Vzdejme dík za dary, jichž se nám dostává, ačkoliv někdy se jeví spíš jako prokletí. B,

18. listopadu 2016 v 3:27 | Fénix |  Vzdejme dík, za dary jichž se nám dostává, ačkoliv někdy se jeví spíš jako prokletí.
Dokončení.



oooOOOooo
Nějak se to schumelilo, že z původně plánovanýho lehkýho tréningu má bejt plnokrevná rodiná zábava. S výjimkou tří asi nejpaličatějších členů. Annie a Betty-Sue v rolích publika. Ty dvě asi nemám šanci přesvědčit s třetim to můžu zkusit. Tentokrát ne pro Jimiho a určitě ne pro sebe. ,,Začněte beze mě, hned sem u vás," houknu na Matta s Jimim. Nepochybuju, že aspoň jeden z nich je kompetentní k vedení tréninku dětí, navíc trocha času spolu a sourozeneckýho tmelení jim určitě nemůže škodit. Andrewa najdu samotnýho v obýváku. Chlap s problémem. Jinak by asi zdánlivě zaujatě necivěl na všechnu tu hromadu reklamního odpadu, co sváteční telka mezi přehlídkama nabízí. ,,Jdeš hrát s náma?" zeptám se. Jen tak na prolomení ledů. Jako bych předem neznal odpověď.

,,Proč? Potřebujete další příležitost mi upravit fasádu? Někteří z nás co mají dobrou práci si nemůžou dovolit vypadat jako hospodský povaleč," odsekne, aniž by vzhlídl. Jo, tohle sem měl taky čekat.

,,Podívej, mi dva sme spolu asi nezačali nejlíp," zkoušim to. Ne že bych se uměl omlouvat a vlastně tohle není ani tak docela ten případ, kdybych od srdce chtěl. ,,Slibuju, že nebudu dělat nic hloupýho a vlastně to není ani o mně. Jenom malá přátelská hra, tvoje děcka hrajou s náma a podle mýho názoru by měly trávit nějakej čas s tátou," navrhnu. Vim, že se pouštim na tenkej led a vlastně si řikám proč to dělám. Pak se mi vybaví utrápenej obličej Betty-Sue a mám jasno. Prostě nesnášim ženský v nesnázích.

,,Co jste zač? Rodinnej poradce?" odfrkne Andrew jízlivě, ,,Asi se budou muset obejít beze mě. Něco na mě leze," dodá coby konečný slovo. Existuje jenom málo případů, ve kterejch by chlap, speciálně jeho ražení, přiznal slabost. Jeden z nich je, když skutečnost je daleko horší. Stupňujících se náznaků si nešlo nevšimnout. Zvládl by to i nezasvěcenej, kterej něco podobnýho nezná na vlastní kůži. Třes rukou, neklid, nechutenství, podrážděnost.

,,Tohle by mělo pomoct, teda pokud se neštítíš," bez dalšího úvodu do jeho zornýho pole strčim placatku s bourbonem. Závisláci neznaj hrdost. Okamžik zaváhání je kratší než úder srdce. Doslova vytrhne butilku z mojí ruky, hltavě polkne několik loků. Mně nezbejvá než vzít místo vedle něj a čekat. Nemusim dlouho. Jen co se jeho tělo trochu uvolní přísunem drogy. ,,Uvědomuješ si, že tohle nic neřeší, že jo?" V tomhle případě potvrzení důkazů, závěr. Nic víc nepotřebuju.

Třebaže se zlatej dokonalej chlapec snaží zapírat: ,,Nevím, kde jste přišel k tomu, že bych se snažil něco řešit," zamručí, doprovázeje to dalšim hltem. Víc podobnej svýmu nesnesitelnýmu namyšlenýmu já s tekutou odvahou v žilách.

,,To bude možná ta chyba," ušklíbnu se, ,,Ale jenom tak hádám," jeho povaha pro mě nedělá o nic snažší komunikaci. Možná, bych ho měl radši v podobě trosky pět vteřin před kolapsem, jakou představoval ještě před chvilkou.

,,Je to snadný bejt teplej, co?" Začátek konverazce, jakej sem nečekal. Pořád se na mě odmítá podívat, hádám, že tak je to pro něj lehčí…

,,Děsně," nepodaří se mi potlačit ironický odfrknutí.

