Hříchy otců 4

4. dubna 2017 v 12:36 | Fénix |  Hříchy otců
Zdravím, Vážené čtenářstvo! Dnešní, ještě klidnou, kapitolou končí pohodové časy pro našeho strážce zákona. Trochu mne zneklidňuje úbytek ohlasů, zda toho klidu nebylo přeci jen příliš, takže mám pro vás takový návrh. Jelikoš je pokračování již hotové je šance, že by se tu mohlo zjevit výrazně brzy. Ovšem tedy v případě, že mi dá alespoň, řekněme, pět čtenářů vědět, že má skutečně cenu se pokoušet trhat zveřejňovací rekordy. Předem díky. Také děkuji všem komentujícím u minulé kapitoly, bez vás by to nebylo ono. :)
Rovněž velký dík Janě, za korekce.


4.kapitola
Plesovej večer, přišel rychlejc, než bych chtěl. V duchu tradice, vyzvedám Hell u ní doma. Jimi jel se mnou. Využívající možnost volnýho večera k dalšímu družení se svojí mámou. Pořád je obnovovanej vztah mezi nima dost čerstvej, aby nebylo dost příležitostí ho zpevňovat. Co se týká jeho otce. Snáší Jimiho v domě, to je asi dobrý a známka určitýho pokroku. Ne, že by ti dva měli moc příležitostí se setkat, protože Edgar zmizí, když Jimi přijde. Z toho už se tak nějak stalo pravidlo. Další pravidlo je, že když zaparkuju u domu, Jimi spěchá z auta. Tentokrát ne.
,,Počkej chvíli," zadržim ho, sevřu v náručí, přinutim pár kroků couvnout, dokud není natlačenej zádama na kastli. ,,Chystám se strávit celej večer obklopenej nadrženýma puberťákama. Potřebuju nějakej doping, abych to přežil," se zavrčenim si vynutim přístup do jeho úst. Ne, že by mi to dalo moc přesvědčování. Prakticky hned mám jeho ruce kolem krku, pokrčenou nohu z venkovní strany obepínající moje lýtka, rozkrok přitisknutej k rozkroku. Tře se o mě, sténá do polibku.
,,Takhle, seš úplně nádhernej," vzdychne, nehty si škrabavou cestou označej uličku od týla vejš. Za jinejch okolností něco, co mě celkem bere. Teď je to jenom připomínka, že tenhle čas není určenej nám.
,,Bacha na vlasy!" lehce se odtáhnu, ksicht zformovanej do něčeho, co by mělo bejt pobouření.
Sem ten poslední komu by na něčem takovym záleželo, ale je fakt, že pro dnešní večer sem si na vzhledu dal trochu záležet. S Jimiho vědomim, mu čmajznutá špetka tužidla do vlasů a jeho šlajfka ladící s bílou košilí, kterou sem nakonec přeci jen vyhrabal někde na dně svejch věcí. Modrý rifle poněvadž jiný nemám a kožená bunda, kterou si Hell výslovně přála. Souhrnnej efekt nebyl špatnej a určitě to nebude jenom muj názor, když Jimi není schopnej se ode mě odtrhnout.
,,Miluju tvojí kolínskou," šťastně začenichá u mýho krku.
Ne, že bych tenhle doplněk nikdy nepoužíval, ale počítám, že v mý současný úpravě vynikne víc.
,,Myslím, že začínám trochu žárlit. Někdy by ses takhle mohl oháknout i kvůli mně," zubatej úsměv, co mi ukáže, vypovídá, že to tak vážně nemíní.
,,Žádám do záznamu, že takhle sem oháknutej kvůli tobě. Těžko bych bral malý děvčátka tancovat sám od sebe," podotknu. ,,Vím, jak to myslíš. Taky bych bral víc příležitostí chodit ven. Možná bysme si mohli vyrazit do Star City, kde nás nikdo nezná anebo na víkend zpátky do Chicaga. Ségra nebo někdo jinej by nás na pár dní u sebe určitě nechal anebo bysme si mohli vzít hotel. To už je jedno. Můžem kamkoliv budeš chtít," nabídnu.
V tomhle případě problém není na mojí straně. Nic proti převážný části večerů trávený v pohodlí domova, jenže hrome, i když sem byl sám a ve svejch nejhorších časech, měl sem mnohem víc společenskýho života než teď. Pro Jimiho to platí stejně. Jenže to z jeho pohledu New Hope není místo, kde bysme si mohli užít společně zábavu. Prakticky nulová společenská vybavenost na tom má podíl jen minimálně.
,,To bys vážně udělal? Jel celou tu cestu zpátky do Chicaga, jenom abysme si mohli třeba zatančit?" v očích má úžas, co rychle vymizí nahrazenej smutkem, ,,Nemůžu utíkat zpátky pokaždý, když bych chtěl. Teď je tohle můj domov. Ty tu máš práci a já školu. Nemůžem se jen tak sebrat a zmizet. Budu se tu muset znovu naučit žít a přestat se tolik ohlížet na ostatní. Jenom budu potřebovat víc času se s tím vypořádat."
,,Máš tolik času kolik jenom budeš chtít," přitisknu si ho víc k sobě. Teprv se učim celý tohle, že někdy místo velkolepejch gest jenom stačí zůstat v klidu a nechat ho čerpat ze mě energii. ,,Tak jaký máte s Annie na dnešek plány?" není od věci pokusit se ho vytáhnout z bažiny beznaděje, kam občas má tendenci se nořit.
,,Pomůže mi dobalit zbytek věcí z mého starého pokoje. Pořád je tam toho dost, co jsem si nevzal, když jsem utíkal, ale teď bych je chtěl mít u sebe. Mohli bysme je pak odvézt. Teda jestli je to tak v pořádku? Andrew s Mattem si taky brali své věci, když se stěhovali, ale ti šli do vlastního," podotkne.
Vítejte z bažiny beznaděje do močálu pochybností.
,,Samozřejmě, že je to tak v pořádku. Je to náš domov, tak myslim, že je jenom spravedlivý, abys tam měl tolik svých věcí, kolik ti umožní cejtit se tam pohodlně. V nejhoršim případě se trochu smrsknu," dodám pro odlehčení.
,,Nechci, aby ses smrskával. Jsem s tebou plně spokojený, tak jak jsi. Zvlášť v určitých partiích," Jimi se zazubí.
,,Myslíš ty partie, co teď budou několik bolestivě dlouhejch hodin zahálet?" zeptám se.
,,Jo. Vynahradím to tobě i jim až budem zase doma," s příslibem rtama lehce ťukne o moje.
,,Slibuješ?"
,,Slibuju. Teď pohni, ať na tebe moje sestřička nečeká," snaží se mě odtáhnout za ruku což má asi tak stejnou úspěšnost, jako pokoušet se hnout balvanem.
,,Ještě vydrž," natáhnu se na zadní sedačku pro krabičku, jejíž přítomnost je překvapení i pro Jimiho.
,,Myslel jsi na všechno," užasle zkonstatuje.
,,Samo, že jo. Sem snad nějakej dřevák? Vim, co se sluší, ne?" prohlásim s notnou dávkou samolibosti. Ne pokaždý se mi povede v něčem zabodovat. Naposled to bylo v době, kdy Mrtvý moře bylo ještě marod, kdy sem byl mladej a v pozici borce, co skutečně vyzvedával svojí partnerku na ples. Musel sem vědět, co se sluší a patří, i když v tý době, moje motivy nebyly ani zdaleka tak šlechetný. Prostě, když sem chtěl zaskórovat, chtělo to ukázat třídu. Jediný, co se od tý doby změnilo, sem já. Principy, na štěstí pro mě, zůstali stejný. Škoda. V tý době mě nenapadlo, že bych se přes svoji holku mohl dostat i do trenek jejího bráchy. Co si pamatuju, tak některý, měly docela fešný, a ani zdaleka ne tak vyhraněný, takže některej by si dal i říct. Mohl bych mít dvakrát tolik sexu. Vyklouzne mi hlasitý uchechtnutí se nad mojí ďábelskostí.
,,Čemu se směješ?" zajímá se hned Jimi.
,,Ale nic, jenom mě tak napadlo, že sem ještě nikdy po plese nepřetáhl bráchu svýho doprovodu. Dneska to bude poprvý," přiznám bez okolků, za což sklidním patřičné uznání.
,,Prase!"
Z hlubin krku se mi povede v odpověď vydolovat autenticky znějící zachrochtání. Přeci nebudu svýmu miláčkovi vymlouvat názor na mou osobu.
***ooo***
Skutečně se zbytek neliší od toho, co sem zažíval za svýho mládí. Annie coby pyšná matka, už čeká v chodbě nastoupená i s foťákem. Zavolá Hell, že její doprovod je tady, tak jak se to dělává. Když sejde ze schodů, tak mi pohled na ní i autenticky aspoň na vteřinu vyrazí dech. Je těžký srovnat si vyžle snad permanentně narvaný převážně do riflovejch lacláčů a vytahanejch trik s obrazem dokonalý mladý dámy. Když dojde na poslední schod, natočí se do všech stran. O nějaký postavě tu samozřejmě ješte nemůže bejt řeč a taky šaty, co s Annie vybraly, jsou v zásadě cudný, nabíranou sukní končící u kolen, neukazující nic víc než by se slušelo na dívku jejího věku.
