Hříchy otců- B.

17. prosince 2016 v 21:36 | Fénix |  Hříchy otců

Dokončení.


Toho večera, když dorazim domu, je už docela pozdě. Jimiho najdu v ložnici. Po uši zahrabanej pod přikrývku připomíná spíš srolovanou palačinku s kopcem šlehačky na vrchu s chutnou náplní uvnitř. Shledám, že asi by nemělo smysl ho budit, takže se ve vší tichosti zbavim hadrů, připravenej pod sprchou spláchnout zbytek mizernýho dne. Zrádný parkety. Jediný skřípnutí stačí a Jimi je vzhůru.
,,Oh, jsi zpátky," hlas zastřenej spánkem, zamžourá mym směrem přes světlo čerstvě rožnutý lampičky.
,,Nenech se rušit, jenom si dám sprchu a jdu taky spát."
S rozčepýřenýma vlasama do všech stran a pomačkanou tváří vypadá tak neodolatelně až mě to donutí k úsměvu i přes moji mizernou náladu sotva pár minut předtim.
,,Už jsem vzhůru," zamumlá, jak si dlaněma stírá zbytky snovýho oparu z obličeje, ,,Čekal jsem na tebe, ale nějak to na mě padlo," má tendenci se omlouvat, když to sem já, kdo by měl.
,,Promiň, ještě jsem se stavil na pár piv," přiznám.
Zamračí se. Nedivim se mu. Svoje starý návyky bych asi do našeho vztahu tahat neměl. Dlouho sem se držel stranou, prakticky celou dobu, co sme tady, dobře si vědomej, že tyhle policajtský návyky, pernej den spláchnout pár drinkama, jsou přesně to, co zničilo manželství nejednoho policajta.
,,To nevadí. Chceš o tom mluvit?" pousměje se úsměvem, kterej nedojde k očím.
,,Možná, až se vrátím," naznačim ke koupelně.
Přikejvne. Teď, víc než předtim, mi extra čas tam na srovnání myšlenek, bodne. Ne, že bych byl nějak enormně tajnosnubnej, co se pracovních záležitostí týká a Jimi nebejvá nijak zvlášť dotěrnej, co se páčení informací týká, to jenom, že je to takovej nezvyk mít někoho s kym bych měl večer probírat svůj den.
V posteli pak se ke mně přitulí a nějak všechno to, co se stalo, vypadá mnohem líp.
,,Bylo to tak moc zlé?" líbne mě na rameno předtim než si mi na něj položí hlavu.
Ruku natáhnu kolem jeho zad, kde ji nechám i potom, co zhasnu lampičku na nočním stolku. Většinou, když zrovna nemáme sex, je takhle zvyklej usínat, se zvukem mýho hlasu a příběhama ze dne nebo mýho života před nim, nejspíš místo pohádky na dobrou noc.
,,Vlastně ani ne," pravdivě zhodnotim, ,,To jenom, že je to muj první smrťák tady, tak mě to asi nějak vzalo nebo co já vim," opět pravda.
V podstatě si nejsem jistej, proč sem měl potřebu do sebe obrátit pár bourbonů, hned co sem opustil hajzlíky na nádraží.
,,Možná to s tim ani nesouvisí. Willkins se zase projevil jako nebetyčnej kokot. Přísahám, že jednou přijde den, a já toho chlapa pověsim do průvanu na tý jeho napíglovaný šlajfce," zauvažuju už zase nahlas, ačkoliv si nejsem jistej, jestli to dolehlo až k Jimimu.
Pod dlaní vnímám všechny jeho svaly v náhlý tenzi.
,,Co se stalo?" zeptá se ustaraně.
Občas má tuhle tendenci, všechno, co se kolem nás děje, si brát trochu moc k srdci.
,,Nikdo koho bys znal, buď bez obav. Ta houmlesačka, co věčně zevlovala před koloniálem. Vlastně to bylo svým způsobem docela komický. Našli jí na hajzlíkách na nádraží s hlavou rovnou v míse," pokoušim se ho rozptýlit ačkoliv to nefunguje zrovna tak, jak bych si přál.
