Hříchy otců 5.

14. dubna 2017 v 5:13 | Fénix |  Hříchy otců
Zdravím veškeré v přízni setrvávající čtenářstvo! Požadovaný komentářový limit sice nebyl splněn, leč já jsem cíťa, takže když už je před námi ten prodloužený víkend, dodávám avizované dokončení kapitoly. Věřím, že to náležitě oceníte prostřednictvím komentářů nebo alespoň hvězdičkového hodnocení. Všem komentujícím u předchozího zveřejnění děkuji.
Taktéž, samozřejmě, nějvětší dík Janě, za rychlou opravu chyb.




5.kapitola
,,Bebsi," jméno mi nevědomě nahlas uniknuvší ze rtů, mi okamžitě naskočí v paměti.
,,Znal jste ji, pane?"
Willkinsovu otázku neshledám hodnou odpovědi. Zbabělec, až zarputile se vyhýbající pohledu na mrtvolu, za to mě si prohlížející, jako bych jí ten fén do vany snad strčil já. Jo, skutečně se jedná o vysoušeč vlasů, zjistim hned, jak ho vytáhnu z vany. Starej zvyk danej praxí, že už pro všechny případy, přitom mám nasazený rukavice. Kožený, stačej, abych do případnýho mixu nepřidal svoje otisky. Preventivně.
,,Máme dobu umrtí?" obrátim se už přímo na doktora.
,,Těžko říct. Když jsem dorazil, měla voda ve vaně ještě relativně vysokou teplotu-" ušetří mě zmiňování zřejmýho faktu, že něco takovýho má vliv na teplotu těla, takže by bylo zavádějící snažit se podle ní určit přibližnou dobu smrti.
,,To bylo v kolik hodin?" zeptám se. Zato podle fáze chladnutí vody, by se dalo určit, jak dlouho tam ležela, než jí našli.
,,Tuším, že kolem třetí. Vyrazil jsem hned, jakmile mi tady zástupce Willkins, zavolal," odpoví stručně.
,,Něco trvalo, než jsme se dostali dovnitř, pane, ale mohlo být tak kolem půl třetí. Víc ne," doplní Willkins.
Ne, že bych se ho prosil.
,,Příčina smrti?" směřuju opět k doktorovi.
,,Pravděpodobně srdeční zástava následkem zásahu elektrickým proudem. Všechno tomu nasvědčuje. Bližší informace, budu mít ovšem po pitvě. Předpokládám, že na ní budete trvat?" usoudí Burton. V jeho hlase postřehnu něco jako stopu sarkasmu.
Bebs, byla opravdu kus. Můžu zhodnotit, i když mám před sebou už jenom její schránku zbavenou šatů i životní jiskry. Vyhaslí oči má překrytý víčkama, tvář už pozvolna nabývající popelavýho odstínu, konce mokrejch vlasů splývaj po vodní hladině ve zvláštnim zobrazení pokoje stejně jako její prsy. Něco takovýho bude skoro zločin rozřezat. Možná by byl větší neudělat to a něco přehlídnout. Rozhodnutí je na mně. Přikejvnu. Jedna z prvních věcí, co se na akademii učí je, přistupovat k obětem věcně bez sentimentu s možností zvážit každou maličkost.
,,Doktore, tušíte od čeho by mohlo být tohle?" pohled mi padne na souměrnej pár otlaků po stranách nad oběma kotníky.
Přistoupí blíž. ,,Na otisky prstů je to příliš drobné. Pokud vím, zajímala se aktivně o turistiku, mohly by to být otlačeniny od turistické obuvy," nabídne mi nejjednodušší vysvětlení, ,,Mohu se na to podrobněji zaměřit, pokud si přejete. Mám k dispozici pouze základní vybavení na takové případy tu nejsme zařízení, ovšem domnívám se, že by mělo stačit," řekne s překvapivou vstřícností.
Možná zvednout mu perka hned zkraje, mělo svůj efekt.
,,Jo. Díky," zběžně zkontroluju nehty na rukách, součást rutiny. Jeden, viditělně ulomenej, chybí, jinak se zdaj čistý bez ničeho, co by nasvědčovalo bránění se případnýmu útočníkovi. V tuhle chvíli není nic dalšího, co bych mohl na těle najít. Žádný stopy zápasu ani násilnýho vniknutí.
