Hříchy otců 9. B.

6. září 2017 v 8:15 | Fénix |  Hříchy otců
Dokončení.



Jimiho, jak to bejvá většinu dní, když se zrovna nečiní v kuchyni, najdu v obýváku, obklopenýho haldou poznámek a věcí do školy. Jistě, má toho hodně co dohánět, ale muj soukromej názor je, že to někdy s tou pílí přehání. Na druhou stranu, co já o tom můžu vědět, vždyť pro mě samotnýho byl koncept svědomitýho studenta věc dost neznámá. Drahnou chvíli tam zůstanu stát a jenom ho sledovat než mě vezme na vědomí.
,,Ahoj, cizinče," konečně vzhlídne, zazáří na mě zubatym úsměvem.
,,Tak cizí tady snad ještě nejsem, ne?" jeho výtku přejdu s humorem přesto poselství v ní je dost zřejmý. Posledních pár dní jsem dost partner na baterky, to si uvědomuju i bez připomínek.
,,Tak moc, že jsem nečekal, že se tu objevíš tak brzo a nemám pro tebe nic k večeři," znovu má tendenci se omlouvat.
,,Jako by na tom záleželo," ušklíbnu se. Byl to Jimi, kdo přišel s celým tímhle programem žínky domácí čekající na mě s večeří. Já sice nic nenamítal proti, ale taky to není nic, co bych vyžadoval. Ostatně nějakýho čtrvrt století, delší dobu než on je na živu, sem se bez tohohle servisu obešel a obcházel bych se i dál. ,,Navíc o to už je postaráno. Teda pokud tvoje gurmánský cítění neuráží mít dvakrát po sobě italský jídlo, lasagne?" stručně ho seznámim s obsahem papírovýho sáčku, co položim na stolek, právem ve tváři s triumfálnim výrazem kocoura, co vykládá ulovenou myš k nohám svýho lidskýho spolubydlícího. Jasně, ve finále sem neodolal nabídce konzumace grátis v Silviově podniku.
,,Určitě ne. Sehnal jsi večeři," ocení šťastnym úsměvem těsně předtím, než zaboří nos do sáčku naplněnýho vábivou vůní čerstvejch rajčat a bazalky i přes kartonový balení. Hádám, že v samym zápalu studijního boje se zapomněl nakrmit i sám, což mi dělá podstatně větší starosti než absence mojí teplý večeře. Když se zas vynoří zpátky mezi obočíma má drobnou vrásku, která sice působí sexy zamyšleně, ale je taky důvodem proč moje srdce poklesne z nadšenýho tempa. ,,Neutáhneme to, když budeme místo vaření doma brát jídlo z restaurací," namítne.
Ani se nenamáhám zabránit svejm bulvám otočit se v sloup. Bez přehánění by se dalo říct, že sem do toho kluka cvok, ale některý jeho móresy mě zkrátka doháněj k šílenství, zejména co se jeho snahy o šetřílkovstký vedení domácnosti týče. Vlastně asi celá ta snaha o domácnost a její vedení všeobecně je něco na hony vzdálenýho mí letoře. No hádám, že to je jedna z těch záležitostí, se kterejma se budu muset vypořádat postupem času, tak jako každej chronickej svobodnej mládenec, kterej je náhle lapenej do klidnýho přístavu partnerskýho života. ,,Víš, zlato, vlastně bych řekl, že útrata za italský jídlo je od teď něco, co tě absolutně nebude muset trápit," bez rozpaků svoje tělo natáhnu na sedačku, trupem přes Jimiho klín, momentálně se zřetelně opájející faktem, jak dobře sem mu zvládl vzít pověstnej vítr z plachet i trochu usměrnit jeho spořádaný manýry, zabraňujíc mu jednim tahem protestovat i udělat něco tak spořádanýho jako dojít pro talíře a kovový příbory ke konzumaci donesenýho jídla. Ostatně, dva páry plastovejch, jsou v dodávce.
,,Co jsi udělal?" takhle z podhledu, jeho káravej výraz vypadá obvzlášť komicky. Asi by mě mělo znervozňovat, že mě muj partner automaticky podezřívá ze špatnosti, nicméně je to spíš zdrojem pobavení a ještě víc to podpoří záchvat mí samolibosti.
