Hříchy otců 2 C.

31. prosince 2016 v 1:09 | Fénix |  Hříchy otců
Dokončení dokončení. :)


Edgar nedošel daleko. Stojí na verandě, opřenej o zábradlí, zírá do širejch plání zahalenejch už do tmy. Nijak neprojeví, že by vzal na vědomí mojí přítomnost, i když, když už nic jinýho, muselo by ho na ni upozornit kliknutí mýho zapalovače.
,,Hloupej zvyk, ale dobrej způsob, jak zaměstnat ruce, když není nic jinýho na práci," zaparafrázuju jeho vlastní slova, který použil, při našem setkání/nesetkání tehdy v baru, který se vlastně pro něj nikdy nestalo.
Většinou se na to sám snažím nemyslet, ale teď sem připravenej, jeho tehdejší přístup použít coby manuál k rozluštění rébusu, kterej představuje.
,,Vždycky je co na práci," odvětí.
No, aspoň nějakej začátek. Dopřeju si plný tři potažení z cigarety, než se odhodlám pokračovat.
,,Zvláštní, muj táta řikal to samý," návnada nahozena. Nezbejvá než čekat. Další dva šluky.
,,Pak to musel být rozumný muž," stroze usoudí Edgar.
,,To byl. Voják z povolání. Služba mu byla vším," zaseknout a pomalu přitahovat.
Stejnej pohled plnej despektu, skenujícího mě od hlavy k špičkám bot a zpátky: ,,Předpokládám, že nebyl příliš spokojený s tím, co z vás bylo," přibližně stejný slova, jako tehdy, jenom možná tón není tak útočnej.
,,Jak se to vezme. Kvůli mámě se vzdal armády a stal se z něj policajt. Myslim, že na mě byl skutečně hrdej, když sem se rozhodl jít v jeho stopách," povolit naviják, nechat kořist myslet si, že má šanci.
,,S tím ostatním také?" poprví v naší současný historii u něj zaznamenám nějakou emoci jinou než lhostejnost, třebaže se jedná o náznak škodolibosti možná dokonce mstivost.
,,Zdaleka ne. Vlastně byl na mě dost dlouhou dobu naštvanej. A já na něj. Nemohl sem pochopit, co sem udělal tak špatnýho, že si jeho zlost zasloužim. Dva paličáci, ani jeden ochotnej ustoupit, lapený v pasti rodiny, odkud není možný úniku. Tančili sme kolem sebe tyhle pasivně agresivní tanečky navzájem se zraňovali a máma z toho šílela. Pak toho už jednoho dne bylo moc. Vytáhl mě do ringu na stanici, že si to vyříkáme jednou pro vždy. Každej z nás měl co tomu druhýmu vracet a ani jeden důvod ho šetřit. Dořezali sme se jako koně, ale nějak to mezi náma vyčistilo vzduch. Ještě to nějakou chvíli trvalo, ale nakonec sme zase našli společnou řeč. Pak když už nebyl, chyběli mi ty promarněný roky, kdy sme se spolu nebavili. Pořád mám pocit, že sme nestihli všechno a tak už to asi navždycky zůstane," uvláčet úlovek a začít přitahovat.
Edgar se narovná, zápěstí zkřížený za zády, z příma mi pohlídne do očí. Přehlídka sebedůvěry.
,,Navrhujete mi, abych zbil svého syna? Domnívám se, že na to už je poněkud pozdě." Nemyslel sem si, že by byl schopnej ironie. Asi sem se spletl.
,,Ne. Navrhuju, vám, dát mu šanci ukázat vám, co v něm skutečně je. A dokázat, vám, že to, že má rád v posteli chlapy, z něj nedělá o nic míň muže hodnýho respektu. Co já sem se poučil ze svý zkušenosti, že jednou by mohlo bejt na všechno pozdě a promarněný roky, už nikdo nevezme zpátky. Máte spolu druhou šanci a to je něco, co život málokdy nabízí. Využijte jí. Protože vim, že tam uvnitř, vám na Jimim záleží. Podívejte se mi do očí a řekněte upřímně, že nejste ani trochu rád, že se vrátil." Neuhne, ale to je asi tak celá jeho reakce na muj proslov. Zatracenej paličák.
