Vzdejme díky, za dary jichž se nám dostává, ačkoliv někdy se jeví spíš jako prokletí. C.

29. října 2016 v 23:40 | Fénix |  Vzdejme dík, za dary jichž se nám dostává, ačkoliv někdy se jeví spíš jako prokletí.
Dokončení první části.



Večeře samotná pak na zdejší poměry proběhne neobyčejně klidně. Zdá se, že tu maj jedno pravidlo, nad všechny ostatní- Ať se děje cokoliv u stolu musí vládnout klid. Velice tradiční záležitost. Na stole nechybí nic z typických jídel, i když co do množství by stačilo spíš pro malou armádní jednotku. Edgar zkušeně podle tradice naporcuje krocana, už zase s až stoickym klidem, po jeho předchozím výbuchu ani stopa. Pokud ho nějak zasáhla zmínka jeho ženy při modlitbě, kdy poděkovala, za Jimiho návrat, přešel to se zaťatou čelistí. Všechno probíhá, až v neobyčejnym mlčení jen tu a tam ho někdo přeruší, když někoho jinýho požádá o podání ať už brusinkový omáčky, extra kaštanový nádivky nebo sladkejch brambor, který má ten druhej blíž po ruce. Oba starší kluci se cpou jako nezavřený a rychle mizející kvantum jídla začíná dostávat smysl. Betty-Sue s nima ve svým stavu statečně drží krok, i když její stolovací způsoby jsou asi mnohem jemnější. Já v tomhle divadle hraju spíš roli pasivního diváka, což mi vyhovuje. Nemusim předstírat cpaní se, abych se vyhnul nucený konverzaci, jde to samo. Nevim, který z kuchařek patří zásluhy konkrétně za jakej chod, ale obě se vytáhly. V úplný spokojenosti mi jenom brání i při jídle téměř nepřestávající zkoumavý pozorování od Jimiho babči. Pro případ, že sem to ještě nezmínil, ta ženská je vážně děsivá. O příležitostný rozptýlení od jejího slídění se celkem spolehlivě stará Helena. Mrňavej ďáblík se rychle oklepal z prvotní zaraženosti, a když po čase přestala trucovat, že musí sedět u menšího stolku s mrňatama, začne rafinovaně využívat právě svejch malejch synovců k tomu, aby mě pokoušela. Každou chvílí do některý z částí mejch zad narazí kus brambory nebo masa. Za začátku dělám, že si toho nevšímám, když se pak ve vhodnej moment otočim, jeden z kluků vidličku coby improvizovanej katapult, poplašeně obrátí zpátky do talíře k běžnýmu používání. Je to ale Helena zdánlivě se tvářící jako neviňátko, co se tlumeně hihňá do svýho talíře. V dalšim nestřeženym okamžiku, protože vést bitvu s jídlem s dětma by asi mojí popularitě u dospělejch příliš neprospělo a navíc hádám, že tady na plýtvání potravinama budou mít i jinej vyhraněnej názor, se několika dobře mířenýma střelama postarám, aby se zase všechno pěkně vrátilo právě jí. S malym zadostiučiněnim se zašklebim, když si jednu mojí obvzlášť dobře mířenou trefu bramborou začne zuřivě a pokud možno nenápadně zároveň vyhrabávat z vlasů. Pochopitelně, že naše blbnutí nezůstane tak docela bez povšimutí. Annie ztěží skrývá úsměv, i když na svojí jedinou dceru se káravě zamračí. Jimi protočí oči nad mym dětinskym chovánim, ale počítám, že i to přispívá k tomu, že se teď zdá mnohem uvolněnější.

