Hříchy otců 10.

1. října 2017 v 20:55 | Fénix |  Hříchy otců
Zdravím, přátelé! Další měsíc, další kapitola. Tentokrát o něco kratší, snad na ní něco zajímavého najdete i tak. :) Komentáře jako vždy vítány.

Za expresní betaread jako vždy patří velký dík Janě.



10.kapitola
Už se z toho stala pomalu rutina, já dorážející do kanceláře jako druhej, jen dnešní ráno nabízí drobný vybočení ze zaběhlýho řádu v podobě Willkinse stepujícího před úřadem. Skoro by se zdálo, že jeho kamenejma črtama probleskne úleva, když mě zahlídne.
,,Co je, zapomněl ste si klíče?" popíchnu ho místo odpovědi na pozdrav.
,,Ne, pane," hlesne, pokorně čekající dokud neodemknu.
,,Vážně, Willkinsi, vážně? Ste dospělej chlap, už ne kluk, měl byste se podle toho chovat a líp se umět vypořádat se svýma strašákama," tušim příčinu jeho otálení, nic, co by mu pomohlo získat si aspoň minimální muj respekt k jeho osobě.
,,Omlouvám se, pane," odpoví, nemající ani dost kuráže podívat se mi přitom do očí. Pokoušet se mu vyvětlit, že v momentu, kdy by šlo skutečně do tuhýho a on by selhal podobnym způsobem v akci, by mi ta jeho omluva byla prd platná a já jeho vinou skončil s kulkou v těle, považuju za ztrátu času. Vlastně, tak jak už sem zvyklej, na nějakou chvíli, vytěsnim celou jeho existenci ze svýho vědomí. Beztak mám na programu zábavnější aktivity.
Ferguson vystřelí k mřížím a začne s nima lomcovat, jako smyslů zbavenej: ,,To je dost! Jak dlouho mě tu ještě chcete držet? Mám právo na tři jídla denně! To je porušení mejch práv, budu si stěžovat!" Pro sebe mu přiznám bod, že na těch jeho kecech něco bude. Asi moje chyba, že sem neohlídal, aby mazlíček dostal nažrat.
,,Už sem ti jednou řekl, že ty máš právo akorát tak držet hubu," pro jistotu ho přidržim za flígr, když ho vytáhnu z cely. Působí už docela zralej vyvést nějakou hovadinu, třeba se pokusit zdrhnout nebo se přiznat. ,,A vůbec, prej taková jednodenní hladovka je náramně zdravá, tak nevim, na co si stěžuješ," prdelí napřed ho zaparkuju ve vyslýchací židli.
,,Já tu děvku nezabil! Nic na mě nemáte!" stojí si za svým, ale už vůbec ne tak přesvědčivě jako včera.
,,To bych tak jistě netvrdil, chlapče," vyšlu jeho směrem jeden žraločí úsměv. ,,Willkinsi, co kdybyste tady našemu kamarádovi zašel koupit něco k snídani. Vypadá to, že si tu ještě chvíli pobude, tak aby nám náhodou nepošel hlady," navrhnu. Ne snad, že bych šel tolik do sebe a začlo mě tížit svědomí, ale jako obvykle, potřebuju nenápadně vypakovat svýho zástupce, kterej se skutečně mojí přílišný důvěře netěší.
,,S vaším dovolením, pane, rád bych zůstal," vzhledem k tomu, jak jindy byl celej říčnej bejt z přítomnosti svýho školního tyrana, je jeho odpověď dost překvapivá. Zaujímá svůj obvyklej postoj dobře cvičenýho vojáka s rukama sebevědomě za zády a netečnou maskou neprozrazující nic z jeho záměrů na tváři. Nazval bych to přelomovym okamžikem. Ne snad jenom kvůli tomu, že je to vůbec prvně, kdy si otevřeně dovolil odmítnout splnit rozkaz - maximálně zdvořile, samozřejmě. Ale jak už sem několikrát naznačoval, vzájemná důvěra mezi kolegama je v mojí práci nejdůležitější. Musim se rozhodnout, jestli mu chci dát do rukou možnej argument proti sobě, když bych se snad k podezřelýmu nechoval podle předpisů.
,,Jak myslíte," nakonec odsouhlasim, vědomej si, že riskuju možná svojí budoucnost v zájmu testu jeho loajality. ,,Smůla, hochu, asi přece jenom chcípneš hlady, protože to vypadá, že si tady pobudeš trochu dýl a nikdo není ochotnej takovou bezcenou veš jako seš ty živit," pokrčim ramenem směrem k Fergusonovi. ,,Ale bez obav, večeři ve federálnim lochu dneska stihneš. Protože to je to místo, kam přesně odsud poputuješ. Teda pokud mi nechceš něco říct?"
,,Vraždu tý děvky mi nepřišijete. Mám nejmíň dvacet svědků, co mi potrvrdí, že sem ten večer byl s nima. Nemohl sem to udělat, ať už vám kdokoliv napovídal cokoliv," ať už je to způsobený předchozí deprivací nebo aktualní hrozbou, rozváže. Okrajově zaznamenám, jak Willkins křečovitě svírá pěsti a trhne sebou pokaždý, když Ferguson, Bebsi nazve děvkou. Zajímavý, nicméně pro tuhle chvíli nepodstatný.
