Hříchy otců 15. B

6. května 2018 v 10:01 | Fénix |  Hříchy otců
Dokončení


Nedokážu se rozhodnout, jestli je lepší nebo horší, že to není nikdo z těch, koho bych mohl beztrestně odpravit. ,,Áh! Tohle už začíná bejt ohraný!" po právu zakvílim. Pořád neopadající trčák stlačenej v riflích zabolí. Teda on už bolel předtim, jenže teď s ohledem na osobu stojící mezi futrama, jeho uvolnění mizí, hádám, nejdřív tak za horizontem příštího tejdne. Tak dlouho bude asi trvat Jimimu, dostat se tentokrát ze šoku.
,,Pardon pokud jsem něco přerušil. Jen, že venku stojí obě auta a nikdo neotvíral. Měl jsem obavy, zda je vše v pořádku," zazní chabá výmluva. K dobru mluvčího, prohlášená podstatně nezúčastněnějš, než koktání mýho zástupce prve.
,,Pojďte dál a vemte místo, padre," pohodim rukou ke křeslu, ,,Nepřerušil jste nic důležitýho," zamrmlám. Asi v daný situaci by mi nemohl nikdo vyčítat, že neznim dvakrát přívětivě ani upřímně.
,,To jsou Cubs?" S ohledem ke svýmu povolání, že by tu měl dštít oheň a síru, když skoro smrtelnej hřích se mu tu odehrál skoro pod nosem, klidně se složí do křesla, celou dobu pohled zaměřenej na dění na obrazovce, poskytující nám tak dost soukromí upravit se do společensky přijatelnější podoby. Což v Jimiho podání obnáší stočit se v nejzazšim rohu sedačky, jak jinak než co nejdál z mýho dosahu, kolenama před bradou maskující pořád trčák a taky rozpaky.
,,Co jinýho? Yankees jsou hned na pořadě, ale hádám, že proto ste sem nepřišel," odpovim. U sebe se spokojim jenom s tim mírně se v leže přetočit na břicho, přeci jenom ve většině případů nemám exhibicionistický sklony. Uvědomuju si, že ne moc uctivá pozice, jak vítat návštěvy, ale návštěvy, mívaj většinou dost uctivosti na oplátku, nevpadat chlapovi do baráku bez pozvání.
,,Vlastně přišel. Mimo jiného. Tak nějak jsem doufal, že bychom mohli společně strávit příjemné sportovní odpoledne," naznačí. Až teď si všimnu, že na stolku přibyl celej novej karton piv, co přinesl s sebou. Pokud má v plánu se podělit, možná bych mu časem mohl odpustit i přerušení naší zábavy. ,,Ale vidím, že jsem skutečně přišel nevhod, možná to necháme na jindy," jme se zase vstávat, nespouští oči z Jimiho.
Ten hlesne: ,,To je v pořádku, klidně zůstaňte," ne moc přesvědčivě, ale Viktor má nejspíš dost zkušeností, aby si to nebral osobně.
,,Jasně, zůstaňte, a řekněte mi něco o tom vašem mimo jiném," vybídnu ho spolu se zapálenim si retka. Ani na chvíli sem mu neskočil na to, že by mu šlo jenom o společenskou návštěvu.
,,Dobrá. Nicméně, věřím, že k tomu bude dost času později. Kelso, jedna z mála dobrých věcí, které Brooklyn dal světu," začne distribuovat modrobílý plechovky newyorskýho pivního moku, ,,Vždy se snažím mít dostatečnou zásobu, pro výjimečné příležitosti. Jedno pro tebe, Jamesi?"
Mráz po zádech mi přeběhne z toho, jak se na mě Jimi úkosem podívá předtim, než slabě pípne: ,,Ano, děkuji." Je to jako kdyby konfrontací s další osobou ze svýho dětství se sám vrátil do role mladistvýho, hledající dovolení napít se alkoholu u svýho rodiče, což bych v daný situaci měl bejt já. Ne zrovna dvakrát přijemnej pocit.
Dobrá věc na Viktorovi je, že pokud si něčeho zvláštního všimnul a já tušim, že všimnul, nijak to na sobě nedá znát. Vlastně vypadá víc než uvolněně, opřenej, natažený nohy překřížený v kotnících. Jediná slabá známka napětí, spíš zvědavosti, od něj pochází v podobě čekání na schválení jeho výběru piva.
,,Žádnej Goose Island to není, ale pořád lepší než místní patoky," dám mu ho. Víceméně. Věc mezistátový rivality, nemohl bych dát nadšenější ocenění, i kdyby bylo stokrát zasloužený. Viktor to chápe. Ušklíbne se způsobem naznačujícim, že přesně takovou reakci čekal, ale v zásadě je spokojenej. ,,Jak to děláte? Máte pivovod nataženej rovnou z Velkýho jablka?" zajímám se. Pokud bych tu v týhle necivilizovaný Tramtárii měl zůstat, určitě by nebylo od věci zjistit, jak se dá získat něco připomínajícího civilizaci.
,,Nikoliv z hlubin země, ale-" Viktor naznačí zdviženym prstem vzůru. Blejskne zubama, když mu moje skepticky zdvižený obočí, vyšle signál, že dost pochybuju, že by ho jeho Nejvyšší šéf, zásoboval chlastem. ,,Letecká dodávka. V Star City je jedna malá soukromá letecká dopravní společnost, patřící mému starému příteli. Nechávám si od nich dovážet zásoby, přímo z N.Y. Když je třeba. Ostatně, to je částečně důvod, proč jsem za vámi přišel," vysvětlí jako by pro oba.
,,Spusťte!" vyzvu ho, gestem ruky značícim, že to do mě může pálit. Cubs už prohrávaj o dva body a nezdá se, že by se na tom mělo cokoliv změnit, takže pro mě mač v telce beztak ztrácí půvab.
,,Předem se zeptám, jestli vy dva už máte nějaké plány na
tvrtého?"
,,Heh?" zareaguju ne příliš inteligentně. Muj mozek se pohybuje v jinejch časovejch rovinách, než abych se obtěžoval s banalitama jako data. I když tohle bych možná zrovna měl. Na moji obhajobu nečekal sem, že tady bych měl s kym slavit a jakýkoliv společenský slavení jde celkově mimo mě.
,,Den nezávislosti," připomene Viktor, ,,Tady ve městě je ve zvyku, že všichni slaví tak nějak společně na náměstí. Společně se griluje, dají se ven stoly, na které každý něčím přispěje. Takový jeden velký banket. Hraje živá kapela a pochopitelně večer je ohňostroj pořádaný městem. Wallden si dává záležet, aby byl každý rok větší a impozantnější než ten předešlý-" pěje skoro pochvalný ódy a mně začíná svítat, kam míří.
