Hříchy otců 12

9. ledna 2018 v 1:34 | Fénix |  Hříchy otců
Zdravím přátelé! Dnešní kapitola je opět jedna z těch kratších, budu věřit, že o to výživnější. Jak už to tady tak chodí, jedna záhada poodhalena a další místo ní. Přeci bysme nechtěli aby se náš drahý detektiv nudil, že?
Doufám, že se nudit nebudete ani vy při čtení a předem děkuji, zanecháte-li mi nějaký názor.

Za vychytání mých gramatických zvěrstev jako obvykle patří velký dík Janě.



12.kapitola
Na další den už toho mám právě tak akorát dost. Opatrný našlapování po špičkách mi moc úspěchu nepřineslo. Ani po pracovní, ani po soukromý stránce. Stalo se mi to, co by se žádnýmu policajtovi stát nemělo, a sice, že jedno a druhý se začalo navzájem ovlivňovat. Jimiho vzkaz, kterej sem to ráno našel na ledničce, byl toho další důkaz. Strohý oznámení, že jel na pohovor na vejšku. Mě nepotřeboval ani ke konečnýmu rozhodnutí, ani jako odvoz. Na druhou stranu, těžko bych mohl kluka vinit. Jenom mu došlo, co většina mejch blízkejch věděla už dávno, že já nejsem někdo, na koho by mohl mít spolehnutí. Přesto, já to ještě tak rychle nehodlal vzdát a rozhod sem se pro frontální útok. Ostatně práce tady, bez Jimiho, není nic na čem bych lpěl, takže co záleží na tom, jestli zariskuju vyhazov, bude to aspoň pokus, pohnout věci dál, nenechat se semlejt mizérií z neúspěšnýho řešení případu a snaha udržet si to jediný na čem skutečně záleží. V rozhodování mi taky pomohla zásilka, která na mě čekala v poště po příchodu do kanclu. Obyčejná žlutá obálka bez adresy odesílatele, kterejžto, jak sem zjistil o chvilku pozdějš, si dal i dost záležet aby po sobě nenechal vůbec žádnou stopu ani v podobě otisků, důkladně otřenejch i z obsahu, kterej nebyl nic jinýho než Bebsina šrajtofle. Nechybělo nic. Hotovost, kreditky, doklady - všechno na svým místě. Členská karta do Country clubu, fitka - obojí ve Star City, několik vizitek podle hlaviček patřících převážně předním obchodníkům s uměnim. Nezastoupená nezůstala žádná složka Bebsina života. Vůbec žádná. Kartička s prostym černostříbrnym designem nesoucí název klubu, znamenala vůbec první skutečnou stopu, kterou sem od začátku tohohle případu získal. Po pár telefonátech nedalo moc práce zjistit, co přesně patří do okruhu zájmu tohohle uzavřenýho klubu a jeho klientely. Nebylo pochyb, že přesně to sem zjistit měl. Zbejvalo jenom přijít na důvod proč teď, a kdo by měl zájem tak najednou se se mnou o tyhle informace podělit. Moc sem nesázel na to, že by se v pachateli hnulo svědomí a on se tímhle způsobem rozhodl přivést mě na svoji stopu, ačkoliv ani to by nemohlo bejt tak docela vyloučený. Jedno bylo jistý, že dotyčnej měl kontakt se zesnulou nebo aspoň přístup k jejím věcem krátce po její smrti. Přeci jen, jak už sem podotknul předtim, určitě by nenechala ztrátu svý kešeně jenom tak a taky poctivej nezávislej nálezce by na druhou stranu neměl potřebu zachovávat svojí anonymitu. No já měl před sebou momentálně jinej úkol.
***ooo***
Do starostova úřadu sem vlítl s razancí velký vody. Nedbající na Mavisin pokus mě zastavit, i když tam sem si jistej, že se jednalo jenom o příliš hlasitou a okatou šou, než že by mě skutečně zastavit chtěla. Ostatně její přikejvnutí na mojí otázku bylo za tisíc slov nebo těch pár kterejma se mě pro formu zastavit snažila.
,,Stále bez způsobů, jak vidím," Wallden Wallace rezervovaně vykoukl zpoza rozloženejch novin, nepoznamenanej mym prudkym antré, při kterym klika rozlitnuvších se dvoukřídlejch dveří musela nutně zanechat otisk ve zdi. ,,Co vás za mnou přivádí dnes?" s pečlivostí v daný situaci až nervy drásající noviny složí a odloží.
