Hříchy otců 7. B

29. června 2017 v 6:53 | Fénix |  Hříchy otců
Dokončení




,,Pojďte dál, příteli, už na vás čekáme," padre mě srdečně uvítá, zavede do pokoje, kde už seděj zbylí členové karetní společnosti. Exkluzivní klub, podle těch dvou dalších chlapů, který už znám.
,,Popravdě, myslel sem, že to dnešní setkání budete chtít odpískat, vzhledem k vaší situaci," opatrně naznačim.
,,Nemohl bych nechat své přátele na holičkách," jeho úsměv působí poněkud křečovitě, ,,Ačkoliv až tu dnes skončíme, vracím se zpět," dodá. Na lepšim světle je ve tváři jasně znát vyčerpání. Snědá kůže má popelavej nádech, kontrastující s tmavejma kruhama pod očima.
,,Spíš byste si měl odpočinout. Při vší úctě, padre, vypadáte jako by vás něco sežvejkalo a zase vyplivlo," nikdy sem nebyl zvlášť diplomat a teď s tím nemínim začínat.
,,Jsem v pořádku, děkuji. A prosím, není třeba být formální, tady jste mezi přáteli," obratně změní téma, ,,Mé jméno je Viktor. Starostu Waldena Wallace, vám nemusím představovat a s doktorem jste se prý také již setkal," oba zmíněný kejvnou na pozdrav, ,,Zbývající člen naší společnosti, se kerým jste hádám, ještě neměl tu čest, přesto patrně nejvlivnější," dopřeje si malej vtípek na účet starosty, ,,je tady náš Tucker VanBuren majitel a vydavatel místních novin," označí asi i nejstaršího z přítomnejch se zelenym štítkem na hlavě značícim, že pro dnešní večer bude zastávat i roli bankéře. Věk má vepsanej ve vrásčitý tváři, držení těla na vzdor tomu vzpřímený a pevnej je i hlas, když promluví, přes doutník v puse: ,,Těší mě," bez většího zájmu, ,,Budeme hrát nebo žvanit?" profesionálnim grifem prohodí balíček karet.
,,Trpělivost je ctnost, drahý příteli," padre ho počastuje laskavym úsměvem.
,,To se vám snadno řekne. Tady těm dvěma dlužim pár proher od posledně," zamumlá stařík.
,,Dáte si s námi whisku?" hostitel se obrátí s otázkou na mě, když všichni ostatní maj svoje skleničky už naplněný.
,,Radši bourbon, pokud bych si mohl vybrat. Bez ledu, díky," na rozdíl od posledně nemám důvod odmítnout drink.
,,Jeden bourbon, už se na něm pracuje," zřetelný obtíže jsou znát, i když Viktor z karafy naplňuje skleničku, ke všemu používá jen jednu ruku, druhou přitištěnou k tělu, těžko určit jestli celou svojí levou stranu šetřící z důvodu zranění paže nebo žeber.
,,Šerif, má pravdu, Viktore, nevypadáte nejlíp," pochopitelně, muj postřeh nemůže uniknout ani doktorovi, kterej druhýho muže sleduje s profesionálnim zájmem a ustaranou vráskou mezi obočíma.
,,Jsem v pořádku," namítne kněz, kterýho ze lži usvědčí zakolísání při chůzi i způsob, jakym se posléze sesune s námahou do židle.
,,Jak myslíte, vyvracet vám to nebudu," zamumlá doktor mající zjevně zkušenosti s tvrdohlavýma pacientama, dost aby věděl, že nemá smysl se dohadovat. ,,Snad alespoň přijmete, když se pro dnešní večer ujmu role hostitele, místo vás," nabídne.
,,To budete velice laskav, drahý příteli," počastuje felčara zase křečovitym úsměvem, ,,Tak na naše setkání," nepatrně přizvedne skleničku k přípitku. Moc bych za to nedal, že musí mít i velký bolesti, který se pokusí utlumit vyprázdněnim skleničky na jeden zátah. Úleva z otupujícího účinku alkoholu, je na něm znát téměř okamžitě.
,,Jestli už ste se vykecali, můžeme začít," zamumlá Tucker nevrle. Řekl bych, že nevrlost bude jeho základní povahovej rys, ,,Hra s pěti, začínáme na dvou dolarech," ještě jednou karty o sebe promíchá, než začne každýmu z nás rozdávat. ,,Doufám, že máš u sebe pořádnej balík, mladej. Nic mi nebude dělat takový potěšení, jako obrat zelenáče z města," bez přetvářky mi naznačí, kde si u něj stojim. Pro někoho jeho věku budu vždycky mladej a nejspíš i "ten z města", i kdybych tady žil dalších dvacet let.
,,Jen přátelská hra," zdůrazní Viktor, přihazující žetony základního limitu k ostatním.
,,Chtěl jsem vám nabídnout, abyste se k nám připojil, již když jsem vám předával úřad, ale jaksi na to nedošlo. Nyní mne tady Otec předešel-" pronese Wallace hlubokym kultivovanym hlasem. Co říct k jeho osobě? Tak jako většina lidí tady, patří už k ikstý generaci starousedlíků, vážený, vždycky dobře situovaný, o čemž vypovídá i to, že za svým jménem má taky římskou číslici. Nikdo neví, kde rodiny jako jeho ke svý prestiži přišli, ale držej si jí. Nezpochybnitelnou, konstantní napříč časem a za všech okolností. On samotnej jako osoba, představuje bez debat to, pro co bylo vymyšlený označení snob. Za všech okolností kultivovanej, vyzařující přirozenou autoritu na míle daleko a na stejnou vzdálenost si držící odstup od ostatních. Dost na vážnosti mu dodává jeho mohutná postava i čelní pleš, kterou nese s důstojností evropskejch šlechticů. Byl dobrej tah, zavázat si ho hned na začátku, protože u většiny místních se těší oblibě a jeho názor tu z pravidla představuje mínění všech. Nemůžu posoudit jestli oprávněně, ale podle všeho by měl bejt z druhu těch vůdců, který se pro svý občany skutečně snažej dělat to nejlepší. Ve městě je spousta míst, který nesou jeho jméno, na jejichž výstavbu nebo vylepšení přispěl z rodinnýho bohatství. Každym coulem politik, takže z vděčnosti se sice zapřičinil, aby muj osobní statut coby šerifa, se ve městě zlepšil, ale rozhodně mu nevěřim, že by si mě přál v okruhu svejch přátel, kde se patně nacházim teď.
Hra běží dál. Doktor odhodí dvě karty a vezme si dvě nový místo nich. Ani s nima se nezdá nijak zvlášť spokojenej. ,,Jak je na tom váš otec, už se mu daří lépe?" zeptá se opět s profesionálnim zájmem.
