Hříchy otců 14. B

5. března 2018 v 9:39 | Fénix |  Hříchy otců
Dokončení.


,,Hej, Zlato, prober se,", jemně ho pošťouchnu, když škrábání zubama o jeho rameno nezabere. Přijde mi až škoda ho budit, ale tak nějak podlahu kanceláře šerifa nevidim jako vhodný místo ke spánku ani pro jednoho z nás. Upřímně, fakt je ten, že já sem na podobný alotrie už trochu moc starej a pohodlnej. Jako by nestačilo, že moje, předchozí čas těžce zkoušený, klouby zaprotestujou, když se s námahou pokoušim postavit na nohy. Pak veškerý nepohodlí je rázem zapomenutý, to když Jimi přijde k sobě. Upře na mě pořád ještě trochu zakalenej pohled spolu s malátnym úsměvem. Prostě není třeba slov. Nebejt dočista vycucanej, způsob jakym se po loktech zvedne do kleku a nabídne mi zápěstí spojený želízkama k osvobození by stačil, abych se znova udělal přímo do kalhot. Definitivní konec hry. Sehnu se, políbim mírně zarudlí stopy v místech kde je narušená bezchybnost hladký kůže. Na vzdory svýmu mládí, Jimi se zdá skutečně vděčnej, když ho vytáhnu do stoje. Zavrávorá, opře se do mě a potom se plaše usměje. Líbnout ho následně na čelo je něco jako instinkt, zrovan tak jako muj další instinkt je stáhnout se. Potřeba dát si retko je najednou přímo neskutečná zrovna tak jako chuť na panáka. Jaký štěstí, že obojí mám po ruce a můžu si dopřát. Usazenej na svým místě, ze zásuvky stolu vytáhnu lahev i se skleničkou. Jak nalejvám obsah, okrajově vnímám, že Jimi je už zase zpátky u svýho obvyklýho nervozního já. Pendluje po kanclu ve snaze poshledávat a co nejrychlejš na sebe nahodit kalhoty.
,,Asi bysme měli rychle zmizet, než někdo přijde," navrhne. Odhaduju, že nejistej, jak se chovat těsně potom, co se mezi náma stalo, tak jako já byl ještě před chvilkou. Možná víc. Jenže mě teď už koluje v žilách opojný teplo alkoholu spolu s kámošem nikotinem a sem tak v pohodě, že je dost nepravděpodobný, že bych se chtěl v dohledný době hnout.
,,Pojď sem!" vyzvu ho. Hra je u konce nicméně Jimi stejně poslechne a sedne si mi do klína, jak sem mu naznačil. Pořád nezvykle tichej, a že něco není tak docela košer poznám i když neodmítne, když mu nabídnu napít se whisky z mojí skleničky. Jimi tvrdej alkohol nepije skoro vůbec, ale teď do sebe vyklopí téměř celej obsah. Samozřejmě, že se zašklebí nad pro něj nepřijemnou chutí, a já mám co dělat abych se udržel nesmát, hádám, že to by ničemu neprospělo.
,,Bylo to to, co sis představoval?" Normálně nejsem nadšenec na posexový rozbory, fakt, že ne, ale tohle je poněkud specifická situace. Už tak stačí, že se přistihnu zadržovat dech při čekání na jeho odpověď.
,,Bylo to perfektní. Ty jsi byl perfektní," spíš než slova má víc vypovídající hodnotu způsob, jakym se mi Jimi šťastně snaží nosem zavrtat pod límeček košile, ,,Tak strašně žhavej. Děkuju-" Snažim se sám sebe přesvědčit, že to, že se mi najednou snáz dejchá je způsobený tím, že sem si povolil šlajfku a ne snad, že bych byl do týhle chvíle čekal na hodnocení. ,,A taky přesvědčivej. Když jsme se o tom bavili, nenapadlo mě, že bys použil i skutečný služební auto. Bylo to tak reálný. Nebudeš s tím mít problém. Zneužítí pravomoci nebo tak něco?" zajímá se se skutečnou starostlivostí.
,,Těžko. Znáš mě, lásko, zneužívání a problém jsou moje další jména," můžu říct upřímně. Žádný výčitky svědomí ohledně všeho, co patří k mýmu současnýmu úřadu.
,,Čím jsem si to zasloužil? Teda proč zrovna dneska?" Mělo mě napadnout, že se zeptá, někdy má vyloženě talent pokládat ty nejprekernější otázky.
,,Proč ne. Dnešek je stejně dobrej den jako kterejkoliv jinej," zkusim to, bez naděje na úspěch. Jimi nasadí ten výraz říkající, že mi to nežere a ať koukám kápnout božskou. ,,Fajn. Tak to ber jako takovou prémii, za tvoje studijní úspěchy a poděkování, za dnešek, dobrý?" Není to taky tak docela pravda, ale mohl by to koupit.
,,Proč za dnešek? Neudělal jsem nic. Ani jsem tam s tebou nebyl a měl jsem bejt. Jak to vlastně dopadlo?" zatváří se tak provinile až to skoro láme srdce.
,,Přestaň s tím. Dopadlo to docela dobře. Dostal sem čas na víc, což by se pravděpodobně nestalo, kdyby tam nebyl tvuj táta, a to že tam byl je hádám tvoje zásluha nebo od koho se to dozvěděli?" Tipuju a celkem správně. Jimi přikejvne na souhlas, ale zdá se moc překvapenej na slovní projev nebo na další výčitky svědomí.
,,Táta?" vysloví, jako by to pro něj bylo neznámý slovo spolu s odpovídajícím zmatením.
,,Jo. Přišli oba a on mluvil v muj prospěch a vlastně byl docela působivej a všechny ty zaujatý tupce přesvědčil," kdyby ne teď, dřív nebo pozdějc by na to došlo. Beru to jako správnou věc, aby se to Jimi dozvěděl protože Edgarova tvrdá makovice není jediná, která potřebuje trochu obměkčit, maj-li ti dva mít někdy šanci dát svůj vztah do cajku.