,,Líbí?" v širokym úsměvu odhalí rovnátka. Začnu bejt nějak klidnější. Pořád je to malá sestřička mýho přítele a já nebudu muset prokopnout kolena žádnýmu usmrkanci, kterej by si na ní chtěl dovolit.
,,Jo. Líbí," odsouhlasim.
,,A mám i podprdu," hrdě oznámí.
,,Ou, zlato, to sem nepotřeboval vědět," sem docela hrdej na svojí schopnost se nečervenat, protože tohle by byl určitě případ vrcholnýho nepohodlí, kterej by takovou reakci zpustit mohl. Annie s Jimim se tomu pochopitelně jenom uculujou.
,,Vypadáš nádherně, sestřičko," Jimi ji obejme a políbí na tvář.
,,Myslim, že tohle bude pro tebe," předám jí květinu na zápěstí ukrytou v průhledný krabičce, nezbytnej doplněk plesovýho rituálu, po malý nápovědě od Annie, přesně odpovídající fialovýmu odstínu šatů.
,,Děkuju," její nadšení je ryzí. Sklonim se a nechám obejmout.
,,Fotku," nařídí Anni a zadiriguje nás oba do správný pozice. S Hell zavěšenou mi do ruky, jak se sluší. Od Annie to vyžaduje trochu manipulace a ode mě akrobatiky, dostat nás kvůli vejškovýmu rozdílu do stejnýho záběru, což se nakonec podaří.
,,Edgare, už odchází, nepřijdeš se alespoň podívat na svojí dceru, jak jí to sluší?" zvolá Annie, předpokládám, že směrem do kuchyně, kde lze předpokládat pána domu.
,,Proč by mě to mělo zajímat? Muj názor, že na podobný trdlování má ještě dost času, tu taky nikoho nezajímal," zahřmí nazpátek. Jedno se mu musí nechat. Je férovej. Na všechny svoje děti kašle stejně. U těch nejmladších to asi platí zvlášť.
Ústa Annie se na chvíli stáhnou do úzký linky. ,,Zatracenej osel," zamumlá, pak se obrátí zase do zářivýho úsměvu: ,,No vy dva, užijte si to. A ty mi dej na ni pozor," vytáhne se ke mně a políbí mě na tvář.
,,Spolehni se," slíbim a myslim to vážně. Její holčička by nemohla bejt bezpečnější ani v doprovodu pitbulla ve vestě naládovaný výbušninama.
Taky sem připravenej udělat Hell plnohodnotnej večer, na kterej by mohla vzpomínat bez lítosti, že ho nestrávila v doprovodu nějakýho svýho vrstevníka, takže dám na svoje nejlepší chování gentlemana, s otvíráním dveří pro ni od domu a pozdějš i od auta.
***ooo***
Na půdě školy mě tak trochu přepadne záchvat nostalgie. Je to tak dávno, kdy sem si vykračoval školní chodbou k tělocvičně nejdřív obklopenej partou kámošů pak, když sem byl starší, po boku vždycky zavěšenou nejhezčí roštěnku z ročníku. Sportovní hvězda. Mladej. Přesvědčenej o svý nezničitelnosti. Plnej ideálů. S celým životem před sebou. Je to tak dávno, že už to snad není ani pravda. Všechno je jiný. A přece tak stejný. Stejný složení partiček roztroušenejch po chodbě. Roztleskávačky, starší holky v těch nejvyzývavějších šatech. Fotbalisti, kterejm ani slavnostní příležitost nemůže zabránit s hrdostí na sobě mít týmovou bundu - vlastně to funguje něco jako vstupenka do kalhotek roztleskávaček. Šprti krčící se v koutě, zpravidla s několika propisovačkama v náprsních kapsičkách blbě padnoucích obleků. Cynici - zvláštní sorta dobrovolně se držící stranou, ostentativně dávající najevo, jak jsou jim všichni a všechno jedno. Ironicky komentující cokoliv se jim zrovna naskytne. Nic se nezměnilo. Stejně nejmíň oblíbená holka marně se snažící zapadnout aspoň kontrolou lístků u vchodu. Nic se nezměnilo. Ani blbej nápad šlehnout do ksichtu bleskem foťáku každýmu hned jak vejde. Vlastně po vstupu do toho vroucího přetopenýho kotle naplněnýho pachem pubertálních hormonů, je to jako celkově projít časovym portálem nebo podobnym výmyslem ze sci-fi. Někdo zřejmě považoval za dobrej nápad zvolit tématem plesu 90. léta. Chápu, pro většinu přítomnejch je to dost retro. Na provizornim pódiu živá kapela ve stylovejch hadrech perlí s přednastavenejma skladbama na synťácích, diskokoule u stropu vesele hážou odlesky v souladu se světlama propojenýma s monotónim tuctucovym rytmem hudby - zde třeba podotknout, že pojem hudba používám ve značně volnym významu. S mírnou úlevou zaznamenám, že tu nejsem zdaleka jedinej předpotopní exemplář a dokonce ani ne nejstarší. V odlehlejšim temnym koutě tělocvičny, krčící se podle pravidla "vidět, ale nebýt viděn" snadno identifikuju trojici dozor konajících učitelů. Několik rodičů, coby doprovod pro svoje ratolesti z řad nejmladších a v skupině zjevně se nudících floutků podél další stěny zase snadno rozpoznám nucený doprovody z řady starších bratrů. To nic ovšem nemění na tom, že zůstanu vyčnívat sám jako vztyčenej prostředníček, poflakující se u stolu s občertvenim potom, co mě Hell dá vale kvůli svejm kamarádkám. Ne, že bych jí to měl za zlý. Hlavní je, že se baví a mně stačí ji z povzdálí sledovat ostřížim zrakem. Rozhodnu se vyzkoušet punč na to, abych zjistil, že je to stejná přeslazená srágora bez stopy jiný chuti, jako za mejch časů. Takže tušim, že to bude spíš reflex, když se rozhodnu jeho chuť vylepšit hltancem bourbonu z vlastních zásob. Jen svůj kelímek přirozeně, ne celou skleněnou mísu, jako sme to dělali na škole. Teď už sem na druhý straně barikády tak říkajíc, coby vlastně dozor. I tak sem se snažil o maximální nenápadnost, dávající pozor, nemít nikoho z těch svišťů ani dospělejch v dohledu. Špatně.
,,Podělíte se se mnou?" v zornym poli se mi zjeví ruka s kelímkem.
S určitou úlevou zaznamenám, že zbytek, co k tý ruce patří, je atraktivní, ale zhruba tak mýho věku, ženská. V upnutejch červenejch minišatech s výstřihem až k pupíku zakrejvajícim jenom to nejnutnější z dobře vyvinutýho poprsí. Nohy zdající se nekonečný, dole uzavřený do lodiček na pořádný jehle. Rozpuštěný vlasy po lopatky, pěkná tvář. Určitě prokazatelně něco, co patří do kategorie MCBP - však víte, co to znamená.
,,Stačí, děkuji," zarazí mě, než by se mi povedlo do jejího kelímku obrátit většinu obsahu mý placatky. I tak výslednej efekt musí mít slušný grády, což nevypadá, že by jí vadilo. ,,Jediný způsob, jak se to dá pít," s půvabným úsměvem si odpije vylepšenýho punče. ,,Myslela jsem, že znám všechny svobodné otce od všech studentů," jde přímo na věc s profesionálnim pohledem dravce spočívajícim na mym neokroužkovanym prsteníčku, ,,Které z nich je vaše?" se zájmem se rozhlíží po školních dětech.
,,Támhle," neurčitě kejvnu k místu, kde Hell trsá ve skupině s ještě dalšíma spolužačkama. Nevidim důvod, proč bych nemohl mít taky trochu zábavy. Nejsem světec.
,,Hezká," zkonstatuje zatím neznámá, dost pochybuju, že by věděla, kterou z dívek sem myslel a ne že by to bylo momentálně pro ni důležitý.
,,Takže má i maminku?" zajímá se o to, co pro ni důležitý je.
,,Jistě, že má. Nežijeme spolu," dodám, což je v zásadě svatá pravda. Ou, tohle bude taková zábava.
,,To je mi líto," předstírá účast, přestože je jasný, že líto jí to není ani za mák. Naopak. Právě se ze mě stalo něco jak jackpot.
,,Který je vaše?" zdvořile jí oplatim zájem. Předpokládám, že není učitelka, leda tak sexuální výchovy, takže sexy máma je další varianta.
,,Ach ne. Já patřím spíš mezi přátele školy - pomáhali jsme s přípravou večírku. Je tradice, že každý rok vyberou nejúspěšnějšího absolventa z roku končícího stejným číslem, aby pomáhal s organizací. Na vlastní děti mám ještě čas a zatím se nevyskytl ten správný muž. Ale miluji děti. Nevadilo by mi se starat o nějaké, co třeba není mé," s úsměvem pohodí vlasama. Jistě. Velice nenápadná nabídka. ,,Co vy? Líbí se vám tady?" terén je zmapovanej, nastává prostor pro uchlácholení kořisti, aby získala falešnej pocit bezpečí.