,,Zdá se, že bychom mohli být na dobré cestě k jeho uzdravení. Přesto se stále neobejde bez mé pomoci. Děkuji, za optání," zdá se, že Viktor se nijak netajil s příčinou svojí nepřítomnosti.
,,Kdybych snad mohl být nápomocný radou či jinak, neváhejte," doktor nabídne. Pravděpodobně, získaná profesionální nutnost, mu nedovolí jinak. Nebo se prostě skutečně snaží bejt dobrym přítelem.
,,Děkuji, jste laskav. Jeho blaho nyní leží v rukou našeho Pána, věříme, že k němu bude milostivý," Viktor poněkud zvláštní formulací, zdvořile, odmítne jeho nabídku.
,,Tři," starosta požádá o výměnu karet spolu s patřičnym obnosem žetonů hozenym pro bank, ,,Jak probíhá vaše aklimatizace, zvykl jste si již na nové prostředí a nové povinnosti?" i jeho otázka bez většího zájmu cílená na mě, odhaluje spíš profesionální než osobní zájem. Pochopitelně, že mu záleží na tom, aby v jeho městě všechno šlapalo, tim pádem i zaměstnanci. Což, ať se mi to líbí nebo ne je fakt, kterej musim uznat, technicky mu patřím. Stejně jako místní park nesoucí jeho jméno nebo budova školy. Ne, že bych mu to přiznal, nebo to mělo vliv na moje chování k němu.
,,Pomalu, ale jistě si zvykám. Myslim, že by se mi tu mohlo začít i líbit. Zdá se, že tu nebude taková nuda, jak sem si myslel. Stačí. Zvyšuju o pět," hra postoupí do další fáze, v ruce mám dvě dvojice, což není moc k výhře, ale aspoň uvidíme, na co maj ostatní.
,,Slyšel jsem," zkonstatuje s ještě větší odměřeností než je jeho běžnej styl. Dá se předpokládat, že vražda by dost zásadnim způsobem zhyzdila čistou neposkvrněnou tvář jeho města, jakou se snaží prezentovat.
,,Když už jsme u toho," nechá se slyšet doktor, ,,Měl jste pravdu, když se vám na tom všem něco nezdálo. Zásah elektrickým proudem nebyl nutně příčinou smrti. Kromě popálenin na těle, měla také značné množství vody v plicích, následkem čehož došlo k hypoxii mozku-" přihodí do banku několik žetonů.
,,Takže co? Utopila se nebo se usmažila?" s netaktností novináře se do toho vloží Tucker. Osobně bych na projednávání takovejch záležitostí volil soukromější místo, ale zdá se, že je jenom málo toho, co by tihle tři před sebou považovali za soukromý.
,,Kdyby nedošlo k pádu vysoušeče do vany, zemřela by tak jako tak," objasní doktor.
,,Mohla dostat nějakej záchvat před smrtí?" Musim vyloučit každou variantu, i když už tu nejpravděpodobnější verzi, mám dávno zkonstruovanou. Jedna ze zajímavostí, co sem postřehl je, absence jakejchkoliv medikamentů v obouch jejich domovech i kanceláři, žádný léky proti bolesti, žádný vitamíny. Nic neřiká, že to nejnutnější měla právě v tý chybějící kabelce. Na druhou stranu, fén do vany neskočil asi sám od sebe, a aby vrah chtěl zmást stopu, takovym způsobem, musel by bejt hodně blbej, aby si neuvědomil, že něco takovýho nevydrží dlouho. Možnost, jak by se tam dostal, by byla nešťastná náhoda, kdy ho strhla z police během záchvatu- hodně, hodně malá pravděpodobnost. Nebo pravděpodobnější, při zápasu o život, když se jí někdo snažil utopit.
,,V její anamnéze nenaleznete nic, co by tomu nasvědčovalo. Pokud narážíte na epilepsii, nebylo by to vyloučené, takové onemocnění se nemusí projevit valnou část života a i po smrti by bylo poměrně obtížné jej odhalit. Tedy v podmínkách, jaké mám já," dodá, ,,Jiná poranění, typická pro takový záchvat chybí. Pokud byste na tom trval, mohl bych zařídit potřebná vyšetření v Star City," opět ochotně navrhne. Neunikne mi Viktorovo souhlasný přikejvnutí. Možná se ale jeho souhlas vztahuje jenom k doplnění jeho skleničky.
,,Myslim, že to už nebude nutný, nechtěl bych zbytečně plýtvat vašim časem," zamítnu.
Tucker silně potáhne z doutníku předtim než na mě upře se zájmem plnou pozornost, ,,Takže, co se jí teda stalo? Počítám, že vy už na to nějakou teorii mít budete?" jeho modrý, věkem vybledlý oči, náhle přímo jiskřej životem.
,,To bych si s dovolenim, zatím nechal pro sebe," odmítnu ho. Po senzaci je hladovej stejně jako jeho kolegové z velkýho města, možná i víc.
,,Bavíme se tu o vraždě, že jo?" stejně jako jeho kolegové z branže má sklony zacejtit stopu krve a držet se jí, líp než ohař, ,,Páni, nepamatuju si, kdy se tu něco takovýho stalo naposled. Musí to bejt tak dvacet let. Jo, určitě. Bylo to těsně předtim než ste k nám přišel, Otče, ale počítám, že tady doktor si to bude pamatovat-"
,,Myslím, že ano. Nebyla to ta vdova- jak jen se- Abottová, je to ona?"
,,Přesně ta. Žila na samotě, jenom se svým vnukem. Vejlupek a potížista už od malička, ale k ní se choval vždycky pěkně. Nikoho jinýho neměli. Ujala se ho, když jeho máma zdrhla kdoví kam a prakticky ho vychovala. Pak jednou, to mu už bylo ňákejch pětadvacet let, jí našli mrtvou. Tejden předtim ji nikdo ve městě neviděl, tak si začali dělat starosti. Tady jsou lidi náramně starostlivý. No a pak ji našli. Hlavu měla dočista rozsekanou na maděru a ten hajzlík se to snažil narafičit tak, že to vypadalo, že na ní ve stodole spadl trám. Váš předchůdce s tim tehdá neměl veliký hlavy drbání, teda hned, když se přišlo na to, že toho jejího vnoučka už tejden nikdo neviděl v práci- tady v kamenolomu-" svoje vypravování podtrhuje šermovánim doutníkem ve vzduchu, vždycky, když je potřeba vypíchnout něco podle něj důležitýho, ,,Rychle si dal dvě a dvě dohromady. Toho zmetka našli až v Pine Bluffu v sousedním okresu, na mol ožralýho, jak celej tejden nedělal nic jinýho než prochlastával úspory tý chuděry. Přiznal se skoro okamžitě, to šerif taky uměl zařídit-,"