,,Záleží. Mluvte mi tu ještě chvíli o tom. Co vy? Vám na něm snad záleží? Pochybuji. Kdyby ano zabránil byste mu v tom nesmyslu se školou. Čekal bych od vás, že alespoň vy budete mít rozum, když už ho nemá Jimi ani jeho matka. Ale zmýlil jsem se. Jste stejný pošetilý blázen, jako oni. Jak by zareagoval váš otec, kdybyste se nerozhodl jít k policii a místo toho si vybral něco naprosto neužitečného, co by vám nepřineslo nic do budoucnosti?"
Protiútok, je poměrně běžná reakce, jenže mi taky neuniknou dva docela zásadní fakty, který z jeho slov vyplývaj. Vlastně tři.
,,To je právě to. I v dobách, kdy to mezi náma hodně skřípalo, by mě muj táta podpořil. Pocházim z jinýho prostředí. Oba moji rodiče věřili, že největší dar, kterej můžeme dát tomu, koho milujeme, je svoboda. Nechat ho jít svou cestou, stát při něm a bejt připravenej mu pomoct, když z ní sejde. Bez nutnosti souhlasit se všema rozhodnutíma, ale přijímat je ať jsou jakýkoliv. Tam kde je strach není důvěra a bez ní nemůže fungovat žádnej vztah. Ať už rodičovskej nebo partnerskej."
Edgar posměšně odfrkne: ,,Snůžka liberalistickejch žvástů. Nic víc."
Rozhodnu se pro tentokrát to nechat bejt. Tušim za tim příběh, ale myslim, že pro dnešek už alespoň malýho nevýraznýho pokroku bylo dosaženo a neměl bych dál pokoušet svoje štěstí, tlačenim ho dál než je schopnej unést.
,,Co kdyby my dva sme si vyrazili na skleničku? Nemylim dneska, někdy?"
Pokud je mojí troufalou nabídkou překvapenej, nedá to na sobě znát, jak se dalo čekat, a jeho reakce je taky taková, jaká se dala čekat:
,,Rozhlédněte se kolem, myslíte, že mám čas zahálet a planě tlachat? Navíc není o čem. Své jste mi už řekl."
Zatracenej zatvrzelej paličák. Celý to bude chtít mnohem delikátnější přístup, zároveň sem získal přesvědčení, že bych nemusel bejt tak docela bez šance uspět.
***ooo***
Víceméně naplněnej optimismem, po relativně přijemnym zbytku večera, bez Edgarovi přítomnosti samosbou - po našem malym srdečnym rozhovoru zmizel v dílně a nikdo ho už neviděl; docela si odfrknu, že už sedim za volantem svýho auta. Obklopenej uklidňujícim pohodlim kůže a oceli uvnitř kabiny, z rádia se tiše linou starý šlágry. Cesta tmou plynule ubíhá, není kam se hnát. Až tady sem si vzpomněl, že vlastně docela rád řídim. Jedinečný pouto důvěry mezi mužem a jeho autem. Touhle dobou tu nikoho jinýho nepotkáš. Nic než jenom zdánlivě nekončící silnice přede mnou, vrnění motoru a síla jeho koní plně pod mojí kontrolou. Dostatek prostoru bejt sám se svejma myšlenkama. Nekonečná svoboda. Něco o čem se zpívá v písních. Až tady to dává skutečnej smysl. Jimi na místě spolujezdce je nezvykle tichej. Po občasný kontrole perifernim viděnim shledám, že je pořád na přijmu. Na přijmu, ale nereaguje. Ne, že bych si stěžoval, vlastně jako řidič tenhle klid docela vítám.
,,Šlo to vlastně skvěle, že jo?" až teprve někde po půlce trasy za náma, prolomí bariéru mlčení.
,,Ty sis vedl skvěle," cestu znám skoro nazpaměť, dost na to, aby mi jenom jedna ruka na volantu stačila ke korigování případnejch výkyvů v dráze kol. Tu druhou můžu ovinout kolem Jimiho ramen.
,,Asi jo. Ale sem tak moc unavenej," opře se do mýho boku. Nevyřčená žádost.
,,Tak si odpočiň," svůj hlas položim do nižší víc uklidňující roviny.
