Hříchy otců 2 B.

31. prosince 2016 v 0:42 | Fénix |  Hříchy otců
Dokončení.


,,Jdeme pozdě, zatraceně, pozdě," Jimi přímo vystřelí z auta.
S protočením očí po něm zabouchnu dveře spolujezdce. Na štěrkový cestě srovnám krok.
,,Uklidni se, zlato, připomínáš mi toho králíka z příběhu. No fakt, ještě ty velký píďata ti chyběj," zazubim se. Odvážně vstříc přímo zabijáckýmu pohledu svýho milence.
,,Děsně vtipný. Táta nesnáší nedochvilnost. Ale tobě je to samozřejmě jedno, protože to není tvoje hlava, kterou hrozí srazit dolů. Obrazně řečeno."
Za zápěstí si ho přitáhnu k sobě. Pokud mám trávit dvě hodiny hranim si na slušnýho člověka, neobejde se to bez kompenzace.
,,Přestaň vyšilovat. Jdeme tak akorát a neseme obětiny," demonstrativně mávnu šestipakem zahraničního piva pro Edgara. Spolu s pugétem růží, co nese Jimi pro svojí máti, vybavený na návštěvu, jak se sluší a patří. Nechá se přitáhnout do polibku, z počátku ne příliš spolupracující, musim hrou jazyka přesvědčit jeho napjatý rty, bojovat o každou píď postupu vpřed. O to sladší je výhra, když začne spolupracovat. Naše kluzký svaly se začnou navzájem proplétat. Celý Jimiho tělo se uvolní v mym jednorukym objetí, natiskne se proti mně a vydá nádherně obscénní zakňučení. Mám všechny chutě natlačit nás zpátky do auta a pokračovat někde jinde.
,,Mimochodem nebyl sem to já, kdo dvacet minut stepoval v krámu a nevěděl, co vybrat," s divokym ušklíbnutim se odtáhnu.
Trvá než najde řeč, rty lesklý a naběhlý z polibku, oči zamlžený touhou. Polapá zbytky mojí chutě z ulpělejch slin. Nádhernej.
,,Nebylo to dvacet minut a nemůžu za to, že je tak zatraceně těžký vybrat něco někomu, kdo má všechno, co potřebuje a nic víc nechce," ohradí se dotčeně.
Ještě nádhernější. Někdy se přistihnu, že ho záměrně provokuju. Prostě jenom tak protože se mi líbí vidět v akci plamen co má v sobě.
,,O tom nemluvim. Konec konců pivo pro Edgara byl muj nápad a shodli sme se na něm docela rychle. Ale co ty růže? Chudák prodavačka má určitě ušoupaný podrážky, jak běhala z chlaďáku a zpátky, aby se ti zavděčila," nadhodim.
Ve skutečnosti to nebylo tak zlý, ale když Jimi tak nádherně startuje...
,,Těžko můžu za to, že měla vystavený jenom samý zvadlý odpad. Tak mi promiň, že pro to mám cit a alespoň vzdáleně vím, jak má dobrá růže vypadat," odfrkne, rychle se blížící k hranici, kdy by moje snažení bylo kontraproduktivní.
,,To jistě prominout můžu, ale ty si přiznej, že občas jsi docela panovačný puntičkářský monstrum," zašklebim se.
Tohle bejvá normálně ten moment, kdy prokoukne mojí hru a ukáže mi svůj oheň víc tělesnějšim způsobem. Možná by k tomu došlo i teď nezjevit se ve dveřích na verandě silueta Annie.
,,Jste to vy. Říkala jsem si, že se mi to nemohlo zdát, že slyším přijíždět vůz. Všechno v pořádku?" starostlivě těkne pohledem mezi náma.
Hádám, že Jimi se určitě chystal na nějakou akci intimnější povahy, jak jinak si vysvětlit, že zůstane stát jako opařenej a rozkošně růžovej nádech dostanou i jeho tváře. Přistižen při činu.
,,V nejlepšim," zazářim úsměvem. Lehce nenápadně postrčim Jimiho ku předu.
Neni to ani zdaleka naše první nebo druhá návštěva tady. A vlastně Annie si dává dost záležet, abychom se tu jako návštěva necítili. Tušim, že Jimi má zpátky i svoje klíče, který kdysi dávno ve vzteku hodil Edgarovi pod nohy. Z toho důvodu bylo i dost bezprecedentní dodržovat konvenci nošení darů hostitelům, protože člověk běžně nic nenosí, když se vrací domů, ale Jimi nedal jinak.