Výjimečně idylická doba nastane i po večeři, kdy se celá kumpanie, přesune zpátky do haly. Děti spolu s Jimim a Mattem na koberci rozprostřou nějakou deskovou hru. Zbytek dospělejch obsadí volný místa k sezení tvořící tak pravej rodinnej kruh. Edgar s Andrewem se věnujou probírání povšedních chlapáckých témat jako je práce a s tim související počasí. Ale i něco tak neosobního stačí pro vytváření si závěru, pokud víte na, co se máte dívat. Zatímco by se dalo říct, že na svoje poměry, Edgar se bezprostředně rozpovídá o letošní sklizni a problémama s ní souvisejícíma, jeho syn je čim dál tim napjatější. Asi nejvýraznější je to na drobnejch sotva postřehnutelnejch záškubech v rukách, který se mu v nestřežených chvílích chvějou a jakmile si to uvědomí, snaží se to všelijak skrýt. Nemyslim si, že respekt z jeho předka by byl ten důvod, i když to s tím může souviset. Nejdokonalejší chlapec zdá se, že skrývá nejedno ošklivý tajemství. ,,Francisi, chutnala vám večeře?" Annie sama zdvořilost, věřim, že se chce přesvědčit s upřímností. Patří prostě k tomu druhu lidí, o kterých se dá říct, že laskavost je nakažlivá. ,,Nejlepší, co sem kdy měl, madam," odpovim upřímně a ve stejnym duchu, ,,Dýňovej koláč byl naprosto bezkonkurenční," dodám. Její úsměv se ještě víc rozšíří. ,,Jste velice laskav, ale musím říct, že ten byl zásluhou tady naší Betty-Sue," jenom pýcha žádná zášť s jakou pohlídne na svojí snachu. Ta se na oplátku usměje a lehce začervená. Ne, že bych měl tolik zkušeností, ale řekl bych, že ty dvě maj na tenhle druh vazby až nadstandardně přátelskej vztah. Tchýně a snacha, co by spolu upřímně vycházely se asi hned tak nevidí. ,,Pak teda všechna čest, tvuj chlap musí bejt vážně šťastnej, jestli mu takhle vyvařuješ běžně," vzdám hold i jí. Zvláštní, že její první reakcí je něco jako záblesk smutku, než ho vystrnadí skromnej úsměvem: ,,Lháři. Vím, že nikdy nebudu tak dobrá jako Annie a ty jsi určitě měl také lepší. Minimálně doma. To je prostě fakt, my už nebudem tak dobré kuchařky jako naše mámy. Všechna čest," hodí plaše omluvnej úsměv směrem svojí tchýně. Ne určitě by si nikdo tuhle její poznámku nemohl vyložit zle rozhodně ne Annie. Jimi zvedne hlavu od hry. Nejspíš nebylo jeho prvotnim záměrem mě provokovat, když se rozvalil na břiše kousek od mejch nohou, poskytující mi tak lákavej výhled na svojí prdelku v pohybu, kdykoliv hodí kostkou, ale stejně to má na mě až devastující účinky. ,,On určitě ne. Springerova rodina nedrží Díkuvzdání a vlastně ani ne Vánoce...?" nejistě zatápe s krátkym ohlídnutim po mně vycházející zatím jenom z prchavejch náznaků mezi náma, ,,jeho máma je hippies," osvětlí až přehnaně hrdě, ,,Takže když říká, že je to nejlepší co měl, tak mu můžeš věřit," pokračuje. Budu jeho cokoliv bude chtít klidně i nástroj nenásilný vzpoury, bez ohledu na to, za jak dětinsky hloupý