,,No vidíš, to je konečně řeč. Teď už se někam dostáváme, ale pořád to ještě není ono," zhodnotim. Jeho sebevědomost vzala za svý, skoro to vypadá, že se snaží splynout se židlí, když si sednu na okraj stolu, těsně do jeho osobního prostoru, ,,Takže, Chipe, kamaráde, dovol, abych ti vysvětlil situaci," další svojí pozornost už plně zaměřim na zadrženýho. Pokud to bude jedna z posledních věcí, co jako šerif udělám, sem připravenej vyrazit z něj pravdu. ,,Nevypadá to s tebou vůbec dobře. Máš sice tak trochu recht, že ti momentálně nemůžu dokázat, že bys měl něco společnýho se smrtí Carterový, ovšem, co se vydírání týká, zákon na něj má dost jasnej názor. A já mám svědky, který mi potvrděj, že ses něčeho takovýho účastnil. Co ty na to?"
,,Já nikoho nevydíral a nemyslím si, že byste našel někoho ochotnýho, kdo by řekl něco jinýho. Víte dobře, proč," při narážce na svýho vlivnýho spojence zas jako by se mu kousek sebevědomí vrátil.
,,Opět chyba, chlapče. Takže tě uvedu do obrazu. Ty v tomhle rybníce seš ta nejmenší rybka. Vlastně ani to ne, seš spíš larva, kterou ta mrňavá rybka zblajzla. Ale to je vedlejší. Tvuj kámoš starosta je něco jako žralok. Když se mrňavá rybka snaží bratříčkovat se žralokem, nikdy to pro ni nedopadne dobře. Sežere ji. A když pak žralok půjde ke dnu, ona půjde s ním. Pořádně natrávená. Oba budou na dně, ale jenom jeden z nich živej. Chápeš, kam tím mířím? Starosta nebude váhat tě potopit, aby si zachránil kůži, o tom nepochybuj. Ale mrňavá rybka má oproti žralokovi obrovskou výhodu, když přijdou lovci, může proklouznout okem sítě a zachránit se, kdežto žralok v ní zůstane. Víš, kdo v tom příběhu sem já?"
,,Ten lovec?" odtuší zmateně.
,,No vidíš, docela ti to pálí," uznale ho polácám po tváři, ,,Nejseš tak blbej, jak vypadáš a vypadáš dost. Takže chceš si zkusit zachránit kůži?"
,,Budu spolupracovat, ale není to tak jak si myslíte. Ta mrcha po mně vyjela, jasný? Ty peníze byli moje podmínka za to, že si to nechám pro sebe. To a přesvědčit pana Rattiniho, aby mi odprodal podíl. Já nikoho nevydíral. Byl to férovej kšeft," rozezpívá se hotovej Caruso, ale pořád mi na tom něco neštimuje.
,,Tak nevydíral, jo? Dostal si docela solidní balík, za to abys mlčel o tom, že po tobě vyjela pěkná ženská. Dost divný, nemyslíš? Takže jak to bylo? A tentokrát bych ti radil celou pravdu," zdůraznim. Ne, že by to bylo třeba, protože ta jeho namachrovaná póza je dávno v tahu. Zázračná změna ze lva salónu v ustrašenýho králíka je dobře patrná v jeho řeči těla. Pohled stranou, zarytý mlčení. Něco takovýho už sem za svoji kariéru pozoroval častokrát, ale zrovna v jeho případě bych to nečekal. Dál netlačim. Poskytnu mu omezenej prostor, protože vim, že v tuhle chvíli ho mám přesně tam, kde sem ho mít chtěl. Zahnanýho do rohu bez možnosti úniku. A co je důležitější, uvědomuje si to i on.
,,O.k. Bylo to víc než vyjetí. Normálně mě vošukala, stačí!" náhle exploduje.
,,Jo a tobě se to nelíbilo a chtěls to reklamovat, že jo?" Neubránim se jízlivosti, protože v sobě mám pořád dost tradičního smýšlení, aby mi něco takovýho prostě přišlo nepředstavitelný až směšný, zvlášť v jeho případě.
,,Jo, teda vlastně nejdřív jo a pak ne-" zdá se, že když už je přehrada jeho mlčení jednou prolomená, nedokáže ho zastavit ani muj cynickej přístup, ,,Přivezl sem jí objednávku, jako obvykle. Pozvala mě na skleničku a zdálo se, že je docela v náladě a byla to pěkná ženská, tak přeci neodmítnu a všechno to bylo docela fajn, než sme se dostali do ložnice. Ta děvka byla dočista šílená. Doslova ze mě strhala hadry, povalila mě na postel, připoutala a... a... sakra to se nedá-" hlas se mu zlomí, skoro to vypadá, jako by začal natahovat na slzy vzteku a ponížení. Můžu si vybrat, jestli je to tak solidní divadelní číslo nebo to myslí vážně. Ne, že by jedno z toho hrálo roli.
,,Fajn. Takže sis od ní vzal prachy, pak se ti to rozleželo, řekl sis, že tě přeci jenom moc ponížila, a že by za to měla zaplatit víc. Nechals to uležet, protože přeci jenom pomsta je nejlepší podávaná za studena. Vrátil ses k ní domů, možná ji nějakou dobu předtim sledoval, našels ji v koupelně, ona řekla nebo udělala něco, co tě naštvalo, možná se ti vysmála, tak si ji trochu poráchal ve vaně a nějak se ti to vymklo. Myslim, že za určitejch okolností se to dá pochopit," tohle je to místo, kdy se dobrej vyšetřovatel snaží zahrát na empatickou strunu, vzbudit dojem, že vlastně provinilce za jeho delikt neodsuzuje a vlastně ho tak nějak chápe. Z toho popudu mu nabídnu i retko, když si sám jedno pro sebe vyklepnu mezi zuby.