,,Jsou pro mne? Jsou překrásné. Děkuji," Annie se začne rozplývat nad kyticí, současně objímající a líbající svýho syna na obě tváře. ,,Co ty, Francisi, nejde se u tebe jedno objetí pro tvou téměř-tchýni?" víc než přátelé. Skoro rodina, ale ne tak docela.
,,Ovšem, že ano," tvář na tvář, ,,Vypadáš nádherně," zašeptám.
Víc než jenom večeře, na jejím zevnějšku je znát vynaložený úsilí pro výjimečnou příležitost, který si myslim, ohodnotit zaslouží. Bohové vědí, že se jí ho nedostává často. I teď, když se odtáhne, její tváře barví stejnej druh ruměnce jako někdy jejímu synovi, když je v rozpacích.
,,Lichotníku," káravě mě plácne do ramene, skoro vtančí do útrob stavení. Ti, kdo jsou doma, nepotřebujou pozvání dál.
,,Šplhoune," Jimi mě taky plácne, i když o poznání silnějš.
Holt každá famílie má nějakej způsob vyjadřování náklonnosti.
,,Puntičkářská primadono," oplatim mu.
,,Pablbe," zazubí se na mě přes rameno, daleko z mýho dosahu.
Jeho nervozita ze setkání s tatíkem, zapomenuta hluboko v propadlišti dějin.
Další mise úspěšně splněna.
,,Springrééé!" nemůže mě zaskočit zrádnej útok skokem ze vzdálenosti tří posledních schodů. Malá lasička už není tak malá. Za poslední měsíce se vytáhla přímo zázračně, z děvčátka víc do podoby mladý dívky, jakou brzo bude. Ne dost velká, abych nemohl nastavit rameno jako při fotbalovym útoku a jednou rukou ji na něj nabrat, když se mě pokouší překvapit ze zálohy. Asi nikdy nemohla bejt holčičí holka s panenkama paráděnim se a tak, ne v převážně mužský famílii, ale co vim, tak až se mnou dostala sparingpartnera na vybíjení si silovejch záležitostí, jako její starší bratři dělali mezi sebou.
,,Pusť mě dolů," vykodrcá se smíchem.
Drobný prstíky mi zarejvající všemožně do žeber.
,,Ani nápad, Amazonko, teď jsi moje zajatkyně a můžu si s tebou dělat, co chci," pohodlnějš si ji nadhodim, nerušeně pokračující v chůzi.
Je to už dávno, kdy jsem obdobnou hru hrál se svojí Sam. Nebude trvat dlouho a i Helena na ni bude příliš stará. Vždyť skoro s každym dnem je blíž a blíž nesnesitelný fázi, jakou si musí projít nejspíš každej puberťák. Fázi, kdy všichni dospělý jsou trapný. I já budu trapnej. Jednou, ale ještě ne teď.
,,Jak jsi věděl, že tě přepadnu?"obdivuhodnej výkon, že zvládá se smát a mluvit svěšená hlavou dolu někde v oblasti mýho kříže přesto v jejim hlase můžu slyšet i úžas.
O něco povolim sevření, aby se mohla bezpečně vysoukat do úrovně s mýma očima. ,,Protože, má drahá Hell, dušeš jako kůň a funíš jako bizon," Použiju zkráceninu, jakou jsem pro ni vymyslel. Hell, protože jednou s ní každej chlap bude mít peklo to už je zřejmý teď. Moc nerozuměla mýmu odůvodnění, každopádně přezdívka se jí dost líbila a tak se ujala.
,,To není pravda!" má tendenci se se mnou hádat.
,,Jak není? Je to obráceně? Dušeš jako bizon a funíš jako kůň?" dobírám si jí.
,,Taky ne," obtočí mi vytáhlý ruce kolem krku a nohy kolem trupu, hlavu položenou na mym rameni.
Dost hádek. V poklidu ji nechám sklouznout mi po těle, chodidlama na bezpečnou zem v kuchyni.
,,Bráško, dík," zubatym úsměvem napřáhne k Jimimu zdviženej palec.
,,Kdykoliv," opětuje jí úsměv.
Samosebou, že zmetek držel basu se svojí ségrou. Když procházel kolem první, nemohl si nevšimnout příšery čekající za rohem.
A usmívá se i Annie, ,,A co ruce umyté máš?" i ve chvíli, kdy posílá svojí nejmladší do koupelny.