,,Žila tu sama nebo s někym?" zeptám se pro formu.
Všechno v koupelně hovoří o čistě ženský domácnosti.
,,Pokud je mi známo tak sama, ale-," maloměstskej doktor, ví o svejch pacientkách skoro všechno i takový věci, který by radši nevěděl nebo mu profesní takt brání o nich mluvit.
,,Myslím, že byste se měl raději zeptat někoho jiného," naznačí.
,,Jistě, chápu," dovedu si představit, jakou někdo jako ona, tak jak se prezentovala při našem jedinym setkání, může mít ve městě pověst i to, že na ní bude i ledasco pravdivýho. Chápu tim pádem i doktorovu nechuť snižovat se k šíření drbů.
,,Tak to bude asi všechno. Dejte mi vědět, kdybyste něco zjistil," chystám se naše setkání ukončit.
Je osvěžující jednat s někym trochu na úrovni.
,,Myslím, že i bez toho, se brzy uvidíme. Otec Aigiriu mne informoval, že se zúčastníte našeho pokerového setkání. Uvidíme se tedy tam," kejvne na pozdrav.
Napadne mě, jestli tohle by mohl bejt důvod jeho vstřícnosti. Zdá se, že padre pracuje docela rychle. Pravděpodobně ochotnej aktivně se přičiňovat o usnadnění mi zdejšího působení. Ještě uvidim, na kolik mi to bude v budoucnu užitečný.
Škoda, že nezkusil zapůsobit i na mýho tupýho zástupce, kterej celou dobu stojí nehnutě, jako kdyby byl na ozdobu. Což, fakt neni.
,,Do práce, Willkinsy, co tak stojíte? Chci odsud otisky. Zvlášť koupelna, dveře, nezapomeňte na okno. Až je budete mít, porovnáte je s našema záznamama a kopii pošlete do Star City ať to projedou Afisem..." pochybuju, že by to mohlo bejt co k čemu, ale Willkinsovi určitě trochu další praxe nezaškodí a aspoň se mu nezkrátěj žíli. ,,Pak nafotíte detaily zámků, když už ste dveře rozsekali k nepoznání. Možná to bude zajímat aspoň pojišťovnu. Pak zajistíte, aby ty vchodový někdo opravil. Nechci, aby se mi sem chodili muckat puberťáci, dokud nebude uzavřený vyšetřování. Klíče mi odevzdáte, dům oficiálně zapečetíte. Je to jasný?" rozšířim seznam úkolů. K mýmu vzteku Willkins stojí na místě jako by neslyšel nic z toho.
,,Otisky, pane?" idiotsky se mě zeptá.
,,No ano. Sedíte si na uších? Sejmout otisky, to snad zvládnete, ne? Ještě dneska, pokud možno," pobídnu ho z posledního zbytku sebeovládání.
,,Při vší úctě, pane, pokud víme, že oběť žila sama a pravděpodobně se jednalo o nehodu, není to poněkud zbytečné?" namítne.
,,Víte, co je zbytečné, Willkinsy?" nutí mě zasyčet mu do tváře, ,,Zbytečný je zástupce šerifa, který neplní rozkazy svého nadřízeného. Mám takového zástupce?" chlapec si právě vykoledoval příval zbytečnejch úkolů na půlroku dopředu.
,,Ne, pane," hlesne, stejně dál zůstane stát na místě, akorát nejspíš něco děsně zajímavýho začne pozorovat na špičkách svejch bot.
Napočítám do deseti, abych se uklidnil. On tam stojí pořád i potom. ,,Ještě nějakej problém?" Trochu mě uklidní, že tentokrát když vzhlídne, v jeho očích místo většinou zpupnýho pohledu, najdu pravej děs.
,,Sada na snímání otisků. Je v kanceláři, pane," zase hlesne.
,,No a co? Mám vám pro ni zajet?" nabídnu sarkasticky.
,,Ne, pane," zase začne čumět do země.