,,Docela nic. No vážně. Dejme tomu, že se mi povedlo zaháčkovat si personál zdejší pizzérky, spokojenej? Chceš slyšet podrobnosti?" myslim, že aspoň na jedno hvězdný blejsknutí tesáků alá hollywoodská star mám nárok.
,,Myslím, že raději asi ne," v hlase mu zazní skepse mísená s obavou a taky pozdějš obdivem. Kombinace, kterážto mýmu egu dělá náramně dobře, ,,Víš, jsi neuvěřitelnej," prohrábne prstama moje vlasy, nesporný gesto náklonnosti, ,,Na světě není místo nebo situace, které by ses nedokázal přizpůsobit a vytěžit z ní maximum, že ne?"
,,Ne. Vlastnost, kterou mám společnou se švábama, a na kterou sem patřičně hrdej. Když veškerej život na světe smete atomovka, já a švábi přežijem a uděláme solidní párty. Jseš vítanej, když se budeš snažit," podpořim extra frajerskym mrknutim.
,,Pokud by ti to nevadilo, společnost švábů bych raději oželel," řekne. Vlastnost, na kterou sem víc hrdej než na svojí schopnost přežití, je moje schopnost vyloudit na tváři mýho milence trvalej úsměv. Což se mi momentálně povedlo.
,,Myslim to vážně, víš," prstem se pokusim vyhladit přetrvávající vrásky u kořene nosu i kolem úst. Důkazy přílišný přemejšlivosti, který si sem jistej, že ani já ve svým věku nemám, natož aby měly co dělat na tváři mladýho kluka, ,,Začíná to vypadat, že tadyta štace by nemusela bejt tak ztracená stopa, co se kulturního života týká, minimálně Silviova restaurace by stála za návštěvu. Je to ten podnik, kam bysme si mohli spolu vyrazit na večeři a já bych se tě tam nestyděl pozvat, chápeš?" Vlastně je docela paradox, že tohle nabízim, protože já nikdy ve vztahu nebyl ten, co by si liboval v chození ven, romantickejch večeřích a podobně, nicméně je to Jimiho styl. Respektive byl by, kdyby neměl tenhle zatracenej mantinel, vyskytovat se na veřejnosti jako regulerní pár.
,,Já vím. Možná za čas. Promiň mi to. Ne, že bych si nevážil, co pro mě děláš a co nabízíš, ale prostě teď ještě nejsem připravenej," vzdychne, že by se nad nim kámen rozbrečel.
,,To je v pohodě, lásko. Máme všechen čas světa. Do tý doby, jíst doma má taky něco do sebe," zatáhnu líně. Demonstrativně odmítající třeba jenom o chlup opustit svoji pohodlnou polohu, takže Jimimu nezbyde nic jinýho, než si krabičku s těstovinama položit na muj hrudník, pokud se chce najíst. Jakože určitě chce, když se hnedka pustí do likvidace lasagní, po nějakejch víc nóbl příborech nebo ještě hůř talíři, ani nevzdechne.
,,Jedno se musí uznat," pronese mezi soustama, ,,Žádná restaurace nenabízí, tak luxusní možnost prostírání," zjevně si užívající možnost využívat mě místo servírovacího stolku.
,,Aspoň, že to oceníš," zašklebim se, ,,Tak se hezky živ, potřebuješ to, jsi ve vývinu," povzbudim ho, ačkoliv se to s ohledem na to s jakou rychlostí do sebe souká jedno sousto za druhým, zdá poněkud zbytečný.
,,To znám. Akorát, že nikdo nechce vědět, v co se vyvinu, že ano?" ironickej úšlebek by vyzněl víc ironicky, kdyby zrovna tou dobou neměl jeho nositel pusu od rajčatový omáčky.
,,Tak nějak. Ale náhodou já sem zvědavej na to, v co se vyvineš, ty moje děsně sexy larvičko," zavrnim, pro změnu prstama prohrábnu jeho vlasy. Není to tak, jako bych měl něco lepšího na práci, než si ho dobírat, vzhledem k tomu, že moje poloha není zrovna nejideálnější ke konzumaci víceméně nekonzistního pokrmu. Nějakým zvláštním kouzlem se Jimimu daří nabírat způsobně všechny vrstvy současně a dopravovat je vždy bez nehody na to správný místo a ještě mě počastovat jedním extra speciál vražedným pohledem.
