Hříchy otců 13

22. ledna 2018 v 9:35 | Fénix |  Hříchy otců
Zdravím přátelé, je čas trochu popoject. Mít jistotu, od koho ve svém okolí se dá co očekávat, je asi ten největší dar. Springerovi se ho dostane hojnou měrou. Komentáře, názory, spekulace, všechno, jako vždy vítáno. Děkuji všem komentujícím u předchozí kapitoloy. Příště už dojde snad i na nějakou interakci s Jimim. ;-)

Za opravu, patří jako vždy, velký dík Janě.



13.kapitola
Nadešel den D. hodina H. V sále na radnici, místnost předem určená k podobnym účelum, skoro praská ve švech. Sešel se jich tu celej dav, těch slušnejch zákonadbalejch ovcí. Obsazený jsou všechny židle a štrúdl lidskejch těl se táhne i podél stěn po obvodu. S výjimkou několika, všechno hladový výrazy na jejich tvářích, bažící po krvi. Hádejte čí. Scházej už jenom planoucí pochodně. Z řad prostých obyvatel tu chybí přesně ti, jejichž chatrný sympatie se mi za moje působení tady, snad povedlo získat. Ať už jsou moc chytrý nebo ustrašený na to, aby se zúčastňovali veřejný popravy, fakt je, že tu nejsou. Z těch co tu jsou, a od kterých se účast tak nějak očekává, v přední řadě, mezi jinýma, Tucker, protože samosebou, jako novinářskej si něco takovýho nemůže nechat ujít. Doktor má svý místo taky jistý, coby člen rady a dnešní předsedající pětici dalších mužů, co pro tuhle chvíli představujou soudce, porotu i popravčí, na místo starosty. Ti dva, coby jedni z mála, se tvářej tak nějak neutrálně. Nepřekvapuje mě, že tu není Viktor, zřejmě jeho rodinný záležitosti jsou důležitější než bejt svědkem lynčování, který se bezesporu chystá. Nedivim se mu. Taky bych tu nejradši nebyl. Jenže já coby hlavní chod dnešního pranýřovacího programu jaksi nemám na výběr, že jo. Starosta u řečnickýho pultu nabubřele erudovaně plká, tak jak má jeho druh ve zvyku. Počet odpůrců se dá přesně určit podle pískotu a dupání vyprovázejících ho na konci jeho proslovu.
,,Drazí spoluobčané, pro tuto chvíli, jsem se s vámi podělil, o vše, co k dané politováníhodné události vím, a o čem jsem byl sám informován. Na závěr bych pouze zopakoval, jak osobně mne ztráta jedné z našich nejvýznamnějších spoluobčanek zasáhla. Je vždy tragické, pokud svět předčasně opustí někdo tak mladý, tím spíše, byla-li to osoba, která mohla vykonat ještě tolik dobrého. Vězte, že truchlím s vámi-" prázdný slova, ve kterejch chybí špetka skutečnejch pohnutek. Klasickej politik, co blábolí to, co si myslí, že dav slyšet chce. Nesměl bych bejt u toho, když se v podstatě zhroutil ve svým kanclu. Zachová fasádu stoický grácie, když mi přepustí svoje místo a odejde z pódia, vyprovázenej kakofonií nesouhlasnýho bučení i potlesku. Jeden by až měl chuť se mu obdivovat. Na tomhle místě, nemá ani páru o tom, jestli ho v zápětí hodlám potopit nebo ne. Přesto si drží určitou úroveň chladnýho klidu. Několika slovama bych ho mohl zničit a víme to oba. Jenže abych byl férovej, on ve svým projevu neudělal nic, čim by mi k tomu zadal důvod. Byl profesionální a hádám, že teď je na mně, abych mu oplatil stejně. Nevyřčená dohoda byla ztvrzena. Patrně s trochou obratnosti by právě teď bylo snadný pomyslnej jazýček vah přemístit na svoji stranu jenom několika šikovně mířenejma větama, jenže o skutečnou moc já nikdy nestál.
