ani nepotřebuje soustředit na kroky jako já.
,,Jenom tohle. Tatík řikal, že správnej chlap potřebuje umět aspoň jeden klasickej tanec. Možná měl pravdu," vysvětlim. Vzpomínky na to jak sme i se ségrou dostávali od rodičů improvizovaný hodiny tance, zatlačim zpátky do pozadí. Teď je nepotřebuju.
Jimi neodpoví. Tentokrát žádná prostořeká poznámka v reakci. Jeho tělo je příjemně uvolněný proti mýmu, nechává se vést. Když pak přijde na řadu I Believe In Dreams položí si hlavu na moje rameno. Stačí nám málo místa k pohybu, jenom tak se nechat unášet línou melodií houslí a klavíru.
,,Myslím, že právě teď a tady je to sen," tiše vydechne do mý kůže na krku.
,,Možná," přisvědčim. Musí bejt, protože jinak neexistuje způsob, jak bych já mohl v reálnym světě v hotelovym pokoji tančit v náručí s mladym klukem. Jimi spojí naše rty do polibku a já usoudim, že pokud je to sen, tak nemám nejmenší zájem se probudit. Po počátečnim líně pomalym vzájemnym hlazení jazyků polibek přejde v něco víc temperamentnějšího. Dostanem se až k posteli. Jakmile se Jimiho zadní strana lejtek dotkne okraje matrace, přerušíme kontakt, jenom na dobu nezbytně nutnou, aby se zbavil saka a kravaty. Užiju si rozepínání knoflíčků na jeho košili pomalu jeden po druhým, líbající každej nově odhalenej kousek kůže vystouplejch klíčních kostí a hrudi. Nechá se strčit, až dopadne zadkem a loktama na matraci. Určitej stupeň drsnosti, kterej se mu líbí. Vysouká se do samýho středu postele, nespouštějící ze mě pohled plnej touhy.
,,Počkej," podá mi svojí kravatu, nastaví ruce zápěstíma u sebe, ,,Vím, že se ti líbí mít mě svázanýho," řekne nemající odvahu dát do hlasu víc síl než pouhej šepot.
,,A nejsem jedinej, komu se to líbí, že ne?" Ví, že mi nebude stačit jenom potřesení hlavou jako odpověď.
,,Ne, to nejsi," pořád tiše, tentokrát zřetelně, potvrdí.
Asi nikdy mi nepřestane vyrážet dech důvěra, s jakou se vkládá do mojí péče. Hladkou látku ovinu kolem jeho zápěstí, další nepatrnej tlak na Jimiho tělo, aby se položil s pažema nataženýma za hlavou, kde volný konce přivážu k příčkám čela postele. Jeho pootevřený ústa přímo lákaj, abych si s nima pohrál, vložil mezi ně prst, prozkoumal výběžky zubů, pohladil hladkej vlhkej jazyk. Mokrý horko, tlak rtů kolem dovnitř a ven se pohybujícího prstu, jsou dost sugestivní k jinejm částem mý anatomie, ale vim, že na delší dobu, tohle bude jediný, co se mi dostane. Dnešek je pro Jimiho. Vyklouznu ven putující vlhkou stezkou slin po Jimiho bradě a hrdle krátce spočinu v jugulární jamce, jemně zatlačim, abych vnímal jeho zrychlenej puls pod bříškem prstu. Jeho vystavenej trup je mistrovský dílo hodný uctívání. Neposkvrněný plátno, na kterym vytvářim imaginární obrazce prostřednictvim otevřenejch polibků a tahů jazyku místo štětce. Odhaluju každý jeho citlivý místo. Nádherně se vzpírá a svíjí vydanej mi na milost. Klečící mezi jeho roztaženýma nohama mu nedávám příliš prostor se bránit, škádlící jazykem pupeční jamku, jednou rukou nad se snažící udržet svýho vzpurnýho milence v klidu, zatímco druhou uvolňuju sponu jeho pásku i se zapínánim kalhot. Není kam se hnát. Nechám si jenom tolik místa, abych mohl vlhkou cestou zmapovat obrys tetování na podbřišku, zvlášť citlivou oblast dráždění který, přiměje Jimiho víc se vzepřít a začít bojovat s vazbou rukou. Bezvýsledně. Do brady mě šťouchne jeho erekce, vykukující špičkou krvavě rudýho. nalitýho žaludu přes vrchní lem slipů. Věnuju jí jenom letmý pohlazení jazykem, víc pozornosti pak