Soužití s policajtem bejvá někdy náročný. Většinou to znamená smířit se s jeho mnohdy morbidnim smyslem pro humor. Prostě časem otupíte a v tom, co normálnim lidem přijde děsivý nebo nevkusný, začnete nalézat humor. Je to asi jedinej zdravější způsob jak přežít. Na vašem partnerovi pak je se s touhle vaší temnou stránkou smířit anebo jít. Vytýkaná citová anetičnost je druhej nejčastější důvod rozpadu policajtskejch párů.
,,Paní Dawisová?" Jimi se zdá víc napjatější, než byl.
,,Jo, to je ona. Už to má za sebou. Netrap se tim. Teď jí je líp," líbnu ho do vlasů v pokusu ho uklidnit trochu jemnějšim přístupem.
Částečně to zabere. Je uvolněnější, ale pořád cejtim, že to není ono.
,,Znal jsem jí, víš. Nebyla vždycky taková jako teď," promluví po chvíli do tmy, ,,Když jsem byl na základce, pracovala ve školní knihovně. Pak se něco stalo. Nikdo asi přesně neví co. Říkalo se, že s tim měl něco společnýho nějakej chlap, co jí zlomil srdce a pak utekl. Začala pít a myslím, že jí z toho i trochu přeskočilo. Pak jednoho dne, si svlíkla šaty a začala tancovat nahá ve fontánce přímo na školním dvoře. Okamžitě jí vyhodili. Dál už to s ní šlo jenom z kopce. I když to byl pro mě šok, když jsem jí tu potkal teď. Nemyslel bych si, že to může dojít tak daleko. Vždycky na nás byla hodná. U svýho stolu měla misku bonbónů, a když jsi včas vrátil knížku, mohl sis za odměnu jeden vzít," nevesele se pousměje, zabředlej hluboko v minulosti.
Celou dobu sem poctivě poslouchal. Hodně užitečný mít někoho znalýho prostředí přímo ve svý posteli. Hodiny práce ušetřený pár minutama poslechu. Vlastně, docela upřímně, nemůžu říct, že bych s tim nějakou práci dál měl i teď. Nenašel jsem na místě žádný stopy násilí, že by se jednalo o trestnej čin, takže bych to pravděpodobně odložil ad acta coby nešťastnou náhodu. Což asi udělám tak jako tak. Přesto teď je i něco víc, co udělat můžu. Příběh strmýho pádu původně lidský existence do stavu míň než to, není nic, co bych už někdy neslyšel, ale jaksi vyprávěnej mym milencem, dostává lidskej rozměr. Ten rozměr, kterýmu se často vědomě bránim, protože nemáte-li dopadnout obdobně, jinak to ani v týhle branži nejde.
,,Měla nějaký příbuzný?" zeptám se, když už jsme v tom.
,,Pokud vím, tak ne," odpoví, ,,Jestli má, třeba někde jinde, najdeš je, že jo?" obrátí se na mě s takovou nadějí, až to zamrazí. ,,Nemyslím si, že by bylo správný, aby jí pohřbili jen tak bez obřadu, pokud je tu jiná možnost."
To je on. Můj Jimi, ve všech hledající to nejlepší, i když je sotva naděje, že by to tam skutečně bylo. Muj případ.
,,Udělám, co půjde," přislíbim, v hlavě už počínající se rodit plán, ,,Teď zkus usnout," pobídnu ho, ačkoliv si sem vědomej, že tak snadný to asi nebude.
Dokáže ležet v tichu několik dlouhejch minut, téměř bez hnutí, jenom přitisknutej podél mýho těla. Nicméně občasný zavrtění se, napovídá, že tak docela není schopnej se mojí radou řídit a mimochodem je to taky dost rušivý.
,,Tak jo. Stalo se tady něco zajímavýho, o co sem přišel?" nakonec vzdám svůj asi desátej pokus o usnutí a pustim se do konverazce s nadějí, že změna tématu by mohla odvést jeho pozornost a konečně uklidnit mysl na úroveň potřebnou ke spánku.
