Hříchy otců 6.

5. června 2017 v 0:38 | Fénix |  Hříchy otců
Zdravím přátelé, je to už opět delší čas, že? Práce, život, tvůrčí krize, však to znáte. Snad bude jako dostačující omluva trocha Jimi-roztomilosti na začátku téhle kapitoly? Děkuji všem komentujícím u poslední i věrným, kteří mi svou zachovalou přízeň projeví komentářem u této.
Za betaread opět, jako vždy, velký dík Janě.


6.kapitola
Když se ráno dostanu domu, je už dávno světlo a Jimi vzhůru. Dokonce oblečenej a chystající si snídani.
,,Když jsem se vzbudil, byl jsi pryč, nevěděl jsem, že se vrátíš," má nutkání se omlouvat, že pro mě nic nemá.
,,Nevadí. Klidně si nabídni taky," položim na stůl sáček s čerstvym pečivem a krabici s koblihama. Stavit se na zpáteční cestě v pekárně a u Lucy určitě nebyl špatnej nápad.
,,To vypadá líp než cerealie, co jsem měl v plánu," Jimi se hladově ještě ve stoje vrhne na koblihy, ,,Ftal si dřiv, aby si obstaral snídani?" zahuhlá s plnou pusou.
,,Ne, to byl jenom takovej bonus. Zavolali mě k případu. Odjel sem brzo ráno. Začíná se nám to tu pěkně rozjíždět, už druhej smrťák. Nějaká Carterová, říká ti to něco?" Nechám ho se živit a jmu se připravovat si kafe. Upřímně, vlastně mi to chybělo. Dorazit domu nad ránem z případu, starat se sám o sebe. Přijdu si víc ve svý kůži než za dlouhý tejdny. Nic proti Jimiho péči, ale pořád si teprv zvykám, že už nejsem sám.
,,Kunsthistorička?" narychlo polkne sousto.
,,Asi. Znal si jí?" Jimi už se jednou ukázal jako užitečnej zdroj informací.
,,Slyšel jsem o ní. Nějaká toho jména vedla velkou galerii ve Star City, chtěl jsem, že bysme se tam někdy mohli podívat," vysvětlí. Jo. Devadesát devět celých devět desetin procenta to bude ona.
Už s hotovym hrnkem kouřícího životabudiče si sednu ke stolu. ,,Pojď sem, přeci nebudeš jíst ve stoje jako kůň," poklepu si na stehno. Jistě, máme víc než jednu židli, ale Jimiho společnost mi zoufale chyběla. Samozřejmě, že mi vyhoví. S rukou kolem mýho krku, přitáhnu si ho ještě blíž, z jeho rtů si ukradnu jeden sladkej polibek na přivítanou. Doslova sladkej, jazykem slízávám posypku z koblih ulpělou kolem i z jeho úst. ,,Mohli bysme tam, víš. Já budu muset jet do Star City služebně trochu se porozhlídnout v tý její galerii a ty bys mohl jet se mnou. Mohli bysme tam zůstat přes noc, něco podniknout, jak jsme se o tom včera bavili," svoje svádění ho na špatnou cestu podpořim polibkama na Jimiho šíji.
,,Nemůžu," vzdychne, nastaví mi víc kůže k dráždění, ,,Píšeme test z angličtiny a zítra to nebude o nic lepší. Musím se učit," namítne.
,,Zvládneš to i bez učení. Je to jenom letní škola, nemusíš bejt nejlepší," pokračuju v úloze pokušitele.
,,Mám, co dohánět," opáčí. Jistě, muj milenec bere doplňování si svýho vzdělání naprosto zodpovědně. Až moc na muj momentální vkus.
,,Už si se nějak rozhodl s tou vejškou?" spasit by ho přede mnou mohl asi jenom pádnej důvod nutnosti dobrýho prospěchu.
