Hříchy otc 3 B.

27. února 2017 v 23:32 | Fénix |  Hříchy otců
Dokončení.



U Lucy v palačinkárně je nezvykle narváno na danou denní hodinu. Všechny boxy i stolky obsazený převážně celýma famíliema. Zřejmě zajít si po kostele na pozdní snídani je tu další z tradic, alespoň pro některý. Jimi s Annie a Hell už taky jeden okupujou. Podle fáze rozjezenejch palačinek a rozpitejch shakeů, počítám, že museli dorazit nějakou chvilku přede mnou. Něco probíraj, smějou se spolu. Na chvíli zůstanu stát snažící se si ten obrázek vrejt do paměti. Neni to tak, že bych měl dost příležitostí vidět svýho partnera bezuzdně šťastnýho timhle stylem. Posedlýho chtíčem, škádlícího mě, rozumnějšího než sem já, soustředěnýho i relaxujícího z vší tý zodpovědnosti, všechny tyhle jeho podoby můžu mít, ale nikdy ne bezstarostnýho kluka, jakym by měl právo bejt a je teď. Někdy v nejčernějších chvilkách, když o tom uvažuju, řikám si, že je to moje vina. Protože je to život se mnou, co ho nutí bejt tim všim, jen ne tim, čim by ve svým věku bejt měl. Pak na mě zazáří svým úsměvem, jako teď, a všechny ty tmavý těžký mraky se rozpustěj. Zapomenu, co sem chtěl, vnímám jenom Jimiho úsměv a způsob, jakym se posune na lavici, aby mi udělal místo. Místo ve svým životě. Někdy je těžký si připomínat, že je to jeho volba.
,,Ahoj, všichni," první, co udělám, ještě dřív než se moje pozadí stihne setkat s polstrovánim lavice je, že položim otevřenou dlaň před Jimiho.
,,Ani škrábnutí," otráveně protočí oči a do dlaně mi vtiskne klíčky.
Lucy je u stolu v ten samej moment. ,,Pěkná rodinka, nevěděla jsem, že patříš k nim," její bodrej způsob uvítání.
,,Byl by v tom rozdíl?" k údivu nás všech je to Hell, kdo se ozve. Vážně nevim, kde takovej způsob pochytila. To neznamená, že bych na ní momentálně nebyl určitym způsobem hrdej. Jimiho návrat se mnou není jedinej mladej život, kterej by moje přítomnost ovlivnila. Řeči se vedou. Děti maj až moc sklony vzít si to nejhorší z řečí rodičů. Zejména, když by to mohlo poskytnout munici k terorizování spolužačky. Mít bráchu buznu žijící se staršim chlapem, určitě není žádnej med, přesto Helena to snáší s bojovností svojí matky a zatvrzelostí svýho otce.
,,Jasně, že byl, zlato. Přinesla bych ti mnohem dražší shake, ať se strejda prohne," Lucy jí odpoví s pohotovou samozřejmostí, mrknutim a několikerym promleti žvejky na jazyku.
,,To není strejda. Je to kluk mýho bráchy," kontruje Hell spolu s bojovně vysunutou bradou. Jo, vážně sem na ní hrdej. Holka co se ve světě neztratí a umí si stát za svým.
,,Já vím, kdo to je, zlato. Ale ten shake si stejně dáš, ne?" Lucy zareaguje s profesionálnim nadhledem. Stejně tak profesionálně po mně letmo hodí okem pro ujištění, komu na vrub připsat útratu. ,,Co ty, dáš si svůj obvyklej jed?"
,,Jasně," všechno odsouhlasim. Ve skutečnosti, Lucy není z těch coby na úkor kšeftu, nutili zákazníka narvat se ke kómatu, jenom se stará a je spokojená, když lidi jsou spokojený, i když to by nahlas nejspíš nikomu nepřiznala.
,,Broučku, nemůžeš být hrubá ke keždému, kdo řekne něco, co se ti nelíbí," Annie se svým jemnym vyčiněnim svojí dcery počká, až zůstanem sami.
,,Já vím. Když já nesnáším, když se někdo naváží do Jimiho a Francise. Lidi jsou někdy tak blbý," Hell si posteskne až s dětskou přímočarostí.
