Žárem temnoty- 21. kapitola B.

4. listopadu 2015 v 21:49 | Fénix |  Žárem temnoty
Dokončení.


,,Patrně nemusím zmiňovat, za jak krátkozraké považuji vrhat se bezhlavě do nebezpečí bez patřičné přípravy," oznámí Pracháč. Ne, vážně nemusí, protože to od něj slyšim už nevim pokolikátý. ,,Dejchej a nesejčkuj," ušklíbnu se na něj přes rameno, když lehce zaostane v chůzi koridorem obehnanym bytelnym bedněnim. Symbolický. Asi by bylo mnohem lepší antré do objektu najet přednim vchodem rovnou auťákem a pálit z okýnek, jak se na kavalerii sluší, ale jednak bych si nerad pochroumal svýho miláčka na kolech a v řadě druhý, bude to moment překvapení a nic jinýho, co tuhle bitvu možná rozhodne. ,,Já budu, nicméně ty bys nemusel," opáčí stejně sarkasticky. Zastavim. Ne snad kvůli němu. Chatrný dřevěný dveře před náma se zdaj navenek neporušený. Zamčený na jednoduchej zámek. Záležitost vteřiny. Vážně se podívám na svýho společníka. Snažící se nedávat najevo nic z nejistoty před tim co nás uvnitř čeká, ani z toho na čí stranu se vlastně v rozhodujícim okamžiku přikloní. ,,No tak, Zlato, nemáme čas teď probírat načasování. Připravenej?" než bych čekal na odpověď, zesílim sevření obou rukou na brokovnici. Přikejvne. Jedna dobře mířená kopačka zhruba do oblasti zámku. Dveře se rozletěj. S pár indiciema navíc, nebylo zrovna těžký přijít právě na tohle místo. Blbý, že sem na to nepřišel dřív, ale bude to asi proto, že když sem se snažil vydedukovat potencionální místa pro úkryt psychopatickýho zabijáka, vybíral sem podle kritérií vhodnejch k obývání člověkem, třebaže vyšinutym. Na druhou stranu pro někoho, kdo se obejde bez elektřiny, vody a dalších moderních vymožeností, musí se skrejvat před někym s bytostnym odporem ke krvi a zabíjení vůbec, jsou starý opuštěný jatka přesně to pravý. Je to už dávno, co tu poslední budoucí flák vepřovýho vykvíkl pod ranou z jateční pistole, přesto všudypřítomnej těžkej pach krve a smrti pořád visí v nevětranym vzduchu. Vzduchu tak těžkym, že v něm i mouchy chcípaj a v tomhle případě to není metafora. Jejich černý mrtvolky spolu s pohybujícíma se exoskeletama švábů tvořej koberec pod nohama skřípající při každym kroku. Nebo možná smrad s příchuti smrti je částečně klam způsobenej nahnědlýma skvrnama všech tvarů a velikostí na bílym kachlíkovym obložení, všude kam oko dohlídne. S hygienou si tu nikdy nikdo moc hlavu nelámal, to byl taky jeden z důvodů, proč to tu před pár rokama zavřeli a činnost přesunuli do jednoho z těch velkejch moderních závodů. Veškerý vybavení tu zůstalo, jak bylo. Elektrický obušky sloužící k pohánění dobytka na cestě ke svýmu konci, dlouhý nože stvořený k podřezávání krků, manipulační háky, sekáče a sekáčky všech velikostí nahodile rozházený po volnejch plochách zašlejch antikorovejch stolů. Z jistejch důvodů sem Pracháčovi neřekl kam jdeme a myslim si, že to ani nebylo nutný, dovodil si sám, k čemu to tady sloužilo, alespoň co soudim podle jeho lehce nazelenalýho nádechu zbarvení tváře, nakrčenýho nosu i topornýho držení těla jako by každou chvilkou přemáhal hození šavle. ,,V pohodě?" zeptám se polohlasně. Bezeslov upjatě přikejvne. Můžu se jenom dohadovat, jesli podle jeho soukromejch měřítek je horší ten smrad nebo celkový zjevení nejzářnějšího příkladu našeho barbarství. Hustej nános prachu pokrejvá zem v přední části, prodejní pult i dřevěnej špalek s ještě zaseknutou sekerou. Jeho částice se před náma roztančej ve hře dopoledního světla dopadajícího v kuželích přes úzký průzory luxfer u stropu vysoko nad náma. Dá se sledovat. V podobě brázdy vedoucí od vchodu přes krám dozadu k uskladňovací části prostor. Zřetelná stopa, jakou může nechat jenom něco těžkýho vláčenýho po zemi. Těžkýho asi jako tělo dospělýho chlapa. Všechno je to o rovnováze. Musí bejt vždycky zachovaná. Zabiják pozbyl jemný finesy dovedností, vlastní Pracháčovi. Výměnou za neporazitelnost, brutální sílu, která mu umožňuje vraždit, stal se odkázanej na mnohem hrubších způsobech. Člověk bez lidskosti. Vyšší bytost bez vyššího smyslu. Něco mezi a ani jedno. Tupý zvíře hnaný jenom touhou po krvi. Nemusí odpočívat, přesto potřebuje úkryt. Místo, kde přečká den, než přijde noc, čas kdy lovec na plno může využít svoje dovednosti jako skvělej zrak, sluch i čich, který mu prej maj bejt vlastní. Aspoň to je to, co mi Pracháč povídal, cestou sem. ,,Taky máme svoje pravidla, pro případy jako je tenhle," polohlasně syknu. Prst na rtech v signálu pro další ticho, pak naznačim k protější straně v zákrytu se zdí, já na opačný straně, mimo dohled viditelnosti