,,To co vždycky. S tim rozdílem, že tentokrát bych chtěl pro změnu slyšet pravdu!" zahřmim. Přezíravej přístup toho mizery nedělá nic dobrýho s mýma nervama.
,,Tak? A jakou že tedy byste si přál slyšet pravdu?"
,,Nedělejte, že nerozumíte. Vím o všem. Vydírání, manipulace, uplácení. Co bylo mezi váma a Barbarou Carterovou? Nic z toho nedělá právnickej šváb, vašeho ražení, bez toho, že by k tomu měl pořádnej důvod. Prachy to nebyly a poměr jste spolu taky neměli, tak co teda?"
,,Poněkud silná slova na někoho ve vašem postavení. Právě jste si pod sebou podřezal větev. Do této chvíle jsem nad vámi držel ochrannou ruku. Ale prosím, budete mít příležitost vysvětlit občanům, proč ještě není případ slečny Carterové uzavřený. Zítra večer na veřejném zasedání. Pokud by vás to zajímalo, bude se také hlasovat o vašem odvolání. Myslím, že vás přejde chuť kohokoliv obviňovat a obtěžovat mé přátele. Vaši práci dokončí někdo kompetentnější," nabubřele oznámí, pravděpodobně sázející na to, že mě ta jeho tyráda měla vyděsit do bezvědomí.
,,Někdo kompetentnější? Chtěl ste říct někdo, kdo se nechá vyděsit vašim zastrašovánim? Myslíte si, že nevim, že tohle všechno divadlo kolem je jenom snaha všechno zamést pod koberec? Proč jinak byste mě v tom nechal plácat a nepřivolal federály? Bál ste se toho, na co by mohli přijít a doufal, že se mnou si budete moc hrát jako s další šachovou figurkou, tak jako skoro s každym tady. Ale to ste se šeredně spletl," počítám, že už nemám co ztratit a hra vabank mi šla odjakživa líp než opatrný našlapování okolo.
,,Mýlíte se. A není to zdaleka ani jediný váš omyl," vztyčí se z křesla patrně v další přehlídce zastrašit mě aspoň svojí postavou, když už z pozice moci mu to nevyšlo, ,,Měl jsem důvody ke svému jednání, které vás nemusí zajímat, co by vás zájímat mělo je, že já nebyl iniciátorem dnešního zasedání. Ovšem nedostatek vašich způsobů mne usnadnil rozhodování, ke které straně se přiklonit v případě hlasování," stane přede mnou, patrně nemající ani šajna, jak mi sám udělal celou věc jednodušší, ,,Jste pro mne velkým zklamáním. Očekával jsem od vás více, šerife Springere, zatím šerife," poopraví se s posměšnym odfrknutim, ,,Jedna malá rada na závěr, ačkoliv pochybuji, že byste ji ještě využil. Muž, který nemá pod kontrolou vlastní podřízené, může být stěží dobrým vůdcem," ruce založený za záda, vyplá hruď, vzdorně vysunutá brada. Zosobnění zpupnosti a arogance. Tak jednoduchý.
,,Za to já sem se ve vás nezklamal vůbec," je to z mojí strany rychlej, sotva postřehnutelnej pohyb. Mrštnost mejch prstů byla vždycky důvodem k mojí hrdosti a předurčovala mě pro slibnou dráhu zločince, kdybych se nerozhodl dát se do služeb zákona. Zdá se, že brzo už na tom nebude záležet. Určitě ne, jestli sem se sekl.
,,Jak se opovažujete!" vykřikne, hlas neobvykle komicky vysoko posazenej. Pro jistotu udělám pár kroků z jeho dosahu, i když je mi jasný, že fyzická konfrontace by byla tak hluboko pod jeho úroveň až jí není fakticky schopnej. Tak mám veškerej volnej prostor, co potřebuju, k prozkoumání jeho kešeně vylovený z vnitřní kapsy jeho drahýho saka. Sázka na jistotu. Netrvá to dlouho a odhalim stejnou černostříbrnou kartičku, jakou u sebe nosila i Bebsi.
