Žárem temnoty- 22. kapitola B.

29. ledna 2016 v 21:01 | Fénix |  Žárem temnoty

Dokončení


John je skutečně ten, co by zachránit potřeboval. Jenže pokud jde o muj názor, ať si klidně shoří v pekle a bejt o chvíli dýl vystavenej Pracháčovu sarkasmu, je jenom nezbytný minimum, jaký mu určitě patří. Zůstanu nezpozorovanej opodál na doslech. Zapálim si retko a prostě chvíli si dopřeju jenom užívat šou. V pravej čas. ,,Nemůžu si pomoct, ale zdáte se jako celkem solidní muž, příteli, napadá mne, jak se někdo takový dostane dohromady s lidmi, jako jsou oni?" podlézavym tónem narážka vedená pochopitelně na adresu mě a máti. Ať už do týhle chvíle mezi nima dialog probíhal jakkoliv, je zřejmý, že Pracháč všechny jeho dosavadní hlody odbýval ve stejny stylu. ,,Vskutku? Zdání nás někdy mohou klamat. Nepamatuji se však, že mi dva bychom byli přáteli. Jak mi bylo doporučeno, přátele je nejlépe si vybírat sám," je prostě graciezní, i když chlemtá pivo rovnou z plechovky. Skoro jako by to byl jeho způsob, jak dát najevo na čí stranu se řadí. ,,Samozřejmě, že ano. Stačí se na ně podívat, ona je prostě šílená a on je buran!" namítne John nemající absolutně ánung o významu narážky. ,,Pokud se nemýlím, je matkou vaší ženy? Jistě, určitou míru nerozumu v tom mohu spatřovat," suše zkonstatuje a já se prostě bavim. Skoro je možný slyšet, jak švagříčkovi v mozkovně šrotujou orezlý kolečka. Sofistikovanou urážku by nepoznal, ani kdyby ho do zadnice kousla. ,,Dát mi Jill bylo její poslední a nejrozumnější rozhodnutí, co udělala," nakonec se dobere podstatě. A s důrazem kohouta s řádsky načechranýma pírkama se taky ohradí. ,,Tak dát? Nejsem zdejší, domníval jsem se však, že dávat ženy v těchto končinách bývalo zvykem naposledy někdy před jedním stoletím," kontruje Pracháč zachovávající si nezúčastněnou fasádu. Švagříček chytá nerva a mě baví to komentovat aspoň v hlavě. ,,No tak, hrome, vypadne z vás proč se někdo, jako vy potlouká s někym, jako jsou oni?" nejspíš by už nikdy neusnul nedozvědět se to. Smůla. Asi neusne. Ze všech příšernejch vlastností, jaký sem nikdy neváhal mu přisuzovat, udrbanost mezi ně až do teď nepatřila. I když pochopitelně, má pro to svoje důvody. ,,Každý máme svá tajemství," Pracháč se skoro spiklenecky nakloní těsně k Johnovi nutící ho tak nevědomky couvnout, ,,nicméně, podle toho co je mi známo o šílených ženách a buranech, nejsou daleci násilí, pokud někdo ublíží jim blízkým. Takže, příteli," vyplivnuto se všim despektem, ,,vřele bych vám doporučoval, ta vaše snížit na minimum," blejskne dokonalýma bílýma zubama v nepěknym úsměvu. John nejdřív zmateně zamrká a pak jeho tváře naberou krásnej brunátnej odstín. ,,Vyhrožujete mi v mém vlastním domě? Takové chování je neomluvitelné!" zasyčí, pěst sevřená kolem obracečky na hambáče působí víc komicky než výhružně. Něco mi říká, že Pracháč by necouvl ani ve vážnější situaci. ,,Pak je to tedy v naprostém pořádku, neboť se za něj neomlouvám a berte to jako přátelské upozornění. Přeji hezký den," v bezděčnym, ale dost efektivnim gestu prázdnou plechovku zmuchlá do malý kuličky a vrazí ji dočista konsternovanýmu