dopřeju zbytku penisu uvězněnýho v pižmově vonícím preejákulátem promočeným vězení spodního prádla. Posílim mokrost náležitou dávkou svejch slin nasávající maso přes látku. Dost na to, aby následnej dotek vzduchu v Jimim vyvolal mrazivý zachvění, když se vzdálim pro další nezbytnou část. Zbavim ho polobotek, pomalu jedný po druhý a ponožek. Nikdy sem nevěnoval moc pozornosti jeho chodidlům, hádám, že je na čase to změnit. A že to jsou moc pěkný chodidla, škoda je zanedbávat a nezapojit do hry. Na kluka, hladký a jemný bez jedinýho kazu. Přejedu po celý dýlce nehtama, docela se hodí, že já poslední dobou na péči o sebe neměl čas, takže po sobě zanechám v bledý kůži rudý stopy, který následně ukonejšim dlouhýma tahama jazykem. Jimi se svíjí, vyráží ze sebe neartikulovaný zvuky samovolnýho smíchu, reflexivně se pokouší kopat. Musim jeho kotník držet skutečně pevně, mít vyražený zuby zrovna nepatří k mý oblíbený předehře. ,,Buď hodnej, nebo tě budu muset přivázat i tady. To bys chtěl?" Tentokrát mi pro potvrzení stačí Jimiho olíznutí si suchejch rtů spolu s krátkým příkývnutím. Zbavim ho kalhot i slipů. Z kalhot použiju pásek, je sice koženej, ale tenkej a dost pružnej, abych po tom, co v smyčce utáhnu kotník, mohl volnej konec přivázat k příčce v nohách postele. Hned se jmu udělat test pevnosti vázání prostřednictvím dráždění poslední Jimiho zbývající volný končetiny. Zopakuju svojí hru kombinace nehtů a lízaní na chodidle. Zmítá sebou jako smyslů zbavenej, ale vazby nepovolej. Dokonale bezbranej. Plně v mojí moci. Vtisknu krátkej odškodňující polibek na kotník, postupně sérii dalších po celý dýlce nohy až se opět propracuju k jeho erekci. Pro tuhle chvíli uznám, že škadlení bylo dost, vezmu ho do pusy, co to jde, dokud vzadu na patře necejtim zapulzovat špičku žaludu. Pomalu kloužu po celý dýlce zase zpátky, střídavě v ustálenym rytmu, uživající si žilnatou strukturu na jazyku spolu s chutí s jedinym cílem, dostat svýho milence do určitýho bodu, ze kterýho není cesty zpět. Že sem blízko mi napoví Jimiho vzpírající se boky, zrychlenej dech, když vyhledám jeho oči, sledujou mě, široký jako talíře, zahalený závojem tvořenym ze zoufalý potřeby. Skoro šílený, když ho s tichym mlasknutim pustim. Vtisknu až nepatřičně cudnej polibek na špičku jeho chlouby zoufale čnící do prostoru. ,,Trpělivost, lásko," muj úsměv asi musí vyznít dost zlomyslně s ohledem na situaci. Dostanu se mimo postel. Z Jimiho dosahu. Věnuju důkladnej hodnotící pohled svojí práci na něm. Vypadá nádherně prostopášně zničenej. Zarudlý tváře, naběhlý rty, na sobě nic víc než sněhobílou košili rozprostřenou pod svázanym, potem zbrocenym tělem. Penis lesknoucí se kapkama touhy a mejma slinama, žadonící o pozornost. Dám si záležet, abych mu poskytl obdobně estetickou přehlídku. Zbavenej trika a bot, pomalu poutko po poutku vysunu pásek, uvolnim knoflík i zip riflí. Vyprostim svojí erekci. Dopřeju si několik línejch pohybů zápěstí po celý dýlce. Kalhoty pomalu přetáhnu přes boky, nechám klesnout do hromádky, ze který oproti mýmu většinovýmu spěchu, se mi tentokrát povede elegantně vystoupit. Překonat vzdálenost postele k nočnímu stolku pro lubrikant, kterej sem tam předtim uložil. Jimiho pozornost soustředěná výhradně na mojí chloubu. Pohled nic míň než hladovej. Snaží se zvlhčit si vyprahlý rty jazykem. Připravenej. Dychtivej. Směsice zklamání a očekávání, když pomalu, neuspěchaně otevřu víčko, nechám dávku chladivý emulze skanout do dlaně a rozetřu po svojí