,,Vy víte, jak to myslím. Nemáte žádné závazky, žádné starosti, žádnou zodpovědnost. Jste jenom spolu, a když to jeden nebo druhej z vás podělá půjdete si svou cestou a nic se neděje," zasyčí jako by to byla moje chyba, i když už začíná bejt nad slunce jasný, odkud vítr fouká.

,,Osobně si myslim, že na druhu svazku nesejde. Partnerství je to klíčový slovo, ať už oficiálně posvěcený nebo ne. Jakýkoliv tajemství v něm má potenciál slona v pokoji. Tim, že se ho budeš snažit ignorovat, nebude o nic menší a už vůbec nezmizí. Jenom všechno zničí až se dá do pohybu, jakože dá. Dřív nebo pozdějš," maně si vzpomenu na svýho vlastního slona, kterej tu obchází někde okolo.

,,Vlastní zkušenost?" poprvý na mě Andy pohlídne, úkosem, ,,Byl jste někdy ženatý?" poprví v otázce nezaznívá jízlivost.

,,Tak nějak a ne," upřímnost za upřímnost, když už se zdá, že se někam dostáváme.

,,Stejně to nemůžete chápat. Já tohle vážně nechtěl, přísahám," prsty s dobře pěstěnýma nehtama pročísnou do tý chvíle dokonale upravený vlasy, tak že po nich zbyde rozčepýřený vrabčí hnízdo, toliko víc příslušící šílenci balancujícímu na pokraji útesu těsně před pádem, ,,Dobře, je to jedno. Stejně se to brzy provalí a nebude cesty zpět, tak proč vy byste to neměl vědět první. Beztoho byste mě nenechal být. Je to tak?" řečnická otázka, správná reakce je pokrčit ramenem. Nijak sem nestál o pochybnou čest dělat zrovna tomuhle týpkovi vrbu, možná mu trochu promluvit do duše bylo mym záměrem, co bych neudělal pro Betty-Sue? Pro Jimiho, Annie? Lidi na kterejch mi během krátký chvíle začalo záležet víc než bych si přál.

,,Poslouchám," mnou stroze řečený, stačí, aby se na mě sesypala lavina.

,,Pro začátek, měl jste pravdu, spokojenej?" modrej pohled je na krátkej okamžik plnej nenávistnýho plamene, ne snad ke mně nicméně k institucím, který mám představovat, je pryč stejně rychle jako vznik a nahradí ho pouhej celkovej výraz štvance na tváři mladýho muže, ,,Všichni realitní makléři jsou podvodníci a já ten největší z nich. I když jsem se do toho dostal docela nevinně."

,,Skoro každej říká, že je v tom nevinně," křivě s ušklíbnu.

Andrew mě opětovně provrtá pohledem, pak z něj vyprchá i ten poslední zbytek bojovnosti, ramena poklesnou v gestu rezignce: ,,K čertu, jak jsem měl vědět, že ty pozemky patří k chráněné oblasti a nikdy se tam nic stavět nebude? Dělal jsem jenom to, co mi řekli, tak je to přeci správně, ne? Nikdy se na nic neptat a dělat co šéf řekne. Bylo by to v pořádku, kdyby do toho jeden z klientů nezačal šťourat. Vlastně bych mu to ani nezazlíval, měl na to právo. Jenom, sakra, proč to nemohl udělat dřív? Zálohy šly přes můj účet, já zinkasoval provize od firmy, který už dávno nemám, protože Betty-Sue nikdy nezajímá odkud se berou peníze na její kosmetiku, pěkný šaty a to všechno okolo, dokud to je. No asi si teď bude muset odvyknout," nevesele se uchechtne, ,,Můj podpis je na všech smlouvách. Jsem jedinej zodpovědnej, jak teď mám říct ženě, že jsme na mizině, tátovi? Úspory klukum na školu, pro malý. Všechno je pryč. Komise mi obstavila účty, i kdybych se mohl dohodnout, nemám tolik peněz, abych pokryl, co bylo na zálohách, který má už teď někdo jinej. Já přišel o dobrý jméno, v branži si už ani neškrtnu. Skončil jsem, teď mi poraďte, když jste tak chytrej," obrátí se na mě. Není to zloba, spíš zoufalství, jako by vážně stál o radu.