,,To je v pohodě, kotě, my sme tvrdý kluci a my to unesem. A ty si tvrdá holka. Tvrdý holky musej občas skousnout ledasco, aby se nedostaly do průšvihu. Lucy je moje kamarádka. Nevěděla, že tě to naštve. Někdy i kamarádi říkaj věci, který se zdaj hloupý, ale nemyslej to tak. Správně tvrdá holka nebo kluk poznaj rozdíl a jsou nad věcí, když jejich kamarád udělá chybu z nevědomosti, chápeš?" o tuhle roli vychovatele sem se nikdy neprosil, přesto se zdá, že někdo jinej na to má jinej názor a mrňavý háďata k mojí pozornosti, se mi snaží pořád strkat do cesty.
Hell přikejvne: ,,Nejdřív se mám ptát a potom mlátit," odrecituje. No vážně, vážně nevim, kde k takovejm způsobum přišla.
,,Tak nějak," hodim po ní jeden frajerskej úsměv vyceněnýho špičáku. Možná pro tuhle chvíli můžu bejt spokojenej se svojí úlohou mentora, což se ovšem nedá říct o Annie.
,,Rozhodně nebudeš nikoho mlátit, mladá dámo," do přísnýho zamračení zahrne svojí dceru i mojí osobu. ,,Tedy, pokud by tě někdo nenapadl jako první. V tom případě, kdyby nebyla jiná možnost, tak se můžeš bránit a jakmile to bude možné utečeš," dodá. Pravidla přežití tu platěj jako všude jinde, možná víc. Bylo by spíš ke škodě vést svoje děti cestou absolutního nenásilí. ,,Je to jasné?"
Hell zase přikejvne.
,,Jo, protože když neutečeš a budeš se prát až do konce, tak si tě Otec Aigiriu zavolá na pohovor jako tady Francise. To bys chtěla?" křenící se Jimi by rád působil taky vychovatelsky, na jeho sestřičku to možná i má účinek- zahučí přes na sílu zavřenou pusu a potřese hlavou, v očích pravej děs. Každopádně já v tom vidim jeho příležitost si do mě rejpnout a taky změnit téma, což uvítá zejména Annie. ,,No tak, řekni, našli jste s Otcem cestu, jak zachránit tvojí černou duši?" pokračuje muj drahoušek, škodolibě se culící jako blázen. Sem v klidu, věřim tomu, že v dohledný době budu mít příležitost mu to oplatit.
,,Dospěli jsme k závěru, že žádnou nemám a nejspíš mi ji musel ukrást jistej blonďatej ďáblík. Nevíš o tom něco?" ležérně si jakože protáhnu levačku, tim pádem skončí na opěrce, nápadně poblíž Jimiho ramen. Starej trik, kterej Hell nezná, abych ji demoralizoval a Ann, soudě podle jejího nostalgickýho úsměvu, možná připomene mládí. ,,Každopádně dohodli jsme se, že budu dočasně trénovat místní baseballovej tým," objasnim, což byl účel.
,,Vážně?" Ann nadšeně zaplesá.
,,Chudáci," suše okomentuje Jimi, což já ocenim prstama pravačky silou zarytýma do jeho stehna. Něco, co můžu říct, že se mu náramě líbí, soudě podle víc roztaženejch stehen, mající horní polovinu těla loktama opřenou o desku stolu. Ou, tak moc se snaží bejt slušnej.
,,Jo, vážně. Byl docela přesvědčivej na to, abych mu řekl ne. Mělo by to bejt dočasný, než si vybaví nějaký osobní záležitosti. Tenhle Agri- Aigi- přesto, že sem ho několikrát slyšel, nejsem si jistej jak vyslovit jeho jméno a na používání "Otec" si sem prostě jistej, že si nezvyknu, ,,Co je to vlastně za člověka?" Rozhodnu se použít Annie a možná i Jimiho jako pramen informací.
,,Říkala jsem ti, že je výmluvný řečník, dovednost, kterou využívá nejen v kázáních," Annie se spokojeně pousměje, ,,Otec Aigiriu-" dá správnej důraz na jméno, úča se holt nezapře, ,,Dalo by se říci bez přehánění, že je jedním ze stěžejních pilířů místní komunity. Baseballový tým je jen jedním z jeho projektů pro obec. Inicioval výstavbu domu seniorů, pravidelně organizuje nejrůznější charitativní sbírky, muž na svém místě nikdy nenechá své dveře zavřené pro kohokoliv, kdo potřebuje duchovní útěchu... Vím, na co se mě ptáš, vyšetřovatel dvacet čtyři hodin denně se nezapře, ovšem obávám se, že v tomhle případě ti příliš nepomůžu. Ne, že bych snad nechtěla, ale nejsou žádná temná tajemství kolem jeho osoby ani skvrnky na jeho pověsti, co by tě mohly zajímat," uzavře s omluvou.