Ta jenom zavrtí hlavou až se jí dlouhý copy z každý strany jeden rozhoupaj ze strany na stranu.
,,Tak šup," pobídne ji, ,,za chvíli budeme jíst."
,,Bylo na čase," ozve se jak jinak než z čela stolu.
Pán domu tam má opět rozbalený nějaký olejem kapající haraburdí. Asi velkej úspěch, že si ho podložil tlustou vrstvou novin přes sněhově bílej ubrus.
Toliko k selance. Nastává ta horší část.

,,Dobrý večer, Edgare," nepamatuju si kdy sem k někomu byl tak formální a zdvořilej s ohledem na to, jak moc mě jeho přístup k Jimimu a vlastně i Annie, krká. ,,Pro vás taky něco mám, vim, že nepijete, ale tohle je evrospký pivo, mělo by bejt dobrý. Kdyžtak ho můžete dát někomu jinýmu," plácnu před něj karton. Šťastnej, že formalitám bylo učiněno za dost a už bych mohl mít klid.
,,Nejsou pozorní?" Annie se začne rozplývat i nad pivem a hned se taky jme ho ládovat do lednice, když Edgar přítomnost novýho předmětu ve svý blízkosti sotva zaznamená. Růže už maj svoje místo ve váze vprostřed stolu. ,,Mohl bys alespoň poděkovat, je to slušnost. Posloucháš mě vůbec? Řekni něco," vybídne ho. Tak tohle je určitě nový. Nepamatuju si, že bych jí kdy slyšel proti svýmu pánovi a vládci se vzepřít neřku-li mu dávat přímo ultimáta.
,,Jistě, skvělý. Mám hlad," zamumlá nepřítomně bez zdánlivýho zájmu o cokoliv jinýho, co není hromada šrotu a mastnoty.
Je to ještě lepší, protože Annie se nad nim začne tyčit, paže založený na hrudi, impozantní, bojovná, všechno, co tolik obdivuju na Jimim a ještě něco víc.
,,Byl bys tedy prosím tak laskav a odstranil to ze stolu ať mohu servírovat?"
Ostří balený v hedvábí. Fascinující. A taky dost děsivý. Upřímně doufám, že Jimi tenhle její způsob nepochytí, a když tak ho nebude nikdy aplikovat na mě. Asi by to nefungovalo. Nicméně na Edgara to zafunguje celkem spolehlivě. Noviny s haraburdim i nářadim odloží na zem do svýho dosahu. Annie, na dřevěnou podložku, složí rovnou z plotny obrovskej hrnec s kouřícim obsahem, kterej zatím pro mě zůstává tajemstvim. Helena během toho už zaujala svoje místo vedle Jimiho a Annie všem postupně naběračkou do misek začne nalejvat kouřící směs masa s omáčkou hnědočervený barvy.
,,Zvěřinový guláš. Doufám, že jíš zvěřinu?" částečně mi objasní záhadu.
,,Jo, jasně. Žádnej problém," odsouhlasim ve vší úctě k jejím kuchařskym dovednostem, doufající, že pokrm na povrchu misky házící lesknoucí se oka mastnoty, chutná líp než vypadá.
Coby hrdej občan kosmopolitního Chicaga, sem už jedl spoustu věcí, ale nijakou zvláštní láskou nevzplanul k regionálnim specialitám žádnýho původu.
,,Možná, by se k dnešní příležitosti hodilo něco slavnostnějšího, ale bývalo to Jimiho oblíbené jídlo, tak volba byla jasná. Chutná ti, miláčku?" zeptá se. Ne, že by to bylo nutný, protože Jimi se prakticky vrhnul do misky hned, jak jí dostal.
,,Hmhmm," zahučí s plnou pusou po stranách upatlanou od omáčky.
Krátce vzhlídne. Tvrzení, že jídlo může v lidech vzbuzovat silný emoce, sem vždycky považoval za dost přehnaný. Až doteď kdy zpozoruju v koutcích jeho očí třpytit se něco, co až podezřele připomíná slzy štěstí.
,,Jistě, děláme přeci všechno pro Jimiho. Co udělá Jimi pro nás se nikdo nezeptá," zahuhlá Edgar sarkasticky.
Možná mu nemělo ani bejt rozumět a taky opět všichni se v zásadě chováme, jako by ho ani slyšet nebylo. Teda až na Annie.