Když pominu, jak roztomilý bylo mi naznačovat, že se nemůžu rovnat svýmu předchůdci, něco mě na tý story zaujme. Aspoň trochu. ,,Jak to s nim dopadlo?" Prověřit všechny možnosti.
,,Měl už pár vrubů na hrbu z dřívějška, ještě když byl nezletilej, pokud vim. A vlastně z toho vyvázl docela lacino, ale sedět by měl ještě teď. Takže si myslíte, že to byla vražda?" přehodí výhybku na tu správnou kolej, který se vlastně držel celou dobu.
,,Hezkej pokus," ocenim pozvednutou sklenkou. Musel by si dát víc záležet, aby mě nachytal na švestkách než jenom snažit se rozptýlit mojí pozornost relativně poutavym příběhem.
,,Dáte si ještě?" doktor, vzorně plnící roli zastupujícího hostitele, spolu s přátelskym úsměvem vyslanym mym směrem, nabídne karafu k dolívání.
,,Asi bych neměl," vážně o tom uvažuju s ohledem na to, že by se jednalo o mojí čtvrtou skleničku a já si tak nějak dal závazek, že to nebudu přehánět.
,,Alkohol z rukou lékaře neškodí v jakémkoliv množství," povzbudí mě způsobem, jakýmu se nedá odporovat.
,,Svatá pravda," nechá se slyšet Viktor, co se vzájemnýho skóre týče, pokud sem dobře počítal, má o dvě skleničky před všema náskok. Osobní názor, že má něco silnýho, co přepíjet ať už se fyzický bolesti nebo toho, co mu ji způsobilo týká. Působí zatraceně střízlivě, možná jenom do tváří se mu vrátila trocha barvy. Nemůžu posoudit, jestli zamlklost, jakou doposavaď projevoval je projev nemoci z povolání, kdy je zvyklej převážně naslouchat nebo daná jeho stavem.
,,Na vaše, pánové," počítám, že budu i na řadě s přípitkem, ,,Možná byste mi přeci jen mohli trochu pomoct. Potřeboval bych se spojit s advokátem tý mrtvý, jestli měla sepsanou závěť a v čí prospěch. Na koho bych se měl obrátit?" jak se zdaj, mohli by bejt efektivnější než několik desítek minut trvající hledání v telefonním seznamu.
,,To budu patrně já," s dávkou nezbytný pompéznosti starosta dodá rozšířenej seznam svejch aktivit, ,,Místní notář a smírčí soudce. Pokud má bostonská studia, jsou pro vás dostatečným osvědčením o kvalifikaci," patří k tomu druhu lidí, co vám se stejně kamenym výrazem oznámí, že ste vyhráli v loterii jako, že vám přejel psa. Nemělo by mě překvapit, že má i občanský povolání a nepřekvapilo, že zrovna tohle. ,,Univerzální dědičku jsem již kontaktoval, měla by dorazit z Houstonu do konce tohoto měsíce, vyřídit nezbytné náležitosti. Pokud si s ní budete přát hovořit, mohu to zprostředkovat," docela překvapivě, i on nabídne s vstřícností.
,,Děkuju, za nabídku, nicméně myslim, že to nebude třeba," v podstatě bysme si mohli dát souboj v aroganci, ,,Něco mi říká, že do tý doby, budu mít už docela jasno," koutek mi krátce vystřelí vzůru, než se napiju. ,,Nevidim důvod, proč plašit starou dámu," dodám. Bod. Výhoda informovanosti na mojí straně. Hrome! Vážně si všechno tohle až hříšně užívám a hlavně nevěřim na planý řečičky a vraždící tetičky. Bebsi by se určitě se svým tajnym životem, o kterym mimochodem zdá se, že tu nikdo další neměl páru, nesvěřila svojí příbuzný.
,,Vždy o krok napřed," nevědomky mi potvrdí správnost údajů.
,,Raději o dva," přes skleničku se křivě pousměju opájející se aromatem kvalitního bourbonu stoupajícího mi do nozder, stejně jako momentální převahou nad nejarogantnějšim a nejvýš postavenym hlavounem ve městě. Duel ukončen.
,,Malej momentík-" Tucker se nezdá, že by se měl hned tak k tomu opustit téma, když už mu tou šťavnatou flákotou někdo zamával pod nosem, ,,Takže abysme si to ujasnili; Carterová nebyla zrovna chudinka to tady každej věděl a vy my chcete říct, že všechny ty prachy přejdou na jedinou osobu? Nevím, jak vám, šerife, ale mně to přijde jako motiv-"
,,Žádné spekulace, prosím," Wallace ho ostře přeruší, ,,Skutečně její veškerý movitý i nemovitý majetek přechází na jedinou osobu. S výjimkou její galerie. Podle ustanovení v závěti, její provoz přechází do správy jejích zaměstnanců rovným dílem a čtvrtina zisku opět náleží dědičce," objasní ne příliš ochotně. Je mi jasný, že právě odkryl detaily o kterejch neměl v plánu se šířit, nicméně jako správnej taktik, počítám, že zvolil cestu menšího zla, jak zvídavýho novináře umlčet.
,,Předpokládám, že o týhle maličkosti nikdo jinej nevěděl?" Zkontroluju. Pro formu. Ne, vážně nejsem přesvědčenej, že trojlístek se kterym sem se setkal v galerii, by měl jenom zdání.
,,Ovšem, že ne!" probodne mě pohledem, ,,Pánové, je vám doufám jasné, že do doby uzavření případu, by se nic z toho, co tu dnes zaznělo, nemělo dostat na veřejnost," zazní Waldenův pokus získat alespoň nějakou kontrolu nad situací, ,,A i po té bude nutné k tomu přistupovat s krajní citlivostí. Žijeme v klidném městě, nedopustím, aby cokoliv narušilo pocit bezpečí, jeho obyvatel," tón jakym to řekne, nedává moc prostoru k diskusim. Je zřejmí, že jim cílí předevšim na mě a Tuckera.
,,Nebudu lhát," zamručí podrážděně žurnalista, právem novináře, kterýmu právě byla v podstatě nařízená cenzura.
,,To po tobě nikdo nechce. Jen je rozdíl v sémantice s jakou informaci podáš," vysvětlí starosta trpělivě, jenom změna v intonaci hlasu prozradí, jak moc je mu proti srsti muset před někym obhajovat svůj názor.