Je zábava to sledovat z pozice kořisti. Vlastně nemůžu říct, že by mě v životě balilo moc ženskejch. Většinou naopak. Změna. Počítám, že něco jako nezbytná podmínka evoluce ve městě s pevně danou populací mužů, kde většina vhodnejch je už zadanejch. Chlap asi nemůže vyčítat ženský, která cejtí, že biologický hodiny neúprosně odtikávaj, že se chová jako predátorka využívající k lovu každou příležitost. Vlastně mi to svým způsobem i lichotí a bejvaly doby, kdy bych si dal říct aspoň na malou rychlovku na parkovišti.
,,Osobně myslim, že devadesátý byli dost hrozný samy o sobě, nějak bych je nechal odpočívat v pokoji," netajim se se svým názorem na téma, kterej samo sebou není podstatnej.
,,To nemůžu soudit, byla jsem ještě na střední. Přišlo mi jako dobrý nápad si připomenout tu skvělou atmosféru," snaží se zapůsobit diblíkovskym úsměvem. Hezkej pokus, kterej nejsem ochotnej koupit. Vypadá dost dobře, ale určitě ne pod čtyřicet. No aspoň, že vim, kdo je za tuhle hrůzu tady zodpovědnej. ,,Ach, jsem to ale, ještě jsem se ani nepředstavila, jsem Barbara, ale přátelé mí říkají Bebsi," způsobem afektovanym jako afektovaně zní její přezdívka mi nastrčí ruku, s dlouhýma rudě nalakovanýma nehtama k potřesení. Určitě žena na lovu. ,,Zatančíme si?" hodlá mě konečně pustit ke slovu.
,,Netančim," řeknu popravdě něco, co sem předtim neměl to srdce přiznat Jimimu. Nejsem pro předvádění se na parketu s kymkoliv, takže naše plány vyrazit si do jinýho města na taneček by se musely dost pozměnit. Jo, určitě nejsem nejzábavnější druh přítele.
Bebsi má na to zřejmě jinej názor nebo alespoň v rámci úspěšnosti pářícího rituálu, předstírá, že má.
,,To vůbec nevadí," rozesměje se jako bych řekl tu nejzábavnější věc na světě. Koketně se dlaní dotkne mýho ramene a zůstane tak. ,,Můžeme tu jen tak stát a povídat si, tedy pokud tě nezdržuju," plynule přejde do důvěrněší roviny.
Mezi lidma na parketu pohledem vyhledám Hell. Na jednu z cajdovitějších písní tančí s nějakym klukem. Její vrstevník. Zkontroluju, že ruce má tam, kde maj při tanci bejt. Na žebříčku dotěrnosti jsou teprve začínající puberťáci snad ještě horší než starší kluci. Já to musim vědět. Všechno v pořádku, nepotřebuje mě a kluk se nezdá, že by dělal problémy. Takže Bebsiina společnost dál
zůstává mym jedinym zdrojem roptýlení.
,,Jo, povídat si je fajn," odsouhlasim.
,,Je tě kus, děláš nějaký sport?" její prsty prohmatávající muj biceps spíš působěj jako by si vybírala nejlepší flákotu u řezníka.
,,Už ne. Na škole sem hrál fotbal," neprozradim žádný tajemství a taky se dá očekávat jistá reakce.
,,Myslela jsem si to, obránce, že ano? Máš na to ramena," trochu lascivnějš uznale sklouzne po řečený části mýho těla. ,,To musí být Osud, já byla roztleskávačka, věřil bys tomu?"
Když se mě ptá, jo věřil. Školní roztleskávačka a sportovec asi tak jako, troufám si říct, šedesát procent dospělý populace. Pravděpodobnost, že na sebe narazej v běžnym životě? Devadesát procent.
,,Ještě teď dokážu udělat parádní roštěp," neopomene mě nenápadně navnadit, že v posteli bych se s ní nenudil.
,,Jsi v dobrý kondici," spíš zkonstatování, protože momentálně mě nenapadá, co bych jinýho měl odpovědět a ani nemusí. Bebsi je z toho druhu lidí, který si na dialog vystačej sami.
,,Děkuji," moje slova si vyloží jako kompliment a hned se k tomu taky začne patřičně nakrucovat,
,,Hodina jógy každý den a ráno pro mě nezačne, dokud si nezaběhám. Také miluju túry. Nemyslím žádnou procházku v lese, i když příroda tady v našem okolí je nádherná, ale pořádný vejšlap, co dá člověku do těla, jestli víš, co tím myslím. Pročistit si hlavu na čerstvém vzduchu, to se pak cítím hned jako znovuzrozená. Teď jsem začala tak trochu koketovat s horolezectvím. Je to námaha, ale dobré na procvičení rukou. Také výzva. Mám plán, že bych za pár měsíců tréninku mohla zkusit El Captain v Yosemittech. Slyšel jsi o něm? Tři tisíce stop nad zemí. Musí to být nádhera. Jen si to představ ten výhled..." nešetří nadšenim. A taky není zrovna nejskromnější, když se chce pustit do jedný z největších výzev pro zkušený horolezce.
,,Troufáš si," uznale zhodnotim.
,,Když jsem byla roztleskávačka, naše heslo bylo: Věř, běž a dokážeš. Možná to zní hloupě, ale já se tím řídím. Myslím si, že nic není nemožné, pokud člověk opravdu chce a je ochotný tomu něco obětovat. V životě mi to vždycky tak fungovalo." Začínám si myslet, že sem jí tak docela přesně neodhadl. Sršící energií, cílevědomá. Nemám před sebou samičku hledající samečka k zahnízdění. Pravá predátorka používající naivitu a koketérii coby mimikry k lapení nebohýho mužskýho exempláře do svý sítě, ve který z něj vycucá všechnu sexuální energii a pak ho odkopne. Fascinující vlastnost. ,,A co ty? Nechceš mi taky o sobě něco říct?" zašvitoří.
,,No vlastně asi bych měl," počkej si. Teď to přijde, moje chvilka zábavy. ,,Víš, Bebsi, seš určitě úžasná ženská," opatrně odstranim svojí kravatu z její ruky, aby jí náhodou nenapadlo mě na ní uškrtit, ,,Ale myslim si, že tady došlo k malýmu nedorozumění," prozíravě ustoupim, protože nechci bejt v akčním rádiu, kam by mohla mířit facku, ,,Nejsem tady se svojí dcerou, ale sestřičkou svýho přítele. Chápeš?" ujistim se, protože to chvíli vypadá, že ne.
,,Jsi gay?" tužkou zvýrazněný obočí se jí zamračenim smrsknou do jedný linky.
,,Docela." Všichni víme, jak na tom sem, ale v současnosti nevidim dávat jí důvod, prodlužovat
naše roztomilý setkání.
,,No tvoje škoda," v potvrzení toho, co sem si o ní myslel se s celou situací vypořádá rychle a pragmaticky. ,,Teď se otočím a nechám tě sledovat můj zadek, jak odchází, abys věděl, o co jsi přišel."
Jak řekne, tak udělá. Skutečně má moc pěknej zadek. Ale určitě ničeho nelituju.
Ukončil sem to právě tak akorát, protože vedle mě se zjeví Hell, tvářící se věrně ke svojí přezdívce. I dívčí obličejík umí vypadat děsivě, řádně podmračenej, zvlášť když znám její geny.
,,Jimi by nebyl rád, že se s ní bavíš," podotkne.
,,Proč myslíš?" Nejsem si jistej, kolik toho viděla.
,,Mámy nikoho z mejch kamarádů nejsou šťastný, když se s ní baví jejich tátové. Tak proto," odpoví věcně. No docela chápu proč.
,,Aha. Hele, máš tu hlídat ty mě nebo já tebe? Mimoto sem nedělal nic špatnýho," napomenu ji. V zásadě pobavenej a potěšenej její obranností vůči zájmům svýho bratra.
,,Ty mě nemáš hlídat. Máš bejt můj doprovod. A můj doprovod by mi obstaral punč,"začne se čertit, ,,Doneseš mi ho? Prosííím," dodá pak s veškerou roztomilostí.
,,Cokoliv chceš, kotě. A Jimimu o tom nebudeme říkat, jo? Nechceme přeci, aby si dělal zbytečný starosti, že ne?"
,,Přijde na to," tenhle její vypočítavej pohled znám. Mám-li se zachránit, budu ji muset rychle přivést na jiný myšlenky. Co se Jimiho týká, když by na to přišlo, řekl bych mu to i sám, protože sem přesvědčenej, že vlastně nemám co.
,,Nechceš se mi radši pochlubit, co to bylo za kluka, se kterym si tancovala?" jemně ji popostrčim blíž k míse s punčem, mezi zástupem urostlejch maturantů, kterej jí okupuje, bude třeba mojí robustní postavy, abych v současnosti jediný dámě svýho srdce, pití opatřil.
,,To nic nebylo," snaží se zapírat. Má smůlu, že mám letitou praxi i trpělivost tahat z děvčátek nejrůznější tajemství. Fungovalo to na ségru i neteř. Prostě nemá šanci obstát.