,,Nevšímejte si ho. Je jen trochu nedůtklivý protože zvěřinu nemusí. Přesto, že za dnešní jídlo vděčíme právě jemu," kombinací přezíravosti a komplimentu svýho mužíčka dokonale odzbrojí. ,,Dáte si víno? Mám skvělé Portské, to by se ke zvěřině mohlo hodit," nabídne. Zjevně odhodlaná definitivní vzpouru dovést do konce se vším všudy. Na stole stojej tři číše. ,,Budeš tak hodný?" hádám, že podle nějakejch pravidel by čest otevřít lahev, když Edgar coby pán domu a abstinent se dobrovolně vyšachoval, měla připadnout Jimimu, ale zbyde na mě. Jednak on má moc práce s píglovánim misky krajícem chleba, v řadě druhý u nás doma to stejně vždycky dělám já. ,,Chceš přidat, drahý?" mezi tim nabídne Jimimu.
,,Děkuju, je to skvělý, mami," nešetří nadšenim, i když než se pustí do druhý porce, počká. Taky co jinýho, když zbytek nás přítomnejch má svoje misky sotva dotčený.
Annie pozvedne skleničku k přípitku. ,,Na Jimiho a na jeho budoucí akademické úspěchy. Ani nevíš, jak jsme na tebe hrdí, chlapče," věnuje mu láskyplnej úsměv.
Něco k čemu se rozhodně rád připojim a připojí se i Hell se svojí skleničkou domácí limonády. Asi z toho moc rozum nemá, aby chápala všechny důsledky a souvislosti, ale dělaj to dospělí tak proto.
,,Mluv za sebe," zaduní Edgar a tentokrát si tim skutečně pozornost všech vyslouží, ,,Omluvte mě, ale opravdu netuším, na co bych měl být hrdý? Na svého syna budižkničemu, který místo aby pracoval jako ostatní slušní lidé, hodlá promarnit mládí poflakováním se a pak co? Připojí se k dlouhé řadě, obdobně zbytečných existencí bez budoucnosti, na pracáku? Čmárání do bločku, takový nesmysl. Koho to kdy uživilo?" odfrkne, ,,Můžete tu dál sedět, tvářit se jako banda šťastných idiotů navzájem se poplácávat po zádech a předstírat, že já tu nejsem, ale svůj názor řeknu a budu si za ním stát-"
,,Oh, kuš už, Edgare! Pán je mi svědkem, že jsem ti vždycky byla dobrou a poslušnou ženou, jak káže, ale přísahám, že jestli teď hned okamžitě nezmlkneš, tak za sebe neručím! Nedopustím, abys ho znovu vyhnal. Pokud nedokážeš ocenit tu dlouhou cestu, jakou náš syn ušel, nedokážeš vidět úsilí, s jakým se ti snaží být tím nejlepším synem, pokud nedokážeš říct nic pěkného, tak mlč!"
Tohle bych určitě nečekal a asi nikdo další. Její oheň se utiší tak rychle jako vzplál, nicméně doutná někde pod povrchem, připravenej kdykoliv se vznítit s novou větší intenzitou, to je zřejmý,
,,Když už ne támhle ten mezek, tak já jsem na tebe hrdá a nikdy nepřestanu být, můj chlapče," zase něžně se usměje na Jimiho.
Ten jí úsměv oplatí, jenom mnohem ponuřejší, smutnější verzi, ,,Táta má pravdu, mami, není to nic výjimečného a už vůbec ne jistého. Ještě ani nemám jistotu, že mě opravdu přijmou, a i kdyby, stálo by to peníze, které nevím, kde bych vzal. Já si moc vážím, úsilí, které vás to stálo," krátce ke mně blejskne pohledem, ,,A děkuju, za tohle všechno, ale fakt je, že to byl jenom takovej krásnej sen. Nepraktickej, jako všechny sny, protože nemám ponětí, čím bych se měl živit, až dostuduju. Nikdy nebudu tak dobrý, aby mě uživilo malování. Takže nový plán zní dodělat maturitu a pak si najít snad nějakou lepší a stabilní práci."
Nejhorší na tom je, že vim, že to neřiká kvůli tomu aby se zavděčil Edgarovi nebo ztišil vířící emoce. Myslí to vážně.
,,Takže o tomhle si přemejšlel celej den?" zeptám se. Přikejvne. ,,Co takhle to řešit až to přijde? Jak si řekl, ještě nemáš ani maturu, takže máš celý léto na rozmyšlenou. Nevidim důvod, proč to hned uzavírat. Nikdo neví, co přijde," nadhodim opatrně. Já vim dost dobře, co přijde, ale nějak momentálně se mi nehce rozebírat naše soukromý záležitosti před Edgarem.