,,Ještě ne. Je to složitý," čelo si opře o moje, ,,Je to docela děsivý, když by to mělo bejt reálný. A nejsem si jistej, jesti bysme to oba dva zvládli. Už takhle máme na sebe mnohem míň času než bych chtěl. Nechtěl bych si brát půjčku, protože nevim z čeho bych ji v budoucnu splácel. Musel bych si najít práci aspoň na pár hodin, abych si mohl dovolit školný a další věci. Nejsem si jistej, jestli bych zvládl ten zápřah a už vůbec ne tím, jestli bych na to měl-" samý pochybnosti. Kdybych jenom nevěděl, jak moc o to stojí.
,,Poslouchej, můžu ti říct něco, co by ti možná mohlo trochu usnadnit rozhodování. Chápu, proč to tvoje máma nevytáhla při večeři, ale když jsme spolu mluvili před tím, řekla mi, že stejně jako pro tvoje bráchy a jako i pro Hell, existoval pro tebe studijní fond. Ta věc, co rodiče zakládali, když se každej z vás narodil, když si odešel, neutratili z nich ani cent. Existuje pořád. Řekla mi, že ty peníze budeš mít k dispozici, ať už se rozhodneš jít studovat nebo ne. A tvuj táta s tim souhlasí. Vlastně asi by ti je dal radši jenom tak do začátku než na tuhle školu, ale chce ti je dát. Mělo by to pokrejt náklady až do konce. Nemusel bys řešit práci." Vzhlídne ke mně, skutečně překvapeně novinkou. Na sotva postřehnutelnej moment jeho oči zazáří. Cesta ke svobodě, normální život se všim, co maj ostatní. Zaznamenám boj v jeho črtách, než nad klukem plnym snů a přání převezme vládu muž.
,,Nemohl bych si od nich-"
,,Psst!" bez nějakýho zvláštního rozpakování mu pusu sešpendlim palcem a ukazovákem k sobě, ,,Napadlo mě, že budeš moc hrdej a nebudeš si chtít od nich nic vzít. Takže sem s tim počítal. Tohle je to místo, kdy ti oznámim, že i bez peněz od tvejch rodičů, na který ti jen tak mimochodem přiznávaj nárok, to zvládneme. Trochu sem se informoval, na účtu je dost peněz, aby to stačilo na první semestr a než to bude třeba řešit dál, přibudou další. Neplatíme činži ani hypotéku a není to tak, že by tady bylo za co nějak extra utrácet. Když trochu snížim svoje náklady na cigára a hazard, pořád si budeme žít slušně," umožnim mu znovu mluvit, protože má právo na námitku, kterou tak nějak očekávám.
,,Tohle taky není řešení. Už tak se cítím dost mizerně, že mě živíš. Nemohl bych to po tobě chtít. Je to tvůj plat, mně nepatří ani cent. Uvědomuju si to," o co míň zní odmítavě k celý myšlence, o to víc zní poraženecky k otázce našich celkovejch finančních vztahů. Já o tom nikdy neuvažoval a vlastně až doteď mě nenapadlo, že by to mohl až tak hrotit. Osobně sem na tom nejlíp, kdy sem ve svým životě byl. Mám konto, na který v pravidelnejch intervalech chodí pravidelná suma, prakticky nulový náklady, Jimi od něj automaticky dostal druhou kartu na výdaje na domácnost a cokoliv dalšího něřešim.
,,Víš, že to tak neberu, ale pokud to chceš takhle, můžeš to brát jako půjčku. Osobní investici, kterou mi vrátíš, až z tebe jednou bude slavnej malíř. Mám nárok investovat svoje prachy, do čeho uznám za vhodný, že jo?" uchýlim se k drobnýmu fíglu, i když snad ani ten by nebyl třeba.
,,Co když nebudu slavnej malíř?" Jimiho pobavení nad mym snílkovstvim je jeho jediná reakce, což je dobrý.