,,Ne, děkuju. Škodí to zdraví," odmítne a slušně. Skautík, co se snažil tvářit jako vlk, to je mi novinka. Chytrej komentář si nechám pro sebe. ,,Takhle to nebylo. Druhej den za mnou přišel starosta, nabídl mi ty peníze a cokoliv dalšího rozumnýho bych si mohl přát, jako odškodnění a taky za moje mlčení. Omlouval se jejím jménem a jako její právník. Sakra, ani neměla tolik slušnosti, aby přišla sama! Ale to bylo jedno, protože mi v tu chvíli bylo jasný, že kdybych z toho chtěl dělat aféru, protože přesně to by si zasloužila, když se snažila tvářit jako spořádaná občanka, tak aby celý město vědělo, jaká je to špína, ale nejsem blbej, víte? Bylo mi jasný, že by to nemělo žádnej smysl, když má na svojí straně jeho. Nemusím bejt dvakrát chytrej, abych si nespočítal, co se mi mohlo vyplatit víc. A jo, nedivim se tomu, kdyby jí někdo zabil, jestli to udělala i někomu dalšímu, protože jiná možnost, jak by měl slušnej obyčejnej člověk šanci se domoct práva nebyla. Ale já to neudělal. Proč bych měl zabíjet zlatonosnou husu? Každej vám dosvědčí, že sem chtěl koupit i druhou půlku podniku, a kde jinde bych na to vzal? Máte pravdu, že sem chtěl, aby ta mrch zaplatila daleko víc, ale v doláčích. Možná, že trochu ponížení za to stálo, abych si splnil svůj sen, kterej sem měl na dosah, kdyby byla živá. Teď je pryč s ní všechno, co sem chtěl. Její smrt byla pravej opak toho, co sem si přál, tak už mě pustíte?" hlesne.
Určitě oceňuju, kolik sil ho tahle etuda stála. V podstatě zněla i dost rozumně. V takovejch situacích, sem byl vždycky zvyklej dát na svůj instinkt a udělám to i teď: ,,Dejme tomu. Tak mi tu ještě napiš pár jmen lidí, co by ti mohli potvrdit, že si ten večer byl s nima a můžeš jít," posunu mu na dosah čistej papír a tužku, kterejch se hnedka ujme. Tušim, že pointa toho, co se mi Mavis snažila naznačit, byla, že se nemám plést do toho, co nemůžu změnit a měl bych pochopit, jak moc pevný pouto pojilo Bebsi a starostu. Pouto tak pevný, že neváhal snížit se k uplácení a zastrašování v jejím jménu i krejt její přešlapy. Otázka nyní zní, jen jak daleko byl ochotnej zajít, a kam až vlastně loajalita k jeho klientce sahala. A taky proč?
,,Proč jste ho nechal jít?" Ferguson zmizí rychlejš, než bych stačil vyslovit "bezpáteřní zmrd" coby hodnocení jeho osoby. Upřímně, nikdy sem neměl moc pochopení pro ustrašený chudáky, co radši skously vlastní ponížení, než aby se draly za svojí čest o prospěchu z toho plynoucím nemluvě. Willkins stojící po mym boku, se dožaduje vysvětlení.
,,Dával smysl, nemyslíte? Ostatně od vás bych čekal víc nadšení z pocitu zadstiučinění. Vaše Nemesis z dětství se tu právě před váma ponížila tim největšim možnym způsobem. Máte pocit, že něco takovýho by si dokázal vymyslet, i když by mu šlo o krk? Vyšetřovatelská práce je víc o posuzování charakterů než příručkách, protože lidi se nedaj zařadit do škatulek, ale to pochopíte možná pozdějš, až se naučíte sám přesáhnout stěny svý vlastní bedýnky, hm?" Výjimečně vlastně nějak nemám potřebu ho víc citýrovat. Řikejme tomu třeba, že sem si vybral svojí kvótu nepřijemnosti na den.
,,Nadšení? Odpusťte mi, že neprojevím patřičné nadšení podle vašich představ, když jste právě nechal vyklouznout prvotřídního hajzla, vyděrače a docela jistě vraha. On je násilník, není oběť. Nemůžete přeci věřit všem těm lžím, které vám tu o Bebsi navyprávěl?!" procedí skrz zaťatou čelist. Jeho napjatý svaly, pěsti zaťatý u boků. Nedokážu uhodnout, co přesně ho momentálně drží, aby se za svým bejvalym školnim tyranem nerozeběhl a nerozmlátil ho na hromadu sraček, ale poznám potlačovanou zuřivost, když jí vidim. Určitě to není zbabělost, protože vůči mně právě projevil víc odvahy k revoltě než za celou dobu, co se známe.
,,Říká se tomu presumpce neviny. Tuším, že na něčem takovým je postavená naše ústava. Bez ohledu na to, jakej je to zmetek má nárok na to bejt považovanej za nevinnýho a já nemám nejmenší páku prokázat mu opak ani důvod nevěřit tomu, že se to odehrálo právě tak jak řekl. Nebo máte snad jinou zkušenost, o kterou byste se rád podělil?"