,,Máma na něj musela pořádně zatlačit," usoudí Jimi, netající se notnou dávkou škodolibý radosti. Asi mu to nikdo nemůže mít za zlý.
,,Ne. Měl k tomu svoje důvody, ale i tak to bylo dost hustý," snažim se záměrně vypíchnout to dobrý. Vážně ti dva si jsou v něčem až moc podobný. Například, co se týče absence projevů uznání vůči zásluhám toho druhýho. To se dá asi taky těžko vyčítat. Je jasný, že dvacet let přehlížení jeden dobrej skutek nesmaže nota bene dělanej pro někoho jinýho, ale s trochou štěstí by to mohl bejt dobrej začátek. ,,Jakej ty si měl večer? Nepřerušil sem vám doufám nějakou pořádnou párty, že ne?" Jedno je jistý, teď s Jimiho rodinejma záležitostma nic nenadělám, ale můžu se pokusit přesměrovat jeho myšlenky do pozitivnějších vod. Nemluvě o tom, že mě to taky tak trochu zajímá.
,,Ne. Vážně jsme se to už chystali rozpustit. Jsou obě v plaveckém týmu a brzy ráno mají trénink. Musely se jít vyspat do krásy," něžně se pousměje, že bych si skoro myslel, že bych měl mít důvod žárlit.
,,Ta holka - Olivie zdála se docela v pohodě s tim kolem nás a taky dost informovaná," nadhodim.
,,Jo, to je od začátku v pohodě. Občas má spoustu dotěrných otázek, ale víš, je fajn mít někoho dalšího s kým o nás můžu mluvit, i když jsou to jenom takový obyčejný maličkosti, jako jaký máme plány na večer a tak. Teda bez těch šťavnatých částí, samozřejmě. Ne, že by je ze mě nepáčila," zazubí se.
,,Vypadá na fajn holku, asi bysme měli spolu vymyslet, jak jí ten dnešek vynahradit. Brala by i s kámoškou lístky do kina nebo tak něco?" myslim to vážně. Asi bych si vyčítal, kdyby kvůli našemu blbnutí měl Jimi přijít o kámošky možná první ve svým životě.
,,Myslím, že jsi udělal dost už jenom tím, že tě viděla. Vypadáš k sežrání. Asi si ani nechci představovat, k čemu ten obrázek ve svý hlavě použije," oznámí mi se smíchem.
,,Jo, tohle ti i věřim. Nikdy nepodceňuj kouzlo uniformy," hodim po něm svým nejlepšim domýšlivym úsměvem. Je to víceméně spontánní nápad nasadit na Jimiho hlavu mojí čepici. I když je přirozeně trochu velká, výsledek není vůbec špatnej. ,,Jo, bezpečně to má svoje kouzlo," odsouhlasim si. Jimi se plaše pousměje. Komplimenty nejsou něco, na co by byl zvyklej.
,,Stejně myslím, že už bysme radši měli jít. Někdo sem přijde a asi by nás neměli vidět takhle," poukáže na naší poněkud propletenou polohu, když už sem si skoro myslel, že ho to přešlo. Dobrý, že neudělá nic, aby ji změnil.
,,Bez obav, je noc. Lidi sem nelezou obyčejně ani přes den, a pokud jde o Willkinse-" povede se mi vyslovit jméno bez zavrčení, ,,Službu mám dneska stejně já, takže ten se tu taky neukáže," vysvětlim. Nejsem zas takovej mešuge, abych se do takovýhle akce pustil bez jistoty, že nebudeme vyrušený, ačkoliv riziko odhalení bylo právě jeden z důležitejch faktorů hry pro Jimiho.
,,Znamená to, že tu zůstaneme celou noc?" ujišťuje se ne tak neopodstatněně. Pochopitelně, že neví, co obnáší noční směna v mym podání. S výjimkou tý jedný noci, kdy sem si potřeboval vyčistit hlavu, sem ještě žádnou netrávil v kanclu, i když bych měl.
,,Jenom kdybys chtěl. Můžem zkusit pro druhý kolo, k čemu všemu nás to tu může ještě inspirovat," nabídnu s mrknutim.
,,Raději někdy jindy. Dneska už bych nás při pokračování viděl raději v posteli," není to odmítnutí. Ne když to doprovodí spokojenym povzdechem a víc se ke mně přitulí. Asi nebudu sám, kdo si potřebuje trochu orazit, což s určitýho důvodu dělá dobře mýmu egu.
,,Takže další meta za náma. Máš ještě nějaký přání, který bych ti mohl splnit?" nechat Jimiho zatoulat se do zákoutí jeho fantazie, zpravidla vždycky dobře funguje jako nástroj na odpoutání jeho pozornosti od problémů. Momentálně od problému, že pořád vyzařuje tak trochu dekovací se vibrace, i když už o poznání míň, než před chvilkou. I tak je to dost v rozporu s mejma zájmama anžto pohodlně rozvalenej se skleničkou whisky v ruce a Jimim na klíně, těžko na světě by mě něco přimělo to chtít změnit.
,,Jenom jedna věc. Ne asi ne. Je to hloupý-" odmlčí se. Je to až k nevíře, že po všem tom, co sme spolu dělali, má pořád problém formulovat svoje představy do slov. Ačkoliv uznávám, že je to svým způsobem i pěkný. Tím způsobem, jak se mu krev nažene do tváří, dlouhý řasy víc vyniknou jako závoj, za kterym se snaží ukrejt rozpaky v očích a spodní ret si začne nervozně drtit zubama. Určitej náznak zbytku nevinnosti, kterej mám touhu stejnou měrou chránit jako zdecimovat.
,,No tak, ven s tim. Už ti přeci musí bejt jasný, že ti neřeknu ne na vůbec nic," pobídnu ho. Přímo umírající zvědavostí, co by tak ještě v Jimiho nesmělý dušičce mohlo přebít to, co sme právě dělali.
,,Není to konkrétní představa," zamumlá sotva slyšitelně. Podsunu před něj skleničku, protože jestli mu jazyk nedokáže rozvázat ohnivá voda tak už nevim co. I tentokrát se ochotně napije s už o něco líp zvládnutou reakcí po tom.