Když se ohlídnu na Jimiho ani on se nezdá, že by mi mohl bejt nápomocnej. ,,Má rád děti a rozumí jim- tim zdravim způsobem," rychle dodá. ,,Chci říct, že to s nimi umí a skutečně se stará. Ten současnej baseballovej tým je už několikátá generace. Sebere kluky, který by se jenom tak poflakovali a dá jim účel. Co sem slyšel, tak i pár skutečně talentovanejm, dopomohl ke sportovnímu stýpku na univerzitě. Bez něj by neměli šanci se tam dostat. Nikoho nediskriminuje a je fér," připojí se k obhajobě.
,,Skoro světec," zahučim. Zřejmě budu jedinej, komu ten nastíněnej obraz přijde příliš dokonalej. Životní zkušenost, že každej má na hrbu nějakej ten temnej stín, to, že ho zrovna nikdo nevidí, neznamená, že by tam nebyl.
,,Přestaň být takový škarohlíd, Francisi. Tvůj život by byl daleko snazší, kdybys na každém nehledal jen mouchy. I když ti to možná tak nepřijde, na světě existují dobří a slušní lidé. Otec Aigiriu je jeden z nich. Sám se přesvědčíš, až ho lépe poznáš," jemně mě napomene Annie.
,,Asi jo," rezignuju proti přesile. Nálada začíná bejt poněkud pohřební, to poslední co sem chtěl, jim všem zkazit příjemnej den. Pravda je, že začínám bejt čim dál tim nedočkavější, až toho tolik vychvalovanýho skoro světce skutečně "poznám". Čas změnit téma, ale ještě předtim, myslim, že Jimimu něco dlužim. ,,Takže ministrant, hm?"
,,Kruci!" se zasténánim a následnym zaduněnim hodí čelo rovnou na stůl, ,,Nečekal jsem, že ti to řekne. Ty to teď asi nenecháš být, že ne?" zahučí, aniž by změnil pozici v jasnym pokusu o "pštrosí efekt." Což je dobře, protože mi to umožňuje ho rádoby uklidňujícně hladit po zádech.
,,Nemáš se za co stydět, lásko. Je to lidský a správný. Přesně to, co dělaj slušný kluci," pokusim se i znít uklidňujícim způsobem. Na venek pro okolí to možná i funguje. Jedině Jimi si to vyloží tak jak to skutečně je. Příslib/varování, že na tohle téma ode mě ještě pár vtípků uslyší. Život by byl neskonalá nuda, kdybych si nemohl utahovat ze svýho partnera a on ze mě na oplátku. Takový jsme. Jeho další táhlý žalostný zavití přehlušim svojí otázkou: ,,Tak jak bylo na nákupech?" neškodná nenucená konverzace.
Annie nás sleduje s pobavenym úsměvem na rtech a takovou neskonalou něhou v očích až to bere dech. Svým způsobem, čas od času, mě přivádí v úžas, jak rychle si zvykla na přítomnost muže v blízkosti svýho syna. Jedna věc je přijmout holej fakt něco jinýho bejt v pohodě tváří v tvář realitě důvěrnejch gest a mileneckejch doteků. S každym takovym dnem je to novej důkaz o tom, jak úžasný a silný ženy v týhle rodině jsou. Na druhou stranu, my s Jimim to nijak nepřeháníme, bejt přehnaně provokativní. Nebylo by to vhodný asi u nikoho, jenom je fajn, když aspoň v přítomnosti někoho dalšího není tak odtažitej. Jako teď, když konečně opustí svojí pštrosí pózu a rozhodne se ukázat světu opět tvář. Jsou to maličkosti, ale v konečnym důsledku podstatný. Uvolněně se opře do mýho boku, s hlavou poblíž mojí. Nesetřese mojí ruku kolem jeho ramen.
,,Nebyly to nákupy v pravém slova smyslu. Jenom jsme vyzvedli šaty pro Hell a pár dalších drobností na ples. Jde to docela rychle, když tu máš na všechno jeden obchod. Řeší to dilema s výběrem," ušklíbne se. Nechá mě svojí vidličkou odkrojit si ze zbytku palačinky, kterej už se do něj nevešel. Zapít to jeho shakem. Čokoládu nijak extra nemusim, ale vědomí přítomnosti Jimiho slin na brčku, mě nutí labužnicky si olíznout rty.
,,A pěkný?" zeptám se Hell, která za poslední dobu byla podezřele tichá, v klidu sosající svůj koktejl.
,,Uvidíš ve středu," pokračuje dál v sosání.