Vážně sem nenáviděl mluvit před publikem už od školních škamen. S odstupem času a s rozmrzelostí můžu konstatovat, že se to nezlepšilo. V určitym ohledu, jak se tak dívám vstříc tý krvežíznivý smečce vlků, adrenalin sice proudí mýma žilama a hlavu mám opojně prázdnou a při tom uvažování jasný jako nikdy, ale prostě tohle není ten druh vzrušení, co bych vyhledával. Vlhký dlaně jako i prsty nervozně drásající dřevo řečnickýho pultu po obou stranách. Prvních pár otázek se držim svýho vnitřního oka bouře čerpající z něj sílu, klid, dodávajícího mym odpovědim pohotovost. Pak to přijde.
,,Vy i starosta mlžíte! Neslyšeli jsme od ani jednoho z vás jasnou odpověď! Byla Carterová zavražděná? Máme tu mezi sebou vraha?" mluvčí se demonstrativně rozhlídne po nejbližšim okolí, jako kdyby očekával, že ukážu prstem na jeho souseda.
,,Jako kdyby zrovna on ho dokázal vypátrat. Všichni víme, co je zač. Zženštilec jeho ražení nemůže bejt dobrej šerif! Je jenom starostův poskok, bude řikat a dělat to, co se mu řekne, protože je rád, že takovýmu jako on někdo vůbec dal práci, nemám pravdu? Tady spravedlnost čekat nemůžeme!" Tak jako prvního křiklouna sem nikdy neviděl, v tom druhym od pohledu rozeznám štamgasta z bistra od Lucy. Od jinud než z těch pár letmejch setkání ho neznám přesto on se snaží působit, jako že mi docela jistě vidí do hlavy. Vlastně by to bylo dost směšný, kdyby se k němu záhy nepřidalo pár dalších nespokojenců. Ty lidi sem přišli někoho ukamenovat, a tak nějak dost nezáleží na tom jestli to bude vrah, starosta anebo já.
,,. Mělo by se hlasovat. Kdo je pro odvolání starosty, a aby tady toho si vzal sebou?" vidlák v kostkovaný košili stojí a k němu se přidávaj další- demonstrující svůj názor.
...Já sem..." ozve se další z těch, co sem nikdy osobně nepotkal.
,,Já taky. Jak mi paměť šáhá, tohle bylo odjakživa poklidný město. Nikdá sme tu nemuseli řešit nic takovýho, než sem přišel von. Kdoví jak to všechno je, ale ať táhne vodkud přišel a ten kdo ho sem přitáhnul s nim! Nechceme tu cizáky a jejich manýry. Starosta říká, že je s náma ale přitom ho tu drží. Ať řekne jestli je s náma nebo s nim! Pak se uvidí..."
,,Správně!" zástup z židlí se topořících ovcí začíná připomínat surikaty v divočině, i když se obávám, že ty malý šelmičky, jedna následující druhou maj větší povědomí o vlastním účelu než tahle skrumáž, spíš teda připomínající největší hromadnou erekci kokotů na planetě. Taky na podněty reagujou nadměrnou vzrušivostí. Starosta, navzdor tomu, že se právě stal tim člověkem v otázce, si drží svůj profesionálně kamennej výraz, jenom na krátkej sotva okamžik, trhem obočí naznačí něco ve smyslu nepřijemně připomínajícího význam, že on to přeci říkal. Situace se rychle vymyká z pod kontroly, za předpokladu, že kdy jeden z nás nad ní kontrolu měl. Na každej pád svým hlasitym mlčenim mi dost jasně dává najevo, že to mám bejt právě já, kdo by to vyřešit měl.
Pak se stane něco, co bych si nedokázal představit ani v těch nejbláznivějších snech. Z davu mezi všema se zvedne jeden muž. Ten, od kterýho bych se toho nikdy nenadál. Hrdej s postavou vzpřímenou, plnej odhodlání, jako sem ho nikdy neviděl. ,,Vy, všichni mě tady znáte, jsem jedním z vás," promluví, silnej hlas schopnej naráz upoutat pozornost rozlícenýho davu, ,,Ptám se tudíž, jako jeden z vás, ten kdo dobře ví, jak to v našem městě chodí a chodilo. Od kdy u nás dáváme víc poslechu klepům než tomu, co kdo dokázal? Znám vás tu všechny do jednoho a vy znáte mě, víte, že nejsem z těch, co by mluvili do větru, takže mi můžete věřit, když říkám, že ten tady, ještě svojí šanci nedostal-" neomylně v ten moment jeho prst míří mym směrem, ,,Nezáleží na tom, odkud přišel, právě naopak. On může bejt ta čerstvá krev, kterou tu naše město potřebovalo. Na tomhle místě, nezastávám se starosty ani jeho, ale sem přesvědčenej, že pokud by sem měl někdo přinést spravedlnost, bude to on. Znám ho dost dobře, abych si byl jistej, že on se nedá koupit a nebylo to snad právě to, co jsme všichni tak dlouho chtěli? Někdo novej, kdo bude mít dost kuráže postavit se zažitýmu zvyku bez ohledu na následky?"