,,Nepřeháněj to, jeden alkoholik v rodině stačí," zabavim mu skleničku, než by ji stihnul vyčistit do sucha. Měl to bejt vtip, ale pohlídne na mě se zvlášť ohromenym pohledem v očích a mě až pak dojde, co sem vlastně řekl. Není to tak, že bych moc často zdůrazňoval, že sme pár nebo dokonce něco jako rodina. Možná bych měl, protože způsob jakym mě v zápětí Jimi hladově políbí je něco, co bych si chtěl v dohledný době zopakovat. ,,Nemysli si, že to zakecáš, tak co je to, co by si chtěl zkusit?" nenechám ho vyváznout přesto, že sem měl sám problém momentálně najít slova, mozek dočista prázdnej ještě po polibku.
,,Dobře. No možná by neškodilo, kdybys byl příště víc drsnej. Tvoje ruka, muj zadek, je to dobrý pocit, víš-"
,,Co je to? Řikáš mi, že bys chtěl dostat pořádně nařezáno?" pochopim to, ale nemohl sem si prostě nechat ujít příležitost přimět ho ještě víc se červenat. Horlivě přikejvne, ale podívat se mi do očí se odváží, až když se dotknu jeho tváře, prakticky mu nedávající jinou možnost. ,,Dobře, máš to mít, když budeš moc zlobivej kluk," zubama potáhnu ušní boltec, polibkama podél čelisti se dopracuju k ústům. Jimi mě ochotně pozve dovnitř. Naše jazyky se střetnou v pomalym smyslnym tempu, docela odlišnym od předchozích. Chutná pikantně kombinací whisky a něčím co je čistě on. Nemá smysl se někam hnát. Čas ztratí svojí důležitost. Není na světě nic jenom my dva.
,,Ehm, já omlouvám se, nenechte se rušit-"
Nechat se rušit určitě nemám v plánu, klidně bych dál pokračoval v prohlídce Jimiho mandlí svým jazykem a ani fakt, že rozpoznám majitele hlasu, mě nemůže připravit o víc než nadšenej zápal. Zavrčim, až když se ode mě Jimi odtrhne, což je asi pikosekundu po tom a tak prudce, že nebejt drženej na místě nejspíš by skončil nedůstojně zadkem na podlaze.
,,Willkinsi, co tady děláte? Vypadněte!" promluvim docela klidně. Jimiho těsná blízkost má přímo zázračný účinky na mojí duševní rovnováhu.
Z pohledu třetí osoby, celá situace vypadá přesně tak jak je. Dva muchlující se chlápci užívající si dotočnou po perverzních sexuálních hrátkách. To docvakne i mýmu zástupci, jako že není žádnej génius, ale dá se na něm dobře vidět, jak mu to šrotuje. Jednim rychlym pohledem, skoro jako skutečnej polda, zvládne obsáhnout naše z líbačky pochroumaný rty, mojí nestandardní uniformu, čepici z ní na Jimiho hlavě i pouta spolu s rozpitou lahví chlastu na stole. Na blba za jakýho ho považuju, a pro svoje vlastní dobro, je dost chytrej, aby se zdržel jakýhokoliv komentáře. Jenom ještě víc strnulý držení těla a napjatý svaly v tváři prozradí, že je momentálně tak daleko od svojí zóny komfortu, že to snad ani dál nejde. Vidět něco takovýho kousek od sebe určitě muselo zacvičit s jeho puritánskym smyslem pro morálku. Vlastně by to bylo dost zábavný, kdybych současně nevnímal téměř katatonickou strnulost s jakou je Jimi pořád usazenej na mejch stehnech. Za jinejch okolností bych si užíval šokovat Willkinse, jenže bejt přistižený při činu je pro Jimiho něco jako zhmotnělá noční můra v pravym smyslu slova.
,,Nečekal jsem, že tu někdo bude, takže si jen něco vezmu tady ze svého stolu a hned zase půjdu," Willkins stojí dál na místě jako velkej trouba, jenom nesmyslně gestikuluje rukama v danym směru.
Jeho neurotický blekotání nějakym způsobem je přesně to, co probere Jimiho. Protože muj partner je něco jako koncentrovaný dobro a jeho potřeba, aby se všichni kolem něj cejtili dobře je skoro hmatatelná a schopná překonat i jeho vlastní instinkty. Udělám si poznámku, že někdy si s nim o tom budu muset promluvit. Pozdějš. Teď ho jenom sleduju, jak vstane, odloží čepici, upraví si tričko, zbytečný gesto přesto tak dokonale odpovídající slušnýmu klukovi, jakej v podstatě je. ,,Ahoj, asi jsme ještě neměli možnost se oficiálně představit. Jimi, partner tvýho šéfa, ale to ti asi došlo," docela samozřejmě napřáhne k Willkinsovi ruku. Přiznám se, že sem tak trochu zvědavej, jak se zachová. K mýmu překvapení ji stiskne.
,,Jo, to mi došlo. Těší mě," k ještě většímu překvapení, se usměje. Ne servilně nebo křečovitě prostě skutečnej úsměv, kterej sem netušil, že muj odměřenej zástupce vůbec má v arzenálu. Vlastně by mě to zas až tak překvapovat nemělo, protože Jimiho si prostě musí oblíbit každej, kdo ho potká, bez ohledu na svoje dosavadní postoje. Teď si jenom já nejsem jistej, jestli sem s tim v tomhle konkrétním případě tak docela spokojenej nebo ne. ,,Já jsem Wilfred," opětuje zdvořilost, ,,Hrozný jméno, já vím, tradiční v naší rodině," omluvně pohodí ramenem.
,,Není tak hrozný. Teda určitě bych přišel na nějaký horší," Jimi zereaguje bezprostředně, docela uvolněně, propustí Willkinsovu ruku. Konečně. ,,Hele, promiň, za to co si tu viděl před chvilkou, jestli tě to nějak šokovalo nebo tak," jeho úsměv je trochu nervozní, ale myslim, že pořád lepší než katatonickej stav ještě před pár momentama.