,,Lítáš v pěknym průseru, kámo," laxně zhodnotim, ,,Nejsem nijak kovanej v obchodnim právu, ale počítám, že by ti prospělo, najít ty maníky, co tě do toho dostali a vypařili se, mám pravdu? V tom ti možná píchnout můžu. Nic nezaručuju, nejsem si jistej, jestli moje drápy došáhnou až do Miami, ale zkusit bych to mohl. Co jistý je, že by sis svojí momentální frustraci neměl vybíjet na okolí. Někdy tě tvoji blízcí dokážou překvapit, a ať už to dopadne jakkoliv, ty teď rodinu budeš potřebovat ze všeho nejvíc. A oni potřebujou tebe. Nic nevyřešíš, když budeš kopat kolem sebe. Betty-Sue je silnější než jí přisuzuješ. Minimálně bys jí měl připravit na nejhorší, teď pravdu unese. Snáz, než, když to nedopadne a ty jí pozdějš hodíš rovnou do bahna." Blonďák na mě chvíli zírá. Nejspíš neschopnej se rozhodnout, jestli kecám nebo ne. Nevyčítám mu to.

,,Vy byste mi vážně pomohl? Proč byste to dělal? Ani se neznáme a jak jste řekl, nezačali jsme spolu nejlíp?" můžu slyšet skepsi.

,,Řekl sem, že to zkusim, nic nezaručuju," důrazně ho opravim, ,,Zdá se, že teď budem něco jako rodina, to je ten důvod," přes okno vidim Jimiho blbnout se svýma malýma synovcema, dobrácky se pošťuchovat s Mattem a smát se s Helenou. Možná, že něco takovýho, za námahu stojí. ,,Mám jednu podmínku, přestaneš se chovat jako do sebe zahleděnej bolestínskej kokot a zbytek času jim všem zařídíš přijemný a klidný svátky. Bereš?" Napřáhnu otevřenou dlaň, protože tady je to pořád ještě zvyk. Andrew chvíli váhá, než jí stiskne, zjevně konsternovanej, mojí podmínkou. ,,Teď pojď, zdá se, že ty tam venku, potřebujou ukázat, jak se to má správně hrát," bez protestů se mnou nechá vytáhnout na nohy.

,,Vaše pití," snaží se mi vrátit placatku.

,,Nech si ji. Já už jí potřebovat nebudu. Už ten svůj správnej povzbuzovák mám," přes sklo se na mě Jimi zazubí, palcem vzhůru ocení předpokládanou snahu.

,,Oni jsou to nejdůležitější, že jo?" Andrew sledující stejnej směr, co já, má k uvažování Betty-Sue, toho času bezstarostně povzbuzující jednoho ze svých chlapců, upalujícího s balónem.

,,To jo," potvrdim. Někdo s většíma zkušenostma s rodinym životem, v pravym smyslu slova, než já, dokáže líp popsat, to co já teprv nedávno začal vnímat. Ty správný kámoše si umí vybrat kdejakej trouba. Naučit se žít a vyjít s někym, koho byste si dobrovolně nevybrali, je mnohem těžší.

,,Přeci jen si ji nechte, já už ji taky potřebovat nebudu. Měl bych se postavit problémům čelem, táta mě vychoval líp. Jako správnej chlap. Dík, že jste mi to připomněl," Andrew mi nakonec vrátí butilku.

,,Kdykoliv, kámo," řeknu jenom. Vlastně by to mohl bejt idilickej a ideální vývoj situace, nezjevit se v příšeří chodby temnej stín.

,,Na slovíčko, mladý muži," je to vůbec prvně, kdy mě Jimiho babča přímo osloví. Andrew, znalej poměrů, se se všim respektem, vypaří rychle jako smrad ze dveří. Zůstanem jen sami dva. Široko daleko nikdo na dohled, kdo by mi mohl bejt nápomocnej. ,,Pojďte blíž," křivolakym prstem na mě zakejvá, ,,Ještě blíž," přiměje mě sehnout se, abych byl v úrovni očí s osobou sedící na kolečkovim křesle. Dost krkolomná pozice. Čekal bych, že se při svým věku nechce namáhat hlasitym mluvenim, ne že se z útrob plédu přes její stehna, s mrštností kobry vynoří její druhá ruka, třímající Cosmopolitan, podle bolesti hádám, že speciální tuplovaný vydání, když mě jeho srolovaná verze pořádnou silou trefí přímo mezi oči.

,,Au! Sakra, ženská! Za co to bylo?" vyjeknu, moc překvapenej, než abych kontroloval projev bolesti nebo volbu slov. Rozmrkávám příslovečný hvězdičky před očima. Dlaní si snažim rozmasírovat trefený místo. Moc bych za to nedal, že se mi tam co nevidět vyrazí apartní boule.