,,To už je ve středu? Hezký štěstí," zhrozim se docela upřímně, pořád nejsem tak docela v pořádku s myšlenou dělat doprovod v poměru s mym věkem určitě malý holce. ,,Víš o tom, že ten muj souhlas je podmínečnej. Kdyby se náhodou objevil nějakej tvuj vrstevník nebo třeba i kamarádka s kym bys tam šla radši, nebude mi to vadit," s nadějí se jí snažim navnadit. Ne, vážně pro tohle nejsou přesný pravidla, tak pořád nechápu, proč sem to musel odnést já a logicky hledám sebenepatrnější možnost úniku.
,,Není nikdo, s kým bych tam šla radši," ujistí mě naprosto bezelstně. Což mi na dobrym pocitu moc nepřidá.
,,Francisi, pro případ, že bych to ještě nezmínila, jsem vděčná, co pro nás děláte. Za všechno," prohlásí Annie. Našel bych jeden způsob, jak by mi svůj vděk mohla vyjádřit a sice neřikat mi mym zatracenym křestnim jménem, ale toho už se asi nedočkám. Spíš tak si začínám zvykat.
,,Maličkost," opětuju jí úsměv. A tady to máme. Oni jsou příčina i důvod v jedný vlastně třech osobách. Nebejt to právě oni, asi těžko bych tak snadno přijal úlohu milence, zetě, bratra, čehokoliv čím mě budou chtít mít. Jimi není jedinej, kdo je neuvěřitelnej. Neuvěřitelnost maj prostě v genech.
,,Tak, co kdybychom si ještě všichni dali pohár?" Annie se energicky ujme iniciativy i nabídky na papírový kartě. ,,Myslím, že to byl dnes po všech stránkách úspěšný den a zasloužil by si nějakou sladkou tečku. Je to už celá věčnost, kdy jsem nějaký měla," nevim, jak to má s úspěšnýma dnama, ale tak spíš předpokládám, že její poslední věta je určená tématu poháru.
,,Myslím, že je to skvělej nápad," Jimi nadšeně šáhne po druhym lístku, ,,Možná bysme nemuseli končit tady. Co takhle zajít do kina?" navrhne s neutuchajicím nadšenim.
Potlačim tichý zavrčení deroucí se mi z krku. Vážně mám, tyhle dva úžasný ženský exempláře rád, ale bejt o samotě s Jimim mám ještě radši. Rodinnej den není to, co sem měl na plánu, i když chápu jeho potřebu, užít si je, co to jde a dohánět ztracenej čas.
,,Nevím, jestli je to dobrý nápad, táta se bude divit, kde jsme tak dlouho," namítne Annie.
,,Víš, že to není pravda, mami. Vsadím se, že si ani nevšiml, že ještě nejsme doma," smutná pravda zazní od Hell. Asi je na tom něco dost smutnýho, když dítě má takovouhle zkušenost, ještě smutnější je ale rezignovanej tón s jakym to pronese. Svět, kde nejsou žádný poháry. Svět, kde není žádný kino. Svět, kde není zábava. Chybí prostor pro pozornost pro svoje děti. Prostor pro péči o svojí ženu. Edgar není špatnej chlap. Vim, že ve svý podstatě ne. Jenom počítám, že mu nikdy nikdo nevysvětlil, že mít rodinu znamená víc, než jenom zajistit jim jídlo a přístřeší.
,,Proč vlastně ty nákupy neobstaral s váma?" zeptám se. Trochu zbytečně. V zásadě tušim odpověď.
,,Víš, jak to máte vy muži s nákupy. Navíc měl na farmě rozdělanou práci," zazní od Annie. Výmluvy, omluvy. Kolik času dokáže strávit člověk v popírání? Moje a Jimiho přítomnost a Edgarova nechuť trávit v ní víc času než by bylo nutný, je jenom část problému. Vsadim se, že nebejt nás, schéma by se příliš nelišilo. Co vim, Annie neřídí. Takže Edgar by nejspíš udělal nutný a šaty by jel vyzvednout s nima, pak by se vrátili na farmu, on zalezl do dílny a nechal v součastnosti svojí jedinou nejbližší rodinu na pospas, vstříc každodenní rutině.
,,Takže pohár a kino?" Annie těkne pohledem mezi svejma dětma. Alespoň jedna věc, kterou si uvědomuje, je strádání její dcery absencí otcovskýho vlivu v jejím životě. Počítám, že s jejíma synama to bylo podobný a všichni víme, jak to dopadlo.