,,Ne, ne, ne! Na to zapomeňte! Není žádnej způsob, jak byste mě mohl uvrtat jakymkoliv způsobem se podílet na nějakym družení s místníma vidlákama!" vyhrknu, preventivně, dřív než by měl šanci pokračovat, ,,Nebylo by to vhodný předtim a s ohledem na to, že když sem byl naposled na zdejší hromadný akci, snažili se tam ugrilovat mě, ani náhodou!" Jistě, mám současnou politiku, zavázat si ho, co nejvíc to jde, ale nejsem sebevrah.
,,Slyšel jsem. Mrzí mne, že jsem tam nebyl, abych vás podpořil," zatváří se skutečně lítostivě, ,,Nicméně neměl jsem na mysli nic takového," dodá.
,,To nevadí. Tak o co jde?" rozhodnu se přeci jenom projevit trochu vstřícnosti. Možná i kvůli Jimimu, kterej příliš nepobírá dynamiku naší komunikace s Viktorem představujícim pro něj nezpochybnitelnou autoritu.
,,Mám pro vás přísně tajnou misi s přímo životní důležitostí," nevim, jestli jeho záhadnej půlúsměv a způsob jakym se spiklenecky předkloní, loktama opřenej o kolena, je důvodem ke klidu. Předchozí zkušenost říká, že spíš ne, ,,V pondělí dorazí do Star City má zásilka, je důležité, abych ji měl v úterý u sebe, ovšem nemohu kvůli svým povinnostem zaručit, že bych si ji svedl vyzvednout osobně. Doufal jsem, že by vám dvěma nevadil malý výlet? Samozřejmě, hradím veškeré výlohy a náklady spojené s cestou," rychle přidá, jako by snad na tom mělo záležet.
,,Takže máme jet do Star City vyzvednout vám chlast, nic víc?" Další zkušenost říká, že s podobnejma manipulátorskejma pletichářema je nejlepší vyjasnit si přesný podmínky.
,,Nejedná se jen o chlast-" ušklíbne se nad termínem, ,,Je to ještě pár dalších drobností, bez kterých by však naše oslava nebyla perfektní," doplní. Přemejšlim, jestli mám před sebou překupníka s nelegálníma rachejtlema nebo jakou tajemnou záhadu může chtít pašovat, ,,A přesně tak, jen vyzvednout a doručit. Nic víc," pousměje se způsobem, kterej by měl bejt asi uklidňující, zobrazení čirý poctivosti, ale to už bych ho nesměl přeci jenom trochu znát.
,,Co ty na to? Zní to jako dobrá příležitost vypadnout odsud a trochu si pročistit hlavu," nejspíš tentokrát nechám rozhodnutí na Jimim, když už byl Viktor tak zdvořilej, že se na nás obrátil jako na pár.
,,Nevím. Mám školu a ty by ses měl asi soustředit na případ-" zpustí plejádu důvodů, který slýchám až moc často, když bych chtěl něco podniknout.
,,Jeden den se to nezblázní. Potřebujem si oba dát pauzu a navíc je to pro Viktora," použít autoritu kněze jako argument, je asi dost nefér, jenže já se právě rozhodl, že vypadnout z města třebaže jenom na jedinej den, je přesně to, co potřebujem. A taky to zabere.
Jimi se na muže příliš neodvažuje dívat, jenom krátce, i to stačí, aby mu Viktor ukázal širokej povzbuzující úsměv. ,,Dobře. Tak jo. Asi," Jimi souhlasí. Poněkud nerozhodně, pravda. Narážíme tu na jeho neochotu vystrčit nos dál. než jsou jeho vytyčený trasy.
,,Dejme tomu, že to teda uděláme," rozhodnu se převzít zpátky iniciativu, ,,Taky bych od vás něco potřeboval-" je čas zpustit muj plán. Nemohl bych si přát lepší příležitost, co mi hraje do karet. Je to odvěkej zákon, že svět běží na principu něco za něco. Navíc sem názoru, že pokud to klapne, Jimi bude mít větší motivaci udělat něco mimo svoje hranice.
,,Pokud to bude v mých silách," Viktor pomalu přikejvne. Svědčí to o určitý přemejšlivosti, a co můžu soudit, tak snad i kvalitě charakteru, není někdo, kdo bezhlavě rozhazuje sliby, protože už předem ví, že pro něj nejsou závazný.
,,Myslim, že je to přesně ve vašich silách, padre," teď je na řadě on, aby zvedl obočí v náznaku překvapení. Asi mezi všema sem já ten poslední, kdo by se dovolával pomoci jeho úřadu, ,,Jde o tu mrtvou Dawisovou, vypadá to, že se nenajde nikdo, kdo by si vyzvedl její tělo a zařídil obřad. Hádám, že je nějakej způsob, jak by se to dalo obstarat přes vás?" Když položim otázku, nelze si nevšimnout pohybu na Jimiho straně, cejtim na sobě a periferně zahlídnu, užaslej pohled, s jakym na mě zazírá. Rozdíl mezi skutečnym frajerem a salátem Willkinsova ražení. Saláti vydržej cancat o problému celý hodiny, frajeři zbytečně necancaj a jednaj. Myslim, že už je dost jasný, kam se řadim já. Muj plán od začátku, jenom potřeboval vhodný načasování. Přesně nevim, jak tohle funguje, ale počítám, že když už nemaj nějakej kostelní fond pro podobný případy, ze kterýho by se dal obstarat obstojnej penál a zbytek, nebude pro Viktora problém uspořádat fungující sbírku. Samosebou, že s účastí tý nejdůležitější osoby, a sice toho, kdo by jí řečnil nad rakví, už počítám tak nějak automaticky.
,,Domnívám se, že to nebude potíž. Samozřejmě musím ověřit ještě nějaké nezbytnosti, jako je stav financí na farním účtu. Předpokládám, že máte i nějakou konkrétnější představu, jak by to mělo probíhat?" plynule přejde z neformálního do profesionálního režimu.
,,Um, vlastně asi spíš ne," Jimi se nezdá, že by se chtěl k tématu vyjádřit, vlastně ještě pořád dost ohromeně těká očima teď mezi mnou a Viktorem. ,,Asi bysme to nechali na vás," odpovim, za oba. I přesto ještě pak rozhodnu pár dalších věcí. Dost dobrý na někoho, kdo s celou záležitostí od začátku, nechtěl mít nic společnýho. Fakt je, že Viktor s tim všim, co navrhuje asi taky dost přesáhne rámec svejch povinností. Zaváže se, vyjednat všechno potřebný s hrobníkem i havranama. Přijde s myšlenkou, že krom zmínce ve svým kázaní, požádá Tuckera, v novinách zveřejnit upozornění s datem pohřbu, aby se ho co nejvíc lidí mělo šanci zúčastnit. Z mýho pohledu zbytečný, ale zřejmě Viktorova víra v lepší lidský stránky, musí bejt něco jako pracovní deformace.
