Hříchy otců 15. A.

6. května 2018 v 10:24 | Fénix |  Hříchy otců
Zdravím, přátelé! Opět se nám to trochu protáhlo, za což se omlouvám. Také dnešní kapitola není moc akční, ale můžu slíbit, že v příští se to zlepší. Komenty jako vždy vítány.
Za opravu opět velký dík Janě.

Stručný úvod do děje z minulých částí: Vyštřování vraždy se nevyvíjí příliš úspěšně, jedeniný hmotný důkaz, peněženka zavražděné, kterou někdo Springerovi doručil, zbavil podezření starostu. Byla svolána městská rada, kde se jednalo o jejich odvolání. Edgar se veřejně postavil na Springerovu stranu.
Souhrny mi jdou ještě hůře jak psaní, dejte mi vědět, jestli takové malé opáčko po dlouhých pauizách k něčemu je.



15.kapitola
Pár dalších dní se přehnalo v relativně klidnym duchu. Přežil sem i čtvrteční pokerový setkání, kterýmu sem, s ohledem na vývoj událostí, se chtěl vyhnout, jenže Viktor byl poměrně vytrvalej ve svojí snaze mě přesvědčit k účasti. Nakonec se to obešlo bez většího rozruchu, třebaže si nešlo nevšimnout vzrůstajícího napětí mezi starostou a doktorem, kterýho jako bych já byl příčinou. To člověk prostě pozná, i když důkazy chyběj a na venek se oba vůči mojí osobě chovaj normálně. Nakonec svoje podezření spolu s přetrvávajícíma nočníma můrama přičtu předrážděnosti z přepracování a svým způsobem pustim z hlavy.
***ooo***
Nastane sobota, posvátnej den v pracovnim tejdnu každýho chlapa. Lepší než neděle, protože vás nechá s vyhlídkou blaženejch dvou dnů klidu a nicnedělání. Muj start do ní nebyl nejideálnější, probuzenej právě jednim z těch divnejch snů, ale já zůstanu dál odhodlanej, nenechat se otrávit ničim a nikym. Vlastně mi začne připadat, že bych si i časem možná mohl zvyknout, probouzet se s pošramocenejma plícema a mokrej od potu, jako bych se snažil dát si majli proti přílivu. Tentokrát Jimi spí vedle mě a já ho tak nechám, protože vim, že nejsem jedinej, kdo potřebuje oraz. Vlastně je to zázrak, že už dávno není vzůru a nešrotí se, jak bejvá většinou jeho zvykem. Zůstane spokojeně v Limbu i potom, co se vynořim ze sprchy a oblíknu. Normálně bych se neobtěžoval, jenže muj systém vibruje neklidnou energií, kterou je třeba odbourat a taky je tu něco, co mi k správnýmu sobotnímu ránu chybí. Z takovejch důvodů se drobná vyjížďka zdá, jako dobrej nápad.
***ooo***
,,Ahoj, cizinče, docela dlouho si se tu neukázal. Už ti přestalo chutnat moje kafe?" V přední časti bistra, jsme jenom my dva, největší nápor ranních strávníků pryč, tak mi Lucy dopřeje výsadu, bejt příjemcem srdečnější stránky její povahy, kterou běžně nedává najevo.
Její muž vystrčí hlavu z výdejního okýnka od kuchyně jenom chvíli po tom. Nejspíš, aby se podíval, kdo, že je za tou změnou. ,,Dobrý tě vidět, chlape, skoro sem si dělal starosti, jestli tě ta její břečka už neotrávila," i on mě přivítá s širokym úsměvem od ucha k uchu a vtipem na úkor svý drahý polovičky.
,,Oh! Zalez zpátky, ty jeden lenochu! Nebo si snad myslíš, že ty pánve se vydrhnou samy? Za chvíli tu máme polední špičku, tak šup, šup!" temperamentní zrzka dá znát, kdo v jejich tandemu hraje prim, jenže i stejně tak je z jejich interakce zřejmý, že jeden bez druhýho by nechtěli žít ani minutu.
,,No, vždyť sem toho tak moc neřek, ty ženská bláznivá," kuchař a spolumajitel v jedný osobě, se skutečně stáhne do svýho teritoria, s potutelnym úsměvem hrajícim na masitejch rtech. Vzájemný špičkování, jejich koření a způsob, jak přežít desetiletí v spokojenym svazku.
