Vzdejme dík za dary, jichž se nám dostává, ačkoliv někdy se jeví spíš jako prokletí.

18. listopadu 2016 v 3:16 | Fénix |  Vzdejme dík, za dary jichž se nám dostává, ačkoliv někdy se jeví spíš jako prokletí.
Zdrvavím přátelé, tak aby se to tu nehemžilo jen oznamy, přidávám dokončení propojovací minipovídky. Od příště už na vás čeká začátek té nové detektivní etapy v životě našich hrdinů. Těšíte se?
Za betaread, jako vždy, patří nevýslovný dík, Janě.


Slíbenej pokoj pro hosty je čistej a pěknej, i když do útulnosti, alespoň podle mejch měřítek, má hodně daleko. Spíš po spartánsku vybavenej jenom s nejnutnějším. Chybí tu telka, a postel respektive jednolůžko, třebaže povlečený čerstvym a svěže vonícim prádlem, je tak právě určený ke krátkýmu rychlýmu přespání, než aby se tu návštěva cejtila pohodlně. Celej pokoj bych šacoval na dílo rychlý improvizace, když ostatní členové rodiny maj převážně vlastní cimry. Né že bych moc remcal, taky sem mohl skončit v maštali, že jo? Možná bych se dokázal i smířit se studenou dekou místo hřejivýho Jimi-zábalu, konec konců, tenhle luxus mám moc krátce, abych si na něj zvykl a nedokázal pár nocí přežít. S čim se ale nesmířim, je až mrtvolný, naprosto nervy drásající ticho, který by dost možná někomu přišlo příjemný a uklidňující, jenže mě prostě deptá. Barák spí, to je normální, jenže neslyšim žádnej jekot sirén, rachot i v brzkou ranní hodinu projíždějících auťáků a snad mi chyběj i ty bezdomáči s nadávkama se přetahující o čerstvý odpadky, zkrátka zvuky velkoměsta, co mi valnou část života byly ukolíbavkou. Netušim, jak dlouho, se bezúspěšně převaluju na úzký matraci než, celej pokus s usnutim vzdám. Na nahý tělo natáhnu rifle a bundu, bagančata z praktickejch důvodů vynechám, nevim jak lehký kdo má spaní a rozhodně netoužim bejt zdrojem trablů a vlastně ani neprahnu po nežádoucí společnosti. Jako zloděj tiše se vykradu nejkratší cestou ztemnělym domem na verandu. I tady, na rozdíl od věčně neonama prozářenýho města, panuje černočerná tma. Kus z ní krátce s kliknutim protrhnu rozžehnutim zapalovače. Pak dál už je to jenom na špičce mý cigarety a záři hvězd nad hlavou. Na obloze neotrávený smogem jasně zářej a já, provázející cestu stoupajícího dýmu z cigarety, si chvíli dopřeju luxus sledovat jejich postavení. Nikdy sem nevěnoval čas naučit se názvy všeho, co kterej shluk představuje, přesto shledávám, že na tý věčný a nedosažitelný chladný záři je až něco magicky přitažlivýho. Neváhal bych dokonce říct utišujícího. Schopnýho na čas umlčet permanentní bouři zuřící ve mně, vždycky sílící spolu s nedostatkem vnějších podnětů. Nebo to bude konečně kýženým přísunem nikotinu, kterej do sebe nasávám z plnejch plic. Tady na širym prostranství ticho není tak děsivý. Když v sobě najdu odvahu se do něj zaposlouchat, zjistim, že není ani tak deprimujícně definitivní. Houkání sovy, někde z větší dáli zavytí kojota. Shledám, že noc je plná zvuků. Neznámejch a cizích. Protkanejch povědomějšim cinkánim zvonkohry, když ji zdvihající se, pořád ještě teplej, podzimní slabej vítr rozezvučí. Opět ztratim pojem o čase. Vodítkem mi může bejt jenom nedopalek cigarety v prašnym písku pod nejspodnějšim schodem, na kterym sedim, a další hořící mezi mejma prstama. V tom památnym momentu harmonie, kdy si připadám téměř jako bych měl pochopení nedosažitelnosti vesmíru na dosah, zní bouchnutí domovních dveří skoro jako svatokrádež. ,,Je tu krásně, že?" měkkej tichej hlas Annie pak jako by mohl obnovit ztracenou rovnováhu. ,,Citronová limonáda, domácí, dáte si se mnou?" seznámí mě s obsahem džbánku, jehož část posléze přeleje do vysoký skleničky, když souhlasně přikejvnu, naplní i druhou. Zaujme místo na schodě vedle mě s džbánkem mezi náma. ,,Patrně budete zvyklý na ostřejší pití. Musím se omluvit, manžel neschvaluje alkohol v domě," doprovodí plaše omluvnym úsměvem se snadností někoho zvyklýho omlouvat se komukoliv za cokoliv hodně často.

,,Limonáda stačí, děkuju, madam," na důkaz si něco odpiju. V podstatě je mi jedno, co piju, naučený gesta jsou naučený gesta. Matně si vybavim blednoucí vzpomínku, která jako by už ani nebyla pravda, na Edgara opitýho pod obraz snažícího se mě zmlátit v hotelovym baru. Naprosto jinej člověk, nikdo ani vzdáleně se podobající obrazu zdejšího střídmýho skoro askety. Jak velkej rozdíl může dělat ztráta někoho, komu ani nedáváte najevo, že byste ho postrádali?