,,Tak mi to vrátíš z něčeho jinýho. O to nemám strach. Každopádně už jenom život na koleji je něco, co by si měl každej kluk prožít, stojí za každej dolar. Všechny ty kalby, nový přátelství," vyslovit poslední část mě bolí víc, než bych si byl ochotnej připustit. Jimi mi odejde, nechá mě samotnýho a možná narazí na někoho lepšího a nebude mít zájem se vrátit. Přesto všechno sem ochotnej ho podpořit, jak jenom to půjde. Má nárok na svůj život. A mně na něm záleží dost, abych mu ho umožnil.
,,Nebyl bych na koleji. Dojížděl bych. Uvědomuju si, že by to byl záběr, ale vážně si myslíš, že bych vydržel delší dobu bez tebe?" vezme mojí tvář do dlaní, zpříma se mi podívá do očí, ty jeho nezračící nic jinýho než upřímnost a nezkonalou oddanost, ,,Věříš, že bych dokázal vyměnit kalby, za naše společný snídaně a cizí lidi za sex s tebou? No tak, ani ty nemůžeš bejt takovej blázen, abys tomu věřil. Jsi to nejlepší v mym životě a za nic bych tě nevyměnil. Teď ani nikdy jindy," iniciativně mě políbí. Na tyhle vyznání je rozhodně lepší než já.
,,To zní jako plán. Takže máme dohodu?" snažim se působit lehce, i když mám pocit jako by mi srdce svírala železná pěst.
,,Uvidíme, ještě nemám ani všechny zkoušky," už nezní ani zdaleka tak odmítavě, jako na začátku. ,,A mít nebudu, když mě nepustíš," dodá, což odmítavě v určitym smyslu zní.
,,Od kolika začínáte?" hned tak se nemínim vzdát aspoň malýho odškodnění.
,,Klasicky od devíti. Vlastně už bych měl vyrazit, než mi ujede autobus," chystá se vstát, což mu pochopitelně zamezim. Chci ho teď ještě víc než předtim.
,,Odvezu tě. Stejně tam mám cestu a ušetřenej čas bysme mohli využít k něčemu přijemnýmu," prstem mu zlehka náznakem vystoupám po stehně vejš.
,,Pak jedeš do Star City?" zeptá se, zdánlivě imunní vůči mojí snaze. Jenom zahučim v potvrzení, pusu moc zaměstnanou dobíránim si jeho klíční kosti.
,,Kolik jsi spal? Měl by sis odpočinout před cestou," starostlivě a docela vážně se dotkne mojí tváře.
,,Asi dvě hoďky, ale sem docela fit, můžu ti to dokázat," ubezpečim ho docela upřímně. Nevim jestli je to víc Jimim nebo konečně případem k řešení, ale cejtim se tak plnej energie jako dlouho ne.
***ooo***
,,Tak jo. Teď je to dokonalý. Definitivně si připadám jako starej zvrhlík prznící nebohýho školáčka," zamanévruju bourák na volný místo parkoviště New Hopeský školy. Soudobý auta a jejich ještě mladší majitelé všude okolo. I těch pár rodičů, co dovezli svoje menší ratolesti, je od pohledu mladších než já. Zatraceně! I většina učitelů tu vypadá mladší. Jimi s batohem na podlaze mezi nohama muj dojem ještě utvrzuje.
,,Možná bych ti tolik nepřipadal jako školáček, kdybys mě někdy nechal řídit. Pak by sis třeba uvědomil, že věk na to mám dávno," ušklíbne se Jimi.
,,Věk možná, ale zkušenosti ti chyběj. Pokud chceš řídit, opatříme ti nějakou plečku na trénink, to už ti navrhuju delší dobu, ale můžeš zapomenout, že bych do tvejch nezkušenejch rukou svěřil svýho miláčka," demonstrativně láskyplně pohladim palubní desku, ,,A ještě chtěl bejt u toho jako spolujezdec," dodám. To posledně, kdy jsem Jimimu svěřil auťák, byla skutečně výjimka.