,,Nějak sem poslední dobou neměl náladu na lidi," odvětim, protože stejně je jasný, že bez vysvětlení, proč sem poslední dny vybočil ze svý obvyklý rutiny, bych nevyvázl.
,,Se ti nedivim. Slyšela jsem, že na tý schůzi to bylo pěkně drsný. Kdybych věděla, co se chystá, přišli bysme tě podpořit. Ale víš jak. Normálně na tyhle pitomosti nemáme čas a nemůžu si dovolit zavřít. Poslouchat starostovo dlouhý plkání o ničem, lidem z toho vytráví a pak tu nad kafem probíraj, jakej je to vůl. Je to dobrý pro obchod," pokrčí ramenem, což má bejt nejpíš ekvivalent omluvy. Patrně bych jí absenci odpustil i tak, do nozder se mi deroucí aroma čerstvýho kafe mě dostane do skoro zenovýho stavu.
,,Upřímně, platná bys mi tam byla, leda bys pár těch nejlepších modelů vzala pánvičkou po makovici. Možná by jim to prospělo. Ale jinak to dopadlo asi nejlíp, jak mohlo, takže si nedělej vrásky," ujistim ji. Teď víc než předtim si vědomej, jak moc je vzácný v týhle nepřátelský poušti mít tuhle oázu klidu. Stejně vzácný jako vidět tančit veselý jisřičky v zelenomodrejch očích a dělat se drobný vrásky kolem sytě rudejch rtů natřenejch růží.
,,Udělala bych to, víš," prohlásí se vší vážností, vzhledem k jejímu temperamentu nepochybuju. ,,Ale i to jsem slyšela, že jsi tam měl lepší zastání," zdá se zatraceně spokojená, když jí zdvyhem obočí naznačim zvědavost a vybídnu, aby pokračovala. Ne, že by mě nějak zajímalo veřejný mínění, nicméně, když už se ta možnost nabízí. A taky sem si jistej, že i kdybych měl opačnej názor, zrzce to nezabrání říct to, co říct chce: ,,Máš po čertech ostrou rodinku. Všechny do jednoho. Važ si toho. Mít někoho, kdo se za tebe postaví, je to nejlepší, co může bejt," skoro nepostřehnutelnej pohled ke kuchyni, každej má nějakou minulost a zřejmě by nebylo slušný ani žádoucí se ptát.
,,Jo, kdyby to jenom bylo tak jednoduchý," v hlavě se mi bezděky ozve Edgarovo odůvodnění. S takovou, že by mě měl kdy přijmout do rodiny je víc než absurdní představa. Ne, že bych o to stál. Já a on, sme si v pár věcech podobný, to jenom idealisti okolo, to viděj jinak.
,,Srovná se to, jenom to chce čas," pošoupne mym směrem krabici s koblihama, co stihla zapakovat během našeho krátkýho rozhovoru. ,,Nech to bejt, to je na účet podniku, ať víš, že v tomhle městě nejsou jenom samý kreténi," s povzbudivym mrknutim mě zarazí, když chci zaplatit.
,,Dík," starej zvyk, neodmítnout jídlo grátis.
,,Počkej, ještě tu pro tebe něco mám," čekal bych spoustu věcí, když se znova vynoří z pod pultu, ale ne dámskou kabelku. Je to jedna z těch praktičtějších věcí, do kterejch se nejspíš vejde i malej nákup, notebook nebo tank, pokud je třeba. Hnědá barva kůže je asi taky spíš docela univerzální. ,,Někdo to tu předevčírem zapomněl. Čekala sem, že se pro ni vrátí, ale nic. Nejsou tam žádný doklady a já tady nevedu ztráty a nálezy, takže ty si s ní asi poradíš líp," zní cynicky, jako by se potřebovala zbavit kdovíjak obtížnýho odpadu, jenom způsob, jakym až něžně naposled pohladí koženou texturu napovídá, že se cennýho nálezu nerada vzdává.