,,Stále se cítíte nesvůj?" není to výtka, spíš skutečnej zájem a možná i trochu lítost.
,,Chvíli mi trvá zvyknout si na nový prostředí," pokusim se omluvit. V zásadě to není ani lež. Prostě mi nejde přes pysky bejt hned přátelskej k ženský, na níž bych neměl nějakej zájem.

,,Dobře, tak na to půjdeme pomalu," pousměje se. Téměř nevyčerpatelná studnice shovívavosti, řekl bych. ,,Většinou tohle řikávám já," neodpustim si. Možná je to nemístý, ale víte, co se říká o leopardech a skvrnách, že jo.

,,Dovedu si představit," Annie laskavě přejde mojí impertinenci a soudě podle vydutejch tváří a lesku odrážejícího se na povrchu sklivce, jí tenhle druh humoru nebude tak docela proti srsti. ,,Smím?" další věc, co bysme měli společnou, když si po mym souhlasnym přikejvnutí, z mojí krabičky povalující se na schodu taky mezi náma, vyndá cigaretu. Částečně omráčenej se nezmůžu na nic víc, než jí jenom připálit, jak káže dobrej mrav a sledovat, jak první obláček kouře s požitkářsky dlouhým vydechnutím opustí její ústa i nos. Na ženských s cigaretou pro mě bylo vždycky něco fascinujícího, nicméně v případě týhle jemný a spořádaný dámy se jedná o vpravdě ohromující zkušenost. ,,Také jedna z těch věcí, se kterou můj manžel nesouhlasí. Špatný zlozvyk, když se mě ptáte, ale když Jimi odešel-" potáhne, dlouhou pauzu zůstane sledovat šedavýho hada z kouře vlnit se na pozadí noci, ,,Potřebovala jsem něco. Možná teď bude na čase s tím přestat," znovu se plaše pousměje. Osobně sem názoru, že tenhle druh malý rebélie jí neskutečně sluší, ale to už si nechám pro sebe. Chvíli mezi náma zavládne ticho. Kupodivu ne nepřijemnej druh. Dva cizinci v noci sdílející spolu společnou neřest. ,,Děkuji vám, že jste mi ho přivedl zpátky," ozve se Annie. Tak přesvědčeně až na dobu pár úderů moje srdce vynechá. Nemůže vědět. Jak by mohla. A ani tak z toho určitýho úhlu pohledu to není moje zásluha.

,,Já nic neudělal, madam- Annie," opravim se, když se krátce zamračí. Vzduch najednou zhoustne tíhou slov, která mají být vyřčena. Neuvěřitelný ženě před sebou jsem ochotnej poskytnout tolik prostoru kolik jenom bude potřebovat k jejich formulaci, ačkoliv si nejsem jistej, k jakýmu ortelu povedou.

,,Možná, že zde žijeme jinak, prostěji. V míru, izolovaní od velkého světa, ze kterého jste přišel, ale to ovšem neznamená, že bych si neuvědomovala veškeré jeho nástrahy. Nejsem naivní, dobře si dovedu představit, jaký je život tam venku pro mladého chlapce bez vzdělání, třebaže mne bolí na některé aspekty byť jen pomyslet, Jimi o nich nehovoří a já jej k tomu nebudu nutit," mluví smířlivě přesto se neubránim pocitu, že v jejích slovech je ukrytý varování, abych se ani nepokoušel cokoliv z toho popírat, ,,V těch několika málo telefonních hovorech, které jsme spolu měli, za celou tu dobu mi také nic nenaznačil. Nemusel. Přesto vím, kdy se věci v jeho životě začaly obracet k lepšímu. Je to ten samý čas, kdy začal hovořit o vás. A teď je zde. Baví se se svými sourozenci, snaží se obnovit zpřetrhané vazby, a ačkoliv si uvědomuji, že mezi ním a jeho otcem to patrně nikdy nebude ideální, alespoň má odvahu mu čelit a to nepochybuji, že bude vaší zásluhou. Minimálně jste tu s ním a podporujete jej. Za to vám ještě jednou patří můj dík," pousměje se. Zjevně už rozhodnutá. Asi by nemělo smysl pokoušet se jí cokoliv z toho vymluvit. Přesto červíček pochybností pořád pokračuje ve svým neodbytným vrtání.

,,Takže vám vážně nevadí, že my dva...?" Po všem, čeho sem tu byl svědkem, nemůžu uvěřit, že by to šlo tak hladce. Úsměv Annie neopouští, i když ho vystřídá mnohem nostalgičtější forma a v očích se objeví stín.

,,Jako matka jsem zklamala v mnoha ohledech. Předně jsem Jimiho nikdy neměla nechat odejít. Byť se samu sebe snažím utěšit myšlenkou, že možná to tak mělo být a on se vrátil silnější, vím, že to bylo špatné. Ovšem také vím, že pozdní lítostí na tom nemohu nic změnit. Mohu se jen snažit mu to nyní vynahradit svou podporou a doufat, že mi třeba jednou odpustí. Mimo to, umím si představit, že mohl dopadnout i hůř."

