Hříchy otců 9. A.

6. září 2017 v 8:36 | Fénix |  Hříchy otců
Dobré ráno! Momentálně mám trochu okno, co napsat k dnešní kapitole, tak se jen omluvím, za prznění Italštiny a kratší scénu v závěru- berte to jako upoutávku k dalším akcím, co budou následovat. ;-)
Komentáře jako vždy vítány.

Za betaread patří opět velký dík Janě.





9. kapitola
Další ráno, dorazim do kanclu jako první. Teda jasně, až na dočasnýho nocležníka za katrem, kterej tam na mě hezky čekal. Docela křikloun, když se hned jak mě zmerčí, začne dožadovat telefonování. Nenechám se rušit a v klidu si dopřeju ranní rituál kávy s cigaretou. Je to divný, ale prvně od doby co tu sem, dneska cejtim mír a zvláštní spokojenost. Tak blízko práci na kterou sem zvyklej, a kterou sem měl rád. Konečně akce. Dokonce i telecí výraz mýho zástupce, po příchodu, evidentně se neschopnej rozhodnout, co je víc šokující, jestli moje samotná přítomnost nebo obsazení cely, mi přijde spíš jako důvod k pobavení.
,,O celou minutu pozdějš, Willkinsy," ušklíbnu se s pohledem na hodiny ukazující minutu po devátý, ,,Sepište protokol, naberte otisky tomu šaškovi tam, pak ho nechte zavolat," zaúkoluju ho bez toho, že bych se obtěžoval sundat nohy ze stolu nebo dát z ruky hrnek s kafem. Ostatně na papírování je tu on. ,,A pak ty otisky spolu s těma z Bebsina domu, konečně pošlete do Star City k porovnání. Myslim to vážně. Teď, když máme čeho se chytit. Je to důležitý," zdůraznim. Naštěstí pro něj má dost rozumu, aby mi neoponoval, že to už přeci vyřídil, když dobře vim, že ne.
,,Já, omlouvám se, pane. Myslíte si, že má něco společného se zabitím Bebsi?" Vysouká ze sebe Willkins. Netušim, za co se omlouvá, jestli za pozdní příchod nebo za to, že je tak nebetyčnej pitomec, a vlastně mě to ani nezajímá.
,,Možná. S jistotou to nebudu vědět, dokud nebudu mít nějakej důkaz nebo dokud se vám nepřizná, že jo?" ušklíbnu se. Poslední moje věta vyvolá ve Willkinsovi přesně takovou reakci jakou sem očekával. Panika.
,,Mně, pane? Ještě nikdy jsem nikoho nevyslýchal," budiž mu k dobru, že se mu povede znít jako muž a ne vyděšený kuře.
,,Nepochybuju. No, vždycky je něco poprvý, že jo?" Můj úsměv vyceněný jedný strany horních zubů, určitě není povzbudivej. Ani nemá bejt.
,,Bude chtít nejdřív mluvit s právníkem..." namítne Willkins. Kdyby tim nemaskoval vlastní nervozitu, jejíž přítomnost tu začne rozviřovat ozón, skoro bych si myslel, že se mi snaží odporovat, jak bejvá jeho blbym zvykem.
,,Je to ve vaší režii," ponořim se do vychutnávání si kafe, místo pokračování v nesmyslný debatě. Dost pochybuju, že by můj zástupce mohl uspět, tam kde já ne, ostatně to taky není cílem týhle lekce. Bez ohledu na mojí osobní nechuť, kterou vůči jeho osobě cejtim, Willkins je mladej zelenáč, kterej potřebuje víc praxe ve všem. Mladej zelenáč, kterej si po celou další dobu všech procedur se zadrženym, vede nadstandartě profesionálně, bez jediný chyby, nedávající najevo nic ze svojí prvotní nervozity, ani se nenechávající vyvést z rovnováhy Fergusonovym neustálim pyskovánim. Možná, někdy v budoucnu, by z něj mohl bejt i obstojnej policajt. Až se přestane do puntíku řídit předpisama a začne víc používat zdravej rozum. Hodnocení, který si samozřejmě nechám pro sebe.