Vim přesně, jakej druh únavy, mýho milence trápí. V tomhle ohledu sem se už naučil docela spolehlivě odhadovat jeho potřeby. Hlava mu klesne do mýho klína. Prsty se zarejou do stehen jako by byly okrajem útesu dělícím ho od pádu. Chvíli tak vydrží, ke spokojenosti mu stačící jenom třít se tváří o hrubou textilii mejch kalhot jako po kontaktu hladový velký kotě. Pod svejma prstama spočívajícíma na Jimiho zádech, cejtim pozvolna odcházet napětí z jeho těla. Dalo by se říct, že se postupně začíná dostávat do fáze určitýho tranzu. Až malátně pomalu rozepne sponu mýho pásku, knoflík i zip. Pedál plynu sešlápnu na doraz, nechám automat řízení dělat svojí práci, abych se mohl nadzvednout v sedačce a umožnit tak Jimimu snáz vyprostit moje péro z těsnýho sevření riflí. Okamžitě, jakmile má znovu možnost, zaboří nos do mýho ochlupení. Zhluboka inhaluje oddér, pootevřenejma rtama jenom tu a tam podráždí tolik pozornosti potřebnej kus svaloviny, kterej od zbláznění se, dělí jenom moje nutnost aspoň částečně věnovat pozornost řízení. Pak konečně mě obklopí horká vlhkost Jimiho úst. Metodicky pravidelnýma pohybama hlavou, s pomocí jazyka, přemlouvá moje péro do tvrdosti. Neuspěchaně, pomalu, celá tahle hra je poněkud víc o tom, co Jimi potřebuje. Jednoduchou činnost, řád v rutině přinášející mír do duše prostřednictvim něčeho důvěrně známýho, konstantní bod ke kterýmu by bylo možný se upnout bez nutnosti přemýšlení. Někoho, kdo převezme kontrolu a zbaví ho tak břímě zodpovědnosti, který ho drtilo celej večer. Sevřu v hrsti chomáč jeho vlasů, protože i to je to, co potřebuje. Vědomí mojí přítomnosti, která pro něj udrží pouto s realitou, pokud by se dostal příliš daleko. V odezvě tiše zakňučí, zintenzivní svoje snažení. Nechá moje už docela tvrdý přirození klouzat po svým jazyku, patře, hluboko do krku až na špičce žaludu cejtim jeho mandle. Tam a zpátky, dotýkat se hladkejch stěn jeho tváří s vnějšíma plochama sevřenejch zubů působícíma coby malý korálky stimulující průběžně celou dýlku. Mazlí se se mnou, vychutnává si mě jako bych byl ten nejlepší pamlsek za odměnu. Nechá se mnou naplnit, prostoupit do poslední buňky chuťovýho pohárku. Hladově mě polkne až po kořen, krční svaly dokonale uvolněný, všechno pro moje potěšení. Polstrování volantu zaskřípe drcený v mym sevření. Bílá s žlutou dělících čar zplynou v jedno s šedí povrchu vozovky. Čim dál tím víc je složitější se soustředit na něco jinýho než žhavý lačný rty. Krajina mimo auto, ubíhá zběsilou rychlostí. Jeden špatnej pohyb, jedno chybný škubnutí volantu, jedinej výpadek z koncentrace a bylo by po všem. Motor burácí ve vysokejch otáčkách. Moje tepová frekvence se zvyšuje. Cejtim se tak živej jak dlouho ne. Divoká přívalová vlna kombinovanýho vzrušení burácející mi v krvi mě pohltí a vyplyvne do víru nejdivočejšího orgasmu dekády. V dávkách vystříkám svůj náklad do Jimiho krku, stěží to všechno zvládne spolykat. Bílý lepkavý řetězce se mu táhnou od obou koutků na bradu přesto, když ke mně zvedne pohled, jeho oči zářej spokojeností. Provokativně si otře dlaní ústa a veškerou nečistotu z ní slíže.
,,Děkuju," řekne, pak si položí hlavu do mýho klína, hned vedle vadnoucího penisu.
I kdybych byl schopnej najít řeč, nevěděl bych, co odpovědět. Tak jenom zabořim prsty do jeho vlasů, tentokrát něžně škrabající jeho skalp. Netrvá dlouho, jeho dech se ustálí a on najde svůj odpočinek v krajině snů. Zase zůstanu sám, jenom se zbytkem cesty před sebou, ale tak nějak je to ještě lepší, s mym milencem dřímajícím mi v klíně.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lizard Lizard | 31. prosince 2016 v 1:47 | Reagovat