Netušim přesně, co mě vede využít nenadálý pauzy, když potáhne z cigarety, jak nejlíp umim: ,,Nemůžu mluvit za něj a tohle je spíš něco, co byste si měli vyjasnit spolu, ale jednim sem si jistej, že on vám nemá co odpouštět. Jenom vim, že je rád, že se mohl vrátit domů," řeknu.

Sleduju Annie odhrnout si z tváře zbloudilej pramen vlasů, možná je to jenom hrou světel a stínů, že vypadá nějak mladší a bezstarostnější, než sem ji kdy předtim mohl vidět. ,,Děkuji. Jste velice laskav, že to říkáte, jen mne to utvrdilo v mém přesvědčení," prohlásí zdvořile, než by se zdála skutečně přesvědčená, ,,Vlastně přesně nevím, jaká jsou pro naší situaci kritéria, takže předpokládám, že Jimi dobře ví, co dělá, když si vybral právě vás a také trochu budu spoléhat na svůj instinkt, který mi říká, že jste dobrý člověk a mohl by s vámi být šťastný, což je pro mne v tuto chvíli nejdůležitější. Možná jsem se musela sama přesvědčit, a mám-li být upřímná, z počátku mne věkový rozdíl mezi vámi děsil. Pokud by se jednalo o moji dceru, patrně bych nesouhlasila, ani kdyby si některý z mých chlapců vybral starší ženu, ale s ním je to jiné. Navíc jak bych mohla namítat cokoliv, když vidím lásku s jakou se na vás dívá a vím, že je to vzájemné, ačkoliv vy máte svůj vlastní způsob. Držíte se zpět. Možná je to vaše přirozenost nebo možná a to si dovolím spíš hádat, jste sám na pochybách. Patrně váháte, jste-li pro Jimiho dost dobrý. Nepotřebujete mé schválení ani ujištění, měl byste věřit sám v sebe. Ve vás. Nikdy to není jednoduché. Každý vztah v průběhu musí čelit překážkám ten váš patrně více, ale společně je můžete zvládnout. Spolu můžete být silní, když se rozhodnete riskovat a dát tomu šanci. Investovat do partnerství je patrně to největší riziko s nejistým výsledkem, který ovšem stojí za to, když uspějete. Teď záleží jen na vás, zda máte odvahu do toho jít naplno. Jste takový hráč, Francisi?" poloúsměv, kterej se dá vykládat dost provokativně, korespondující s přejetim hřbetu ukazováčku po mý kotletě - pozůstatku mejch skutečně hráčskejch floutkovskejch časů, který už se zdaj definitivně pryč, ,,Myslím, že ano," dodá, vyhlížející nadmíru spokojeně.

Počítám, že teď bych měl bejt na řadě já něco říct, protřít si zátylek se zdá dobrej způsob, jak natáhnout čas. ,,Přiznám se, že tohle není druh rozhovoru, jakej sem čekal. Teda určitě ne ta podpůrná část. Můžu slíbit, že se pokusim udělat všechno pro to, abych nezklamal vaší důvěru, i když mi není jasný, kde jí berete," vystříhám se epickejch prohlášení něco ve smyslu, že bych radši umřel než ublížit Jimimu, jednak to není muj styl, v řadě druhý, keci jsou na nic, jenom ukázaná se počítá.

,,Nemůžete žít přes třicet let v manželství bez bezmezné víry v to nejlepší v druhých a schopnosti vidět i to, co se zdá z počátku skryto hluboko pod povrchem," odpoví. No asi to musí bejt zatraceně pravda, když vydržela tak dlouho s mezkem Edgarova ražení. ,,Už je dost pozdě a ochladilo se," bezděky si přejede dlaněma po odhalených pažích, ,,Měla bych jít dovnitř. Dobrou noc," s energickým zavířením sukně kolem lýtek překoná tři schody do domu nechávající mě samotnýho s mejma myšlenkama. Vlastně tolik času na přemejšlení nepotřebuju. Rozmyšlenej sem byl, už když sem se dal na tuhle cestu, ovšem lhal bych tvrdit, že tenhle druh tchýňovsko-zeťáckýho rozhovoru, k tomu nepřispěl. Možná by nemuselo bejt tak špatný mít vztah se vším, co k tomu patří tím pádem i s partnerovou rodinou, ať už je jakákoliv.
oooOOOooo
Jako by mi i samotná Karma nabízela odměnu, za moje odvážný rozhodnutí, v pokoji mě čeká přijemný překvapení. Zahalenej do ničeho jinýho než namodralý měsíční záře proklouzávající zpoza oken se v samym středu úzký postele rozvaluje Jimi. ,,Neměl bys bejt teď někde jinde?" prohodim při tom hladově přejedu po jeho těle. Ten pohled mi setsakramentsky chyběl. Moje bunda skoro samovolně spadne z ramen v ten samej moment, kdy otočim klíčem ve dveřích. Pro jistotu.

,,Bylo mi tam smutno a zima. Nechceš mě zahřát?" Vyzývavě dlaní pomalu sklouzne od hrudi k pasu. Dál a níž několikrát škádlivě potáhne už zpola tvrdý přirození. Malej hajzlík ví zatraceně dobře, jak se tahle hra hraje.