erekci. Vrátim se zpátky na postel. Jimi mě nadšeně přivítá roztaženýma stehnama, co mu omezení dovolí. ,,Uklidni se, zlatíčko, teprve začínáme," kluzkym prstem škádlivě obkroužím jeho dírku. Zapulsuje očekáváni, jako by se ně snažila vtáhnout do sebe z vlastní vůle. ,,Nahoru," pobídnu Jimiho jemnym poplácínim po stehně. Ochotně poslechne, nadzvedne boky, abych pod něj mohl dostat jeden z polštářů. Spíš ideální poloha pro moje další plány. Jsem připravenej to vzít dneska pěkně pomalu, tak jak si muj milenec zaslouží. První dva prsty do něj vklouznou hladce, perfektně uvoněnej nepochybně i zásluhou alkoholu kolující mu pořád v krvi. Pomalu krouživě pumpuju dovnitř a ven, vychutnávající si hladký horko, těsný a přitom pružný sevření svalů kolem svejch prstů. Jenom občas pohladim i malou žlázku v cestě. Každej takovej muj tah, Jimiho přirození ocení nadšenym záškubem a Jimi tichym vzdechem. S větší dávkou lubrikantu, pomalu přidám třetí prst. Roztahovanej do všech směrů, krásně se přede mnou otevírá jeho malá růžová brána vedoucí do království rozkoše.
,,Víc," zachraptí Jimi. Nezvyklej udílet rozkazy, jako jeho dírka není ode mě zvyklá na větší roztahování než by bylo nutný. Proniknout dovnitř i se všema kloubama se stane mučivě pomalej proces vyžadující veškerou opatrnost a sebekázeň, který se ovšem mýmu milenci příliš nedostává. Mám co dělat abych volnou dlaní rozprostřenou na jeho podbřišku udržel jeho boky na místě, když se snaží dostat mě do sebe co nejvíc bez ohledu na to, jak bolestivý to musí bejt. ,,Ještě víc!" zasténá, způsobem, že se veškerá moje soudnost vypaří. Zůstane jenom touha vyhovět jeho přáním. Palec přitisknutej k základně posledního prstu, obtížně aplikuju další štědrou dávku lubrikantu, ani tak to není dost. Jimiho těsnej otvor protestuje sebedrobnějšímu kroku k postupu vpřed. Jeho tělo se podvědomě brání přesto, že vědomě se z jeho úst konstantně řine příval proseb, abych nepřestával. Opakovaně se pokoušim ho přemluvit, aby mě pustil dál. Kůže nás obou je pokrytá vrstvou potu. Jimiho tvář zračící směsici bolesti a extáze najednou. Oči má zavřený, drobná vráska soustředění mezi obočím. Ztracenej ve vlastnim světě, jen on sám ví kde. Jeho přirození bez zájmu volně ležící na břiše, nezbytná fyzická reakce na nepohodlí, tělo v nesouladu s myslí. Vim, že tam je klíč k úspěchu nebo neúspěchu. ,,Uvolni se, lásko," znovu ho vezmu do pusy. Dlouhejma tahama, důkladnym kouřenim se snažim znovu obnovit jeho zájem. Když se to povede, je to důvod, abych byl na sebe právem hrdej. I když pulzující tvrdej orgán neústupně zaplňující mojí dejchací trubici slibuje brzký kóma v tom lepšim případě. Na tohle nemám moc praxe, musim si připomenout, pravidlo dejchat nosem. Každopádně, Jimiho vzdechy sílící prosby, stojej za každej moment nepohodlí i vynaloženýho úsílí. Nejsem schopnej vnímat nic jinýho jenom to a jeho vokalizovanou potřebu mít mě uvnitř sebe co nejvíc. Nedokážu přestat pokoušet se porušit jeho těsnost, ani kdybych chtěl. Na patře cejtim hořkoslanou chuť i nezaměnitelný tepání na jazyku, blížícího se Jimiho vyvrcholení. Mezi prstama svírajícíma kořen jeho penisu stisknu ty správný body bránící mu dojít do sladkýho konce. Ten samej moment povolí poslední hráz odporu v jeho těle. Mohl bych přísahat, že cejtim tep jeho srdce ve svejch žilách nebo je to snad jenom vliv přiškrcenýho krevního oběhu, když těsnej prstenec svalů u jeho zkoušenýho vchodu se těsně obemkne až kolem mýho zápěstí. S další žádostí o víc už