Tim považuju záležitost za vyřízenou. Na svojí obhajobu, částečně sem na těch otiscích bazíroval i z jinýho důvodu, než abych ho prudil. Bebsi nemůžu dostat z hlavy. Způsobem smrti, tak blbym, že by si ho snad ani nedokázal nikdo vymyslet počínaje, jejim chovánim konče. Ženská jako ona musela bejt trnem v oku hodně lidem. Máme tu celou škálu možností od podváděnejch manželek až k odkopnutejm amantum. Způsob zabití nevyžaduje žádný fyzický specifika. Hodit fén někomu do vany je klasika, vhodná pro vraha obojího pohlaví. Samozřejmě, chtělo by to ještě doladit nějaký detaily, jako třeba, jak se případnej pachatel dostal z místnosti zamčený zevnitř a zevnitř zajištěnym oknem. Řikám, detaily. V hlavě mi taky vězí ten její, pravděpodobně poslední, včerejší úlovek. Nejspíš poslední, kdo s ní mluvil a možná i něco víc. Vypátrat usmrkance v maturitnim ročníku zdejší střední asi nebude velkej problém. Něco, na co bych se mohl zaměřit v dalšim kroku, celkem toužim si s nim pokecat. Hned, jak o místní pani Robinsonový zjistim, co nejvíc. Nejlepší způsob, jak to udělat, je prohlídkou osobních věcí. Už sem se dozvěděl, že krom mladejch zajíčků, měla ráda umění i v osobnim životě. Plastiky, sochy, obrazy všude okolo. Moderní, takový ty co se nejspíš říděj pravidlem, že čim obtížnější poznat, co by měly představovat, tim větší umění a taky cena. Pár kousků je i skutečně pěknejch, co můžu jako absolutní laik posoudit, některý vypadaj hodně starý. Není překvapení, že na těch kouscích, co se daj poznat, převažuje zpodobnění nahejch mužskejch těl. Sbírka etnickýho umění je taky celkem působivá. Oštěpy, kopí, válečnický masky nejspíš i z jinejch koutů světa než je Afrika. Spolehlivě poznám kompletní samurajský brnění i s katanou. Ale fakt v tomhle nejsem kovanej. Prostorná hala, co slouží jako obejvák, mi nabídne víc povědomejch možností. Předně hodně draze vypadající nábytek, všechno leštěný dřevo, žádná dřevotřísková sračka. Dřevěný jsou i komponenty jinak kožený sedačky, kam by se v pohodě vešlo vedle sebe tak deset lidí. Telka přes půlku stěny, špičkový značky a k tomu odpovídající sestava na domácí kino. Někdo si tu hodně liboval v luxusu. Luxusu pro jednu osobu. Počítám, že další atributy, který tu jsou přítomný, jako rotoped, běžeckej trenažér, simulátor chůze, jsou věci, který patřej do kategorie "ženskejch tajemství". Teda taková ta věc, kdy většina ženskejch se na nich kvůli chlapům moří, ale nechce, aby chlap věděl, že se moří. Takže asi by ani neměly bejt viditelně vystavený, leda by majitelce bylo totálně jedno, co si její pánský návštěvy myslej. Kuchyně je nejspíš taky vybavená nejmodernějšim zařízenim. Vybavená, ale nepoužívaná. V podstatě ani v ledničce s výjimkou pár kousků zeleniny nejsou ani žádný zásoby. Za to malá vinotéka je dost dobře, a jak jinak než nákladně, vybavená. Jimi mi věnoval pár přednášek o nejlepších a nejdražších značkách, tady jsou zastoupený všechny. Na desce nejspíš z pravýho mramoru, lahev červenýho otevřená na vydejchání a připravená jedna číše. To je důležitý. Svědčí to o tom, že oběť nečekala, ani neměla žádnou společnost. Pravděpodobně měla jenom v plánu si dát po koupeli skleničku na spaní. Tim pádem můžu vyloučit i bizarní způsob sebevraždy. Pochybuju, že někdo by načal takhle drahý víno bez toho, že by měl v plánu ho už neochutnat. Poslední, co z přízemí zbejvá prozkoumat je kumbál pod schodama. Nikdy nepodceňujte, co můžete najít v kumbálu pod schodama. Hádám, že tady bude nějaký malý kouzelný tajemství, když měla potřebu ho tam zamknout.
,,Willkinsy, to už ste zpátky?" obořim se na svůj věrnej stín.
Dobře vim, že ne. Celou dobu mě pronásledoval, jako pinčl, což mi bylo v podstatě šumák, akorát teď bych nerad, aby mi čuměl pod prsty.