,,Možná by pomohlo se oblíct," nedám na sobě znát, jakej vliv na mě jeho malá show má přesto, že skoro zakopnu o svoje kalhoty, jak se z nich snažim horlivě dostat během pár kroků, který mě od něj rozdělujou.

,,Hmmm. Ne. Myslím, že bych to raději přenechal na odbornících," zavrní Jimi. Jako velká kočka se rozkošnicky převalí vystavujíc mi tak na odiv svoje dokonalý malý půlky. Pozvání, jaký se neodmítá. Lůžko povážlivě zaskřípe, když svojí váhu s dopadem z vejšky připojim k jeho.

,,Malej necudo, nebojíš se, že nás někdo uslyší?" moje dlaň hladově hltá sametově hebkou pokožku zad. Polibek na lopatku, otevřenýma ústama stoupám výš. Moje zvlášť oblíbený místo je tam, kde se stýká Jimiho krk s ramenem, škádlit zubama tu malou plošku z něj jindy dokáže vyloudit ty nejnádhernější zvuky.

,,Budu potichu, slibuju," poslení slovo skoro zakňučí. Počítám, že to bude i zásluha mejch nenechavejch prstů, který přitom nechám nahodile brouzdat jeho štěrbinkou i zadní stranou stehen, bedlivě se vyhybající jeho dírce, kterou mi přitom Jimi tak ochotně poskytne pokrčením jedný nohy.

,,Nemyslim si, že to dokážeš. Musel bys bejt víc než jenom potichu. Hodnej chlapeček, kterej mi celej den uniká ze strachu, co by si o něm kdo pomyslel, skutečně si seš jistej, že chceš podstoupit takový riziko? Řekl bych, že není fér, tě vystavit takovýmu pokušení," horkej dech se odráží od jeho tváře, muj vydatně nasliněnej palec krouživýma pohybama dráždí vstup, aniž bych ho porušil dál než na okraj. Zatraceně málo, než by si muj divokej milenech přál.

,,Prosím, udělám cokoliv, jenom pokračuj," v marnym pokusu víc se napíchnout na moje prsty, zadek vyhodí prudce do vzduchu. Nemá šanci uspět, pevně pod kontrolou usměrňovanej vedenim mojí dlaně na bedrech nedovolující mu jinej pohyb než bych chtěl.

,,Ještě jsme ani nezačali, miláčku. Jediná hláska a končíme, seš si jistej, že to zvládneš?" znova se zubama vrátim k jeho uchu.
,,Ano, cokoliv chceš, prosím, ty zatracenej bastarde!" zaskučí, nehty zarytý do vlastních dlaní, zaťatatýma pěstma do polštáře vybíjí frustraci, bojuje o sebekontrolu.

,,Pšššt, to byla hromada ošklivých slov, mazlíčku. Možná bych měl tu tvojí nevymáchanou tlamičku použít k něčemu jinýmu a tebe nechat jenom tak neuspokojenýho, co řikáš?" na jazyku si vychutnám slanost potu v mixu hormonů ulpělou po olíznutí Jimiho čelisti. ,,Ne," opět nic víc než zoufalý tichý fňuknutí. Celý to nádherný a pružný tělo pode mnou se uvolní v gestu naprostý rezignace.

