Hříchy otců 11..

11. prosince 2017 v 20:31 | Fénix |  Hříchy otců
Zdravím, mí drazí, věrní, vytrvávající čtenáři!
Chvíli to trvalo, ale jsem zpět a se mnou další pokračování. Ačkoliv, času je poslední dobou čím dál tím méně, na dalších kapitolách se stále pracuje a svatosvatě slibuji, že za nedlouho se dostaneme i k "zábevnějším" částem.Mrkající
Jakýkoliv komentář vítán a děkuji všem, kteří jste vydrželi čekat tak dlouho.

Za betaread opět patří velký dík Janě.


11.kapitola

Řečeno jazykem zdejšího kraje, čas se hnal jako splašená herka. Dny se změnily v tejden a já neměl vůbec nic. Fergusonovo alibi se ukázalo pravdivý. Našlo se aspoň deset nezávyslejch svědků, co byli ochotný odpřísáhnout, že večer, kdy byla zabitá Bebsi, s nima nasával v baru až do rána. S mym druhym žhavym želízkem v ohni to nebylo o nic lepší. Pořád sem neměl žádnej pádnej argument, kterym bych mohl starostu přitlačit ke zdi. Ven koncem mi z celý situace začínalo bejt řádně šoufl anžto nic tak chlapa nenakrkne jako bezmoc vstříc hlavou betonový zdi, kterou v tomhle případě starostovo mlčení představovalo. Prostě sem věděl, že co se jeho vztahu k Bebsi týkalo, tutlá něco velkýho a já za nic na světě nemohl přijít na to co. Bezvýchodnost celý situace se samosebou nemohla neprojevit na mojí osobě a potažmo mym vztahu. Ne, že bych před Jimim nějak výrazně dával najevo svoje trable, ale zkrátka a dobře se pro mě začalo stávat čim dál tim obtížnější bejt pro něj podpůrnou osobou, kterou ještě pořád potřeboval, když já sám s každym svým nádechem sem byl blíž a blíž svýmu starýmu nevrlýmu já. Rozptýlení v těhle dobách přišlo z nečekanýho zdroje. Trénovat dětskou ligu nebylo tak složitý, jak sem si myslel, ani tak nepříjemný. Velkou zásluhou dík Viktorovi, kterej se postaral o moje patřičný uvedení, takže ty umouněnci mě vzali celkem bez keců a já si mohl aspoň na dvě hoďky tejdně dopřát oraz od všeobecný mizérie, ve kterou se začal měnit muj život. Už zase.
,,Tak jo, pro dnešek končíme, bando, padejte do sprch," zadám povel a v tu ránu se kolem mě přežene splašený stádo rozdivočelejch mláďat. Když sem prvně řikal umouněnci, bylo to docela přesný. Většina z těch exemplářů vidí sprchu právě tak jednou tejdně po tréningu. Ne snad, že by všude v okolí i na farmách nebyla k mání teplá voda, ale jejich opatrovníci maj zpravidla jinčí starosti než v jakym stavu se jejich vejlupci producírujou po světě. ,,Zastav se na chvíli," jednoho z nich si doslova odlovim z chumlu, ,,Seš Tobbi, viď?" spíš tipnu. Asi každej manšaft musí mít takovýho Tobbiho. Od pohledu nejslabší kus stáda. Drobnější a hubenější než jeho vrstevníci, s škvírou mezi zubama, která by snesla péči ortodontisty, ale není nikdo, kdo by ho cáloval. Ruku na jeho útlym rameni nechám jenom nezbytně krátce, aby pochopil signál. Sám neuhne, ale nezdá se ani příliš pohodlnej s fyzickym kontaktem, což může znamenat něco nebo taky vůbec nic. Přeci jenom ho neznám tak dlouho, abych mohl vyvozovat závěry a nejsem tu ani od toho, abych to dělal, jenom moje profesní deformace, něco takovýho zaznamenat.
,,Tobias, pane trenére," pípne, zdvořilej k dospělejm a neprůbojnej v kolektivu. Vlastně vypadá, že se mu i dost ulevilo, když i ty největší opozdilci z týmu zmiznou v útrobách zázemí a on nemusí bejt mezi nima.
,,První zápas je tu co nevidět, chceš bejt nasazenej?" přejdu rovnou k věci, protože to je to od čeho tu sem a on ve mně ten dojem zkrátka nebudí. Nejsem z těch, co by druhý nutili k tomu, do čeho se jim nechce a co vim, tak je to i Viktorova strategie vedení týmu.
,,Ano, trenére," odpoví bez sebemenší dávky nadšení v hlase s podstatně většim zájmem o písek pod nohama, ve kterym reje špičkou kecky. Vim, že nezdrhne, dokud mu to nedovolim, tak jenom mlčky čekám, než vyklopí pravdu. ,,Když budu hrát, tak to pokazím a všichni na mě budou naštvaní," zamumlá bez toho aby vzhlídl.
,,Nemusel bys bejt tak špatnej. Chtělo by to jenom zamakat na pálce. Mohli bysme něco zkusit, jestli nepospícháš," nevrhnu. Říct mu, že není špatnej je podhodnocení roku, nicméně, tady si beru inspiraci ze svýho vlastního tatíka, kterej až na tu jednu výjimku, nám dětem, nikdy nedal najevo, že je s náma nespokojenej. Jenom se nás vždycky snažil jemně nasměrovat k lepšim výsledkům.
,,Mám čas, mamka mě vyzvedne až pozdějš," hlesne.
,,Tak fajn, pojď," v následující asi půlhodině na něj zkusim uplatnit všechny psychologický fígle co znám, pro zlepšení koncentrace plus pár triků, jak vylepšit razanci odpalu. Sám si to docela užívám, protože si ani nepamatuju, kdy naposled, sem měl možnost někomu nadhazovat a je přijemný si připomenout, jak vlastně tuhle hru mám rád, zvlášť když se jí můžu aktivně účastnit. Když skončíme, Tobbi dokáže odpálit šest z deseti míčků, což beru dost jako pokrok. Vlastně by se mi ani končit nechtělo a i kluk začal vypadat, že by ho to nakonec mohlo i bavit, když se mu začalo víc dařit, nebejt hlasitýho klaksonu ozývajícího se z pozaplotu z dodávky s odkrytým zadkem.
,,To bude asi tvoje narážka, kámo," upozornim kluka. Ženská za volantem by asi při troše dobrý vůle vypadala na rodiče. Na dálku to tak dobře nerozpoznám, nicméně pán tvorstva natahující se přes ní ke klaksonu z místa spolujezdce, je jedlej už od pohledu. Ani se mladýmu nedivim, že zrovna neplesá radostí, když je zmerčí a akceptuje coby svůj odvoz.
,,Jo, to je mamka," potvrdí asi tak se stejnym nadšenim, jako prvně se ucházel o post v týmu.
,,Dobrý, tak pro dnešek končíme. Teď ti to šlo. Rozmysli si, jestli budeš chtít nastoupit nebo ne. Nutit tě nebudu. Pokud budeš chtít hrát a zvořeš to, nic se nestane a postarám se, aby ti všichni dali pokoj. Je to na tobě, ale přemejšlej o tom, jakej typ člověka chceš bejt. Když jim teď ustoupíš, nejspíš budeš ustupovat celej život. Je to jasný?"
,,Ano, trenére," vehementně přikejvne. Nemůžu si bejt jistej, kolik mu z toho přes tejden uvízne v makovici, snad dost, pro jeho vlastní dobro. Nejspíš to nebude mít jednoduchý ani doma. Týpek, co se mračí už na dálku přes svoji ženušku za volantem, nevypadá zrovna jako model ukázkovýho tatíka. Osobně bych to šacoval na drobnej problém s chlastem nebo důvěrou. Možná obojí. Na každej pád, v těhle končinách nebejvá zvykem, aby chlap nechával svojí ženskou řídit nebo ji doprovázel při něčem tak banálním jako vyzvednutí potomka z kroužku.
,,S dětmi vám to jde skvěle. Nikdy jste neuvažoval nějakou formou se věnovat práci s nimi?" Viktorovu přítomnost vedle sebe sem vycejtil dřív než promluvil. Vlastně to vypadá, že nějakou dobu musel bejt někde ve stínu tribun, než jakoby se zjevil z nicoty, sledoval, jak to zvládám.
,,To určitě ne. Už takhle jsou někdy děsný, bojim se jaký by byli, kdybych na ně měl mít větší vliv. Ale je pravda, že sem čekal, že to bude horší," odpovim upřímně.