,,Ne, pane. Protokol říká, že při prohlídce by měl být přítomný nejméně jeden svědek," objasní.
Asi si fakt myslí, že sem si ho nevšiml.
,,Jak myslíte, Willkinsy, tak teda svědčte, třeba se něco přiučíte," ušklíbnu se.
Klika na dveřích od kumbálu je standardní model s koulí na obou stranách. Nic s čim bych si neporadil. Přestože moje nástroje, který k tomu použiju, nejsou tak úplně standardní výbava šerifa.
,,Pane, to nemůžete," Willkins se zatváří, jako jedenáctý přikázání.
,,Řekl kdo?" poctim ho svým nejlepšim úšklebkem.
Čim pohoršenější bude, tim mi bude líp, ,,Máme ještě dvě další možnosti, samozřejmě. Čekat na zámečníka, kterýho výjezd určitě rád zaplatíte ze svýho," muj šperhák zatím hledá patřičný perko v zámku, aby ho mohl pod správnym úhlem stisknout, ,,Nebo rozsekat další dveře," navrhnu. Willkins zmlkne. Zámek cvakne. ,,Voilà!" vítězně se ušklíbnu.
Zdá se, že Bebsi skutečně nekecala o svejch horolezeckejch záměrech. Buď to anebo měla víc barvitější sexuální život, než zatím bylo zřejmý. No to možná není taky tak úplně vyloučený. Každopádně kumbál je nacvaknutej lanama, postrojema se sponama a všim možnym, co je potřebný k šplhání na vrcholy - teda ty geologický, krosna a dokonce i složenej stan - zatím si pořád nedokážu spojit do jednoho obrazu osobu obklopující se luxusem, s někym ochotnym spát ve stanu v divočině. Ale asi na tom něco bude, pár dámskejch pohorek ještě se zaschlym bahnem z poslední výpravy a druhý lehčí boty na lezení po skalách. Potřeby pro squash i tenis a několik dalších sportů. Dvěma slovy aktivní osoba. Dál už tam zajímavýho není nic, takže se rozhodnu přesunout k pro pátrání mnohem atraktivnějšim lokalitám.
Dveřim do ložnice musim opět domluvit. Což je sice pochopitelný způsobem, že ložnice je určitě takový místo, který by zamčený bejt mohlo, ale mnohem hůř proveditelný s ohledem na klasickou kliku z venkovní strany a kouli se zamykacim mechanismem zevnitř. Zase nic s čim bych si nedokázal poradit. Tentokrát, když vytáhnu kreditku a snažim se vyhmátnout západku z uzký štěrbiny mezi futrem a dveřma, Willkins se zdrží veškerejch komentářů a jenom mlčky civí. Civět zůstane i potom, co dveře přestanou odolávat a odhalej tajemství místnosti ukrývající se za nima.
,,No tak, šup, šup, na co čekáte?" pobídnu ho dovnitř, doslova se pasoucí na jeho zjevnym nepohodlí, když už si o to koledoval, stát mi za prdelí, má co chtěl, ,,Nebo ste snad ještě nikdy nebyl v dámský ložnici?" No vlastně moc bych za to nedal, že nejsem daleko od pravdy. Je přesně ten druh škrobenýho panáka, co by mohl bejt panic do třiceti.
,,Ne, pane," odpoví s výraznym polknutim. Jestli to znamená "ne nebyl" nebo "ne byl" už neřešim. Ostatně mám zajímavější věci ke zkoumání než je pohlavní život mýho zástupce.
A že je co zkoumat. Místnosti dominuje obrovská postel, bytelný sloupky po stranách, který by se daly využít k nejrůznějším účelum, povlečení v kombinaci černý s červenou. Tady jsou zajímavý i tapety, černý se zlatejma ornamentama dokreslující dekadentní vzhled pokoje. Neodolám plácnout sebou na matraci, která je měkká a pružná, přesně jak má bejt, bez ohledu na to, jak nesouhlasnej pohled si svým počínanim od svýho zástupce postávajícího u dveří vysloužim. Noční stolek taky stojí za pozornost. Už jenom tim, že je jenom jeden a chybí na něm