,,To je v pořádku. Nemáš se za co omlouvat. Já už si začínám zvykat, že tu teď jsou některé věci jinak. Což samozřejmě není tvoje chyba- tedy nemyslím, že by bylo jinak to, že ty a on- chci říct, že se dá asi čekat, že přijdeš za partnerem do práce jen, že šerif Rodgers byl svobodný, takže za ním nikdo nechodil. Ne, že by bylo špatně, že on je muž a ty jsi muž-" Willkins začíná vypadat, že nemá daleko ke kolapsu z hyperventilace, ani by nebylo divu, při na svý poměry sáhodlouhym proslovu.
,,Rozumím. Ale i tak, promiň," prohodí Jimi už docela nenuceně, se stejnou nenuceností, jako se vrátí ke mně. Ležerně zpola posazenej na hraně stolu, což je asi vlastně úspěch, protože bych spíš čekal, že se bude snažit co nejrychlejš vypařit.
,,Neřikal ste, že si pro něco jdete? Tak si to vemte a zmizte. Nabonzovat, jak je vašim dobrym zvykem, co ste tu viděl, budete mít dost času zejtra," neubránim se sarkasmu. Nevim, na co si tu hrál, Jimi mu to evidentně spolknul i s navijákem, ale já ne. Muj zástupce je moc velkej puritán, než aby všechno rozdejchal a přešel v takovým klidu, jak se snažil předvést. Chvilka Willkinsovy pohody je ta tam.
,,Mrzí mě to, pane. Věřte mi, že kdybych věděl, jak to napravit, tak to udělám," hlesne ve svým obvyklym režimu. Otočí se na patě, div, že nehodí šipku za svůj stůl, ve snaze co nejrychlejš za nim zmizet před světem. Je jenom slyšet překotný šustění papíru.
Jimi na mě kouká s nevyřčenou otázkou v očích a nesouhlasnou vráskou mezi obočím. Nedivim se mu. Vlastně nikdy neměl příležitost mě zažít v mojí příšerný náladě. Upřímně sem doufal, že se to ani nestane.
,,Nediv se. Hádej, kdo byl ten zmetek, kterej si na mě stěžoval," řeknu dost na hlas. Nevidim důvod proč si brát servítky. Nemůžu ovlivnit s kym se muj milenec bude bavit nebo nebude, ale měl by mít všechny informace potřebný k tomu, aby věděl s kym má pochybnou čest. Jimi pro ujištění pohlídne směrem zdánlivě prázdnýho stolu a pak zpátky. Přikejvnu.
Pak udělá něco, co bych nečekal, ne když je v místnosti třetí osoba. Bez ostychu se mi obkročmo posadí na stehna, muj obličej vezme do dlaní. ,,Ze všech vlastností, který na tobě miluju, je velkorysost jedna z nich," mluví tiše, že rozhovor může bejt soukromej, ,,Nevím, jaký on měl důvod k tomu, co udělal, ale všichni děláme chyby. Rozdíl mezi dobrým a špatným člověkem je v tom, jak moc umí odpouštět. Vím, že ty to dokážeš. Jestli bych měl říct jen jedinou věc, kterou jsem se od tebe naučil, tak to, že zášť ubližuje především jenom tomu, kdo ji cítí. Nechci, aby ti něco ubližovalo," jemně mě líbne na kořen nosu.
,,Pije mi krev," namítnu, sotva přesvědčivě. Jimimu se pro teď nějak povedlo utišit i ty zbytky nevraživosti bublající pod povrchem.
,,Já vím," něžně se usměje.
,,A víš taky, že tvuj táta není špatnej člověk, že jo?" Objektivně zhodnoceno, vim o sobě, že sem od začátku byl vůči Willkinsovi předpojatej jenom kvůli tomu, jakej je, často jednal nefér, vozil se po něm kvůli každý maličkosti a používal ho jako hromosvod pro svoje špatný naložení. Řekl bych, že něco, co mohlo Jimimu oprávněně připomenout Edgara. Nejspíš důvod, proč měl potřebu zakročit, a volnej překlad jeho řeči.
,,Asi není, ale někdy je to moc těžký," odpoví.
,,Srovná se to. Po dnešku, sem o tom přesvědčenej," prohlásim rozhodně. Asi žádná změna má-li bejt trvalá nemůže proběhnout ze dne na den, zvlášť ne, když za stávajícim stavem vězej roky špatnejch rozhodnutí na obou stranách. Možná, že něco z tý změny už máme právě tady a teď, když mě Jimi políbí beze strachu, sotva beroucí na vědomí přítomnost další osoby.
Možná by nebyl tak v klidu, kdyby viděl co já; a sice Willkinse znovu na cestě po kanceláři, sotva se vyhybajícího vychladlý kalužce spermatu na podlaze, kterou s tichym "Ou" na rtech a stoickym výrazem ve tváři, překročí. Blbec se snaží bejt skoro neviditelnej a neslyšitelnej, přesto se nedá říct, že by se snažil vypořádat s nepředloženou situací ignorováním nás, na to až moc často našim směrem vrhá nervozní pohledy.
,,Ehm, napadlo mě, pane-" když pak Wilkins dá o sobě vědět, zní jako by mu do jeho džusíku někdo přimíchal písek, co mu teď drhne v krku a nedovolí se kloudně vyžvejknout, ,,Mohl bych za vás vzít zbytek směny abyste si mohli užít večer," navrhne, vytrvale zírající někam na stěnu za místem, kde s Jimim pořád na mym klíně, sedíme.