,,Řeknu vám, pánové, vy dva, umíte jednoho překvapit. Když jsem za vámi šel, nenapadlo mne, že budeme probírat něco tak závažného. Nicméně, svým způsobem, jsem potěšený. Nikdo se rád nemýlí ani já nejsem výjimka. Těší mne tedy, že ve vašem případě, jsem vsadil na ty správné koně. Vy dva budete skutečně přínosem pro město," zhodnotí.
,,Pochybuju. Vim, že ste tu moc nebyl minulej tejden, ale nějak mám pocit, že mě už nepomůže nic," zašklebim se. Fakt je, že ctěný obyvatele mám ještě víc na háku, než sem měl předtim. Tim samozřejmě nechci znevažovat Viktorovu snahu ani nikoho dalšího, začlenit mě, ale prostě ne. Sem si tutově jistej, že tohle fungovat nebude. ,,Navíc to byl Jimiho nápad," záměrně vypíchnu. Nehodlám jen tak zahodit svojí pečlivě budovanou pověst chlápka, kterýmu je všechno a všichni šumák, a taky je to dobrej způsob, jak vtáhnout Jimiho víc do konverzace.
,,Tím jsem si jist. Ačkoliv, Vy, si sám upíráte své zásluhy, nepochybuji, že tu hlavní na tom celém nese James. Dorostl jsi opravdu v pozoruhodného mladého muže, jen mne mrzí, že my dva jsme ještě neměli příliš příležitostí, si spolu pohovořit," je to spíš nabídka. Pronesená někym, kdo je zvyklej jednat s mnohem mladšíma než je sám, naslouchat jim bez nadřazenosti pramenící z věku i zkušeností. Vim to, protože už sem si týhle Viktorovi vlastnosti všimnul při kontaktu s děckama z týmu. Asi se taky dalo čekat, že bude vědět, kdo je kdo anebo minimálně, mi nebude vyvracet mojí hru.
,,Možná ta příležitost bude právě teď. Stejně by se nám šiklo něco k tomu pivu, ne? Takže pro to dojdu a vy si zatím můžete pokecat," navrhnu, což je sám o sobě ode mě heroickej čin anžto normálně, nejsem moc do role hostitele, tim spíš ne pokud by to obnášelo odlepit zadek ze sedačky a přesunout ho směr kuchyň. No zdá se, že mi to nehrozí ani teď, protože Jimi se mi prstama zadrapne do ruky s intenzitou klíštěte. ,,Nebo ne, no," suše zareaguju, radši než bych musel poutat pozornost navíc úsilim na sílu se vyprostit z železnýho sevření.
,,To je dobrý. Půjdu já. Beztoho nevíš, kde co máme," Jimi se nervozně pousměje, až moc rychle vystřelí na nohy. Bod přiznanej. Vážně nevim, kde se co v naší společný kuchyni nachází, nicméně pravej důvod je jasnej. Využil příležitost zdrhnout z dohledu pro něj důležitý osoby, hned co to bylo možný.
Osobně to vidim, tak, že by pro jeho rovnováhu bylo dobrý se otrkávat konfrontací nás dvou jako páru s co nejvíc cizejma lidma, když právě to je to s čim má očividně problém. Nota bene, když natrefíme na dotyčnýho, kterej se zdá celý myšlence nakloněnej. I teď.
,,Dopřejte mu čas se přizpůsobit," Viktor prohlásí jemně, zase jako by mi dokázal vidět do hlavy a snažil se povzbudit muj optimismus v tomhle ohledu momentálně padající ke dnu.
,,To se snadno řekne," zamručim. Já, vážně nejsem někdo, kdo by byl štonc řešit nějaký sociální lomeno partnerský dramata. Hezký, že si uvědomuju, že pro moji polovičku je to všechno tak nějak víc složitý, jenže na druhou stranu, v mejch silách není nic, co by mu to mohlo usnadnit. Což je dost frustrující.
,,Zlepší se to, uvidíte," Viktor promluví zase tak jako kdyby přesně věděl, co si myslim, ,,Něco na povzbuzení ducha?" nabídne mi další plechovku.
,,Jasně," neodmítnu. Vlastně todle je přesně to, co dělat chci. Popíjet pivko, kecat s někym o průběhu hry, která mimochodem po debaklu mýho manšaftu se ani pro ten Viktorův zatím nevyvíjí nejlíp- prostě dělat normální chlapský věci, žádný drama. Jimi na tohle není. Aspoň vypadá o něco klidnější při svým dalším vstupu mezi nás.
,,Omlouvám se, že to tak trvalo- Tacos a došla nám salsa, tak jsem zkusil nějakou udělat- snad to bude k jídlu-" trochu blábolí, jako vždycky, když je nervozní. No počítám, že komentovat skladbu donesenejch poživatin, je sféra ve který si je malinko jistější v kramflecích. Mimochodem asi bych neměl mluvit o kramflecích anžto mi to nějak evokuje žínku domácí cupitající pilně okolo a povykující, což je mimochodem přesně to, jak se Jimi začne chovat. ,,Nebudu vás rušit. Mám ještě nějaké učení, takže si to vezmu nahoru-" splní úkol nakrmit hosta následně se v klasickym režimu chystá vyklidit pole, spěšně přitom balící svoje poznámky. Přeci jenom nepatrný zlepšení nebo aspoň to tak vypadá, na závěr se ke mně nakloní, jeho rty se jemně dotýkající mýho ucha. ,,Moc se neopij. Nezapomeň, že večer jedeme k našim," šeptne místo pusy na odchod. Chyba. Velká chyba. Protože mi tak dá možnost ho chytit a stáhnout k sobě.
,,Buď zdvořilej kluk, hezky tu zůstaň a na oplátku tě nechám řídit, když už máš takovou starost," neodolám, abych mezi zubama nepotáhl jeho ušní lalůček. Důvěrný gesto, na kterym beztak nezáleží, protože Viktor se stejně taktně věnuje dění v telce. Nicméně Jimiho tváře se znova zabarvěj svůdnym odstínem červený. Navíc dokonale rozpolcenej mezi touhou zmizet nebo získat dlouho odpíraný. Touha zvítězí. Rezignace v podobě Jimiho odložení poznámek a jeho většího se uvolnění těla do mýho držení. Jako by měl na výběr. V životě sem měl jenom málo cílů; na každej pád, přivést Jimiho cejtit se v pohodě sám se sebou ve společnosti, je jednim z nich. A i když vim, že v tomhle ohledu mě čeká ještě dlouhá cesta, pro teď můžu říct, že mám všechno k dokonalý spokojenosti. Jako by až s Jimim po boku, ta flákací idilka byla perfektní.