,,Tak je hodnej," ocenim, ,,Moje malá ochotná děvka, nejseš to ty?" naposled zavrnim do jeho ouška, než se moje pusa přesune k daleko prostopášnějšim místum. ,,Mhhmmm," potvrdí tlumeně, jeho vlhký horký rty cejtim na svým zápěstí, který sem mu tak laskavě přenechal k dispozici místo polštáře. Ty moje si každym douškem užívaj kontakt s napjatejma zádovejma svalama napínajícíma se pod mojí péčí. Hladká kůže každym pórem vyzařuje sex. Od lopatek po výběžcích páteře k malý prohlubni naplněný kondenzovanou vlhkostí potu. Chvíli tam zůstanu, chlemtající samotnou Jimiho esenci, jako šelma u napajedla, kterou momentálně jsem, v náznaku věcí příštích. Vyhladovělej. Prahnoucí po víc. Přesně palec a ukazováček mi stačej k rozevření dílků Jimiho malý sladký prdelky, než se mýmu zraku odkryje ještě sladší vábivějčí místečko. Tak dychtivej. Skoro plně roztaženej jenom z pár letmejch doteků. Dokonalej. Nádhera sama tak, že mě stojí notný úsilý shromáždit dostatečnou dávku slin, kterou bych mohl poslat napřed, slovama zdejšího kraje, k zvláčnění neúrodný půdy. Oni nikdy nemaj šanci pochopit. I pustá krajina nenabízející život může bejt jeho samotnou podstatou. Lidský tělo je div přírody, tak jako samotná zem po který chodíme. Nic se nemění na tom, že v ní semeno nevsklíčí, zůstává i tak darem. Nejkrásnějšim divem hodnym uctívání. Ujmu se toho úkolu. Na nádherný pláni vydaný všanc pustošení prostřednictvim výpadů mýho jazyka i prstů. Pronikám dovnitř a ven v pomalym mazlivym tempu. Jimi se pode mnou zmítá. Hořící nenaplněnou potřebou. Tichej a pokornej. Věrnej svýmu slibu. V příšeří nemůžu vidět pravej odstín okraje jeho nádherný dírky tejraný mym sánim, cejtim ale žár potřeby z ní vyzařující. Temně rudá barva nejzralejších sladkejch třešní volajících po utržení. Ani konejšivý tahy jazykem přes zduřelej okraj nemůžou utišit žár jeho touhy. Znám ten správnej lék. Chladivym lubrikantem potaženej povrch prezervativu na mym penisu pomalu pronikajícím dovnitř. Hladce plynule klouzající tiší žár zvenčí a rozněcuje větší uvnitř. Někdy má náš sex podobu pomalýho klidnýho milování, protkanýho táhlýma polibkama, bezděčnejch doteků vyjadřujících cit, jindy je živočišnej a prudkej, rád si užívám momenty, kdy se muj milenec naprosto bez zábran vozí na mym péru hnanej předevšim touhou po vlastnim uspokojení. Ani jedno z toho ale tentokrát není náš případ. Tentokrát jsem to já, kdo třímá otěže pevně v rukách. Starší zodpovědnější. Hluboce pod kontrolou. Beztoho sem stejně oddanej služebník odměněnej za svoje chování. Na to nikdy nesmim a nemínim zapomenout. Hrubýma tvrdýma přírazama nás oba ženu za vyvrcholenim. Postel rytmicky skřípe v souznějící odpovědi na pohyby našich těl. V pustym tichu noci se veškerý zvuky zdaj zveličený. Pleskot koulí narážejících o jeho půlky, moje funění, Jimiho tichý vzdechy v odezvě na každej muj příraz. Hlasitější potom, co se nadzvednu na špičkách, jeho záda přilepený k mojí hrudi, ruku prosmýknu pod našima tělma, v dlani sevřu jeho chloubu, synchronníma tahama pumpující, dopřávající nám tak oboum potěšení ze stimulace. Možná je to vlivem prostředí nebo samotnou naší podstatou, že teď ze všeho nejvíc připomínáme dvě pářící se zvířata. Navzájem do sebe zaklesnutý, propletený v pradávnym tanci. Líbí se mi bejt pánem situace. Přivlastňovacíma drobnejma kousancema si značkovat Jimiho tělo v oblasti, kde se stýká krk s ramenem. Je muj stejně tak jako já jsem jeho. ,,Mohl bych tě takhle jet celou noc až do rána, chtěl bys?" šeptám mu do ucha. Jimi zoufale fňukne.

,,Nemáme celou noc. Prosím, potřebuju se udělat," jeho malá prdýkla se mi těsnějš natiskne do klína, jak se v omezenym prostoru snaží získat nějakej pocit kontroly nad situací.

,,Hloupej kluku, nemyslíš si, že bych tě nechal odejít, že ne?" zavrčim. Moje pozoruhodně křišťálově jasná mysl si uvědomuje spoustu věcí. V řadě prvý a ty další už nejsou tak docela podstatný, že sex v tomhle našem podání má hlubší význam. Jedna z těch mála vzácnejch příležitostí, kdy vim přesně, co dělám a proč a všechny okolnosti v souhrnu mě držej správně na uzdě, abych mohl svýmu milenci dát všechno, co potřebuje, aniž by to musel nebo dokázal vyslovit. Fyzicky, psychicky. Donedávna sem nedokázal pořádně pochopi,t co to obnáší mít někoho na starost. Vlastně sem byl ten typ, co dokáže umořit žízní akvarijní rybku. To až Jimi mi dal moc a spolu s tim i z ní pramenící pocit zodpovědnosti za někoho dalšího. Jednou, když jsme si hráli, sem se ho zeptal, proč zrovna tohle po mně chce. Odpověděl, že proto, že má jistotu, že se o něj postarám. Ve všech ohledech. Chápu, že kluk jako on něco takovýho potřebuje. A já sem ten, kdo mu to může poskytnout. Netrvalo to dlouho, pochopit, že právě tady a teď je ten moment. Zvolnim tempo svejch boků a o něco víc přidám na sevření kolem jeho hebký tvrdý horký pulsující klády. Nechám ho dělat se mi do ruky, jako chtíčem poháněný štěně, kterym ve skutečnosti je. Štěně se setsakramentsky ostrýma zoubkama, co se mi zarejou do zápěstí v ten samej moment, co jeho žhavá šťávička se jako tekoucí láva převalí přes moje prsty. Dokážu se utopit v dechberoucí směsici bolesti a sebeuspokojení. Střídavě stoupám a klesám v spirále extáze. Neodolám svoje vzrušení cedit skrz zuby svírající právě to jeho správný citlivý místečko na šíji. Částečně je mi jedno, že zanechám trvelejší důkaz vášně na jeho neposkvrněný kůži, částečně je to právě vědomí toho, co mi dodá konečnej impuls k vyvrcholení. Nějakou chvíli zůstaneme tak, spojený, ani jeden z nás schopnej nebo ochotnej na tom něco změnit. Jimi se uvolní pod mojí vahou, docela spokojenej se situací i s tim jak dlouhýma tahama jazykem odškodňujícně lížu pochroumaný místo na krku. Když konečně seberu dost energie a muj penis v něm docela ochabne, že jsem schopnej se odvalit, je to Jimi, kdo se omlouvá.