Tak jsem čekala a čekala, jestli se tu ještě do dalšího roku uvidíme... no a vyplatilo se sem zavítat. To každopádně. Ach, nic mi nedokáže zvednout náladu tolik, jako ochránce zákona a jeho sladká šelmička.
Edgar je... Edgar (mám dojem, že každá rodina má svého Edgara :-? ) a Springer opět ukázal, že má koule. Jo, to teda vlastně i na úplném závěru, ale... občas je méně děsivé postavit se nadpřirozené stvůře než hlavě rodiny, co má vždy pravdu. A Annie... už jsem říkala, že ji miluju? Ta ženská to má prostě v sobě... No a Hel... ha, z teplouše se stane koukám úchylný strejda :-D Jsem dokonale spokojená, naprosto. Ne, moment, jsem víc než spokojená. A ještě spokojenější bych byla, kdyby se Jimimu vyplnily jeho hříšné sny o Springerově pochůzkářské uniformě. To mi teď nedá spát.

Takže děkuji, děkuji, velice děkuji, Fénixi, a přeji šťastný rok 2017 se vším, co k tomu patří (štěstí, zdraví, inspirace, úspěchy v práci, Jimi, Springer... a tak dále)

2 Fénix Fénix | 31. prosince 2016 v 3:59 | Reagovat

Jistě, držím přeci slovo. Tedy pokud mi to okolnosti dovolí. ;-)  :-D Mne na oplátku neskonale těší dostat reakci takhle brzy po zveřejnění a hned tak nadšenou. :-)
Edgara má každá rodina, možná některé takové drží ve sklepení, aby nekazili vzduch ostatním. :-D
Pravda, nadpřirozeným zrůdám, gaunerům a všemu dalšímu se zvlášť Springerovi, čelí lépe. To se tomu prožene kulka hlavou, vrazí pár facek a je vymalováno. To s tchánkem udělat dost dobře nemůže. :-D
Nevím jistě. Nic méně ona ani Annie ještě neměla příležitost se tak docel coby osoba hodná obdivu projevit- jo, za to jak usadila manžílka jí taky miluju- ono to totiž při psaní vyplynulo tak nějak čistě spontálně od ní. :-D Snad ještě někde zaperlí. Ano tak jak ho celá rodinka lapila tak by se Springerův život dal shrnout- jako čímkoliv proti své vůli, aj úchylným strejdou. Hell má zřejmě na rozdíl od svého tatíka jiná měřítka. :-D
No, velice mne těší tvé přání ze stran vyplnění Jimiho snů, ono totiž to je ta interaktivní část povídky, kdy se čtenáři svým zájmem mohou podílet na vývoji. Čili nic není nemožné ani pro Jimiho. ;-)
Není zač, není zač, není zač. Já děkuji. Též přeji vše nej...