zárubní vedoucích z další místnosti, kde předpokládám, že najdu, co hledáme. Pracháč se zrovna nezdá dvakrát žhavej držet se mýho postupu, přesto se stáhne, podle zadání. Už to jednou fungovalo. Moment překvapení. Na střeše nemocnice. Mohl sem dostat svůj cíl, nenechat se posednout vlastníma emocema. Tentokrát tu samou chybu opakovat nehodlám. Dokonale vyrovnanej. Plně si uvědomující váhu zbraně ve svejch rukách jako veškerý další dění okolo. Kvílení větru ženoucího se dírama v polorozpadlý fasádě ve vedlejších prostorách. Tichej šelest v místnosti před náma. Na prstech postupně viditelně odpočítám od tří do nuly. Akce! Hlouček krys se rozprchne do všech stran. Jedinej zdroj hluku v rozlehlym prostoru. Vyrušený od svý hostiny. Divoký a vzteklý. Některý musim odkopnout, abych si mezi nima proklestil cestu bez úhony. Útočí na všechno. Jsou všude a derou se ven jako zběsilý. Bojovali o kus žvance aspoň, co se dá odhadnout podle mršin soustředěnejch v jednom bodu malý krvavý stružky v dohledu. Ještě ne tak docela zavadlá víc než by mělo bejt z pár malejch tělíček roztroušenejch okolo. Nacvičenejma pohybama s prstem na spoušti rychle prozkoumám terén. Nahoru k technickýmu podlaží, tvořenýmu z mřížovanejch plátů orámovanym po obvodu kovovym zábradlim, původně určenýmu k manuální manipulaci pro případ, že někde na trati kolejnic s hákama na řetězech vedoucí celym objektem by se něco zaseklo; teď by bylo přímo ideálnim strategickym místem pro útok shora. Nic. Do stran a před sebe. Tak jako tolikrát předtim nahlídnu do nejzastrčenějších koutů. Všude čisto a klid. Bitva vybojovaná bez jedinýho výstřelu. Né tak bez obětí na lidskejch životech. Pravděpodobně. V řadě háků, kde svýho času visívala spousta fláků rozporcovanejch mas určenejch ke konzumaci, přímo na tom prostřednim, jako by snad naaranžovanej k nějakýmu účelu, visí tělo. Tělo, protože podle pomlácený trosky v cárech hadrů by víc než prázdnou schránku bez života nikdo nečekal. Košile, původně bílá teď nasáklá krví roztržená na dvě části volně plandá z ramen za zády spoutanejch paží. Na hrudi mezi různě hlubokejma šrámama nepochybně od manipulačního háku se skvěj stopy od elektrickýho obušku, ostatně ten leží na stole hned vedle. Mučení se všimvšudy o tom nepochybuju. Pach moči a výkalů je skoro nesnesitelnej. Přesto já nejsem ochotnej vnímat nic jinýho než hrdost. Hrdost na generace mužů a poslední dobou i žen, který tváří v tvář utrpení a bolesti nedaj svojí kůži lacino a nezraděj svoje poslání. Čest u osoby a na místě, kde bych jí nikdy nečekal. Možná o to cennější, když přísaha je v rozporu s osobnim přesvědčenim. Peterson. Skoro nepochybuju, že sem ho tu měl najít, protože je umístěnej pár stop nad zemí, aby se na něj krysy nedostaly. Nebo druhá možnost, že tu sám nebude dlouho. I když zaschlý množství krve na jeho bradě a krku tvořící silnou krustu vypovídá o tom, že to bude nějakej čas od posledního mučení. Stojí to čtyři výstřely postupně i s nabíjenim rezonující v rozlehlý hale stejně jako zapištění zasaženejch cílů, zbavit se vytrvalýho hloučku krys chlemtajícího čerstvou krev přímo pod tělem. Když se dostanu dost blízko je vidět, že vytejká z oblasti mezi lopatkama, kde je pod kůží protaženej hák skrz. Ruce spoutaný za záda vlastníma želízkama, je to jediný, co drží jeho celou váhu na místě. V ten samej okamžik se ozve sotva slyšitelný zasténání. ,,Hej, nestuj tam tak blbě a pomoz mi s nim," křiknu na Pracháče dost nezaujatě zevlujícího u vchodu. Bastard. Jako by zase věděl něco víc než já. Teď o tom nemám čas špekulovat. Je mi jasný, že dospělýho chlapa nedokážu sám dost dobře vybalancovat, abych ho vyprostil co nejšetrnějc z háku. Peterson je na živu a to je hlavní, i když momentálně víc v bezvědomí než vzhůru a mě nikdy nenapadlo, že zrovna specialně, co se tohohle dotyčnýho týká, budu cejtit něco podobnýho úlevě, že vůbec dejchá. Pracháč zvědavě nakloní hlavu na stranu. ,,Proč bych měl? Ani ty jej nedržíš obzvláště v lásce?" zeptá se. Přímo se skvělym načasovánim, můžu dodat. Prakticky objímám Petersonova stehna a jeho zadek mám dost blízko svýmu obličeji rozhodně víc než by mi bylo příjemný i za mnohem míň vypjatý situace, jak se snažim vyrovnat těžiště svym ramenem. ,,Ber to jako naší poslední lekci toho, co znamená bejt skutečně člověkem a poučení, že soucit ani čest vás nedělá lepšíma než sme my. Protože jiný lidi si zasloužej slitování, když je třeba, i když k tobě osobně celej život byli bastardi," zasupim. Blbý, že já sám sem na to musel přijít až teď. Když už je k tomu přesvědčenej, Pracháč