Kdo má bejt Fergusonův tajemnej ochránce se vyjeví asi o tři hodiny později, ačkoliv o nějaký ochraně tu nemůže bejt řeč. Už jenom tim, že osoba, který záleží na blahu svýho chráněnce, takovýho určitě nenechává kysat tři hodiny v cele na víc. Jeho samotná identita potom, když přesně stylově s úderem poledního nakráčí dveřma, pro mě není žádný překvapení. I když potřeboval sem jistotu.
,,Dobrý den, pane starosto," Willkins vyskočí ze židle, jako když ho bodne šídlem do prdele div, že ji nepřekotí. Snaživej blbec. Vlastně je to jedinej projev respektu jakýho se tu hlavounovy dostane.
,,Co vám sakra trvalo tak dlouho?!" rozkřikne se Ferguson z cely. Ignorovanej Wallacem i mnou.
,,Dobrý den, pánové, myslíte si, že bych si mohl pohovořit s vaším vězněm ve větším soukromí?" požádá Wallace maximálně zdvořile. Hádám, že drobná nuance ve formulaci, když nepoužije slovo mandant, klient nebo podobnej termín právnický hantýrky, má svůj význam.
,,Beze všeho," ze stolu sbalim krabičku cigaret se zapalovačem, kejvnu na Willkinse, kterej se zdal čekající na muj povel. Něco mi říká, že tenhle malej projev vstřícnosti by mohl bejt spíš k užitku. Nemám ponětí, co ty dva maj spolu společnýho, ale hádám, že tak vážená osobnost za jakou se rád Wallace považuje, by neztrácela čas návštěvou lapáku, pokud se nejedná o práci. Počítám, že se to brzo dozvim, tak jako tak a dát si cigaretku na čerstvym vzduchu, je vlastně celkem příjemný. Gesto více méně ze zvyku než, že bych o něm skutečně přemejšlel, jednu nabídnu i Willkinsovi. Zarazim se, až když ji přijme.
,,Děkuju, pane," nervoznější víc než obvykle. Čerti vědi, jestli je tak vyšponovanej z toho bejt se mnou o samotě v míň formální situaci nebo přítomností svýho boha, jakym pro takovýho rektála osobnost starosty určitě je. Nechá si připálit a hned se parádně rozkašle. Slabošskej idiot snažící se za každou cenu zalíbit, i kdyby ho to mělo zadusit. Každopádně i tentokrát se ovládne. Za chvíli už potahuje jako dospělej, potahuje ale nešlukuje. Jeho problém. ,,Pane, myslíte si, že Ferguson opravdu zabil Bebsi?" dodá si odvahy k položení otázky. Tváře pořád lehce zarudlý po předešlim dušení. Opět, skoro tim připomíná víc člověka než zautomatizovanej model "perfektní zástupce 3000".
,,Pravdu? Nemám ponětí, jenom vim, že tady zatraceně něco smrdí. Takže budu následovat svůj instinkt, dokud tomu nepřijdu na kloub. To je to, co dělá správnej vyšetřovatel. Protože správnej vyšetovatel se nikdy nezalekne autorit, jde přes ně, když je to nutný, drží se stopy, dělá to, co považuje za správný a je připravenej nést následky v případě, že by udělal chybu. Kapišto?" Když už si o ní řekl, klidně dostane další přednášku z policejní etiky/neetiky. Opět bez známky, že by skutečně chápal.
,,Ano, pane," tupě odsouhlasí. Možná je to právě jeho naprostej nedostatek výrazů v reakcích, co mě na něm dráždí. ,,Pokud někdo dokáže přijít na to, co se stalo, jste to vy," dodá. Asi to má bejt podlézaveckej kompliment, ale ani u toho se nedokáže patřičně zatvářit. S určitostí se nedá ani poznat, jestli to náhodou nebyl sarkasmus.