,,Co kdo dokázal?! Právě, že on nedokázal nic. Jenom se vymlouvá. Je stejnej podvodník a lhář jako starosta! Už toho máme dost!" nechá se slyšet, ten co křičel jako první.
Burton, coby předsedající se snaží dav utišit a několikrát volá po klidu a vyzývá všechny, aby se diskuse vedla bez osobních útoků. Marně. Jeho hlas zanikne mezi ostatníma stejně jako bouchání soudcovskýho kladívka, co tu používaj k podobnejm účelum zjednání si pořádku.
,,To není starostova chyba-" přirozeně, se musel ozvat i někdo z opačnýho tábora, nepřekvapivě zcela stejně vypatlanej jako jeho sok: ,,Určitě ho obelhal. Takovejm jako on se nedá věřit! Kdo ví, možná s tim má i něco společnýho. Všichni přece víme, jak nesnášej ženský-" davem se ozve zlověstnej souhlasnej šum a mumlání.
,,Třeba jí zabil!" vykřikne někdo, všichni se otočí jeho směrem, ve tvářích hladový výrazy bažící po senzaci, ,,Carterová taky nebyla svatá to tady všichni víme. Možná milostnej trojúhelník. Smilstvo a sodomie jdou ruku v ruce. To jsou ty jejich cizácký způsoby-"
Stádem se ozve ještě hlasitější hučení, když se do debat zapojujou i ti do týhle chvíle umírněnější a začnou konstruovat svoje vlastní divoký teorie zaměřený převážně na adresu nebohý Bebsi.
,,Tak dost!" ráznej hlas znova překřičí všechny, ,,Posloucháte se vůbec? Zníte jako banda idiotů a kvokáte hůř než hejno ustrašených slepic! Copak jste všichni dočista přišli o rozum, že si troufáte obvinit nevinnýho člověka z takový ohavnosti?!" zahřmí muj zastánce.
Každej správnej linčovací dav musí mít svýho zfanatizovanýho magora, kterej v ostatních dokáže rozdmýchat tu pravou nenávist, a když dojde na upalování, on bude ten co škrtne sirkou. A každý město potřebuje svýho obecního blba, co po ulicích sejčkuje svoje falešný temný proroctví, než ho chytěj a zavřou do klece. Dotyčnej, co mě obvinil z vraždy, je žhavej aspirant na oba posty. ,,Možná ji nezabil, ale přivolal na nás neštěstí. Vždyť Carterová není první, kdo tu umřel. Co Dawisová? Dvě úmrtí krátce po sobě. To není náhoda. Lidé umírají a je to trest! Jeho zkaženost je hřích!"
,,To křivé nařčení zrovna tak," muj obhájce ho lakonicky usadí. Je to však krátký vítězství.
,,Bodejť bys ho nebránil, když ti przní syna a ty tomu jenom přihlížíš!" křikloun v kostkatý košili se správnym načasovánim vypustí tu pravou bombu, který použití bylo nevyhnutelný. Aspoň to je to, co si hádám myslí, na prchavej okamžik svý slávy.
V tu chvíli, udeřit sálem blesk a křiklouna nebo mě, sežehnout na škvarek, by nemohlo mít víc šokující dopad na většinu přítomnejch. Teď konečně, místnost zmlkne do posledního, všechny páry zvědavejch očí upřený na Edgara. Ve vzduchu praská napětí a čpí krev. Za danej okolností by asi nebylo divu, kdyby opovážlivce ztrestal ranou pěstí. Jako někdo už trochu znalejch jeho neverbálních návyků, můžu zaregistrovat ty drobný záškuby žvýkacího svalu, věstící blížící se bouři tak jako pěsti zaťatý u kyčlí.