,,Kecáš z hladu, že?" bez okolků mi jednu dodávku strčí do pusy.
,,Hmmmh," žvejkat a přitom se současně tvářit dostatečně provokativně tim správnym způsobem je dost nadlidskej úkon, řekl bych, přesto se o to pokusim. ,,Přijde na to, jakej hlad myslíš, bejby?" Naskytne se mi skutečně úžasnej pohled na Jimiho, jak se snaží současně zpracovat potravu i mojí nemravnou nabídku.
,,To zní skoro, jako kdybys měl plán?" nadhodí se zvýšenym zájmem.
,,Já?" pokusim se o docela nevinnej výraz, ,,Ani náhodou. Znáš mě. Jsem člověk naprosto bez plánu. Nechceš mě snad podezřívat, že bych byl schopnej něčeho tak promyšlenýho, jako pokusit se tě uchlácholit dobrym jídlem, pak opít italskym vínem a následně zneužít, že ne?" snažim se znít dotčeně, zároveň co do Jimiho zornýho pole přiblížim láhev Chianti. Součást dodávky, opomenutou v Jimiho záchvatu hladoletství.
,,A ne snad?" pod pochybovačnou maskou stěží zakreje nadšení z pohlednu na lahev.
,,Vlastně ta část s vínem určitě ne. To je osobní pozornost od pana Rattiniho, i když trochu skřípal zubama nad mym výběrem," přiznám upřímně.
,,To asi docela chápu," ušklíbne se.
,,Máš zájem mi to vysvětlit?" oplatim mu úšklebek. Ačkoliv vzdáleně tušim příčinu. Nějak se předpokládá, že já coby starší bych měl mít větší přehled ve všem. No abych pravdu řekl, není to tak ve všech aspektech. Částečně taky pro to, že některý pravidla mi byly vždycky tak nějak ukradený.
,,Vybral jsi červené víno k lasagním s červenou omáčkou. Víc by se hodilo bílé a k sýrové zase naopak červené. Dobře se to pamatuje, je to prohozené," ochotně nabídne vysvětlení.
,,Možná na tom něco bude. Brblal něco o nekulturních Americanos," připustim. Ne, že by mě to nějak extra tejralo. Jimi vydá velice nezpůsobný odfrknutí nosem, jak se snaží nesmát nahlas.
,,Myslím, že na tom v konečném důsledku tolik nezáleží. Je to italské víno, musí být skvělé, i když jsem žádné před tím nikdy neochutnal, takže ať už jsi to udělal jakkoliv, díky," zazáří úsměvem, kvůli kterýmu bych snad osobně neváhal vážit celou štreku přes moře pro lahev do Evropy, kdyby mu to udělalo radost. Sehne se, dá mi ochutnat příchuť bazalky a rajčat ulpělou na svejch rtech prostřednictvim polibku. ,,Teď, když se na chvilku odvalíš, a mimochodem mi přestaneš valchovat poznámky do školy, došel bych pro skleničky," drze se zazubí, rozněžnělá vděčnost ta tam.
,,My nebudeme pít z lahve? Docela by se to hodilo k tomuhle našemu pikniku?" navrhnu. Neochotnej, aspoň pro danou chvíli, opustit svojí pohodlnou pozici ani přestat Jimiho provokovat. Dělat něco takovýho je snad čim dál tim lepší, protože muj sladkej kluk, za dobu co sme spolu, se stává čim dál tim většim přeborníkem ve vrhání vražednejch pohledů a bezeslovný oční komunikace vůbec. Momentálně mi naznačující, abych nepokoušel svoje štěstí dál, že pro jeden večer bylo toho porušování jeho estetickejch zásad víc než dost. ,,Fajn," nakonec ustoupim, respektive se co nejpomalejš a nejlínějš převalim do sedu, což Jimi ohodnotí spokojenym pousmánim. Něco mi říká, že to není ani zdaleka ten nejzajímavější projev ocenění mejch snah a následnej výhled na jeho mírně se vrtící prdýlku do rytmu chůze, mě jenom utvrdí v ujištění, že tohle by mohl bejt hodně slibně se vyvíjející večer. Nevim přesně, co starýho pána vedlo k tomu mi věnovat jednu ze svejch nejlepších lahví, každopádně mu dlužim dík. Můžu jenom doufat, že sem jejím přijetim nezapadl do nějakýho zažitýho schématu korupce, vydírání, zastrašování a dalších velkoměstskejch vymožeností, jaký mi začínaj teprv ukazovat svojí ošklivou tvář i tady. Víc než na stolek odložená krabička s nejspíš mym podílem z lasagní, při čekání, mojí pozornost přiláká jiná krabice. Plastová, nebo z čeho se tyhle věci vyráběj, každopádně sem si jistej, že ještě ráno jí naše domácnost nezahrnovala. Jimi je zpátky s už otevřenou lahví a dvěma skleničkama. Než se posadí, pečlivě srovná všechny papíry rozházený po pohovce, který sme vážně tak trochu lisovali. Teda hlavně já, že jo.