,,Jste zbytečně skromný, příteli, ale každému co jeho jest," na rtech mu hraje ten už typickej schovívavej úsměv, když se na něj otočim. Vypadá o poznání líp, než sem měl možnost ho vidět v dlouhý době. Víc odpočatej ačkoliv jeho tvář pořád vykazuje známky únavy a taky pětici šrámů nad už blednoucí modřinou přes o něco víc markantní lícní kost. ,,Hrajete kulečník? Necelé dvě míle odsud je podnik, napadlo mne, že bychom si mohli dát drink a zahrát pár her. No a je to za městem," zdůrazní coby hlavní klad. Pochopitelně. Pověsti ani jednoho z nás by neprospělo bejt viděnej bavit se jako normální smrtelník. Třebaže sme oba takříkajíc v civilu - Viktor v černejch riflích a triku, jak sem si ho zvykl vídat mimo kostel, je jasný, že jít se napít do místního baru by neprošlo bez povšimnutí. Nemluvě o tom, že v tomhle počestnym zapadákově už jenom slovo kulečník je považovaný nejspíš za obscénnost, takže logicky se tu ani žádnej nenachází.

,,Jít pít a hrát rovnou z kostela? Jsem šokován," zahraju asi ne moc přesvědčivě, přesto se mi dostane kladný reakce.

