Žárem temnoty- Epilog 2. část

5. června 2016 v 7:15 | Fénix |  Žárem temnoty
Dokončení.


Jimi tehdy zůstal na snídani a taky na večeři a všechny další jídla mezi tím od tý doby do teď. Jinak řečeno, žijeme spolu. Dospěli sme k tomu, že na nějaký randění a oťukávání se známe už dost důvěrně a nebylo by to ani praktický. Ve dvou se přeci jenom všechno líp táhne, zejména co se placení nájmů týká. Takže, když Jimi hned ten první den pověsil svojí šlapkovskou živnost na hřebík - musel protože já se určitě nedělim, a jen co se dal trochu do cajku a našel si job coby pomocná síla v kuchyni v jedný vývařovně - love nic moc ale bezpečný a přijemný místo a taky někde se začít musí; bylo žít spolu poměrně logická volba. Zatím, co můžu říct, k oboustranný spokojenosti. Pro začátek, když po celym dnu přijdu domu, ocenim teplou flákotu v přípravě, kterejchžto si Jimi libuje a přímo exceluje. O dalších benefitech z takovýho soužití vyplývajících nemluvě. Takže jo, po dlouhejch letech můžu říct, že život je dobrej. Zapadající slunce nad městem barví oblohu krvavě rudou. Tady z vyhlídky u mládeže všeobecně oblíbený a snad všema generacema známý pod jednoduchym o to výstižnějšim názvem "Muchlák" se svět tam dole zdá tichej a dokonale klidnej. Nebyl sem tady počítám, že třicet let, ale nic se tu nezměnilo. Malej kousek divočiny povznesenej a oprostěnej od industriálního mraveniště tam dole. Perfektní hodina na rozhraní dne a večera zaručuje nerušenej klid předtim, než to tu pod závojem tmy ožije svým vlastnim hříšnym životem. Myslim, že nikdy předtim sem tu nebyl jenom tak, abych si užíval tepla posledních paprsků slunce, líně rozpláclej na kapotě svýho auta, jako šťastnej pásovec na silnici. Teda předtim než ho převálcuje kamion. Ironií je, že na to abych to ocenil, sem musel najít někoho, kdo všechny ostatní věci se mnou bude trvalejš sdílet. Záměrně se vyhybám pojmu partner na celej život protože nic není definitivní a spíš je pravděpodobnější, že Jimimu časem docvakne, že já vážně nejsem žádný terno, ale momentálně nevidim důvod, proč se bránit tomu, co máme teď. ,,Je tu nádherně. Díky, že si mě sem vzal," předmět mejch úvah ležící vedle mě se víc přitulí k mýmu boku, hlavu si položí na moje rameno. ,,Napadá tě někdy, jak všechny věci do sebe zapadaj? Jako by všechno spělo právě k tomuhle bodu a my se měli setkat. Už jenom když si vezmeš tvoje auto," dřív než se stihnu zeptat co u všech ptakopysků světa má moje fáro společnýho s nekonečností vesmíru, pokračuje: ,,Jestli to, že máš DeSoto a DeSoto objevil Arkansas, stát odkud pocházím, není znamení, tak už nevím co jinýho by mělo být," shrne. Už sem si zvykl, že na rozdíl ode mě, má v oblibě trochu moc o všem filozofovat a někdy jeho úvahy maj tendenci bejt až nepříjemně dotěrnýma v určitejch směrech. ,,Vidíš souvislosti, tam kde nejsou. Někdy je náhoda prostě jenom náhoda nebo souhrn náhod. Nezáleží na tom, jak život ovlivňující maj výsledek. Vždycky to jsou jenom náhody podpořený nebo zamítnutý našima rozhodnutíma," někdy. A někdy taky ne, ale to si nechám pro sebe a navíc nemyslim si, že tohle by byl ten případ. ,,Chybí ti to doma?" rozhodnu se opustit téma ještě pořád dost živý a tim pádem ne tak docela pro mě přijemný. ,,Vlastně ani ne. Pořád si myslím, že velkoměsto je nejlepší. Hlavně, když tu mám tebe," dodá. Rychlost s jakou odpoví mi vypovídá o upřímnosti v každym směru. ,,Jenom někdy mi chybí ségra a máma. Tuhle sem jí volal. Ptala se, jestli přijedem na Díkuvzdání. Přijedeme?" opustí svojí pohodlnou pozici na úkor toho, aby na mě shlížel. Karamelový kukadla plný očekávání, nedovolující mi cokoliv mu popřít ačkoliv v týhle otázce sem minimálně dost obezřetnej. ,,To je za pár tejdnů. Jak to myslíš, jestli přijedeme?" povede se mi držet hlas mimo okraj lehký paniky začínající hlodat někde uvnitř mě. Jimi jet domu na svátky? Jasně. Žádnej problém. Dokonce já budu ten, co mu koupí jízdenku, pokud by o to stál. Zatraceně, klidně bych ho tam i odvezl a přespával v tom nejzavšivenějšim hotelu, co tam maj, pokud by mě chtěl mít na blízku. Ale já a oficiálně se seznamovat s jeho rodinou? Ne. To prostě