,,Bezva! Myslíte, že budou dávat něco dobrýho?" Hell nadšeně zajásá. Opět jednoduchá volba výběru. New Hope má i svoje kino. V nabídce jeden film pro dospělý a jeden pro děti. Zpravidla ty nejnovější tak tři měsíce po tom, kdy skončilo jejich promítání v nějakym většim městě v nějakym moderněšim kině. Přesto. Má to svoje kouzlo. Jako všechno tady. Jednoduchej klidnej život, jehož pomalýmu tempu teprve přivykám. Věřim, že časem bych se ho mohl i naučit mít rád a oceňovat. Spolu se všema tradicema a rituálama, který to sebou přináší.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lizard Lizard | 2. března 2017 v 21:18 | Reagovat

Ach, má radost nezná mezí. Nejprve projevím své neskonalé díky - děkuji, děkuji, děkuji, mockrát děkuji. Poté projevím neskonalý obdiv k dokonalosti Springera, Jimiho a vlastně celé téhle kapitoly.
Annie je opravdu silná žena, jen co je pravda. A Springer má sakra koule (my víme, my víme... ví to i Jimi), že si troufal jít do kostela mezi tu divou zvěř. (Miluju Hell, fakt jo, ta slečna je neuvěřitelná - je ještě někdo poněkud nervózní z toho, jak se povede či nepovede školní tancovačka? Děti umí být zlé, nějak tuším... že... no, nebudu malovat čerta na zeď, však by nám to Michael neschválil...) A Springer starající se o znevýhodněná mláďata v týmu, achjo, on se fakt snaží. Mimochodem zcela sdílím jeho skeptický postoj k příliš dokonalým věcem, nějak jsem čekala, kdy otec vybalí něco o... sdílení orientace a takové ty věci, keré by nepřímo vedly... k takovým těm dalším věcem. (A jeho menší koníček, třeba je to nějaký extra lovec upírů a předvedl by Springerovi na kožené sedačce používání kolíku - toho na zabíjení Drákuly!)
A nemám ponětí, jak se ten světec jmenuje, mám chuť mu prostě říkat Aligátor... bůhví proč, asi to A na začátku.
Ehm ehm... dobře, James jako katolický hošík, James jako ministrant? Otevřete mi prosím okno, musí mu sakra říkat James! To je totální jasňačka, protože to je přesně ono. Městský zvrhlík kradoucí nevinnost miloučkému chlapci z katolické, internátní školy. Ještě chvíli a dosadím si k tomu obleček policisty. Chudáček, zatkli kloučka při první chlastací akci.
Ale jinak jsem opravdu v pořádku, zcela zdravá a psychicky způsobilá k chození mezi lidmi bez vodítka.
Jen vyjadřuji bezbřehé nadšení.
Jo, jen Fénix umí kapitolu, ve které se toho až tak moc nestane (žádné mrtvoly, žádný sex... no vy mi rozumíte, že ano?), napsat tak, aby byla neodolatelná, vtipná a zvedla náladu. Teď to vypadá, že kapitoly, kde jsou mrtvoly, považuji za neodolatelné, vtipné a milé, výborně... :-D