3 Nemessis Nemessis | Web | 31. prosince 2016 v 17:59 | Reagovat

dokonalé

4 Fénix Fénix | 31. prosince 2016 v 20:07 | Reagovat

[3]: Děkuji.

5 mravenec mravenec | 1. ledna 2017 v 17:14 | Reagovat

Pěkné, ale nevytratila se nám nějak ta detektivka? :-)  :-) Fakt nechci šťourat celej rok. ☺☺☺

6 Fénix Fénix | 1. ledna 2017 v 18:36 | Reagovat

[5]: :-D Vražda bude, všechno bude. Jen to chce přetrpět myslím ještě dvě klidnější kapitoly. Mu chudákovi taky nedopřeješ chvíli klidu. :-D  8-)

7 Nemessis Nemessis | Web | 2. ledna 2017 v 6:42 | Reagovat

[4]: Nemáš za co ;-)

8 Miki Miki | 6. ledna 2017 v 9:48 | Reagovat

Tak a teď jsem si to celé vymazala... :-x
Nicméně jsem chtěla poděkovat za kapitolku i pokračování příběhu se Springerem, což mě vede k zamyšlení, kolik tak tomu našemu hrdinovi může být let? :-? Možná už to bylo uvedeno, ale moje paměť je funkční jen zcela minimálně. :-|

9 Fénix Fénix | 6. ledna 2017 v 10:25 | Reagovat

Au, to bolí. To znám. :-x Kopírovat, kopírovat, kopírovat. ;-)  :-D
Není zač, já děkuji, za zachování mi přízně. :-)
Tak hrdinovi je zhruba 46 let plus mínus. Citovou vyzrálost má na dvanáct, výdrž na pětadvacet a připadá si občas jako by mu bylo sedmdesát. :D Tak asi tak. Pročpak? :-D

10 Miki Miki | 6. ledna 2017 v 15:20 | Reagovat

[9]: Tak mě kapánek překvapila ta fráze o možném dědečkovství. :-P Ale jinak se zase tak moc nelišíme... no, vlastně až na tu výdrž, ať už to znamená cokoli... O_O

11 Fénix Fénix | 6. ledna 2017 v 16:12 | Reagovat

:-D Springerovi sebeironizující výroky ohledně jeho vlastního věku se musí brát s rezervou. On se často a rád považuje za kmeta obzvlášť v souvislosti s Jimim. Teoreticky by věkem mohl být jeho otec a hodně přehnaně mít i náctiletou vnučku, kdyby začal třeba v 16 myslím? Zcela určitě by holčina mohla být jeho dcera, ale hádám, že to si asi nelajsl říct vzhledem na přítomnost Edgara, takže to raději nadsadil. Přeci jen má nějaký pud sebezáchovy a jedna věc je prášit mu synka, ale snažit se Edgara nahradit i coby otcovský element pro jeho dceru by byla asi poněkud i silná káva, co by pán domu nevydýchal vůbec. :-D
S výdrží je to míněno tak,že bez ohledu na to, jak sám o sobě smýšlí, zvládá udržet tempo s mladým milencem. ;-) Jinak to je přímo ideální kombinace, zejména to duševní mládí. To pak na tom věku podle rodného listu ani nezáleží. 8-)

12 ell ell | 15. ledna 2017 v 20:46 | Reagovat

Ještě, že jsem se zhruba před rokem s tímto slovem seznámila, jinak bych teď musela pátrat, abych zjistila, že Springera zdobí lehká několikadenní nedbalá elegance. :-?
Úchylka na sladký :-D Francisi jsi můj člověk :-D
Vcelku hustá obsluha, no co u nás jsme měli čtvrtou cenovou na vlakových nádražích :-D
Mírně narušené vztahy na pracovišti, chudák Willkins, Springerův osobitý přístup k věci vrhá jeho podřízeného do chaosu, přemíra píle se nesetkala s poplácáním po rameni :-D