Johnovi do ruky. Sledovat ho měnit barvy v ksichtu od krocaní rudý až k perličkově popelavý, když mu docvakne plnej význam hrozby, je docela příjemnej bonus. Moje mise je tady splněná vydám se pryč a o pár kroků pozdějš se ke mně Pracháč přidá. ,,Tentokrát vim, o čem to bylo a díky. Za ně," řeknu krátce. Malý nebo větší špinavý tajemství hrozící dotyčnýho dřív nebo pozdějc sežrat zevnitř. Každej nějaký má a muj dokonalej švára není vyjímkou. Samo sebou, že bazíroval zjistit, co nejvíc o někom novym ve svým okolí. Smůla, že ten novej věděl víc o něm. ,,Nemáš zač. Ženy tvého rodu mají dobré srdce leč důvěřivou mysl," prohlásí se zvláštnim druhem tepla, který sem od něj předtim ještě nikdy neslyšel. ,,Štěstí mít u sebe někoho, kdo se v myšlenkách hrabe jako v kontajneru," zahučim. Pořád si nejsem jistej, jestli se mi líbí, že v nás všech může číst jenom tak, kdy se mu zamane. I když zrovna v tomhle případě to bylo užitečný. ,,To ti vážně stačí se na někoho podívat a víš?" zeptám se. Nejdřív jenom tiše přikývne, jako by pořád ještě váhal, kolik mi ze svejch karet odkrejt. ,,Povětšinou. V tomto případě na mne jeho strachy přímo křičeli. Ta věc, komise pro cenné papíry, jest pro vás všechny nebezpečnou? Má z ní větší obavy nežli z odhalení svého cizoložství," zeptá se na oplátku. Vážně ty dvě odhalený tajemství nejsou pro mě novinka. ,,Si piš. Horší než smrt, ale jenom pro gaunery jeho ražení," koutek se mi zvedne do vlčího úsměvu. Ne, že by to muj společník ocenil. Čučí si pod nohy, zřejmě odpovědi na svoje otázky vykopávající ze štěrkový cesty. Chvíli je ticho a já zadoufám, že nebude chtít vysvětlovat podrobnosti ne, že bych to neuměl, ale už jenom mluvení o cifršpionskejch deliktech mě nudí k smrti. ,,Dost možná, že svět se přeci jen změnil od mých časů. Jen si nejsem jist, zda k lepšímu či horšímu. Namísto vyšší autority se obáváte jeden druhého," nadhodí filosoficky. ,,Jak kdo. Muj tatík vždycky řikal, že čestnej chlap se nemusí bát ničeho jinýho než svýho svědomý a jenom tomu skládat účty. Po těch letech s nim souhlasim, škoda, že on už se to nedozví," bezděky vzhlídnu k obloze, i když racionálně vim, že krom momentální azurový modře nic víc neskýtá. ,,Zeptej se mne," pobídka vznesená hladkym klidnym hlasem slibuje vědění celýho vesmíru doslova na dosah. ,,Něco o tobě. Dokážeš se přizpůsobit dost dobře, abys mohl přežít. S tvejma schopnostma můžeš bejt prakticky kymkoliv a zapadnout kdekoliv, ty si přesto zachováváš určitý specifika, proč? Tvoje řeč, vystupování, rozumíš?" Moudrost vesmíru je možná lepší nechat spát. Možná, že i já pak budu spát klidnějš. ,,Pokud očekáváš jakousi romantickou zápletku na pozadí, patrně tě zklamu. Jen snad, že v daném údobí pro mne přestalo být důležité, kterak mne smrtelníci vnímají. Mluva, způsoby je to nejbližší tomu, co bych byl, být- doma," ozřejmí naprosto věcně. Neunikne mi pauza značící, že i jeho pojetí místa odkud pochází je jenom přibližnej popis pro usnadnění vzájemný komunikace. ,,Takže vážně nic pikantního? No sem si jistej, že teď puklo nejenom moje srdce," zašklebim se. Tentokrát ale na moje pošťuchování