,,Řekl bych, že tohle zásadně mění situaci," zámávám jí v prstech, zatímco zbytek koženýho obalu mu hodím zpátky. Zásah. Je tak konsternovanej, že pouzdro sotva po několikerym balancování mezi dlaněma chytne. Vypadá docela zábavně, jako ryba na suchu lapající na prázdno pusou, která ještě před chvilkou byla plná arogantních velkejch slov a hrozeb. ,,Tak co kdybysem si teď sedli a pěkně v klidu si popovídali o tom, co skutečně bylo mezi váma a Bebsi," navrhnu. Zaujmu místo v křesle pro návštěvy, ležérně s nohama na stole, což mi dává i menší strategickou výhodu a přehled pro případ, že by se nakonec přeci jen rozhodl zaútočit fyzicky. Ačkoliv mocnej hlavoun právě působí jako pravej opak všeho útočnýho. Ruka sotva postřehnutelně zakolísající při nalejvání štědrý dávky skotský do skleničky z karafy. Zpátky ve svým křesle pak, i přes svoji hřmotnou postavu, působí skoro jako by se ztrácel.
,,Ať už jste přesvědčený, že jste přišel na cokoliv, jsem názoru, že to nemá nic společného s její smrtí," prohlásí po drahný chvíli a jednom pořádnym hltu whisky, neobvykle tiše a klidně.
,,To s dovolenim posoudim sám," opáčim klidně. Můžu bejt spokojenej, tentokrát přesvědčenej, že ho mám přesně tam, kde sem potřeboval.
,,Nepatřila mezi klienty toho podniku, jak se možná mylně domníváte. Patřila mezi dodavatele vybavení. Je to velice exklusivní klub a zakládají si na pokud možno autentickém inventáři. Barbara měla k takovému přístup. Žel při jedné z návštěv jsme se tam setkali. Já jsem tamním členem, jak vám jistě již došlo. Chápejte, muž s mou zodpovědností čas od času potřebuje relaxaci. Obtížně se to vysvětluje-" určitě obtížně, když si k pokračování potřebuje přihnout zbytku skleničky, ,,Nevydírala mne skrz to, jak by se mohlo zdát. Vlastně přes svou vlastní výstřednost, jako jedna z mála, chápala. Naše setkání tam tehdy utužilo naše pouto a stali se z nás skuteční přátelé sdílející tajemství. Nelituji ničeho, co jsem pro ni udělal a udělal bych mnohem více, pokud by to bylo možné-" znovu se odmlčí, aby si dolil. Tak spořádanej občan, vrchol všech ctností, doznávat se k tomu, že je vlastně malej zvrhlík, co se ve volnym čase nechává vodit na vodítku, to asi holt jednomu vyschne v krku.
,,Vidim to jinak. Její smrtí se vám muselo ulevit. Jedinej člověk, co zná vaše špinavý tajemství... To nevypadá dobře," nadhodim. Šlehne po mně pohledem, kterej si co do intenzity nezadá s šlehnutim biče, kterym si ve volnym čase nejspíš nechává zmalovat svojí dobře živenou zadnici.
,,Další váš omyl! Její smrtí jsem přišel o jediného přítele, který by doopravdy rozuměl. Nedovolím vám, abyste její jméno vláčel ve špíně! Nezasloužila by si to a já vás raději zničím, nežli bych to dopustil! Rozumíte mi?!" zahřmí zpátky se vší pompézností, i když tentokrát je na jeho projevu i něco skutečně zastrašujícího. Hrozba muže odhodlanýho chránit všechno, co je mu svatý. Druhej nejnebezpečnější tvor ze všech. Hned po tom, co už nemá co ztratit.
,,Nemám nic takovýho v plánu," řeknu klidně a se vší upřímností. Dalekej toho, že bych se nechal zastrašit, tak jako předtím. Jenom s tím rozdílem, že tentokrát skutečně věřím syrový pravdivosti jeho pohnutek. ,,Máte moje slovo, že budu postupovat tak šetrně, jak to jenom bude možný a vaše tajemství zůstanou u mě v bezpečí, ale nemyslíte, že jí dlužíte právě tohle? Najít skutečnýho viníka a potrestat ho?"
,,Mrtvé je lépe nechat odpočívat v klidu. Nevím, jak jinak bych vám mohl být nápomocný."
,,Nemusíte dělat nic. Jenom mě nechte jednat."