Jedno se Viktorovi upřít nedá, snaží se Jimiho uvolnit a rozmluvit, jak jenom může a kdykoliv to reklamní přestávka dovolí. Přesto, že ze začátku je jeho snaha spíš kontraproduktivní a Jimi se napne pokaždý, když ho osloví, lepší se to. ,,Jak pokračují tvé studijní plány, slyšel jsem, že tě přijali na universitu?" je jedna z těch otázek a asi nikoho nepřekvapuje, jak dobře je informovanej, když ode mě to nemá.
,,Ještě jsem se nerozhodl, jestli tam půjdu. Táta z toho není nijak nadšený a já nevím, jestli bych měl přilévat olej do ohně, tím, že tam nastoupím," uvede jeden z tý hromady důvodů, ne tak často probíranej se mnou, protože mojí odpověď zná.
,,Chápu. S rodiči to bývá někdy komplikované, co se našich budoucích voleb týče. To rozhodnutí však náleží jen tobě. Pokud ti to pomůže, mohu tě ujistit, že si myslím, že dříve či později se s tím tvůj otec srovná, tak jako se srovnal ten můj. Je osudem synů činit vlastní volby a osudem otců se s nimi vypořádávat-"
Asi to není to, co Jimi čekal, že uslyší, jeho překvapení se odrazí v tom, že dočista zapomene bejt zakřiknutej: ,,Vy s tím máte zkušenosti? Je to přeci velká čest, když se někdo rozhodne sloužit Bohu. Váš otec na vás musel být hrdý?"
,,Vůbec ne. To, že jsem se rozhodl přestoupit k jiné víře, než byla ta mých předků, byl ten nejmenší problém. Když byl mladý, v jeho zemi platilo, že nejlepší vzdělání mohou poskytnout Jezuité, ani na okamžik tedy neváhal, pokud šlo o volbu školy. Nečekal ovšem, že zůstanu. Coby jediný potomek, mou smrtí skončí i naše rodová linie, to bylo sousto, které pro něj nebylo snadné strávit. Zrovna tak jako nebyl příliš šťastný, za nemalou částku, kterou musel vyplatit rodině mé snoubenky, coby odškodné-"
Vážně sem se snažil nezasahovat, s vědomím, že rozhovor může bejt důležitej pro Jimiho rozhodnutí, jenže nešlo to jinak, když se mi dostala tak šťavnatá nahrávka: ,,Už mi to dává smysl, zdrhl ste před chomoutem!" ani se nedokážu nepříčetně nezubit při tak šokujícím odhalení.
,,Ujišťuji vás, že nikoliv," je to náznak samolibosti, co se mihne přes Viktorovu tvář, ,,Mariška- má snoubenka, ačkoliv jsem se s ní osobně poprvé setkal, když mi bylo dvanáct a jí devět let, už tehdy bylo zřejmé, že z ní vyroste krásná a také inteligentní mladá žena. Dovedu si představit, že bych s ní mohl být šťastný, kdyby okolnosti byli jiné. Neměl jsem nejmenší důvod utíkat," tváří se pokojně, přesto zní trochu obraně, jako bych se nějak dotkl jeho rumunský cti.
,,Nedovedu si představit, že by mě rodiče s někým zasnoubili, když mi bylo dvanáct. Je to příšerný," Jimi zděšeně vydechne. Realizace veškerejch důsledků takovýho rozhodnutí se ho dotýká v plnym rozsahu.
,,Vlastně k té dohodě mezi našimi rodinami došlo, dříve než jsme se oba narodili," opraví Viktor, aniž by si z počátku uvědomoval, podstatu problému, ,,Je to praktické. Ve společenství, kde je potřeba udržet dědictví v rámci komunity a mít životního partnera, který pochází ze stejného zázemí, skýtá i jisté výhody. Obyčejně má dvojice dostatek času se vzájemně poznat a samotnému sňatku dochází, až když jsou oba partneři připraveni. Pokud cokoliv nevyjde-" zaměří se plně na Jimiho, ,,Vždycky je tu možnost se vyplatit. Ovšem myslím, že v dnešní době se i od té ustupuje. Za mého mládí to však ještě byla běžná praxe-" Jimi se ani tak nezdá moc přesvědčenej, vlastně není přesně jistý, co mu momentálně brání, říct z plnejch plic, co si o tom myslí, nicméně, že to není nic pěknýho, je dost zřejmý.
,,Nesoudim vás," zareaguju na Viktorův zmatenej a trochu bezradnej pohled. Jedno je jistý, ať už zamejšlel cokoliv, nezahrnovalo to narušení křehký dynamiky jejich vztahu, tim, že by v zásadě schvaloval něco tak barbarskýho jako kšeftovat s budoucností vlastních dětí.
,,Pravděpodobně bych se měl pokusit vysvětlit veškeré okolnosti, které takovému rozhodnutí předcházeli," navrhne s povzdechem. Určitě nejsem ten, co by odmítl, dozvědět se něco víc o jeho tajemný minulosti ačkoliv je jasný, že zrovna to je to poslední, co by chtěl, ,,Naši otcové byli přátelé a spolupracovníci, ještě ve staré vlasti. V roce čtyřicetsedm, když došlo k převratu a král byl donucen abdikovat, oba si uvědomovali, že pro takové jako jsme my, již nadále nebude v zemi bezpečno. Nový režim se až s fanatickou zarputilostí snažil z mysli obyvatel vymítit vše původní a tradiční, čeho jsme i my byli součástí. Vasil, otcův přítel, použil tehdy všechny své diplomatické kontakty, aby pomohl mým rodičům, dostat se do Ameriky. On sám byl tou dobou vdovec, takže byla logická volba, zachránit dva životy na místo svého jednoho. A také proto, že byli přátelé. Můj otec ovšem i tak přísahal, že mu jeho laskavost splatí. Trvalo přes dvacet let, než se k tomu naskytla příležitost. Vasil se mezi tím usadil, znovu oženil a jeho život byl tak bezpečný jak jen bezpečný být mohl, když krom svých povinností, pomáhal i dalším rodinám, tak jako mému otci. Odmítl opustit zemi, ovšem vyhlídka lepšího života pro jeho čerstvě narozenou dceru, jakou