,,Ne, pane," hlesne. Zpátky ve svý měkkýšovitý schránce. Druhou šanci nabízim málokdy, spíš vůbec a ke třetí už nebude mít příležitost. Ale jak mi nedávno někdo chytrej připomněl, každej si tu druhou zaslouží.
,,Jak moc dobře jste se s Bebsi znal?" položim otázku. Nemůžu ignorovat drobný náznaky, jako třeba, že mu na vyšetřovaní zdá se, záleží víc než by mělo, což samozřejmě by se dalo přisuzovat i jeho touze dostat svýho školního tyrana za katr, ale to by současně nesměl dávat najevo, jak mu záleží na Bebsině neposkvrněný pověsti i ta drobná maličkost, že ji zve tou zkráceninou jména třeba na rozdíl i od samotnýho starosty, kterejžto i přes jejich zjevný hluboký přátelství, ji zmiňuje jako Barbaru nebo příjmením.
,,Jen zběžně, jako všichni ostatní, pane. Jen se mi nechce věřit- nezdála se-" pozmění volbu slov, ,,Nezdála se, že by byla schopná něčeho takového z čeho jí tu Ferguson nařkl," řekne mírně, už dočista vyklidněnej nebo možná sám na pochybách o svým přesvědčení.
,,Někdy nás i naši nejbližší můžou překvapit. A ani po několikaletym intenzivním přátelství nemůžete s jistotou tvrdit, že někoho doopravdy znáte. No tak, viděl jste přeci všechny ty hračky v jejím domě. Určitě vim, že je neměla jen tak na ozdobu. Něco takovýho se snadno vymkne z pod kontroly. Možná nechtěla někomu ublížit, ale při podobným druhu hrátek je těžký odlišit hranici dobrovolnosti," chlapec nezná všechny špinavý podrobnosti z Bebsina života, nevidim důvod proč obeznámenim ho s nima kazit jeho panickou dušičku.
,,Vlastní zkušenost, pane?" dodá si odvahy k otázce a hned je na něm znát, že toho olituje, ,,Omlouvám se," hlesne. Jeho ucho, když k němu přiblížim rty vyzařuje horkost studu i na bezkontaktní vzdálenost.
,,Co kdybyste místo zájmu o můj sexuální život raději prověřil Fergusonovo aliby?" Možná záměrně, snížim hlas do rozsahu, o kterym vim, že vyvolává fyzický reakce u druhejch a Willkins není výjimka. Ačkoliv jsem spíš čekal, že se s odporem odtáhne, než že se celý jeho tělo zachvěje a on vydá ostrý nadechnutí, jinak zůstane stát na místě.
,,Ano, pane," špitne.
,,Hodnej kluk," dodám obdobnym tónem, co předtim a to už je, zdá se, ta poslední kapka. Nejspíš sem přišel na způsob, jak Willkinse, co nejrychlejš vypakovat, když chci, protože vypálí z kanceláře, jako když do něj střelí.
***ooo***
Paradoxně je v tom něco uklidňujícího svojí povědomostí, zjistit, že tu platěj stejný pravidla jako ve velkym městě, co se určitejch záležitostí týče zvlášť. Uvidim, kolik mi to přinese skutečnýho užitku, nicméně, vydat se na místo, kam bych se vydal doma, kdybych chtěl na někoho najít špínu, mi přijde jako další logická volba. Půvab malýho města, že toho dotyčnýho nemusim dlouho hledat a vlastně už ho znám. Ušetří to čas i námahu, snažit se oklikou složitě tomu správnýmu dotyčnýmu vetřít do přízně. Vlastně Tucker VanBuren, když vkročim do jeho kamrlíku s jednim oknem zakrytym žaluziema, kterej slouží jako kancelář majitele, redakce i editorský pracoviště za malou tiskárnou v týmž objektu, se tváří dost přátelsky, hned jak mě zmerčí. ,,Šerife, vítejte, co vás sem přivádí?" zazubí se přes oharek doutníku mezi zubama.
,,Nejsem tu služebně, jenom mě tak napadlo, že bych se mohl stavit na přátelskej pokec a pár piv. Určitě v tomhle parnu přijdou k duhu," s nabídkou balení šesti ještě orosenejch plechovek položim na stůl. Na malý úlitbě přízní prostřednictvim pár piv nevidim nic špatnýho. A nejspíš ne tak ani Tucker, kterej si hnedka s chutí jedno načne.
,,Dík, šerife, je vidět, že ste uznalej člověk. Oni lidi tu jsou všeobecně málo uznalý a některý, mě jako žurnalistu vůbec moc nemusej. Nemusej, a přesto by bez mýho plátku byli dočista ztracený. No není to ironie? Mám rád ironii, co vy?"
,,Jo, ironii si přímo užívám," potvrdim a s tim zaujmu pohodlnou polohu, teda v rámci možností, v jedný ze dvou proutěnejch židlí určený návštěvám. ,,Fakt je teda ten, že mě spíš víc zajímaj ty lidi, který vás nemusej-"
,,Přeci jen jste tu služebně," vrásky ve zcvrklý tváři se prohlouběj úsměvem.
,,Ne tak docela. Jenom mě napadlo, že pokud by mě tu měl někdo uvést do obrazu, jak to tu chodí, budete to nejspíš vy," opáčim.
,,Může bejt. Otázka zní, co dáte na oplátku?" s pomocí jazyka si doutník přehodí do druhýho koutku než ho sevře mezi palec a ukazovák a odstraní docela, aby mu nepřekážel v dokonalym úsměvu připomínajícim žraloka, kterýmu se právě samo nabídlo chutný sousto.