,,Nemáš ani ponětí, kdo to tu nechal?" musim se ujistit. Absolutně se v tom nevyznám, ale podle citový vazby Lucy, kterou si ke kabelce, zdá se, vytvořila a podle drahýho vzhledu, soudim, že to bude jeden z těch modelů, po kterym každá ženská touží. Ergo je dost nepravděpodobný, že by ji nějaká ženská jen tak oželela. Teda jakákoliv živá ženská určitě. Stručná přehlídka obsahu mě jenom utvrdí v mý teorii. Draze vypadající kosmetika, deštník, diář, tampony-ou- je mi třeba si vybavit přednášku od Siobhan, že tyhle ženský věci jsou docela přirozený a není třeba se jich stranit ani se stydět, což nedělá o nic snazší se dotknout krabičky s nima, kor před zraky Lucy. Nic víc. Žádnej telefon a mám zatracenej pocit hraničící s jistotou, že šrajtofli s dokladama už ve svým držení mám. Další malej dílek do skládačky, co mi někdo laskavě naservíroval. Jenom zjistit proč.
,,Ne, ten den tu byl zrovna frmol. Artur jí našel až večer při úklidu," odvětí Lucy rádoby nezúčastněně. Toužebnej pohled s jakym mě sleduje vracet věci zpátky do kabelky, ji ale prozradí.
,,Když se o ní nikdo nepřihlásí, vrátim ti jí jako nálezný, bereš?" jako bych už dopředu nevěděl, jak to dopadne.
,,Prosim tě, takovej šunt, co bych s tím dělala. Leda tak aby ti nepřekážela v kanclu, a kdyby se skutečně nikdo nepřihlásil..." je třeba obdivovat její hereckej výkon i příkladnou poctivost, která, popravdě řečeno, mě skutečně zaskočila. Už moc dlouho se pohybuju mezi zmetkama, tak dlouho, že mě dokáže překvapit jenom, když někdo neudělá podraz.
Tašku i záhadu s ní spojenou nechám v autě, připravenej nenechat skutečně nic, otrávit mi den.
***ooo***
Dopoledne se přehoupne v líný sobotní odpoledne sloužící jako tropickej ostrov obsazenej spořeoděnejma mulatkama poskytujícíma drink na uvítanou ztroskotanci v rozbouřenym oceánu. S tim rozdílem, že místo vydlabanýho kokosu s paraplíčkem mám plechovku s pivem a společnost mulatek zvládá plně zastoupit Jimi, což je v součastnosti všechno, co potřebuju k relaxaci. To a začínající zápas Cubs v telce. Téměř dokonalost sama. Téměř. Mojí úplnou spokojenost narušuje fakt, že Jimi je tu sice fyzicky přítomnej, ale myšlenkama jako by tu ani nebyl. Není to jenom o tom, že má nos zabořenej v učebnici čehosi, ostatně tak jako docela pravidelnej jev poslední dobou, ale nešlo si nevšimnout pár uplynulejch dní, že je tak nějak víc zamlklej a zamyšlenej. Doba trvání, co nějak koresponduje s večerem v kanceláři. Jasně, si capisce, zpráva přijata, není asi nejlepší zjištění, že někdo s kym dobrovolně žijete je naprosto stejnej bezdůvodně odsuzující mizera, jako váš tatík, od kterýho ste zdrhli. Jenže já už jinej sotva budu. Teď jenom zjistit, jestli tohle bude skutečně ten důvod, kvůli kterýmu mi dá Jimi vale.
,,Hej, pořád trucuješ?" k pošťouchnutí Jimiho, sedícího na opačnym konci sedačky, nohou, si vyberu reklamní přestávku mezi první a druhou směnou. Cincinnati by pro šampiony neměli bejt žádnej soupeř, takže zápas považuju spíš, za takovou formalitu.
,,Kdo říkal, že trucuju? Mám jen moc učení," zamručí Jimi, sotva vzhlídne od knihy.
,,No já nevim. Tak třeba to říká fakt, že si po mně už dva dny nechtěl žádný sexuální služby a taky, že vůbec nedržkuješ. Co jinýho by to mohlo bejt?" dám do slov víc lehkosti, než ve skutečnosti cejtim.
,,Jak říkám, moc učení. Jsem utahanej," namítne dutě.
,,Mám starost, abys nakonec nebyl moc přeučenej. Se mi nesmíš divit. Je vědecky dokázaný, že přeučenost způsobuje impotenci,"znovu ho pošťouchnu. Na fyzický podněty reaguje líp, jak verbální.