jeho vyjádření považuju, takže jeho komentář odbudu jenom nenapadnym pošťouchnutim chodidlem do jeho už beztak provokativně vystavený hýždě. ,,Zatracenej liberál, to sedí," všichni společně předstíráme, že neslyšíme opovržlivý odfrknutí, který vzešlo od Edgara. Jimi dosáhl svýho. ,,Vážně ne?" otáže se Betty-Sue bezelstně, ,, Musí to být smutné. Chci říct je to všechno skvělé, když se sejde rodina pohromadě, všichni si povídají a radují se spolu. Asi bych se bez toho nedokázala obejít a ty jsi nic takového nepoznal," zatváří se vážně účastně soucitně. To je ten moment, kdy si sem jistej, že Jimi zatraceně draze zaplatí. V duchu začnu spřádat plány zahrnující muj byt, naší postel a jeho nahýho nejspíš přivázanýho v ní. Jako by to bylo něco, co by se mu nelíbilo. To, že muj miláček má poněkud netradiční choutky, sem si už stihnul všimnout. Dá to nemalou námahu udržovat banální konverzaci s takovýma myšlenkama, přesto nějakym zázrakem se mi to podaří. ,,Vánoce, když jsme já a sestra byli malí, slavili jsme je jako každej jinej. Asi to dává smysl, když jsou děti," obsáhnu dvojčata zabraný do hry i samotnou Betty s dlaní bezděčně ocharanitelsky složenou na zaoblenym břiše, ,,Sestra má teď svojí rodinu a žijou úplně normálně," předestřu. Ani nevím proč, nejspíš to bude tím, že Betty svojí bezprostředností doplňuje Annie v otázkách, na který by jí zdvořilost nedovolila se zaptat, přitom se dá říct, že doslova hltavě přijímá každý moje slovo. Velice taktně ovšem. A dohromady spolu tvořej skutečně efektivní výslechovej tým.
,,No, možná teď spolu také založíte nějaké vlastní tradice," sklopí pohled k Jimimu, dá tim tak vyniknout svejm dlouhejm řasám, což způsobí, že člověk respektive chlap, by jí odpustil a slíbil cokoliv. ,,Tebe také obdivuju. Musí to být těžké, když má tvůj partner tak vzrušující a nebezpečné zaměstnání. Nevím, co bych si počala, kdyby Andrew..." Betty-Sue, znova v úloze naivky sotva dokončí se zatajenym dechem. Jako by jí už samotný pomyšlení mohlo přivést mdloby. ,,Ah, ženská! Jako bych se tě ptal na tvůj názor," odfrkne její mužíček. Můžu spolehlivě říct, že z jeho strany je to taky póza. Je jistý, že ve svým světě tihle dva žijou taky podle poněkud jinejch pravidel. Andrew není despota a Betty není husička bez ohledu na to, jak přesvědčivě z nějakýho pro mě nelogickýho důvodu, se oba tady snažej hrát svý role a všechny utvrdit v opaku. Každopádně teď je Andrew ten věrohodnější a Betty-Sue se bez dalšího projevu stáhne do sebe. ,,No vlastně se mu do toho nepletu a raděj se snažím nemyslet na to, co dělá, když nejsme spolu," Jimi je na řadě, aby prokázal milosrdenství, opřenej o lokty se usměje, odfoukne čupřinu vlasů z čela, nejvíc jeho roztomilý podpory jaký je schopnej vyslaný směrem osoby která to potřebuje, ,,Na oplátku vím, že on nebude dělat nic, co by mi mohlo způsobit