,,Koupil sis laptop?" znim přesně tak nezúčastněně, jak to myslim. Vážně je mi jedno, jestli si ze společnýho účtu obstaral technickou hračku, beztoho jakej já osobně vztah k těmhle věcem mám. Prostě se jenom tak pro zajímavost zeptám. Stejně to stačí, aby Jimi znatelně znervozněl.
,,Ne, je půjčený od Olivie. Někteří učitelé trvají na tom, aby se jim práce odevzdávali v elektronické podobě. Po víkendu jí ho musím vrátit," podá takřka vyčerpávající vysvětlení. Na kterym mě zaujme jedna věc.
,,Kdo je Olivie?" lehce nadzvednu obočí. Baví mě sledovat Jimiho slabě zčervenat ve tvářích a vim, že vínem to určitě není.
,,Spolužačka. Brunetka. Viděl jsi ji, to ráno, když jsi mě vezl do školy," tentokrát odpoví neobyčejně stroze. Jasný to znamení, že se o tématu nechce dál šířit. No nebyl bych to já, abych si jeho nepohodlí víc nevychutnal.
,,Řekni rovnou, že oddaná fanynka. Nevím, proč s tím děláš takový štráchy," přiznávám, sem sadistickej prevít a nejspíš skončim v pekle pro špatný partnery. Ale stálo to za každou vteřinu, kdy Jimi ještě víc zrudne, s pohledem pevně upřenym na hladinu vína v číši, jako by přemejšlel, jestli je technicky možný, pokusit se v ní utopit.
,,Není fanynka, je kamarádka," hlesne.
,,To je v pohodě, zlato," nakonec se nad nim přeci jen slituju rozhodnutej dál ho netejrat, ,,Můžeš mít kamarádek kolik budeš chtít a nemusíš s tím přeci dělat tajnosti. Asi sem ten poslední, kdo by ti to zakazoval. Věc jiná je s tím počítačem. Je hezký, že ti ho půjčila, ale asi bys jí ho neměl blokovat moc často. Pokud nějakej potřebuješ..." nechám vyznít do ztracena, protože přesně už vim, jakou debatu by to rozvířilo a přiznám se, že na přesvědčování tohohle druhu, sem docela grogy.
,,Na těch pár týdnů to nestojí za to. Teď to byla spíš výjimečná situace. Když bych potřeboval, tak bych si konec konců mohl zajít do knihovny. To jen, že jsem teď nestihnul udělat, co se má odevzdat v pondělí a tady na to budu mít víc klidu," pousměje se, ne moc vesele. Přesně jak se dalo čekat, ani ho nenapadne, že by to mohla bejt investice do jeho dalšího vzdělání.
,,Jak myslíš," pro teď to nechám plavat, ,,Má ta věc internet?" odplout úplně do jinejch vod se zdá jako nejlepší nápad. Minimálně sem si svojí otázkou od Jimiho vysloužil pobavený protočení očí.
,,Není to ta věc. V jednadvacátém století tomu říkáme notebook a ovšem, že má internet," ochotně mě zasvětí.
,,Prima. Myslíš, že bych si to mohl na chvilku půjčit?" Nikdy sem nebyl z těch lidí, co by odmítali příležitost, když se jim naskytne, neřku-li vleze jim přímo do obejváku.