nezareaguje. ,,Též bych měl jednu otázku," zdá se až k smrti vážnej. Není to zvláštní, kolikrát sem v posledních pár minutách zmínil smrt? ,,Klíďo brďo," zase se ušklíbnu. Vážně je lepší některý věci nechat spát. ,,Pokud jsi si vědom prohřešků chotě své sestry, nebylo by čestné ji o nich informovat?" drobná vráska na jeho čele prakticky nezmizela od chvíle, co sme se zdejchli z párty. Nečekal bych, že ho zrovna tohle bude tolik pálit. ,,Možná. Jen, že někdy to, co se v danym okamžiku jeví jako to nejčestnější nebo nejsprávnější rozhodnutí takový nemusí bejt i do budoucnosti. John je krysa, ale není hráč a taky neni pitomej, dobře si uvědomuje, kde leží jeho skutečný dobro. Z vyšetřování komise se nakonec vylže a ta jeho křehulka vezme do zaječích při prvnim náznaku trablů. Každopádně obojí je to dost, aby se vrátil zpátky do lajny. Nejspíš taky dost pomohlo, že si z něj právě vyděsil duši a pokud ani jedno z toho nezabere, vždycky nějakej rozum do něj můžu namlátit. Rozmazávat to před Jill by ničemu neprospělo, jenom by jí to ublížilo a dětem taky a to nikdo nechce, správně?" nezdá se moc spokojenej s mym vysvětlenim nebo má v hlavě těch brouků víc. ,,Správně," potvrdí mírně roztržitě, ,,Lidské životy jsou komplikované," nechá se slyšet po další chvíli. ,,A tos ještě nezažil ani půlku," mrknu na něj. Tentokrát se pousměje nazpátek. Jednim z těch malejch nepatrnejch úsměvů dělající ho tak nějak přístupnějšim. Možná by se nechal přesvědčit, aby aspoň ještě o chvíli dýl se mnou všechny ty aspekty lidskýho života zkoumal. Po pořadě. Nejdřív je třeba zbavit se jedný vrahounský osiny v zadku.
***ooo***
Že člověk by měl bejt opatrnej na to, co si přeje je známá věc. A mě tahle pravda kousla do prdele tim nejhoršim možnym způsobem o pár hodin pozdějš. Když sme dorazili do mýho bytu po další noci neúspěšnýho pátrání, záznamník na mě zablikal dvěma zprávama. Nevim, jestli za to mohla intuice nebo jenom náhoda, tentokrát na ně nekašlat a rovnou si je vyslechnout. První byla od Siobhan. Toho času v nemocnici, trochu pohmožděný a otřesený jinak v pořádku. Sam je taky v pořádku. Ten hajzl si je našel na benzínce, když už odjížděli z města. Její vzkaz byl dost chaotickej, ale pochopil sem z něj, že se tam prostě jenom tak zjevil z ničeho nic. J.J. vytáhl z auta, a když ho Siobhan bránila, poslal jí do limbu jednou ranou. Někdo z benzínky musel zavolat poldy a taky záchranku, když se probrala byla už v nemocnici. Druhá zpráva pak je od něj. Nabízí mi prostou výměnu. Mýho synovce za Pracháče. Milion kousků ze záznamníku hozenýho vší silou proti zdi dopadne na podlahu. První úleva z rudýho návalu zuřivosti. ,,Je to moje vina," neuvědomim si, že sem to řekl nahlas, dokud na svým rameni neucejtim tlak pětice silnejch prstů. ,,Není čas na obviňování se, je čas konat," proniká ke mně Pracháčův monotónní hlas, ,,patrně by jej dostal dříve či později." To má bejt jako co? Jeho pokus uklidnit mě? No můžu říct, že zrovna dvakrát nezabírá.,,Správně. Jak přišel na to, po kom má jít?" Naše pohledy se vpíjej jeden do druhýho. Ani sval se nepohne náznakem emoce v jeho netečný tváři při obvinění.