nedělám a hotovo! ,,Jasně. Řekl jsem jí o tobě a ona tě chce poznat," zazáří naprosto infekčnim úsměvem, kterej bude škoda rozbít. Pro dobro všech to musim udělat. Chápu, jak velký to pro něj je. Víc než pouhý nadšení z toho, že si našel někoho, koho si myslí, že miluje. Je to popření všeho popírání jakýho se mu od jeho rodiny dostalo. Konečný a trvalý. Jeho vyrovnání se s minulostí. Jenže nebejt překážky mýho pohlaví i tak je tu dost dalších mínusů, kterejch já si sem určitě zatraceně dost dobře vědomej na rozdíl od něj. ,,Nepochybuju, že bude celá říčná mě poznat. Už to vidim živě v barvách. Nazdar máti, to je Springer. Je sice o dobrejch dvacet let starší, teoreticky a vlastně i fakticky důchodce. V kapse nemá ani čtvrťák za to má závislost na chlastu, hazardu a všechny jiný možný neřesti, občas sklony k násilí, protože je tak trochu chabrus na hlavu, ale jinak je děsně príma a milujem se. Jo. Uvítaj mě s otevřenou náručí. A tvuj tatík potom i nejspíš s namířenou brokovnicí a já bych se mu vůbec nedivil. Ne. Vážně to neni dobrej nápad," pokusit se mu vemluvit do hlavy trochu rozumu asi bude vyžadovat víc, přesto sem odhodlanej v tom pokračovat. Jistě, v tom, co si už nejsem jistej, jestli byla realita nebo jenom sen, sem už nějaký setkání s jeho rodinou absolvoval, takže můžu mít vodítko. Jenže jak řikám, byla to jiná situace. Tak jak to bylo v očích celýho světa, všechno zapomenuto. Oficiálně sem se s Jimiho rodinou nikdy nesetkal. Teď bysme začali tak říkajíc s čistym štítem, já bych měl znovu šanci udělat první dojem, jenže něco z tý zkušenosti mi napovídá, že by nebyl o moc lepší. Možná horší. Protože tam, kde v tý jiný realitě mě Jimiho máti přijala coby jeho kámoše a policejní autoritu, teď bych byl jenom ten, kterej przní jejího synka. Nula bez budoucnosti. Ne. S tim se nesrovná ani ta nejmírumilovnější osoba na světě, tak jak sem si jí zařadil. ,,Copak to nechápeš?" náhle je Jimiho dlaň na mojí tváři, teplá a jemná tak jako jeho hlas; přesto plnej odhodlání, ,,Moc chci dát věci s nima do pořádku, ale ne za každou cenu. Nezáleží mi na tom, jestli tě přijmou nebo ne, ale jsi součást mýho života. Patříš ke mně jako to ostatní, takže buďto se s tim táta srovná nebo ne. Nemůžu změnit jeho myšlení a mimochodem nenechal bych ho po tobě střílet," lehká špetka veselí v řeči, co poznám, že myslí se smrtelnou vážností a odhodlánim, ,,ale můžu to zkusit. Pokud mu na mně trochu záleží, tak to pochopí. Mámě sem o tobě řekl skoro všechno a stejně tě chce poznat. Tak si to ještě nech projít hlavou, jenom to prosím hned nezavrhuj. Samozřejmě, ani po tom, to nemusíš dělat, najdeme jiný řešení," nabídne. Pragmatičnost a cílevědomost, další z těch věcí, co se mi na něm líběj. Líbili se mi na něm snad od prvního okamžiku. Kluk, co to má v hlavě srovnaný, a i když občas sejde na scestí, má snahu se s tim poprat. Je tolik víc než jenom sladkej mazlíček na hraní, do kterýhožto role se občas tak rád staví. Je všechno, co bych si mohl přát a nemyslim si, že bych měl nárok mít. ,,Cos jí o mně napovídal?" Ne, určitě to není kapitulece, jenom se zajímám, proč by mě někdo i po tom, co se o mně dozví, zval k sobě domů s čistýma úmyslama na místo toho, že by mi chtěl urvat koule a nacpat mi je do krku, jak se sluší a patří udělat každýmu starýmu obšourníkovi, co má tu drzost začít si něco s mladym klukem. ,,Nic než pravdu," soudě dle jeho úsměvu, hadám, že si to jako aspoň poloviční výhru vykládá, ,,Že si čestnej, statečnej a velkorysej. Se smyslem pro humor, a že sem s tebou skutečně šťastnej. Nic víc nebylo třeba, i když jí bylo trochu divný, že neznám tvoje celý jméno?" zatím, co celá první část určitě nebyla součást manipulace, on je skutečně blázen zaslepenej zamilovaností, ta poslední týkající se mýho jména, nátlak je. Otázka, kterou neřešíme prvně, ze který se mi povedlo vždycky nějak vycouvat s větší či menší dávkou elegance. Vyjma Bena, nikdo z mejch přátel, to neví. Dobře, možná někdo s kym sdílim domácnost a postel by mohl, usoudim. ,,Fajn, ale jestli se začneš smát, tak si mě nepřej," varuju ho. Už teď zahlídnu jeho nesnesitelně potěšenej