,,Vlastně jo, ale líbit se ti to asi nebude," celkem moudře oddtuší, ,,Volal jsem mámě a pochlubil jsem se jí s tím dopisem ze školy. Máme zítra přijít na večeři. Tuším, že chce dělat něco jako rodinnou oslavu. Já, snažil jsem se jí vysvětlit, že to není nutný, ale znáš jí," dodá rychle na svoji obranu.
Obrana je na místě.
,,To máš zatraceně recht, že se mi to nelíbí," zamručim.
Co se Jimiho rodiny týká, speciálně určitejch členů, vztahy s nima se od posledního Díkuvzdání, snažim omezovat na minimum. Fakt, že žijeme v podstatě v těsnym sousedství, tomu teda moc nepomáhá.
,,Vadí ti to hodně? Určitě bych si mohl něco vymyslet, třeba, že jsi musel zůstat v práci," navrhne překotně.
,,A pustit tě tam samotnýho? Nesmysl. Víš, že tvojí mámu a ségru mám docela rád a rád je kdykoliv uvidim a navíc myslim, že ty si nějakou oslavu zasloužíš, takže je to skvělej nápad. Ale dal bych přednost setkání na nějaký neutrální půdě," vysvětlim.
,,Bez táty," rychle odtuší.
,,Jo, bez Edgara," potvrdim.
Za celou tu dobu několika měsíců se toho mezi náma moc nezměnilo, co je horší, že beze změny čili na bodu mrazu, zůstal i jeho vztah s Jimim. Když přijedem na farmu, on se převážně vypaří. Když na něj narazim náhodou ve městě, chováme se k sobě jako naprostý cizinci. Můžu říct, že mě tenhle stav docela vyhovuje, jenže Jimi je ten, koho to trápí. Možná nedává nic najevo, jenže konec konců byl to on, kdo loboval, abysme se tu usadili, a nepochybuju, že mít zpátky širší rodinu, byl jeden z důvodů. Což tak docela nefunguje, když nemůže ani oslavu na svoji počest absolvovat bez permanentně kyselýho ksichtu jednoho ze svejch spolutvůrců.
,,Uvidím, co se s tím dá dělat, ale moc tomu nevěřím. Máma se pořád drží toho nesmyslu, že by nás s tátou mohla smířit. Pro jistotu, s tím počítej. Tedy pokud chceš. Ty máš stále možnost se zachránit, ty ano," poslední dovětek zní dost nenadšeně.
No spíš dost zoufale. Celkem si umim představit, že dílem i kvůli tomu, že prostě Jimi je moc skromnej a bejt avizovanym středem pozornosti není nic, co by mu přidávalo na pohodlí.
,,Už jsem řekl, že tě v tom nenechám. Navíc přeci nevynechám příležitost, vidět tvojí mrňavou ségru o kolik vyrostla a nemůžu si ani nechat ujít nějakou trapnou historku o tobě, když si byl malej, co nepochybuju, že tvoje máti vytáhne," řeknu pevně.
,,Vážně?" Jimi v hlase pookřeje.
Jo, byl dobrej nápad vytáhnout, že vlastně jít chci ze svejch důvodů ne jenom kvůli němu, třebaže moje důvody jsou sebemalichernější.
,,Jo, vážně. Teď už konečně hnípej. Já ráno vstávám do háku a ty jdeš do školy, pokud se nepletu. Nechceš přeci, abych při večeři odpadl a hodil držku rovnou do polívky, že ne?"
,,To by pak byla držková polívka, zní to legračně," horkej dech jeho zahyhňání rezonuje na mojí kůži. ,,Víš o tom, že jsi naprosto úžasný?" vtiskne mi polibek na prsní sval, pohodlnějš se mi uvelebí po boku.
,,Já vím," protáhnu se vší arogancí.
Jimi uvolněnej, dočista zbavenej veškerejch chmurů. Pár hodim spánku pro mě před náma. Jo, sem vážně úžasnej.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lizard Lizard | 18. prosince 2016 v 20:02 | Reagovat