,,Kdyby náš Pán nechtěl abychom taková místa navštěvovali, nedal by jim vzniknout," kontruje tak samozřejmě, že nikoho nenechá na pochybách že by byl o svým tvrzení skutečně přesvědčenej.
,,To je řeč. Líbíte se mi čim dál tim víc, padre," nepokrytě se zazubim. Samozřejmě, že jeho nabídku víc než nadšeně vítám. Někdy chlap prostě potřebuje společnost jinýho chlapa, dělat dospělácký věci, co nesouvisej se sexem, ale přitom stejně tak dobře dokážou odreagovat. A po pravdě, Jimi trávící líný nedělní odpoledne s Annie a Hell, jak už se poslední dobou stalo jeho zvykem, já beztak neměl lepší program na pořadu dne, než do sebe o samotě naklopit pár panáků. Pochopitelně, mohl sem bejt s nima a vim, že bych byl víc než vítanej, ale nějak si nejsem jistej, že bych byl momentálně štonc bavit společnost. Přítomnost druhý osoby v tomhle případě Viktora to dělá jenom míň smutný nebo alarmující.
***ooo***
Důvod proč tu má bejt naše pověst v bezpečí před všetečnýma moralistickýma pohledama, je zřejmej hned venku v podobě nablejskanejch mašin házících odlesky svejch chromovejch konstrukcí v poledním slunku do všech stran. Dusná atmosféra kouře uvnitř, pološero, decibely rockový hudby rozvibrovávající podlahu až do morku prken, zarostlí maníci roztroušený do malejch skupin všude po prostoru a jejich roštěnky oděný do kůže zakrejvající jenom to nejnutnější taky nepůsoběj, že by s nima dvakrát mohla bejt rozumná řeč. Zkrátka knajpa, co by leckterýho pokryteckýho rádoby moralistu z města přiměla klepat se hrůzou, ale já si tu přijdu jako doma, sotva s Viktorem zaberem jeden z mála volnejch fleků v podobě malýho stolku tak akorát pro dva. Hned je u nás čupr číšnice a já pochopim, že nejsem jedinej, co se tu cejtí jako doma a nejenom to, muj společník se zdá, že tu svým způsobem doma i je. Aspoň tak to teda vypadá, když nikdo z těch štamgastů příchodem dvou vetřelců nehnul ani brvou. Jenom ožrala nejblíž dveří líně vzhlíd a pak hned zas hlavu sesunul do původní polohy na barpultu, po způsobu ospalýho hlídacího psa, co zmerčí známou figuru.
,,Zdravíčko, Otče, dlouho jste se tu neukázal. Příliš mnoho hříšníků k napravování? Dáte si jako obvykle?" zašvitoří holčina sotva dost stará, aby tu mohla makat. Nohy dlouhý až na zem, úzkej pas a vyvinutej hrudník, co rozhodně ví jak použít, aby vyrazila co největší spropitný z hostů.
,,Tak nějak," Viktor ji počastuje druhem sebevědomýho úsměvu, jakej bych zrovna od něj nečekal, ,,Jistě. Pro mého přítele to samé a džbán piva, pokud by to nebyl problém?"
,,Žádnej problém. Dva bourbony a pivo, už se vezou," holka před odplutim po mně tak profesionálně hodí okem, nicméně z jejího celkovýho postoje je znát, kdo je momentálnim středobodem jejího vesmíru.
,,Myslel sem, že ste předtim řikal něco o inkognitu," neodpusim si poznámku. Přiznám se, že předchozí interakce mezi nima byla pro mě víc než překvapující a to nemělo bejt ani zdaleka jediný objevný zjištění v průběhu večera.
,,Jsem si jist, že nikoliv. Možná snad někde v podtextu mého sdělení mohlo zaznít, že vím o místě, kde nebudeme souzeni. Pokud jsem vás zmátl a vy jste nabyl jiného dojmu, omlouvám se," prohlásí hladce. Jeden se musí obdivovat jeho schopnosti působit zdvořile, i když si nemůžu bejt ani zdaleka tak jistej jestli to myslí vážně.
,,V pohodě, beru. Jenom musim říct, že je to dost neobvyklý," klidně mu přiznám bod.
,,Šokuje vás to? Mohu vás ujistit, že přes drsnou slupku i někteří zde čas od času potřebují duchovní povzbuzení. Osobně nevidím nic špatného na tom připomenout jim stálou boží přítomnost i prostřednictvím žehnání jejich motocyklům. A samozřejmě dost to přidá na kreditu," jeden koutek se mu zvedne v úsměvu předtim než smočí ret v právě doneseným bourbonu, takže teď si můžu bejt jistej, že celou záležitost bere s nadhledem.
,,No nevim," taky se napiju přitom sledující sestavu přítomnejch. Policajtskej instinkt mi říká, že banda potížistyckejch ranařů na obzoru, před kterejma je radno se mít na pozoru. Nicméně pokud se v jejich přítomnosti cejtí v bezpečí svatej muž, nebudu mejdlo abych to vnímal jinak. ,,Takže, kdy hodláte převzít zpátky otěže?" řeč je o týmu. Příležitost zeptat se vidim teď dobrou, jako kdykoliv jindy, nemluvě o tom, že mě to vážně zajímá. Sice ty spratci jsou docela fajn, nicméně oproti Viktorově chvále, nevidim svojí budoucnost věnovat se jim dlouhodobě.
,,Slibuji, že již brzy, máte mé čestné slovo. Situace mého otce se zlepšuje s každým dnem. Neřeknu vám, kdy přesně, nicméně jsem si jist, že první zápas bych měl stihnout," přislíbí.
,,Jo, to by bylo asi fajn. Odvedl ste s nima kus práce a oni by určitě chtěli, abyste byl při tom," prohodim dost neohrabaně. Nestává se mi každej den, že bych si zašel na skleničku s padrem takže fakt nemám ani šajna o čem jinym bych se s nim měl bavit.
,,Nuže, půjdeme si zahrát?" vybídne mě, jako by i on sám měl zájem rozředit ne tak docela pohodlnou atmosféru.
,,Proč ne. Sme tady přeci kvůli tomu," odsouhlasim, po jeho vzoru dopiju zbytek sklenky. Ještě není ta správná hodina, takže poolovej stůl je volnej.