úsměv, jenom koutkem oka, než radši nasměruju svojí pozornost k západu slunce. Nejsem tak naivní abych si myslel, že moje hrozba by na něj mohla účinkovat. Jeho hrozící uculování se vidět nemusim. ,,Je to: Sunnyday - protože máti chtěla, aby všechny mý dny byli zalitý sluncem. Francis - představuje kompromis mezi mojí hippísáckou máti a mym tatíkem, protože on chtěl jméno po svatym a jí, i když věřící svým vlastnim způsobem, se zamlouval koncept všeobecný lásky jakou František s Asisi představoval. MacArthur - pak je volba mýho tatíka po Douglasi MacArthurovi, podle něj, největšim generálovy všech dob. Tak vidíš, je to trapný. A tebe chraň všechny mocnosti světa některý z nich někdy použít," pro sichr ho varuju znova. No očekávanej smích nebo aspoň popichování nepřijde. Místo toho na mě zírá s něčim dost blízkým frenetickýmu ohromení. ,,Neni to vůbec trapný. Myslim si, že je naprosto úžasný, že se dokázali takhle domluvit. Navíc vidíš, MacArthur byl zase od nás. Předurčení, vždyť to říkám. Ale mně se nejvíc zamlouvá Francis, vážně bych tě tak nemohl oslovovat, aspoň doma?" zaprosí. Chvíli mám zase potřebu ho sondovat pohledem, protože nemůžu věřit tomu, že by si nedělal srandu. Jenže tohle je ta další věc, co se mi na něm líbí. Žádná přetvářka. Svým způsobem, přes všechno čim si prošel, je čistej a bezelstnej jako otevřená kniha. Někdo komu můžu věřit a aspoň na chvíli zapomenout, že svět je zkažený místo v zásadě plný špatností. ,,Opovaž se. Francis je jméno pro umělce možná baleťáka ne pro policajta. Neměl bych žádnou vážnost," snažim se mu vysvětlit. I když zdá se, že tu vážnost, alespoň co se jeho týče, mám. Zamračí se, trochu našpulí pusu. Jako zraněný štěně, kterýmu sem právě vzal oblíbenou hračku. A taky neuvěřitelně sexy, protože mám hned chuť všechno jeho ublížení odčinit aspoň polibkama. Je to už automatickej pohyb, moje prsty mizej ve vlasech nad týlem, přitáhnu si ho blíž k sobě. ,,Ty víš, že mi můžeš řikat jak chceš," políbim ho. Vim, že udělený výsady nikdy nezneužije proti mně. Je to vzájemný. Přísahal sem si, že ho budu chránit a svojí druhou šanci nezvorám. Minimálně tolik, co mi dovolí, protože předtim nejhoršim, a sice sám před sebou, ho ochránit nedokážu. Na to sem moc slabej a sobeckej. Život málokdy nabízí druhý šance, ale když přijde, je povinností jí nepohnojit. Když už nám hrozí dehydratace následkem nedostatku slin odtrhnem se. Zase si spokojeně položí hlavu na mojí hruď. ,,Možná, kdyby to šlo s našima dobře, mohli bysme se tam usadit," nadhodí. Musim nechat, že zajímavá představa. ,,Měl bych se dát na farmaření?" uchechtnu se, ,,To by asi neprošlo. Úplně upřímně, jako městskej kluk sem se nejvíc k práci rukama dostal nejblíž při mlácení někoho. Nemyslim si, že to by tam byl užitečnej talent," přiznám pobaveně. Dostane se mi hravýho plácnutí přes žebra: ,,Nemyslel sem přímo u nich, ty ignorante. Myslel jsem ve městě poblíž. Šerifovi bylo nejmíň sto, když sem odcházel, tak hádám, že teď mu bude tak sto a něco nejspíš bude rád, když udrží tělesný pochody tam, kam patřej, natož aby udržel zbraň. Mohl bys to vzít místo něj. Dělal bys v podstatě zase zpátky policajta a já bych byl blízko rodině. Mohl bych si dodělat školu a začít dělat něco pořádnýho. Nic proti práci v bistru, ale nechci u toho skejsnout celej život." Zase mě ohromí, jak srovnaný v hlavě to má. ,,No vymyšlený to máš pěkně," zhodnotim nahlas, ,,Uvidíme," dám slib, co budu brát vážně. Rozhodně to stojí za zvážení. Bylo by možná zase hezký, dělat, co mě baví, brát za to pravidelný prachy a nemuset koumat z čeho vyžít druhej den. V zásadě je mi jedno, jestli pár ze svejch dalších dní z života přežiju tady ve velkoměstě nebo v nějakym zapadákově na jihu, když budu mít svý jistý. Samozřejmě v tom plánu je hodně proměnejch. Nikdo neřekl, že to místo bude k dispozici a spolehnout se nedá ještě na pár dalších věcí. Ale pro jednou je budoucnost nepopsanej list, co nevypadá aspoň v náčrtku tak špatně. Jako rozbřesk po dlouhý temný noci, jejíž blížící se závěr symbolizuje oranžová koule zapadajícího slunce na obzoru, kterej zůstanem společně sledovat až do finále.