,,Nevzpomínám si, že by ti vadilo co je zač muj syn, když sem ti loni pomáhal se sklizní," Edgar ale navenek nehne ani brvou, brání mě s tou samou ledovou netečností s jakou mě přijal ve svým domově, ,,A ty, Latimere," obrátí se k druhýmu největšímu štváči z davu, ,,Kdo ti dopomohl k novýmu traktoru, když si ho potřeboval a všichni víme, co si udělal s penězma, co si na něj měl. Našel se tu snad někdo, kdo by tě zavrhl, protože jsi hlupák?" Hrome, já netušil, že by v sobě zrovna on mohl mít potenciál dobrýho řečníka, každopádně dokáže způsobit, že jeho druhej oponent se zahanbeně začumí do podlahy. Sice nevim, o co přesně jde, ale zdá se to jako pádnej argument i pro ostatní. ,,Celý město se složilo, aby ti pomohli. Protože to je to jak to tu děláme. Dáváme příležitosti i ztracencům. O tom je New Hope. Nová naděje pro všechny ztracený a odvržený, ztracený duše novýho světa, tak jako byli ztracení naši předkové, když sem přišli. Zapomeňme teď všichni na všechny ty nesmysly a lichý obvinění, který tu dneska zazněly. Jednou provždy vyžeňme pochybnosti z našich srdcí, protože strach a nedůvěra jsou nástroje Ďábla. To jimi nás svádí na temné scestí, jehož temnotu může ozářit jen světlo zdravého rozumu. Když mu budete naslouchat, řekne vám, že ten muž tady, ještě neudělal nic, čím by si vaší nedůvěru zasloužil. Nežádám pro něj nic víc než stejnou šanci, jakou tu někdy od ostatních dostal každej z vás! Ať ukáže co v něm skutečně je. Přiznám se, že já to nevím, ale sem pro, aby dostal víc času to dokázat. Když neuspěje, pak bude možnost ho odsoudit a můžete klidně mě i se všema ostatníma, kdo v tom s nim byli. Ale ne dřív. Protože kam až mi paměť sahá, tak nikdy jsme v našem městě neposuzovali lidi podle toho, jaký jsou se svejma chybama, ale jenom podle toho, co dokážou. Nemám pravdu?" řečnická otázka na konci. Co můžu soudit, od Edgara coby řečníka dost odvážnej počin, protože dost dlouho je v davu naprostý ticho. Samozřejmě, že Annie je ta, která povstane jako první a začne tleskat. Nefalšovaná pýcha vepsaná v její tváři dává znát, že důvod pro její počin není v tom, že by Edgar byl její manžel ale to, že je její manžel pro jeho jednání. Tucker a doktor ji následujou krátce na to a k nim se přidá i pár ostatních.
,,Přátelé, shodneme se tedy všichni na tom, že odedneška za měsíc se bude konat další schůze, na které se bude hlasovat o odvolání šerifa?" nečekaně je to doktor, kdo se ozve s návrhem.
,,Jo, ale starosta pujde s nim!" křikloun v kostkovaný košili, zdá se, našel znova svůj hlas. Proběhne krátká výměna pohledů mezi dvěma starýma přátelema, starosta musel vědět už předem, že by to mohl mít spočítaný, ale právě tak jako já, dostal odklad. Pár tejdnů na víc, zařídit se podle toho. Nic víc. Nenaznačí ani pohybem, přesto něco jako by bylo souhlas. V neslyšnym jazyku lidí, který si rozuměj i beze slov. Odsouhlaseno.
Krátce na to se celá ta veselá společnost začne rozebírat. Zamířim k Annie s Edgarem, protože je dost zřejmý, co bych měl dělat, ale nějak si nejsem jistej jak na to.
,,Přišli jste," konstatování v mym podání vyzní, i přes veškerou snahu o nenucenost dost ohromeně. Nějak mám problém se popasovat se zvratem, jakej události nabraly. Vlastně by to bylo už dost i bez toho, protože je mi známo, že rodina se nijak nezapojuje do dění ve městě, víc než by bylo nutný.