,,To je mi najednou nějakýho zájmu. Nebude třeba, myslim, že mi si užíváme večer docela dobře, není to tak?" Jimi v reakci protočí oči. Možná mě mohl upozornit na moje chyby v přístupu, ale ať mě radši žerou mravenci zaživa, jestli bych měl tady tomu dutohlavci bejt někdy něčim zavázenej. Plus, klidně bych se vsadil, že Willkins měl něco za lubem, už když sem vlezl, jenom za nic na světě nemůžu přijít na to, co. ,,Nemluvě o tom, vy nejspíš budete mít dost práce i tak. Už jste našel to, co ste hledal? Předpokládám, že výsledky analýzy otisků z domu Carterový to nebudou, co?" zeptám se pro formu, jako bych už předem neznal odpověď.
,,Ne, pane. Mé poznámky k tomu prvnímu případu. Chtěl jsem si je ještě jednou projít, jestli neobjevím něco, co jsem předtím přehlédl," demonstrativně zamává svazkem papírů. Ani omylem.
,,Paní Dawisová? Myslel jsem, že to byla nešťastná náhoda?" zeptá se Jimi s živym zájmem. Dobře si pamatuju, co sem mu slíbil, fakt je ten, že sem neviděl důvod informovat ho o postupu, dokud nebudu mít nějakou dobrou zprávu.
,,To ano. Ale šerif mě pověřil, abych zjistil, jestli neměla nějaké příbuzné," odpoví Willkins. Najednou náramně komunikativní zmrd. Kdybych neměl jistotu, že to není možný, skoro bych ho podezříval, že se mi snaží u Jimiho zavařit. Možná čekal, že jeho požadavek pro mě bude mít prioritu číslo jedna a já ho přehraju na svýho, podle vlastních slov nekompetentního, podřízenýho. Co já vim.
Na každej pád, Jimi je teď víc než zaujatej. ,,A jak to vypadá?" sklouzne mi z klína, pomalou chůzí se vydá k Willkinsovu stolu. Mám super výhled na jeho zadek. Hádám, že takle to bude vypadat, až se jednou, v dohledný době, rozhodne ode mě odejít natrvalo.
,,Zatím bohužel nijak. Její rodiče jsou již po smrti a žádné jiné příbuzné neměla. Povedlo se mi zjistit, že kdysi udržovala intenzivní známost s jedním mužem a mám i jeho jméno. Ovšem pochybuji, že by si na ni vůbec vzpomněl. Podle všeho to byl Světský. Jejich známost trvala přesně tak dlouho, jako se svým vystoupením zůstávali v našem městě. Proto je i tak těžké se s ním spojit. Vystupují napříč Státy. Na každý pád se o to budu snažit. Je to zatím její nejbližší žijící kontakt," podá dokonale vyčerpávající informaci. Snaživej zmetek. Zajímalo by mě, proč i já se to musim dozvědět až teď.
,,Je to smutný, že nikoho neměla. Myslel jsem, že se povede najít někoho, kdo by jí pohřbil se všema náležitostma," řekne Jimi. Vím, že tím nic nemyslí, jenom to co říká, jenže nemohl by to bejt zmetek Willkins, aby se toho hned nechytil.
,,To byl tvůj nápad? Jasně. Mělo mně to dojít," opáčí.
A kurva, co má bejt zase tohle? Vzhlídne mym směrem, jenom krátce, pak se vrátí k Jimimu, jako snad já kdybych ho něčim zklamal, koutek se mu zvedne násilně k poloúsměvu.
,,Udělám všechno pro to, abych někoho našel, i když si do toho žádné velké naděje nedávám. Možná by bylo dobré vymyslet nějakou alternativu, pro případ, že se nikdo nenajde," navrhne.
Z mýho úhlu pohledu, převratná to myšlenka. Na čem asi myslíš, že sem do teď dělal, ty kreténe?! Jenom ještě nebyl čas to začít uvádět do života. A taky, promiň, chlapče, ale já ten případ neuzavřel. Žádný tělo nebude pohřbený, dokud se desky s případem oficiálně nezaklapnou. Tak zní zákon. Všechno to si nechám pro sebe. Ostrý slova zatlačim zpátky do krku protiproudem dávky ostrýho chlastu.
,,To asi chtělo. Tak jak si jí pamatuju, tak byla děsně fajn. Myslím, že takhle skončit si nezasloužila. To asi nikdo," dodá Jimi. Zdá se, že ty dva by si celkem mohli notovat, co se sentimentu týká a ne jenom toho.
,,Já vím. Pracovala v knihovně, když jsem tu chodil do školy. Ty jsi jí musel také zažít. Myslím. Chodil jsi sem, nemám pravdu?" Willkins briskně naváže.
Jasně, to je náhoda, že dva týpci co se narodili ve stejnym městě pár let od sebe, chodili do tý samý školy. Která tou samou čirou náhodou je v tom samym městě jediná. Nejspíš důvod stát se nerozlučnýma přátelema po zbytek života. Důvod se na to napít. Aspoň pro mě.
,,Vlastně ještě chodím," zahlídnu Jimiho plachej úsměv.
Zatraceně, vážně by potřeboval lekce v autocenzuře. Teda ne, že by nebyl zábavnej Willkinsonův sebespravedlivej počin, když jeden nesouhlasnej bodec pohledu vyšle mym směrem a pak hned soucitně přepne na Jimiho. Prznitel študentíků. Oficiálně potvrzeno. Dík, lásko, to sem potřeboval. Asi se na to zase napiju.
,,Pár let jsem vynechal, teď si dodělávám maturu. Dlouhý příběh," budiš k Jimiho dobru, že se snaží uvést věci na správnou míru. Ne, že by to mělo nějakej smysl a po pravdě, ne že mě by zajímalo, co se momentálně ve Willkinsově makovici honí.
Celý to pokračuje tak, jak by se dalo čekat. Zvládnou probrat všechny kantory, minulý i současný, poměry na škole, poměry ve městě i spoustu dalších kvákonin, co jdou docela mimo mě. Willkins je tak milej, že bych ho nejradši samou vstřícností nakopal do prdele, ale to já vždycky. Samo, že nemám nárok kafrat do toho, s kym se Jimi bude kamarádit, ale zatraceně otázka zůstává, proč mu zrovinka do noty musel padnout největší degeš ze všech.