S v záři měsíce viditelnym, plachym úsměvem na rtech a pohledem zdobenym hustym závojem řas, sklopenym k mýmu zápěstí. ,,Ublížil jsem ti? Promiň," vtiskne léčebnej polibek právě tam. Je to ten moment, kdy moje obyčejně ledový srdce, přímo taje přívalem něhy, jaký sem si nikdy nemyslel, že bych byl schopnej.

,,Je to v pohodě, krev přeci neteče, ne?" ušklíbnu se, kryticky hodnotící dvakrát šest protilehlejch prohlubní otištěnejch v mym mase. No vlastně ani s tim, že krev neteče to není tak docela pravda, ale koho by to zajímalo, když další Jimiho úsměv je tak nádherně spokojenej a celý jeho tělo se docela poddá hlazení mejch prstů brouzdajících jeho vlasama.

,,Myslel jsi to vážně, když jsi říkal, že bys mě nenechal odejít?" zeptá se náhle do ticha. Tehdy tam před pár minutama ve víru vášně, bylo to v jinym kontextu, ale teď nemám důvod mu to vyvracet. ,,Každym slovem," přivinu si k sobě blíž jeho úplně vláčný tělo.

,,Budu s tebou jak dlouho budeš chtít," slíbim. Říct to na hlas je vlastně lehčí, než jsem si myslel.

,,Navždycky. Nezbavíš se mě," Jimi se uvelebí po mym boku s nohou zamotanou mezi mýma.

,,Navždycky je dlouhá doba. Jednou se ti ty moje morousovací nálady zají," realisticky poukážu. Určitě nechci v klukovi budit nezdravý očekávání hned od začátku.

Lehce mě líbne na prsní sval, jeho dech pak následně zahřívá okolnim vzduchem chladnoucí kůži, ,,Mám rád i tvoje morousovací nálady. Patří k tobě. Vážně si myslíš, že bych chtěl něco takovýho absolvovat ještě s někým jiným?" dodá s tichym smíchcem.

,,Když to bereš takhle. Tvoje rodina je dost děsivá, že by vyplašila i otrlejší povahy," musim souhlasit.

,,No právě," jeho poslední slovo skoro zanikne v zívnutí. S tim správnym Jimi zábalem ani pro mě není problém usnout chvilku po něm. Z posledních sil zpod našich těl vytáhnu Jimiho tričko potřísněný jeho semenem, myšlenka, že měl všechno dopředu promyšlený, mě přiměje k pousmání. Obojí spolu s použitym kondomem padne na podlahu vedle postele.
oooOOOooo
Nepřekvapí mě, že ráno se najdu v posteli sám. Prchavá vzpomínka na zločiny předchozí noci mi vykouzlí na tváři úsměv a posílí už tak neodbytnej ranní trčák. No nejsem štonc se s nim vypořádat svým obvyklym způsobem. Zespoda z kuchyně se ozývá ruch, nepochybuju, že celej barák je už na nohách, takže pro tentokrát mi bude muset stačit studená sprcha k řešení mejch neodkladnejch záležitostí. Můžu jenom doufat, že cestou do koupelny nenatrefim na někoho, koho bych mohl pohoršit. Všechny stopy našeho nočního dostaveníčka jsou vzorně zahlazený, jak se dalo od Jimiho čekat. Teda s výjimkou zřetelnýho otisku zubů na mym zápěstí, což by mohl bejt problém. Nemám nic proti dlouhodobější připomínce Jimiho vášně v podobě mírný bolesti, ale zvídavejm pohledum jeho příbuznejch se mi čelit nechce. Prokleju svojí nechuť vyjma bundy nosit cokoliv s dlouhým rukávem a tudíž to vůbec vlastnit, pár zručně provedenejch kol s obvazem a vymyšlená historka by mohli celou věc vyřešit. Dostatek reprezentativní, čelit všemu, co mě tady může potkat, sejdu do kuchyně, kde to už přímo žije. Pozornost všech přítomnejch se upře okamžitě na moji osobu. ,,Milostpán se nám probudil," spíš tak polohlasně ujede Edgarovi, než se vrátí zpátky k ignorování mě prostřednictvim svojí snídaně. Hádám, že pozdní probuzení bude další hřebíček do rakve mojí popularity. Ten měšťák, co je zvyklej chrápat do poledna. Je mi to jasný. ,,Nemohl jste dlouho zabrat?" Matthew se zašklebí jako blázen než ho Annie zpraží pohledem. ,,Já myslel jako v novým prostředí a tak," dodá rychle, ne že by někoho mohl oblbnout. Určitě ne, když se nepřestává poťouchle culit do svýho talíře.

,,Celkem v pohodě, dík za starost," opětuju mu úšklebek, ,,Vlastně sem spal jako neviňátko," podstatně zářivější úsměv spolu s dovětkem věnuju Jimimu. Skutečně kouzelný, že ten dík tomu málem upustí na zem pánev s čerstvě dopraženou slaninou. Co se do nálady týče, dala by se na rozdíl od předchozího večera, nazvat uvolněnou. Jimi dal na svoje zájmy a nahradil Betty-Sue s pomocí Annie při doplňování potravin na stůl. Pojetí je skoro stejný, praktický pro větší počet lidí, na stole mísy nakupený nejrůznějšího jídla, ze kterýho si každej může nabrat dle chuti.