,,To je blbost," odfrkne, malej sotva patrnej důlek neprojevenýho úsměvu, co můžu z profilu vidět, otiskávat se mu ve tváři je snad lepší výhra, než kdyby mi vyšla vložená sázka na Cubs. ,,Chceš sex? Teď?" zeptá se. Fakt, že momentálně začne bezděčně třít jemný kruhy palcem na plosce mýho chodidla, nevynahradí absenci nadšení v jeho hlase.
,,Nechci sex, chci tebe," pixla piva jde na stůl, přišoupnu se k Jimimu, věznící jeho tělo mezi svejma končetinama, ,,Chci tebe, abys tu byl se mnou. No tak, řekni mi, co je špatně?" Rty otřu o jeho spánek milující kontakt hebkejch vlasů na citlivý pokožce. Odloží knihu. Další malý vítězství. Bez protestu se mnou nechá stáhnout do horizontální polohy, ležící na mý hrudi, jak máme většinu času ve zvyku relaxovat.
,,Nic není špatně. Jenom jsem si uvědomil, jak málo se známe. Začali jsme spolu rovnou bydlet. Úplně jsme vynechali tu poznávací část, kdy lidi zjišťují, jestli se k sobě hodí," prohlásí. Máme přímo ideální polohu, hádám, že některý věci se řikaj snáz, když tomu druhýmu nemusíte koukat do očí.
,,Lituješ toho? Protože myslim, že to půjde dost těžko napravit. Jako, že bysme spolu teď začali randit a poznávat se," vážně dobrá pozice. Tušim, že právě teď by mě zradil výraz, když se snažim ze všech sil znít s humorem navzdory tomu, že uvnitř umírám v očekávání neodvratitelnýho.
,,To určitě nešlo. Jenom, že to máme složitější, dozvídat se to o sobě za pochodu," namítne. Vlastně ani nevim, jestli je to námitka. Ať se propadnu, jestli vim, kam tahle řeč vede.
,,Můžem to zvládnout, pokud by byl zájem," neutrálně nadhodit je asi to nejlepší, co můžu udělat.
,,Nevadilo by ti to?" vyšponuje se loktama opřenej o mojí hruď mající už tak dost dobrej výhled na muj ksicht, momentálně vyhlížející asi tak v obraze, jako kačer na silnici těsně před maskou rozjetýho tahače. Jinak řečeno, dost nechápavej.
,,Nevadilo by mi co přesně?" zeptám se.
,,Bavit se víc o tobě. Ty o mně víš skoro všechno, ale já o tobě vůbec nic. Je tady něco, co mě mate. Možná bych tomu líp rozuměl, kdybych znal souvislosti," nemyslel sem si někdy, že by mohl bejt nervoznější při vznášení nějakýho požadavku než jsou ty ze stran hrátek, ale je. Právě teď. A když udělá tu rozpačitou věc s přejetim si zubama po spodním rtu, jsem dočista ztracenej. Znovu si připomenu, že bych mu nedokázal nic odepřít ani to, co by pro mě mohlo bejt vrcholně nepřijemný.
,,Víš o mně dost. Víc než kdokoliv na světě," zkusim to, bez větší naděje na úspěch.
,,Znám histroky z tvýho života. Povrchní příběhy, co vypravíš s barvitostí ale nezaujatostí třetí osoby. Neříká to nic o tobě. Co jsi cítil, když tě bodli, co sis myslel jako poslední, když tě střelili?" Postupně na mym holym trupu políbí obě jizvy. Vim dobře, jak moc je jima fascinovanej už od naší první noci.
,,Pokud by šlo o to, musel bych tě zklamat. Ani jedno není případ, kde bych vnímal něco jinýho než bolest a ani ta nebyla zásadní. Když jdeš do akce jako polda, jdeš tam už s vědomim, že seš možná mrtvej. Jediný na čem záleží je, aby tvuj parťák přežil zrovna jako nevinný oběti. Zkrátka, ty seš až na poslednim místě. Pokud to děláš dobře, není čas ani prostor uvažovat o něčem jinym, chápeš? Možná by ses mě měl zeptat na to, co tě skutečně zajímá," navrhnu jemně. Počítám, že tuším, kam míří, chci nám oboum ušetřit čas a možná mně i nervy nad nípánim se v zbytečnejch podružnostech, ze kterejch byl tvořenej muj život. Fakt je, že já sem povrchní tvor bez hlubších myšlenek, který bych měl vyjadřovat.