A.N:Psát ten konkrétní part této kapitoly bylo dost složité. Protože Jimi ani Springer vlastně nejsou příliš založení pro skutečnou krutost tedy ne ve vztahu ani při hře, zároveň byla snaha z mé strany dát vám, čtenářům, špetku koření. (Ne, Francisi, vanilku nemyslím. xD). Napsat obdobnou scénu s postavami, co by neměli vztah nebo i měli, postavený na něčem jiném než tito dva, by šlo snáze. No, snad se to alespoň trochu povedlo. Dejte mi vědět. Dík.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lizard Lizard | 18. března 2018 v 11:01 | Reagovat

Ehehe, jo, tak za tuhle kapitolu extra moc děkuji. Potěšila nesmírně :D
Protože Springer... protože Jimi... no myslím, že to rozhodně vylepšilo jejich vztah. Můj vztah k nim teda jako rozhodně.
Ale po sexu je lepší si zapálit... nebo zkontrolovat statusy na fejsbůčku, vlastně jít třebas i na zahradu zakopat tchýni je lepší, než si povídat s Willkinsem, který asi utrpěl újmu. Možná mu rupla cévka v hlavě a krvácí do mozku.
Musím se ale nechat, že bych od Willkinse takové chování nečekala. Jsem opravdu zvědavá, co to přinese.
(Jimi je sladkej, sladkej, sladkej! A Francis má uniformu, ííík - jo, rozhodně se napsání téhle kapitoly povedlo)