,,Co by to mělo bejt?" Mám určitou představu, která se mi ovšem ani za mák nezamlouvá.
,,Pro začátek, řekněme, že by mé čtenáře možná zajímalo, kdo vlastně je nový šerif. Něco o vaší minulosti, vašich záměrech zde?" Přiblíží si zápisník i s tužkou. Starej praktik mající vždycky obě věci po ruce. Živej exponát svýho řemesla i s klotovýma návlekama přes rukávy košile. Možná, že něco na jeho staromódním způsobu by mi mohlo připadnout sympatickýho, nicméně ani to mě nedokáže přesvědčit ke spolupráci.
,,Nemám žádný záměry a na mojí osobě taky není nic zajímavýho, co byste beztak už nevěděl," prohlásim, což je všechno svatosvatá pravda. Vlastně bych s nim měl trochu soucítit. Ve městě, kde se drby šířej nadsvětelnou rychlostí, jsou noviny skoro k nepotřebě. Zvěsti o mně se šířili rychlejc, než sem se oficiálně ujal funkce.
,,No myslel jsem, že byste uvítal prostor pro objektivní vyjádření. Vězte, že o objektivitu mi jde především. Žádné klepy, pouze fakta," nabídne s buldočí tvrdošíjností. Jeden se mu nemůže divit. Témat na článek, aby v tomhle zoufale nudnym městě pohledal, a když už náhodou se něco pěkně šťavnatýho vyskytne, jako třeba mord, přijde ke slovu cenzura.
,,Dobře. Jenom fakta a žádný otázky na muj intimní život," nakonec souhlasim. Bylo mi jasný, že něco mu dát budu muset, ale nemínim do toho zatahovat Jimiho.
,,To je férový, ale škoda. Jsem si jistej, že spousta čtenářů by něco šťavnatého z vašeho soukromí, ocenila," i on souhlasí. S pisálkama nemám sice ty nejlepší zkušenosti, nicméně tenhle se alespoň zdá, že by se o nějakou férovost mohl přinejmenšim usilovat. Je to nezvyklej pocit bejt na opačnym konci výslechovýho spektra. Ne vyloženě nepřijemnej. K Tuckerovu dobru, skutečně se snaží o koreknost, což je asi špatná vlastnost u novináře, ale vysvětluje to mužovu oblíbenost a podporu jeho přátel. Nakonec to celý netrvá ani deset minut a je hotovo.
,,Myslim, že sem teď na řadě. Takže starosta. Jak moc je zkorumpovanej a nešetřete špinavejma detailama," vybídnu ho.
,,Obchod je obchod. Při všem dalším, co tu zazní, berte v potaz, že je to řečený s veškerým respektem protože s Walldenem jsme přátelé tak dlouho, že to, co jsme spolu prožili jako mladí snad už ani není pravda. Nehodlám na něj nasazovat, ale taky nebudu nic zastírat, jelikož to jsem nikdy nedělal. Ne v osobním životě a tím spíš ne v branži," uvede, lokne si piva, než se pustí do vyprávění: ,,Takže pokud vás zajímá, jaký je Wallden Wallace občan, je ten nejpříkladnější ze všech. Dobře si uvědomující, že s velkou mocí přichází taky zodpovědnost. Nenajdete tu takovýho druhýho, kterej by pro blaho města udělal víc. To je pravda. On i jeho předkové. Pochází z dlouhý linie patřící k zakladatelům města. Možná se jeho praktiky nemusí vždycky všem zamlouvat, ale dělá to nejlepší pro všechny. Muž kompromisu. To je Wallden. Na někoho v jeho postavení neobvyklá vlastnost, který je třeba si cenit-"
,,Chápu, skoro světec a úžasnej vůdce," nijak se nerozpakuju přerušit tuhle oslavnou ódu. Nejsem tu od poslechu něčeho takovýho. ,,Co Wallden jako muž?"
,,Dostal bych se k tomu," novinářskej nenaloženě zahudrá. Zjevný podráždění rozpustí zabafánim z doutníku v krátký kadenci za sebou, ,,Vyznává tradiční hodnoty. Jeho rodina je mu nadevšechno a ví, jak se postarat o vylepšení její prestiže, i když metody jakých k tomu užívá nemusí být vždycky v souladu s dobrým mravem. Ovšem největší jeho slabost jsou ženský. Odjakživa na něj letěly a on se nebránil. Zůstalo mu to, i když se s věkem hodně zklidnil, tak jako my všichni," povzdechne nejspíš nad ztrátou svejch vlastních let, ,,Příliš miluje bejt středem pozornosti, než aby se jich vzdal docela," dodá. Pořád to není to, co sem doufal, že uslyšim.
,,Nějaký konkretní jména? No tak, dejte mi nějakou šťavnatou historku," snažim se povzbudit přirozenej sklon ke klepum, co by mu měl bejt vlastní. Ne, nejsem tak najivní, abych očekával, že mi vyklopí barvitý detaily Bebsina a starostova hypotetickýho románku, nicméně, vlastně je to první a dost možná taky poslední hlas, co by aspoň vzdáleně připustil, že Wallace není takovej svatoušek, jak se zdá.