by automaticky znamenal sňatek s Američanem, ačkoliv ještě mnoho let vzdálená, byla příliš lákavá, než aby ji odmítl. S kým jiným než se synem svého nejlepšího přítele, aby měl jistotu, že i v cizí zemi se jeho dceři, krom manžela, dostane i rodiny, která by se o ni skutečně starala jako o svou vlastní. Fungovalo by to. Při tom jediném krátkém setkání v Budapešti, si moji rodiče Marišku přímo zamilovali. Nebylo divu. Byla veselé, bystré a skutečně talentované děvče. Myslím, že moje matka později velmi litovala, že se nestane její snachou. Dospěla v pozoruhodnou dívku, alespoň, co jsem měl možnost poznat z dopisů, které jsme si celou dobu vyměňovali. Žel nebylo vyhnutí. I já ji miloval, ovšem spíše jako sestru a ona to cítila stejně. Navíc oba jsme byli až příliš poznamenáni moderní dobou, ve které jsme dospívali, než abychom byli ochotni uvíznout ve svazku, třebaže by byl jen formální. Jistě, mohl jsem o pár let odložit své plány než by získala občanství a pro ni bych to i udělal. Ovšem jejím plánem nebylo předstírat dobrou manželku. Vše o čem snila, bylo být volná. Cestovat, tančit, daleko od rodiny i všech zvyklostí. Nepomohlo by ji být součástí mé rodiny a nechtěla žít ani v Americe. Vasil by nikdy nedovolil, aby byla ona příčinou porušení dohody, kterou s mým otcem uzavřel, takže jsem to vzal na sebe. Pravda, možná mi přišla vhod i malá rebélie proti tradicím, kterou jsem tak mohl podniknout, ovšem znamenalo to také, že ani jednomu z nás nic nebude stát v cestě v uskutečnění našich plánů. Přeci jen, mé poslání bylo tím nejpádnějším argumentem, jakému nemohli nakonec neustoupit ani takoví paličáci jakými byli naši otcové. Na víc kompenzace, kterou dostala, od mého otce, ji umožnila začít žít život, jaký si přála. Tím se dostáváme k oboum pointám mého vyprávění. Tou první bylo vás přesvědčit, že naše zvyky nejsou tak kruté. Vše se dá civilizovaně vyřešit, když je dobrá vůle. Co je ovšem podstatnější, pokud můj otec dokázal překousnout tohle všechno, nevidím důvod, proč by se Edgar dříve či později nesmířil s volbou tvé školy či všeobecně stylu života. Ti dva si jsou v mnohém podobní a věř mi, když říkám, že já jsem byl mnohem horší kvítko než ty. O tom možná více až někdy jindy," Viktor zakončí s tajemnym úsměvem naznačujícím jiný, šťavnatější historky.
Jimi je moc zaujatej než aby oponoval. Příběh načrtávající dobrodružství, odvahu a loajalitu, je romantickej, i když jeho vyústění je pravym opakem toho. Dva mladí lidé oddělení vzdáleností i politickou situací, vzdorující nepřízni osudu i přání svých rodin, aby se na konec mohli šťastně rozejít. Oceňuju paradox toho, co je tak ryze paradoxní, jako samotná padreho osoba v našem obejváku popíjející pivko, že musí bejt pravda. ,,Jak to dopadlo? Setkal jste se ještě někdy s tou dívkou? Co její rodiče, odpustili jí?" Jimi zní zasněně a docela klidně, s hlavou položenou na mym rameni, na rozdíl ode mě, oceňující víc tu romantickou stránku.
,,Co se odpouštění týče, nebylo co odpouštět. Vše oč Vasil usiloval, bylo zajistit pro svou dceru lepší podmínky, než měl sám, to se mu splnilo. Pokud jde o to ostatní, je naším údělem, že náš Osud nás dostihne dříve či později, bez ohledu na to, jak moc velké úsilí věnujeme snaze se mu vyhnout. Ani Mariška nebyla výjimkou. Po rozpadu východního bloku, bylo vše snazší. Vasil ani jeho žena, neměli už dále důvod zůstávat ve staré vlasti, předtím, než je dostihl jejich vlastní Osud, strávili několik let v Paříži s ní. Bylo to místo, které si vybrala pro život, který ji umožnil můj otec. Tam jsem se s ní také po druhé a zatím naposled, setkal. Tuším, že to bylo na jaře devadesátéhosedmého roku, zrovna otevírala svou vlastní taneční školu a byla čerstvě zamilována. Možná bych se měl pokusit ji vyhledat a zjistit, jak se jí daří nyní-" Viktor poslední část poznamená jako by spíš sám pro sebe, drobná vráska starostlivosti mezi obočím signalizující, že myšlenka mu způsobuje víc obav než dává znát. Co sem pochopil, rodina jeho kamarádky, se zvláštní dlouhověkosti netěší, takže není dost jistý, jestli i ona už dávno není v pánu.
,,Vy ste se svýmu osudu taky nebránil, co? Co ste, nějakej evropskej šlechtic nebo co?" mám trochu problém dostat se kolem tý věci s králem a starýma tradicema. Nemám ani šajna jak to funguje. Jedno je jasný, minulost potomka přistěhovalců, nezapadá do běžnýho obrazu, jakej sem si od začátku budoval. Určitě mi nepřijde v možnostech běžnejch smrtelníků, zacálovat holce novej život ani vandrovat si Evropou dle libosti v době, kdy vás mohli vymizet z existence jenom proto, jakou řečí ste mluvili.
,,Stále plný podezření za všech okolností. Hádám, že ani příliš nemáte v lásce movité lidi, že?" nějak do svejch slov dokáže dostat shovívavost i dost snobství, abych poznal, že sem uhodil na správný místo. ,,Vše, co jsme podnikli, nebylo toliko o penězích, jako o lidech, které má rodina znala a postu, jaký můj otec zastával. Nikdo se příliš nepodivoval, pokud kurátor newyorského muzea vyrazil do Budapešti. Potom všem, právě to město na soutoku dvou řek, jako by bylo předurčeno ke střetávání se starého i nového, západu i východu. To další, byl ten samý příběh. Stačí jen znát ty správné lidi. Pokud jde o to, přiznávám, jsem vinen. Má rodina vždy měla vliv a dobré kontakty. Nicméně nemíním se za to omlouvat. Osobně jsem názoru, že je mnohem více podstatné, kterak člověk se svými výsadami nakládá, než jak jich nabyl. To se snažím dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Alespoň v to doufám," dodá skromně. Nemůže bejt o tom pochyb, práce s týmem i ostatní filantropní aktivity, ve kterejch má svůj zásah, jsou dotovaný převážně z jeho soukromejch zdrojů než příspěvků, jsou přímo zobrazení toho nejlepšího z ctností. Přesto, že určitá část mě, by ráda prokázala opak, nepovedlo se mi vyšťourat nic podezřelýho.