Konec.




Pokud jste vydrželi až sem, díky. :) Jestli se ještě někdy setkáme, záleží jen na vás. :)

 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Máte zájem o jednorázovku z Jimiho cesty domů?

Ano.
Ne.
Už nepiš nic, nastíněná dějová linie se mi nelíbí.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 5. června 2016 v 15:17 | Reagovat

Tak jsem dočetla epilog a musím říct, že nevím, co napsat. Pocity mám každopádně velmi dobré a zaujetí Springerovými osudy značné.

2 Fénix Fénix | 5. června 2016 v 15:29 | Reagovat

Děkuji. Moje Můza je v podstatě skromný tvor, ke štěstí a tudíž i k spokojené práci, ji stačí i vědomí, že to někdo četl a bude chtít číst dál. 8-)

3 Miki Miki | 7. června 2016 v 11:56 | Reagovat

Já jsem celkem spokojená, sice ten šťastný konec není s Pracháčem, ale tak Jimi byl taky má oblíbená postavička. A jeho smrt mě tenkrát dost mrzela. :-) Rozhodně jsem takovýto epilog nečekala, takže velké plus za překvapení. :-P A jakékoli další setkání se Springerem rozhodně uvítám. 8-) Moc děkuju za úžasnou povídku. :-P

4 Fénix Fénix | 7. června 2016 v 15:32 | Reagovat

Děkuji. Obávám se, že Pracháč zůstat, po nějakém čase by to on nepovažoval, za svůj šťastný konec. Nejen sexem živ je člověk, že ano a vzhledem k tomu, že on stále lidské společenství nemusí, jaksi by se mu pravděpodobně nelíbilo stát se právoplatným členem onoho společenství. Že by z něj byla "žena" v domácnosti a nechal se vydržovat Springerem by se patrně nezamlouvalo ani jednomu z nich. Takže rozcupovat a znovu slátat realitu pro něj bylo prakticky jednodušší řešení. :-D Ale sranda sledovat, co by se dělo kdyby to přeci jen zkusili by to určitě byla. :-D
Těší mne, že překvapení zaúčinkovalo. Však mi také dalo zabrat, mlžit, když jste tu Jimiho oplakávali. :-P
Na dalším setkání se již pilně pracuje. 8-) Já děkuji, za úžasné komentáře, bez nich by to nebylo ono. :-)

5 Miki Miki | 17. června 2016 v 9:53 | Reagovat

Trochu mě děsí ten stav "demotivace" na našich tocích. O_O Nemůže to být přímo úměrné stavu vody? Té bude asi teď zrovna dost. 8-O Nicméně, tady je jeden velký fanoušek tvých povídek. :-P

6 Fénix Fénix | 17. června 2016 v 10:22 | Reagovat

Ano, se stavem vody respektive s prachbídnou náladou způsobenou jejím nadbytkem, to být může. :-D Také s umazanými dvěma stránkami již hotového, žel neuloženého textu, s nízkou návštěvností a nízkým počtem komentářů. Nic méně, pro vás skalní fanoušky, se to pokusím překonat. 8-)

7 katka katka | 18. června 2016 v 23:07 | Reagovat

jsem moc ráda že ti dva se mohli takhle snově rozloučit a sladký Jimi je pro Springera to pravé ořechové , děkuji a těším se na přídavek :-D