,,Tancovali ste spolu tři písničky, to nevypadalo jako nic. Měl bych začít žárlit?" použiju svůj kukuč zatoulanýho štěněte. Funguje to spolehlivě, Hell se rozbrebentí o svým novym objevu. Určitě stoprocentně je to úspěšnej večer, přesto se nemůžu dočkat, až odsud zmizíme. Mezi rozjařenou omladinou si připadám starej a celkem nepoužitelnej. Vlastně i sám sebou dost překvapenej, protože je to vlastně prvně, co sem odmítl možnost si užít. Počítám, že mi nějakej čas zabere to vstřebat. Když pak v davu pendlujícim tam a zpátky z tělocvičny zahlídnu koutkem oka něco, co na druhej pohled je pryč a já si přestanu bejt jistej, že to tam bylo, ani co přesně to bylo, zůstane mi jenom neurčitej pocit, že něco je špatně, prostě usoudim, že už sem opravdu starej a možná by byl čas začít bejt vděčnej za klidný domácí večery, dokud muj mladej milenec se mnou čas ještě vůbec trávit chce. Přesto, zůstaneme do půlnoci do velkolepýho závěru vyhlášení krále a královny plesu. V davu ještě zahlídnu Bebs zavěšenou do nějakýho kolouška, kterýmu doufám, že je aspoň sedmnáct. Někdo tu zřejmě přijde o poctivost. V hlavě mi hned naskočí stará pecka o pani Robinsonový, což je asi tak desetkrát lepší než, co tu skutečně hrajou a pětkrát lepší než naplno vnímat Hell, která nezavře pusu až k domu. Mám to děvče rád, vážně jo, ale prostě je mi docela volný, co která její
kámoška řekla nebo udělala v průběhu večera hloupýho a podobný zkazky.
***ooo***
Annie s Jimim na nás už čekaj. Spolu se zabalenýma krabicema vyštosovanýma v chodbě.
,,Mami, mami, to bylo totálně skvělý!" Hell svojí stvořitelku nepustí ani ke slovu, hned se snad s nevyčerpatelnou energií pustí do převypravování všech story jejích kamarádek, který já už absolvoval. Annie po mně vrhne soucitnej pohled a mezi nádechový pauzy svojí dcery se mě zeptá, jestli si dám kafe. Edgar už šel spát, takže vzduch by měl bejt čistej, ale já stejně odmítnu, protože už se vidim doma. Hádejte, kdo bude muset odtahat a hlavě se pokoušet nastrkat všechny ty rozměrný škatule do mýho klasickýho vozu?
,,Už sem ti řekl, že to je v podstatě sporťák a ne ještěrka?" zafunim pokoušející se napresovat jednu z beden do už přeplněnýho kufru. Jednou sem v něm vezl zadrženýho dealera, neptejte se mě proč, ale ten maník, když sem ho tam strkal, kladl podstatně míň odporu než ta zatracená škatule. ,,Co v tom vlastně máš?" Podle mě fakt žádnej mladej kluk nemůže mít tolik věcí.
,,To máš různý. Něco je oblečení, možná tam vyberem ještě něco jinýho k oživení tvýho šatníku než je moje kravata," zazubí se Jimi, ,,Když se táta nedíval, tak nám tam mamka přibalila i nějaký nádobí, abychom měli víc do začátku a ne, nestačí mi k vaření jeden hrnec jedna pánev a tři talíře, takže jsem rád," abych byl fér, vysvětluje během spoluúčasti na nošení, i když bych rád věděl, kde přitom ještě bere energii na vtipkování. Jasně třicet let věkovej rozdíl, připomenu si. ,,A taky knihy. Znáš knihy, ne? Takový ty papírový věci potištěný písmenkama," ušklíbne se.
,,Ve většim množství těžký jak kráva? No, to myslim vysvětluje moji kýlu," se zavrčenim upustim poslední a logicky nejtěžší z beden na zadní sedačku.
,,Oh, chudáčku, doma ti ji pofoukám," zacvrliká na mě Jimi.
,,Pofoukej mi radši tlumiče. Jestli se vysypou, tak nevim, kde v tomhle zapadákově seženu nový," zamručim. Beze srandy, pod náloží, gumový zástěrky u zadních kol mýho ubohýho DeSota, skoro rejou v prachu cesty.
***ooo***
Podobná anabáze nás čekala s vykládánim, naštěstí Jimi se rozhodl nechat vybalování na ráno, což bylo v konečnym výsledku jenom malý plus. Když mě pak po necelejch dvou hodinách spánku vzbudilo neodbytný vyzvánění pevný linky střídavě prokládaný s pagerem, určitě sem neměl nejrůžovější náladu. Ta se ještě zhoršila, když se mi objasnil důvod toho poplachu. Druhej smrťák v rozmezí ani ne tejdne, rozhodně není nic optimistickýho. Spíš něco velkýho, protože když dorazim na adresu k malýmu domku na hlavní třídě, hemží se to tam jako v mraveništi. Hasiči, týpci v montérkách a spousta dalších lidí, co nemám čas jejich účel zkoumat. Willkins je ten co mě zajímá, aspoň do doby, než ho roztrhnu. Čeká na mě nastoupenej jako uvítací výbor před barákem.
,,Nechtěl jsem vás rušit, pane. Doktor trval, že byste měl být u toho, pane," koktavější víc než obvykle.
Pro formu ho hned zpražim vražednym pohledem,
,,Tak co tady máme? Stručně," vyžádám si od něj předběžný hlášení.
,,Nehoda, pane, oběť Barbara Cartrová, majitelka galerie, věk čtyřicetdva let. Příčina úmrtí, úraz elektrickým proudem. Zhruba kolem jedné hodiny, hlášen výpadek sítě v celém bloku-,"
,,Řekl sem stručně," zavrčim, ,,Co tu dělají oni?" kejvnu k hasičum.
,,Zavolali je technici z elektráren, když pátrali po příčině výpadku a nikdo jim neotvíral, pane," objasní. Jo, to dává smysl rozsekat dveře na padrť spíš než předpokládat, že prostě někdo není doma. Dovedu si představit, že místní znuděná posádka dobrovolníků, takovou akci s nadšenim vítala. Nemám energii se tim zaobírat.
,,Nikdo se ničeho ve vnitř nedotýkal?" Nemusim vykládat, jak nadšenim plní každýho vyšetřovatele, mít potencionální místo činu hemžící se hromadou cizích lidí.
,,Ne, pane. Jen dveře. Tady a v koupelně, kde je oběť. Ty byli také zamčené," alespoň jedna užitečná informace z něj vypadne.
,,Fajn, tak je všechny pošlete domu. Aspoň některý z nás by se mohli vyspat," nařídim.
,,Ano, pane. Omlouvám se, pane. Doktor už na vás čeká," pokyne mi do domu.
Jak milý. Místní felčar, pediatr, patolog a kdoví co ještě v jedný osobě, je někdo s kym sem se ještě osobně nesetkal, ale momentálně sem na něj náramně zvědavej. Samozřejmě, těžko bych hledal, kdo by v ochotě a nasazení minimálně trochu dosahoval Benových kvalit, ale o týpkovi, co zjevně dělá rozdíl v přístupu k smrti houmlesačky a očividně dobře situovaný paničky, už to samotný ledacos vypovídá.
,,Stanford Burton," představí se, robustní chlap tak kolem šedesátky, dodávající si na vážnosti mohutnym plnovousem, zrzavym s většim množstvim šedin, tak jako jeho vlasy; a kufříkem s monogramem. ,,Tuším, že jsem ještě neměl tu čest, vás potkat osobně, ale hodně jsem o vás slyšel," stiskne mi ruku. V místech, kde zdvořilost je zákon a felčar něco jako polobůh, bych si měl asi považovat, že zachovat konvence považuje za důležitější než samotnou mrtvolu.
,,Věřim, že jo," oplatim mu. Od pohledu nemůžu říct to samý, ale věřim, že on o mně slyšel. Konec konců sem to já kvůli komu posledně musel makat přesčas.
,,Nikdo s ničím nehýbal. Vše zůstalo přesně, jak bylo," upozorní mě.
Aspoň někdo, kdo by mohl mít v hlavě víc než seno. Ustoupí z výhledu, nechá mě projít do koupelny. Na první pohled jasná situace. Ženská v napuštěný vaně. Ruce i nohy přečuhující přes okraj. Okno zavřený, záclona zatažená. Menší množství vody roztroušený na podlaze kolem vany. Šňůra od elektrickýho spotřebiče potopenýho ve vodě, pravděpodobně kulmy nebo fénu, ještě v zástrčce. Polička, odkud mohl spadnout, hned nad vanou vedle umyvadla, ve kterym leží kartáč na vlasy a několik nádobek s přípravkama na totéž. Hádám, že to všechno bylo v jedný poličce a mohlo popadat spolu s fénem. Jinak všechno srovnaný úměrně k běžnýmu používání koupelny. Nehoda, jak vyšitá. Ženská se natahovala pro šampon, zachytla nechtíc šňůru a sama se ugrilovala. Hotovo. Vyřízeno. Mohl bych jít. Až na to, že ze zkušenosti vim, že nic nemusí bejt, jak se na první pohled zdá. Minimálně ten jeden pohled mrtvý dlužim. Přistoupim blíž. Pak zůstanu stát, přikovanej k zemi. Šok rovnej ráně elektrickym proudem. Nenalíčená, tvář zkřivenou křečema předcházejícíma smrti, přesto možnost omylu může bejt vyloučená. Vždyť je tomu sotva pár hodin, co sem ji viděl naposled. Zatraceně živou.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ell ell | 4. dubna 2017 v 20:08 | Reagovat