,,Máte zájem mi to blíž vysvětlit?" opět odhalim zuby. Oni tyhle predátorský atavismy na něj maj docela solidní vliv a já se celkem nudim, tak proč si nepohrát.
,,Myslel jsem to tak, že jste tady docela rozvířil vzduch, pane," v souladu s očekáváním výrazně polkne, starej zvyk neklidně mlejt prstama v úrovni boků se mu tentokrát vymstí nedopalkem si přismahne hřbet prstů. Nevydá ani hlásku na víc, čim by dal na jevo bolest. Zmuchlaná cigreta skončí u jeho nohou. ,,Je vám jedno, co si ostatní myslí. Šerif Rodgers by nikdy nikoho nezatknul, kdyby k tomu neměl dobrý důvod. Vám na důvodech nezáleží. Možná je to to, co je v současnosti třeba. Bebsi byla zvláštní žena, okolnosti její smrti jsou zvláštní, zasloužila by si tudíž i zvláštní přístup, někoho, kdo by opravdu stál o to přijít na to, co se stalo. Bez ohledu na okolnosti. Myslím, že to jste vy-" zmlkne, najednou s náramnym zaujetim začínající študovat špičky svejch bot.
,,Vy o to máte nějakej zájem. Je tu snad ještě něco, co byste mi chtěl říct?" určitý podezření ve mně nepříjemně začne hlodat.
,,Ne, pane. Nic, čím bych vám mohl být užitečný. Ale vynasnažím se, udělat vše pro to, abyste uspěl, přísahám," hlesne, když vzhlídne, jeho oči mající zvláštní prosklenej lesk.
,,Vsaď na to trenky, že uspěju, hochu. Ať už se to někomu bude líbit nebo nebude," slib nebo hrozba. Já v plnym módu chvástání.
,,Nic jiného bych nečekal. Děkuji, pane," zaujímá svojí obvyklou předpisově strojenou pozici v pozoru, ruce za zádama, jenom lícní sval mu nezvykle cukne snad v náznaku úsměvu, co já vim.
,,Je váš, pánové," starosta vypochoduje z úřadu s majestátností lva a odpovídajícim postojem vládce nám milostivě předhodí muže v cele, ,,Jako advokát bych vám rád připomněl, že pana Fergusona můžete zadržet maximálně na pouhých čtyřicetosm hodin. Poté, pokud se vám nepodaří nashromáždit patřičné důkazy, jej budete muset propustit. Soukromě, vám doporučím, abyste s vyštřováním jeho osoby nemarnil čas. On není tím, kterého hledáte," doporučí mi. Už sem někdy zmínil, jak moc mi lezou krkem tajemný rádci, který se sice tvářej, že to se mnou myslej dobře, ale neprozraděj ani o chlup víc, co by mohlo bejt skutečně přínosný?
,,Pokud vám tolik záleží na tom, abych neplýtval časem, možná by bylo užitečnější, kdybyste mi řekl, co teda má společnýho s Carterovou, když jste evidentě skálopevně přesvědčenej, že je nevinnej," vybídnu ho. Určitě si z něj nekecnu na zadek, jak by si asi představoval.
,,Lituji to nemohu. Jednalo by se zde o střet zájmů," zamítne. Pravděpodobně je to vzájemný. On si ze mě taky na prdel nesedne. Čích zájmů a jakejch mi samozřejmě neprozradí. ,,Přeji hezký den, pánové," kejvne na pozdrav.
,,O čem to bylo?" Willkins se svojí otázkou počká, až je Wallace bezpečně z doslechu.
,,Řekl bych, že nám právě předhodil svýho chráněnce na hraní, takže si půjdeme hrát," jedna z mála vzácnejch příležitostí, kdy můj zlej úsměv není určenej jemu.