Jimmy se mu krááásně zavrtal pod kůži, to je tak sladké. Jo uniformy prostě mají své osobité kouzlo. :-?
Rychlá partnerská výměna která nám oba předvede v jejich ryzích podobách – Springera nad věcí držícího Jimmiho nohama na zemi. Nervozního Jimmiho učícího Springera běžnému životu, kdy musí chca-nechca hodit zpátečku :)

:D tak Edgar má taky něco do sebe. Jo chlapské huhlání ve stylu – říkám něco tak neslyšně aby mě slyšeli všichni, to dokáže nadzvednout leckterou manželku :D

V tatíkovi bouchly saze, asi by mu Jimmi udělal větší radost jako perspektivní malíř pokojů :D

Tý bláho on by někdo dobrovolně pozřel sraženou srnu? To už by pak snad i bylo jedno jestli je na talíři ježek nebo pes.

Maminka taky není žádné neviňátko, to faráře šmejkne až tam ti dva přijdou, ale to je dost utopistická myšlenka :D

Tatík to ne a ne překousnout, asi ho na to nikdo nepřipravil, že ho synek neobklopí kupou dětiček :D

Aby s tím relaxem neskončili v příkopě :). Neskončily :-D Jimmy je tak sladký a Springer je partner s velkým P. :-D  :-D Teda jako s velkým "P" ne s velkým "p" :-D

13 ell ell | 15. ledna 2017 v 20:48 | Reagovat

Přes FireFox mi na blog nejdou vkládat komenty, už se o to pokouším týden :-! Přes GoogleChrome konečně, už mě to pěkně hnětlo.

14 Fénix Fénix | 15. ledna 2017 v 23:04 | Reagovat

Springer má holt lepší věci na práci než se každý den nakrucovat před zrcadlem i jednou týdně je dost. :-D
Takový profesionální závyslák, když už nechlastá první ligu, tak se alespoň láduje koblihama. Ale jinak je v pohodě, fakt. :-D
Domnívám se, že přesně na nějakém vlakovém nádraží se paní majitelka učila přístup k zákazníkům. :-?  :-D
Wilkins si se svým šéfíkem ještě užije, tak uvidíme, kdo na konec povolí. :-D
Zavrtal, zavrtal, pěkně hluboko, jen co je pravda. Takže asi už všichni tak nějak tušíme, jak to s tou uniformou dopadne, že ano? :-D Přesně, oni dva se dokonale doplňují tak to ani jináč nejde. :-D
:D To říkám pořád, že Edgar v zássadě není až tak špatný, jen trochu zkostnatělí. :-D Ano, určitě by ocenil více nadějného malíře pokojů, když už nebude študovaný v tom správném oboru, jako dopřál jeho bratříčkům. Zkrátka pro svobodná umění nemá příliš pochopení. :-?
:-D Tak když není rozkrešovaaná na placku a z té silnice jí nemusel seškrábnout rýčem tak coby ne. ;-) Ale však on to Springer tak nějak vzal sportovně "ze slušnosti žeru maso co nevím co bylo před tím, tak je jedno jestli to byla srna nebo pes stejně není možnost úniku."  A prý to chutnalo dobře. :-D
:-D Jistě, maminka si užívá nově nabytou moc, tak se jejímu vlivu nikdo nevyhne. :-D Faráře nešmejkne, pravděpodobně překvapí. Ona je to taky taková zajímavá figurka- tedy doufám, že bude. ;-)  :-D
Tak popravdě tatíkovi o ty vnoučátka tak nějak ani nejde. At jedna stejně neví co s nima at dva požadovanou kvótu už splnil jeho nejstarší, který se činí jako na běžícím pásu. :-D Tady je jiný problém, Edgarovi jde především o Edgara. ;-)  :-D
Jak v příkopě? Springer je profík zvládá šoférovat aj si užívat. ;-) Co by pro svého sladkého Jimiho neudělal. :-D Prý má velké obojí "P" ;-)  :-D

[13]: Se nedivím. To i na jiných blogách nebo jen tady? O to více oceňuji snahu a velmi děkuji. Ne mé nervy by to asi nebylo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.