,,Abych si to ujasnil, do mejch nezkušenejch rukou svěříš svůj penis, ale svůj volant ne?" pobaveně, nadzvedne obočí.
,,Správně. Protože život je otázkou priorit. Tohle auto je veterán, dokonalej artefakt americký historie s nevyčíslitelnou hodnotou, což s veškerou pýchou o svým péru říct nemůžu," objasnim zcela samozřejmě.
,,Věc úhlu pohledu. Myslím si, že tvoje péro je taky unikátní kousek," kontruje Jimi.
,,Nešplhej, stejně ti to nebude co platný," ušklíbnu se.
Jimi v sobě chvilku dusí smích než vyprskne: ,,Nemůžu uvěřit, že máme tuhle konverzaci! Jak se mám teď k čertu soustředit na test, když budu myslet na tvoje péro!" v předklonu prsty zatíná do palubky.
,,Zkus myslet na to, co všechno ti udělám se svým pérem, když ten test zvládneš," sugestivně zavrnim, ,,Je to dost motivující?" hřbetem prstů mu přejedu po tváři.
,,Hmmm, myslím, že jo," vzdychne. Je jenom fér, pokud sem právě do jeho mozku dostal nějaký nevhodný představy, když já ho ze svý hlavy nemůžu dostat celý dny.
Palcem proniknu mezi jeho dokonalý, žádostivý rty, mapuju zuby, dásně, mokrou špičku jazyku, kterej zcela reflexivně nasaje a začne vést protitahy vůči cizímu tělesu. Moje rty s každym dalšim slovem hladící lasturu jeho ucha, ,,Tak teď buď hodnej chlapeček a hezky se uč," zašeptám.
,,Ano, pane," pouhý dvě slova, kterýma teď má moc mě dovést k absolutnímu šílenství toho dobrýho druhu. A on to dobře ví. ,,Myslím, že se ti líbí představa, kazit nevinnýho školáčka," odtáhne se s naprosto drzym úsměvem.
,,Myslim, že nevinnej školáček není tak nevinnej a spíš zkazil mě," oplatim mu, něčim, co je v zásadě pravda. Před Jimim, nikdy sem si nedovedl představit, že určitý věci by mě mohly rajcovat. Nebo možná sem je měl v sobě vždycky, ale on byl ten, kdo je ve mně probudil a udělal z nich pro mě něco jako drogu.
,,Myslím, že rozbitý rozbít nejde," zazubí se s pocitem konečnýho vítězství.
..Pojď sem, ty spratku," přitáhnu si ho do pořádnýho polibku. Pokud není jiná možnost, jak vyhrát debatu, nezbývá, než umlčet oponenta jinak. Možná, že muj mladej milenec nade mnou dokáže získat převahu v hodně aspektech, ale pořád sem někdo, kdo ho umí jenom líbánim připravit skoro o rozum. O čemž svědčí i fakt, že mi prsty divoce zatíná do hrudi přes triko a vytrvale se mi začne snažit vysápat do klína.
,,Najděte si pokoj!" kdosi zahuláka.
,,PO-KRA-ČO-VAT-," vyskanduje hlouček střídavě ječících puberťaček jenom kousek od nás. Nevýhoda, když máte kabriolet.
,,Ty jsou z mýho kurzu, díky," Jimi se kysele ušklíbne na jejich adresu.
Zato já se na něj zaculim přímo medově: ,,Nemáš zač, zlato. Aspoň teď budeš víc populární," přejdu v úšklebek.
,,Debile," ještě jednou mě políbí.
,,Plav a nezapomeň, co sem ti řikal," neodpustim si, lehce plesknout jeho prdelku, když se konečně odlepí ze sedačky. Jenom malej závdavek toho, co na něj může čekat večer, když se bude snažit.