,,Můžu se taky na něco zeptat?" přidá se Jimi. Viktor souhlasně přikejvne. Ať už očekává cokoliv, je znát, že podstatně radši bude odpovídat na Jimiho otázku než na moje podezřívavý výpady.
,,Používáte slovo Osud, jako kdybyste věřil, že je to něco hmotného, co skutečně existuje-" Jimi nedokáže správně zformulovat svojí otázku, jedno je ale jistý, Viktor svým příběhem nejenom, že dokázal aspoň na chvíli potlačit jeho zábrany, co se fyzickýho kontaktu se mnou před jinejma lidma týče, dokázal mnohem víc. Dokázal narušit jeho vnitřní zábrany, aby Jimi dal najevo, to co ho trápí. Něco, co se mnou nedělá, protože na tenhle druh konverzace, je kněz mnohem lepší osoba. Kněz nebo jiná cítící, vnímající bytost. Zkrátka kdokoliv kdo nejsem já.
,,Ovšem, že jsem o tom přesvědčen. Osud, Boží záměr, nezáleží na tom, jak to nazýváš. Pro každého z nás existuje plán. Větší či menší žádný však neméně důležitý než jiný-"
,,Jak si tím můžete být jistý? Jak jste věděl, že to co chcete dělat je to správné? Byl jste mladší než já, když jste se rozhodoval. Já to nevím ani teď. Co když má táta pravdu a já promarním čas, když bych se mohl věnovat něčemu užitečnějšímu? Být užitečnější, vydělávat peníze-" je zdrcující, slyšet Jimiho znít tak ztraceně, na těch pár okamžiků, jeho pravá stránka zmatenýho dospívajícího, potřebnýho rady dospělýho. Zodpovědnýho, rozumnýho dospělýho. Znovu platí, někoho, kdo nejsem já.
,,Nevybíráme si náš Osud to on si vybírá nás. Domnívám se, že neexistuje žádný správný návod. Zkrátka poznáš, když to přijde. Je zcela v pořádku, pokud máš pochybnosti. Ovšem, co vím docela jistě, tak jediné čeho je v životě třeba litovat je nevyužitá příležitost. Možná není tvou cestou být úspěšný, možná bude stačit, že vytvoříš něco, co udělá někoho jiného šťastným. Možná budeš velmi úspěšný a použiješ své prostředky pro něco dobrého. Každopádně to nikdy nezjistíš, pokud se svého snu vzdáš. To je alespoň můj názor," zakončí Viktor s laskavym úsměvem. Už na tom samotnym je něco uklidňujícího. A na Jimiho to má zřejmě ten správnej účinek.
,,Takže mi řikáte, že nemám řešit budoucnost a počkat až se co jak vyvrbí? Protože to je spíš jako něco, co by mi řekl Springer." Viktor na místo odpovědi nenuceně pokrčí ramenama. Prostor pro muj tah.
,,A Springer ti to taky řekl, jenže toho nikdy neposloucháš. Takže teď si to slyšel od odborníka, tak si to přeber," není to výčitka, vlastně mám co dělat otevřeně se arogantně nešklebit, když někdo nezávislej mi dá zapravdu.
,,Hádám, že mi to budeš připomínat dost často," Jimi frustrovaně zasténá, je v tom ale dost hravosti, abych pokračoval stejně.
,,Ne víc než tvoje ostatní zločiny," dám si záležet na náležitě svůdnym tónu, abych u svýho milence způsobil lehký zrůžovění tváří. ,,Teď, vy dva, pokud už jste se vykecali, možná by nebylo špatný v klidu dokoukat hru," nemám problém svojí momentální absolutní samolibou spokojenost, vyjádřit slovama i činama, svoje dlouhý haksny překřížený spokojeně natáhnu na stůl, ruka volně ložená na hraně opěrky sedačky, tentokrát zůstane jenom nabídkou pozvání.
,,Je docela nesnesitelnej a dělá to pořád," navzdor svýmu brblání, Jimu přijme nabídku. Docela uvolněně zkopíruje muj způsob sezení, celou horní částí těla opřenej do mýho boku. Možná mu hra tak moc neřiká, ale prostej veget tentokrát přijme bez zábran. Co se Viktora týká, ten naší poslední sekvenci vezme taky docela v klidu, za okrajem plechovky maskující víc než spokojenej úsměv. Pořád nerozumim tomu, proč by zrovna on zrovna nás dva, chtěl podporovat, nicméně jsem ochotnej aspoň dočasně, přijmout daný nastavení. Co se jeho osobnosti týče, je to chlap, kterej si zaslouží každou unci obliby, jakou u lidí má. Nebejt jenom toho "ale". Jedno velký, pořád zneklidňující. Protože pořád se mi nepodařilo vyluštit tajemství, který ukrejvá. Možná, že lustrovat si potencionální kámoše, zvlášť když ten jeden dotyčnej je jedinej, kdo stojí o to se sváma spřátelit, asi není úplně ideální postup, jenže já si nedokázal pomoct. Řikejme tomu třeba zas moje profesní deformace. Zkontaktoval sem pár známejch na starým okrsku a ty zase svoje známý ve Viktorově rodišti. Když už nic jinýho, vim, že všechno, to málo, co mi o svojí minulosti navykládal, sedí. Tatík vyhledávanej znalec umění, skutečně existuje, stáhnul se do ústraní přesně před dvaceti rokama po tragédii, která měla za následek smrt jeho ženy- Viktorovy matky. Tam je to trochu nejasný. Něco o výbuchu plynu nebo požáru kvůli vadný elektroinstalaci mající za následek zlikvidovanou půlku ulice. Každopádně jedinou obětí byla Viktorova matka. Následuje Viktorova další cesta do Evropy a jeho příští objevení ve Státech už souvisí s nazasením v New Hope. Možná, že je ten chlap záhada už jenom kvůli tomu, jak se celej jeho život zdá křišťálově jasnej.