jakákoliv fotka kohokoliv blízkýho. Ostatně jako v celym domě. Většina lidí má zvyk před spanim to poslední, co vidí, vídat někoho, koho má rád. Aspoň v obraze. Což vlastně měla pravděpodobně i oběť, pohled mi padne na zrcadlo umístěný na stropě, odrážející momentálně mě i s celou postelí. Zpět k nočnímu stolku, tak nějak sem čekal, že v něm najdu přesně to, co tam je. A hned dvakrát. Vibrátory. Jeden klasickej, celkem solidních rozměrů, druhej vylepšenej o kratší trn k uspokojování i odvážnějších představ ženy. Neodolám, otočim kroužkem ovládání, hračku s vrněnim svíjející se mi v ruce mlčky nastavim Willkinsovym směrem. Pohled na něj mě začíná bavit, jak tam tak stojí ruce za zádama, vzor slušnosti, tváří se jak kdybych mu měl chtít vibrátor vrazit do prdele. Dost blbnutí. Hračku vypnu, odložim na původní místo. V šuplíku je ještě pár dalších udělátek, lubrikační gely, prezervativy, taková standardní výbava. Samozřejmě taky pouta, fejkový, s kožešinkou, růžovou, svědčící spíš o hravý povaze zde se odehrávajících aktivit. Přesunu se k prádelníku, coby zbejvajícímu kusu nábytku v místnosti. Šperkovnice na něm skoro přetéká nejrůznějšíma šmukama, nejspíš některýma hodně cennýma, pro mě ale maj tak akorát cenu poznatku, že kdyby někdo vraždil, nebyla by důvodem loupež. Takovej zlatej prsten s parádnim šutrem se určitě čoruje i prodává líp než například obrovská čínská váza.
,,Pane, myslím, že to není tak docela vhodné, ani nutné," velice nesměle mě Willkins upozorní.
,,Vážně?" zatáhnu.
,,Ano. Je mou povinností, vás upozornit, že nepostupujete profesionálně ani eticky," je na něm znát, kolik úsilí ho muselo stát, sebrat odvahu vůbec se projevit. Ne, že by mě to nějak extra zajímalo.
,,Co přesně se vám na mém postupu nezdá etické?" Možná záměrně dám trochu víc pozornosti probírání se krajkou a hedvábim spodního prádla hned v první zásuvce. Vážně to jsou fajnový kousky. Nechám pásek hedvábnejch tang pohladit mojí dlaň. Docela přijemný. O takový věci, sem nikdy neprojevoval nijak enormní zájem, ale co bych neudělal, abych nakrknul svýho puritánskýho zástupce, že jo. To je ještě příjemnější.
,,Přesně tohle. Je mrtvá! Mohl byste jí věnovat alespoň trochu úcty a chovat se k těm věcem s respektem!" hlas mu poněkud hystericky zakolísá.
,,Nejsou to ty věci. Jsou to její věci. Malý střípky poskládaný dohromady pomáhající nám získat celkovej obraz života oběti. Probíraný bez sentimentu a zbytečnejch emocí jenom tak můžou pomoct vnést světlo pravdy do temnejch končin okolností smrti. Časem možná pochopíte, že profesionalita má jen velmi málo společného s etikou. Honba za respektem je pro živý. Mrtví potřebujou klid a ten jim nejlíp zajistíte, když najdete viníka jejich smrti, pokud na takový věci, jako posmrtnej život, věříte," dodám.
Zas si nejsem tak úplně jistej, jestli chápal, co se mu snažim sdělit.
,,Snad jen víc vkusu," namítne.
Končim teoretický školení. Je čas na školu života.
,,Je tohle podle vašeho vkusu?" ve vzduchu zahoupu na prstech navlečenou částí řemínku připínacího penisu. Řekl bych nejlepší úlovek dne. Další hračka, která může mít univerzálnější využití, ovšem v tomhle případě s ohledem na zřetelně demonstrovaný preference zesnulý, dost jednoznačný. ,,Ne všechno s čim se při práci setkáte, bude podle vašeho vkusu, čim dřív si na to zvyknete, tim lepší vyšetřovatel z vás bude. Tohle není práce, kde by bylo místo pro útlocitnost jakýhokoliv druhu," dál Willkinse netejrám, bohatě stačí, že jeho většinou unyle bledá tvář má odstín zralýho rajčete, uši nevyjímaje a celkově působí, že sebou každou chvilku sekne. Asi ne pro každýho chlapa je přitažlivá představa nechat si protahovat zadek ženskou s umělym pérem. Nebo ve Willkinsově případě možná naopak.