,,Samozřejmě, že ano. Když jsme slyšeli od Jimiho, co se chystá, mysleli jsme si, že bys možná ocenil nějakou přátelskou tvář," Anniin srdečnej úsměv zmírní trochu napětí. Přes množný číslo, podle toho, že Edgar se tváří snad ještě nabručenějš než je u něj zvykem a v obvyklym se vytracení z mojí společnosti co nejrychlejš, mu brání jenom fakt, že jeho žena je pevně zaklesnutá do jeho předloktí svým, momentálně jako kotva držící ho na místě, je dost jasný, čí nápad to ve skutečnosti byl. To ovšem nijak nesnižuje váhu toho, co se stalo. A pro mě nedělá nijak jednodušší udělat to, co musim. Nakonec se rozhodnu pro rychlej proces jako při strhávání náplasti, bejvá to nejúčinnější.
,,Edgare, měl bych vám nejspíš poděkovat, ale nějak si nejsem jistej, jestli by to bylo dost," nakonec se mi povede vysoukat ze sebe snad přiměřený slova díků, se kterejma bych měl problém, i kdyby se jednalo o někoho s kym bych měl mnohem vřelejší vztahy. Ne, že bych snad nebyl vážně vděčnej, ve skutečnosti sem jeho zásahem pořád ohromenej a zmatenej, ale...
,,Nemáte za co," zamumlá v obvyklý strohosti, jako by snad ani ještě před pár minutama nevysekl ten nejpůsobivější řečnickej projev určitě v celý historii města. ,,Doslechl jsem se, co jste udělal pro Andrewa. Nechci abyste si myslel, že naše rodina nesplácí dluhy. Pokud vám to dnes pomohlo, budu to brát tak, že jsme vyrovnáni," dodá stručně. Něco tak docela charakteristicky Edgar, jako čestný důvody, který ho k tomu vedly. Jako hlava rodiny, cejtí odpovědnost, za jednání svyho nejstaršího a nesnesl by mít dluhy vůči cizinci jeho jménem.
,,Samozřejmě, že jo. Ale neuděl sem nic tak extra, spíš to bylo dost štěstí," vim, že bych neuspěl s kecama, typu, že pro rodinu cokoliv, i když tehdy na Díkuvzdání, sem to v určitym smyslu tak bral. Mezi řádkama, právě mi bylo dost jasně naznačeno, že já se do rodiny poněkud nepočítám. V konečnym důsledku sem až tak převratnýho vážně nic neudělal, jenom si vybral starej dluh od jednoho právníka s dost slušnym renomé, kterýho sem shodou okolností pár let zpátky jako polda v Chicagu načapal v dost nezáviděníhodný situaci, takže přemluvit ho, aby se ujal Andrewova případu pro bono a s tim nejlepšim snaženim, nebylo moc těžký. Kluk vyvázl bez trestu a nepřišel ani o licenci, takže Betty-Sue a jeho teď už tři haranťata nemusej třít bídu.
,,No, Helena je tady ve městě u spolužačky, tak co kdybychom jí vyzvedli, našli Jimiho a společně si vyrazili někam na večeři? Ještě není tak pozdě a myslím, že máme co slavit," navrhne Annie, oči zářící pýchou, na rtech si pohrávající úsměv dělající jí o tolik let mladší.
Edgar vydá nesouhlasnej hrdelní zvuk, budiš mu tentokrát k dobru, že neprotestuje slovně. Řekl bych, že pro jeden večer byla míra jeho snášenlivosti tlačená až za únosnou mez.
,,Co vim, Jimi je někde s kamarádkama, možná by se mu nechtělo bejt rušenej a popravdě, já ještě taky musim něco zařídit. Co to nechat na příště?" Zkusim.
,,Asi máš pravdu," Annie určitě neuniklo, jak Edgar po jejím boku ztuhnul, hádám i ona ví, že rodinná večeře venku by bylo na něj už víc než dost z víc než jednoho důvodu. ,,Ale snad byste mohli oba přijet v sobotu k nám?" Pořád zní bezstarostně, je to jenom jako by se z ní část jiskry elánu vytratila spolu s připomenutim si složitostí života. Jimiho vztah se mnou je jenom podíl hlubšího problému, kterej ovšem ani jeden z nás vyřešit nemůžeme.
,,Každopádně. Řekl bych, že to nebude nejmenší potíž," zazubim se doufající, že pořád mi zbylo trochu kouzla. Je to to málo, co udělat můžu, aby se cejtila líp. Skutečně nemůžu přesvědčit Edgara, že ženská potřebuje čas od času víc než živitele. Dovedu si představit, kolik úsilí jí muselo stát, dostat ho vůbec sem na setkání. Její muž má pár dobrejch vlastností a s každym momentem jich odhaluje víc, ale společenskost určitě nebude jedna z nich.