,,Říkej si tomu, jak chceš. Nezáleží na tom, do jak líbivýho pozlátka, budeš chtít skutečnost zabalit a kolik ho budeš muset použít, než se pravda pod nim nakonec vytratí docela a stane se z ní jen klubko nepodloženejch spekulací. Čtenáři maj právo na plnou informovanost a nic než pravdu," novinář hájí svůj názor se stejnou zarputilostí. Neústupnost - zřejmě regionální povahovej rys.
Starosta se začne nadechovat k odpovědi než je zastavenej ráznym padreho gestem ruky: ,,Prosím, nehádejte se, přátelé," vyzve oba, ,,Myslím, že k podobným malicherným dohadům bude prostor později až se pravda vyjeví. Zatím bychom se měli všichni usilovat, zde šerifovi, usnadnit cestu za jejím odhalením. Do té doby nevidím důvod, proč bychom si měli hádkami narušovat ani tento doposud přijemný večer," povede se mu znít pevně a současně smířlivě. Skutečná nezpochybnitelná autorita.
,,Omlouvám se, Otče," hlesne Tucker. Něco mi říká, že až teď teprv, se v dohledný době z jeho strany nemusim obávat žádnýho neuváženýho článku, kterej by mi mohl zkomplikovat vyšetřování. Od starosty pochopitelně nic takovýho jako omluva nezazní, ale i on se dost výrazně zklidní, řekl bych.
,,V pořádku," Viktor zformuje rty do opět křečovitýho druhu úsměvu. Ne snad, že by byl neupřímnej, spíš dost olitovává svýho předchozího prudšího gesta. Určitě poraněný žebra, podle toho, jak se víc zkroutí v židli ke straně a sáhne po další skleničce whisky.
,,Kdo je na řadě?" doktor vybídne k pokračování ve hře.
,,Patrně, já. Dorovnávám a zvyšuji o pět," Viktor přihodí další žetony na společnou hromadu. Neunikne mi pohled, jakej si mezi sebou s doktorem vyměněj.
,,Dorovnávám a zvyšuji o dva," starosta se drží při zdi. Zjevně nebude druh hazardéra, spíš ho šacuju na vytrvalýho stratéga, kterej se snaží přimět protihráče ke ztrátě nervů.
Na řadě je doktor, ,,Zvyšuji o deset," obohatí bank o svůj příspěvek. Nejsem si jistej, jestli sem ho správně zahlídnul mrknout na Viktora. Občas sem zažil, že by se dva nebo i víc hráčů domluvili a při hře spolupracovali, za účelem oškubání hejla. Teda tady bych to nečekal a určitě ne u týhle společnosti. No rozhodně to nevypadá na nudnej večer.
,,Jen tam pěkně sypejte, hoši, dneska cejtim v kostech, že mi bude přát štěstí," i Tucker vyrovná sázku, i když s navýšenim se taky drží spíš při zdi.
Na řadě sem já: ,,Dorovnávám a zvyšuju o dalších deset," když už to tak pěkně rozjeli, nevidim důvod, proč se nepobavit. Takhle, akorát s drobnejma modifikacema ve výši sázek, se to ještě opakuje pár kol, dokud skromnym odhadem, hádám, že v banku je něco kolem sto babek. Doktor je ten, co složí karty jako první. Padre ho následuje o kolo pozdějš. Začínám mít podezření, o co tu jde, ale zatím žádný důkazy. Na každej pád v souboji mezi starostou a mnou, nemínim bejt já ten, co to jako první zabalí.
,,Dorovnávám a zvyšuji o dva dolary," oznámí starosta, s kamenou tváří pravýho pokerovýho hráče.
,,Dorovnávám a zvyšuju o jeden dolar," ozve se Tucker, pravdou je, že jemu v hromádce, ze který by mohl čerpat, toho příliš nezbejvá. Taky o moc nepřijde, když bude vykopnutej.
,,Proč ne rovnou o dvacet?" navrhnu. Nemám nejsilnější výherní kombinaci, ale o tom tahle hra vůbec není.
,,Dvacet a pět navrch," zdejší hlava města zřejmě nebude z těch, co by byli zvyklý prohrávat. Jenom drobný, sotva patrní škubnutí lícního svalu, vypoví o jeho rozpoložení, spolu se způsobem, jak jeho žetony s většim rachotem narazej na ostatní.
Skoro epický, jako by celej průběh týhle jedný hry mohl předurčit vývoj našeho pracovního vztahu. Tucker se stane spíš do počtu, jenom stěží s náma držící krok, přesto o nic míň ochotnej se vzdát, než my dva. Nicméně všichni svorně ignorujeme ostentativní doktorovo si pročištění hrdla, který má bejt signálem nevim k čemu a vlastně mě to momentálně ani nezajímá. O zvířatech toho vim málo, ale v podstatě stejný pravidla platěj i u lidí, jakmile jim jednou ukážete slabost a třeba jenom na vteřinu uhnete pohledem, jste ztracený na vždycky. Výše banku se vyšplhá na, pro původně avizovanou přátelskou partii, závratnou částku pětiset babek. Moje je tak nějak něco přes třista. Jistě, už sem v životě přišel daleko o víc, ale to byla jiná doba. Zásoba žetonů je dávno vyčerpaná a dojde na skutečnou zelenou keš.
,,Končím, nejsem blázen," starosta konečně vyměkne a spolu s patrnou dávkou nedůtklivosti- to je asi ten správnej termím,co se používá pro jeho společenskou třídu a je maximálně povolenej projevovat tam, kde my ostatní smrtelníci, bejváme prostě nasraný jako mraky, odloží karty na stůl, lícem dolů, jak bejvá zvykem. Na mě a Tuckerovi zbejvá odkrejt karty, což on s určitou dávkou samolibosti ochotně udělá. Ono v týhle fázy už moc jinýho pro správnýho chlapa nezbejvá, než zachovávat ledovej klid, i kdyby prohrál. Což je i muj případ.
,,Trojice, jedna trojice?" nevěřícně zírám na jeho sestavu, která je jenom o stupeň lepší než moje vlastní přes to momentálně mu dostačující k shrábnutí celýho banku.
,,Štěstí přeje odvážným, zelenáči," s požitkem naposled potáhne ze sežmoulanýho zbytku doutníku a kouř vyfoukne mym směrem. Vstane, ,,Teď když se beze mě na chvíli obejdete, musim se jít trousit. A ať nikoho z vás nenapadne hrabat na mojí výhru. Mám to spočítaný," zahuhlá už po cestě. Nedokážu určit na kolik je to z jeho strany nadsázka a na kolik míněno vážně.