Zbejvá prohlídnout poslední prostor. Za šoupacíma dveřma na první pohled splývajícíma s designem tapet, šatna. Svět sám o sobě velkej asi jako bejval celej muj obejvák ve starym bytě v Chicagu. Myslim, že zdejší nákupák má podobnou rozlohu. Nákupák připomíná i striktní rozdělení sekcí, podle barev, druhu příležitosti užití a snad i materiálu. Kalhoty, šaty, sukně, kostýmky, trička, všechno tu má svoje místo. Vyvěšený na ramínkách nebo úhledně v policích srovnaný do komínků. Samostatnou kapitolu pak tvoří sekce kabelek a bot. Každý z toho zaujímá svůj regál od podlahy až ke stropu. Tahle dáma se určitě uměla rozmazlovat. Smysl pro řád. Další z toho o co můžu rozšířit charakteristiku oběti.
Ostatní části domu nejsou ani zdaleka tak zajímavý. Nic převratnýho nenabídne ani garáž, pečlivě uklizená, překvapivě obsahující i ryze praktický věci jako nářadí nezbytný k údržbě auta, pár pneumatik, kanistr s olejem - chci se vyvarovat sexystyckejch klišé - řekl bych, že někdo jako Bebsi, vždycky našla někoho, kdo by zmíněný věci uměl použít, ačkoliv v jejim případě není ani vyloučený, že například vyměnit si olej v motoru by zmákla sama. Zcela nepřekvapivě se tam nachází i horský kolo a lyže, opět všechno pěkně ve vlastnim regálu. Strohá, prakticky uvažující - další povahovej rys. Samotný auto - SUV, přítomný a vzorně zaparkovaný, řekl bych, že je spojení všech jejích stránek osobnosti do jednoho. Spolehlivej vůz do práce i do terénu. Jak jinak než uklizenej opět přiměřeně k pravidelnýmu užívání. Ovšem teď už se pídim po konkrétních předmětech, jejichž absence mě zaráží.
,,Willkinsy, byl ste tu od samýho začátku?"
,,Ano, pane," odsouhlasí, zřetelně pohodlnější formálnim rázem otázky.
,,Všiml ste si, že by odsud někdo něco odnášel?"
,,Ne, pane," jednoduchý a prostý, s čim se dokáže vypořádat.
,,Fajn, tak mi řekněte, kde má kabelku a notebook?" vybídnu ho, ačkoliv nečekám, že by mohl přijít s konstruktivní odpovědí.
Možná pro mě přímo ne, ale dobře si uvědomuju, že kolem mě je jedenadvacátý století. Bebsi byla jeho prototyp. Sorta, pro kterou je počítač a mobil celej život. Práce, rodina, přátelé. Všechno čím jsou, lidi ukrejvaj v těhle malejch plastovejch kouskách technologie. V domě sem nic z toho nenašel. Ani stopa po stolním počítači. Kdyby se nějakym zázrakem bez těhle vymožeností dokázala obejít, pořád byla žena. Osobně neznám žádnou, co by dokázala přežít bez kabelky.
,,Možná si ji nechala v kanceláři nebo jí zrovna ztratila?" opět nabídne vysvětlení s typickou snaživostí. A opět zcela typicky špatně.
,,Ztratila kabelku s řidičákem, peněženkou, kreditkama, mobil i notebook v jeden den? No proč ne. Podle toho, co ste tady viděl, vážně si myslíte, že by o tohle přišla a místo toho, aby to nějakym způsobem řešila, si šla dát normálně v klidu koupel? Nepravděpodobný," zamítnu přesto, že sem ochotnej tuhle variantu ještě prověřit.
Informace skrytý v těhle věcech by mohly bejt určitě motiv - pravděpodobnější než majetkovej prospěch.