,,Jsi báječný, děkuji," vytáhne se na špičky a líbne mě na tvář, ,,Tak v sobotu, budeme se těšit," zase použije množný číslo. Kupodivu, tentokrát Edgar, tvářící se, že ještě před chvilkou tu vlastně ani nebyl, tentokrát ničim nenaznačí nelibost. Vlastně se zdá spíš o něco uvolněnější z vývoje situace.
,,Víte, proč jsem udělal, co jsem udělal. Přesto, snažte se, abych nebyl za příliš velkého blázna a musel svého rozhodnutí litovat," zamručí. Hádám, že nejblíž povzbuzení, jaký od něj můžu kdy dostat.
,,Vynasnažim se," slíbim spolu se strohym kejvnutim místo pozdravu, když oba odcházej. Možná, že my dva s Edgarem spolu nikdy nenajdem společnou řeč a možná, že on nikdy nenajde návod jak bejt lepší otec i manžel, ale nějak se mu povedlo mě uvrtat do závazku bejt lepší šerif, což není málo. S ohledem na to, jak se věci dál vyvinou, teď vim, že musim zůstat. Annie lehce opřená do svýho manžela, opustěj místnost a mě zbude ještě jedna osoba, se kterou musim srovnat účet. Vyhledám ji respektive jeho mezi pár opozdilcema. Pomalou chůzí se blížící k němu, užívající si jeho výraz strachem paralyzovanýho králíka neschopnýho už utýct před predátorem.
,,No, Willkinsi, víte, že mě docela mrzí, že nejsme ve válečnym stavu? Za starejch dobrejch časů, bych vás za pokus o vzpouru mohl rovnou odstřelit a nikdo by se nad tim nepozastavil," ušklíbnu se.
,,Vy- vy to víte?" polkne a zadrhne se v řeči víc než kdy jindy.
,,Samozřejmě. Myslel ste si snad, že by se něco takovýho mohlo utajit? Pro příště byste si měl líp vybírat svoje spojence," ne, nemyslim si, že za starostovou, jakoby omylem vyklouznutou zmínkou, kdo byl iniciátorem dnešního jamboree, při našem poslednim rozhovoru, vězela dobrota jeho srdce, aby mě upozornil, jakýho hada mám vedle sebe, na každej pád, to svůj účel splnilo.
,,Mrzí mě to, pane," hlesne, oči sklopený provinile k zemi.
,,O tom nepochybuju. Mrzí vás, že vám váš malej pokus vyštípat mě, nevyšel. No kdo ví, možná se dočkáte. Ale jedno vim jistě, to poslední, co udělám ve svým úřadu, bude, že vás vyrazim s doporučenim, jaký si určitě za rámeček nedáte. Nebo si snad myslíte, že by patolízalskej had jako vy mohl bejt lepší šerif než já?" další ironizující úšklebek. Nevidim důvod, proč bych takovou sketu měl šetřit.
,,To nebyl ten důvod, pane," možná se i snaží celkově působit pokorně, ale nemůžu ignorovat určitý ostří ukrytý v jeho tónu hlasu.
,,Nejsem si jistej, jestli mě to zajímá. Projevil jste se jako bezpáteřní sketa, což je fakt," vlastně nevidim důvod proč s nim dál ztrácet čas, i když mě asi jeho jednání překvapuje mnohem míň než bych čekal.
,,Jsou to už dva týdny a vy jste neudělal vůbec nic. Dokonce jste nechal vyklouznout toho zmetka Fergusona. Jen tak. Chtěl jsem jen spravedlnost," sval na zatnutý čelisti mu cuká, v očích má divnej lesk, jako by se každou chvíli měl rozbulet. Snad bezmocí nebo zuřivostí, co já vim. Nezajímá mě to.
,,Jste předpojatej. Víte dobře, že na Fergusona jsme nic neměli a já si už ani nemyslim, že by v tom byl namočenej. Objevily se nový důkazy, o kterejch byste samozřejmě věděl, kdybyste mi víc důvěřoval a věnoval víc pozornosti dění okolo než intrikování proti mně," při zmínce o důkazech zbystří jako ohař zavětřící kořist. Je skoro vidět jak se mu otázka dere z pusy, ale neodváží se zeptat.
,,Je mi líto, pane," je to jediný co hlesne.