Já taky počítal. Při hře. A moje počty a zákon pravděpodobnosti říkaj, že tady něco neštimuje. ,,S dovolením, padre," natáhnu se po jeho kartách, který pořád ještě ležej na stole před nim. V jeho stavu není tak rychlej a vlastně se mi v tom ani nesnažil zabránit, ačkoliv jeho komplic svůj příděl hbitě uklidil do balíčku mezi ostatní. Zbytečně. Viktorova postupka by stačila k výhře bohatě, i kdyby nikdo další neměl lepší karty. ,,Nechcete mi říct, o co tady jde?" zeptám se právem někoho, kdo právě přišel o tři kila a odpověď by si teda za ně aspoň zasloužil. Těkám pohledem hlavně mezi dvěma spiklencema, starosta se nezdá do celýho komplotu zapojenej, což ovšem neznamená, že by o něm nevěděl. A ti dva se chovaj, jako by o žádnej ani nešlo. Je to smutný sledovat dva dospělý chlapy, zarytě civět na stůl před sebe a mlčet, jako přistižený malý kluci.
,,Povím vám, o co tady jde," zcela překvapivě začne zpívat starosta, ,,Tady ti dva blázni," odfrkne pravděpodobně nejsilnější urážku, jakou mu jeho společenská třída dovolí, ,,vždycky manipulují hru, aby Tucker vyhrál," zdá se víc pohoršenej faktem, že vyhrává někdo jinej než, že se obecně fixluje, ale jináč ho to očividně nechává v klidu.
,,Ne vždycky. Jen několik prvních her," rozhodne se je chabě hájit felčar.
,,Omlouvám se, měl jsem se vám o tom zmínit předtím," Viktor vyhlíží skutečně kajícně.
,,Dobročinnost?" oddtušim. Docela trefně předpokládám, proč by zrovna tihle měli potřebu fixlovat a ještě ve prospěch někoho jinýho.
,,Jeho noviny nezažívají nejskvělejší časy. S nástupem moderních technologií, i tady na malém městě, lidé dávají přednost elektronické podobě získávání informací. Naše takto podané přispění mu pomůže alespoň něco málo vyrovnat finanční ztrátu," objasní Viktor.
V zásadě to chápu. Tucker je z těch lidí, který dělaj celej život jednu práci a dělat ji budou, i kdyby je to mělo zničit. To ovšem nijak nedělá menšim moje naštvání nad mojí finanční ztrátou. ,,To je určitě ušlechtilej záměr, ale pořád je to podvod," předestřu, upřímně překvapenej, že zrovna padre se něčeho takovýho účastní.
,,Především je to směšné!" odfrkne Wallace, ,,To je to, co se jim snažím vysvětlit celé roky," dodá, zřetelně popuzenej, že si jeho dobře míněný doporučení ani jeden z nich nebere k srdci.
,,V zásadě podvádíme mi jeho. Tuckerovo svědomí může být čisté, upřímně věří, že vyhrává naprosto regulerně. Naše svědomí též. Náš Pán je odpouštějící chyb, kterých se dopustíme, za dobrým účelem. Vězte, že mne z celého srdce mrzí vaše ztráta, ovšem nepředpokládali jsme, že dosáhne tak závratné výše-"
,,To je pravda. Tak padesát dolarů týdně každej, víc ne, je suma, která nás dva nezruinuje a jemu pomůže. Ten starý tvrdohlavec, by nikdy nepřijal, kdybychom se mu je pokusili nabídnout napřímo. Nikdy nemá příležitost je znovu prohrát, víme, že je potřebuje, proto se většinou všichni držíme při dalším sázení zpět. Nikdo nemohl čekat, že vy dva tu z toho uděláte Monte Carlo," přisadí si Stanford.
,,Takže si vlastně za to můžu sám," musim se upřímně ušklíbnout jejich logice, ,,Předpokládám, že vy ste v tom nejel s nima?" pokud by se ukázalo, že Wallace mě záměrně vyprovokoval, asi bych to měl vážně problém vydejchat, takhle začínám už pomalu kapitulovat.
,,Ovšem, že ne. Nikdy bych se nesnížil k takové šarádě," odpoví Wallace se vší důstojností.
,,To je právě na tom to nejlepší. Tady Waldenova neochota spolupracovat, tomu dodává ne věrohodnosti, takže si Tucker ničeho nemůže všimnout," vysvětlí doktor s dávkou veselí v hlase.
,,A já bych si vás dovolil požádat, aby tomu tak zůstalo i nadále. Tucker, je velice čestný a hrdý muž, nepřijal by příliš dobře, čeho jsme se byť s dobrým úmyslem, dopustili. Konec konců, pokud budete mít chuť, dostanete příležitost, svou finanční ztrátu snížit. Na svou čest, vám mohu zaručit, že další hry už budou probíhat naprosto regulerně," Viktor se jemně pousměje.
,,Nebudete mi mít za zlý, když v tenhle moment si dovolim o vaší čestnosti pochybovat, že ne?" ušklíbnu se. O čem už vůbec nepochybuju, jsou jeho schopnosti duchovního vůdce. Asi by dokázal pouhym slovem zastavit rozzuřenej dav, když dokázal způsobit, že mě jenom po pár jeho větách už docela přešel vztek.
,,Doufali jsme, že to pochopíte. Ještě bourbon? Na účet podniku," dodá doktor se svojí vlastní verzí širokýho úsměvu.
,,Asi nejdražší chlast, co sem kdy měl," zahučim, přesto přijmu.
,,Berte to coby vstupní poplatek a cennou lekci, co to obnáší jít do spolku s tady těmi," starosta velice elegantně krouživym pohybem pozvedne svojí sklenku ve smyslu něčeho jako přípitku. Zákon mluví jasně, kdo neoznámí trestnej čin a ví o něm je spolupachatel, jako by se ho přímo účastnil. To z něj samozřejmě dělá přímýho spoluviníka jejich malýho podvodu, ať se mu to líbí nebo ne. Vlastně se zdá, že se mu to líbí dost. Bez ohledu na to, že i on přišel o nemalou částku, vypadá teď hodně samolibě spokojenej. Zřejmě udělat ze mě vola, mu bylo dostatečnou satisfakcí, za porážku.
,,Šerif Rodgers o tom věděl?" zeptám se čistě pro zajímavost. Když už tu nejednou byl zmíněnej přízrak mýho předchůdce, nevidim důvod proč ho nevyvolat znova.
,,Samozřejmě, byl jedním z nás," Viktor má opravdu dar slova, pouhou intonací mi dokáže naznačit, že sem svojí zkouškou přešel úspěšně a teď sem pravděpodobně taky jeden z nich. No, jestli je to takový štěstí, o tom se dá diskutovat.
,,Nejen, že o tom věděl, on byl ten, který to vymyslel," doplní doktor. Svym neutuchajícim úsměvem, jako by mojí pozici potvrzoval.