noční můry. Někde jsem četl, že to je recept na funkční vztah," lákavě pokrčí ramenem. Zabere to jak má. Betty-Sue viditelně pookřeje. ,,Vy dva jste opravdu dvojka, jak jste se vlastně seznámili?" vrátí se do svýho vyslýchacího režimu. Ze všech možnejch, tohle je otázka, na kterou jsme oba byli nejvíc připravený. Přesto Jimi nechá její zodpovězení na mně. Viditelně mající potíže sdělovat i její upravenou verzi, někomu, koho, můžu říct, že si oblíbil.
,,Pracoval sem na jednom případu a Jimi tam byl jako důležitej svěděk. Pak když všechno skončilo, slovo dalo slovo a jsme spolu," nemám skrupule lhát rodině, přátelum a komukoliv dalšímu, když se to zrovna hodí, ačkoliv vlastně tohle ani tak lež není.
,,Oh, to je tak sladký!"Betty-Sue s Annie si vyměněj zasněný rozněžnělý úsměvy. Skoro bych věřil, že nám to projde, nebejt ďabelskýho stvoření jménem Matthew.
,,Co to bylo za případ, velká hambáčová loupež? No tak, Jimi, nenech se prosit a pochlub se, do jakýho dobrodružství se náš malej bratříček v tom velkym městě dostal," vyzývavě se zašklebí. Samozřejmě, že i na tuhle variantu jsme byli připravený, nic to ale nemění na Jimiho nejistotě.
,,Nebylo to nic velkýho. Poblíž baru, kde jsem pracoval, někoho zabili a Springer to vyšetřoval. Pozval mě na večeři místo toho, aby mě držel v nějaký ošklivý výslechový místnost, což vlastně ani nemusel, protože sem s tim neměl nic společnýho, on hledal jenom svědky a nemusel mě ani zvát na jídlo, ale stejně to udělal a mě se líbilo jeho auto a pak, když jsme si víc povídali tak se mi začal líbit i on a zbytek už znáte," Jimi skončí právě včas, než by se do toho ještě víc zamotal. Pochopitelně mohli jsme přijít i s nějakou komplet smyšlenou banální historkou, jako třeba, že jsme na sebe narazili v obchoďáku, ale ani jeden z nás si nemyslel, že by ji někdo koupil. Taky nám přišlo mnohem lepší držet se co nejblíž pravdě, třeba že se Jimi ani svý mámě nesvěřil, jakej život ve městě skutečně vedl, není vyloučený, že někdy to udělá.
,,Láska na první pohled, to je tak romantické!" Betty-Sue se zase začne rozplývat nevnímající zřejmě žádnou jinou část. ,,Někdy si myslim, že se nejdřív zamiloval do mojí káry a pak až do mě," ušklíbnu se. Trocha škádlení věrohodnosti jenom prospívá.
,,Pracoval jsi jako barman?" zajímá se Annie, mezi obočíma se jí zjeví drobná ustaraná vráska a to nezná ani desetinu ze skutečnýho příběhu.
,,Ne, spíš něco jako pomocná síla," hlesne Jimi. Technicky, to není tak velká lež, sběrač nádobí má stejnej podíl na komfortu hostů jako prostitut. Asi věc úhlu pohledu a vnímání etiky. Annie by pravděpodobně nebyla šťastnější, znát pravdu. Už takhle se netváří příliš spokojeně. Když na to přijde spokojenej se nezdá ani Matt i když z docela jinýho důvodu.
,,To nezní moc napínavě ani, že bys byl nějak zvlášť užitečnej při vyšetřování," zklamaně zamručí.