2 Fénix Fénix | 3. března 2017 v 1:07 | Reagovat

Není zač, není zač, není zač. Jak já miluji takové dlouhé komentáře. A na víc, bylo mi ho opravdu třeba. Takže já děkuji. Mimo to, vždycky potěší vědět, jaké dojmy ve čtenářích má práce vyvolává.
Hodnocení Annie mne těí zvlášť. Ono vytvořit silnou ženu mi přijde v současnosti dost diskutabilní, takže pokud tak alespoň trochu působí, jsem na vrcholu blaha.:) Ono Springerovi dost pomáhá, že mínění oné divé zvěře je mu hluboko u zádi a chtíce či nechtíce má jakous takous autoritu dík uniformě, takže nikdo rozumný by si ho otevřeně napadnout nedovolil. Jimo ano, ten nesl kůži na trh v tom pravém slova smyslu, ale tak měl silnou ochranku, že ano. :) (Hell má být po kom skvělá a také si umí vybírat společnost, takže na tancovačce by tak zle být nemuselo, to mohu prozradit, ale přeci jen trochu horko tam někomu bude. ;-) Zabírá to jako návnada? Někteří jedinci, jsou holt magnet na průšvihy. :) Pokud je pravda Springerovo přesvědčení, že Michael na něj dohlíží, tak ten se určitě nenudí. No co se čertů týče, zná Springera tak skousne ledas co. ;-)) Jo, jo, snaží se chlapec, co mu síly stačí, co by pro Jimiho neudělal, že ano. :D Na to, co otec vybalí si budeme muset chvíli počkat. Nic méně, opět mohu slíbit, že možná i na ty kolíky dojde. ;-)  :-D
Aigiriu- kříž si pamatovat jména vlastních postav, nic méně klidně Aligátor, on to takový predátor vlastně tak trochu je. Kruci! Další spoiler! Se prostě neudržím. :-D
Hmmm, ten nápad s katolickým kloučkem děljícím výtržnosti při první chlastačce je dost dobrý! Tedy jistě, pokud všichni i s Jimim společnými silami přesvědčíme majitele policejní uniformy si ji opět obléct. Musíme tedy doufat. :-D
Bez obav, jsi úplně ok poněvadž to by nás museli na vodítko dát všechny, protože hrome komu by se takové představy mohli nelíbit?! :-P
Závěrem, ještě jednou děkuji. Ono po pravdě, vraždění je zábavné a to říkám i jako tvůrce takových scén. Píše se to lépe nežli tyhle rodinné pohodovky. Každopádně pokud to působí nudnou šedí na čtenáře, je to přesně tak jak to do jisté míry vnímá Springer a pokud se i přes to čtenář baví, je to pro mne ten největší kompliment. Takže ještě jednou díky, poněvadž díků není nikdy dost ani slov, jak vyjádřit mou radost z Tvého komentáře. :-)

3 Miki Miki | 3. března 2017 v 16:29 | Reagovat

Jupí, díky za kapitolku. :-P Scéna v kostele mě přivedla zpět k Žárem temnoty. O_O A tohle druhý čtení si vážně užívám. Pracháč byl prostě úžasná postavička. Jak propadl těm lidským slabostem... :-)

4 Fénix Fénix | 3. března 2017 v 20:08 | Reagovat

Já děkuji. Tedy obdivuji chuť pustit se znovu do přečtení a vážím si ji. :-) Jo, po Pracháčovi se mi občas stýská, když člověk věděl co je zač tak byla zábava psát jeho kažení. :-D

5 ell ell | 19. března 2017 v 19:49 | Reagovat

Tak známe situace v povídkách, kdy protějšek vyslovil přání na postelové hrádky v uniformách, tak snad si Francis nebude přát v posteli ministranta :D D:
Mám se Springerem podobné myšlenky - rodinné pohody bylo ažaž ;-)
Místo abych jásala jak je Jimmy šťastný, tak bych ho od rána do večera cpala Francisovi do postele :-P
Tak na sebe zahrozím a těším se z rodinné pohody :-D

6 Fénix Fénix | 19. března 2017 v 20:16 | Reagovat

On je Francis poměrně skromný, si vystačí tím jen do své drahé polovičky rýpat a uvádět jej do rozpaků. :-D
Já to říkám pořád, člověk by měl být opatrný na to co si přeje. Rodinná pohoda již nebude mít dlouhého trvání. :-D Snad si mezi tím i na tu postel čas najdou. ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.