,,Na to je ten starej lišák moc opatrnej. Mohl bych vám poskytnout pár letitých avantýr, ovšem netuším, k čemu by vám to bylo. Řeknu vám jen jedno; minulost je lepší nechat spát. Ve Walldenově případě to platí dvojnásob. Žádnej, co by se snažil proti němu použít jeho kostlivce nikdy nijak zvlášť nepochodil,"
,,Takže nějaký takový tu byli?"
,,Občas se někdo najde. Hlavně na začátku. Někdo moc mladej, idealistickej, hloupej. Řekl bych, že vy nebudete ani jedno z toho. Doufám, že ne. Každej takovej, kdo to zkusil, brzo zjistil, že narazil. Wallden není z těch lidí, který by zapomínali a má možnosti i kapitál, jak se s každym, kdo by se mu chtěl postavit, vypořádat."
,,Je to i váš případ?"
,,Muj ne. Mně už namá co vzít a navíc, skrz naší známost, já nikdy neviděl čest v tom, hledat popularitu v místech, který by mohly ublížit i někomu jinýmu. Jinak řečeno, snažim se ho klepat přes prsty tam, kde je nikdo jiný nemá, jestli rozumíte?"
,,Přesto všechno. Jak je možný, že se tak dlouho udržel u moci? To nikomu nevadí, jak se chová?" Upřímně podobná otázka je předmětem mýho zájmu kdykoliv, když se setkám s podobnou špínou, která prochází beztoho, že by se dostatečná skupina oddělila od stáda a vzbouřila.
,,To máte těžký," stařík pokrčí kostnatýma ramenama, ,,Starej prevít si dává dobrej pozor, aby všechno, co dělá, bylo vždycky na hraně a nikdy ji nepřekročil, tak aby to bylo postižitelný. Navíc většina jeho podnikání přináší městu prospěch. Taky lidi tu neradi změny. Pro hodně z nich je lepší už rokama prověřenej lump než nějakej novej. Kdo ví. Možná, že i to, že ste tady teď vy, hodně z nich otevře oči k tomu, že něco novýho nemusí bejt nutně špatný," prohodí s jiskrou mladickýho elánu prozářivší vyčpělou modř jeho očí.
,,Pochybuju," odfrknu, pobavenej jeho optimismem.
,,Nikdy nevíte," slabě se pousměje.
,,No myslim, že už radši půjdu. Nejspíš sem vás už tak dost zdržel," zvednu se k odchodu, nehodlající mu nic vyvracet.
,,Jak je libo. Klidně se zase někdy zastavte, kdybyste něco potřeboval. Vím tu dost na každýho z mravopočestnejch obyvatel, že by to vydalo na hned několik románů, ale obávám se, že by mi to stejně nikdo nevěřil. Nebo se zastavte jenom tak, až zas budete mít chuť podpořit rozvoj místního plátku, tím, že nenecháte jeho vydavatele umřít žízní," zagestikuluje plechovkou mym směrem, snaží se o víc než nadnesenej tón, můžu zaznamenat i skutečnou vděčnost. Vybaví se mi vzpomínka na karetní večer. Klamství, kterýho se dopustili jeho přátelé, v jeho prospěch a jeho vysvětlení.
,,Teď mě napadlo, když už tu sem. Mohl bych si založit předplatný?" Nejspíš sem strávil v padreho přítomnosti víc času než by bylo zdrávo, že se mě chytaj tyhle charitativní vlohy, na druhou stranu, nemůže škodit mít s novinářskym ty nejlepší vztahy, zvlášť když mi předtim, tak ochotně v podstatě nabídnul spolupráci.
,,Nevypadáte jeho někdo, koho by zajímal zahrádkářskej sloupek nebo recepty," skepticky si mě změří přes obroučky brýlí. Zřejmě dost vnímavej, a taky odmítavej k jakejmkoliv pokusum o dobročinost. Začíná dávat větší smysl, proč si ti všichni dali tolik práce s vnucením mu těch pár babek při hře.
,,Já ne, ale muj partner rád vaří, třeba tam najde něco zajímavýho," zaimprovizuju. Myslim, že slyšet mě Jimi, tak mě nakopne do zadku, protože upřímně, nedovedu si ho představit, jak by jeho vytříbená chuť brala za vděk něčím, co vzešlo z hlav místních paniček, který jsou přispěvatelky. Nicméně, co bych pro dobrou věc nezariskoval, že jo.
,,Nemáme předplatný. Platí se koncem každýho měsíce zpětně," informuje mě, zřejmě správně, pořád ještě ne dost přesvědčenej o upřímnosti mýho zájmu.
,,Fajn, tak si nás zapište," nabídnu plynule. Jistě, že mám v plánu bejt tim nejvzornějšim plátcem, protože už je jasný, že s takovou organizací není divu, že krachuje. Podle mýho názoru v dnešnim světě, bez placení předem, funguje jenom naprostej sebevrah anebo někdo, kdo ještě patří do jiný doby, než to všechno začalo stát tak strašně za prd. Nemám ponětí, čim to přišlo, jestli z mojí tajný obliby podobnejch oživlejch atavismů nebo faktem, že když sem zmínil partnera, starousedlík přede mnou nehnul ani brvou, nicméně jako k jednomu z mála zdejších, ve mně vzklíčí náklonnost, vůči jeho osobě. A kdo ví, možná někdy v budoucnu, by se i někdy skutečně mohl stát užitečnym zdrojem informací, i když to tentokrát nebyl ten případ.