,,Preventivně, později by to nemělo smysl, že?" s bohorovnym klidem, nedotčená mym projevem, objasní, ,,Jimi je můj nejmilovanější vnuk. Bůh ví, že jeho sourozenci nejsou v jádru špatní, ale někde se stala chyba. Jsou příliš pyšní, příliš zbrklí, sobečtí a lehkovážní, příliš zkažení. Možná časem dospějí a mají naději na nápravu nicméně on byl dokonalý od kolébky. Příliš dobrý pro dnešní svět. Příliš dobrý pro takové jako vy. Až mu ublížíte, a já vím, že se to stane, pak by bylo pozdě, vás trestat. Nicméně, vězte, že vlastním brokovnici a na svůj věk dost dobrou mušku, abych vás trefila, tam kde vás to bude mrzet nejvíc. Rozumíme si?" informuje mě s docela kamennou tváří. Au! Rozumim jí až tak dobře, že mě v předzvěsti varování zabolí ještě neustřelený koule.

,,Nikdy bych mu neublížil," prohlásim. Ne, že by mě vyděsila, třeba že určitá míra děsivosti se jí upřít nedá. To jenom vědomí, že Jimi má tak horlivýho ochránce z naprosto nečekanejch zdrojů, mě plní potřebou absolutní upřímnosti.

,,Šetřete slovy, znám muže vašeho ražení," kostnatou rukou odmávne veškerý moje snažení, ,,Možná, že je všechny jste oblafnout dokázal, ale mne ne. Jste hoštapler, pane Springere, člověk který si zahrává s city druhých bez toho, že by to pro něj mělo vážnější význam. Nemyslíte na následky, život je pro vás jen jedna velká hra. Možná vás bude bavit pár měsíců, let. Pak podlehnete své přirozenosti, zlomíte mu srdce a já tam budu. Připravená. Nenaleznete místa na zemi, kde byste se mohl skrýt před mou zlobou, je to jasné?" Dobře, tohle už znělo hodně výhružně. A taky jako výzva.

,,Můžu bejt dobrej. Změnit se. Pro Jimiho to dokážu," prohlásim přesvědčeně. I kdyby ve všem měla pravdu a já jí věřim, protože její argumenty jsou přesně v souladu s tim, co o sobě vim já, jsem odhodlanej pracovat na změně.

,,Možná. Přesvěčte mne," v úšklebku odhalí zažloutlou protézu příliš velkejch zubů, ,,Jsem ráda, že si rozumíme. Teď, zkuste alespoň pro začátek předstírat, že jste gentleman a nabídněte staré ženě trochu toho tajemství, co máte v kapse," rentgenovej pohled jí padne přesně na místo, kde ukrejvám placatku s bourbonem. Ani by mě nenapadlo odmítnout. Po tom, co si notně zavdá, s gestem dřevorubce otře vrásčitý rty a troška chlastu se dostane zas do mýho vlastnictví, kopnu do sebe zbytek. Úlek zapít potřebuje.

,,Víte, jste jiná než co sem o vás slyšel," snažim se o co nejuctivější tón, na vzdor tomu, že zdravej rozum mi velí, že bych měl spíš tou nejkratší cestou hledat, kde nechal tesař díru a bejt rád, že sem z toho vyvázl tak lacino. Jako osoba je to fascinující a nepamatuju si, kdy bych poslechl svůj rozum. Teď určitě ne.