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 katka katka | 30. ledna 2016 v 16:32 | Reagovat

Někdy pravda ublíží víš než zastírání a ona už tu svoji krysu domácí zná , co mi nahání strach je ta výměna , tajně si přeji aby je nic nerozdělilo , jsem takový ufňukánek romantik , děkuji a držím jim palce :-D

2 Fénix Fénix | 30. ledna 2016 v 21:31 | Reagovat

Ona myslím hlavně o kryse ani neví, že je krysa. Tak nevím, jestli je to lepší nebo horší? :-? Jen fandi, oni budou veškerou podporu potřebovat mají-li tu výměnu alespoň ve zdraví přežít. ;-)  :-D

3 Miki Miki | 2. února 2016 v 16:23 | Reagovat

Jupííí, díky moc za kapitolku, škoda, že předposlední. :-)

4 Fénix Fénix | 2. února 2016 v 16:34 | Reagovat

:-D No jo, no. Všechno jednou musí skončit, aby něco jiného mohlo začít. ;-)
Na víc, podle zájmu, nás ještě čeká epilog a minimálně jedna bonusová kapitola. :-D

5 Miki Miki | 4. února 2016 v 14:03 | Reagovat

No tak to je super, to se moc těším. :-P

6 ell ell | 15. února 2016 v 18:39 | Reagovat

Začátek vypadá dobře, neb, i když pan Tajemný vypadá jako solidní člověk "na úrovni" duší je spřízněn se Springerem, to bude asi strejda John koukat :-?
Bod pro strejdu - šílená a buran :-D , tak to vystihl, vyčuhují z řady tedy pro ně není hodno přirovnání "řádný občan" hoden jeho kalibru. :-?
Scéna jak z Toma a Jerryho, kocourův vítězný úsměv - myšákův direkt - a kocour se mění v hroutící se hromádku orezlých koleček. Chudák Tom, vždycky bitej :-!
... a švára umlátil mrtvé hovězí obracečkou :-D
Fíha, to byl fofr. K čemu ta výměna? Že by se pan Tajemný bál setkat se se svým starým známým? To se mi nezdá, ale je to drama :-D

7 Fénix Fénix | 16. února 2016 v 12:23 | Reagovat

[5]: :-)

[6]:Zdání někdy klame. Ačkoliv u pana Tajemného to má možná něco do činění s tím, že vlastně ty slušné hadry ukradl a snobské chování slušného člověka nedělá to ví strejda John nejlépe sám. :-D
Tady to vijímečně trefil, šílená a buran skutečně nejsou příkladnými členy společnosti však jsou na to také patřičně hrdí. :-D
Kocourek si za to může sám nemá toho neškodně vypadajícího myšáčka provokovat. :-D
...Počítám, že švára spíš někam zalezl zpytovat svědomí nebo rychle balit kufry. Jo, možná tu obracečku si vzal sebou. :-D
Ne, pan Tajemný se určitě nebojí. I kdyby ano tak to nepřizná, ale on ne. ;-)

8 Jana Jana | 18. února 2016 v 9:31 | Reagovat

Ten příběh je prostě a jednoduše úžasný.
Nevím jestli se nebudu zase opakovat, ale miluju ho. :-)
A ty dva podivíny taky.

Nechce se mi věřit, že Springer vážně obvinil Zlatíčko z takového činu, to si nezasloužil.
Tohle by určitě neudělal.
Teď se musí semknout, utrhnout k tomu neřádovi, zachránit dítě a potom nejméně tři dny slavit.

P.S. Trochu mě děsí ten obrázek na pozadí.

9 Fénix Fénix | 18. února 2016 v 12:25 | Reagovat

Děkuji.
Klidně se i opakuj, poněvadž mně se nikdy neomrzí to číst. :-)
A vědomí, že ti dva si získali přízeň krásně hřeje u srdce. :-)

Se Springerovi nesmíme divit. Ono to podezřelé přeci jen trochu je. Cizí týpek se mu nakvelbuje do rodiny, skoro všichni se do něj zblázní a šup, průšvih je na světě. Stejně mně nikdy nepřestane udivovat čím že si to Zlatíčko vyzískal takovou důvěru. Dobře, má i své světlé chvilky, ale v zásadě je to lidstvem a
vším co je Springerovi svaté opovrhující potvora. :-D
Uznávám, že nějaké slavení by to chtělo, už dlouho soukromou chvilku neměli, že? Jen aby bylo co. :-?

P.S: Ano, obrázek je tam pro atmosféru. Určitě ne pro děšení, jen pro atmosféru. Se všemi, kterých se to týká jsme si tak říkali, že by to chtělo trochu prosvětlit. :-D

10 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 28. března 2016 v 12:39 | Reagovat

Omlouvám se, že tě zase honím. Ale kdy bude další kapitola? Už dlouho zase žádná nebyla. A já bych chtěla vědět, jak to dopadne.

11 Fénix Fénix | 28. března 2016 v 12:50 | Reagovat

[10]: Jen mne klidně hoň. :D V momentu kdy doslova bojuji o každé slovo je jakýkoliv "nátlak" velice žádaný. 8-) Zásek u poslední scény a nic jiného. Pořád se mi to nějak nepozdává, ale usilovně se snažím. Takže bude a doufám, že co nejdříve. :-?

12 katka katka | 8. dubna 2016 v 19:13 | Reagovat

jojo přidávám se k honění už už ? :-D

13 Fénix Fénix | 8. dubna 2016 v 19:32 | Reagovat

[12]: super, a ono to snad i pomáhá. Dvě třetiny jsou již skoro hotové tak snad to už půjde. 8-)

14 Miki Miki | 14. dubna 2016 v 8:51 | Reagovat

No, taky už se nemůžu dočkat... O_O

15 Fénix Fénix | 14. dubna 2016 v 9:05 | Reagovat

[14]:Již se to blíží. Kritická pasáž hotova, ještě doladit nějaké detaily, dopsat finále finále a je to. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.