,,Obávám se, že to již v tomto okamžiku není tak docela v mé moci. Navzdory všemu z čeho mne podezříváte, já nikdy, až doposud, nebyl váš nepřítel. Vaše selhání je i mým. Nezapomínejte, že jsem to byl já, kdo vás potvrdil ve funkci, přes vaši příšernou minulost jsem se za vás zaručil. Když mne nyní donutí, vás odvolat, bude to přesně voda na mlýn mých oponentů. Experiment, který nevyšel. Přesně to jste. Vaše zarputilost a neochota nechat případ uzavřený jako nehodu, je to co zlomí vaz nám oběma," dodá vyčítavě.
,,Nemuselo by. Naopak. Máte teď jedinečnou příležitost, prokázat všem, že nejste tak špatnej. Veřejně vystupte, potvrďte, že to nebyla nehoda a vyšetřování pokračuje. Dokažte všem, že vám záleží víc na zákonu než na osobních zájmech. Dokažte, že ste čestnej chlap a vůdce, kterýho by mohli respektovat, ne jenom politik."
,,Nemohu to potvrdit, protože to nevím jistě. Vy to nevíte. V případě, že se mýlíte a já vás veřejně podpořím, budu za blázna," hádám, že je dobrý znamení, že přímo neodmítne, i když se pořád nezdá dost přesvědčenej.
,,To budete tak jako tak. Protože já se nevzdám, i kdyby to mělo bejt to poslední, co udělám, přijdu na to, co se skutečně stalo. Vaše rozhodnutí, jestli v očích veřejnosti, budete ten, co mi to umožní a dá tak průchod spravedlnosti nebo blázen zaslepenej vlastníma motivama. Nechtěl bych bejt pak ve vaší kůži, až pravda vyjde najevo a někdo se zeptá, co vás vedlo k tomu, mi nedůvěřovat. Oba víme dobře, že se to může stát," normálně by mě nenapadlo použít starýho Tuckera coby páku, nicméně v daný situaci je víc než nutný dát najevo plnou převahu, kterou mám. S tím co vim, co ví i starosta, je zřejmý, že jeho bejvalej sok by byl víc než ochotnej a užitečnej použít svůj novinářskej brk coby nástroj mojí spravedlnosti a zarazit mu ho rovnou do zad.
,,Opovažujete se mne vydírat?!" Wallaceův tón hlasu zní klidně, až zlověstně klidně, jako by se nedokázal rozhodnout mezi bezbřehou zuřivostí a nevírou. Znovunabytej brunátnej odstín obličeje, vypovídá spíš o tom prvním.
,,Vydírání je ošklivý slovo, tak bych to určitě nenazval. Mimoto, je to poněkud víc vaše parketa. Já jenom poukazuju na zjevný fakta. Už sem slíbil a na tom trvám, že nepoužiju žádný detaily týkající se Carterový nebo vás. Nicméně někdo jinej, patřičně nasměrovanej, by v tom mohl začít šťourat a nemusel by bejt ani zdaleka tak diskrétní," kontruju docela klidně, protože jako správnej hazardní hráč poznám, když hra je vyhraná.
,,Budiž," svým způsobem, je docela obdivuhodný, s ohledem na svojí situaci, s jakou benevolencí dokáže Wallace to jediný slovo vyslovit.
,,Sem rád, že si rozumíme," snažim se nedat moc najevo spokojnost, vědět kdy ubrat, i to patří k tomu má-li bejt jednání s někym, tak posedlym vlastní důležitostí, efektivní, ,,Řekněte mi něco víc o Bebsi. Co byl její jed? Pokud jste byli tak dobří přátelé, musíte to vědět. Vím, že tady ve městě s někým udržovala dlouhodobější poměr. Máte tušení, kdo to mohl bejt?" nemínim se nechat odradit tak snadno, ne teď, když ho mám takříkajíc na lopatě.
,,Neměla žádné netradiční chutě, pokud narážíte na toto. Nedělala nic, za co by si zasloužila smrt. Byla inteligentní, úspěšná a líbili se jí mladí muži. Snadno ji omrzeli a tak přešla k dalšímu. Za jiných okolností, pokud by byla mužem a jednalo-li by se o mladé ženy, by na jejím chování nebylo nic odsouzeníhodného. V podstatě by se dalo říci, že její jedinou chybou bylo, že žila právě zde. Pokud je mi známo, neměla žádného dlouhodobějšího partnera a ano, domnívám se, že bych o tom věděl," odpoví příkře. Rychle se pokoušející převzít zpátky kontrolu nad situací.