2 Fénix Fénix | 18. března 2018 v 11:19 | Reagovat

Já děkuji. Ani nevíš, jak moc mi bylo třeba milého komentáře. :-)
Jo, jo Springer se velice snaží vylepšovat. Má co. :D
Když to je těžké. Zapálit si zapálil, sociální sítě nevlastní a své tchýně si váží... :-? Nicméně, chápu. Co takhle jít zahrabat Willkinse? kdo ví, co mu ruplo. :-D Ta mozková příhoda by možná vysvětlovala jeho chování. :-D
(ještě jednou velice děkuji. Takových chvilek budou mít ještě více, tak budu doufat, že zabodují stejně. )

3 Lizard Lizard | 18. března 2018 v 11:27 | Reagovat

Za pozdější napsání komentáře se omlouvám, četla jsem si to ještě ten den v noci (ne, je fakt špatný nápad konkrétně tohle číst s horečkou... na srážení teploty to totiž moc nefunguje). A pak si moje rýmečkové odpočívání vybralo svou daň a nestíhala jsem nic... Jenže ta hrůza, že by tě třeba absence komentářů demotivovala a už by se mi do pracek nedostala žádná taková perla (jako je nahej Springer a nahej Jimi, dobře, dobře, nebyli tak úplně nazí, ale... víme)...
Zapálil si Springer. Jimi zůstal nevyužit a skončilo to pokecem s Willkinsem. To mě mrazí do morku kostí.
Je Willkins vysoký? Třeba se cestou praštil o futra?
Nebo bych to viděla na únos mimozemšťany.
A k tomu zahrabávání Willkinse, možná bych to přehodnotila a raděj ho s nějakým závažím hodit do rybníka. Konečně chlapci jsou po tom výkonu unaveni.

4 Fénix Fénix | 18. března 2018 v 11:47 | Reagovat

To je v pohodě. Jen, že mi to zpříjemnilo, jinak mizerný víkend. To vyjímečně nebylo míněno jako stížnost na absenci komentářů, ačkoliv se přiznám, že když tu žádný nebyl, tak už mne taky napadlo se na celé zveřejňování vykvajznout. :-D Ještě pár perel takového ražení je na skladě a tam bude třeba i Springer méně oblečený. ;-)
Co je na tom mrazivého? A tak Jimimu zase tolik nevadilo si pokecat. On je docela kamarádský. No kdo ví, možná aby nebyl tak nevyužit, příště šerif zapojí do akce roubík. ;-)
Jistě, vzhledem k Willkinsově výšce, by i to byla možnost. Na futra by dosáhl. :-D Ovšem ani ty mimozemšťany nevylučuji, jak se mi rodí některá fakta o postavách, tak začínám věřit, že tam je možné všechno. 8-)
A tak já věřím, že by si Springer milerád protáhl tělo při zahrabávání, hlavně, že by už pak měl pokoj. Prý škoda závaží. ;-)  :-D

5 Lizard Lizard | 18. března 2018 v 11:51 | Reagovat

Koukám, že tenhle víkend snad nebyl příjemný nikomu, ale jsem ráda, že alespoň někomu jsem ho zlepšit trochu mohla.
Výborně, aspoň se mám na co těšit.
Dobře, Jimi je kamarádský,to víme. A je děsně sladký ale...
Všechno, co se týká Willkinse mě mrazí... Ne, vážně, u jedné z kapitoly jsem téměř, téměř myslela, že jsme mu snad křivdili... ale tou schůzí si to poťapal. A nic to nespraví, možná klečení v trní a švihání se devítiocasou kočkou za provolávání slávy Spingerovi.
Chudáček, nech starouše trochu odpočinout (to neslyšel, že ne?) :-D

6 Fénix Fénix | 18. března 2018 v 12:23 | Reagovat

Taky? Hádám, že nějaké podivné skvrny na slunci. To je tak, když se člověk začne těšit na pondělí. :-x
Snad ano, dva případy jsou již napsané. ;-)
Snad byste mu se Springerem chudákovi nechtěli zakazovat s kým se bavit... :-D
Ty mu nevěříš? :-D Nic méně oceňuji velice inspirativní podnět. zaručeně by se to někomu líbilo, zvlášť ta část se šviháním ;-)
Jistě, že slyšel, ale zlobit se nebude. Prý aspoň někdo, že mu přeje odpočinek. :-D