 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ell ell | 16. dubna 2017 v 19:56 | Reagovat

:-? tak čípak otisky se najdou Willinsi?
Aha, tak zástupce šerifa je suchar a jeho otisky tam asi fakt nebudou.
Paní Robinsonová :-?  :-D , to mělo být rýpnutí? Ne všechny svobodné hezké paničky "vychovávají" a umravňují ztracené duše :-D
Jsem zvědavá, jestli se příběh povede v rovině "pozemské" či nás vezmeš někam do oblak :-D

2 Fénix Fénix | 16. dubna 2017 v 20:38 | Reagovat

Samozřejmě, že neřeknu. Nic méně dá se předpokládat, že tam bude pestrá škála otisků. ;-)  :-D
Néé! Tady určitě nikdo nerýpe ;-) Se mně a nejspíš i Springerovi líbí ta písnička, tak to bylo docela příhodné. :-D Tedy podle toho umravňování a vychovávání ztracených duší by to spíš sedlo na našeho šerifa. :-? Ale je fakt, že dotyčná měla k bezpriozorním chlapcům též kladný vztah. :-D
Těžko říci, kam se tentokrát dostaneme. V oblacích už jsme byli tak že by pod zem? ;-)  :-?  :-D

3 Lizard Lizard | 16. dubna 2017 v 22:20 | Reagovat

Je to suchar, velebnosti. Ale něco v tom Willkinsovi je až dojemného. Úcta k mrtvým a neprofesionální Springer, takhle bych to shrnula. Neprofesionální, ale totálně dokonalý. Na druhou stranu maximálně úžasný a jak z učebnice vystřižený Willkins má dojem, že se notebook a kabelkou propadl do země. To je lepší být neprofesionální, než mít v hlavě kupu hnoje.
(Mimochodem bohaté, sexy... takový bejvák... a není to lemra líná jako někdo... kdybych takovou byla, klidně mi pak hoďte i ten fén do vany, nebráním se.)
Springer provokuje svého kolegu erotickými hračkami zesnulé. :-D
Každopádně na tak malé město poněkud přibývají vraždy... a nemají nic společného. Krom toho, že obě vypadají jako nehody. Ale my víme, že jsou to vraždy, že to víme? Co, šerife?
Moc děkuji za další část, rozhodně pobavila... (vážně... Willkins a vibrátor, prosííím!) :-D Tohle jsem potřebovala po návštěvě prarodičů

[2]: Ehm ehm, pan policista vychovávající bezprizorního Jimiho... ááá *takový smajlík tu není, který by mohl být použit*

4 Fénix Fénix | 16. dubna 2017 v 23:44 | Reagovat

Jo, to Willkins je dojímavý až na půdu, ke své škodě, ovšem Springera nedojímá vůbec. :D Ono není ani jisté, zda dokonalý zástupce tak daleko uvažoval, kam by se věci mohly podít. Tak hlavně, že přesně ví, jak by se co mělo dělat podle směrnic. :-D
(A důvodů k závisti bude ještě více, jen dodám, že má k dispozici i svůj soukromý harém :-D)
Ale ano, to ona je se Springerem kupa srandy na pracovišti, kor když narazí na moralistického suchara zástupcova ražení, to ho pak milerád poráchá ve své neomalenosti, aby trochu změknul a byl stravitelnější. :-D
Pravda něco společného ta úmrtí mají nic méně za tou první si i pan doktor zatím stojí, že to byla nehoda. ;-) Kdopak ví jak to je. :-?  :-D  
Není zač. Jako obvykle, bylo mi potěšením... (Deptat Willkinse je mi samozřejmě též radostí.) :-D

Jo, též i říkám, že na některé případy je tu zásoba smailíku omezená, já například zoufale postrádám toho ďábelského. ;-) No, po pravdě, ono to občas vypadá, že bezprizorní Jimi vychovává pana policistu, ale v zásadě ano. Též mám určitou představu. ;-)  :-D

5 Miki Miki | 19. dubna 2017 v 14:07 | Reagovat

Díky moc za kapitolku, i když limit nebyl splněn, O_O to vážně nechápu. 8-O Kam se poděli všichni čtenáři? :-!
Že by všem scházel Pracháč? Mně tedy schází hodně... :-( ten se ti vážně poved. Jedna z mých nejoblíbenějších povídek vůbec, a především díky jeho postavičce.
Ale tak máme nový příběh! Těším se na pokračování (rozhodně to nemyslím nikterak vyděračsky). :-)

6 Fénix Fénix | 19. dubna 2017 v 15:28 | Reagovat

Není zač. Co by člověk pro své věrné neudělal. ;-) Osobně mám na to teorii, že spadli do rýže? :-D :D Nebo je odradilo počáteční pomalejší tempo děje. :-? Možná je to zkrátka smutný úděl všech druhých sérií, že příznivci ubývají. :-(
Tvořit Pracháče byla zábava ačkoliv to místy nebylo snadné udržet zrovna jeho styl, takže o to více mě těší, že dokázal tolik zapůsobit. Udržet jej v příběhu, možná i on by ztratil časem své kouzlo. Přeci jen, nebyl stvořený pro všední život. ;-) Nahradil jej tedy druhý oblíbenec po kterém alespoň podle toho stýskání, byl též velký ohlas. Ale zřejmě to není ono i když se Jimi snaží být roztomilý jak jen může. :-?  :-D
Tak uvidíme, budu doufat, že s počtem úmrtí se sledovanost opět zvýší. :-D
Pro teď zatím velmi děkuji, za přízeň. (Klidně vydírej, takové vydírání není vůbec špatné.) :-)