,,Jo, jasně, asi jo-" Jimi zřetelně na vahách, pochybující o mejch dovednostech, jenom slušnost mu nedovolující se víc projevit, ,,Chceš najít něco konkrétního?" příliš ochotně nabídne. Z celý jeho figury, jeho nohy, levá skoro na dvakrát omotaná kolem pravý, poskytujou asi nejkreativnější zosobnění rozporu mezi chutí mi vyhovět a zároveň despektem k mejm dovednostem a strachem o svěřenej majetek současně.
,,Klid, chci jenom Bebsi zkontrolovat poštu. Řek bych, že to zmáknu," s frajerskym mrknutim si ten krám podám a položim na stehna, ,,Nemáš snad pocit, že mě pro potřeby týhle šou sklepali od někud ze stromu v divočině, kde nikdo nikdy neviděl kus technologie, že ne?" spolu se sebevědomym úšklebkem začnu do kláves vyťukávat potřebný instrukce.
,,No vlastně, když už se ptáš, tak občas tak působíš," odlehčeně zavtipkuje, pořád ne dost přesvědčenej o mejch schopnostech.
,,Není to sladký, jak mi můj kluk důvěřuje?" oplatim mu úšklebek. Lehkym sevřenim jeho brady si ho přitáhnu k polibku. Znamená to víc, než se na první pohled zdá. Při vědomí Jimiho úzkostlivosti a smyslu pro zodpovědnost, je pochopitelný, že se mu nechtělo dát z ruky svěřenou věc. Přesto to udělal. A já to oceňuju. Svým způsobem a jazykem jemně masírujícim jeho dásně. ,,Budu opatrnej a nechám na pokoji všechny dívčí tajemství, který tam tvoje kámoška má. Slibuju," uzmu si ještě jeden polibek, jako bych někdy mohl mít dost, ,,Co kdybys zatim vybral nějakej film, kterej si můžem pak pustit, hm?" pobídnu ho. Líbí se mi, když Jimi bez odmlouvání poslechne a ve chvíli, kdy na všech čtyřech mi znovu poskytne výhled na svojí prdelku, vybírajíc film z nejpodnější přihrádky pod telkou, musim si vědomě připomenout, že mám před sebou nějakej úkol. Je to jako včera, kdy sem měl kurz zacházení s počítačem na akademii, přesto zminimalizovaná verze kraksny na který sem se učil, je tou nejžárnější připomínkou, jak dávno to ve skutečnosti je. Nebejt průběžnýho školení, kterýho se mi dostalo od ségřinejch děcek ať už sem chtěl nebo ne, asi bych si těžko poradil. Už tak mi dá zabrat vybavit si správnej postup, bez ohledu na to, jak moc sem se před svým partnerem suverenně snažil působit. Vážně tyhle technický blbůstky nemám moc rád a je to vzájemný, ale v některejch případech sem ochotnej uznat jejich užitečnost. Ačkoliv, dlužno dodat, že probírat se Bebsinou korespondencí je užitěčný asi jako sněžnice ve floridskejch bažinách, ale ani zdaleka ne tak zábavný, jako by mohlo bejt vidět někoho, snažit se je tamtéž uplatnit. Na osobu s tak barvitym sexuálnim životem, vedla ten internetovej až neuvěřitelně nudně. S výjimkou toho jednoho, komunikace s dodavatelema, umělcema nabízející svoje díla i majitelema sbírek, všechno v profesionální rovině, nic naznačující, jinou povahu vztahů než obchodní a oboustranně uspokojivou. Od tamtud by muj podezřelej určitě nemohl pocházet. Na druhou stranu zas tak neužitěčný bych svoje pátrání taky nemohl považovat, jestli se dá podle toho aspoň trochu usuzovat, tak její tajemnej ctitel, se jí nepokusil už znova psát, protože nejspíš věděl, že je to zbytečný, což při úzkym okruhu informovanejch, by mohlo znamenat stoprocentní potvrzení, že skutečně pochází z tohohle města. Hoši z galerie, zdá se, dodrželi svoje slovo, to je taky poznat na aktuálnější poště, chod funguje, bez toho, že by klienti věděli o Bebsině smrti.
,,Máš nějaký konkrétní přání?" Jimi přiláká mojí pozornost. Pořád na loktech a kolenou, ohlížející se přes rameno, napadne mě, že těch přání bych pár měl, žádný ale nejsou odpověď na jeho otázku.