,,Poslechni ho, miláčku, má pravdu. Není třeba dělat unáhlená rozhodnutí. S penězi si zatím nemusíš dělat starosti, nějak se to zařídí," Annie mě podpoří.
Už dneska jednou prokázala, že není někdo, komu by bylo radno odporovat. Kdo jinej než její syn by to měl vědět líp.
,,Dobře, mami, ale nechci, abyste si dělali nějaké naděje. Ani jeden z vás," dodá s důrazem k mojí osobě.
,,Nevadí, drahoušku, jakékoliv rozhodnutí uděláš, bude správné," řekne Annie.

Napadne mě, jak dlouhá cesta to ve skutečnosti musela bejt, a co všechno se muselo stát, aby se Jimi dočkal něčeho tak jednoduchýho, jako je podpora aspoň jednoho z rodičů.
Emoce se zklidněj, hovor utichne. Ve vzduchu visí divná atmosféra. Ne nepříjemná. Vlastně to celý asi dopadlo dost dobře, jenom už sem si zvyk na větší ruch.

,,Takže, Edgare, to- zvíře," pořád si nejsem jistej, co to vlastně konzumuju, i když musim uznat, že to chutná docela dobře, ,,To ste ulovil nebo sejmul autem?" Zeptám se konverzačně. Dobře sem si vyložil, že mu patří dík za stravu ne, že by jí platil, ale nějakym způsobem, běžnym v těhle končinách, prostě obstaral.
,,Ulovil a je to srnec," odpoví.
No a hádám, že to je asi tak na delší dobu poslední, co se mi z něj povedlo vypáčit.
,,No, vy dva, kdy se za námi přijdete podívat do kostela? Jste tu už nějakou dobu a ještě vás tam nikdo neviděl," podotkne Annie.
Asi tušim, o co se snaží. Olivová ratolest pro jejího mužíčka, kterej, co vim, si na tradice dost potrpí. Mezi mnou a Jimim proběhne krátká oční komunikace. S jedinym výsledkem, že rozhodnutí a celkový zhostění se tématu, nechává na mě. Někdy bych ho nejradši uškrtil. Jako zrovna teď.
,,No, víš, já zrovna na tyhle věci moc nejsem," pokoušim se bejt tak nejtaktnější jak zvládnu a to není moc, ,,Pokud by Jimi chtěl, tak mu samozřejmě bránit nebudu," což je pravda.
Taky vim, že ještě v Chicagu, než se mnou vůbec seznámil, měl mnohem lepší spojení s vírou, ve který byl vychovanej než za dobu co sme spolu. V tomhle ani v ničim jinym bych ho nikdy úmyslně neomezoval bez ohledu na muj osobní názor, ale prostě na to mezi náma ještě nepřišlo, a když už máme volný neděle, radši je trávíme povalovánim se v pelechu nebo před telkou, než si nechat dřevěnět nohy a uši poslouchánim kázání.
,,Samozřejmě, že pokud bude chtít se k nám připojit, je vítaný," řekne Annie důrazně, ,,Ovšem toto jsem poněkud spíše zamýšlela, jako podnět ke zvážení pro tebe. Nenutím tě, jen si to prosím nech projít hlavou. Pro zdejší komunitu je nedělní pobožnost neodmyslitelná součást života. Scházejí se tam celé rodiny od těch nejvýznamnějších. Myslím, že by ti dost usnadnilo tvé působení zde, ukázat jim, že jsi jeden z nich. Tvůj předchůdce, nebyl žádný zvlášť duchovně založený muž, ovšem co vím, tak za čtyřicet let nevynechal ani jednou. Neříkám, že musíš být jako on, jen si myslím, že by bylo dobré alespoň čas od času se nechat vidět v jiném světle," smířlivě až mateřsky se na mě pousměje. Kdo by jí mohl co odmítnout.
,,Já- nechám si to projít hlavou a ještě to s Jimim probereme-" ne, hajzlíka určitě nenechám tak docela z obliga, ,,Dám ti vědět," slíbim.
,,Děkuji. Pak tedy doufám, že se uvidíme hned tuto neděli. Víno?" ochotně mi doleje.

Nevim, proč se nemůžu zbavit dojmu, jako bych byl právě účastníkem tréninku metodou cukru a biče a právě dostal cukr?