,,Věděl jste i o tom, že ve Star City měla ještě jeden byt? Našel sem tam hodně zajímavý nahrávky. Víte, k čemu je používala?" Nemusim zabíhat dopodrobna, stačí, že se už při pouhý zmínce naježí.
,,Soukromá sbírka, řekl bych," prohlásí se sotva znatelnym odkašlánim, ať už způsobenym poleptánim hrdla alkoholem nebo jenom prostym faktem, že to je ten moment, kdy mu dojde, že vim skutečně všechno, co se i snad dík přetrvávajícímu gentlemanství, snažil zamlčet.
,,Ten exces, co měla s tim mladym Fergusonem, to byl ojedinělej případ nebo byli i jiný? Manželka nebo přítelkyně, některý z jejích známostí...? Co všechno ste za ní musel žehlit. Vzpomeňte si, pomůže mi každá maličkost," znovu ho pobídnu.
,,Nevyhledávala skandály. Vlastně byla pravým opakem někoho takového. Z toho důvodu i ten druhý byt. Místo, kde by se mohla cítit skutečně svobodná. Mladý pan Ferguson byl politováníhodný omyl. Hamižný mladík zneužívající příležitosti. Vlastně bych vám měl možná poděkovat, že jste mne jej zbavil," intonace rozhodně žádný vděčnosti nenapovídá, ,,Na každý pád, byl jediný, který dělal potíže," dodá pevně.
,,To si nemyslim. Bylo mi řečený, že ji někdo obtěžoval. Pronásledoval ji, posílal kytky a pravděpodobně ji telefonoval tu noc, kdy umřela. Nesvěřila se vám s něčim takovym?" Pozorně se zaměřim na každej sebemenší záškub v tváři, kterej by mohl prorazit trhlinu v neproniknutelný masce, kterou tvoří. Nějak sem se ještě tak docela nevzdal svojí teorie, že právě on by mohl bejt Bebsinym tajnym ctitelem, i když pravděpodobnost klesá s každou vteřinou.
,,Jak jsem již řekl, Barbara byla silná žena. Pokud nepovažovala, za důležité se mi o někom takovém zmínit, dost jistě to byl nějaký bezvýznamný nýmand, se kterým se dokázala vypořádat snadno i bez mé pomoci," jediný, co jeho celkovej postoj vykazuje, je hluboký opovržení vůči neznámýmu dotyčnýmu.
,,No právě. Někdo, komu dávala jeho bezvýznamnost tak moc najevo až jí zabil," nadhodim.
,,Nepodložená spekulace. Nemáte nic jiného a pochybuji, že někdy mít budete. Radím vám, nechte to být. Bude to pro všechny to nejlepší. V opačném případě, nyní již víte vše, doufám, že jste spokojený. Jak se s tím vypořádáte, je jen na vás. Zítra v tom budete sám," zatáhne jízlivě.
,,Ani ne. Ale nějak se s tim vyrovnám. Jak to vidim, teď ani jeden z nás už nemá co ztratit. Není to osvobozující? Teď mě omluvte, mám projev, na kterej se musim připravit. To určitě chápete," poberu se k odchodu. Mám víceméně to, pro co sem přišel a ještě něco víc. Ne že bych byl snad blíž vyřešení případu, ani tomu, kdo byl muj nečekanej zdroj informací. Podle bouřlivý reakce, starosta určitě ne. Ale nějakou teorii už mám delší dobu, jenom zbejvá ji ověřit. ,,Ještě jedna věc, Waldene-" otočim se na patě už ve dveřích, ,,Byl ste někdy u Bebsi v domě?" Jako její právník a bližší přítel, dalo by se spíš předpokládat, kladná odpověď.
,,Samozřejmě, že ne. Nebylo by to vhodné," pobouření se odráží i v jeho znechucenym výrazu, ,,Naše setkání probíhala buď zde, nebo vždy na veřejném místě. Nehodí se, aby ženatý muž navštěvoval dům svobodné ženy," dodá, jako by to snad měla bejt ta největší samozřejmost.
,,Dobře." Komentář o tom, jestli je společensky vhodné, aby ženatej muž chodil do bordelu, si tentokrát nechám pro sebe. Místní morálka mě nejspíš nikdy nepřestane fascinovat.
***ooo***
,,Ahoj, nečekal jsem, že už tu budeš," Jimi se zdá skutečně překvapenej, když mě najde ten samej večer doma. Není se mu co divit, většinou to poslední dobou bejvám já, kdo doráží v pozdní hodiny.