,,Kdo co vymyslel?" Tucker se přišourá zpátky z hajzlíku připravenej zaujmout opět svoji roli bankéře i zvídavýho novináře.
,,Jen tu zatím bavíme našeho přítele šerifa některými historkami, co jsme se s jeho předchůdcem prožili," zareaguje pohotově doktor. Padre ke mně vyšle jeden prosebnej pohled a já mlčky přikejvnu pro stvrzení dohody. Nic víc není třeba. Alespoň co se tohohle jejich tajemství týče, je u mě v bezpečí. Slovo přítel jako by dostávalo hlubší rozměr. Před sebou mám čtveřici živoucích atavismů. Přežitky z časů, kdy slovo znamenalo závazek, mužský přátelství bylo posvátný a jeho vazbu nemohlo narušit docela nic. Tahle na první pohled nesourodá čtveřice se zdá naprosto pospolitá neotřesitelnym způsobem. Zapadá do ní i Wallace, kterej se sice snaží zdánlivě všema silama působit, že to tak není, nicméně nikdy jejich pouto nenarušil tím, že by prozradil jejich tajemství, ačkoliv viditelně je mu proti srsti. Což shledávám všeříkajícím. Ještě přesně nevim, jestli je dobrý znamení, když by mě chtěli přijmout mezi sebe, protože zdravej rozum mi říká, že podobný vazby bejvaj hodně svazující a někdy i život ohrožující, nicméně alespoň pro dnešní večer jsem ochotnej to přijmout. Dát svýmu snad v jednom kuse šrotujícímu mozku oddechovej čas, vychutnat si dobrý pití, poslouchat vesměs zábavný historky, kterejch má Tucker coby novinářskej slušnou zásobu a pozdějš se k němu přidá i doktor se svojí příslovečnou troškou- tady dlužno podotknout a pro mě celkem nezbytnej postřeh, že Stanford si celkem zakládá na korektnosti a nikdy nezmíní nic, co by bylo zneužitelný nebo kohokoliv z obyvatel poškodilo; zkrátka pohodovej večer, kdy i hra se skutečně stane férová, kterej sem rozhodně nečekal, že tady bych mohl zažít. Konec přijde až moc rychle. Společnost se postupně rozejde, až nezůstane nikdo až na mě a Viktora, což je v pořádku, protože on tu je doma, že jo. Jenom mě doprovodí ke dveřím.
,,Ještě jednou se vám hluboce omlouvám," řekne. Pro jednou sem i ochotnej mu věřit.
,,Smekám před váma, padre. Myslim, že jste génius,"
,,Jsem polichocen, ačkoliv nemám nejmenší tušení, o čem hovoříte," zajiskřenim v tmavejch očích spíš připomíná stvoření pekel než sluhu božího.
,,Starosta, doktor a majitel novin," vyjmenuju, ,,Buď jste se pokoušel vymyslet vtip, ve kterym by ti tři účinkovali nebo jste našel způsob, jak ovládat veřejný mínění tou nejefektivnější metodou," ušklíbnu se.
,,Doktor Burton je můj nejstarší přítel ve městě a Tucker je ve skrze příjemný člověk, nemyslíte?" nepotvrdí ani nevyvrátí mojí domněnku.
,,Myslim, že vy jste velice podivnej člověk," kontruju. Zatim se pořád nedokážu rozhodnout, jestli tim dobrym nebo špatnym způsobem. Každopádně se nemůžu zbavit dojmu, že je v něm víc než dává najevo svýmu okolí.
,,Opět, jsem polichocen. Velice si cením své podivnosti," opáčí s mírnym úsměvem, ,,Uvidíme se v neděli? Tedy pokud jste si to nerozmyslel s pomocí mi s týmem. Budu muset opět odjet, nicméně, rád bych vás chlapcům představil osobně. Někteří z nich špatně přijímají změny," vysvětlí.
,,Jasně, počítám s tim a myslim, že to nebude žádnej problém, i když teď si nejsem jistej, jestli se mi tak moc do toho chce. Nerad bych dopadl jako vy," asi jediná možnost, jak by mohl přijít k fyzickýmu zranění je při tréningu, ,,Jak se vám to vlastně stalo?" a jediná možnost, jak se něčemu dobrat je právě teď. Nebo je to to, co sem si myslel.
,,Chlapci jsou docela neškodní. Co se mého zranění týče, možná, že zbude něco času si pohovořit i o tom. Teď, když mne omluvíte, rád bych se před cestou věnoval pár hodinám spánku," velice zdvořile mě v podstatě vyrazí.
,,Dobře. Tak v neděli," potvrdim. Ve skutečnosti sem ani neměl v plánu ze svýho slibu vycouvat. Měla to bejt jenom malá návnada. Mohlo mě napadnout, že někdo jeho ražení, na ní tak lehce neskočí.
,,Budu se těšit. Dobrou noc." I něco tak jednoduchýho jako zavřít dveře, na kterejch poslední minutu víceméně visí, ho stálo znatelný úsilí, skoro v předklonu, druhou ruku opět silně přitisknutou k žebrum. Hádám, že právě vyčerpal veškerý rezervy sebeovládání a jenom o vteřinu dýl prodloužit rozhovor by vedlo k zhroucení jeho masky tvrďáka. Vlastně vyjma sebe, sem potkal jenom málo chlapů, který by tak dlouho zvládali čelit bolesti s takovym klidem. O to pozoruhodnější u někoho, kdo by neměl bejt zvyklej na fyzický nepohodlí. Divnej člověk. Určitě stojící, za bližší prozkoumání.
***ooo***
Předevšim ke svýmu překvapení, domu dorazim v dobrym rozmaru. Uvolněnej a zvláštně spokojenej. To, co původně mělo bejt formální nutnost, se změnilo v celkem přijemnej večer. Ven koncem i poučnej. Jimi už spí a mně trochu na elánu ubere, najít na kuchyňskym stole krabici s půlkou pizzi. Ne snad, že by mě dokázalo rozhodit, když mi někdo věnuje jídlo gratis, který jen tak mimochodem v tuhle dobu celkem bodne, ale fakt, že muj kluk si pravděpodobně původně plánovanej společnej večer s pizzou a filmem udělal sám, způsobí, že žaludek se mi stáhne docela divnym způsobem a já nemám ani nejmenšího šajna, odkud tyhle pocity pocházej. Trochu to připomíná moje starý časy, kdy sem se vracel do opuštěnýho kvartýru, na mě nečekající nic jinýho než k večeři zbytky z předchozího dne a studená postel. Teď je to jiný, ale i tak, pocit nejlíp popsatelnej slovama: jako by se někdo prošel po mym hrobu; v kostech přetrvá.