Ooo děkuji, děkuji všem pohanským bohům za tu štědrost a seslání nové povídky do tohoto vánočního převeselého cvokhausu...
Teda spíš díky Fénixovi... víme, víme, víme, a děkujeme, děkujeme, děkujeme.
Jak se mi to líbí? Moc se mi to líbí. Připálila jsem citronové cukroví, zatím co Springer šukal Jimiho jazykem. Vadí to někomu? Ééé rozhodně ne. Ehehehe, jo, fakt podobné scény miluju.
Krom toho, že Springer je neuvěřitelný... vždycky byl, ale ti dva jsou spolu ještě neuvěřitelnější (a Jimi je pekelně sladký).
Krom toho, že tu máme tedy první úmrtí. Zatím to vypadá sice trochu tragicky, ale celkem nevinně... ovšem, kdoví, jak to nakonec celé bude. A co Willkins? Překvapí?

Omlouvám se za poněkud šílený komentář, ale... aspoň je vidět, že jsem fakt fakt šťastná, že jsem to tu dnes objevila. :-D

2 Fénix Fénix | 19. prosince 2016 v 12:26 | Reagovat

Ano, ano, v tomto ročním období bývají bohové i Fénixové štědří. :-D
Říkáš, scéna tak žhavá, že z ní málem vzplálo i cukroví? Tak to si asi příště při psaní budu muset dávat bacha, nechci mít na svědomí požáry domácností. ;-)  :-D
Že jim to spolu funguje, to je překvapení asi pro všechny a nejvíc asi pro Springera, ono zase je snadné být milý k něčemu takovému jako Jimi. :D
Prvního smrťáčka dostal Springer tak na rozehřátí aby se nenudil, něco zajímavějšího je na obzoru. ;-) Vlastně ani osobně nemám tušení v jakém smyslu Willkins překvapí a zda vůbec, zatím je to taková divoká karta, která se ještě ani pro mě nijak nevyhranila. :-D  ;-)
8-) To se není třeba omlouvat, spontánní reakce, jsou fajn. :D

3 Miki Miki | 20. prosince 2016 v 8:42 | Reagovat

Jupí, :-P moc děkuju za super pokračování, ani jsem to nečekala. O to větší je moje radost. V tomto čase všeobecného šílenství. 8-)

4 Fénix Fénix | 20. prosince 2016 v 9:33 | Reagovat

Není zač. Se mi povedlo, ještě před vypuknutím všeobecného šílenství pár kapitol nasyslit, tak je zatím, kde brát. 8-)

5 ell ell | 28. prosince 2016 v 6:44 | Reagovat

Tak hlavně že milostpán ví co nemá dělat, ale zase má Jimmy co převychovávat :-D , musí zahrát na špatný svědomí, to mu těch pár pivek příště pěkně zhořkne, sakryš jsem já to ale přející :-?
Jimmi udělal z anonymní alkoholičky, bytost s příběhem a Francis bude muset do nového levu posunout i svoje myšlení o oběti. ( :-D aha, to už jsi napsal)
No jo čekání na příchod tatíkova rozumu se může pěkně protáhnout.
Sprineger to vyřešil s grácií sobě vlastní. Bude sranda :-?

6 Fénix Fénix | 28. prosince 2016 v 12:03 | Reagovat

Myslíš, že to převychovat lze? :-D Ono je to těžké, nedá si pivka, mohl by začít vyšilovat jinak. Springer se asi od ostatních liší, že má svůj upouštěcí ventil pod kontrolou a je si ho vědom, ale nějaký potřebuje. Že by si šel stres vyběhat nebo jinak vysportovat to u něj nehrozí. :-D Asi pro něj štěstí, že žije zrovna s Jimim, který mu jeho chybějící svědomí nahrazuje, ale je smířený s tím, že on sám žádné takové nevlastní, tak mu na něj ani nebude brnkat. ;-)  :-D
To tak už patří k jeho talentům polidšťovat alkoholiky a dělat z nich alespoň částečně slušné bytosti, Francis by mohl povídat. :D
Ano, na tatíkův rozum se stále ještě čeká. Stále nedorazil, stále nedorazil, ale prý už honěkde kousek zahlédli. ;-)  :-D
Sranda by být mohla i když z docela jiného zdroje než je Springer. :-D