,,Slyšel od koho, mého syna? Je to idiot nevidící dál než za okraj poslední ohrady. Z mých vnoučat vychoval ustrašené zbabělce, kteří se bojí postavit i staré ženě jako jsem já. Má jejich poslušnost, ale zrozenou ze strachu nikoliv respektu. Samozřejmě ho mám ráda, ale nic to nemění na tom, že je idiot. Možná je to moje chyba. Jeho otec, můj manžel, zemřel příliš brzy a na Edovi zbylo o všechno se postarat. Sám se musel naučit co je správné a počítám, že někde tam, kdysi dávno, si začal myslet, že ví, co bych si přála, co by dělal jeho otec. Nyní je to jeho dům, jeho rodina. Je příliš starý a já příliš zkušená, než abych se ho snažila převychovat, tak nezbývá než respektovat jeho pravidla. Konec konců je dobrý muž, třebaže jeho rozhodnutí nejsou vždy ta nejlepší. Mohu vás ujistit, že s vámi tu stejnou chybu neudělám. Pokud tvrdíte, že Jimimu chcete dát nový domov a postarat se o něj, dohlédnu na to, abyste to udělal co nejlépe. Jediná vráska na jeho pěkném obličeji, vzniklá vaší vinou, a vy víte, co bude následovat," znovu se výhružně ušklíbne. Ruka mi bezděky ochraně vystřelí k zakrytí rozkroku, jo je poměrně sugestivní. ,,Chytrý," spokojeně přikejvne, ,,Teď běžte za nimi. Když jsou všichni ti ignoranti venku, možná stihnu i kousek Mladých a neklidných. A nezapomeňte, sleduji vás," s gestem značícim, že ze mě nezpustí oči, mě propustí. Hádám, že řeč byla o stýdvacátýpátý repríze nebo pokračování jedný soup opery. Kdo by to řešil? Já určitě ne. Jsem jenom rád, že celý tohle podivný setkání mám za sebou. Paradoxně nějak lehčí a spokojenější. Uvolněnej tak, že když vyběhnu ven, první co udělám je sevřít Jimiho v náručí a políbit. Jen tak. Přede všema. Protože můžu a chci.
oooOOOooo
Zbývající část víkendu, uběhne příjemnějš a rychlejš než bych se nadál. Jimi sice nenapravil nic na vztahu se svým otcem, počítám, že to by chtělo víc než pár dní, pokud by to vůbec bylo možný. Ale asi i tak jsme odvedli kus slušný práce. Aspoň myslim. Babča McEllisterová, dbalá svý hrozby, ze mě nezpustila oči, na venek jako by mezi náma k žádnýmu rozhovoru nedošlo. Její syn se dál při každý možný příležitosti, dekoval do dílny, než aby byl s rodinou. Zato Andrew byl přímo ukázkovej manžel a táta, jako by to mělo bejt naposled, co má šanci. Helena byla prostě jen šťastná a Jimi s Annie přes den prakticky neoddělitelný, dohánějící všechen ten zmeškanej čas. Ne, že by mi to zas tolik vadilo nebo si přišel kdo ví jak opuštěnej. Matt se ukázal jako ucházející parťák k sledování zápasů. Noci pak patřili nám s Jimim a dávce pořád ještě trochu zapovězenýho sexu. Zase se octnem na cestě. Tentokrát k domovu. Na jak dlouho bude velkoměsto našim domovem, toť otázka. Konec konců, rozlehlý zelený pastviny a širý nekonečný lány polí, můžou bejt zrovna tak dobrý místo k životu, jako kterýkoliv jiný. Nezáleží na tom, kde se zrovna nacházíte, domov je tam,
kde je srdce. A telka, samozřejmě.
Konec.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 mravenec mravenec | 18. listopadu 2016 v 20:32 | Reagovat

Poslední dvě věty by se měly tesat. Pěkné pěkné. Bude Michael? Nebo je to definitivně uzavřená kapitola? :-)  :-)

2 Fénix Fénix | 19. listopadu 2016 v 9:01 | Reagovat

[1]: Děkuji. Zejména ta druhá. :-D Bohužel, alespoň pro nadcházející řadu, s Michaelem počítáno není. Čeká na vás pár nových postav, které by snad mohli být částečnou náhradou. Doufám, že tě jeho absence neodradí v dalším čtení, budu se těšit na shledání u dalšího příběhu. :-)

3 Lizard Lizard | 19. listopadu 2016 v 19:15 | Reagovat

Ehm ehm... dnes nemravný Jim se Springerem vážně bodli. Už jen proto, že to bylo přímo vysvobození z podobné jámy lvové, totiž chci říct - z pokojného rodinného kruhu.
Babča překvapila :-D ale mile, přestože mám velice ráda jisté partie tadyhle pána.
A Annie... to je prostě maminka a hotovo.
Mockrát děkuji za tenhle roztomilý kousek (už jsem se zmiňovala, jak mě těšilo, že si nakonec přišli chlapci v noci na své?), nemůžu se dočkat dalšího setkání s drahoušky :-D