,,Vezměte místo," Annie mi pokyne k jedný ze dvou volnejch židlí vedle sebe. Drobná změna v zasedacím pořádku oproti včerejšku, že hádám ta druhá bude patřit Jimimu. Asi pokrok? ,,Jimi mi říkal, že obvykle nesnídáte, ale já si myslím, že alespoň malý kousek rebarborového koláče, co vám včera tak chutnal, neodmítnete," Annie přede mě s úsměvem podsune talíř, což se samozřejmě neobejde bez protestu od Helen: ,,Ten jsem chtěla já, říkala jsi, že už nezbylo," zakňučí. Annie by asi nebyla správná profesionální matka, kdyby neměla i tohle ošéfovaný. Docela jako když vyjde sluníčko na zakaboněný obloze, je stejný jak se drobná dívčí tvářička rozzáří, když před ní položí talíř s ješte jedním malým kouskem koláče.

,,Než jste přišel, zrovna jsem tady všem říkal, jak dobrej vliv na našeho Jimika máte. Buď vy, nebo město. Na každej pád mu to děsně sekne. Vypadá skoro tak seriozně jako tady náš Andy, nemám pravdu?" Matt se zřejmě nehodlá pustit svýho povyražení, třebaže na popichování zůstane sám a já až dodatečně si všimnu, roláku, co má Jimi na sobě. Oba známe pravej důvod a Matt ho nejspíš tuší, jinak by se asi nenamáhal s hodnocením něčího šatníku. Vlnu hrdosti dokážu sotva skrejt a způsob jakym si Jimi bezděky plaše přejede prstama přesně po tom místě, kde skrytý a přesto na očích všem, jsou moje stopy na jeho kůžim, aby mě utvrdil v teorii, mi ještě přidá. Jídlo je skvělý. Dokonce se mi dostane i mýho druhýho oblíbenýho jedu v podobě pořádnýho hrnku kafe, a když už si skoro začnu myslet, že všechno by mohlo projít hladce, o slovo se přihlásí druhá profesionální matka v pořadí.

Sladká Betty-Sue, zřejmě pod dojmem, že konverzace přeci jen trochu vázne anebo snad z prostý péče, upře svojí pozornost a tim pádem i ostatních spolustolovníků, k mýmu zápěstí. ,,Zranil jste se?" její hlas zvoní měkkou starostlivostí. Banální, prostý.

Jak snadný by bylo se z prekérní situace vyvázat. Taky to zkusim: ,,Jenom mě něco štíplo, příšerně to svědí," odvětim. Asi byl bych štonc to celý zahrát do ztracena nebejt zrádný Jimiho reakce v podobě červenání. Ta samozřejmě nemůže ujít hnidopichovy Matthewova ražení.

,,Musíte bejt opatrnej, tady jste na venkově, kousavýma bestiema se to tu jenom hemží. Že jo, Jimmi?" v dvojsmyslu se ušklíbne na svýho bratra. Skoro bych si nemyslel, že je to možný, ale ten je ve tváři ještě červenější, usilovně se snažící nejspíš podhrabat a zmizet pod kopcem míchanejch vajec na svým talíři.

,,Možná, jste alergický, mohla bych se vám na to podívat, mám kurs jako zdravotní sestra," nabídne Betty-Sue, nejspíš jako jediná z přítomnejch dospělejch si neuvědomující o co skutečně jde.

,,Sakra, dej už mu pokoj, ženská, a přestaň strkat nos do toho do čeho ti nic není!" oboří se na ni její manžel. Stopro není ten druh, chlapa, kterej by se nám snažil solidárně pomoct. Jenom vzal za vděk záminkou moct si na někom svlažit žáhu.

,,Hele, náhodou já to myslel vážně s těma bestiema. Celou noc jsem slyšel takový divný zvuky. Možná tu budou na půdě vačice nebo nějaká jiná zablešená potvora, slyšeli jste to taky, ne?" pochopitelně, že svojí otázku míří na mě s Jimim. Někde v hlouby duše oceňuju jeho pokus odlehčit atmosféru, třebaže momentálně bych ho nejradši nakopal do vajec. Tim nemyslim do těch, kterejma se muj spoluhřešící v tu ránu začne dusit. Několik mnou zkušeně provedenejch bouchnutí do zad to spraví. Betty-Sue s tichym "Ou," a očima doširoka otevřenýma, konečně dojde oč tu běží a její šokování překoná i pachuť z hrubosti Andrewa. Aspoň na chvíli.

,,Tak děti, jaké máte kdo na dnešek plány?" je to ale Annie, komu se povede definitivně zachránit situaci.
,,Springer mi slíbil, že mě naučí fotbal," radostně zahaleká Helena, což by bylo fajn, nepřešlapovat už nějakou chvíli vedle mý židle a tim pádem její nadšenej hlásek nehrozit prorvat mi ušní bubínek. ,,Vyrazíme, co nejdřív, prosííím," ještě přidá. Její nadšení u Annie vyvolá shovívavej úsměv.