,,Dobře. Tak víš, je to trochu strašidelný, ta tvoje nenávist k Willkinsovi. Vím o tobě, že jsi impulzivní a nejspíš, když bys měl důvod, tak bys dokázal i zabít a taky jsi to možná už i udělal, když jsi musel, a já to chápu a asi o tom nechci vědět podrobnosti. Ale taky vím, že jsi altruistickej, a když už nemyslíš na lidi v dobrým, tak jsou ti alespoň lhostejní. Každopádně po tomhle všem, co vím, ani tak nedává smysl, proč ho tak moc nenávidíš už od prvního dne, kdy jsi ho viděl. Ještě dřív než ti dal důvod. Je to iracionální a ze všeho, co o tobě vím, nikdy jsem si nemyslel, že bys někoho dokázal hluboce nenávidět bez důvodu. Je to něco, čemu na tobě nerozumím a tak mě to mate. Možná, kdybys mi to pomohl pochopit," doslova se do mě vpíjí těma svejma nádhernejma kukadlama, který jsou ještě nádhernější když prosej.
Ze všech důvodů, co by mohl mít, kterejch zdá se, má víc než sem si uvědomoval; ať mě rozžvejká krokodýl, vyplyvne a zase rozžvejká a tak pořád dokola po zbytek věčnosti, jestli by měl bejt Willkins ten důvod, kvůli kterýmu by se měl rozpadnout muj jedinej vztah. Jedinej, kterej má smysl. S tou nejúžasnější bytostí na světě, protože jenom ta by mě dokázala přijmout se všema mejma chybama. Bez podmínek. Klídek, ponurá Nejistoto, neloučíme se. Jimi mě pořád může vyměnit, za mladší model nebo zábavnější, ale ode dneška budu vědět, že to nebude kvůli tomu, jak moc ve skutečnosti zavrženíhodný stvoření sem. Nebo možná prohlídne a dojde ke stejnýmu závěru, ale pak si aspoň nebudu muset vyčítat, že sem ho šokoval. Protože vim, že o mně ví to nejpodstatnější. Na každej pád to určitě nebude kvůli takový všivý nicce jako Willkins.
,,Řekl bych, že každej člověk má nárok někoho nenávidět. Kdyby to nedokázal, musel by bejt stroj anebo svatej. Jak už víme, já nejsem ani jedno z toho. A řekl bych, že to není ani tak, že bych toho pitomce nenáviděl-" tady je to místo, kde v rámci upřímnosti musim šáhnout někam do svýho nitra a poctivě zanalyzovat svoje pocity, což je něco, co sem doufal, že nikdy nebudu muset dělat, tim spíš ne pokud by to mělo bejt zbytečně namířený směrem mýho nanicovatýho zástupce. Ale pro Jimiho se klidně obětuju, ,,Co je pravda, že mi od začátku leze na nervy a taky je pravda, že na tom nebylo nic racionálního. Protože každý tušení bez pádnýho důkazu je neracionální. A já zatím mám jenom to. Nedokážu říct, co je na něm špatně, ale prostě vim, že není tak neposkvrněnej jako se snaží tvářit a já prostě nesnášim pokrytce. Zkrátka sem si na beton jistej, že je tam ještě daleko víc, než už se projevil a to mi vadí. Dává to už větší smysl?" zeptám se s nadějí, že Jimi po mně nebude chtít něco tak nemyslitelnýho, jako abych změnil svoje chování. Přetvařovat se bych asi nedokázal ani pro něj.
,,Jo, dává. Pokud to tak cítíš, je to v pořádku," usměje se. Hádám, že takhle nějak musí vypadat Boží milost, kdyby měla svojí hmotnou podobu, nebo kdybych já na takový věci věřil, což pořád ne.
,,Prostě jen tak?" Taky pořád nemůžu uvěřit, že by to mělo bejt tak jednoduchý.