"Pozor na pěšinku" :D, to už by asi bylo příliš, myslet si, že jsi zabředl i do filmů pro pamětníky :-D . Jestli ano - nic pro ti.
Kluci jsou do sebe zabouchnutý až po uši :-) , hm a já vůůbec nezávidím :-?
:-D to "prase" mě s Jimmim napadlo stejně :-D . Škrtám, své rozplývání v předešlé větě :-D
Edgar je prototyp chlapského dřeváka, to snad mají chlapi v sobě nějak zakodovaný, či co :-?
Safra paninka ví co chce, Springer si zadělává na nepřítele :-?
S pořízením si "rodiny" se začnou pořizovat věci praktické, byť by to měla být i ta ještěrka :-D  :-D , Springere, ta tam je doba malin nezralých :-D
Tak zhrzená ženská se nekoná, to má Francis štěstí až bude vysvětlovat, jak celý večer tlachal s obětí :-?

P.S. Co se týče na tvým bědováním, budu-li mluvit za sebe: 1/ lenost - vždy s obavami jdu sem, abych si oddechla, že ještě nejsou další díly - dát dvě až tři části na jednou je celkem fuška. 2/ Dlouhé prodlevy - v záplavě dalších povídek ztrácím niť příběhu. No vidíš, místo abych byla vděčná za super příběh, tak ještě remcám :-D