,,Tady můžu pracovat stejně dobře jako v kanceláři," poukážu směrem k nesourodý hromadě podkladů týkajících se Bebsi, roztroušený po stolku. Ne, že bych něčemu z toho věnoval poslední dvě hodiny pozornost.
,,No, já mám ještě taky nějakou práci do školy. Vezmu si to nahoru, abych tě nerušil," hlesne Jimi s jednou nohou už našlápnuto k úprku. Nedá na sobě nic znát. Nemusí. I tak vim, že nejsem zrovna nejideálnější společnost, ve který by chtěl trávit čas.
,,Vadilo by ti přijít si sem na chvilku sednout?" požádám.
,,Ne, to jistě ne," odpoví s pousmánim. Něco hodně nepřijemnýho se začne kroutit v mym žaludku, když ho sleduju šourat se směrem sedačky s elánem odsouzence kráčejícího na popraviště.
,,Tak jak to šlo na univerzitě?" pokoušim se konverzovat ignorující křečovitost celý situace i skutečnost, že muj milenec, někdo s kym sem posledních několik měsíců prakticky sdílel vzduch, kterej sme vydechovali, teď sedí na opačnym konci sedačky, jako naprostej cizinec.
,,Promiň, měl jsem ti to říct dřív, ale nebyl jsi tady a nechtěl jsem tě tím zatěžovat," nevim, jestli mě dostává víc způsob, jakym zaboří svoje prsty do zátylku a rychle nechá přeběhnout na hruď, muchlající svoje tričko v pokusu maskovat nervozitu nebo jenom skutečnost, že má vůbec potřebu se mi ospravedlňovat.
,,O to nejde. Možná kdybych to věděl, mohl sem tě tam hodit. Na něco takovýho bych si čas našel určitě," podaří se mi znít věcně, nedat najevo, že na určitý úrovni mě zasáhlo bejt vynechanej z jednoho z jeho nejdůležitějších okamžiků v životě.
,,To bylo v pohodě. Jeli jsme autobusem a teď večer zpátky. Žádnej problém. Dost času zvládnout pohovor a prohlídnout si kampus-"
,,Jeli?" Přerušim ho. Ne, určitě to není žárlivost, jenom čistej zájem. Jimi se přesto zatváří jako bych ho přichytil, kdo ví při čem.
,,Jo, já s mámou. Vlastně to byl bezva výlet. Vážně mě mrzí, že jsem ti o tom neřekl," sklopí oči v ukázce dokonalýho kajícníka, že bych měl sto chutí ho sevřít v náručí, chránit před okolnim světem a už nikdy nepustit. Jenže problém je ten, že on do toho okolního světa chce. Tak jako ptáče vypiplaný v zajetí, časem zatouží po volnosti. Musim si připomenout, že to je přesně to, co sem si pro něj slíbil. Normální život. Do kterýho patří i návštěva univerzity s rodičema. Myslim, že to je to, jak to normální lidi dělají.
,,Vážně je to jedno. Teď už určitě. Spíš mi řekni, jak si pochodil, vezmou tě?" Zajímám se. Ignoruju, jak se mi při tom něco, co sem sotva před pár měsícema u sebe identifikoval jako srdce pro lásku, rozpadá na mrňavý kousky.
,,Jo, líbili se jim moje práce a děkanka říkala, že mám skutečný talent, který by bylo škoda nerozvíjet. Teda samozřejmě, pokud tomu budou odpovídat i moje známky. Mají dost míst a možná bych mohl dostat i částečný stipendium. Wau! Kdybys to tam jenom viděl! Ateliér a knihovna..." dá plnej průchod svýmu nadšení. Moje hra ho uklidnit, zdá se byla úspěšná.
,,To je fajn, že se ti tam líbilo. Vypadá to, že už si se rozhodnul?" Na jednu stranu, jo, vážně sem rád i za něj. Nějak si vzpomenu na Siobhan, pokusit se jednat, jak by jednala ona, může bejt dobrou inspirací. Aspoň myslim. Na druhou stranu, ona je máma. Asi bych se měl zbavit tohohle rodičovskýho puzení, co se týká Jimiho, jenže já za nic na světě nemůžu přijít na to, jak bych měl reagovat jako partner. Je to zatracenej maglajz, řeknu vám.