,,Prostě jen tak. Věřím tvým instinktům. Pokud říkáš, že je něco špatně, tak to asi tak bude. Nedostal by ses tak daleko a nebyl bys tak dobrý v tom, co děláš, kdyby to tak nefungovalo," řekne s naprosto neochvějnou jistotou, ,,Jenom bych měl jednu malou prosbu, kdybys přeci jen mohl-" nepotřebuje dokončit. Ať už by měl jakýkoliv přání, bylo by splněný.
,,Nebudu se po Willkinsovi vozit bezdůvodně, slibuju," dramaticky odrecituju. Bezdůvodně je to klíčový slovo. Z jedný strany sem si skutečně vědomej, že sem to dělal a bylo to špatně. Z druhý strany, sem si jistej, že on mi ten důvod vždycky poskytne, takže o svoji oblíbenou zábavu nepřijdu.
,,Děkuju," v tom, jak mě Jimi políbí, vnímám, že ví, o mym pokusu o úskok, a i tak je mu to jedno. Prostě mi bezvýhrad důvěřuje, že neporušim svoje slovo zmetka. Což je pro mě vědomí téměř euforický.
,,Ještě něco, co bys o mně chtěl vědět?" nabídnu, možná je to jenom pomíjivej záchvat skutečný sebedůvěry, co vyprchá tak rychle jako se zrodil, ale teď sem nejvíc za celou dobu našeho krátkýho vztahu přesvědčenej, že bysme mohli mít nějakou šanci.
,,Hm, něco přijemnějšího," Jimi se posune, aby měl dlaní lepší přístup k mýmu tělu od pasu vejš, tažení nehtů tam a zpátky je přesně ten druh intenzity bolesti, aby chlapa udržel vzbuzenýho. ,,Co se líbí tobě? Vždycky vyplníš každou mojí představu, ale nemůžu si vzpomenout, jestli jsme někdy dělali něco, co bys chtěl ty?"
,,Co bych chtěl já? Právě teď? Chceš to skutečně vědět?" Jimi přikejvne, myslim, že zadržující dech v očekávání, ,,Právě teď bych chtěl vědět, jestli ještě platí ta tvoje nabídka k sexu," něco mi říká, že teď by mohla bejt podstatně nadšenější než předtím.
,,Nic víc?" zní trochu nedůvěřivě.
,,Přesně tak. Nic víc. Pochybuješ?" Nasměruju jeho ruku k místu, kde se pod nohavicí mejch riflí už probouzí důkaz, mýho zájmu o něj, k životu. Moje péro asi dokáže nejlíp vyjádřit, co já bych slovama nedokázal.
,,Chceš říct, že ti stačím jenom já?" skoro se celej rozzáří, štěstí, že dokáže bejt vnímavej i k tomu, co nedokážu vyslovit. Nejsem si jistej, jestli kdy toho budu schopnej, zdá se, že na formulování vztahovejch záležitostí do slov mi chybí nějakej důležitej chromozom nebo co. Jimi tyhle problémy nemá. Vlastně je dost ústně nadanej, i co se jinejch aspektů týká, třeba jako líbání, který demonstruje zrovna teď. Vážně to někdy vypadá, že by byl schopnej mi pusou vysát mozek z hlavy. Skoro to vypadá, že se mu to i povedlo, protože se musim chvilku soustředit, abych pochytal jeho slova, když se nečekaně odtáhne: ,,Vážně nemáš žádné fantazie? Něco co bych mohl udělat?"
,,Vážně ne. Tajemství o mně, na který bys stejně dřív nebo pozdějš přišel. Sem v podstatě nudnej chlap dočista bez fantazie," ušklíbnu se. V podstatě je to pravda. Před Jimim sem byl rozmanitost zvyklej čerpat spíš z fyzickejch rozdílů mezi plodama z obou stromů, který se k sexuálnímu užívání nabízej. Kvalitu se snažil nahradit kvantitou, chcete-li.