Notně si odpiju z vína, jelikož mi nějak vyschne v krku. Trochu sladký na muj vkus, ale ani ne tak, jako výhled, kterej se mi naskýtá a je přesně podle mýho vkusu. Jimi má šev šortek zaříznutej rovnou mezi vyšpulenýma půlkama, místo, kam bych se v dohledný době zavrtal rád osobně. Už sem zmiňoval, že mám rád léto a filmový večery? ,,Je to na tobě, zlato," odsouhlasim cokoliv. Mám jistotu, že nevybere žádnou soudobou bezduchou ptákovinu, ve výběru filmů si celkem rozumíme. No v mym současnym rozpoložení, nejspíš by mi bylo i jedno, co poběží v bedně. Otázku Bebsina oficiálního styku s veřejností definitivně uzavřu s jistotou, že tudy cesta nevede. Přesto otevřenej display si ponechám coby zástěrku k tajnýmu šmírování svýho partnera. Mimo jinejch, nejspíš ve mně vzbudil i sklony k voyeurismu, nikdy na nikoho předtim sem se nekoukal tak rád. A řekl bych, že nikdo před nim nevypadal tak dobře, sugestivně se vrtící a prohýbající svoje pružný tělo při obsluhování přehrávače. Úspěšně předstírám práci, i když se ke mně znovu připojí na sedačce, zaujatej sledovánim děje nepostřehne, že si vychutnávám každej jeho doušek vína spolu s nim, netuší, že spřádám plán a nemá ani ponětí, jak moc nadrženej se s každym jeho sklouznutim rtů po okraji skleny, stávám. Možná je to vínem, možná jenom faktem, že on se bez mojí pozornosti nedokáže obejít, stejně tak jako já bez jeho. Na každej pád je to otázka sotva chvilky, kdy se ke mně přiblíží. Zůstanu netečnej k drobnejm polibkum, s kterejma začne na mojí sanici pokračuje na krku, kam mu límec mojí košile dovolí, nedočkavýma prstama pracující na knoflíčkách. Stoicky dál zírám na bíle svítící display, i když už nic jinýho než konstantní světlo moje rozostřený vize nerozlišujou ve chvíli, co se Jimiho zoubky jemně zakousnou do citlivýho místa mezi krkem a ramenem.
,,Slíbil jsi mi společný večer," skoro zakňourá. To je asi to poslední co zvládnu. Rázem zaklapnutej komp odložim bokem.
,,Vážně to sem udělal?" prudce si přitáhnu Jimiho k sobě, obouma kolenama spočívajícíma po stranách mejch stehen, dřív než by měl možnost jenom špekulovat o tom, že ve skutečnosti sem žádnej slib nedal. Stejně tak rychle ho zbavim trika a vystavim jeho hladkej hrudník v šanc svejm chutim. Část jeho těla, kterou občas při našich hrátkách zanedbávám, dva drobounký výběžky mající vlastnost ztvrdnout do dráždivý tuhosti jen při letmym kontaktu. Oba střídavě drsně potáhnu v zubech, udávající tak tón našeho večera. Jimi krátkým syknutím a propnutím se v zádech se zdá se zadanym tempem dost spokojenej. Hladově hltám každej sluncem políbenej palec jeho kůže. Možná, že pro dnešní večer sem měl na plánu romanticky pomalý tempo, jenže moje schopnost zdrženlivosti se rovná nule, když mám před sebou hříšnou dekadenci s jakou se mi muj milenec oddává. Dlaněma za zády hledající oporu v desce stolku se přímo vybízí jeho kůží zkropit rudym vínem, tak krásně spolu barevně kontrastujou.