se svojí silou je dost vydatná pomoc a natrvá to zas tak dlouho než Petersona položíme na zem. Teprve pak mám možnost si pořádně prohlídnout rozsah škod. Což bych asi radši nedělal. Ať už se mezi nim a zabijákem stalo cokoliv je zřejmý, že ho nešetřil. Obličej je jedna velká oteklá slitina zbarvená nechutnym odstínem tmavofialový. Oči sotva znatelný štěrbinky, hůř než by vypadal po pár kolech s Tysonem v ringu. Jenže to není zdaleka ani to nejhorší. Během toho, co použiju svůj klíč, abych ho zbavil pout - bohové žehnejte univerzálnim zámkum, začne se probírat. Vyjde z něj sotva lidskej neartikulovanej zvuk, začne sebou házet, blouznící v horečce, bojovat proti dávno neexistujícímu nepříteli takže mi dá dost zabrat, abych ho udržel. Krev z jeho zad se vpíjí do mejch riflí, ale nějak na tom nezáleží. ,,Eriku, uklidni se už to bude dobrý," prvně v životě ho oslovim jménem, jenže on mě nevnímá. Nechci, aby si ještě víc zhoršil svoje zranění, jenže na druhou stranu nevim, co jinýho bych měl dělat. Pak Pracháč z vlastní iniciativy přidřepne a dotkne se prstama jeho čela. Něco zamumlá a je to jako kouzlo možná, že to vážně i kouzlo je, protože v tu ránu Peterson sebou přestane škubat a jeho tělo ochabne v mojim náručí. Položim ho zpátky na zem. Jeho hlava dopadne s tupym zaduněnim pusa se mírně otevře a já sem nucenej polknout příval žluči najednou se mi ženoucí do krku. Hrůzný tajemství odhalený, původ žvance, o kterej se krysy rvaly, nebylo nic jinýho než Petersonův jazyk. Šikovně odříznutej, rána zacelená s účelem jenom zmrzačit ne zabít. Něco takovýho už se dneska nevidí a může toho bejt schopná jenom skutečná zrůda. Pracháč si ho prohlíží s něčim blízkym klinickýmu zájmu. ,,Patrně jej zajal toho rána při požáru, po té, co jsme se rozdělili. Mučil jej, dokud nezískal informaci, kde se ukrývá jeho poslední kořist. Vždy býval důsledným. Nemohl chaoticky pokračovat, dokud nedokončil svůj poslední úkol či se o to alespoň nepokusil v lazaretu. Tvému druhovi odňal to, čeho mu již nebylo třeba, když splnil svůj účel. Je to poselství, které by nemělo být bráno na lehkou váhu. Paradigma se mění, z kořisti se stává opět lovec," zkonstatuje nezaujatě. Vzhlídnu. K čertu s jeho klidem. K čertu s jejich móresama a s tim všim, co spolu s nima přišlo. ,,To mi došlo," zavrčim, ,,řekni mi něco užitečnýho. Můžeš pro něj něco udělat?" Možná, že Peterson se do toho dostal svojí vinou, kdyby mě nešpehoval, nepředváděl se před kamerama, zabiják by ho těžko měl za někoho důležitýho a určitě by neměl potřebu ho chytat. Jenže podle mě, si nikdo něco takovýho nezaslouží. Sotva znatelně pohne hlavou. ,,Nemohu navrátit zpět, co již bylo vzato. Mohu mu dát jen pokoj potřebný k zotavení a toto-" obě dlaně z vrchu položí na Petersonovu hruď, jeho štíhlí elegantní ruce jsou impozantní i v tomhle okamžiku. O něco víc, když z nich začne vycházet zářivý zlatavý světlo. Tváří v tvář skutečný moci, netrvá to dost dlouho, abych byl přesvědčenej, že to nebylo nic víc než jenom optickej klam. Přesto důkaz mám pod svojí rukou v podobě postupnýho úbytku lepkavý vlhkosti z rány na Petersonovejch zádech, kde mi jeho krev stékala do dlaně. Nějak i modřiny a šrámy v obličeji i po těle se zdaj menší, i když asi chápu důvod, proč je nezahojil docela. Přikejvnu v tichý dohodě. Některý věci zkrátka nejsou k vysvětlování a spousta lidí, kterejch se to týká, bude šťastnější muset se následně vyrovnat s následkama řádění seriovýho vraha, než muset stát třeba jenom před možností, že jejich malej svět by nemusel bejt tak bezpečný místo s jasnou definicí dobra a zla. ,,Můžeš udělat ještě něco s timhle?" naznačim k Petersonovejm kalhotám nasáklejm močí a ještě něčim horšim. Zdá se to až banální v daný situaci chtít šetřit jeho důstojnost až ho o něco pozdějš spolu s Pracháčem vyložíme poblíž nemocnice, aby se mu dostalo pomoci bez toho, že by do toho jeden z nás byl nějak víc zainteresovanej. Beru to jako splátku toho mála, co můžu udělat pro bejvalýho kolegu. Vysvětlit to, k čemu tu došlo předtim zůstane jeho záležitostí zrovna to jak se stim vypořádá. Možná si tim nepřipíšu body u Almy, za jeho záchranu, ale to ani nikdy nebylo v plánu.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Děkuji, hlasujícím v anketě. Jelikoš se neumím dobře vyjádřit- u někoho, koketujího se psaním dosti zásadní chyba- otázka se vztahuje k celému stylu vyprávění kteréžto je odrazem Springerových myšlenkových pochodů.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Werů :D Werů :D | 5. listopadu 2015 v 13:02 | Reagovat