AN: Aby se nám trochu rozhýbala ta naše FB grupa: https://www.facebook.com/groups/889115927891947/?ref=aymt_homepage_panel anketa o největšího sympaťáka ve vedlejší roli. V případě nízké účasti ji vytvořím i tady ale raději bych, kdyby to ožilo i tam. ;-)

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lizard Lizard | 3. července 2017 v 19:55 | Reagovat

Mnohokrát děkuji za další část a snad i přimhouřím oči nad chybějícím Jimim. :-D
Když tedy bude přimhouřeno nad tím, že dnes to bude kratší, než bývá mým zvykem.
Hodně mě zaujalo, že naše drahá slečna Bebsi zkapala vlivem vody. Pořád si to snažím nespojovat s tou nehodou bezdomovkyně, ale... já vím, jsem s tím hrozná.
Jinak partička mě nijak nezaujala, takže se nebudu rozvášňovat jako u tria (chlapci si přišli k docela velkému majetku, to by byla pecka, kdyby postupně zaklepali značkovými mokasínami i oni). Jen přemýšlím nad tím, jestli se  Springerovi zježily i chlupy na zadku při větičce o tom, že je jedním z nich :-D Plusové body za dobročinnost vůči pisálkovi, který mi ale dvakrát sympatický nebyl, protože předhazoval předchozího šerifa.
A mám několik opravdu divokých teorií ohledně Viktora, od vymýtání ďábla po incestní BDSM. Ha ha ha, jen žertuju. Možná. Nemusel by to být tak úplně jeho otec, že... Nebo je to ukrutný zabiják démonů... nebo jsou to nějaké zvláštní choutky s démonem.
Měla bych víc spát. Rozhodně.
A myslím, že by to měl Springer Jimimu vynahradit, ikdyž to jeho chyba nebyla. Konečně je čas vytáhnout ze skříně svoje staré oblečení ze služby (ačkoliv on i obleček šerifa by stačil) a potěšit Jimíka...
Budu se těšit na další kousek :-)

2 Fénix Fénix | 3. července 2017 v 23:00 | Reagovat

Snaha byla, alespoň na začátku měl Jimi malý vstup, no. Nemůžou být pořád spolu, Springer začíná být populární a občas musí i pracovat. ;-) Nicméně mohu zaručit, že si to v dohledné době vynahradí. ;-) Délka komentáře ba dokonce plně dostačující. Děkuji, velmi. 8-)
Tak je léto, to je normální, že to lidi táhne k vodě. Že obě skáply na vodu to ještě nemusí nic znamenat. Nebo taky může, samozřejmě. ;-)  :-?
(Značkové mokasíny :D to k chlapcům z harému přesně pasuje. :D Počítá se do toho i když je náhodně trefí?)
Třebas si ještě někteří ze spolku v budoucnu sympatie získají, rozhodně můžu zaručit, že ne všichni jsou tak nudní, jak se zdáli. ;-) Chudák novinářskej, ten je taková přímočará upřímná povaha- možná se tím vysvětluje, proč na něj musí pořádat sbírku. :-? Nemyslel to špatně. :D Springer má alespoň nějakou dospěláckou společnost, což mu vyhovuje. Pravda, některé exempláře by na svou narozeninovou párty nepozval- kdyby nějakou pořádal, samozřejmě, ale to on ne, ale strategicky je nadšen. Samozřejmě tajně a kdyby mu veřejné mínění nebylo tam co ty zježené chlupy. ;-) :-D
Tedy, upřímně s takovými teoriemi, zrovna nevím jestli je spánek dobrá volba. :-D
Tedy né, že by se mi nezamlouvali zejména ta BDSM. Přemýšlím, na kolik je ještě čas upravit příběh žádaným směrem. :-? Každopádně, jen tak dál, prosím. Je pěkné, když mi někdo vytváří fantazie o mých postavách. ;-)
Springer bude vynahrazovat určitě, jen  s tou uniformou to zatím vypadá bledě, pořád se do ní nevleze. A Jimík má jasnou předtavu, kompromisy nebere. :D
Ještě jednou děkuji. :-)