8 Fénix Fénix | 18. června 2016 v 23:13 | Reagovat

Co dodat Michael je přeci jen romantický tvor. :-D No, jestli opravdu Jimi bude to pravé, to ví asi jen hvězdy. Já tedy určitě ne anžto kdo ví, jak si povedou. ;-)  8-) Tak jo no. Překecali jste mně. Se pokusím, co nejdříve ten odmazaný text zrekonstruovat a pokračovat. :-?
Díky. :-D

9 katka katka | 19. června 2016 v 16:55 | Reagovat

to jsme chtěli slyšet , přece jen romantici všech zemí budou jásat :-D

10 Fénix Fénix | 19. června 2016 v 17:39 | Reagovat

Alespoň někdo. :-D Já moc nejásám přepisovat již jednou napsané. :-D Ale už se na tom pracuje. ;-)

11 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 26. června 2016 v 17:38 | Reagovat

Tak jsem to dočetla až sem i já. Bylo to celé skvělé dílo. To jsem si početla. Jsem nadšená. Akorát mě mrzí, že se Pracháč s tím svým... bratrem neusmířili. No nic. Člověk nemůže mít všechno.
A teď už mě čekají jenom moje verneovky.

12 Fénix Fénix | 27. června 2016 v 13:38 | Reagovat

Děkuji, za pozornost a výdrž.
Ne vše a vždycky se dá napravit. To byl i jejich případ.
Snad se ještě setkáme u některého z pokračování zde. :-)

13 Kim Lula Kim Lula | 30. července 2016 v 2:55 | Reagovat

Tak jsem se snad po půlroce(???) vrátila, abych dočetla tento cyklus. Velice se omlouvám za tak opožděnou reakci a za dlouhodobou ignoraci. Trošku pracovní vytíženosti, trošku víc depresí, trošku potřeba se psychicky srovnat a tak, znáš to, samé nezajímavé věci :D Každopádně jsem si k tomu tak před dvěma hodinami sedla a přečetla sem všech é... asi osm dílů (čtyři, ale vzhledem k tomu, že jsou rozdělené...)

Upřímně jsem nad tím uvažovala - které z těch dvou jmen padne, zda Gabriel nebo Michael (ale jméno Michael mám raději, takže sem nadmíru spokojená). Taky jsem se velmi bavila, když FRANCIS chuďakku druhému kusu víceméně sdělil, že je celý nahovno...to bylo dokonalé :D

Chvílemi jsem během čtení očekávala tak jako, že by mohli zůstat spolu, ale myslím, že nakonec by to asi bylo takové jakože... divné a nevhodné a tak.

(PROČ JSEM ČEKALA TO VZKŘÍŠENÍ JAKMILE ZAČAL MLUVIT O DOHAZOVÁNÍ?!)

A taky musím být upřímná, úplně jsem zapomněla, že nepadlo Springerovo jméno, dokud to tuhle Jimi tak jako nepřipomněl...A já tu tak jako čekala, co z toho vzejde. Upřímně... Sunnyday se mnou ani nehnulo... ale doprdele, jakmile su přečetla to FRANCIS, tak mě to poslalo k zemi asi na pět minut, takže sem to dočetla až po záchvatu solidního řehotu (a vynadala mi matka, bo sem ju vzbudila. Ale aspoň si zašla na záchod...). Ono... po shlédnutí Deadpoola má jméno FRANCIS úplně jiný význam...

Takže ve výsledku (prominu-li tohle kompletní složení se smíchy na závěr) to bylo jedno z nejlepších díl tady v blogové komunitě, co jsem četla. (fakt, já mám pocit, že tady už snad nikdo neumí psát...) Dlouho sem se tak jako dokopávala ke čtení posledních kapitol, protože jsem absolutně neměla náladu ani dýchat, natož pak něco číst. Teď jsem fakt ráda, že jsem se k tomu konečně dokopala, protože to stálo za to.

Děkuju za úžasný příběh.