,,Má někdo zájem se připojit?" Viktorův zvučnej hlas zazní lokálem. Hned na to s bravurou zkušenýho hráče do trojúhelníku na jeden zátah shromáždí roztroušený koule z plochy i z kapes pod dírama. Odezva okolí je nulová, možná je to jenom muj dojem, ale spíš mi přijde, že i těch pár zvědavců o okolní dění, jako by se najednou snažilo předstírat, že vůbec neexistujou. Tu a tam se ozvavší zabrblání stěží identifikovatelný v dunění hudby může a nemusí patřit k tématu.
,,Zdá se, že to bude jen mezi námi," Viktor nenechávající se ničim z toho rozrušit, s vřelym úsměvem ve tváři a precizností v oku, bílou kouli umístí na střed, gentlemansky mi přenechávající právo prvního rozpalu.
Cejtim nemotornou tlapu s váhou dopadnout na svoje rameno. Dech štamgasta nasávajícího tu nejspíš od otvíračky, udeří na moje smysly dřív než význam jeho slov. Stěží potlačim reflexy ohnat se po něm, pazouru neznámýmu opovážlivci vyrvat z kloubu a rozbít mu s ní hubu. ,,Nechci ti do toho kecat, kámo, ale na tvym místě bych s nim nehrál o prachy. Oškube tě jako kuře," zahuhlá překvapivě srozumitelně, byť se sotva udrží na barový židli.
,,Dík, za radu," odbudu ho s kyselym ušklíbnutim, vymanim se z jeho držení. Začíná mi svítat, že sem se dostal do maléru i bez jeho rádoby chytráckýho kibicování. Ten první šťouch zůstane na dlouhou dobu jedna z mála příležitostí, kdy se dostanu ke hře. Vzato kolem a kolem nejsem špatnej hráč v klasickejch barovejch disciplínách jako je pool nebo i šipky, který sem hrál sice jenom párkrát v baru u Seamuse, nicméně bez ostudy, tak jako by neměl bejt nikdo, kdo má v malíku kordinaci oko-ruka, což coby obstojnej střelec mám. Viktor je zkrátka lepší. Koule do děr posílá snad i podle číselnýho pořadí, tágem se ohánějící s bravurou mistra a pružností pohybů spíš náležících atletovi než znalci písma.
,,Ještě jednou?" zeptá se po další z vyhranejch her, bez sebemenšího náznaku arogance - chování to příslušící jenom pravýmu sportovci.
,,Možná pozdějš," odmítnu, snažim se si ho brát za příklad, nicméně ego obyčejnýho chlapa má jenom omezenou kvótu snesitelnejch porážek na určitou dobu a já tu svojí právě vyčerpal. Muj soupeř to přejde jenom ledabylym pokrčenim ramene spolu s frajerskym protočenim tága mezi prstama, než ho odloží do stojanu. Vrátíme se zpátky k čekajícímu teplajícímu pivku, co má v parnym dnu přesto pořád tu správnou teplotu.
,,Takhle hrát vás učej na tý vaší škole?" znovu si neodpustim malý poňouknutí jeho osoby, kterážto veškerý moje výpady snáší s až iritující elegancí.
,,Řikejme tomu spíše raná průprava na život. Coby mladík vyrůstající v Bronxu jsem neměl příliš mnoho jiných příležitostí, jak ukrátit dlouhý čas v mezích zákona," odpoví měkce přesto tentokrát má v pohledu jiskru. Příslib vzpomínek, co může zaznamenat jedině někdo další se společnou minulostí. Žár pouličních šarvátek, prach ulic, dým putyk ničící plíce a omamující mozky mladejch kluků. Krátkej okamžik sounáležitosti, kdy dva odchovanci metropolí, každej jiný, přesto by mohli sdílet podobný story z divokýho mládí.
,,Co se změnilo?" zeptám se bez obalu, protože muž přede mnou začíná bet čim dál tim větší záhadou s každym svým dalšim odhalenim.
,,Pravdu? Zhola nic. Má rodina usoudila, že církevní škola mi může poskytnout větší bezpečí a lepší průpravu do budoucnosti k pokračování v tak říkajíc rodinném podniku, než by mohla státní. Ačkoliv jsem ve svém životě vybojoval svůj poctivý podíl bitev to nebudu lhát, ušel jsem dlouhou cestu, nežli jsem pochopil, že dobro se koná snáze, jste-li pod záštitou někoho vlivnějšího než coby jednotlivec. Pokračovat pak dále ve studiu se pak tehdy zdálo jen jako další logická volba a nelituji ji."
,,To co máte na tváři, to je výsledek konání dobra nebo toho poctivýho dílu bitev?" Zkrácená verze jeho životního příběhu, kterou mi podal nebyla nic, co bych neočekával, přesto pořád je tady pár maličkostí, co mi tak docela nesedí. Zaujme mě i způsob, jakym si prstama přejede právě po pochroumanym místě, jako by na existenci šrámů už sám zapomněl.
,,Dejme tomu, že od obojího trochu. Pokud vám to nebude vadit toto je to místo, kde bych náš rozhovor přerušil," omluvně se pousměje a já se můžu jenom domnívat, jestli se za tim skrejvá jeho neochota mluvit o sobě víc nebo přítomnost servírky blížící se s dalšíma drinkama.
,,Dáte si ještě něco?" svádivě nabídne a způsob jakym přitom nastavuje svoje kůzlátka spoutaný jenom v upnutym kousku tenký látky s hlubokym výstřihem končící nad pupíkem nasvědčuje, že je ochotná nabídnout skutečně cokoliv. Letmej kontakt ruky s ramenem při sbírání prázdnej sklenek pak dá odpověď komu. Jeden by jí to nemohl vyčítat. Hádám, že řeholníci měli svoje kouzlo přitažlivost už někdy od dob natočení Ptáků v trní anebo ten film vznikl právě proto, kdo ví. Nicméně holka se jasně snaží, a co je zajímavější, Viktor se nezdá, že by ho její snažení nějak uráželo. Spíš naopak, dalo by se říct, že její dekolt sleduje se zájmem a už umim rozlišit jeho profesionální úsměv od toho skutečnýho, kterej holčinu vyprovází, ještě dlouho potom, co odpluje sugestivně přitom pohazující prdýlkou, která taky stojí za zmínku, jen tak mimochodem.
,,Chyběj vám ženský?" vychrlim bez obalu, je mi jasný, že podobnou inteligentnost musel už slyšet aspoň tisíckrát, ale jeho zájem není něco, co bych tak lehce mohl nechat bejt.
,,A vám?" kontruje s přehledem a nenuceně.