Opět nastane pauza. Tentokrát přerušovaná jenom tichýma o to významnějšíma povzdechama Heleny. Když se to vezme kolem a kolem zpětně, vydávala je tu a tam celou dobu, v jídle se spíš jenom tak vrtala a teď s dalšim dramatickym povzdechem, co zní jako mňouknutí utýranýho kotěte, od sebe zpola dojezenou misku odstrčí docela. Očividně dívka zkoušená těžkým existenčním problémem.
,,Co je s tebou, pískle? Jindy je tě tu plno a dneska nic?" zeptám se.
Jasně, asi jsme pro ni nebyli nejzábavnější společnost, jenže její ztrápenej obličejík a změna nálady od našeho dovádění po příchodu, spíš vypovídá o prudký náhlý atace puberty. Což ostatně podpoří i způsob, jakym se na mě krátce zadívá a pak mlčky zavrtí hlavou než si ji s dalšim fňuknutim položí na stůl. Na škále značící: Nic. Nevím. Nechci o tom mluvit. Nemůžeš to pochopit. Nic z toho a všechno dohromady. Přeber si to, jak chceš.
,,Je smutná, protože se blíží ples na závěr roku a ji ještě žádný chlapec nepozval," Annie se laskavě ujme role tiskový mluvčí.
Což, jak ví každej, kdo kdy přišel do kontaktu s budoucí puberťačkou, byla chyba. Velká chyba.
,,Mámííí! Nemusíš to každýmu vykládat!" ohradí se.
Skleslá nálada ta tam vystřídaná zlostí. Krásné to údobí v životě každé mladé dámy. Ještě zajímavější údobí v životě matky takový budoucí mladý dámy.
,,Já přece nejsem každej," teda ještě sotva před pár desítkama minut sem byl nejbombovější- něco jako starší brácha- na světě. ,,Tak co je s nima? Jsou slepý, že neviděj jaká šance bejt v společnosti tak okouzlující osoby se jim naskýtá nebo jenom hloupý? Možná bych jim mohl vetlouct trochu rozumu do hlavy, chceš?" nabídnu.
Tahle póza, rytíře v zářivý zbroji, většinou zabírá. Ani tentokrát to není žádná výjimka. Minimálně Hell opětovně odlepí tvář z desky stolu.
,,To by stejně nepomohlo," v jejích kukadlech je vidět smutek adekvátní jako by byl u kohokoliv dospělýho, ,,Protože jsem šprtka, hnusná a nikomu se nelíbím tím spíš ne Billimu, radši pozval Pam Handersonovou, protože už jí rostou prsa, ale mě to je jedno, já tam prostě chci jít, protože je to první ples, na který můžu a to bych přeci jít měla, ne?"

,,Ovšemže, zlatíčko," Annie ji konejšivě pohladí po vlasech, ,,Ale víš, možná bys tam nemusela jít s Billim nebo někým ze spolužáků," navrhne rozumně, tyhle akce většinou bejvaj přístupný pro kohokoliv jinýho zvenčí jako doprovod, když má koupenej lístek, ,,Třeba kdybys pěkně poprosila, tak by s tebou šel Jimi,"současně na svojí naději na spásu upře prosebnej pohled.

Moje vnitřní škodolibá příšera se zatetelí blahem. Muj kluk ve společenskym obklopenej smečkou puberťaček bude vypadat určitě senzačně.

S děsivou rychlostí se Hell z utrápený holčičky změní na běsnící Fúrii. Teprv teď její přezdívka začíná dostávat smysl.

,,Jít na ples s bráchou? To nemyslíš vážně?! To už mi na čelo rovnou napiš nula, zabij mě a zahrabej do kompostu. Měla bych to lepší," znova, tušim, že už asi po třetí, se její obličejík střetne s dřevěnou plochou stolu. Vypadá už jako mrtvá. Docela mrtvá.
,,No, pokusím se si to nebrat osobně," Jimi se ušklíbne a nejspíš mu taky náležitě odlehne, i když vim, že by pro svoji sestřičku, byl ochotnej udělat cokoliv.
,,A s kým bys tedy chtěla jít, miláčku? Když si odmyslíš spolužáky a nechceš jít s Jimim?" Annie měkkce, trpělivě pokračuje v uklidňování svý nejmladší, přesto se u ní dá zpozorovat i jistá míra bezradnosti. Sice zkušená matka, nic méně tří kluků, to dělá rozdíl, ,,Možná Francis by tě mohl doprovodit?" navrhne.