Nadhodí si bágl na rameno, vrhne po mně poslední úsměv, ,,Večer." Připojí se k čekajícímu hloučku, kde se mu dostane nadšenýho přivítání. Zdá se, že ne všichni v tomhle městě mají zkostnatělý myšlení, ba přímo pro některý respektive některé, je Jimi něco jako hvězda se zvláštním magnetismem. Což dávaj najevo všelijakym oždibovánim ho, upravovánim a hlavně spoustou hihňání. Nemyslim si, že by byl na takovou pozornost zvyklej, ale nezdá se, že by mu vadila. Už z povzdálí můžu pozorovat, jak s úsměvem odpovídá na jejich jistě šťouravý otázky, i když se trochu červená, můžu říct, že se baví. Možná by mi to mělo vadit, ale ne. Cokoliv, aby byl šťastnej. Počkám, až mi zmizí z dohledu úplně a vydám se už povědomou cestou. New Hopeská střední není zas tak velká, i když na tak malý město je tu celkem solidní zastoupení mladý generace.
Najít toho správnýho ometáka mezi jemu podobnejma nebylo tak složitý. Jeho ksicht i se jménem se na mě šklebil na fotce hned z vitríny s trofejema. Vítěz matematický soutěže za poslední dva roky- měl sem pravdu, když mě hned napadlo, že Bebsi byla ta, co ho pravděpodobně připravila o věneček. Trocha doptávání dál a měl sem i správnou třídu, kde by měl momentálně bejt. V podstatě je to úžasný, že se jim tu po škole může poflakovat cizí chlápek a vůbec to nikoho netankuje. Jelikož tu zatím nejsem oficiálně, bylo třeba počkat do konce hodiny a pak až si ho odchytit. Klasickej šprt, nenápadnej, tichej, asi ne moc populární, ve třídě zůstal poslední, což mi vyhovuje.
,,Na slovíčko, mladej," zavřu za sebou dveře, abysme měli soukromí.
,,Co-co potřebujete?" začne narychlo sbírat věci, co mu leknutim popadaly na zem, přitom se jebne hlavou o lavici, ,,Neměl byste tu být," upraví si sklouznutý brejle, přitom si masíruje naražený čelo. Rozklepanej připomíná neurotickýho ratlíka, co štěkat je jeho první reakce při strachu z většího nepřítele.
,,Klídek, jenom si trochu pokecat, zatím," dodám. Odkreju hvězdu ukrytou pod bundou. Pro dnešek sem si vybral civilnější vzhled, protože nic z toho, co se chystám dělat nebude oficiální, ale on potřeboval předem vědět, že nejsem nikdo, kdo by ho bezdůvodně ohrozil. I tak vypadá zralej na mrtvičku.
,,Mám průšvih?" hlas se mu zhoupne o oktávu vejš.
,,Přijde na to. Sedni si a ptát se budu já," vybídnu ho. Bez okolků poslechne přitom se stihne ještě jednou jebnout pro změnu do kolene. V duchu zavrtim hlavou, protože nechápu, co na tomhle kousku mohla zralá žena Bebsina ražení vidět. Zase chápu, že v nejvyšší nutnosti. Asi není přímo ošklivej. Černý vlasy tvořej kontrast k růžovejm hezky tvarovanejm rtum, na svůj věk má čistou pleť a včera večer byl líp oháknutej než v současnosti příšerný kostičkovaný košili s nezbytnou zásobou propisovaček v kapsičce. Taky má docela velký ruce zakončený štíhlejma prstama, který v současnosti ležej propletený v podivnym chumlu na lavici, jak se snaží, ne moc úspěšně, zakrejt nervozitu.
,,Včera na plese, byl si s Bebsi- Barbarou Carterovou, nesnaž se zapírat, to vim. Byl sem tam taky a viděl sem tě s ní," zarazim ho, protože na vykrucovací tanečky nemám čas ani chuť. Mlčky přikejvne s viditelnym poskočenim ohryzku. ,,Co se dělo pak a kam ste šli potom?"