,,Mám rád ženský. Jenom momentálně nevidim důvod, proč bych nějakou vyhledával, sem docela spokojenej tak, jak to je, děkuju," zaujmu přirozeně obranej postoj, dřív než bych měl možnost o tom přemejšlet.
,,Vítečně. Pak jsme tedy oba muži zjevně nehodlající porušit svůj závazek. Vy k Jimimu a já vůči církvi. Ačkoliv nám to nebrání poohlížet se po tom co je v nabídce," zasměje se do skleničky náramně spokojenej sám se sebou, pak ale zvážní. ,,Nejsem dokonalý. Nezklamal jsem vás tím doufám, poněvadž velmi stojím o to abyste mi důvěřoval. Vypadáte, že vás něco trápí a já cítím povinnost, že bych se vám měl pokusit pomoci," zazní spíš jako návrh.
,,Čekal jsem, kdy se s tim vytasíte. Zklamu asi já vás. Nejsem typ na zpovědi a nejspíš by to nebylo ani možný, když nejsem katolík," zamručim. Až do týhle chvíle sem se docela bavil tak mě svým návrhem, třebaže asi míněnym v dobrym, mírně řečeno rozladí. Bez ohledu na předpojatost, který se nemůžu zbavit, i když se snažim, nešel sem na skleničku s chlapem, abych s nim klábosil o pocitech.
,,Nenabízel jsem vám pomoc jako kněz, ale přítel. Působíte, že by se vám nějaký právě teď hodil. Pokud jsem se zmýlil v úsudku, omlouvám se," prohlásí klidně. Vezmu si čas na rozmyšlenou zkoumající jeho črty. Vědět i o jeho slabostech jeho osobu dělá o něco míň zneklidňující, s odrazem barovejch světel na pozadí už ani jeho oči nepůsoběj tak pichlavě, nicméně pořád je tam to ale. Jedno velký a varovný v podobě toho, že se pořád nedokážu zbavit dojmu, že mi na tomhle chlápkovi něco nesedí.
,,Možná byste mi přeci jenom mohl pomoct," rozhodnu pro teď veškerý starosti hodit za hlavu, rozhodně mírně otestovat jeho loajalitu, nemůže škodit. Aspoň v jedný věci bych měl mít jasno, a sice na čí straně stojí, ,,Co je to mezi Tuckerem a starostou, zdá se, že ty dva se moc nemusej?"
,,Oh, toto!" zvolá a mně neunikne skoro lehkej náznak úlevy v jeho hlase. ,,Domnívám se, že to je přírodní zákon. Novináři a politici, odvěcí rivalové stejně jako kočky a psi," nadhodí pobaveně, skoro jako by byl rád za povahu mojí otázky a ulevilo se mu, že se nejedná o nic osobnějšího. Zajímavý. ,,Nicméně na pozadí je i příběh starý snad jako lidstvo samo. Dva muži, přátelé, milující jednu a tu samou dívku. Dívka se rozhodne pro jednoho, ten druhý ji však nikdy nepřestane milovat. Alespoň z povzdálí. Z čisté pohnutky srdce se stane něčím jako tajným arbitrem jejího blaha s nelibostí snášející a trestající jakýkoliv poklesek, jenž by ho mohl narušit. Neúmyslně se tak stane i svědomím muže, jehož si zvolila, což samozřejmě tomu, nemusí být vždy po chuti. Tragické či klišoidní, záleží na úhlu pohledu, nicméně to funguje a patrně i ku prospěchu celého města. Z Walldena je dík tomu lepší starosta i muž. Už to dává smysl?" dokončí.
,,Možná. Tyhle poklesky má je Wallden často? Řekněte mi, co můžete, nepáčim z vás nějaký zpovědní tajemství nebo tak, ale sem už unavenej z toho, jak všichni začnou našlapovat opatrně, když se jedná o záležitosti starosty," přiznám.
,,To bych vám nemohl prozradit ani, kdybych o něčem takovém věděl. Obecně vzato, lidé v tomto městě jsou spíše vlažní katolíci a víru berou poněkud volně. Tím samozřejmě nechci nikomu křivdit, nicméně, Wallden také nepatří k těm, co by měli potřebu hledat odpuštění za své viny. To jistě chápete. Jako každý člověk je chybující přesto velice loajální a dobrý přítel. Smím-li vám radit a já vím, že o mou radu nestojíte, nicméně stejně bych vám ji rád poskytl. Nečiníte dobře, pokud své pátrání upíráte jeho směrem. Přes všechny své záporné vlastnosti, vím jistě, že není špatný člověk, ovšem nerad bych přihlížel, jak jeho špatné vlastnosti, budou zdrojem vaší zkázy. Může být velice nebezpečný nepřítel, pokud si zamane," zdůrazní. Což je pro mě asi něco jako, když startér hodí jiskru na vodič svíčky.
,,To má bejt výhružka? Já mám pro strach uděláno, takže svýmu kámošovi statostovi můžete říct, že ste neuspěl, ale hezkej pokus," cynicky se ušklíbnu. Vlastně mě to nechvá víc v klidu než bych si myslel. Padre nemá ani zdaleka takový koule, jak se snaží působit. Vlastně mu ani nevyčítám, pokud je na smrt vyděšenej stejně jako zbytek města.
,,Mýlíte se. Je pravdou, že s Walldenem máme určitý vztah. Cením si jej jako ostatních bližních nicméně já stejně tak jako vy, si své skutečné přátele vybírám. Jedno by mělo být mezi námi jasno, pokud by došlo k nejhoršímu a já si měl vybrat stranu, zvolím si vás. K čemuž ovšem nedojde, neboť zde nejsou žádné strany a my se bavíme pouze v hypotetické rovině," rychle obrátí vyrovnaností halící začátek svýho projevu, kterej zněl, jako bych se svejma pochybama dotkl bolavýho místa.
,,Jistě, čistě hypoteticky," odsouhlasim stejně falešně. Oba dobře víme, že přesně o tom to je. Zvolit si včas tu pravou stranu. Zvuk píšťal a bubnů rezonuje v myslích většiny obyvatel. Volání do boje. Nikdo z těch dobrejch připosranejch lidiček to nahlas nepřizná, ale všichni to cejtěj. Čas ke změnám. Prolomit zatím neprolomitelný tabu. Já na straně jedný, nemám příliš mnoho dalších spojenců, to je mi jasný. ,,Proč byste chtěl? Neberte to nijak osobně, ale tak jak já to vidim, klér nikdy nebyl otevřeně na ničí straně, jenom na svojí. Nějak mi uniká pointa, proč byste měl chtít podporovat zrovna mě nota bene, když vzhledem k tomu jak dlouho tu žijete, patříte spíš k nim, hm?" Možná sem mohl ve vyjádření svejch myšlenek bejt jemnější, jenže to já nikdy neuměl, navíc zrovna nejsem v rozpoložení, kdyby psychosociální hry mohly bejt moje gusto.