14 Fénix Fénix | 30. července 2016 v 11:46 | Reagovat

To není vůbec třeba se omlouvat. Mně velice těší, že přes to všechno jsi na mě nezapomněla.:D No doufám, že už je teď lépe. :-)

:D Jestli se můžu zeptat, od které doby se proflákli, že začala ta dvě jména přicházet v úvahu? :D (No mně se také Michael jako jméno líbí víc to zaprvé a když přišla řada na popisy nebylo co řešit. /By mě zajímalo, odkud se mi to v mozkovně vzalo, že jména mají konkrétní podobu? :-? Prostě Michael jako hnědovlasý hnědooký a Gabriel jeho opak :-?/ No nic to si tu jen čitelně špekuluju. 8-)) Francis je držka nedá najevo, že by si něco dělal ze sebevýš postaveného nepřítele, alespoň slovně. :-D
Ono by to možná i prošlo, kdyby zůstali spolu, Michael by nebyl první případ, kdo by se vzdal nesmrtelnosti a možná by ani nemusel i kdyby zůstal se Springerem zbytek jeho dní tak je to jenom zlomek z jeho času- dobře to by asi divné bylo :-D ale zas takový romantik nejsem. Jsem spíš šílenec takže je snažší změnit realitu a vy máte Jimiho. :-D

(UM, PROTOŽE JE ÚPLNĚ JASNÉ, ŽE JE JIMI PRÁVĚ TA IDEÁLNÍ POLOVIČKA? :-D)

Ono ze strany té utajené identity na sebe jaksi Michael poutal víc pozornosti tak se ani nedivím. (On na sebe vůbec poutal nějak moc pozornost :-? :-D)By se možná vůbec nic nestalo, kdyby to nezaznělo některé jiné postavy mohou žít celý život aniž by někdo znal jejich jména pak mě napadlo, že by to bylo možná škoda, když už ho má tak "drsné" a na víc do budoucna se mi bude hodit aby ho měli čím týrat. Ergo mělo-li by to za každým vyvolat takovou reakci doporučuji odhlučnit pokoj. :-D A to mi ani na um nepřišlo, že tím můžu někoho zlikvidovat.:D Na svojí obhajobu uvádím, že když byl vymýšlen Francis tak Deadpoool ještě nebyl taková hvězda. :-D (je možný, že tu povídku píšu tak dlouho? :-? Děs.:-D) A jináč pěkně dík za vnuklou představu protože teď asi hodně dlouho nedostanu při psaní tu jeho avokádózní podobu z hlavy. :D

To si snad ani takovou chválu nezasloužím (se ještě budu muset naučit červenat.:-))(Přijde na to, máš-li na mysli v blogové jako Blogu nebo všeobecně? Co vím tak ono dost ostřílenějších autorů se přestěhovalo jinam. Asi nás co by nám to tu vyhovovalo myslím všeobecně a zůstáváme věrní nebude tolik :-?) V pohodě. Tady odsud to nikam neuteče. 8-)Těší mne, že se ti i zbytek příběhu líbil.

Já děkuji, za všechny ty skvělé a dlouhé komentáře jako například tento. :-)
Budu doufat, že se zde ještě setkáme třeba u dalších pokračování. :-)

15 Kim Lula Kim Lula | Web | 31. července 2016 v 11:32 | Reagovat

Celkově myslím, že ta jména jsem brala v úvahu už při mém pičování o kuřatech (jestli pamatuješ) (myslím, že ano). Ale velmi podle sem si to nechávala pro sebe a čekala jsem, co z toho vzejde. Když se tam vyskytl bráška, tak jsem... jak bych to - jak jsi řekla - Michael na sebe přitahoval tolik pozornosti, že nezveřejněné jméno čehokoli ostatního bylo podstatně... nepodstatné. V tomto případě to bylo něco na styl "...a tak, stejně umře, naco jméno..." (aneb má logika od dětství - jakmile to pojmenuješ, bude ti toho líto, až to někdo zabije - kapr, králík, slepice... _anděl_ ...)

Co jsem tady koukala na článek nahoře o tom hereckém obsazení... přemýšlela jsem, koho bych na místo Michaela dosadila. Asi by to byl někdo, kdo poutá pozornost sám o sobě natolik, že když ho vidím, všechno ostatní je jen šedý flek na pozadí. Takže mám na výběr dva adepty z východní části naší zeměkoule... ačkoli je pravda, že ty dva kusy takhle působí asi jenom na mě... Když si vezmu do rukou zlejšího blond brášku, tam mě taky jeden kus napadá, haha. Pokud jde o _Francise_ tak tam netuším... u něj mám spíš takovou nekonkrétní představu, která... řekněme že neodpovídá žádnému kusu, který znám. To bych musela velmi dlouho uvažovat a hledat, ale u něj jsem zatím v nejistotě.