,,Ni-nic se nedělo," vychrlí podezřele rychle, ,,Jenom jsme si chvíli povídali u ní v autě a pak přijela moje máma a jeli jsme domů," doplní.
,,Kolik ti je?" začínám si myslet, že sem na docela špatný stopě, i když u těhle tichejch nenápadnejch týpků, jeden nikdy neví.
,,Sedmnáct, pane," předpisově odpoví.
,,Takže, o čem si může povídat sedmnáctiletej kluk s čtyřicetiletou ženskou?" pokračuju.
,,To je soukromé," sklopí oči, červenající se tváře ledasco napověděj o povaze jejich malýho rozhovoru, ,,A vůbec, nesmíte se mě ptát na takové věci," dodá určitě ne tak přesvědčeně, jak to má vypadat.
,,Myslim, že moc koukáš na telku, chlapče. Tohle není oficiální výslech, ale jak chceš, můžu tě oficiálně předvolat, pak bys měl právo u toho mít maminku, tvojí odpověď z tebe dostanu tak jako tak, ale počítám, že před ní, by se ti chtělo mi odpovídat ještě míň. Takže to necháme tak, že si tu zatím povídáme jako dva kamarádi," tvrzení podpořim tim, že si přisednu na vršek bližší lavice, což má v zásadě opačnej efekt než uvolněnou atmosféru důvěry, ale to taky není od věci. ,,Takže ještě jednou, o čem jste se bavili?"
,,Chtěla se mnou mít sex," rezignovaně kuňkne.
,,Tys nechtěl?" upřímně se divim, hádám, že od mejch časů se doba změnila.
,,Ano. Ne. Tedy nejdřív ano, ale pak ne. Nebylo by to správné," tváře mu přímo hořej a k očnímu kontaktu bych teď nejspíš nepřinutil už ani mířící na něj kvérem.
,,Proč ne? Byla pěkná ženská určitě by to stálo za to," trochu ho popíchnu.
,,A milá. Moc holek o mě nemá zájem, ale já si myslím, že něco takového na poprvé by měl člověk zažít s někým, ke komu něco cítí a taky jsem dostal strach," neochotně přizná.
,,Jak na to zareagovala?" dovedu si představit, že dočkat se druhýho odmítnutí za večer, muselo zamávat i se sebevědomim někoho takovýho jako Bebsi. Asi něco po čem si chce ženská dát minimálně skleničku vína, koupel a vykašlat se na celej svět.
,,Moc nijak. Jen řekla, cituji: Že jsem pitomý ucho, ale kdybych se někdy rozhodl chovat jako muž mám jí zavolat," z kapsy pláťáků vyloví sežmoulanou vizitku a podá mi jí. Bebsi s ničim nedělala štráchy, vizitka je běžná s jejím jménem i názvem galerie plus předpokládám, že soukromý telefonní číslo. Tohle udělá asi jenom někdo, kdo se nestydí za to čim je.
,,Naštvalo tě to, co ti řekla?" ještě to zkusim.
,,Ne, byl jsem rád. Máma na mě už stejně čakala, nevěděl jsem, jak bych jí vysvětlil, že jsem byl někde pryč," odpoví už o poznání klidnější, jako by z něj zpovědí něco spadlo.
,,V kolik to bylo?" zbejvá už asi poslední otázka.
,,S paní Carterovou jsme odešli hned po vyhlášení krále a královny, to bylo o půlnoci. Chvíli na parkovišti, řekl bych tak dvanáct dvacet, víc ne. Určitě to bylo dvanáct dvacet. Máma měla v autě zapnuté rádio, Šílenej Willie zrovna dával reklamní blok, reklamní bloky jsou ve dvacet, ve čtyřicet a v celou," obeznámí mě s přehledem. Asi je na tom něco zneklidňujícího, když kluk jeho věku má přehled o vysílání regionálního rádia, ale nic, co by se mě nebo případu týkalo.