2 Fénix Fénix | 4. dubna 2017 v 20:37 | Reagovat

Pěšinka mi též vytanula na mysli, ale až po zveřejnění, při psaní v tom úmysl nebyl. Jen si za boha nemůžu vzpomenout kdo má být oním pamětnickým vlastníkem pěšinky? :-?  :-D
Francis se čas od času musí projevovati jako prase udržuje si tím image pro sebe i pro svět, že vlastně není zaláskovaný romantik. :-D
Souhlas, Edgar je přímo výběrový model, taková uražená ješitnost, že ho už vlastně nikdo neposlouchá, je horší než žlutá zimnice. :-D
Springer už to začíná pomalu chápat, že se jaksi na jeho staromládeneckém pohodlíčku ledasco změní. Snad to časem i rozdýchá. :-D
Výhoda bytí strážcem pořádku- vysvětlovat nebude muset nikomu nic, k jeho štěstí jediný svědek jeho přečinu, to zapomene hned jak se vyspí. 8-)

Tedy zrovna proti Tobě coby věrné komentující i přes ty zmíněné nedostatky, nic. Se zkusím do budoucna polepšit s četností přidávání, kratší úseky tomu asi pomohou ačkoliv se teď nacházím ve stavu záseku při psaní pokračování takže šetřím nastřádáné aby jsme se neocitli na suchu a já pod tlakem, kdy nebudu mít nic ke zveřejnění. :-? To neberu jako remcání, si cením zpětné vazby i v tomto ohledu. ;-)  8-)

3 Lizard Lizard | 4. dubna 2017 v 22:48 | Reagovat

Tak jo, tak jo, nejprve bych ráda podotkla, že vydám za dva čtenáře a někdo další určitě minimálně za pět... čili jsme úspěšně složili stanovenou skupinku nadšenců.
A než začnu blábolit, protože všichni víme, že to přijde... ach, jak bych byla šťastná, kdybychom se s hezounkem a cukroušem viděli častěji! A ach jak moc děkuji za tuhle kapitolu, která se opět povedla.
Jako vůbec se nedivím Jimimu, že se po svém drahém ta sápe. Kdo z nás by se nesápal, víme? Tak nějak jsem se těšila, že třeba to tak hezky skončí. Chápeme se všichni, ehm... jenže nejdřív stěhování a pak mord. (Když umřou dva lidi v takovém malém městě, je to už znát? Nebo je to od čtyř vejš...) Mimochodem tohle už začíná být opravdu divné, jsem docela napnutá, co za tím bude... Vraždy, aligátoři, vilné bývalé roztleskávačky lepící se na Springera, které se vzápětí stanou obětí možná vraždy... už jsem z těch duchařských filmů tak vyblblá, že bych mu tam práskla jednoho poltergaista :-D
Mám takové neblahé tušení, že to není poslední člověk, který zaklepe v nejbližších dnech bačkorama...
A bude Springer vyslýchat toho kloučka, se kterým ji viděl naposledy? To by mohla být teprv zábava.
Pořád je mi Jimiho tak nějak líto, jak se ptal, jestli si může vzít svoje věci. Miláček, nejspíš budu opět nucena přečíst si poslední kapitolu Žárem temnoty.
Mám pro Jimiho vážně slabost, neskutečnou. A pokaždé, když mu Springer ukazuje cestu z bažin pochybností, tetelím se blahy.