***ooo***
,,Vypadá to, že seš v tom docela sám, mladej, takže bych ti radil začít zpívat," skutečnýho výslechu se nakonec ujmu osobně. Willkins přes všechno svoje snažení nebyl vhodnej kandidát. Z jeho předchozího pokusu a interakce mezi nima, vyplynulo, že ti dva maj společnou minulost a ne zrovna naplněnou respektem. Hádám, že úskalí práce šerifa na malym městě, občas můžete zhaftnout někoho ze svejch vrstevníků, někoho, kdo si vás pamatuje ze školy a nejspíš vás i šikanoval. Jako se to přihodilo mýmu zástupci.
,,Copak je, malej Willi, taťka ti nedůvěřuje dost, aby ti svěřil skutečnou práci pro chlapa?" i teď si ho Ferguson dobírá namísto toho, aby spolupracoval. Willkins je rudej až za ušima a momentálně užitečnej asi jako párátko v hubě bezzubýho.
,,Sedni na prdel a koukej zpustit, co chci slyšet, zmetku!" držíc ho za klopy džísky, hrubě s nim praštim do židle.
,,To je brutalita, budu si stěžovat!" vřískne.
,,Jó to můžeš, třeba na nádraží. Ale to bych tě odsud musel nejdřív pustit, víme? A to neudělám, dokud nevyklopíš, co víš. Nebo taky možná ne. Možná si ji skutečně zabil a shniješ v lochu, jak se ti to bude líbit?" Ani na chvíli nezapochybuju, že má na vrubu něco hodně ošklivýho. Něco tak velkýho, že to dokázalo přimět starostu jít mu na ruku. A souvisejícího s Bebsi, když po její smrti, vlivný ochraně vypršela expirace, zdá se.
,,Nic na mě nemáte. Klidně si tu ještě chvilku počkám a pak mě budete muset pustit, tak jako tak," zpupně se ušklíbne. Docela s chutí bych ho propleskl a za jinejch okolností bych neváhal, jenže to by u toho nesměl bejt Willkins. Třeba, že teď momentálně v jeho rysech můžu číst něco připomínající obdiv směřovanej k mý osobě a docela jistě zadostiučinění, v jeho případě nemůžu spoléhat na kolegialitu, v případě, že bych porušil pravidla, tak výraznym způsobem.
,,Chipe, kamaráde, v tom se právě pleteš. Nejspíš taky nemáš ponětí, kdo sem. Zbejvající čas mi bude bohatě stačit, abych na tebe něco našel. Nemusí to bejt moc, stačí málo, ale dost na to, aby ti to znepříjemnilo život, chápeš?" medově zapředu. Předchozí argument se netýká zastrašování jinýho druhu, nezanechávajícího fyzický stopy.
,,Ta mrcha si to zasloužila. Pokud ji někdo zabil, nedivím se tomu, ale já to nebyl. Máte špatného chlapa. Cokoliv si myslíte, že na mě můžete najít, vám bude k ničemu. Zkuste to a uvidíte. Budete to vy, kdo bude mít život dost nepříjemnej," pravda, že jeho projev postrádá něco z jeho předchozí nafoukanosti, ale zdá se pořád dost přesvědčenej, že jeho ochrana trvá.
,,Drsňák, co? Jak myslíš." Nepářu se s nim, ani když ho vracim zpátky do cely. Fakt je, že v tuhle chvíli toho v ruce moc nemám, čim bych ho mohl správně přitlačit ke zdi, ale hodlám to brzo změnit. Jeden nápad, už se mi rýsuje v hlavě.
,,Vy víte, co máte dělat. Já si jdu něco zařídit," prohodim k Willkinsovi.
,,Pane, někdo by tu měl zůstat, když máme obsazenou celu," podotkne, otravně trvající na pravidlech jako obvykle, akorát o něco míň přesvědčenějš.