Další kapitola! Juhů! *3* (Můj super komentář ti sem hodím až po práci. Kiki. :DD)

2 Fénix Fénix | 5. listopadu 2015 v 13:21 | Reagovat

[1]: :-D Budu se těšit. Přeji hezký zbytek pracovního dne. :-D  8-)

3 katka katka | 5. listopadu 2015 v 16:56 | Reagovat

Takové skvělé ráno , přímo novomanželské :-D ale ráj skončil a jeden narušený mimozemšťan chce svou očistu , Petersona nemusím ale muselo to být strašné brrr :-x , tak mi vrtá hlavou , nešťastný mimozemšťan znamená přímo vyhlazení pro lidstvo :-D děkuji jsem zvědavá a napjatá prostě moc se těším :-D

4 Fénix Fénix | 5. listopadu 2015 v 21:11 | Reagovat

[3]:Občas blbé dny začínají právě těmi skvělými rány. Naštěstí chlapci to ustáli, zatím ani krev netekla. Tedy ta jejich. To je pozitivum, ne? ;-) To ano pro Petersona to rozhodně moc příjemné nebylo na druhou stranu neměl se motat, kde nemá. :-? Když by se to vzalo do důsledku tak by mimozemšťan to lidstvo vyhladit musel, kdo ví třeba se k tomu i dostane. :-? Ačkoliv mě zase vrtá hlavou proč nešťastný? On je docela happy na své vrahounské misi. Jen kdyby se mu do toho pořád někdo nepletl. :-D
Já děkuji, na pokračování se už dokonce i začalo pracovat. :-)

5 Miki Miki | 6. listopadu 2015 v 8:24 | Reagovat

Ou, úžasné, další dílek mé oblíbené povídky. :-) Jojo, ráno bylo perfektní, škoda že nevyšel ten soukromý vodopád. :-P A opravdu jsem zvědavá, co se z toho vyklube, moc se těším. O_O Díky. 8-)

6 Fénix Fénix | 6. listopadu 2015 v 10:48 | Reagovat

Děkuji. :-) No jo, Springer v bojovém módu je horší než rozjeté Pendolíno. Evidentně ho nezastaví ani vidina sexu. :-P Jak to tak počítám na vyklubání se k něčemu mají už tak nějaké dvě kapitoly, tak by to nemělo být tak dlouhé napínání. ;-)  8-)

7 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 6. listopadu 2015 v 21:20 | Reagovat

Taky mi vrtalo hlavou, kde ten Peterson vlastně je. A už vím. Souhlasím, Takové zacházení si nezaslouží ani on.
Jinak by mě ještě zajímalo, jak se ten Pracháč vlastně jmenuje? Přece se nejmenuje jenom Pracháč.