nemám kam bych šel. Zbejvá jenom zatnout pěst, nechat ji pohybovat se hluboko v Jimiho útrobách. Jako bych s každym tahem mohl bejt schopnej vytrhnout víc rozkoše ze samý hlouby jeho nitra. Nemá smysl mu dál odpírat, co si tak tvrdě zasloužil, povolim sevření na jeho penisu. Hřbet mejch kloubů při pohybu se otře o ono magický místečko v něm. Prohne se. S výkřikem horká prudká dávka semene osprchuje moje mandle, že mám co dělat, abych všechno spolykal. Bezvládně klesne na matraci jako by jeho tělo postrádalo svaly i kosti držící ho pohromadě. Bez odporu jemně osvobodím svojí ruku z těsnýho sladkýho zajetí. Plynule ji nahradim svým pérem už přímo bolavě bažícim po pozornosti. ,,Seš tu se mnou, lásko?" jemně Jimiho polácám po tváři. Sotva patrnej permanentní pohyb pod zavřenýma víčkama, mimický svaly tváře stažený do úsměvu, coby jediný známky, že je při vědomí. Krom hudby z rádia a obscénně smyslnejch čvachtavejch zvuků vytvářenejch mym ptákem pohybujícim se v Jimiho uvolněný dírce, je v místnosti naprostý ticho. Nic co by nasvědčovalo přítomnosti dvou živejch bytostí. Víc než pár úderů srdce a mejch přírazů, než Jimi tichym nasycenym zamručenim potvrdí svojí existenci ve světě živejch. Čas co potřeboval k zotavení vyprší, sotva uvolnim jeho ruce. Nejrychlejší zrychlení z mrtvoly do polohy chtivý potvory za míň jak dvě vteřiny. Prsty tvrdě zarytý do mejch ramen, přitáhne se tak blízko, jak to jenom zvládne.
,,Pojď, udělej mi to jako svojí holce. Chci bejt tvoje holka," horkej šepot hladící moje ucho je jenom sladká třešinka v porovnání s tím jak devastační vliv na mě maj jeho slova. Zatraceně, bohové vědi, že po tomhle sem nikdy netoužil, ale ve chvíli a způsobu, jak to vysloví, maj jeho slova moc katapultovat mě do oblak a ještě dál. Jenže vim, že je tu něco mnohem důležitějšího než moje uspokojení. Něco, co je třeba udělat, bez ohledu na to, co to bude stát.
,,Podívej se na mně!" nařídim, moc jasně neuvažuju, když sevřu ruku kolem Jimiho čelisti, zatlačim na krk. Cokoliv, abych získal jeho plnou pozornost. ,,Pro případ, že bych se dost přesně nevyjádřil. Nestojim o jiný chlapy a už vůbec ne ženský. Ty budeš jedinej, tak dlouho, jak mě budeš chtít. Jenom ty a nikdo jinej. Už je to srozumitelný?" zavrčim protože vrčení je jedinou zbraní vlka zahnanýho do pasti. Mohl bych čekat jakoukoliv reakci na svoje idiotský chování, ale rozhodně ne bezmeznou oddanost a lásku, jaká se zračí v Jimiho očích.
,,Ano, pane," dvě slova stačej, abych si uvědomil, že je muj stejně tak jako já sem jeho. Ani pro jednoho z nás není cesty zpět. Dvě slova stačej, abych explodoval hluboko uvnitř něj, tak prudce jako nikdy předtím ne. Možná kvůli tomu, že nikdy předtím nebyl nikdo, kdo by se mi dokázal dostat tak hluboko pod kůži. Nikdo kvůli komu bych byl ochotnej bořit svoje zásady. Od základů změnit, kdo jsem byl v něco jinýho. Netroufal bych si říct lepšího, to ať posoudí historie nebo nezávislej pozorovatel.
***ooo***
Když přijdu k sobě, z rádia už se ozývá jenom praskavej šum ukončenýho vysílání. Jimi klidně odechuje v hlubokym spánku, stočenej kolem mýho těla, co mu nepohodlná pozice umožní. Proberu se dost na to, abych zrušil vázání jeho kotníku, vymotal z pod nás přikrývku, přehodil jí přes, jak ji příroda vytvořila využít a zase se šťastně zavrtal zpátky do tepla Jimiho těla. První noc, po dlouhý době, kdy budu spát bez nočních můr.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lizard Lizard | 11. června 2018 v 22:51 | Reagovat