3 Lizard Lizard | 4. července 2017 v 21:40 | Reagovat

[2]: Proboha, ještěže jsem natolik neletní typ, že žádné choutky s chozením k vodě nemám. Jen občas když vidím výplatní pásku, tak přemýšlím, že se projdu v kapsáčích a po cestě si do nich nasbírám nějaké ty šutříky (nebo cihly) a zaplavu si. No nic. A nemám vanu, stále mě ovšem ohrožuje ten záchod.
Vidím to na vodníka. Ať se držíme v nadpřirozenu. Zkažený vodník šmírák leze cizím lidem přes odpady do bytu, ale tady spatřil něco, co s ním a jeho výchovou ze starých, dobrý, mravopočestných časů zatřáslo. Takže... takže Bebsi utopil. Zní to nereálně? No ale vemte si, s kým šoustal Springer... a že Jimi byl několik dlouhých kapitol škvarek.
Jestli nějakého chlapce náhodně trefí, tak se z toho už milé město a přilehlé okolí postaví na hlavu a bude se odrážet ušima. Čert vem náhodnost, všichni víme, že od míst, kde mají teplýho šerifa, se Bůh odvrací.
To věřím, že Springer nějakou tu dospělou společnost potřebuje, je to přeci jen starý fotr... jen žert, nezabíjejte mě. Musí to mít hezky rozdělené... tady tyhle, ačkoliv budu věřit v to, že budou i zábavnější. A doma svýho mazlíčka studentíka.
Jedinou narozeninovou párty, kterou by snad chtěl mít, by byla ta s Pracháčem a Jimim v jedné posteli. Nebo podobně něco zvráceného, jenom v párty kloboučkách (kde by je asi měli nasazený?).
Nikdy není pozdě upravit příběh směrem k Viktorovi a důtkám. Ostatně to je zbraň všech nehodných představených. Teda doufám... že mi to utkvělo v hlavě při čtení nějaké knížky a ne při mnohem pokleslejších povídkách z netu :-D ... Viktorovi by to sedlo. Vždyť je nám to všem jasné.
Jen si nedokážu tak nějak ujasnit, jestli chci, aby rozšířil menšinu v tomhle maloměstě nebo mu dáme nějakou Bebsi číslo dva. Ale spíš bych to viděla na nějakého toho pána, no ne... (Aligátor se nenechá takhle zdevastovat žádnou ženskou) Mám dojem, že se obloukem vracím k tomu incestu, asi do toho moc zabředávám.
No vytvářet zvrácené představy o postavách... to mě vždycky těší. Je mi ctí :-D
Achjo, se snad dobrovolně přihlásím, že mu ji přešiji :-? Nebo mu zakážeme cpát se koblihami. Tak.

4 Fénix Fénix | 4. července 2017 v 22:42 | Reagovat

To znám. Taky si občas říkám, že vzít si šutříky jako společnost by nebyl špatný nápad. Nebo, vzhledem k mé povaze, koupel s nimi zprostředkovat někomu jinému. ;-) Jako zrovna dneska. Na štěstí mám úžasné čtenáře, kteří mne od podobných úvah rozptýlí. Za což Ti děkuji. :-) Jen taková poznámka, ono teoreticky zvlášť s malou pomocí by se dalo utopit aj ve sprcháči. ;-) Ba ne, spokojím se aby se po dočtení příběhu, lidé báli chodit na wc- nikdy není jisté co tam odkud vyskočí. :-D  ;-)
Ano, jistě nebylo by divu, tam kde je Springer je možné všechno i vodníci. Nebo, že by byl na opak žárlivým účastníkem Bebsiných her? :-?  ;-)  :-D
Tak na štěstí, kdyby někoho z chlapců trefilo, tak mravopočestní lidé se to nemají jak dozvědět. Pokud by tedy nežvanila jedna jediná osoba, která je s nimi v kontaktu, že, pane starosto/právníku? 8-)
V pohodě, Springer je s tím, že je starý fotr smířený. :-D 8-) Přesně, potřebuje rovnováhu ke studentíkovi a tihle pánové jsou dobří pro jeho ego poněvadž taky občas někde potřebuje být nejmladší. :-D Tedy po pravdě o nich nevím, jestli kdy budou zábavnější, ale každopádně budou mít barvitější soukromé životy, víc než se zdálo. Doufám. :-?

Mám pocit, že důtky jsou taková tradičnější výstroj, ale tedy toť otázka odkud to mám. :-D  :-? Mimochodem odkázek na nějakou takovou pokleslejší povídku by nebyl? :-D ...Viktorovi by to sedlo určitě, jen tedy nevím, já ho spíš vidím na tom bezúrazovém konci důtek, jenže to zas já tak nějak všechny oblíbené postavy i cizí, takže to není směroplatné. Pro potěchu oka čtenářova ho nechám i zmrskat. :-D Tedy mám pocit, že jedna Bebsi bohatě stačí na celý okres. :-D Tedy jak a vůbec to mají s tatíkem, to samozřejmě neprozradím. Momentálně. ;-) Zabředávat do incestu náhodou vůbec není špatné. :-D
No mě je ctí a potěšením si o těch představách číst protože není lepší pocit pro autora, když jeho představy vzbuzují představy. ;-)
Ono by to nechtělo ani moc, jen trochu popustit sako. ;-)Jako psst, čistě mezi námi, Springer už koblihy omezil a dokonce učinil ještě další překvapivá opatření. ;-)  :-D

5 Fénix Fénix | 5. července 2017 v 15:13 | Reagovat

[3]: Přesně. Narozeninovou párty jedině s Pracháčem a Jimim. (Čepičky by měli pochopitelně tam, kde se nosí obyčejně, neboť pro jiné partie by měl lepší využití. ;-) )

6 Miki Miki | 11. července 2017 v 10:16 | Reagovat

Tak zatím nemám přečteno, ale hlásím, že se na to chystám. :-) Snad ze sebe později vypáčím i nějaký smysluplný komentář k ději. ??? Jenom aby bylo jasno, že tu jsem. 8-)

7 Fénix Fénix | 11. července 2017 v 11:21 | Reagovat

Děkuji, děkuji. Si vždycky dělám starosti, když počítám komentující čtenáře a zjistím, že jeden chybí. :-D
Budu se těšit. 8-)

8 ell ell | 23. července 2017 v 21:19 | Reagovat

Ačkoliv je téma "poker" pro mě nudné a nic neříkající, snad jen, že je čtvrtek :-D neb jsem ho nucena tento den vždy ráno sledovat a naprosto ho nechápu ani s tím nehodlám začínat 8-) , kapitolka byla poutavá a náš detektiv se dostal mezi horních "deset tisíc", ukáže se jestli konexe, zde získané mu budou ku prospěchu, či naopak je za sebou potáhne jak svazující kouli na noze :-? a bude pod přátelskou kuratelou.
Zdá se, že večer s Jimmim je mu stále milejší než všichni vlivní města. :-D

9 Fénix Fénix | 23. července 2017 v 21:48 | Reagovat

Přiznám se, že pro mne to není též tak docela blízké téma a byl celkem záběr vydedukovat nějaké použitelné detaily do příběhu; na druhou stranu v reálu by to mohlo být o něco zajímavější než v telce. :-? Plně chápu averzi, tam z toho mám většinou chuť ohlížet se po hřebíku, kterým by bylo možné si provrtat spánek, což jako činnost shledávám mnohem zábavnější. :-D Velice mne tedy těší, že kapitola takové nutkání nevyvolávala. 8-)
Ano, náš asociální detektivní živel se začíná propracovávat mezi elitu. K čemu mu to bude toť otázka. :-?
On o tom snad někdo pochyboval, že by raději trávil čas se svým kolouškem? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.