8 Fénix Fénix | 6. listopadu 2015 v 21:31 | Reagovat

[7]: Peterson byl řádně uskladněn k pozdějšímu použití. V zásadě přežil, že ano. A Určitě mu moderní medicína dokáže pomoci. Třeba mu transplantují vepřový či jiný jazyk. :-? Pracháč se nejmenuje Pracháč, to je pravda. Jméno má a celkem pěkné, jen se ho ještě neobtěžoval nikomu sdělit. :-D  ;-)

9 Werů :D Werů :D | 8. listopadu 2015 v 17:33 | Reagovat

Omlouvám se, že píšu ten komentář až dnes, ale až do včerejška (vlastně do dneška!) jsem měla v práci noční. Kik. Připadám si jako zmlácený Pracháč - neskutečně. (Protože zmlácený Pracháč je neskutečná představa, že? He? Můžeš mi říct, co to žvaním?)

Takže první věc - nejradši bych sestřelila pana S, protože mě namíchl tou myšlenkou, že by pan P mohl přivést zpátky k životu jeho mrtvou mini - lásku. Ano, ano, pan P je pěkná mrcha, ale to ještě neznamená, že ... kjashdfjkabcgjgbakghfsdg! Naštval mě. Je to nemístné. JO! Dnešním dnem končíš Springere! SLYŠÍŠ MĚ?!

Dost by mě zajímalo, jak staří vlastně pan P a jeho "bratr" jsou. Pořád jsou sexy a mladí (vzhledově). A taky chci vědět jméno pana P. Vážně moc! EXTRÉMNĚ MOC! PROSÍM! Určitě to bude nějaké cool jméno. Jo. Jo.

Co se týká Petersona - nemám ho ráda, ale takový konec si vážně nezasloužil. I když ... možná trochu? Za to jak byl ošklivý na Pana S? Hihi?

Určitě se povídka blíží ke konci, což? Doufám, že pan P odejde a už se nevrátí do světa pana S. Haha. Zlomí mi to srdce, až tohle skončí. Jo.
Těším se na další díl. Nemůžu se dočkat, jak se to všechno vyvine a jestli "bratra" pana P vůbec najdou, protože je tak rozkošný, že jsem si ho musela schovat do skříně. Chichichi.

10 Fénix Fénix | 8. listopadu 2015 v 18:10 | Reagovat

[9]: 8-) V pohodě. Ale fakt je, že by mě to tedy nějak nenapadlo, že pro někoho "po práci" může znamenat i tři dny. Noční jsou zabiják. Horší než ten můj zdejší tarzanoidní zabiják. :-x

On si to nepomyslel, nebuď na něj zlá. :D Tedy ano, ale nenavrhl by to. Tedy možná i navrhl, ale nedoufal v to. Prostě myslím, že takové běžné stádium úvah někoho, kdo se setká s někým v čí moci by to mohlo být. Specialně, když si myslí, že by na to i od "vesmíru" mohl mít právo. Ta jeho láska by se možná těšila ještě životu nebýt těch dvou. :-?
Mimochodem, proč ti to přijde nemístné?

Jejich věk. No. Žádní junioři to tedy nebudou. Zkrátka takoví hooodně, hooodně zkušení muži. Tedy jak v čem zkušení, že ano. :-D  8-) Nevím, jestli cool jméno. Jaké třeba by to mělo být? Ale něco k tomu bude. V poslední kapitole, jak jinak. :-D 8-)

Přesně. A nebyl ošklivý jen na pana S. To že se v něm hnulo tváří v tvář konci svědomí je věc jiná. A vlastně dopadl ještě dobře. Přežil a určitě se vsadím, že bude mít nějakou ochotnou "pečovatelku". ;-)

Jo, jo. Konec je nevyhnutelný. Tady odsud, jak to vidím, to zatím vypadá ještě tak na dvě kapitoly. Tedy ale to by ti chudáčka pana S. nebylo líto, kdyby tu zůstal sám samotinký opuštěný? Tedy fakt je, že nikod neřekl, že zůstane, že ano. :-D
To z těch pár vstupů "bratříček" udělal takový dojem? No doufám, že ho máš alespoň v nějaké skříni s azbestovou výplní. On je občas trochu vznětlivý. :-D

11 ell ell | 9. listopadu 2015 v 20:01 | Reagovat

Taky Vás občas napadne co se stane s nohou, když figl s vykopnutýma dveřma nevyjde? ;-)
:-? ha, za Petersona se plácám po zádech, ten typ mi vyšel. (si připadám jak ve sportce)
Tedy mám vůbec číst dál, začíná se mi zvedat kufr :-!. Otázkou je jestli udělali dobře s uzdravováním. Z Petersona se stane psychicky a fyzicky narušený jedinec. Předpokládám, že jeho role tímto končí. :-?