,,Dobře. Když si byl s paní Carterovou," zvláštní titulování někoho s kym měl málem sex, ale nic proti, ,,Stalo se ještě něco? Něco, co by se přímo netýkalo tebe nebo vás dvou, ale bylo by to nějakym způsobem zvláštní, rozumíš?" Hranice mezi svědkem a podezřelym bejvaj tenký, někdy maj tendenci se i prolínat v obou směrech.
,,Asi ano. Ještě na plese. Někdo jí volal, myslím. Nezvedla to, ale když viděla číslo, byla naštvaná. Potom jí poslal i několik zpráv. Řekl bych, že to byl ten samý muž. Když jsme byli v autě, telefon vypnula úplně," celkem se rozpovídal, což u těhle typů bejvá běžný, vždycky se dá hrát na jejich potřebu vlastní důležitosti, pokud se nejedná o jejich osobní zónu pohodlí.
,,Proč myslíš, že to byl muž?" jeho postřeh mě docela zaujme.
,,Měla ten výraz. Víte, ten samý, co mají holky, když je chci někam pozvat, chápete, co myslím?" začne se snažit.
,,Myslim, že jo. S tím telefonem pak udělala co?" docela důležitá informace. Pro mě. Kluk se nechápavě zamračí.
,,Uložila ho zpět do kabelky, co by s ním měla jiného dělat?" zřejmě se uvolnil dost, aby mi mohl naznačit, že sem docela idiot, kladoucí podle něj, docela idiotský otázky.
,,Takže tu kabelku i s nim měla u sebe celou dobu i v autě?" celkem je mi šumák, jak na něj působim, důležitý je pro mě dobrat se správnýho bodu.
,,Samozřejmě," odvětí.
,,Děkuju ti. To bude asi všechno," zvednu se k odchodu. Mám všechno, co sem chtěl a něco navíc.
,,Proč jste se mě vlastně na ní ptal? Nechtěl bych, aby měla malér. Tedy uvědomuju si, že to bylo špatné, ale k ničemu mezi námi nedošlo. Vážně," naléhá jako skutečně slušnej kluk. Nemyslim si, že by chápal závažnost celý situace, jenom se jako správnej gentleman tady z těch končin, stará o čest dámy.
Teď jde o to, jak mu citlivě sdělit, že jeho dáma je už tuhá. Citlivej přístup je to hlavní. ,,No, synku, řeknu to asi takhle, další příležitost si s ní vrznout, mít asi nebudeš. Zbytek se nejspíš dočteš ve večerních novinách. Nepochybuju, že uvědomělej kluk, jako ty, čte noviny. Pokud ne, jednou udělej výjimku," fajn, nikdy sem o sobě netvrdil, že sem nějak enormně empatickej druh policajta, že jo, ,,Jo, a nebyla to tvoje chyba. Asi. Pokud jde o holky, zkus ubrat na šprťáctví a udělej něco se svým šatníkem. I slušný kluci můžou zabodovat, když vypadaj k světu. A přestaň se nechat vozit svojí mámou, to taky udělá hodně," pár užitečnejch rad do života dát můžu. S poslednim mrknutim ho nechám svýmu osudu, přebrat si to, jak chce.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ell ell | 12. června 2017 v 21:45 | Reagovat

Budiš ti odpuštěna dlouhá prodleva, tím sladko-drsňáckým ránem si získal malé bezvýznamné plus :-D

2 Fénix Fénix | 12. června 2017 v 21:54 | Reagovat

Má hercna náhle lehčí, zbavena tíže viny, plesá blahem. To by snad ano nebyl Francis, aby si tu svou roztomilost hned nešel na někom vykompenzovat. :-D Díky, díky moc, za trpělivost a zachování mi přízně. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.