,,Hlásíte se jako dobrovolník?" neodpoví, uhne pohledem k zemi. ,,Myslel sem si to. Já mám lepší věci na práci než dělat tam tomu kreténovi chůvu a vy máte svoje povinnosti jinde. Takže to bude, jak sem řekl. Nějaký námitky?"
,,Ne, pane," hlesne. Vlastně se zdá, že se mu dost ulevilo, že nemusí bejt ve společnosti svýho školního tyrana. Dovedu si představit, že někdo s Willkinsovou povahou, musel bejt ve škole řezanej jako žito. Jistě, nejspíš hodně z toho svojí vinou. Takže mě nikdo nemůže podezřívat z projevu sympatie vůči jeho osobě, když ho nenutim zůstat.
***ooo***
Tentokrát, v době oběda, je v pizzerii víc lidí. Stejnej kluk, jako posledně, otáčející se u pece. Přesto, že má napilno, počastuje mě širokym úsměvem: ,,Co to bude?"
,,Dneska tu nejsem na jídlo, přišel sem za vašim šéfem, je tady?" přejdu hned k věci.
,,Škoda, za to posledně, jak jste zametl s Chipem, máte od nás konzumaci grátis," do nás zahrne dvě servírky i kluka, co meje nádobí, ,,říkal jsem jim o tom a jednohlasně jsme se dohodli, že jste teď něco jako náš hrdina," informuje mě, pořád široce se culící, ,,Pan Rattini je u sebe v kanceláři," naznačí kejvnutim hlavou po směru.
,,Jo to je fajn. Když jste mi posledně říkal, že Chip to tu špatně vede, jak jste to myslel?" zeptám se, tehdy jsem tomu nepřikládal žádnej význam, ale teďka jsem ochotnej se chytit čehokoliv, co by mi mohlo pomoct. Chip se určitě netěší oblibě u nikoho ze svejch kolegů, to je daný.
,,Vlastně bych vám to neměl říkat, protože jste taky zákazník, ale o nic nejde. Chip po nás chce, abysme vařili z levnějších, míň kvalitních surovin, protože podle něj málo vyděláváme. Což samozřejmě neděláme, protože pan Rattini by to nikdy nedovolil a pořád má padesátijedna procentní podíl. Ti dva se spolu kvůli tomu hádají. To bych vám taky asi neměl říkat, ale Chip je prvotřídní hajzlík a všichni se bojíme, co by se stalo, kdyby to tu převzal. Tahle restaurace je víc než práce, všichni tu jsme jako jedna rodina a bylo by škoda, kdyby to mělo skončit, chápete?" Jo, chápu ho dost jasně, ale pořád to není dost velkej důvod, abych si milýho Chipa nechal v chládku.
,,Jak moc dobře se znal Chip s Barbarou Carterovou?" chlapec je přímo osvěžující studnice informací.
,,Asi tak normálně," lehce pokrčí rameny, ,,Paní Carterová patřila mezi naše častější zákazníky. Ještě jako poslíček jí možná doručoval nějaké objednávky, ale to nevím jistě, mohl bych se vám klidně podívat," horlivě nabídne. Jistě, co by taky neudělal pro to, abych mu pomohl zbavit se neoblíbenýho šéfa. ,,Vy, myslíte si, že ji zabil, proto jste ho zatknul, že je to tak?" dojde k závěru, oči doširoka otevřený ne úžasem, ale spíš bych řekl nadšením.
,,Je trochu brzo, abych dělal nějaký závěry. Nicméně, když už jsme u toho, a když byla slečna Carterová, tak dobrá zákaznice, všimnul jste si, že by sem chodila s nějakým mužem poslední dobou pravidelně?" Škoda byla napáchaná, tak nevidim důvod, proč nezkusit štěstí.
,,Vlastně ne. Většina jejích objednávek byla na donášku, a když už se tu objevila osobně, tak pokaždé s někým jiným a nezdálo se, že by ti chlapi patřili k tomu druhu, co myslíte. Chci říct, nevypadalo to jako rande, ale spíš pracovní jednání. Přeci jenom, jsme nejlepší restaurace ve městě," dodá s hrdostí.