,,Vskutku to příliš hrotíte," pousměje se snad nedotčenej ničim z toho, co sem prohlásil, ,,Něco mi říká, že k žádnému otevřenému boji zde nedojde, přesto neodmítám existenci určitého my a oni schématu. Možná, že zde žiji déle než vy, avšak dovolím si říct, že až váš příchod byl něco srovnatelného s příznivým závanem větru od domova. My dva si jsme podobní více, nežli jste ochoten za daných okolností připustit. To nemluvím jen o podobném původu. Ani naše pohnutky jenž nás sem přivedly, nejsou tak rozdílné nezáleží na tom, zda vaše oddanost k partnerovi či má k otci, výsledek je stejný a věřím, že oba cítíme tu samou vykořeněnost. Spojíme-li se můžeme ji spolu překonat. Vězte, že ani pro mne působení zde není příliš snadné i po těch letech. Nejste jediný, kdo se zde musí pohybovat s nálepkou. Možná, že místní jsou ke mně vřelejší, to přiznávám. Nicméně způsob jakým zmlknou a změní své chování, kdykoliv se dostanu na doslech, jako bych je snad osobně mohl odsoudit k věčnému zatracení, ve mne čas od času budí pocit jako bych trpěl malomocenstvím. Již jsem ani nedoufal, že bych zde mohl narazit na spřízněnou duši, někoho s kým bych mohl být volnější a otevřenější. Je to tak nemyslitelné? Kupříkladu kolik si myslíte, že se v tomto městě dá nalézt fandů baseballu?" prohodí pro odlehčení. Vlastně vypadá celkově vyrovnaně na někoho, kdo tu právě shrnul dvacet let samoty. Asi nemám ty pravý podmínky, abych v celym rozsahu pochopil hloubku jeho vyjádření. Mínění okolí mi bylo vždycky tak nějak volný, společnost sem nevyhledával takže mi ani nemusí moc chybět a navíc já mám v týhle pustině sociální izolace Jimiho potažmo i Annie, která se stala asi nejblíž ženský kamarádce, jakou sem kdy vůbec v životě měl. Čímž samozřejmě nepopírám, že je docela přijemný a vítaný sedět tu s nim a popíjet panáky.
,,Takže vám mám věřit, že hledáte něco jako chlastacího kámoše? Nic víc za tim není?" pořád trochu pochybuju, protože jestli sem něco o chlápkovi před sebou pochopil tak to, že se dá považovat, za celkem talentovanýho manipulátora využívající i svýho postavení k dosažení vlastních cílů. Asi moc nezáleží na tom, že jsou to dobrý cíle, podstata manipulace je stejná. A upřímně, i v tý největší izolaci, tak moc chtít najít parťáka, zní dost zoufale. Jsem si jistej, že chlap přede mnou je dost věcí, ale ne zoufalec.
,,Nesnažím se vás přesvědčit," ledabyle pokrčí ramenem, ,,Nicméně zanedlouho bude sezona v plném proudu a oni zde mají poměrně velkou televizi a ochotu pouštět přenosy, pokud je dostatek zájemců. Jsem názoru, že jeden hlas navíc bude lépe vyslyšen," navrhne velmi nenuceně. Ví přesně na jakou strunu udeřit, což mě jenom utvrdí v názoru na jeho osobu. Svejch plánů na sledování hlavní ligy sem se tak nějak vzdal. Těžko bych chtěl trávit čas v jedinym baru ve městě s bandou povykujících vidláků okolo a doma to prostě tak nějak není ono.
,,Fajn. Vypadá to jako plán. I když si nejsem jistej, jestli to pro vás bude letos tak veselá podívaná," rejpnu si, v podstatě lepší náladě, než když sme sem přišli. Jo, určitě nebude špatný mít někoho s kym probírat témata, který Jimiho ani tak moc nezajímaj, jako třeba baseball.
,,Na vašem místě bych nechválil dne před večerem. Co vím tak Cubs se vyhrát dvakrát po sobě naposled zadařilo tuším někdy devátenácetsedm a osm?" oprávněně se triumfálně ušklíbající nejenom nad našprtanou historií, ale faktem, že co se opakovanejch výher celkový série týká, jeho oblíbenej tým má navrch.
,,Jak já to vidim, tak je nejvyšší čas to zopakovat," pochopitelně se nenechám rozhodit, s chladnokrevností pravýho hráče. Jenže nejsem jedinej.
,,Zní to jako byste se chtěl vsadit?" Viktorův projev není nic než přátelskej, ale poznám výzvu, když se mi nabízí.
,,O dolar?" nabídnu hodně symbolickou sázku, oboum je jasný, že je důležitější podstata výhry než její vejška.
,,O dolar," potvrdí. Nic víc na stvrzení než cinknutí našich skleniček o sebe není třeba.
,,Sázíte se často?" nadhodim. Vlastně už si začínám zvykat, že nic co se týká chlapa přede mnou, by mě nemělo překvapit.
,,Bez špetky vzrušení by byl život neskonale nudný, nemyslíte?" opáčí stejně věcně.
,,A vy se nerad nudíte, že jo?"
,,Opět jedna z maličkostí v čem jsme si tak trochu podobní."
,,No já nevim. Většinu času při svým hledání rozptýlení dávám přednost uchovat svojí tělesnou schránku neporušenou. Zdá se, že vy v tom tolik úspěšnej nebudete," poukážu.
,,Vám to nenechá spát, že ano?" zdá se spíš pobavenej.
,,Co se spaní týká, mám způsob, jak si zajistit přijemný sny. Ale na rovinu, řekněte mi co je za tim. Teď, když jsme přátelé, můžete. Nelegální zápasy, vedete tajnej život superhrdiny, týrá vás vaše hospodyně..." vychrlim prvních pár nesmyslů, co mě napadne. Už tak nějak připravenej, že bych mohl čekat cokoliv, ,,Taky byste možná o mně měl vědět jednu zásadní věc a sice ať se jedná o sebedivnější vysvětlení, pochopim to. A co je důležitější, moje morální laťka není ani zdaleka tak vysoko, co se ne příliš legálních aktivit týká, jak by se dalo od šerifa očekávat. Není to ani trochu normální, když je chlap zřízenej tak jako vy, a zřejmě je to jeho standard, tak se mi nemůžete divit, že mě to zajímá," nevzdávám to ačkoliv je mi jasný, že apelovat na naše nově vzniklý přátelství byl spíš dost chabej pokus, zrovna tak jako pokusit se ho vyvést z rovnováhy svojí úvodní větou, ale co. Občas to na někoho zabere.