7 ell ell | 28. března 2018 v 21:52 | Reagovat

Co ti zabránilo přichytit je přímo inflagranti? :-? asi by to zabilo celou Springerovu hru, že? :D Nevadí. Jimmy by měl nastoupit do mírových sborů :-D . Chápu Springera v jeho zarputilé averzi, když mě někdo hne žlučí, tak těžko zakopávám válečnou sekyru. S Willkinse je slušný hromosvod, uvidíme jestli v závěru bude mít lepší čuch na lidi Francis nebo Jimmy :-?
Co se týče komentů já mám u tebe obrovský problém a skoro bych řekla, že kliknutím na tvé stránky se docela obávám. Čeká mě zdolat dvě obří kapitoly, zkoušet s tebou držet krok v ději a ještě sesmolit nějaký duchaplný komentář. ;-) . Hoď povídky ještě někam jinam je škoda, aby to tu četlo "pár" lidí.

8 Fénix Fénix | 28. března 2018 v 22:42 | Reagovat

[7]: To že bys chůďátku Jimimu udělala? Vždyť by z toho měl infarkt. ??? Jasně, v mírových sborech by ho čekala zářná kariéra, stačilo by se usmát a zamrkat a hned by bylo po krizi. 8-) On by Springer tu sekyru zakopal Willkinsovi do hlavy nejlépe. :D K té jeho averzi, aby jsem byli úplně nestranní, mít svůj hromosvod a mít koho prudit si docela užívá na kolik je to opodstatněné, toť otázka. :-?
Se není čeho bát. Já si klidně počkám než se tím čtením prokoušete. Vím, že je toho většinou kvantum, ale nějak se nedokážu přimět to kouskovat na menší úseky, co by mohli být častěji nebo se naučit psát stručněji, aby ten kratší úsek dával smysl. :-? S duchaplností ti to jde na výbornou, Tvé komentáře jsou vždy světlem mého dne. Děkuji. :-) Upřímně, házet někam jinam se mi to moc nechce, jedna věc je nedostatek komentů, jiná, když vidím kolik čtenářů ubylo. Beru to jako signál, že něco na mém psaní nebude tak úplně košer pro širší publikum. Zkrátka momentálně nechci riskovat, že by mi větší kritika vzala chuť k dokončení. Už takhle je to občas boj se přesvědčit ke psaní, ale pořád chci protože nechci zklamat, těch pár z vás, co sem za mnou do mého mikrosvěta zavítáte.

9 ell ell | 30. března 2018 v 19:05 | Reagovat

Jimmimu bych to neudělala, Springerovi s klidem, ovšem ono by mu to asi bylo šumák i kdyby na něj koukal natřískaný fotbalový stadion :-D
Tak s kritikou si určitě hlavu nelámej, jestli máš v sobě trošku Francise, tak by jsi to vyřešil zvednutým prostředníkem ;-) Za ty roky, co čtu, tyto "úchylárny" :-D už vím, že kvalitních a čtivých povídek je jak šafránu a tvoje "koření" má hlavu, patu a úroveň ;-)

10 Fénix Fénix | 30. března 2018 v 21:45 | Reagovat

Asi tak nějak. :-D Nevím, jak se stadionem, ale exhibicionista na to aby se předváděl před svým nebohým puritánským zástupcem, je každopádně. ;-)
Francise mám v sobě víc než by se mi líbilo, ovšem právě ten působí mou lenost, takže v případě, že vyhodnotím, že mé psaní nemá žádný smysl, tak půjdu volný čas trávit konstruktivněji třeba popíjením a sledováním sportu. Ona je to taky ta část, co je hodně impulsivní. :-D Moc děkuju. Reakce na "koření" potřebuju číst nejvíc. Ono se to nepíše snadno, občas dá zabrat vymyslet nějakou inovaci, aby to nebylo tak fádní jako v ostatních úchylárnách. :-D

11 ell ell | 31. března 2018 v 19:57 | Reagovat

Piš holoubku, piš ... ... ať máme co číst.
Tedy v originále je to jinak, ale to by jsi nám nic nenpsal :D :D

12 Fénix Fénix | 31. března 2018 v 20:25 | Reagovat

Ona mi občas cepení páteř při psaní, to stačí. :-D :-D

13 ell ell | 2. dubna 2018 v 19:57 | Reagovat

:-D no naše záliby se chovají k naším tělíčkům někdy vysloveně sadisticky. Nebo masochisticky? :-?

14 Fénix Fénix | 2. dubna 2018 v 20:12 | Reagovat

Obojí. Sadisticky kroutí záda, vypalují sítnice, to jen sezení při pc. O natažených svalech při sportu nebo nervech v kýblu při jeho sledování, nemluvě. A my si to zcela masochisticky necháváme líbit, protože je to zábava. :-D  :-D

15 ell ell | 3. dubna 2018 v 21:03 | Reagovat

Přesně :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.