,,Fajn. Dík. To bude asi všechno," nechám ho jít si po svý práci, s jistotou, že sem z jeho sdílnosti vytěžil, co se dalo. Bebsi určitě nebyla ten typ, kterej by si vodil svoje milence na romantický večeře a ještě k tomu se nechával vidět s nima na veřejnosti, tam, kde ho dobře znaj. Ale nějakou souvislost to mít musí, tím jsem si jistej.

Silvio Rattini, je drobnej stařík, kterej se skoro ztrácí za svým stolem, mezi kupou papírů a staromodní robustní kalkulačkou s kotoučem, do který vytrvale datluje data. Najít ho za otevřenejma dveřma jeho kanceláře, ledasco vypovídá o jeho přístupu ke svejm zaměstnancům. Hluboký vrásky v jeho tváři, pak pro změnu vypovídaj dost o jeho životních zkušenostech. Oheň plápolajících v pořád živim pohledu tmavejch očí, který na mě po zaklepání upře, zas o neutuchající životní energii. Jasnej bojovník s nepřízní osudu už od pohledu, takže až to jednoho nutí se ptát, proč by takovej bojovník, ustoupil nevycválanýmu frackovi Chipova ražení.
,,Dobrý den, potřeboval bych se vás zeptat na pár otázek, měl byste čas?" někdo jako on si určitě trochu projevit respekt zaslouží už jenom kvůli věku.
,,Si, capisce, mé dveře jsou vždy otevřené pro poliziotti," pokyne mi k židli před stolem. V jeho případě, nabídku využiju. Není z těch, na koho bych chtěl hrát přesilovku žádnýho druhu, abych ho přiměl spolupracovat.
,,Asi už víte, že sem včera zatknul vašeho obchodního partnera. Potřeboval bych se o něm dozvědět pár maličkost, se kterejma byste mi asi mohl pomoct jenom vy, coby jeho bejvalej zaměstnavatel a současnej obchodní partner," začnu opatrně. Přeci jen ho nechci vyplašit hned ze začátku.
,,Chip je hodný, pracovitý kluk. Kdyby měl dostatek zkušeností, byl by z něj dobrý abile- obchodník. Musí jen pochopit, že k dobrému vedení podniku potřebuje ne jen hlavu ale také cuore-" poznám, že myslí srdce podle jeho poklepání si na hruďník. Věřim, že jeho slova jsou míněný upřímně, přesto mi neunikne určitá netypická automatičnost, s jakou se zhostil tématu. Jako by jenom opakoval už předtím několikrát omílanou frázi.
,,Byl by z něj- mám si to vyložit tak, že ho z něj neplánujete udělat? S prominutim o Chipovi jsem slyšel dost věcí, ale nic z toho, co by vysvětlovalo, proč byste ho udělal spolumajitelem. Jestli je tu nějakej problém, možná vám můžu pomoct, ale musíte mi říct pravdu," přitlačim, přitom mi nedělá problém nechat do svýho hlasu proniknout patřičnou dávku porozumění. Za svojí praxi sem viděl už dost lidí zahnanejch do kouta nejrůznějšíma metodama, abych poznal, že jednoho z nich mám před sebou.
,,Musím? Nic nemusím!" vzkypí s vrozenym temperamentem, ,,Lidé mluví, voda teče. Je to, co říkám. Schází mu víc cuore, aby věděl, jak jednat se zaměstnanci. Odprodal jsem mu část podniku, protože to byla rozumná volba. Mladí lidé potřebují příležitost. O příležitostech pro každého je přeci vaše země, non é vero?" tvrdošíjně stojí za svým, slova v italštině maj přízvuk zahořklosti, ,,Teď už jděte. Nemám, co bych vám víc o něm řekl, co by vám mohlo pomoci a mám příliš mnoho práce," začne o překot bušit do číselníku stařičkýho stroje.