Dá si načas s odpovědí. Temný oči se do mě zařezávaj zase tim nepřijemnym zpytavym způsobem, kterej sem už skoro zapomněl, že ovládá. ,,Vážím si vaši nabídky a děkuji," promluví uhlazeně a nějak se mu přitom povede znít víc vážně než je obvyklý, ,,V tuto chvíli však musím odmítnout. Ne snad, že bych nedůvěřoval vašemu ujištění, ba naopak, jen jste mne svými slovy utvrdil v tom, v co jsem doufal, ovšem ani tak nejsem ještě připraven zabíhat do podrobna. Pokud to upokojí vaši mysl a ukojí zvědavost, nejedná se o nic nelegálního. Mohu si dokonce troufnout vás jen ujistit, že v tuto chvíli mám situaci plně pod kontrolou a vše se obrací k lepšímu," pokusí se o uklidňující úsměv, kterej ale nedosáhne očí.
,,Ta situace, souvisí to nějak s vaším otcem?" Mám toho jenom málo, čeho bych se mohl chytit, domnívám se, že nemoc jeho otce je jedno z toho. Jsou dvě možnosti, buď si to celý vymyslel coby zástěrku k získání času věnovat se nějakýmu riskatnímu podniku způsobující mu úrazy nebo to s tim nesouvisí vůbec. Za předpokladu, že bych důvěřoval, že se mi dostane pravdivý odpovědi.
,,Ano," stroze potvrdí, ,,V některých případech realita překoná i tu nejbujnější fantazii, při vší úctě k vaším schopnostem, nejsem si ještě zcela jist, že byste ji přijal. Nicméně, máte mé slovo, že jednou nadejde den a já vám ochotně zodpovím veškeré otázky. Do té doby..." nedokončí. Je to něco v jeho hlase a tváři, že působí skoro zranitelně a zoufale, co mě přiměje, abych dál nenaléhal.
,,Do tý doby mi asi nezbejvá nic jinýho než vám věřit, že jo," odtušim. Konec konců asi se nejedná o nic, co by se mě týklo a já sem chlap, kterej pomoc nabízí vždycky jenom jednou, pokud vůbec.
,,Jsem názoru, že víra je jedním ze základních pilířů mezilidských vztahů," prohlásí už zpátky s obvyklou sebedůvěrou.
,,Souhlasim. Takže jaký velký nebezpečí hrozilo klukovi v ulicích Bronxu, že jeho tatík považoval za nutný ho zavřít ve škole? Řekl bych, že je čas na nějakou barvitou historku z mládí," spiklenecky mrknu. Pokud přítomnost je tabu a budoucnost nepopsaná kniha, vidim minulost jako bezpečnej přístav k hovoru.
,,Obávám se, že vás i tentokrát zklamu, příteli. Ta největší nebezpečenství a nástrahy se nutně nemusí ukrývat v ulicích. Vlastně na dobu strávenou tam mám ty nejlepší vzpomínky. Tam jsem se poprvé učil znát skutečnou hodnotu přátelství a také to, že kvalita lidské osoby nemá nic společného s třídou či původem, což pro mne do té doby, coby syna kurátora New Yorského muzea, nebylo tak samozřejmé. Má rodina se vždy pohybovala spíše v tom, co by se dalo nazvat vyšší společenskou vrstvou, avšak můj otec vždy projevoval značnou shovívavost k veškerým mým snahám kontaktovat skutečný svět okolo nás. Těžko soudit, zda právě nebýt té podpory, bych si i tak zvolil svou životní dráhu, ovšem byla to zkušenost, která mne ovlivnila. Pochopitelně, ve své mladosti jsem si to neuvědomoval a jen si užíval veškerých darů, jaké může svobodný život nabídnout, domnívám se však, že někde z té doby, v mém podvědomí vzklíčilo přání moci být těm lidem nápomocen i jinak a zůstat jim na blízku, i když závazky k mé rodině směřují mé kroky jinam. Vidíte? Opět něco, co máme společného. Oba jsme následovali odkazy svých otců a oba nás to nasměrovalo k pomoci bližním třeba, že každého jiným způsobem. Na naše otce- " zvedne skleničku k přípitku. Připojim se k němu, i když si sem momentálně jistej, že naše zázemí by nemohlo bejt rozdílnější. On zjevně synek zazobanců, já pravověrnej produkt chicagskejch ulic a syn policajta, což se dá těžko brát za elitní třídu. Ani svojí kariéru bych zrovna nehodnotil, jako pomoc bližním. No momentálně nejsem štonc mu jeho desilusi rozmlouvat.
Zbytek večera proběhne už v mnohem uvolněnějšim duchu. Viktor je někdo s kym se dá bavit o všem a o ničem. Přesně ten druh chlapa, kterýho si vyberete aby vám sekundoval při pijáckejch dobrodružstvích a máte jistotu, že se může stát cokoliv, ale rozhodně to nebude nuda. Dokonce na sebe vyklopí i pár pěkně divokejch historek z mládí a hodně příběhů z cest po světě. Při všem však se důsledně vyhybající sebemenší další podrobnější zmínce o svojí rodině. Hádám, že tam bude zakopaný to největší tajemství. Přeci jenom z newyorský high society do arkansasskýho zapadákova je dlouhá cesta. Zopakujem ještě pár her, co pro mě nedopadnou o moc úspěšnějc, ale v konečnym důsledku na tom nezáleží. Přesto, jak už sem jednou řekl, nevěřim v dokonalost a zkušenost praví, že člověk, kterej je v tolika ohledech otevřenej v sobě ukrejvá něco ještě mnohem temnějšího, co nenechá vyplout na povrch, bezpečně ukrytý pod pokličkou míň škodlivějších pravd. Něco z mojí teorie se mi potvrdí o pár dní pozdějš. Možná někoho napadne, co sem za člověka, když se uchýlim lustrovat si budoucí přátele, jenže vim, co určitě nejsem, jelimán, co by se nechal uchlácholit hezkejma řečma a přijemnym vystupovánim.