,,Víte, kam si můžete tu svojí lítost strčit, že jo? Ještě jeden takovej kiks a poletíte," vlastně se sám sobě divim, proč ho nevyrazim rovnou, když je nad slunce jasný, že důvěřovat mu nemůžu ani za mák. Možná je to tim, že v předtuše dění příštích několika hodin, mám náladu daleko lepší než by se mohlo zdát.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lizard Lizard | 25. ledna 2018 v 18:17 | Reagovat

Tak rychle další část? To si rozhodně nechám líbit. Děkuji.
Tuhle kapitolu jsem četla vyloženě se zatajeným dechem. Chudák Springer, jenže tak nějak jsme všichni tušili, že to nebude mít jednoduché. O to víc mě potěšil Edgar, klobouk dolů. No a Willkins ztratil  i poslední zbytky sympatie, jojo, bylo by moc krásné, kdyby byli ve válečném stavu. Ačkoliv je jasné, že kdyby nešlo o Bebs, Willkins se asi tak stavět na zadní nebude, heh...
A tak je před Springerem poněkud divoký měsíc, případ, Jimi, houpající se židle šerifa... přestože je nám všem jasné, že kdyby nebylo červených šorteček a jejich majitele, Springer by letěl zpátky do velkoměsta jak raketa.
Nu, nový vzhled se mi líbí, nejdřív jsem si říkala, že tu světle zelenou nedám, ale po přečtení kapitoly mám pocit, že úplně v pohodě. I na mobilu mi to jde. Takže nemám problém, pozadí je skutečně děsivé a písmo dokonale U mě spokojenost :-)