7 Lizard Lizard | 19. dubna 2017 v 21:21 | Reagovat

[6]: Pracháč byl fantastický, přestože kdykoliv o něm slyším, automaticky se mi nejdřív vybaví jeho... ústní nadání (myslím tu scénu... tu zcela konkrétní). A teď zrovna nehovořím o tom, jak občas roztomile žvanil. Přestože to samozřejmě nebylo vůbec míněno roztomile, vy mi rozumíte, že ano?
Ještě se vyjádřím ke komentáři číslo 4, vážně soukromý harém? Proč já? Možná se dožiju té osmdesátky... ale tohle nezažiju, ani kdybych si pracky ošoupala. Ale možná se dožiju pečlivých výpovědí opuštěných mladíků bez své paní, kuck!
Willkins je vůl, mám takové tušení, že potkat ho na pracovišti, dřív nebo pozděj bych se ho pokusila odeslat na druhý břeh kancelářskou sponkou.

Třeba kdyby se Jimi častěj svlékal... tak by čtenáři taky přibyli. *slintající smajlík*
Pracháč mi chybí, přestože nám všem vykuchal do srdíčka nožem na koberce svým odchodem šrám (slovosled zemřel, paní češtinářko, strhněte mi za to ty čtyři body), myslím, že on prostě na tenhle svět nepatřil. Návštěva ho obohatila... jistě hodně, hehe. Ale... vyšoupnout ho ze hry považuji za nezbytnost.
A čtenáři jsou jako propisky, objeví se pod stolem, když už si seženeš nové :-D A možná se jim nechtějí psát komentáře.
A možná jsou v rýži.

8 Fénix Fénix | 19. dubna 2017 v 23:49 | Reagovat

Rozumím, rozumím. Tedy vlastně ne poněvadý v mých představách to vše vyznívalo ještě lépe a z odvedené práce tak dobrý pocit nemám. Každopádně ovšem velký dík, za to že udělal takový dojem. Kruci, tu scénu si už nevybavím a to je to mé dílo. :D Nic méně, vy o tom tak pěkně mluvíte, že si to snad začnu číst taky. Nebo minimálně ty Pracháčovi scény. :D

Klíííd! Je to jenom fikce. :-) Nevím, jestli v reálu by se někomu takový úspěch jako měla zesnulá klikařka mohl zadařit. A i kdyby, ona je to, podle mého, dost záležitost úhlu pohledu. Opuštění mladíci vypovídat budou, což o to- to i klidně zaspoileruju, ale právě jestli budou dojímavý toť otázka. ;-)
:D Souhlas. Willkinse a jemu podobný druh má každý rád. Ale tady alespoň vidíme, jak má Springer mající po ruce střelnou zbraň a nejspíš ne jednu, ne jen kancelářskou sponku, svatou povahu, že ho ještě nezasmrtil. ;-)  :-D
(Češtin promine, češtin kontrolující slovosled se na stránce, kde působím já vůbec nevyskytuje. viz odstavec výše.:-D )

Dobře no. Tak zkusíme Jimiho častěji svlékat a vůbec nějak tak všeobecně dráždit, ale jako berte ohledy na Springera at jedna musí také pracovat a at dva při svém věku by častější frekvenci už nemusel vydýchat. ;-)  :-D
Muhahah! Použít nůž na koberce- ten zahnutý? Vlastně mě nikdy nenapadlo jak dokonale ďábelký nástroj by to mohl být použit ke kuchání. :-D
Právě. Ono dovedu si představit, že pár měsíců by to mohla být zábava, to jejich soužití, ale pak...? Ne, vážně asi by to tu nedal. Ono bohatě stačí, že i Springer má co dělat se vyrovnávat s nástrahami běžného života. :-D
Ha! Trefná to analogie. Já většinou ty ztracené propisky zpět nenacházím. Prostě někam zmizí a není jich více. :-D Nechtějí se psát komentáře, to já sice jako zosobněný lenoch i chápu, ale komu se pak má chtít trávit klidně i osm hodin v kuse před pc při psaní kapitoly, he? :-D  :-D
Jako já si raději myslím, že jsou v rýži než, že by se na mně i s příběhem vykvajzli. :-D  ;-)
8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.