A teď mi rovnou řekněte, kde se stojí fronta na Springera a kde na Helliny vzpomínky na školní ples. Prosím prosím.

Mě osobně délka jednotlivých kapitol nijak nevadí, dokonce mě neznepokojují ani větší prodlevy mezi jednotlivými přidáními. Dokud budu vědět, že se kdesi v budoucnu dočkám své dávky, budu hodná a nebudu v koutku mlátit hlavou (tak zuřivě, trochu budu, jasně...)

Ještě jednou díky. :-)

4 Fénix Fénix | 4. dubna 2017 v 23:43 | Reagovat

[3]: O tom žádná. Vy, moji věrní komentující, vydáte každý za deset čtenářů, ale oni autoři jsou celkem nevděčná cháska a nikdy nemají dost aby nemohli mít více, zvlášť ohlasů. :-D
Se vynasnažím abychom se zde všichni mohli setkávat častěji, však mně častější dávka komentů též přijde k chuti. ;-)
Ano prosím chápeme. Však on měl Springer o konci večera též jistě jiné představy. Co se dá dělat, když povinnosti zavolají... Doufejme, že budou mít v dohledné době příležitost si to vynahradit. ;-) (Myslím, že výrazný úbytek se počítá tak od čtyř mrtvolek vejš :-?) A to to při tom ještě být správně divné ani nezačalo. Bude to ještě divnější. :-D Pravda nějaký ten poltergistík by se mu tam vrznout mohl, aby se zatím nenudil. :-?  :-D
Nějaké speciální přání, kdo by to měl odskákat jako další? :-?  :-D
Jo, jo, Springer si s vyslýcháním kloučka užije zábavu, tedy obráceně to asi neplatí, ale tak známe ho, že? :-D
Jimi má holt v povaze si pořád s něčím dělat starost, na štěstí má ochotného průvodce, který vždy najde způsob jak jej jich zbavit. ;-)  :-D
Žel ani jedno nemáme. Prudce nedostatkové zboží. Jimi ho nedá a Hell své vzpomínky také ne. :/ Že ty chceš její vzpomínky, aby jsi viděla jak to Springerovi seklo? :-D Tedy nevím, jestli je mít ho doma zas takové terno, on je asi jinak docela nesnesitelný. :-?  :-D
To není třeba se devastovat ani nebohé stěny, zatím přísun kapitol je zaručený a snad to i chvilku vydrží, čestný skautský. ;-)  :-D
Není zač. Já děkuji, za přízeň i vytrvalost. :-)

5 Lizard Lizard | 5. dubna 2017 v 18:29 | Reagovat

[4]: Ach ano, jinými slovy - my zkrátka nestačíme. Tak hrozně hořký úděl musíme snášet, nejspíš se z toho rozpláču. Nejspíš ti to odpustím, ale rozhodně mě to deformuje a ve třiceti vstoupím do sekty Krvelačných lasiček. Tady to máš.
Nenápadné vyzvídání: a dojde k menšímu, ovšem citelnému úbytku, který způsobí, že si místní majitelé samoobsluhy začnou dávat na housky o plátek šunky míň?
Když se tak jako zajímáš, tak by mi nevadilo, kdyby někdo vzal Edgara cihlou po hlavě, třeba by se mu alespoň chvilkově zablesklo. Ale protože to Ann, Hell a Jimimu nemůžeme udělat, tak asi nic, no...
Výrazně se nám tu zatím projevilo jen pár osob - aligátor, paní z bistra, Willkins-mám-mezi-půlky-vražené-tři-balení-ostře-ostrouhaných-pastelek... no a u těch všech jaksi nechci, aby šli z kola ven. U aligátora je to jasný, pořád čekám, kdy vyjede po Springerovi. Paní je mi prostě sympatická. No a nechceme brát šerifovi jeho nejoblíbenějšího podřízeného, co by bez něj dělal.
Takže asi potřebujeme někoho dalšího, možná souseda, který kouká na teplý pár skrz prsty?
Chudák klouček, snad si aspoň vrzl a odnesl si z toho jen nové zkušenosti a ne nějakou pěknou diagnózu, jinak to za to nestálo. :-?
Jimi je prostě sladkej, hrozně, hrozně sladkej. Měl by si konečně navlíknout tu rádoby školní uniformu premianta v církevní škole. Ale taky je mi ho trochu líto, čumák pitomoučkej... totiž nejistej, jasně. Asi jsem v předchozím komentáři neopěvovala, jak hrozně se mi líbila nabídka Springera vyjet si na víkend do víru velkoměsta. Jimi by to měl zvážit...
Samozřejmě, že ty vzpomínky chci jen kvůli Springerovi v kožené bundě, bohajeho... ty tři tanečky se svým spolužákem si může nechat :-D A taky můj vlastní školní ples byl katastrofa, takže by bylo třeba to něčím hezky vytěsnit. No s tím ternem mít Springera doma... já bych si ho klidně jen na víkend vypůjčila, fakt nejsem náročná... ale raděj bych si vypůjčila oba dva a podívala se, jak jim to ve vztahu jde, odborné poradenství, aby bylo jasno. :-D
Výborně, vezmu tě za slovo, ručíš za stav stěn v mém pokoji.
Rozhodně není zač děkovat, protože číst Springera je mým velkým potěšením. No a psát nesmyslný komentáře taky, jen o něco menším...

6 ell ell | 5. dubna 2017 v 20:19 | Reagovat

Vlasta Burian :D
P.S. Zkus paralelně dát povídku třeba na "Ostrovní gay povídky". Nedávám jako odkaz aby mě to nehodilo do spamů. Docela fajn stránky. Snad to najdeš.