,,Jo. Ne. Já nevím. Možná. Záleží na tom, jestli vůbec odmaturuju," nakonec se usnese na tý nejdepresivnější variantě. S povzdechem svěšený ramena. Tak bezradnej.
,,O tom neváhej. Zvládneš to," volba, zdá se, byla učiněna za mě. Jednou rukou si ho přitáhnu k sobě. Nebrání se. Hlavu si mi opře o rameno. ,,Jedl si něco?" Moje prsty jakoby svým vlastnim životem, jemně hladěj jeho bok.
,,Jo, s mámou jsme měli pozdní oběd a připravila sendviče na cestu, co jsme dojídali ještě v autobusu nazpátek," ze svýho úhlu pohledu aspoň, co můžu poznat, zní vážně šťastně. Tim druhem štěstí, jakym vás může naplnit jenom rodina a to, když věci vycházej. ,,Ty jsi něco jedl? Máš hlad? Můžu něco udělat," přejde do snaživýho režimu přesto, že jeho relaxující tělo, tvrdí opak.
,,V klidu. O mě neměj starost. Kdyby bylo nejhůř, eventuelně si můžu něco ulovit v ledničce," líbnu ho do vlasů. Aspoň v jednom můžu bejt zcela upřímnej, že na jídlo nemám ani pomyšlení.
,,Jakej vůbec ty jsi měl den?" vzhlídne ke mně mírně ospale zakalenym pohledem.
,,Celkem fajn. Objevily se nějaký nový skutečnosti, vypadá to, že bych konečně mohl trochu hnout s případem a zejtra má bejt nějaký setkání ovčanů, kde bych měl mluvit. S trochou štěstí tam bude i vrah a nechá se překecat k přiznání," frajersky mrknu, když Jimi na mě zírá, čelo tak roztomile svraštělý obavama, není hloupej, aby mu nedocházelo, to co víme oba, že ve skutečnosti se chystá muj lynč. ,,Vlastně mě napadlo, že bysme si pak mohli někam vyrazit, co ty na to? Oslavit ten tvuj dnešek a tak," nabídnu. Možná zapít muj vyhazov. Kdo ví. Neshledávám to jako něco s čim by si měl Jimi dělat vrásky.
,,Já- tohle sem nevěděl. Mám něco domluveného, ale klidně to zruším. Jo, určitě to zruším. V kolik to začíná?" Rozdrmolí se tak překotně a sladkobolně. Tohle mi vážně bude chybět.
,,V klidu, zlato, klidně běž se svejma kámoškama. Zakalit budeme mít možnost i jindy. Sem velkej kluk, pár trubek zvládnu vyřídit sám, hm?" frajersky vycenim špičák, pro dodání větší věrohodnosti. Vlastně sem rád, že nebude muset bejt svědkem toho masakru špinavostí, co mě zaručeně čekaj a zazněj na mojí adresu. Na druhou stranu... zatraceně! Proč všechno musí mít i druhou stranu. Odhadnu přesně, s kym Jimi bude trávit čas. Vlastně je to docela v pořádku, jenom si to potřebuju srovnat.
,,Vážně?" zeptá se. Tak krásně bezelstnej.
,,Jo, vážně. Nicméně fakt je ten, že bych se na ně měl taky trochu připravit. Mimoto mám hlídku, takže jestli ty se potřebuješ učit, tak plac je tvůj a já vysmahnu do terénu. Tady je to asi lepší než mít papíry rozdělaný na posteli, ne?" Náš pracovní plac je poněkud omezenej. Stolek z obejváku, byl od prvního dne Jimiho teritorium už jenom kvůli tomu, že já vlastně žádnej faktickej prostor nepotřeboval a nepotřebuju ho ani teď. Vlastně momentálně si nepotřebuju ani připravovat žádný podklady a stačilo by jediný Jimiho slovo abych zůstal. Jenže tak se nestane. A já vyrazim na neexistující hlídku. Služebnim fárem drandící bez účelu krajinou. S lahví bourbonu koupenýho na benzině coby spolujezdcem a jedinym parťákem. Starejma songama hrajícíma z radia a krabkou cigaret na celou noc. Ne Jimi, ale to já potřeboval prostor. Odstup, abych si zvyk. Přizpůsobil se nový situaci. Vyhodnotil to, jak moc sem v prdeli a přijal neodvratitelný. Za starejch časů, bych si našel někoho, komu bych mohl rozbít hubu a vylejt si na něm vztek. Jenže tohle město, až na drobný špinavosti je pořád zoufale spořádaný. A já sem ještě pořád jednim ze spořádanejch ovčanů, co nemaj mlátit lidi na potkání. Vrátit se do Starýho města pro mě asi bude nářez anebo taky vysvobození.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ell ell | 12. ledna 2018 v 19:50 | Reagovat

Velice dynamická kapitola :-)
Chudák starosta :-D, zajísté jsou různé úchylky, ale když se provalí, tak by byl každý rád, aby ten pomyslný bič držel on sám, nikoliv aby dopadal na jeho shrbná záda :-?