Svatá kráso! Jsem se jakože odměnila za zkoušky tímhle čtivem - mimochodem, děkuji, děkuji, děkuji... ale teď fakt... Víc romantických strun, takovýhle romantických strun, žádný Divoký anděl nebo Esmeralda.
Ale víš co, jsem myslela že růže, svíčky, bonboniéra, co já vím, jako správný blboun to otevřela a začetla se večer před spaním... teď nevím, jestli mám být ráda nebo nerada, že se mi pak nic nezdálo.

Každopádně Aligátor se nezdá, získal si u mě velké plusko. Je to hrozně sladké, mohu doufat, že do pokoje nainstaloval kameru? Pro potěchu oka...
Trojka mě hrozně potěšila (to zní suprově), vážně mám ty kluky ráda, dokonce myslím, že už jsem o tom někde básnila. Springere, dáš si Lona vedle postele? Třeba nemravné skotačení strážníka se studentíkem před zraky bůžka přivolá déšť.

Jimi překvapil, ne právě málo. Takovou otevřenost bych nečekala, v tomto bodě otírám slzičky za Springerovo vyznání lásky, že nechce nikoho jiného (jasně, bylo to na konci, ale začalo to těma dvěma kočkama, víme). Představa Jimiho s někým před zraky Springera je na jednu stranu lákavá, na druhou stranu se mi prostě nějak nezamlouvá. Ale Jimi by si to možná měl vyzkoušet, zjistit, že chce jen Springera - nebo šoustat Oskara a u toho chlípně pomrkávat na Francise rozvaleného v křesle se sklenkou v ruce.