Slyšel sem, že lidi hnaný zoufalstvim dělaj různý šílenlosti. Ale tohle je asi ta nejšílenější a nejděsivější věc, co by po mě kdo chtěl. Stěží pošlu hlt vína do správnýho polykacího otvoru, abych ho nemusel nedůstojně vyprsknout. Dočista absurdní!
K mýmu ještě většímu zděšení, Hell zvedne hlavu, zaměří na mě postupně se rozšiřující rovnátkovej úsměv: ,,To by šlo," ani o tom nemusela moc uvažovat, ,,Vlastně by to bylo docela cool," nepokrytě se rozzáří.
Musim si pročistit krk, než budu schopnej nabejt zpátky svůj obvyklej hlas a neznít jako kuře před vstupem do KFC.
,,Takže abysme si to ujasnili, nechceš jít se svým o pár let starším bráchou, protože by to bylo divný, ale klidně tam půjdeš s jeho přítelem, kterej by klidně mohl s trochou přehánění bejt tvuj děda?"
Jo, to vůbec není divný a vůbec bych si nepřipadal jako úchylák. Nevim, koho se snažim přesvědčit víc.
,,Jo. Protože nikdo nebude vědět, že seš přítel mýho bráchy a všichni si budou myslet, že patříš ke mně, a když si vezmeš svojí bundu, jakou si měl u nás poprví, budeš vypadat opravdu hustě. Pam Handersonová, zalkni se vzteky!" objasní zcela zřejmě.
Začínám věřit, že někde v její makůvce to dává i smysl. Pořád bláhově idealistický dítě bez předsudků, neuvědomující si úskalí venkovního světa.
Někdy během toho, se Annie jemně dotkla mojí ruky, ventilující neklid prostřednictvim zatínaný pěsti na stole.
,,Francisi," přál bych si, aby nepoužívala moje jméno, jako univerzální zaklínadlo.
Vlastně bych si přál, aby ho nepoužívala vůbec, ale to už asi nezměním. Němá prosba. Sem ten, kdo má dohlídnout na její holčičku. Zodpovědnej. Lepší varianta než by byl jakejkoliv její vrstevník. Jediná naděje na budoucí klidný dny. To všechno vyjádřený jedinym pohledem. Napadne mě, jakou mystickou mocí může vládnout tahle rodina, když většině jejích členů nedokážu nic odmítnout. Možná je to prostě proto, že sem vůl. Vůl se špetkou hrdosti.
,,A co že je to špatnýho na mý uniformě?" zeptám se, což je vlastně souhlas a zároveň mě tak trochu vážně zajímá, proč už od druhýho člena týhle famílie sem ve stejnej den dostal záporný hodnocení svýho khaki úboru, kterej mi podle mýho, dodává na pravý image dobrodruha.
,,Vypadáš jako policajt, policajti nejsou cool, muzikanti jsou cool. Předtím jsi vypadal jako muzikant," objasní Helena s naprostou samozřejmostí a logikou příslušící jejímu věku.
,,To bude asi proto, zlato, že jsem policajt," zašklebim se, ,,Dobře ale, tak to si teda budu muset dát záležet, abych měl ten nejrockerštější zpustlej vzhled, jakej kdy svět viděl," zazubim se.
Další krize zažehnaná. Vlastně dneska docela válim. Annie jemně palcem přejede po výběžcích mejch kloubů. Rty zformuje do bezhlasnýho: "Děkuji."
,,Už víš, jaké si vezmeš šaty? Co kdybychom, až budeme v neděli ve městě, nějaké nové zajeli vybrat?" Annie zbytek svojí další pozornosti upne plně ke svojí dceři.
,,To by bylo skvělé," Helena nadšeně zaplesá.
,,Já, ale nemusim, že ne?" Řek, bych, že jít vybírat šaty s holkama, je přesně to, co by mi teď ještě chybělo k dokonalosti.
,,Ovšem, že ne," Annie na mě zacvrliká skoro tak jako když tiší svoje děti, přehnanějš, coby součást našeho nově vzniklýho soukromýho vtipu.
Na krátkou chvíli, se cejtim členem týhle smečky. Víc než Edgar, kterej tomu celýmu jenom mlčky přihlížel. Samozřejmě, vždyť přeci starost o děti a jejich starosti je ženská práce. Z jeho pohledu, a pohledu jemu podobnejch, on svoje splnil, když obstaral na stůl jídlo.
,,Asi už bude čas pomalu jít?" Jimi více méně navrhne. Nic víc než večeře v plánu nebylo. To bylo předtim, než se prudce ocitl mít kolem krku zavěšený klíště.