4 Fénix Fénix | 20. listopadu 2016 v 13:20 | Reagovat

Bylo mi ctí poskytnout vysvobození. :-D
Jistý pán má také velmi rád své partie, tak máme alespoň zaručeno i s Jimim, že se je bude snažit riskovat, co nejméně. :-D Snad se bude maminka Annie líbit i nadále, jako jedna z mála má zaručené místo i v pokračování s více prostorem se projevit a zrovna nedávno se projevila dost výrazně. ;-)
Není zač. Já děkuji, za milý komentář. (klidně zmiňuj, kolikrát budeš chtít, hezky se to čte a mě se pak podobná dostaveníčka i líp píší, když vím, že někoho těší 8-) ) Na dalším setkání se pilně pracuje, ale nějakou chvíli to ještě potrvá protože chci mít co největší zásobu než začnu zveřejňovat. 8-)

5 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 20. listopadu 2016 v 18:25 | Reagovat

Náhodou ta babička je charakter a určitě čarodějnice. Bude někdy povídka speciálně o ní? Mohlo by to být zajímavé.

6 Fénix Fénix | 20. listopadu 2016 v 18:55 | Reagovat

Je čarodějinice, do té míry, do jaké jen stará dáma za svůj dlouhý život vidící mnohé a mnohým si prošlá, může být. ;-)
Těší mne, že zaujala, přiznám se, že její zjevení a interakce se Springerem bylo jedním z důvodů vzniku této krátké povídky. :-D
Povídka z jejího dřívějšího života nebo jen něco, kde by měla více prostoru? Na to druhé mi určitý nápad v hlavě straší no vlastně mě právě teď napadlo i pár maličkostí ze kterých by mohl být příběh jejího mladého života. Takže určitě by bylo možné něco spáchat. ;-)

7 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 20. listopadu 2016 v 19:20 | Reagovat

[6]: Děkuji mnohokrát. Jen páchej, ať je sranda. ;-) Všichni tu jistě budem mít radost.

8 Fénix Fénix | 20. listopadu 2016 v 19:25 | Reagovat

Představu mám už čím dál konkrétnější, ale bude to muset ještě nějaký čas počkat. Ještě nemám hotovou ani druhou řadu s kluky v hlavní roli. Tohle by byl projekt na třetí. :-D  ;-)

9 Lord_Verů Lord_Verů | 28. listopadu 2016 v 20:43 | Reagovat

U Svatého Salazara! Teď si nejsem (ale vůbec!) jistá, zda jsem tuhle část četla nebo ne.

Mám už z té pracovní vytíženosti okno.

Samozřejmě si ji (znovu?) přečtu, jak jinak.

A přidám sálodlouhý komentář.

Což mi připomíná, že jsem neokomentovala minulou kapitolu.

Za což se vážně stydím! Ale rozhodně to napravím!

PŘÍSAHÁM NA MICHAELOVO SKVOSTNÉ POZADÍ!

10 Fénix Fénix | 28. listopadu 2016 v 21:24 | Reagovat

:-D  :-D  :-D A kdo to má asi tak vědět, he? :-D Rozhodně vím, že mi tu chybí nějaké komentáře. :-D  :-D
Budu se těšit. 8-)
A jako když už taková přísaha, tak to je vážné, by nikdo z nás nechtěl, aby Michaelovo skvostné pevné pozadí ochablo a povyslo, že? :-D  ;-)  8-)

11 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 9. prosince 2016 v 20:05 | Reagovat

Boží :-D

12 Fénix Fénix | 9. prosince 2016 v 21:06 | Reagovat

Dík. :D

13 ell ell | 12. prosince 2016 v 18:44 | Reagovat

To je famílile :-D Tak která strana si může víc gratulovat Jimmiho rodinka nebo Francis :-D .
Ty vado, tak teď budu za naprostýho trotla, který povídku začal číst od konce ??? . Ale vím na koho to hodím,... na tebe :-D , kdyby jsi to pro joudy, jako jsem já, čísloval, tak se mi to nestane. Hm, tak zpět a znovu, jde se číst kapitola "A", či jak to máš herdek označený :-?

14 Fénix Fénix | 12. prosince 2016 v 20:39 | Reagovat

:-D Francis se moc neozývá. Holt něčí bratříčci defraudují peníze a něčí maminky zase sabotují fabriky a sjíždí nic netušící andílky THC, že jo. :D V podstatě vyšel z první návštěvy ještě docela dobře. :D 8-)
:-D Pardone moa. Ono jak mě nezprudí blog, že článek se stejným názvem už daný měsíc vyšel, tak se tam to číslování nějak neobtěžuji dát, no. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.