7 Fénix Fénix | 5. dubna 2017 v 22:53 | Reagovat

Jak říkám, nikdy není dost aby nemohlo být více. Takže není důvod k hořkosti, to jen autoři jsou nenažraní, po větším uznání lačnící. Ale tedy pokud by to přeci jen mělo až tak razantní následky, na svou čest slibuji, že sektě Krvelačných lasiček budu pravidelně odvádět desátky v podobě mrtvých kuřat, vajec a třeba i novorozenců. :-D
Zas tak drastický úbytek to nebude, ale dejme tomu, že hrobník bude mít co dělat. ;-)  :-D
Mně by to také nebylo tak docela proti mysli ho vzít po letech, ale právě no. Z nějakého nepochopitelného důvodu těm třem zmíněným na něm záleží. :-?  :-D
Děkuji, za vyjádření pocitů vůči ostatním postavám, potěší vědět, že i ony ne všechny tak docela důležité, zanechávají dojem. Aligátor se o sebe postará sám, paní z bistra nezavdá příčinu- což je i má první malá protekční nápověda ;-) a svého oblíbeného podřízeného- krásné shrnutí jeho osobnost- si eventuelně Springer zavraždí sám. :-D Pár přebytečných obtížných sousedů máme určitě na skladě, to je fakt. :-?
Študentík je na diagnózu možná zralý, to je fakt. Tedy psychosomatického rázu. Pohlavní chorobu od Bebsi ani ne. :D
Člověče, víš, že ani nevím, jestli zrovna premiant s církevní školy by byla Jimiho oblíbená hra? Posledně se ani moc netvářil při zmínce. :-? Můžem ho zkusit přesvědčit. ;-)  :-D Je to občas ještě takové telátko nesmělé neotrkané, bez ohledu na předchozí zkušenosti, tak vztah je to vlastně též jeho první. V tom si vlastně se Springerem nemají co závidět. Akorát, že ten má alespoň nějakou teoretickou představu, tak může dělat i zajímavé nabídky. Jinak je to jednoduché, pokud Jimi na nabídku nepřistoupí, bude hozen přes rameno posléze do kufru a za nějakou velkoměstskou zábavou se zkrátka vyrazí. 8-)
:-DMám pocit, že zrovna alespoň o verbální popis těch tanečků by se s Tebou hrozně ráda podělila, když už to odnesl každý z jejího okolí, kdo alespoň vypadal, že poslouchá. :D To jsou ty případy, kdy lituji, že portrétování mezi mé talenty nepatří, poskytnou Springera v kůži alespoň zprostředkovaně. Pardon. :-( Dobré na plesech a podobných společenských hluboce traumatizujícíh záležitostech je, že postupem času vzpomínky vyblednou. Prý. :-?  ;-)
Co se Springerem na víkend? V domácnosti nepomůže, vychlemtá veškeré zásoby alkoholu jsou-li, pokecat se s ním nedá no a když by měl zrovna záchvat věrnosti tak ani jinak by příliš užitečný nebyl. Fakt. :-D To jako jo, mít doma Jimiho to by byla jiná. Když překoná prvotní ostych, tak kdo ví, jak až vzevrubně by se nechal při čem všem pozorovat. ;-) To s nimi zkusím probrat, jestli by si nechtěli udělat výlet. ;-)  :-D A jako o tom nikdo jinak vůbec nepochyboval, že by to bylo pouze za vědeckým účelem. :-D
To tedy nevím, či si můžu vzít takovou zodpovědnost na triko. :-? No v nejhorším případě, opravovat je umím. :-D
Rozhodně je. Pro změnu číst komentáře, které jsou jen tak mimochodem úžasné, je zas mým velkým potěšením. :-)

[6]: Sakra no jo. To mi nedocvaklo. Se stydím. :-x Ale film stejně nedávám. Stydím se dvojnásob. :-|

Děkuji. To klidně jde i odkazy, kdyby to dělalo někdy problém, já si to od tamtud vylovím. Zní to zajímavě. Minimálně to zkusím prozkoumat, jestli by jsme tam zapadli. :-?  :-)

8 Miki Miki | 6. dubna 2017 v 10:35 | Reagovat

Super, omylem jsem rozklikla "Žárem temnoty" a vyděsila se, že už je dopsáno. O_O To nezní tak, jak to myslím. Jasně, že chci, aby bylo dopsáno, ale ne tak rychle. :-P Doufám, že splníme ten limit, taky mě překvapuje, kam zmizeli čtenáři. ??? Tak máme přece jenom detektivní zápletku. :-) A díky moc. :-P

9 Fénix Fénix | 6. dubna 2017 v 10:54 | Reagovat

Další z věrných, vítej. :-)
Já to chápu. Pokud vytvořený svět baví, tak v něm chce čtenář a vlastně asi i autor setrvat co nejdéle. :-) Tak doufám, pokračování již čeká připravené jen ho zveřejnit. ;-) Osobně chci věřit, že když se to tu opět rozpohybuje pravidelnějšími aktualizacemi, nějací opět přibudou. :-? A samozřejmě ta vraždička by také mohla lehce zvýšit sledovanost. :-?  :-D Vím, že to tak nevypadalo, ale skutečně to je stále pořád hlavně detektivní příběh. :-D Já děkuji. :-)

10 ell ell | 6. dubna 2017 v 20:41 | Reagovat

Když Burian prášil, ale nechme Vlastu v pokoji odpočívat nebo dojdeme k němému filmu :D
Na stránky určitě zapadneš neboj, jen ti to tam hold budou asi komentovat více páni :D :D a ti o co méně komentují o to více kritizují a o to kratší jsou komenty :D :D
http://www.ostrovni-povidky.eu/

11 Martina Martina | 6. dubna 2017 v 21:11 | Reagovat

Tak i já se přidám...sice nekomentuju, páč mi to moc nejde, ale věř, že na tvoje stránky chodím pravidelně několikrát týdně, protože co kdyby náhodou :-D na každý díl se těším jak na smilovaní, protože ze Springera se téměř okamžitě stala jedna z mých nej postav vůbec! :-P  A ač mi velmi opakuji velmi chybí Pracháč, tak i Jimi ujde ;-) Každopádně moc děkuju za celou povídku! Je perfektní :-P  :-)

12 Fénix Fénix | 7. dubna 2017 v 13:58 | Reagovat

Dík, o jednu posedlost vrtající mi v hlavě méně a já se mohu soustředit na něco jiného. :D
S tím zapadnutím právě příliš nevím, přeci jen se orientuji na jinou cílovou skupinu. Aby mi ta kritika pak úplně nevyplašila už tak ustrašenou Múzu. :-D
Každopádně je to velice zajímavá stránka a když už nic jiného, alespoň bude co číst. :-)

[11]: Děkuji, za vystoupení z anonymity... on pro mne není ani tak důležitý obsah komentáře, jako vědomí, že někdo povídku skutečně čte a ty návštěvy na počítadle nejsou jen lidé, co omylem rozkliknou odkaz a hned zase znechuceně zmizí, když zjistí o co jde. :-D Ovšem na druhou stranu, kladné komentáře potěší dvojnásob. Takže děkuji podruhé. :D Neskutečně potěší, že postavy mají úspěch a čtenáře baví. Přiznám se, že Pracháč chybí i mně, ale co se dá dělat. Byl nenahraditelný, přesto se jej pokusím nahradit, alespoň co se tajemnosti týče, prostřednictvím jedné nové postavy. Snad trochu zaujme i on. ;-) Není zač. Skutečně já děkuji, za přízeň. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.