,,Prosím, prosím, ještě nechoď. Je to kvůli tomu, že jsem byla na tebe hnusná? Nezlob se, prosím. Je mi to líto. Jenom ještě zůstaň," Helena skoro vzlyká v návalu paniky, tvář zabořenou do ohbí Jimiho krku.
,,To víš, že to není kvůli tomu. A nebyla jsi přeci hnusná, vybrala sis s kým chceš jít na ples a to je přeci v pořádku," lehce svojí sestřičku obejme, druhou rukou hladící uklidňující kruhy na jejích zádech.
,,Takže se ne mě nezlobíš?" vzhlídne k němu se skoro bezbřehou oddaností.
,,Samozřejmě, že ne. Jenom se Springerem musíme už jít domů," řekne, jeho hlas nějak víc měkkčí a hlubší uklidňující podtón, kterej sem si neuvědomoval, že má v arzenálu.
,,Kam bys chodil? Tady jsi přeci doma, ale skoro nikdy tady nejseš. Myslela jsem, že si spolu zahrajem nějakou hru. Proč už se se mnou nebavíš jako dřív?" hlesne Hell skoro vyčítavě.
Vážně ještě dítě, neschopný chápat složitosti života. Někdy by mě zajímalo, jak jí vlastně vysvětlili, Jimiho absenci pár let, jestli vůbec. Těm dvěma se spolu povedlo navázat přesně v tom bodě, kde skončili, jako by se nic nezměnilo.
,,Jsem doma tady a taky už mám svůj domov se Spingerem, tak jako ho má Andrew s Betty-Sue i Matt. Až budeš starší a najdeš si tu správnou osobu, se kterou budeš chtít žít, budeš to mít stejně. Chápeš?" trpělivě vysvětlí.
Plnokrevnej rozumnej dospělej. Ne, že by snad někdy jindy nebyl, ale přirozeně v našem vztahu, vždycky já budu ten starší, nesoucí tim pádem břímě zodpovědnosti, což většinu času dává Jimimu prostor bejt uvolněnej a bezstarostnej v rámci možností. Tahle jeho nová poloha je dost neobvyklá a pro mě i dost poutavá.
,,Myslím, že ano. Ale pořád by sis se mnou mohl něco zahrát," zkusí to.
Jimi zřejmě nebude ten jedinej, kdo se snaží bejt rozumnej a já nebudu ten jedinej s talentem mírnit krize v životě jedný mladý slečny.
,,Samozřejmě. A co by to mělo být?" jemnym gestem jí pohladí po tváři.
Očima vyhledá mě i Annie. Pokrčim ramenem v odpověď. Dneska sem se už uvolil k tolika věcem, co by mi byly proti srsti, že zdržet se tu o něco dýl než bylo v plánu, v tom nehraje žádnou roli.
,,Co takhle scrabble? Mohli bychom si zahrát všichni," navrhne Annie coby jedinou reakci na Jimiho dotaz.
,,To by bylo bezva!" Helena se nepokrytě zaraduje.
Hádám, že v rodině učitelky jsou scrabble jediná možná hra.
,,Tak co kdybys to šla připravit a já zatím pomůžu mamce sklidit ze stolu?" vybídne ji.
Hell bez protestu přikývne, obejme ho a líbne na tvář. On ji, než odběhne splnit jeho pokyn, hravě plácne přes zadek. Jimiho v módu dokonalýho bráchy a syna začínám shledávat přímo k pomilování. Výjimečně tim počestnym významem. Z mužský osádky, budu asi jedinej, kdo si to myslí. Edgar se vypařil, opět bez jedinýho slova. Počítám, že to byly jenom jeho vlastní domácí pravidla, který mu zabránily, aby se nezvedl od nedojezený večeře a nezdrhl jako rozhejčkanej fracek, když tu opakovaně různýma způsobama byl napadán jeho statut svrchovanýho pána domu.
,,Omluvte mě," taky se zvednu.
Ne, že bych se chtěl vyvlíct z domácích prací, do kterejch se vsadim, že by mě Jimi s chutí taky zapojil, ale mám důležitější misi. Jo, a vlastně se tak trochu i vyvlíct chci.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nemessis Nemessis | Web | 31. prosince 2016 v 0:56 | Reagovat

krásné

2 Fénix Fénix | 31. prosince 2016 v 1:25 | Reagovat

[1]: Díky.

3 Nemessis Nemessis | Web | 2. ledna 2017 v 6:42 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.