,,Říkal jsem ti, že to nebylo nic zvláštního," potvrdí Jimi.
,,Je zbytečně skromnej. Ve skutečnosti měl větší zásluhu na dokončení celýho případu, než si myslí. Jako moje inspirace nebejt něj, nikdy bych to tak rychle nevyřešil," rozhodnu se, že malej kompliment si přeci jenom zaslouží a opět, i tohle je dost blízko pravdě přesto, že jak moc, neví ani Jimi sám. Jo, možná bych si měl najít chvilku a říct mu, že vlastně umřel a touha po odplatě byla mojí hnací silou. Jenže jakej by to mělo přínos? Zbytečně by to všechno zkomplikovalo, vždyť sotva já zpracovávám celou tuhle novou realitu.
,,Viděl jsi alespoň tu mrtvolu?" Helena na Jimim dychtivě visí pohledem. Pro svoje dobro a na svůj věk příliš natěšená a až nebezpečně si vědomá dění kolem sebe.
,,Ne, zlato, neviděl. To, že žiju v Chicagu neznamená, že bych tam o mrtvoly zakopával na každém rohu. Vlastně je to moc pěkný a klidný město plný parků, kde hezky oblečené paní a pánové můžou odpočívat, když mají volno a spousta místa na hraní pro jejich děti," Jimi by asi nevymyslel lepší způsob jak mrňavou dobrodružku odradit. Většina přítomnejch jeho značně zidealizovanou verzi ocení teda až právě na Helenu, která charakteristicky dětsky ohrne spodní ret. ,,To je nuda. Ale ty už jsi mrtvolu viděl, že ano?" kukadla jiskřící novou nadějí upře přímo na mě, ,,Už jsi někoho zastřelil? Určitě ano. Jaké to bylo?"
Někdy bych si přál dostat čtvrťák po každý, když se mě nějaký pískle na něco takovýho zeptá. Až zneklidňujícně běžná reakce. Docela by mě zajímalo, proč není tak častý, aby se někdo zeptal, jaký to je někomu zachránit život? Na každej pád, pro takový případy mám už připravenou odpověď spolu s malou přednáškou: ,,Proč si myslíš, že už jsem někoho zastřelil?"
Stejně jako většina před ní, na mě napřed nechápavě zamrká, jako já bych byl ten divnej a pak s naprostou samozřejmostí odpoví: ,,Protože jsi policajt a ti přeci střílí lidi." Jasný a stručný. V tu chvíli si sem jistej, že na mně visí víc než jenom její oči a správná reakce je záležitostí bytí a nebytí. No, taky sem si byl až do teď jistej, že se nenajde jediná věc, za kterou bych mohl bejt vděčnej Edgarovi. Stalo se.
,,Annie, myslím, že je na čase aby šly děti spát," v podstatě zavelí. Sice neudělá nic až tak arogantního, aby i svojí snaše nařídil, kdy má uložit svoje děti. Ostatně na to stačí Andrew, kterej se sice v podstatě zdá, že je mu jedno co nejspíš nežádoucího, dvojčata pochytěj, za to slovo zdejšího vůdce smečky je pro něj svatý. ,,Dobrý nápad," přidá se. Ostrý hvízdnutí a kejvnutí hlavou směrem ke schodišti stačí, aby se páreček jeho svišťů zvedl od nedohraný hry, jako dobře cvičený vojáci. ,,Taky už půjdu. Uvidíme se ráno," Betty-Sue s rukou na břiše se s námahou vyškrábe z křesla, oznamující, že po splnění svejch mateřskejch povinností už zůstane nahoře. ,,Ještě ne," Helena vydá kňučivej protest, kterej jí ovšem není nic platnej. Jak jinak. ,,Zítra je také den," Annie dobře chápající příkaz svýho pána a svrchovanýho vládce, jí už má pevně pod svojí kuratelou. To jí nebrání pokoušet se vyjednávat. ,,Chci ale, aby mi Jimi řekl příběh na dobrou noc," vznese svůj požadavek. ,,Nejsi na to už trochu moc velká?" zkouší ji, jenže si musim přiznat, že takhle potěšeně zářit sem ho ještě nikdy neviděl. ,,Mmm- hmm," Helana zavrtí hlavou. Fajn, docela sobecká část mě přizná, že sem měl představy, že budeme moct bejt pár chvilek o samotě, když už se budu muset celou noc obejít bez něj. Asi ne. Jimi a dokonce i Annie po mně vrhnou pár skoro totožnejch omluvnejch úsměvů. Ušklíbnu se zpět a jenom kvůli Annie se snažim, aby to vyznělo pozitivně. Dobře, a taky kvůli Jimimu, protože když je šťastnej on, měl bych bejt šťastnej taky. Teda spoň myslim, že tak to má bejt. Nečekal sem, že dostanu odměnu v podobě, sotva adekvátní přesto dost potěšující formě. To když mi Helena docela spontánně vyskočí do klína, obejme mě kolem krku a dá pusu na tvář: ,,Jsem ráda, že jsi tu," špitne mi do ucha. Tolik moc podobná mojí neteři až to hřeje a zároveň mrazí. To poslední, co chci je k sobě vázat další živý stvoření. Kor, když není tak docela jistý, jak se celý tohle vyvrbí. Pořád sem tu víc na nepřátelskym území než opak. Netrvá dlouho a rozpustí se i zbytek tý veselý společnosti. Babča se nechá Mattem odvézt do svýho pokoje a Edgar s Andrewem vyšuměj bez jedinýho slůvka.








 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lord_Verů Lord_Verů | 30. října 2016 v 17:55 | Reagovat

KONEČNĚ! Dnes mám večer co číst. Já věděla, že tenhle týden něco přidáš. Jsem maximálně potěšena. Jo.

2 mravenec mravenec | 30. října 2016 v 22:32 | Reagovat

Hory pěkně porodily. Tento mezi dech nemá chybu. Těším se na další počiny. :-)  :-)

3 Fénix Fénix | 31. října 2016 v 0:03 | Reagovat

[1]:Pak, že pevnou vírou se nestávají zázraky, že jo. :-D

[2]: Děkuji velmi. A to to "zajímavější" má teprv přijít. ;-)  :-) Další počiny budou, jsem zpátky, jedu dál a nezastavuju. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.