Další odstavce asi tak nějak shrnu slovy: no wow... A to nejen, protože ti dva - opravdu dobře napsané. Tohle fakt oceňuji, protože to nemohlo být jednoduché... a často i popis běžného šup tam, šup ven svou nereálností zabije úplně celou povídku. Klaním se. Přestože z minulých kapitol víme, že Fénix na tomto poli problém nemá :-D
Tak jo, začínám mít dojem, že trochu plácám, to bude vedrem.
Modleme se k bohu Lonu za déšť a kapitolu v brzké době. :-D

2 Fénix Fénix | 12. června 2018 v 1:07 | Reagovat

Budu předpokládat, že gratulace k úspěšnému složení zkoušek je na místě? :-) Tedy ale vážně netuším, jak tě mohlo napadnout, že by náš pan drsňák se uchýlil k takovým provařeným praktikám? Možná tak ty svíčky, ony mají i jiné praktičtější využití. ;-)  :-D

Aligátor si pluska považuje nic méně s tou kamerou to není tak jisté, přeci jen je raději, když jej mají, za čestného člověka a do toho jaksi voyerismus příliš nezapadá. tak nevím. :-D s trojkou, ještě nevíme, jak se k tomu postaví Springer. Na tom hlavně záleží. Jo, nejspíš Lona u postele už mají, akorát nevím, proč tím trpět musím já s ohledem na tui průtrž, co mi momentálně bouří za okny a ničí volno. :-?  :-D

Jo, Mai Tai je prevít, ještě nás čeká "ráno po" a mohu prozradit, že Jimi, za svou otevřenost není příliš šťastný. :-D Ano, Springer mě plní nevýslovnou hrdostí, že dokáže vyznávat lásku bez toho, že by to skutečně udělal. :-D Pokud na nějaké takové akce dojde, určitě si je oba užijí nebo další příběh bude pojednávat o tom, kterak šerif hledal, kde zahrabat mrtvolu. ;-)  :-D

Uf! tak ten šutr, co mi při čtení Tvé pochvaly, spadl ze srdce, musel být slyšet široko daleko. Ne, lehké to vážně nebylo a sepsat to mě stálo úsilí a nejspíš i něco z pružnosti jater. :-D Přiznám se, že z těchhle scén mám vždycky příšerné nervy a podruhé, když to pouštím do světa. Takže mnohokráte díky. :-)  Vůbec neplácáš a pokud ano, klidně plácej dále, taková úžasná vzpruha, je pro mě životadárnější než déšť. 8-)

3 Lizard Lizard | 12. června 2018 v 19:03 | Reagovat

Oh, díky, mně se jen líbilo, jak ty kapitoly hezky vyšly, patnáctka na začátek a šestnáctka na konci :-D
No jak mě to napadlo... prostě napadlo. Byla to divná myšlenka, nepochybně divná, ale už jsme v této povídce měli i nadpřirozeno, takže romanťárna by zas tak divná nebyla, ne? A pak už chybí jen jednorožec na duhové louce.

Zase démon alkohol, přiznám se, že po té smršti (čti: postelové scéně) mi nějak vypadlo z hlavy, že byl Jimi mírně nabumbaný. Chjéé, se těším na ráno. Chudinka Jimík.
Hmh, že tím trpíš ty, to chápu. Ale proč já ve čtyři ráno. Ano, skoro všechny okna byly otevřené, takže jsem místo spaní lítala, vytírala a zavírala. To je asi daň za to péčko.
Musíme Springera chválit, starouš to potřebuje (tohle neslyšel, že ne?). Ale velkou pochvalu mu posílám!
Třeba si to nejprve užijí a pak budou spolu zahrabávat, sérioví vrazi z New Hope. Tam by to nikdo nečekal.

Hah, jsem si myslela, že tě potěším. Ale je to jen čirá pravda. Dost dlouhý úsek a mělo to stále hlavu a patu, přičemž to neztratilo na švihu. Podle mě úkol splněn na pět hvězdiček. Játra je třeba uchovávat ve stavu připravenosti a pravidelně pružnost trénovat. Tudíž se toho nesmíš bát a hezky to prokládat takovými líbivými pauzičkami dál. :D

(Mám Aligátora ráda, jakože fakt... ale pořád se mi na něm cosi nezdá. Takže jsem zvědavá, co přinesou další kapitoly. Ani Padre nemůže být tak čistý a dokonalý - a ten jeho pochybný balíček zatím jako za velkou skvrnu na kolárku nepovažuji.)