,,Oh, tohle rozhodně není nudné," stiskne mojí už plně tvrdou erekci přes kalhoty. Což ocenim hlasitym syknutim. V součastnosti platí, že je to jedno. Kdo potřebuje promiskuitu nebo špinavý fantazie, když má mladýho kluka s tou nejšpinavější myslí. Samozřejmě, že jenom v dobrym. Protože je to moc dobrý, když se rozhodne mě tlačit přes kalhoty a zároveň lízat každý volný místo nahý kůže mýho trupu, který se mu naskýtá. Nemám ponětí, kam tahle jeho nová hra povede, ale začátek je dost slibnej, takže si s chutí počkám na pokračování. Jimi není moc do sebekontroly, jasně nejspíš je to něco, co u chlapa přichází s věkem, na každej pád, i když se momentálně usilovně snaží vést, nedokáže si zabránit třít se rozkrokem o mě a vydávat ty tichý nádherný zvuky připomínající kňučení, když navzájem svádíme bitvu jazyků. Je to celý tak moc dokonalý, že skoro slyšim v hlavě znít zvony. O chvíli pozdějš mi dojde, že ten otravnej zvuk není v mý hlavě, ale pochází z něčeho tak mrzkýho jako domovní zvonek. K mýmu zklamání to dojde i Jimimu, kterej se v zápětí ode mě odtáhne. Má v očích pohled, kterej se nedá přirovnat k ničemu jinýmu než pohledu plachýho koloucha, při vzpomínce na příležitost, kdy nedávno sme byli vyrušený, se není čemu divit. Akorát, že teď nás od vetřelce dělej pevný stěny a já doufám, že jim není žádná otrava jako Willkins.
,,Nech to bejt, nejspíš je to jenom cesťák nebo nějaká sekta," snažim se ho vtáhnout zpátky do líbačky. Což i zabere. Na chvilku. Než serenáda ding dong začne druhý kolo.
,,Třeba je to důležitý," namítne, ale to už mám ruku v jeho domácích šortkách a v dlani sevřu kulky.
,,Nemaj nárok. Je zamčeno a tohle je důležitý," jeho chlouba mi souhlasně zapulzuje proti zápěstí.
Ozve se třetí kolo. ,,Zkusí to po čtvrtý, vyrvu kabely a uškrtim ho na nich, ať je to kdo chce," tentokrát já zavrčim hrozbu. Přiznávám, že je to docela rozptylující. Zvlášť, když se snažim obnovit Jimiho zájem do původní tvrdosti. Zaklonim hlavu přes opěrku sedačky, skrz průzor dveří z mléčnýho skla, je vidět vzdalující se vršek siluety. ,,Vidíš, už je pryč a nebolelo to ani jednoho z nás," oznámim, docela zbytečně, protože Jimi už se stačí vrátit ke svý lízací zábavě tentokrát po sloupci mýho vystavenýho krku.
,,Jsem rád, že jsi nemusel nikoho škrtit, ty můj vrahounku," zamumlá mezi polibkama zasypávajícíma moje klíční kosti. Prsty pracujou na sponě mýho pásku, zatímco pomalu neuspěchaně šuká mojí dlaň. Nevim, co jeho nově objevená afinita k mojí kůži znamená, nicméně, nemínim si stěžovat, když jazykem obkrouží konturu prsních svalů, zoubkama stisknout bradavku je trochu překvapivý, že se neubránim syknutí, přesto jako by moje tělo o vlastní vůli se prohne vstříc novýmu podnětu. Neměl sem milenku, která by byla dost odvážná něco takovýho zkoušet, a popravdě sem neměl milence, kterýmu bych to dovolil.
Tentokrát nás vyruší vrznutí pantů. Ztuhneme, já i Jimi, ale tentokrát ne na těch správnejch místech. Tohle je zatraceně blízko. Narušitel pronikl zadníma dveřma přes kuchyň do domu. Becci je trestuhodně daleko na patře v ložnici a my moc blízko, načapaný doslova v nedbalkách. Vteřiny ubíhaj, kroky se blížej s každou z nich. Jimi se přikrčí za mnou jako štítem chránícim jeho slušnost, coby jedinou z možností, jeho tenký trenky nedávaj moc jinejch variant jak zamaskovat masivní erekci. Ne, že já bych na tom byl líp se svým rozepnutym páskem a mokrou skvrnou prajakulátu, tmavší oproti modrejm riflím.
,,Je někdo doma?" identifikuju vetřelce po hlase.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dragon PrinceSs Dragon PrinceSs | Web | 6. května 2018 v 13:38 | Reagovat

Super článek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.