Tak co, zvědaví, co je pravým důvodem tajemné mise?

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lizard Lizard | 7. května 2018 v 9:59 | Reagovat

Mně je to jasné! Drogy... prostituce... dovoz vibrátorů ve tvaru Pikachu z Číny... A nebo taky ne. Ale kdyby se mě někdo ptal, tak po shlédnutí nejmenovaného seriálu bych to viděla na truhlu s upírem, pokoušejícím se obsadit svět lidí. Možná ta Jimiho opatrnost je na místě. Bůhví, do čeho se šerif namočil :-D
Fakt bych chtěla mít padreho ráda. Ale postavy, která mají všechna nej, mě taky nejvíc děsí. Navíc přerušil šu... romantickou chvilku mezi Jimim a Springerem a to se teda fakt nedělá.
A Jimiho je mi líto, takový maličkatý zmatený koloušek (chvíle pro rozněžnění)... stejně by mě zajímalo, jestli to jeho někdejší "probudil jsem se zmlácený v nemocnici" tak opravdu vnímá. Bylo to jako cvaknout vypínačem nebo v něm něco zůstalo? Navíc hovořit zrovna Jimimu o Osudu... ačkoliv jasně, kdyby nešlapal, nepotkal by Springera, nezabili by ho, neoživili ho... taková ta klasická romance, hups.
A Springer zařídil pohřeb. Je to zlatíčko.
(A čeká nás véča u Jimiho doma, jejda)
Děkuji, děkuji za další kapitolu, mělo by to přibývat častěji :P
Jen to tvoje shrnutí zazdilo to nejdůležitější! Minimálně jsem se tam nic nedočetla o naprosto dokonalý scéně... množství scén mezi hochy.

2 Fénix Fénix | 7. května 2018 v 11:12 | Reagovat

Chudák padre, to dopracoval. Tak koukám, že je univerzálně podezřelý ze všeho. :D Jaký že to seriál? To ho klidně jmenuj, inspirace není nikdy dost. 8-) Ručím za to, že tu přerušenou šu... romantickou chvilku, jim vynahradí. ;-)
Dobrá otázka, vážně dobrá. :-? No osobně myslím, že se zahrávání si s Osudem nikdy neobejde bez následků, takže možná někde hluboko, hodně hluboko, ten vypínač tak docela nesepnul. Jimiho zmatenost není jeho největší problém. ;-) Jo, Viktor řečmi o Osudu tnul do živého, ačkoliv tedy nevím, jak moc je informovaný o Jimiho minulosti, z jeho úhlu pohledu to směřoval spíše na budoucnost a ne tu karierní. ;-)
Ano, Springer je zlatíčko. Efektivním způsobem předelegoval zařizování na někoho jiného. Ale dobře, tak se to asi počítá. :-D
(Véča, to by mně nenapadlo, že někdo bude chtít číst, nějak mám pocit, že ty rodinné scény moc nefrčí. Asi budeme hlasovat: Moření se s Edgarem či Edgara a nebo Springer s Jimi sami dva na tajemné misi?)
Není zač, není zač, já děkuji, za rychlý a jako vždy inspirativní komentář. Další kapitola by měla být rychleji, cestovní je hotová a zatím nemám důvod do ní rýpat. To jsou vždycky ty velké prodlevy, když se rozhodnu něco upravit v již hotové části. :D
Tak předpokládám, že tyto scény čtenářům utkví v paměti. ;-)  :-D