12 Fénix Fénix | 9. listopadu 2015 v 21:35 | Reagovat

[11]: On by měl vyjít skoro vždy. Tedy na běžných dveřích. Důležité je to správně umět. V těch vijimečných případech kdy se to nepovede nebo tam nějaký hajzl dá bezpečnostní tak mě napadají takové chuťovky jako třeba vyhozené koleno? :-?
:-D Jo, jo, za typování jatek máš určitě víkendovou prémii ačkoliv mi to v ten první moment docela zavařilo a mě napadlo se zabývat myšlenkou zvolit jinou destinaci, ale zase nic jiného tak zábavného se spoustou ostrých předmětů mě nenapadlo. :-D
Další, co mě nenapadlo je, že vás ta scéna tak vezme. A to to visení na háku bylo původně určené pro někoho jiného :-? C´Vždyť to byl jen Peterson. O jednoho otravného zmetka méně nebo více. Ale klidně čti dál, nic dalšího podobného by se už opakovat nemělo. ;-)  8-) To je ovšem otázka, co z něj bude. No třeba je drsnější než si myslíme a přejde to relativně bez zásadnějších následků na psychice. :-? Asi na štěstí tím už se budou zabývat jiní. On zatím končí. Svou úlohu již sehrál. 8-)

13 ell ell | 10. listopadu 2015 v 19:10 | Reagovat

Kdo měl na tom háku proboha viset, nějaké to klučisko? :-?  :-(
U povídek se fantazíruje, tak jestli nemáš mezi svými fans sado-maso-úchyla, tak každý poslal svou fantazii šupem spát :-D
A co to jméno, halóóó, TO JMÉÉÉNO. Pracovně ho tímto pojmenovávám na Gabriel, a máš to :-P

14 Fénix Fénix | 10. listopadu 2015 v 19:32 | Reagovat

[13]: :-D Né, to teprva přijde ta část kdy ještě bude nějaký potencionální viselec, pravda že to bylo počítáno s mírnější verzí. :-D Ale koukám, že už mě různé filmy celkem znecitlivěli, protože mi při psaní vážně nepřišlo, že by ta scéna byla nějak enormně brutální. I to je zajímavé dostat takovouhle zpětnou vazbu. :-? Dobře příště dám eventualně varování, že je lépe fantazírování vypnout. ;-)  8-)
:-DTrpělivooost. Do poslední části zbývají už jen dva díly. Tentokrát skoro, no. 8-) Bezejmenému to asi vadit nebude, ono samotnému je mu vcelku jedno, jak mu kdo říká. Asi bude raději Gabriel než Kedlubnička. :-D

15 ell ell | 11. listopadu 2015 v 20:17 | Reagovat

Kedlubnička? Moje fantazie právě stojí s prstem v puse a nedůvěřivě kouká na strejdu autora :-? To by si ho Springer mohl pojmenovat HEZKYDRŽ :-x Jop, zůstaneme u Gabriela ;-)

16 Fénix Fénix | 12. listopadu 2015 v 11:01 | Reagovat

[15]: :-D Jo, jo. Strejda autor rád zneužívá nevinné fantazie. :-D Ale on to tak Springer nemyslel. To byla momentální asociace týkající se momentálního odstínu pleti jeho partnera trpícího příležitostnými nauseami při kontaktu s některými aspekty městského života. 8-) A samozřejmě, HEZKYDRŽ mu říká a co víc, chová se podle toho, už dávno. :-D

17 ell ell | 12. listopadu 2015 v 18:02 | Reagovat

:-D Tedy takto strojeně popsat, že je někomu na blití :-D :-D

18 Fénix Fénix | 12. listopadu 2015 v 18:10 | Reagovat

Bytosti ve skrze éterické přeci nemůže být jen tak na blití jako obyčejnému smrtelníkovi. I když je. :-D

19 Jana Jana | 16. listopadu 2015 v 9:09 | Reagovat

Já bych jim přála víc takových mírumilovných rán.
Úplně se rozplývám, když si představím Zlatíčko, jak tam vesele papká a Springera, jak ho mlsně pozoruje. :-)
A ten jejich rozhovor byl úžasný. Zase trochu všemu nadřazené Zlatíčko a mírně nechápající Springer, takového ho mám ráda. :-)
A svádějící Sluníčko ještě víc. On se ho snaží dostat do "postele" a Springer bude dělat drahoty? Kde to jako jsme? :-)

A ta poslední část byla hnusná, což je pro tebe kompliment. Je to napsané tak, že od té chvíle, co jsem to poprvé četla, každý den děkuju za to, že mám jazyk na právem místě. :-)
Peterson je sice krysa, ale chcípnout s nimi bych mu nepřála.