Není zaco. A u pokračování se setkáme určitě, mám tě uloženou v oblíbených a denně sem nakouknu, jestli náhodou :D

16 Fénix Fénix | 31. července 2016 v 23:13 | Reagovat

Jistě, že pamatuji. Kuřata se nedají zapomenout. No fakt a teď to sedí ještě víc. Pernatec jako pernatec. :-D
Taky dobré.:D Teď mě napadá, že u bratříčka tam to jméno mohlo zaznít, právě kvůli této logice, třeba by púak pro něj někdo i slzu uronil. :D
Klidně konkretizuj bereme adepty z celého světa. 8-) Ono je to tam trochu zavádějící s tím Hollywoodem, ale tak kdo jiný by se toho ujal, že? :-D Pro mně měl zlejší bráška jako jediný konkretní podobu a s Francisem na tom asi budeme úplně stejně to je takový hybrid zpatlaný z tolika osobností až mě s tím štve. :-D

Super. Chvilku to ještě asi potrvá než se tu něco zjeví. Z plánované "krátké" povídky mám už šestnáct stránek, nestalo se tam ještě nic podstatného a teď mi do toho vlítla práce. :-? Ale už se to blíží. ;-)

17 Kim Lula Kim Lula | Web | 1. srpna 2016 v 1:23 | Reagovat

Humor je, že když jsem chtěla konkretizovat a najít nějakou vhodnou fotku, napadlo mě tak deset dalších adeptů... ale raději vyberu jen ty původní, abych to tu nezamořila.

Pokud jde o toho temnějšího brášku, u něj jsem měla obrázek naprosto přesný a jinak jsem ho ani neviděla:http://jyjfantalk.com/wp-content/uploads/2013/11/jaealbumpopularityjapan1.jpg

pokud jde o Michaela, tam jsem trošku váhala - snažila jsem se představit, jak by vypadal někdo, kdo poutá pozornost - a první, kdo mi vyskočil na mysl, byl Gackt: https://camuilove.files.wordpress.com/2010/09/gacktmusiq0610.png?w=500

Jako druhý takový mě pak napadl ještě tuhle kus: https://samgyeoepsalsconspiracy.files.wordpress.com/2009/10/kim-heechul.jpg

Z těchto by mi na něj seděli oba, nejspíš i povahově, myslím.

Pak mě ještě při hledání napadl tenhle, ale to vesměs proto, že mu přezdívají "Angel" a on se tak v podstatě i chová, takže... : http://images6.fanpop.com/image/photos/32600000/Leeteuk-super-junior-32673282-1920-1684.jpg

A u Francise sem se snažila celý den na něco přijít, ale pořád tma...

Takže to je asi celé ode mě...

18 Fénix Fénix | 2. srpna 2016 v 11:53 | Reagovat

Zajímavá zkušenost v pozitivním smyslu, dívat se na ty svoje postavy, které v mojí hlavě mají podobu a ducha hodně z osmdesátých let, převedené do moderního stylu. :-? Díky ti za ní.
P.S. Na Michaela z těch třech nabízených beru určitě Gackta. ;-)

19 Lord_Verů Lord_Verů | Web | 25. srpna 2016 v 11:54 | Reagovat

Už máš ty letenky? Za chvíli ti totiž do okna vlítne stádo šíleých potlouků.

AHAHA.

Mám zlomené srdce. Doufám, že tě bude alespoň trochu tížit svědomí. Jo. Hodně. Tak moc, že z toho nebudeš moci zamhouřit oko (což by bylo nejideálnější).

A abych pořád "nevyhrožovala" či si nestěžovala - epilog je skvělý. Bylo to opravdu překvapení (ačkoliv už od toho rozhovoru s Pracháčem bylo jasné, že Jimi "obživne").

Springer jako vždy perlí. Jinak to snad ani nejde. Líbí se mi, jak si s ním ten rošťák hraje. Ahaha.

Ranní pokouřeníčko bylo famózní. Jasná to věc. Hlavně zmíňka o tom, že sperma není výživný. Ten kluk se mi zase začíná líbit. MUHAHAHA.

ALE!

Na jednu stranu jsem dost nešťastná. V mých očích je pro Springera ideální polovička Pracháč (ačkoliv jak vidím podle komentářů, tak si to spíše myslí  o Jimim, hih). Je sexy. Je bohatý. Je rozkošný. Je chytrý. A má hůl se stříbrnou hlavicí (vellice podstatné!). A jeho kouzelná aura dělá své.

Myslím, že mi Pracháč přirostl k srdci víc, než bych chtěla.

Ale ve snu naznačil, že se se Springerem ještě setkají, tak doufám, že do té doby Jimi vyklídí pole - a to jakýmkoliv způsobem!.

Tohle je jediná nitka naděje, které může zachránit mé zlomené srdce, takže ti radím s tím něco udělat! Ano.

Sunnday mi přijde mega rozkošné. Vůbec nechápu, proč se za to stydí. Zajímalo by mě jestli Pracháč věděl jeho celé jméno.

Všide cpu Pracháče, co?

Musí to být děsně otravné. Jo.

Rozhodně se těším na další sérii. Příběh ze Springerova života bude blaho pro mé oči, mysl i srdce. Ano.

