Září 2016

Ještě žiju

25. září 2016 v 18:12 | Fénix
Pusto prázdno. Po prašné cestě se tu a tam líně převalí chumel parným létem přesušené trávy. Podzimní vítr si s ním pohrává. Ve zdánlivě opuštěných zchátralých domech skřípají panty okenic. U prázdného koryta právě chcípla poslední na kost vyhublá vyhladovělá herka jménem Tvůrčí nasazení. Jen tu a tam má nezaujatý pozorovatel možnost zahlédnout, že městečko není tak docela opuštěné. Z nejvyššího patra nevěstince po očku opatrně vykukují Můza s Inspirací...
Ano, vážení čtenáři, to byla malá sonda do mého mozku.
A teď vážněji. Skutečně mě to velmi mrzí, že je to tu tak dlouho opuštěné, ale opravdu toho času v poslední době není na zbyt a když už je tak můj vyčerpaný mozek nedokáže nic kloudného vyplodit. Nic méně snažím se. Plánovaná pokračování budou. Se psaním nesekám. Však ještě pár dní a bude líp.
Pro zatím mi zachovejte přízeň. Budu se těšit brzy na čtenou.
Fénix.