20 Fénix Fénix | 17. listopadu 2015 v 17:27 | Reagovat

[19]: Oni si to pánové umí užít, když chtějí. Zejména pokud narazí na něco, co je oba baví. :-D Třeba jídlo, samozřejmě. :-D
Když už Springer neměl na výběr a mírné nechápání je mu souzeno až do konce poněvadž některé věci zkrátka k chápání nejsou i kdyby si svůj detektivní mozek uškvařil, tak je moc fajn, že někomu se to na něm líbí. 8-)
Jsme tam kde bylo stvořeno sexuchtivé monstrum nejspíš na neštěstí zrovna v momentu, kdy si detektiv začal uvědomovat, že něco jiného má i přednost. Jo, se zodpovědnými lidmi je občas potíž. :-?  :-D

Však já to také jako kompliment beru. Zároveň si říkám, že je dobře, že se do příběhu vloudilo tolik sladkosti mezi těmi dvěma poněvadž původně tam patřilo daleko víc drsnějších scén než interakce mezi nimi. Asi by to byl krvák a netuším kolik lidí by vyděsil:-? Protože jsem sadista a ty násiloné scény psát se přiznám, že si dost užívám. Ale zase na druhou stranu, co krysičky? Chudinky taky potřebovaly něco žrát. :-D

21 Kim Lula Kim Lula | Web | 23. listopadu 2015 v 10:18 | Reagovat

Tak jsem si konečně našla čas přečíst si druhou polovinu kapitoly. Tu první jsem měla přečtenou, myslím, hned, co to vyšlo, tu druhou jsem jen rozečetla. A pak psaní seminárek (už nikdy nechci psát článek o autorských právech...) a učení se na test a brigáda. A teď tak sedím na uni na chodbě, protože nám odpadl seminář (ne že by se nám to někdo ráčil sdělit, že, kruci, ještě jsem mohla spát...), a napadlo mě, že bych si to mohla konečně přečíst, že.

Musím říct, že jsem z toho nadšená, ačkoli si tu pořád říkám, jestli by mě ještě mělo zarážet, že tu u čtení této kapitoly vesele svačím. Na druhou stranu já svačím i u Hannibala... A tak. No, každopádně to bylo skvělé, fakt. Mé lehce morbidní já se tady velmi spokojeně usmívalo a děsilo kolemjdoucí :D

Nejvíc nadšená jsem stejně asi z toho, že je to po dlouhé době cyklus, u kterého vážně nevím, jak skončí - ani přibližně. Což se mi stává málokdy, o to nadšeněji to vítám :D

22 Fénix Fénix | 23. listopadu 2015 v 11:28 | Reagovat

[21]:Tak tu tak přemýšlím o té tvé situaci a napadá mě, že se ti tahle kapitola musela trefit do vkusu. Tedy já někde bezdůvodně čekat, tak mám určitě chuť vraždit nebo si minimálně někde vyventilovat vražedné chutě. :D

Proč ne. Klidně i posvačit. Tedy pokud to zrovna není uzený jazyk nebo něco takového. :-D Jako v klidu oni za to asi můžou tyhle filmy, že už je člověk tak nějak imunní. By bylo docela fajn, kdyby někdo přišel s něčím, co by mi dokázalo způsobit šoufl, když už ne vystrašit.:-?Ale jako náhodou děsit kolemjdoucí smrtelníky to chválím. :-D

No já budu doufat, že tě ten závěr nezklame. Čím víc se blíží konec tím jsem nervoznější. :-x

23 Kim Lula Kim Lula | Web | 23. listopadu 2015 v 11:38 | Reagovat

[22]: Teď se strašně směju, protože sedím na přednášce a nerozumím té ženské ani půl slova (ona je celá nějaká divná), tak sem si tu začala rozklikávat záložky, vyskytla sem se zde a ejhle, všimla sem si, že jsi zrovna v tu chvíli odpověděla. Tomu se asi říká... karma? Nebo intuice? (ono asi záleží na úhlu pohledu, řekla bych). No každopádně na jednu stranu jsem byla docela ráda, že nám to odpadlo, jelikož sem na toho... ém... vyučujícího neměla náladu, ale na druhou stranu jsem mohla ještě hodinu spát... ach jo.

Kdybych u toho svačila uzený jazyk, myslím, že bych se u té konkrétní scénky rozflákala smíchy o podlahu. Občas pochybuju o tom, že to, co mám, je humor. Protože toto už nemůže být humor, proboha, toto je nějaký postih už nebo co. No a jako - BYLO by fajn, kdyby někdo přišel s něčím, co by mě vyděsilo, protože všichni okolo mě při sledování hororů ječí, jen já se chlamu jako retard. Smutné, člověk už ani pořádný horor nedostane. Neznáš nějaký s porcelánovou panenkou? To je věc, se kterou v pokoji bych asi neusnula. Ale já tu znám akorát tuhle Anabelle a Chucky panenku, nebo co to je, ale ty jsou lehce napiču, těch se nebojím, ty jsou vtipné a vypadají jako všechny moje barbíny po mém zásahu...

Každopádně... co se týče konce, na ten jsem velmi velmi zvědavá, haha. Nějak nemyslím, že by mě nějak konec zklamal, protože tady si umím představit více různých alternativ a každá se mi líbí (včetně té, kdy by pro něj přijela vesmírná loď, takže...)