,,Snad ho necháš nejdříve dojíst, mladá dámo," láskyplně ji napomene. Sotva postřehnutelnej prchavej moment, přesto intenzivní, kdy z ní spokojenost a pohoda přímo vyzařuje intenzitou tisíců sluncí. Helena fňukne. ,,Ale dělej," neptrpělivě mě pobídne.

,,Možná bysme si mohli zase zahrát všichni," vyhrkne Matt evidentně nadšenej vyhlídkou na odvetu, ,,Slibuju, že na tebe půjdeme pomalu," role se obrátila a tentokrát je to on, kdo musí škemrat o pozornost svojí mladší sestřičku. Tušim, že mu má co vracet, všechny ty roky odmítání, který si dobře uvědomuje, líp než by někdo v jejích letech mohl. Rozhodně velmi dospěle přimhouří oči a chvíli ho nechá napínat.

,,Nakopeme ti zadek. Že jo, kluci?" ohlídne se pro potvrzení mezi mnou a Jimim, vysloužíc si tak tichý zachychotání od Betty-Sue a rádoby přísný napomenutí: ,,Heleno," od Annie stěží skrývající smích.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ell ell | 4. prosince 2016 v 19:46 | Reagovat

Volný přechod do další povídky?
Tak Francis? :-D  :-D , jak trefné. Zatím jsem se s tímto jménem setkala jednou - v Hříšném tanci :-D . Ale pro Springera jméno jak vyšitý. Vyhnout se fádnosti a být vyjímečný, jaká bude zdrobnělina? Jimiho rodinka bude asi ukázkový příklad americké věřící rodiny,což? O teplých syncích zatím slyšeli jen z doslechu a teď to taťka schytal s plnou parádou, ještě, že na ně nevlítl :-D . Jo, jo, časté oživení povídky v tomto duchu velice vítám ;-)

2 Fénix Fénix | 4. prosince 2016 v 20:17 | Reagovat

Jasnačka. Na povídce se už v plném proudu pracuje. 8-)
Tam byl Francis? ??? Přísahám vačky, že to ani nevím, po pravdě detaily téhle filmové klasiky, se mi tak nějak vyhnuli. Jméno měl od první věty povídky- přišlo mi jako taková správná pomsta jeho rodičů za kterou se právem stydí. Něco co se k němu tak absolutně nehodí až se to vlastně hodí. Jo podvědomí je tedy v tomto případě asi sfiňa, poněvadž právě dnes bylo jednohlasně konsiliem složeným ze mně a mé osoby, odsouhlaseno, že  Swayze, by byl docela dobrou předlohou pro vizuální vzhled Springera. Sakra. :-?  :-D Každopádně, neděs ho ještě se zdrobnělinou, on už takhle blbě nese, že mu tak říkají. :-D
Co se rodinky týče, přesně. Dobrý odhad. No ještě si s nimi užijí. Tatík by možná i vlítl, ale jaksi maminka ačkoliv se možná nezdá, tak umí elegantně a hlavně důrazně prosadit své zájmy. ;-)  :-D
A děkuji. Budu se snažit tímto stylem ji oživovat co nejvíce i v budoucnu. ;-)  :-D

3 Fénix Fénix | 4. prosince 2016 v 20:22 | Reagovat

[2]:Tož koukám, že ty detaily se mi přímo hromsky vyhnuli. :-D No ale právě o to tu běží Francis spíš dívčí jméno, ačkoliv já znám Francisů z telky docela dost. Springer tedy oprávněně ví, proč z toho má skoro trauma. :-D

4 ell ell | 5. prosince 2016 v 21:03 | Reagovat

[3]: :-D Bingo, ano správně jsi si zjistil, kdo byl nositelem trefného jména. A máš u mě velké plus za toto "dívčí" jméno pro našeho drsňáka Springera, prostě bezkonkurenční :-? . To si ráda počkám jak ho bude Jimy něžně oslovovat - můj hrdino by možná bylo hodno našeho drsňáka, ale ráda si poslechnu při jakém Jimyho ťuťuňuňu Springer podrtí plechovku od piva a zaskřípe zuby, aby se zároveň porochnil v něžné přízni svého mladičkého milence :-P . P.S. Jop, P.S. by mohl splňovat náročný post vizuální představy :-D

5 Fénix Fénix | 5. prosince 2016 v 21:24 | Reagovat

To já ne, to sláva patří čsfd, bez toho by takoví sklerotici jako já byli vyřízení. :D Ale strašně mě těší, že "dívčí" jméno se ještě někomu tak moc líbí jako mně. Prostě ano, dvoumetrové celkem osvalené hovedo se jinak než Francis jmenovat nemůže. :D
Tedy asi tě zklamu, ale on má Jimi docela pud sebezáchovy, takže na přímo ho tak oslovovat a myslet to vážně by si netroufl. Což mu ovšem nebránilo prásknout "Francise" mamince Springerovo potencionální tchýni, která ho tak oslovuje s velikou chutí. A na tu může vskutku jen skřípat zuby. :-D P.S. Super. Po dvou letech nejistoty to byl docela dobrý pocit, konečně ten správný vzor najít. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.