,,Nesouhlasim, ale budiž. Pokud teda, jak řikáte, proti němu nic nemáte a zaleží vám na něm, lítá v dost velkym průšvihu a tim, že mi řeknete pravdu, byste mu možná mohl pomoct. Chystám se ho obvinit z vraždy Barbary Carterový, chápete?" lehce změnim taktiku, sázející na čest, jakou chlapi jeho věku a ražení vždycky měli.
,,Omicidio? Chip? In nessun caso!" zagestikuluje rozhořčeně, ,,K omnicidio ženy potřebujete cuore-srdce. Chybí mu coraggio e passione, rozumíte?" pustí se do překvapivě plamenný obhajoby.
,,Fajn. Takže co se tady teda děje?" hádám, že někam bych se dostat mohl a čim dál tim víc sílí moje přesvědčení, že tak docela tady něco nesedí. Starej pán je dobrej chlap, to je zřejmý, vždyť co mu bránilo potopit Chipa, jako se to snažil jeho kolega, když sem jim k tomu oboum dal příležitost?
,,Nic, docela nic. Jen věřte, prosím tomu, když říkám, že Chip je innocente. Ale vy jste poliziotto, uděláte si závěry. jaké budete chtít a já vám potvrdím, co budete chtít. Znám codice. Přišel jsem do vaší země z Palerma, když mi bylo šestnáct let. Toužil jsem po lepším životě, jako všichni ostatní a doufal, že nový kontinent bude docela jiný. Ale já jsem pochopil docela rychle, že codice, jsou všude stejná. V mé nové vlasti zrovna tak jako v mé staré vlasti. Mocní vládnou, slabí poslouchají. Tenere a freno la lingua znamená těšit se dobrému zdraví. Nezůstal jsem v New Yorku, jako tolik mých přátel, pokračoval jsem dál v putování stále s nadějí, že bych mohl nalézt, to za čím jsem přišel. Nestalo se. Nalezl jsem ženu, lásku, nové přátele, vše po čem muž může toužit, ale ne to co jsem hledal. Libertá personale, obyčejný muž nemůže být nikdy skutečně svobodný, pokud nechce přijít o to, co má a ví, co je pro něj dobré. Dnes už to vím. Také vím, co se sluší, takže nepůjdu proti codice, nejsem suicida, rozumíte?" ty jeho temný oči mě skoro prosej, abych se snažil pochopit a dál v tom nešťoural. Nemůžu.
,,Signore Rattini," teď by mi možná těch něco málo slovíček, který jsem pochytil ještě v Chicagu, mohlo pomoct, zkusit se mu víc přiblížit a tim si získat větší důvěru, ,,Vy se snažte pochopit, že já nejsem jako žádnej poliziotto, se kterym jste se kdy možná setkal," přesvědčenej, že rozumim a chápu jeho důvody, na tolik byla jeho mlčenlivost dost výmluvná, ,,A pak je tu ještě jedna věc, kterou byste měl vědět, a sice, že starosta dal od Chipa ruce pryč. Už dál není pod jeho ochranou. Nemusíte se bát následků, pokud byste mi něco řekl. Všechno zůstane mezi náma. Io giuramento-?" nejsem si jistej, jestli to, co by mělo doslovně znít, že přísahám, použiju správně, ale asi je to dost, abych ve starcově vrásčitý tváři zpozoroval úlevu. Jenom náznak, že moje tušení bylo správný. ,,Přesvědčoval vás starosta, abyste Chipovi odprodal podíl?" zkusim. Klást tenhle typ otázek by mi asi žádná porota neuznala, ale pro moje účely je to víc než dostačující.
,,Si," zahanbeně uhne pohledem. Moje krev začne vřít za hrdýho muže dohnanýho do krajnosti.