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ell ell | 18. prosince 2017 v 20:16 | Reagovat

Jako vždy nedokážu s tebou držet krok a o to hůř se píše komentář, navíc alespoň nějak smyslupný :-?
Ty snad piš pro filozofickou fakultu, tam si jistě poplkáš lépe :-D
První co mě včera napadlo byl Švejk, to jeho jednolité mluvení, myšlenek a úvah spousta na jednoho čtenáře.
Pak jsem strávila hezkých pár minut hledáním po tvém "Zastav se na chvíli", tak to jsem skončila až u Nezvala, červíček hlodal, kde už jsem něco podobného slyšela. :-?
No alespoň, že u Tobbyho jsem byla hned doma :-D  :-D .
Ten pokrový spolek, bude pěkně vykutálený, ještě nám zbývá setkání, kdo to tam byl?, doktor a redaktor? :-?
S Francisem by asi každý rád, svým spůsobem oral. Ale Vikor je mi sympaticky, což starosta nebyl.

2 Fénix Fénix | 19. prosince 2017 v 7:34 | Reagovat

:-D
Já, filozofickou fakultu? Zbožné přání, že ty dialogy mají působit inteligentně. I tak mi to dalo zabrat. :-D
Když bude Springer trénovat, možná to i na toho Švejka časem dotáhne. :-D Mně teď napadá, že pár podobností by se mezi nimi vážně našlo. :-? :-D
Přiznávám, Tobby je takový často se vyskytující prototyp, Springer si s ním ještě nějakou legraci užije. :D
Prosím pěkně posezení s redaktorským bylo v předchozí kapitole, tuším :-? a samozřejmě, že dojde i na pokec s panem doktorem. Parta je to k pohledání, jen co je pravda. :D
Francis naráží na klasický problém každého salámisty, tím, že alespoň působí, že je mu všechno jedno a žádné postoje nemá, lidé kolem něj získávají pocit, že by určitě rád převzal jejich. Chyba. :D Viktor to zas tak zle nemyslí ačkoliv samozřejmě má své důvody. :-D A ano, velmi mi záleží na tom, aby byl čtenářům sympatický, k tomu mám zase své důvody já. Takže děkuji. :-D

3 Lizard Lizard | 19. prosince 2017 v 21:42 | Reagovat

Děkuji za přidání další kapitoly a současně popřeji Jimimu, Springerovi, kolektivu a nejdražší Fénix krásné a poklidné svátky... a první jmenovaní na mě budou asi čumět jako chleba z tašky, protože mám prazvláštní pocit, že u nich se ještě Vánoce neblíží...
Nu, ke kapitole... Padre se mi líbí, Springer se mi (nejen) líbí... a plně chápu, že si hoch potřebuje poněkud dospělácky zadovádět i jinak, ale... nemohl by ten druhý způsob, ten, co provádí s Jimim, tak nějak rozvést v záběru kapitoly? To by bylo tak krásné.
Teď musím působit strašně jednosměrně smýšlející...
Spinger je mi sympatický svým přístupem, zbytečně neprosazuje svoje názory a nenechá se jen tak oblbnout.
Tak šup šup, chci vědět, co na Vikina vyplavalo :-D

4 Fénix Fénix | 19. prosince 2017 v 22:44 | Reagovat

[3]: Je nám potěšením. Fénix i spol velmi děkují a přejí totéž. Vlastně mi v tom všem kalupu kolem nějak nedošlo, že tohle je patrně poslední předvánoční kapitola. Přísahám, že rok od roku, ten čas ubíhá čím dál rychleji.:-? A ano, Springer a Jimi si užívají léta v plném proudu, což jim tak trochu, vlastně trochu dost, závidím. :D
Velice mně těší, že se pánové líbí. Padre je taková moje další srdcovka, kterého se snažím odprezentovat, co nejlépe. Trpělivost, na dospělácké hrátky s Jimim také dojde, zrovna pracuji na třetí verzi, takže jich snad bude dostatek. ;-) Jinak v pohodě, si nemyslím nic špatného. Buďme upřímní, proč by to člověk četl než s příslibem nějakých těch peprnějších pasáží, že? Mám to obdobně jako čtenář. 8-)  :-D
Zdravé sebevědomí, to je jedna z těch lepších Springerových charakterových vlastností. On nemá potřebu se nijak prosazovat a posilovat si ego tím, že bude u druhých hledat akceptování. Spokojí se s tím, že může být na konci tím, kdo řekne: Já vám to říkal. :D
Proč by mělo na Vikina něco vyplavat? Třeba je vážně takový, jaký se zdá? :-D

5 Lizard Lizard | 19. prosince 2017 v 22:50 | Reagovat

[4]: Ano, ano, nějak nám to pádí, mám z toho tiky. Bych přísahala, že ty Vánoce jsou co čtvrt roku.
Mě léto vyhovuje jen v případě, že je noc. Protože na sluníčku se neopaluji, nýbrž připaluji a to záhadným způsobem i po nabalzamování všemi možnými krémy. A to ani nehovořím o obludných a zmutovaných vosách. :-D Ale zase zde si můžeme užívat Jimiho v krátké džínovině... a no... to chceme, no ne? :-D
Jak mě to těší, opravdu mě toto ujištění hřeje víc než ústřední topení. Ale teď jsem teda celá nedočkavá.
Přesně tak... a takoví jsou nejlepší, ačkoliv spousta lidí si to nemyslí. Mezi námi, další Springerovou kladnou vlastností je, že si uvědomuje, že se chová protivně. Protože... není nic horšího než protivové, co si myslí, že jsou úplně, ale úplně v pohodě a ti druzí jsou idioti.
Nevěřím - nic nikdy není takové, jaké se to zdá být.

6 Fénix Fénix | 20. prosince 2017 v 10:42 | Reagovat

No přesně. Se člověk sotva stačí vzpamatovat a už jsou tu zas. :)
Tak ono je to sluníčko taky rok od roku žravější, to je fakt. Hm, nicméně takové vlahé letní večery ty mají své kouzlo...
Jistě, Jimiho v džínovině chce každý. Vy, já a hlavně Springer. Však už je pro ně naplánována jedna speciální letní epizoda. Která se mi bude hrozně dobře psát v tom arktickém hnusu, co vládne venku tady u nás. :-?
Tak teď nevím, jestli to bude mít ještě víc výhřevný či naopak mrazivý efekt, když napovím, že první akce bude hned přespříští kapitolu? :-?
Nemyslí. Z všeobecného pohledu, pokud se někdo neprosazuje, tak musí být zákonitě slabý. jaké je to pak překvapení, když u dotyčného narazí. :-D Tedy nevím, jak moc je dobré, že si to uvědomuje, protože se mu občas dost těžko žije samotnému se sebou, když si uvědomuje, že je protivný. To takový dotyčný, co to o sobě neví a myslí si, jak je v pohodě je mnohem víc šťastnější, což se pravda nedá říct o jeho okolí. :D
:-D Že bychom do výčtu Springerových vlastností zahrnuli nakažlivou podezřívavost? :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.