Ovšem kam půjde Springer vyšetřovat teď, nevím jak on, ale já zase nevím nic
Rodinný život se pánům sype, snad to nebude tak horké, generační rozdíl je prostě záhul pro obě strany. Na Jimmiho svět čeká, zatímco Springera svět tak akorát s..e, není s ním spokojený :-D

2 Fénix Fénix | 12. ledna 2018 v 21:11 | Reagovat

[1]: Děkuji. 8-)
Přesně tak. Netřeba dodávat, že byl štěstím bez sebe ještě komu se to provalilo. :-D
Počítám, že Springer půjde vyšetřovat do nejbližšího lokálu. :-D Nic méně, jste na tom přibližně stejně, ten také neví nic. :-D
Což o to generační rozdíl by se možná vydýchal, ale když má někdo takový drobnější problém s komunikací, tak mu nezbyde nic jiného než být nas- nespokojený se světem. :-D

3 Martina Martina | 18. ledna 2018 v 21:53 | Reagovat

Super kapitola, Springer je vážně zlatíčko :-P Nicméně, chtěla jsem se zeptat, zda někdy bude kapitola z pohledu Jimmiho? Někdy si říkám, co si o tom všem sakra myslí O_O  :-D  :-D

4 Fénix Fénix | 18. ledna 2018 v 22:28 | Reagovat

Děkujeme vlastně oba. Jen si tak tipnu, to hodnocení nemá, za své chování ke starostovi, že ne? :-D K otázce, v plánu to zatím nebylo. Jsem solidární se Springerem, coby svým hlavním chlapcem a přeci by nebylo fér čtenářům poskytovat výhodu náhledu do hlavy jeho partnera, jakou on sám nemá. :-D Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že si velice vážím podnětných názorů a připomínek, v budoucnu nějakou sondu do Jimiho hlavy se pokusím zprostředkovat. Tedy, až si dostatečně užiji topení Sprongera v bažinách sebepochybností. ;-) Toliko k té solidárnosti. :-D

5 Lizard Lizard | 21. ledna 2018 v 0:47 | Reagovat

Je opravdu neskutečně hloupé psát komentář téměř dva týdny od přečtení. Nicméně mohu opět vyjádřit svou neskonalou radost a vděk nad další částí.
tak... Na starostu vyplavaly moc hezké věci. Tohle bych vskutku nečekala. Ale tak co, každý ať si dělá to svoje. Tedy dokud někdo neumře.
Řekla jsem to již mnohokrát a řeknu to znovu. Springer je drak a za své konání má můj upřímný obdiv.
jen tedy nad jeho vztahem se stahují mračna, což mě absolutně netěší. Ubohý Springer. A chudák Jimi... Eee ne, pořád víc lituji Springera :-D To chce nějaké milé gesto... Sex na usmířenou. Výhrůžky Fénixovi, aby se to rychle spravilo

6 Fénix Fénix | 21. ledna 2018 v 1:16 | Reagovat

Není, však právě proto je tak dlouhá doba mezi kapitolami, aby všichni stihli zareagovat. :-D A komentář potěší v jakoukoliv dobu. ;-)
Městečko je to malé, milé, slušné a spořádané, tak je jasné, že jeho hlava bude nejspořádanější. :-D No právě, dokud někdo neumře... to pak končí každá sranda. :-D
Springer si obdivu cení, však taky pro obdiv dívek, žen a mladých chlapců, to dělá. ;-)
Proč lituješ zrovna jeho, vždyť si za to může sám? Nemá být nevrlý. :-D
Výhrůžky tu zrovna moc nepomůžou, karty jsou rozdané, jejich dohledné osudy napsané. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.