7 ell ell | 28. prosince 2016 v 20:26 | Reagovat

:-D To jako "stále kvoká, stále kvoká" :-D
Ale už jsem přišla na to kde jsi vzal inspiraci na tatíka Edgara, i když vůči Jimmimu by to bylo hodně drsné.
---
tak kde?
Muži v černém - ten neskutečný venkovský balík Edgar :-? (jestli mě tedy paměť neklame), fuj to je představa ???

8 ell ell | 28. prosince 2016 v 20:43 | Reagovat

P.S. Prosíím nebyl by od tebe nebo někoho jiného odkaz na dobrou povídku, která se čte jedním dechem (ne HP), není co číst. 8-O

9 Fénix Fénix | 28. prosince 2016 v 21:11 | Reagovat

[7]: :-D Ano, tak nějak to bylo míněno. :-D
Je to síla, když má autor s svými čtenáři evidentně shodné subkuturní zážitky. :-D
Ano, Edgar. Přiznávám, ale pouze do té míry, když bylo třeba rychle vymyslet vidlácké jméno. Fuj, představa jinak před tím ani po použití mimozemským švábem není příliš lákavá. To by se nedalo udělat ani Jimimu ani Annie, ta má vskutku na víc než takového balíka. tenhle Edgar ve skutečnosti není tak beznadějný, jak se na první pohled zdá. Konec konců je padesátiprocentní podílník na vzniku Jimiho, že jo? :D A možná se i trochu rozvíjí. ;-)

[8]: Se omlouvám, příliš nemůžu sloužit. Nic takového mě dlouho nenatrefilo a vlastně by se mi taky něco hodilo. http://www.ffdenik.cz/index.php tady to znáš? Tam jsou odkazy na povídky v různých fandomech. http://archiveofourown.org/ nebo tu v aj pokud nevadí a zvolit si pairing na jaký máš chuť. ;-) Jinak vážně nevím. je to bída. :-(

10 ell ell | 2. ledna 2017 v 19:24 | Reagovat

Aj ne moje školní angličtina alá Sama Bob a přítel Google, mi dává při čtení pěkně zabrat. Jedině co jsem byla ochotna podstoupit v aj byl Taming Riki.
Celkem jsem si teď smlsla na tomto: http://www.ostrovni-povidky.eu/romany/zlomena-kridla.
Odsud http://truhlicepokladu.blog.cz/ povídka Bratříček, Zpověď hříšníka a Poslední Obraz - má to spád a je to vtipné. A tady slečna je také fantastická http://myrtilles.blog.cz/.
A toto také nemá chybu, sice se pak člověku ve slovenštině zdají i sny :-) http://www.haar.cz/user/26/povidky

11 ell ell | 2. ledna 2017 v 19:25 | Reagovat

a, tak blog vyhodnotil odkazy jako spam, no včera neudělal ani to :), tak snad se ti odkazy na povídky zobrazily.

12 Fénix Fénix | 3. ledna 2017 v 17:54 | Reagovat

:D Tak to na tom s Aj jsem obdobně, ale tak když má člověk pocit, že mu nic jiného nezbývá tak v nouzi i ten google dobrý. :D

Velice děkuji. Nedalo mi to alespoň nakouknout a všechno to vypadá moc úžasně a co je na tom nejlešpí, že ani jedno neznám. ;-)

13 Fénix Fénix | 3. ledna 2017 v 17:55 | Reagovat

[11]:Ono to má někdy své dny a vyžaduje to trpělivost. Na štěstí alespoň mě se to zobrazilo k potvrzení. 8-)

14 ell ell | 3. ledna 2017 v 19:08 | Reagovat

Tak super. Je to někdy boj :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.