,,Tušíte, odkud vzal Chip peníze? Teda zaplatil vám doufám?" zdá se, že praktiky velkoměstský žumpy došly i sem. Že za celou transakcí byla sviňárna mě nepřekvapí, jenom tak přijít na kloub pravýmu důvodu.
,,No e si. Sindaco nenaléhal, jen za mnou přišel s doporučením, že bych měl prodat. Několikrát. Tam odkud pocházím, když někdo takový přijde s takovým doporučením, neřeknete ne. Nevím, kde Chip přišel k penězům a chytrý muž se nikdy na nic takového neptá, ale zaplatil a vše proběhlo podle regulí," objasní. Hrdej a silnej muž, jehož strach nepřetrval v tváři dýl než na dobu nezbytně nutnou.
,,Máte ponětí, proč by měl chtít starosta pomáhat zrovna Chipovi?" V podstatě spíš tak zauvažuju nahlas. Ani nečekám kladnou odpověď, který se mi skutečně nedostane, jenom reakce v podání Silviova zavrtění hlavou spolu se strohym: ,,No."
,,Uvědomujete si, že pokud ta smlouva mezi váma byla sepsaná pod nátlakem, tak by se dala napadnout a celá ta záležitost odkupu bude neplatná?" Když už mám, pro co sem přišel a vim, že víc nedostanu, nedá mi to. Křivdy jakýhokoliv druhu páchaný na druhejch sem odjakživa blbě nesl, dobrý zjistit, že něco z toho mi ještě zůstalo.
,,New Hope je dobré místo k životu a já jsem příliš starý, abych začínal někde jinde. Giustizia nikdy nepracuje pro debole. To platilo v mé domovině a platí i zde," smutně se pousměje, ,,Náš Pán mě a mé Ethel nikdy nedopřál bambinos. Nemám nikoho, komu bych přenechal podnik až tady jednoho dne já ani ona nebudeme. Možná toto je jeho způsob. Chip skutečně v jádru není zlý. Možná se správným vedením, jednou, za nějaký čas, právě z něj bude někdo, komu bych mohl přenechat svůj odkaz. Každý potřebujeme příležitost někde začít a někoho, kdo by nám to umožnil, non é vero?" opět se pousměje, jemně a laskavě. Vrásky v úsměvu utvořící se mu kolem očí zobrazující nekonečnou trpělivost a laskavost, k jaký může někdo dojít až s odstupem hodně dlouhýho času.
,,No, kdybyste si to rozmyslel a chtěl s tím přeci jen něco dělat, víte, kde mě hledat," zvednu se k odchodu. Upřímně, tenhle druh odevzdanosti a smířenosti s osudem, byl pro mě vždycky zdrojem nepochopení. Určitě, brát věci tak jak ležej a běžej, může někomu přinášet do duše klid a prodloužit život. Ale nechtějte to po mně. Vždycky budu ten druh chlapa, co se nepřestane snažit nepříznivý okolnosti ohýbat k obrazu svýmu, než aby se ohýbal podle nich.
***ooo***

Bez ohledu na to, jak horlivýho obhájce Chip skutečně měl, nechám historii určit, jestli právem nebo neprávem. Zůstává mi nějakejch dvacetčtyři hodin, kdy si ho můžu regulerně podusit v cele, a ty hodlám využít. Ani o hodinu míň. Zbejvá ještě rozlousknout, nějaký podrobnosti, ale to by mělo jít hladce, když mám konečně pádnej argument v rukách, se kterym fracka můžu přetáhnout po kebuli tak, aby začal konečně zpívat. Oh, ano, jistě, mohl bych tuhle epizodu uzavřít ještě ten samej den, kor když už mám představu, s jakym výsledkem se potážu, ale kde by pak byla zábava? Na zábavu teď, když se vracim k svýmu Jimimu, myslim předevšim. Nějakou si zaslouží a hvězdy věděj, že poslední dobou sem ho docela zanedbával.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.