No nic, já už bych mohla začít dávat pozor.

24 Fénix Fénix | 23. listopadu 2015 v 14:09 | Reagovat

[23]: Nejspíš od obojího kousek?Přednášející má cizí přízvuk nebo jen žvaní z cesty? :-D Čeho to byli přednášky, že se u tebe těší takovému nadšení? Ještě jedno pozitivum, jsi alespoň dohnala čtení, ne? Co v posteli. 8-)

Černý humor je také humor a mám pocit, že v současné době je ho třeba čím dál tím víc. Myslím, že ti docela rozumím. Taky se mi zrovna nedávno zdálo, že se mnou není něco v pořádku když v kině při scéně kdy kolem mě samé lapání po dechu napětím, smích maskuju kašlem. :-?
S doporučením tedy moc nemůžu sloužit. Zase tak ty horory nesleduji. Anabelle to má být nějaká postava? Já znám jenom to bejby Anabell z reklamy, což mi tedy přijde děsivé dost, ale film o tom ještě nenatočili. Smutný, že když už mě neuspokojí nové poslední dobou se obracím na starou klasiku třeba původní film Rosemary má děťatko nebo sice není horor Caligula- ten mám z mládí zafixovaný jako řádně nechutný, jenže hořké to zklamání když mou zvrhlou dušinku zocelenou pornem ani tohle nedostalo. :-( Takže fakt nevím. Je to bída. :-(

No, budu doufat. Né můžu stoprocentně říct, že si pro něj nepřiletí. ;-)  :-D

25 Kim Lula Kim Lula | Web | 23. listopadu 2015 v 14:53 | Reagovat

[24]: Ne, čarodějnice nemá žádný přízvuk, ona prostě neumí vysvětlovat a přednášet. Na její test jsem se taky musela učit sama a sama to pochopit, protože ty nesmysly, co ona žvástala, prostě nešly pochopit. Humor je, že víc rozumím Wenxiu (která nás vyučuje čínštinu, a to umí česky sice celkem dobře, ale přízvuk dělá svoje) než té bosorce, která česky umí perfektně, ale na co jsou mi slova, když nepochopím význam, že...

Pravda, humor jak humor, to už je jedno, který. Ale ne všichni ho chápou, bohužel. Tuhle jsem byla ve vlaku, v otevřeném vagónu, sedla si vedle mě slečna, vytáhla si svačinu. A já zrovna koukala na Hannibala (a vychutnávala si ranní kafe...). Slečna koukla do mojeho monitoru, zrovna nějaká velmi úchvatná scénka, paleta z mrtvol, haha, slečna svačinu zase odložila. Nemá mi čumět do monitoru. A pak scénka, detektivové hezky na pitevně okolo mrtvoly a jen "Kde je asi ta chybějící noha?" - následující scéna, Hanni v obleku krájí nohu na cirkulárce s tím svým výrazem. Můj řehot pohoršoval celý vagon...

Anabelle, to je taká panenka posedlá démonem nebo co, všude se říkalo, že to bude nevímco a že se všichni div neposrali strachy. Pak mi brácha řekl, že to stojí za prd, tak sem to ani nekoukala, raději. Ještě bych měla trauma z toho, že jsem zbytečně promrhala čas. No, já se třeba stále ráda vracím k filmu Lovci myšlenek, taky to sice není horor, ale pokaždé, když ho vidím, mám z něj husí kůži :D

26 Fénix Fénix | 23. listopadu 2015 v 18:45 | Reagovat

[25]:Čarodějnice? Tak upálit a nahradit jinou profesorkou, co bude ovládat svojí práci. :-D Ovšem to s tou na čínštinu je také dobré. Důkaz o tom, že na jazyku tak moc nezáleží když lidé nechtějí aby jim bylo rozuměno tak jim rozuměno nebude i když komunikují ve stejné řeči.

Správně. To té zvědavce patří nemá načuhovat do cizích monitorů, kor když na to nemá žaludek. Tedy nechápu, co jí vadilo. Maso jako maso, že ano. 8-)

Zdá se mi to nebo mi to tak trochu připomíná Chuckyho čistě náhodou? Ono je fakt, že už se v tom asi příliš novýho vymyslet nedá. :-? Ti Lovci myšlenek vypadají dobře asi mi neuškodí zkouknout. Dík za tip. 8-)

27 Miki Miki | 22. prosince 2015 v 9:14 | Reagovat

Nemůžu se dočkat, tak sem chodím šmírovat. "Práce v plném proudu" mě vždy trošku utěší. 8-)

28 Fénix Fénix | 24. prosince 2015 v 17:04 | Reagovat

Zrovna uplynulý měsíc byl na tolik hektický, že nezbyl čas tu vývěsku změnit. Práce v plném proudu to ano, ale žel ne na psaní. :-( Nic méně teď už bude klidněji takže se vrátím brzy. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.