3 Lizard Lizard | 7. května 2018 v 11:35 | Reagovat

No úplně ze všeho ne, jsou další věci, ze kterých by mohl být podezřelý... dovoz kyseliny na rozpouštění mrtvol, třebas... The Strain, seriál, který nás naučí šílet při červíkovi v třešni :D Ale upozorňuji, že hlavní zloduch je v první řadě děsivý asi zhruba jako Kačer Donald.
Jak jim padre vynahradí přerušenou romantickou chvilku (ha! Trojka v kostele... :-D nééé, já vím, že ne. To bych po nich ani nechtěla).
Jenže to se asi nedozvíme, vzhledem k tomu, že Jimi neví, že Springer ví... tak k rozhovoru na téma "Hele, představ si to, viděl jsem světlo na konci tunelu." nikdy nedojde. Ostatně i kdyby Jimi pár dní/týdnů visel v nějakém pomyslném nebytí nebo co je to po smrti, jak by si to pak v hlavě poskládal? Leda že by po smrti nic nebylo, ale co na to Pracháč? :-D
Jsem ani nepočítala nějak s tím, že by znal Jimiho minulost, ale sami to známe. Někdo něco nakousne a byť by to byl cizinec, může nám tím pěkně hnout žlučí. Osobní věci jsou osobní věci.
Důležité je se k věci postavit tak, aby se k ní mohli postavit i jiní, no ne? :D A práci je nutné přeorganizovat tak, aby mozek operace měl prázdné ruce :D
Já hlasuju pro nemoření se s Edgarem. Zatím. Pokud si mám vybrat scénu, kde budou ti dva sami... tak to proboha urychlete. Ale Hell a Annie mám ráda, fakt! Ten zbytek míň :-? Může se to maximálně shrnout v jednom odstavci, případně unavené rozmluvě. Asi jako když jedeme z příšerné rodinné návštěvy a po půlhodině trapného ticha započne konverzace "To zase bylo hrozný..." "To jo..." "..." "Ale jídlo ušlo." Ne, upřímně, lituju Springera.
Rychlost komentáře je přímo úměrná tomu, jak blízko je zkouškové. Protože kdo se chce učit? Každý se raděj vrhne na sexy šerifa (slyšíš to, Springere?) a jeho rozkošného Jimiho.

4 Fénix Fénix | 7. května 2018 v 12:03 | Reagovat

Při Springerově lásce k spoluobyvatelům města, proč mám pocit, že pokud by je chtěl padre napájet kyselinou, ochotně by ho v tom podpořil? :-? Zkusím podívat, dík. :-) Mimochodem, Kačer Donald je děsivý, jako maník co má tři děti a nikdo neví, co se stalo s jejich matkou? :-x :-D
Nahradí mnohem delší romantickou chvilkou? (ne, do toho bysme nešli asi nikdo) :-D
takovou zajímavou konverzaci by musel zahájit Springer, jenže ten to neudělá páč všeobecně na konverzace není a začít hovor tím: ,,možná jsi mohl dojít klidu a míru, ale já a muj nadpřirozený ex jsme si řekli, že bude větší sranda tě vrátit do života," se mu nějak nezamlouvá. :D Ať už byl kdekoliv, tak Pracháč odvedl dobrou práci, aby zametl stopy, ale spíš jsem pro, že to funguje na principu jako trauma z dětství, vědomě si na to nepamatuje, ale někde hluboko to hlodá. :-?
Tak nějak. Hlavně je důležité mít na paměti, že Annie je jednou z padreho oveček, takže těžko říct, co propálila třeba při zpovědi. :-?
samozřejmě a všichni víme, že jak jde o to se k něčemu postavit, tak v tom Springer přímo vyniká. :-D
Tak ono už to s Edgarem není tak horké. Ehm, vlastně spíš je situace na bodu mrazu. Ke spokojenosti všech, ovšem. :-D Tak Edgara necháme chvilku dýchat, ostatně prostoru bude mít ještě dost a děvčata se objeví na scéně brzy, samy. ;-)
Jo, podobné sešlosti jsou príma, na štěstí to ani jeden z kluků tak neprožívá. Oni tak nějak Edgara poslední dobou ignorují a čekají až přijde k rozumu. :-D
Za jak dlouho, že máš to zkouškové? Jestli budu stíhat, Springer slyšel tu část o sexy a nutí mně do zveřejnění co nejdřív, prý že tam je sexy ještě víc. :-D

5 ell ell | 19. června 2018 v 20:26 | Reagovat

Dobrá, Viktorovi je odpouštěno. Asi častý schizofrenní postoj čtenářstva, kdy se rozčilený čtenář dozví pokračování a z narušitele se rázem stane vítaný host :D
Ostatně k těmto "sportovním" představitelům církve mám při oblíbeném M*A*S*H seriálu velice kladný vztah :D.
Je fajn si přečíst, že osoby typu Springer a Viktor, kteří se navenek jeví, že jsou tak nějak v životě pevně ukotveni, jsou na tom vlastně stejně jako nejistý Jimmy :), ale k tomu se jeho otevřená nejistota hodí, zatímco u obou výše zmiňovaných by to bylo bráno jako slabost.
... a jedeme dál

6 Fénix Fénix | 21. června 2018 v 0:14 | Reagovat

To je tak, když se čtenářstvo dokáže ztotožnit s pocity postav. Springer byl též na vahách. :-D
Můj první TOP seriál v životě. Ano, dělal velmi dobrou reklamu "sportovním" představitelům církve. 8-)
Springer je takový jeden velký uzlík nejistoty, ale skutečně, už nemá tu výhodu Jimiho mládí, že by něco takového mohl veřejně připustit. myslím, že určitá míra nejistoty tak nějak patří k lidství a i ten nejsebevědoměji vystupující jedinec, alespoň ve skrytu duše někdy alespoň trochu o svých rozhodnutích zapochybovat musí, už jenom proto aby se utvrdil, že jeho rozhodnutí bylo správné, tedy pokud to není naprostý sebestředný psychopat. Což není případ ani jednoho z výše zmíněných. :-? 8-)
Dík, za komentář a užij si jízdu. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.