 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lizard Lizard | 8. října 2017 v 17:17 | Reagovat

Mnohokrát děkuji za přidání další části, byť poměrně krátké (jemná výčitka, jasný? Chápeme se?). Velice mě to po takhle kravským týdnu potěšilo...
No nic.
Co dodat. Vážně mě zajímá, co Willkins má s Bebsi. Teda řekla bych, že asi vůbec nic, ale mám na mysli nějaké citové propojení nebo tak něco.
Stejně jako starosta... že by Bebs byla výsledkem úletu z mládí? Teda nejsem si jistá, jaký mezi nimi byl věkový rozdíl... nebo starosta skrýval temné tajemství, že se občas nechal rád ojet? :-D Mám několik nápadů a všechny mi připadají mučivě nepravděpodobné nebo nekonzistentní.
Nu a novinář... k tomu snad není co dodávat. Snad jen - má fakt hrozné organizování podnikání, ale co, mám dojem, že si za časopis pro hospodyňky bude muset Springer Jimiho náležitě udobřit. Na to si dobrý čtenář nikdy nestěžuje.
Ještěže má zkušenosti z velkého světa, někdo méně znalý by hádám tohle klubko podivných příběhů a propojení nerozmotal. Tady má totiž snad každý něco s každým. :-D
Jen tak naokraj, Springer je vážně dobrý, dostal z Tuckera aspoň něco a Tucker nedostal vůbec nic. To je aspoň obchod :-P
(teď se mi rozšířil seznam přání pro Ježíška - chci scénu s Jimim, jasně! A chci ožrat Willkinse, aby se hezky rozpovídal o sobě, Bebsi... protože ta vyhýbavá odpověď mi sakra nestačí. A moje fantazie taky ne. Tak!)