,,Ano!" Jimi zasyčí sotva se první kapka dotkne jeho ramene, rozkošnicky přivřený víčka, hlavu zvrácenou, vyšponovaný bříško těkající pod mym jazykem prudšíma záškubama zračící zrychlenou dechovou frekvenci vzrůstající vzrušenim. Nechám karmínovej potůček přímo z lahve pomalu skanout až pod žebra než se mu svým jazykem vydám vstříc. Výsledná chuť sladkýho vína smísená s Jimiho feromonama je přímo božská mana. Při pokojový teplotě, horký letní noci, tekutina je pořád o několik stupňů chladnější než teplota Jimiho těla, s každym dalšim mnou vytořenym vodopádem víc se prohýbajícím vzhůru a tím pádem v ústrety mým polibkům. ,,Dovolíš," Jimi se ujme iniciativy zrovna jako lahve jemně přesto důrazně vypáčený mi z prstů. Rty má suchý a zkrabatělý, tolik prahnoucí po svlažení, když k nim přiloží chladný hrdlo. V svádivý hře jezýčkem obkrouží hladký sklo, špičkou sesbírá sotva stopu chuti ulpělou na okraji než ústy obemkne obvod, oplácející mi tak moje předešlý dráždění. Iniciativa, kterou rozhodně vítám, protože já tak mám aspoň čas osvobodit obě naše erekce. Jedinečnej pocit cejtit jeho tvrdý, trochu vlhký péro nedočkavě tepat proti mojí dlani a pak i proti svý dýlce, když je pevnym stiskem spojím dohromady. Začnu zpracovávat línýma pomalýma tahama, což je dost abych upoutal Jimiho pozornost. Se stejnou žízní jako čerpal šťávu z hroznů nasaje muj jazyk. Jeho dominantní role ustoupí na úkor tichýho sténání, jak přidám na intenzitě svojí ruční práce, neschopnej se soustředit na něco jinýho než pocit horkýho tření masa o sebe. Oba sme zašli s naší hrou moc daleko, než aby bylo možný něco víc. Netrvá to dlouho a přesně bych nedokázal určit, kdo z nás explodoval jako první v prudkým gejzíru extáze. Jimi si opře hlavu o moje čelo, oba příliš vyčerpaný než abysme byli schopný jinýho pohybu. Nakonec, muj mladej milenec má schopnost se zotavit mnohem rychlejš než já, ačkoliv, když vzhlídne pořád má trochu nepřítomnej pohled a na rtech mu hraje praštěnej úsměv.
,,Wow, to bylo- nečekaný," povede se mu najít správný slovo asi dostatečně kulantně popisující situaci.
,,Dej mi chvilku, vezmu tě nahoru a uděláme to správně," příslib podpořenej dostatečně predátorskym úsměvem.
Jimiho tváře dostanou jinej druh růžovýho odstínu. Pořád tak sladce slušnej na cokoliv výstředního. ,,Možná bysme měli nejdřív použít koupelnu," nesměle naznačí k nepořádku našich těl a oblečení nasáklýho směsí vína a spermatu.
,,Možná to můžem spojit dohromady?" navrhnu. Muj milenec si zaslouží určitě něco víc než rychlou honičku na sedačce.
,,To bude bezva," odsouhlasí trochu zasněně. Nedokázal bych popsat, jak moc mě bere tahle jeho kombinace špinavý mysli zabalená v spořádanym obalu.



 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Martina Martina | 8. září 2017 v 14:33 | Reagovat

Miluju tuhle povídku a zbožňuju Springera :-P Díky za novou kapitolu. Již se těším na další :-D

2 Fénix Fénix | 8. září 2017 v 14:43 | Reagovat

Děkuji i za něj. :-D Další pokračování bude pravděpodobně opět za měsíc. 8-)

3 Lizard Lizard | 8. září 2017 v 17:59 | Reagovat

Moc děkuji za přidání další kapitoly, už jsem jí vyhlížela jak dlouho... a opět se povedla, což neříkám jen proto, že naši dva pánové dostali prostor, eh... ačkoliv pokračování v koupelně bych v desáté kapitole snesla, vůbec se tomu nebráním :-D
Nu, jeden by tomu snad ani nevěřil, ale vážně jsem pocítila k Willkinsovi něco jako sympatie? Buď, nebo je to příliš mnoho kofeinu a málo spánku dohromady... nebo byly ty párky prošlé a tohle je první příznak otravy.
Vůbec mě nenapadlo, že by Chip mohl být stejně starý jako Willkins, kdoví proč si ho představuju mnohem staršího. Ale mnohem zajímavější je to, co se nám začíná rýsovat na obzoru. Bebsi byla opravdu pozoruhodná dáma. Že by na ni Willkins bral? Protože mi netvrďte, že ten chlapec nic neskrývá.