Nejlépe, kdyby tam bylo hodně šukacích scének.

Tenhle příběh mi bude chybět. Bude mi chybět takové to napětí a netrpělivé vyčkání dalšího dílu.

To co mě také utěšuje je ten fakt, že s psaním nehodláš seknout. Uf. (Jinak by se ti bytem/domem prohnalo stádo Hppogryffů. Nebo Třaskavců.).

Takže ve shrnutí. Úžasný děj. Úžasné postavy. Úžasný epilog. Úžasné naprosto vše. Rozumíš, ne?

Nesmírně mě těší, že jsem si mohla přečíst tenhle příběh. Ještě, že jsem znovu zavítala na tvůj druhý blog. Uf.

20 Fénix Fénix | 25. srpna 2016 v 23:09 | Reagovat

Héh, s potlouky si na mě nepřijdeš nezapomeň, že mám k dispozici schopnosti hned dvou elitních chytačů- umí kličkovat. :-P
Dík tomu jednomu nemám ani svědomí, takže žel spáti se mi bude výtečně. Což chápu je asi poněkud kontraproduktivní nu což...8-)  :-D

Pracháč to prostě vyřešil jak nejlépe uměl. Na nadpozemskou bytost projevil až pozoruhodně praktické myšlení. Ne vážně, věř mi, ono by jim to moc neklapalo. Tedy určitě ne dlouho. Pracháč vlastně pracháč není. Coby bytost z jiné sféry výdělečně činný není a být by se mu nechtělo. Kvádro měl po nebožtíkovi a vlastně i ta parádní hůl byla jen iluze. Ve skutečnosti má holý zadek, sice pěkný ale stále holý. Což by možná Springerovi nevadilo, ale pravděpodobně by dost brzy zdochli hlady. S prostým, slušným a pracovitým Jimim mu bude lépe. Vážně. No ačkoliv to asi neví nikdo a hlavně ne já. Taky jak se Springerovi bude ten obyčejný život zamlouvat že ano... Mohl by vzhledem k tomu, že zas až tak moc slušný Jimi není- rozhodně neslušný tím příjemným způsobem je dosti a bude to mohu zaručit. 8-)
No tak nevím, jestli podle toho, co Pracháč naznačil, to až se příště setkají bude tak super. Pro Springera určitě ne. Šangri-la, Valhala, Eden...- jakkoliv to jeho víra nazývá někdy může být peklo. Ale zase umím si představit ten příběh, jak by jim tam udělal pořádné boro.:-D  :-?

A ano, Pracháč pochopitelně jeho celé jméno věděl, jako správný diplomat nekomentoval a Spronger se za něj stydí právě proto, že je rozkošné. :-D  :D

Né, se psaním rozhodně zatím seknout nehodlám. Ale Hyppogryffy mi sem klidně můžeš poslat. Takový hyppogryffí gulášek... hmmm nemám inspiraci na nedělní oběd. :-D  8-)

Ještě jednou mnohokrát děkuji. A vážně si vážím, že jsi dala šanci úplně jinému příběhu ačkoliv to nebyl tvůj oblíbený pairing. :-)

21 Lord_Verů Lord_Verů | 26. srpna 2016 v 23:11 | Reagovat

[20]: Však počkej! Ty potlouky přijdou nečekaně jako mozkomoři. Jo.

Teď ze mě odpadlo truchlení z rozbourání mého pairingu a vlastně mi pár Springer a Jimi nepřipadá tak strašný.

Vlastně je to skvělý pár (pokud nepočítám Pracháče - holý zadek).

Ani by mi nevadilo, kdyby se mezi nimi objevil někdo třetí.

Ne, prostě i tomuto páru fandím. Vlastně si myslím, že nás toho s nimi čeká ještě spousta záživného.

A vlastně, Jimi se stal určitě takovou Springerovou domácí paničkou. Určitě uklízí. A vaří. Jo.

Vážně se těším. Doufám, že to bude co nejdřív!

22 Fénix Fénix | 27. srpna 2016 v 5:03 | Reagovat

Někdo kdo je zvyklý krkat lidi čeká vždycky všechno odevšad. 8-)  :-D

To je dobře, moc dobře. Společně je toho čeká opravdu ještě dost.

Někdo třetí, jako, že by si Pracháč se svým holým zadkem odskočil na Zemi na orgie? :-D Budu o tom uvažovat. :-D

Domácí paničkou, řekněme, že Jimi má lehce vyšší standardy, co se úklidu týče a za jídlo považuje i něco jiného než produkty rychlého občerstvení. Takže ano, Springerova životní situace se nepatrně zlepšila. ;-)  8-)

Budu se snažit. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.