2 Fénix Fénix | 8. října 2017 v 19:27 | Reagovat

Bylo mi ctí. :-) Příští by měla být delší, myslím. 8-)

No jedno je jisté, Willkins je velmi citový, to už jste si nzajisté všichni všimli, takže ani propojení se nedá vyloučit. ;-)  :-D
Mezi Bebsi a starostou je věkový rozdíl cca 20 let takže teoreticky technicky nic není nemožné. :-D To asi moc nepomáhá což? ;-)  :-D Oni ty nápady nejsou tak nepravděpodobné s ohledem na to, co ve skutečnosti jsou dobří rodáci našeho hezkého městečka za zběrž. 8-)
Novinář ano, zrovna není podnikatelský expert a vlastně ani to šťouralství mu nějak nejde :) tedy na Springera nemá určitě. 8-)
Seznam pro Ježíška určitě sepiš. Hádám, že tak kolem Vánoc by se i některá přání mohla plnit. ;-) Springer bude mít určitě co u Jimiho žehlit. Jen nevím, jak do vzorňáka Willkinse propašovat ten alkohol, aby se mu jazyk rozvázal. On je vlastně zatím moje jediná abstinentská postava v příběhu, všímáte si? :D

3 Lizard Lizard | 8. října 2017 v 20:01 | Reagovat

Budu se těšit a vyhlížet...
to mi teda ale fakt vůbec nic neulehčilo. Protože nechat se ojíždět v tak pokročilém věku zvrácenou kočičkou.. ha ha ha. Ne, to se snad raděj přikloním k prasklé či absentující gumě.
Nebo je to úplně jinak. A Bebsi byla jeho přeoperovaným synem nebo tak něco. Možná v tom hrají roli i mimozemšťané a jim podobní.
Na Springera nemá nikdo, což je pro staré slušné rodáky velký průšvih. Možná kdyby tam byl někdo míň protřelý, podobnější Willkinsovi, už by se tam dávno začaly prodávat drogy v cukrárně. Ale ne. Z toho je nepodezřívám (snad). Tady se jen intrikuje, vydírá... Jen no.
Willkins je báječný. Teda co jsem to řekla? Ne, vážně, někdy mám takový šimravý pocit v krajině srdeční, že jako... že jako i jo, není tak úplně vedle. Ale možná je to náběh na infarkt? :-?
A jak do něj propašovat alkohol? To je snad jasný, přes jakože rádoby alkoholické pralinky a vlídné slovo. Nebo ho taky přivázat k židli a dostat to z něj pouštěním Bebsiných domácích videí. Ha, no to by možná nebylo špatné... dělal si už SPringer filmový večer? Třeba by tam mohli vyštrachat něco zajímavého.
Ano, všímáme si, že je to jediná postava, která nekouří (nic a nikoho), nepije, nesouloží... ten bude mít nějakého extra kostlivce ve skříni :-D

4 Fénix Fénix | 8. října 2017 v 20:43 | Reagovat

Tak tak opět koncem měsíce, no. ;-) Musím špórovat, už se mi ty zásoby napsaných kapitol úží. :-?
Nu s tím pokročilým věkem je to relativní. Bebsi bylo tuším, že lehce přes čtyřicet a starosta je takový ten emerický model čupr šedesátníka, co teoreticky by mohl být akční kus i v osmdesáti a nikdo by mu to nehádal. Podle herců oni tam na to mají patent. :) Čímž samozřejmě nic nenapovídám, jen, že v teoretické rovině by to nebylo ani tak od věci. A samosebou, že by mohl mít i tak starého syna, že ano:) abychom zmínili všechny teorie. Ani na ty mimozemšťany, by se nemělo zapomínat, kdo ví co jsou pod lidskou kůží místní obyvatelé skutečně zač. :-D
Ale no fuj! Něco tak velkoměstsky špatného jako drogy! To by nikoho ani nenapadlo. Tam se jen ve vší počestnosti intrikuje, cizoloží, vydírá, pomlouvá etc. Drogy by bylo opravdu přes čáru. :D Ale ano, se Springerem si naběhli velmi a kdo by to byl při tom do něj řekl, takové poškozené zboží, co potřebuje práci mělo být snadno zvládnutelné. :-D
No to tedy nevím, po každé, když mi Springer čte přes rameno nějakou chválu jeho zástupce, tak nechápe. Prý že ano. Doporučuje raději preventivně navštívit kardiologa. Jináč to prý není možné. ;-)  :-D
Heh! To se snadno řekne vlídné slovo. Kdo by ho měl jako že vyřknout? To Springer nebude že ne? To po něm nemůžeš chtít. To jako nebohého Willkinse někam přivázat je pravděpodobnější, ale zase není jisté, jestli by ho pak pustil. :-D A ano, sbírku už má zkouknutou, tuším, že se utvrdil v tom, že je fajn, že má momentálně partnera. :-D
Chválím deduktivní  myšlení. Že je na těch skautících, co nemají žádnou neřest něco echt podezřelého? :-D Jo, kdo ví, co z něj na konec vypadne. :-?  8-)

5 Miki Miki | 27. října 2017 v 12:08 | Reagovat

Já čtu ...!! :-P Díky za trpělivost s absolutně neschopnými čtenáři. O_O

6 Fénix Fénix | 28. října 2017 v 21:56 | Reagovat

V pohodě, ale někdy to dává zabrat. 8-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.