A jsem zvědavá, jestli otisky prstů fakanovi zatopí pod kotlem. Kdyby ano, bylo by to jen dobře.
Moje záliba ve vedlejších postavách se objevila i tentokrát, protože starý pán je ňach. A městečko New Hope je prohnilejší, než jsme si kdy mysleli. To se to tvářilo tak idylicky... Evidentně největší naději přináší těm, co mají kontakty a prachy. Jako ostatně všude. Suma sumárum je Springerovo a Jimiho soužití tím nejmenším hříškem v téhle žumpě... nebo jsem na počestné občany jen moc příkrá?
Nabízí se otázka, jestli bude Springer ještě někdy pozvaný na karetní partičku...
A teď už jen Jimi, náš sladký a fantastický Jimi. Ti dva se k sobě báječně hodí. A on je tak uáá, jeden by do něj ani neřekl, čím se živil... je  prostě kouzelný (příště, než začnu nad ním básnit, dám si ke stolu kýbl, abych si nenaslintala na podlahu).
Tohle Pracháčovo deus ex machina se vážně povedlo. Bez něj bychom byli vážně kulturně ochuzeni.
Tak je na čase přestat plácat, mám úporný dojem, že jsem chtěla vyjádřit ještě dvě nebo tři myšlenky, ale zdá se, že mi při básnění výše rozbředl mozek a brzy mi vyteče uchem. :-D
Tak ještě jednou, děkuji, děkuji.

4 Fénix Fénix | 8. září 2017 v 19:34 | Reagovat

Oj, dva komenty v jeden den, mimořádně dobrý den! Za skluz se omlouvám, skloubit letní poflakování s prací, nestíhám internetové závazky. :D Obávám se, že na pokračování, či respektive další šou, si bude třeba počkat o pár kapitol déle ;-) přeci jen, Springer musí více "pracovat" na případu, ale zase myslím, by se to mohlo vyplatit- doufám. ;-)
:-D To byl zaručeně kofein a spánkový deficit, říká Springer, neboť sympatizovat s Willkinsem prý vyžaduje silný žaludek. Nevolnost se dostaví až později. :-D
Tedy, zajímalo by mne, co tě k tomu vedlo, nic méně, pokud jde o Willkinse je vážně mladé ucho, tak kolem pětadvaceti. On si to vynahrazuje prudérností. Tak možná proto. :-D
Oceňuji dobrý postřeh, Bebsi byla skutečně zajímavá osoba, by nebylo divu, kdyby upoutala každého muže z města. ;-)  :-D
Jo, jo. Otisky někomu zatopí bezesporu, to mohu slíbit. 8-)
Tvá záliba ve vedlejších postavách mne neskonale těší poněvadž mne velmi baví je uvádět v život. Přiznám se, že některé scény vznikají právě kvůli nim.
Trochu nesouhlasím, protože New Hope nepřináší naději těm, co mají prachy, protože ti co mají prachy ho vlastní. Vlastně je to město jako každé jiné. Už bude jen na Springerovi, zda-li potlačí předsudky vůči jeho zdánlivé dokonalosti a příjme žumpovitost, která mu je coby detektivovi z velkoměsta přeci jen bližší domovu.
Oh, zajisté, že do karetního spolku již patří neodvolatelně. Jeho právo být mezi vyvrženci, by mu nemohl upřít ani nejzazobanější z nich, zvlášť, když na své straně má jejich vůdce. :D
Jimi, náš sladký, zodpovědný a spořádaný Jimi. Pracháč je na jeho oživení náležitě hrdý, neboť v celém vesmíru není lepšího karmického vtipu a zároveň odměny. S kým jiným spojit život požitkářského nezodpovědného rebela, než s někým takovým? A zároveň, kdo jiný než nezodpovědný rebel, by měl chlapci ze scestí pomoci vrátit se na tu správnou cestu, která mu byla určena? Pracháč miluje ironii, ale to je jistě už zřejmé. ;-)  :-D
Zbožňuji Tvé básnění, pokud si ještě na cokoliv vzpomeneš, jsi vítána. :-D Ale to i v případě, že ne a budu se těšit na setkání u příštích kapitol. ;-)
Ještě jednou, díky jsou na mé straně. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.