2 Fénix Fénix | 26. ledna 2018 v 11:33 | Reagovat

[1]:Tož já jsem reálně s dějem někde u dvacáté kapitoly, materiálu je dosti, jen občas není čas a když mám zásek, tak nechci riskovat, že se doženu a budu úplně pod tlakem.
Jo, jo, Springer to nemá jednoduché, kdyby měl mít, tak se najde laskavý podrazák z okolí, co se mu pokusí podrazit nohy. Edgar je takový ten typ, mlčí a když už promluví, tak to stojí za to. Muselo v něm být něco dobrého, vždyť je to druhý spolutvůrce Jimiho. ;-) Tedy až tak? Willkinse odstřelit? Springer tedy souhlasí. :) Těžko říct, nebýt Bebsi, jestli by si nenašle jinou záminku, zaručeně by ji hledal, to mohu potvrdit.
No ty červené šortečky spolu s jejich majitelem mu dělají ze života občas peklo. Zvlášť , když mají takové příbuzné, co mu veškeré raketové plány vstříc velkoměsta, ničí.
Děkuji, za názor, ohledně vzhledu. Barva na text, mně tu mořila snad hodinu. Veškeré jiné kombinace mi přišli ještě horší. Osobně doufám, že bude ve směs kladně přijat, poněvadž pozadí je k jedné z budoucích kapitol jako stvořené- malá upoutávka. ;-)

3 ell ell | 8. února 2018 v 20:06 | Reagovat

Tak přiostřené kůly se můžou schovat, sirčička před hraničkou sfouknout :D
Edgar si u mě šplhl, i když to sotva udělal pro zastání svého synka a "zeťáka", jen platí za rovnýcho chlapa. Takový Naši furianti po americku :D.
P.S. Ten nový efekt mě malinko krká při čtení, takže jsem musela použít Ctrl+A, sice už jsem neměla ten předpokládaný požitek z nového designu, ale dobře se to přečetlo :-D .

4 Fénix Fénix | 8. února 2018 v 20:41 | Reagovat

Uvidíme na jak dlouho. Sice nemám žádné informace, že by se nějaká další grilovací párty chystala, ale kdo ví. :-?  :-D
Co a proč dělá Edgar, ví jenom Edgar sám. Já jen podotknu, že zeťákovi jako poděkování mohl třeba taky koupit bonboniéru nebo něco. ;-)  :-D každopádně, jo, rovnej to on je. Aspoň něco je na něm vidět. :-D
P.S. Děkuji, za názor. Zatím je to fifty fifty, tak doufám, že se to v budoucnu nějak rozštípne. On ten malebný lesík bude mít opodstatnění, až za mnoho kapitol, takže hodit přes něj něco čitelnějšího se bránit nebudu. 8-)

5 Verů Verů | 12. února 2018 v 18:15 | Reagovat

Ah! Tolik dílů! Alespoň budu mít řádně dlouhé počteníčko. Vše si musím přečíst znovu od první kapitoli. Krapet jsem pozapoměla, co v nich bylo. Pamatuji si jen Jimmiho babičku. A statek. A noční fotbal.

Juhů, nechť noční čtecí párty začne.

Každou kapitolu poctivě okomentuji.

Za svou dlouho nekomentující a nečtivou aktivitu bys mě měla, přinejmenším, potrestat kletbou Cruciatus. :-x

6 Fénix Fénix | 12. února 2018 v 18:24 | Reagovat

Vítaj, vítaj nám zpět. No a že máš tedy co dohánět, babča a fotbálek byli v té miniserii před tím. Zde se ještě nikdo nezjevil. S ohledem na obsah budoucí, ještě nezveřejněné kapitoly, tomu říkám správné načasování s návratem. (Snad drobná motivace a povzbuzení) ;-)

Na komentáře se již velice těším.

Cruciatu netřeba, osobně si myslím, že dát to vše na jeden zátah je trest dostatečný. :-D

7 Fénix Fénix | 12. února 2018 v 18:27 | Reagovat

[6]: P.S. Nevím, či ještě chodíš na původní blog, nic méně, až skončíš s doháněním restů, tak tam je takové krátké překvápko, tak třeba pobaví. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.