4 Fénix Fénix | 15. června 2018 v 13:13 | Reagovat

Není zač. To se tedy zadařilo. 8-) Upřímně řečeno a na Springerovu drsňáckou čest, ten jednorožec je mnohem pravděpodobnější, že se zjeví, než bonbonierka. ;-)

Ano, i po té scéně, Jimi by byl též rád, kdyby mu to vypadlo z hlavy. :-D Proč tím trpíš, jasná spoluvina. Já ty zvrhlosti píšu, ty je čteš, ergo Lono nás odměňuje rovným dílem. :-D  Ale nepřál si tu náhodou někdo deštíček? :-D Pro všechny případy asi to porno přestanu psát, páč už mě to počasí nebaví. :-D Springer to slyšel s tím, že je starouš je docela smířený a prý je dobré, žer ho alespoň někdo pochválí. :D Obávám se, že s Jimika seriový vrah nikdy nebude, bez ohledu na to, jak romanticky to zní, on má takovou tu přitěžující věc zvanou svědomí. Nikdo nevíme, kde k němu přišel, ale má, no. :D

Ještě jednou díky. Fakt je, že tuhle scénu se mi chtělo hrozně dlouho psát a nikdo k tomu nebyla příležitost až dokud se Jimik nepískl. :-D Což o to, játra já trénuji, až mám někdy obavy, aby nebyla přetrénována. :-D

(Ani není divu. Shrňme si, co o něm víme: chlastá, karbaní a z nějakého důvodu má sklony ke kuplířství a to nejsou ani zdaleka všechny jeho dovednosti. :-? Ne, není zrovna nejzářivější prototip své funkce. :-D)

5 Miki Miki | 29. června 2018 v 9:23 | Reagovat

Pořád tu jsem, jen mám skluz v ději. [:tired:] Chystám se to napravit o nastávajícím volnu. :-)

6 Fénix Fénix | 29. června 2018 v 9:33 | Reagovat

Mohu jen doporučit, poněvadž se chystám co nevidět pustit další část. ;-) Vás tím nechci zahltit. 8-)

7 ell ell | 5. srpna 2018 v 20:46 | Reagovat

Tak Jimmy tu stroprocentně zastoupil a ztvárnil onu pověstnou „tichou vodu“ :D

Nejdřív nic a pak do jede v rychlém sledu: ožere se, nabudí Springera no a ten závěr, to už se nedá ani napsat :D :D . A bezva taťka Francis měl plné ruce práce :D , tak tady jsi zabodoval :D

Jimmy za chvíli dostane zbrojní pas na své myšlenkové pochody, Springer by měl být na pozoru, neb pak Jimmymu nic neodmítne a jelikož je Jimmy, když se rozjede, k nezastavení, tak by na našeho detektiva mohlo v posteli čekat lecjaké překvápko :D .

No a druhá část povídky, co říct než: zvrhlý chlípníku, chlípný zvrhlíku :D :D . Na konci mi vytanula na mysli hláška z jiné povídky: Hezký maňásek :D

Líbí se mi na konci to vyjádření důvěry mezi oběma, protože každý kdo druhému odhalí své city se pak stává snadnou kořistí.
P.s. jinak obromluva za neomluvitelnou prodlevu. Je to něco mezi masochostickou prokrastinací při četbě a teplotním kolapsem :D

8 Fénix Fénix | 7. srpna 2018 v 4:57 | Reagovat

Řekněme, že Jimi má dobrý důvod, proč obvykle nepije. :-D

Zbrojní pas by to zaručeně chtělo, ačkoliv se obávám, že detektiva  už nepřekvapí vůbec nic. Vlastně mě tak soukromě zajímá, jestli se mi povede dobrat nějakých jeho limitů. :-?  :-D

Děkuji, těší mne, že někdo ocení mou zvrhlost. :-D Ovšem maňásek, mně momentálně zabil. :D  :D Tam se jednalo o podobnou situaci? :-D

Springer si toto velmi dobře uvědomuje, takže s podobnými vyjádřeními má trochu problém a má problém jim i naslouchat. Kdo ví, možná se časem společně k tomu propracují, že to zmáknou i za střízliva. :-?  8-)

P.S. Netřeba se omlouvati, já to chápu, zvlášť ten teplotní kolaps, poslední dny také raději trávím všude jinde, jen ne u pc. 8-)

9 ell ell | 9. srpna 2018 v 21:40 | Reagovat

No situace byla jiná, ale výsledek stejný - oba dotčení vykázali stejnou reakci a stejné nadšení pro věc :D (Ostrovní povídky - Andílek)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.