Žárem temnoty- 20. kapitola B.

5. října 2015 v 1:04 | Fénix |  Žárem temnoty
Dokončení.


Moje první kroky vedou k ledničce, vytáhnu ledový pivko. Výjimečně se ho nechystám pít, aspoň ne hned. Přiložený na čelo poskytne krátkodobou úlevu, ze který blažeností přivřu oči a tiše zasténám. Prostě to budu muset přežít. ,,Zchoď to ze sebe nebo budeš nachcípanej," ze zvyku houknu směrem na Pracháče stojícího na prahu obejváku a předsíně. Teď snad ještě víc připomíná zmáčený toulavý štěně, jak tam jenom tak bezcílně trčí, ramena dole, na kost promáčený hadry na sobě. Ještě divnější je, když prostě bez diskuze automaticky udělá, co sem mu řekl a zchodí ze sebe aspoň nasáklej kabát. Ne, že bych měl momentálně chuť nebo energii se zaobírat s tim, co ta jeho poddajnost v určitejch aspektech znamená a na kolik vlastně se jí dá věřit. Prostě ho nechám svýmu osudu a kecnu sebou na sedačku. Vim, že sem mu ji slíbil, ale holt to bude muset ještě nějakou chvilku vydržet, než největší bolest rozpustim v bourbonu při sledování záznamů baseballovejch zápasů, co sem prošvihl. Něco mi říká, že bych se měl vyhnout všem zpravodajskejm kanálum, z toho samýho důvodu, zachování zbytku svý příčetnosti. Nijak zvlášť nestojim o to, sledovat svojí tlamu v nich, taženou zásahovkou. Bylo by to dokonalý potvrzení dokonalýho dne. Zapnu bednu, konečně si zapálim retko, mezitim zmáknu i odpečetit pivko. Naprostá blaženost. Lepší než se jen tak převalovat v pelechu. Znáte přeci ten pocit, kdy ste tak grogy, že byste nedokázali usnout, ne? Texas Rangers zrovna remízujou se San Diego Padres na konci devátý směny, to celý zmáknutý v rekordnim čase dvaceti minut místo necelejch dvou hodin. Jo miluju rychloposun, když posun zaznamenám i vedle sebe. Teda spíš tak, že Pracháč okopíruje naše předchozí rozmístění a umístí svůj zadek na opěrku sedačky. Neunikne mi, že v dostatečný vzdálenosti mezi náma ani plechovka s načatym pivem v jeho ruce. Další nenačatý stojí na stolku v mym dosahu. Taky mi neunikne, že je teď už docela suchej a tak nějak nažehlenej, jako by právě vylezl z nějakýho časáku o životnim stylu. Tmavý kruhy pod očima, tam pořád jsou znát, jenom tak nějak menší, jako by i on sám měl nějakej svůj vnitřní rychloposuv, pomocí kterýho se dostal z tý svý předchozí zbědovaný formy. ,,Nemohu onemocnět," s dvacetiminutovym odstupem naváže na moji poznámku. Bude to chtít víc než jedno donesený pivo, aby si mě koupil. ,,Dobrý pro tebe," i tak pauznu video na znamení, že sem ochotnej poslouchat, když zřejmě má chuť pokračovat v tý svojí rozpovídaný náladě, bránit mu určitě nehodlám. Co kdyby z něj přeci jenom vypadlo něco užitečnýho. ,,Stejně si myslim, že zase pěkně kecáš, protože si dost dobře pamatuju, že když sem ti dal prvně tečku, tekla ti červená," s úšklebkem vyklepnu mezi zuby další retko. Nikotin trochu tiší rozhozený neurony i rozmrzelost, když se zdaj viditelně odolnější proti mýmu příležitostnýmu jedu. ,,Ve zdejší formě, toto tělo je cítící, vnímající, podléhající," odmlčí se, ,,potřebám," prchavej záblesk sebeznechucení zase zmizí, ,,Má skutečná podstata mu umožňuje hojit se snáze, než by bylo u člověka možné, přesto mohu být zraněn. Nemohu však onemocnět či zemřít," má zřejmě potřebu to dál rozvíst. No, možná by to tim vysvětlovalo, jak je anatomicky možný šukat jako králík bez nutnosti dát si aspoň na den pauzu. ,,Těma potřebama myslíš jídlo předpokládám?" odtušim. Bodavá bolest se vetře už i k mýmu očnímu pozadí. Přiložená čerstvá ledová plechovka udělá krátkodobě svý. ,,Čistě teoreticky, kdybych předstíral, že ti všechny tyhle nesmysly věřim, jakože já nevěřim, ale čistě teoreticky, kdybys tu zůstal dost dlouho, zestárnul bys?" jsou to právě ty malý detaily, kterejch sem si předtim nevšímal, jako absence nutnosti se holit. Drobná přesto patrná známka plynutí času. A když sme přišli na to správný, jak velkej nenažranec se z původně asketickýho týpka stal. Je to zvláštní stav, kdy sem ochotnej poslouchat věci, co mi říká, bez ohledu na to jak nesmyslně zněj, je prostě brát jako fakta. S chabou nadějí, že někde tam se vyskytne mezera vracející muj materialistickej svět do normálu. ,,Mimo jiného," neznatelně přikejvne na mojí první otázku. ,,Nikdy nebylo v plánu, že bych měl veškeré aspekty své zdejší existence plně prozkoumat," vyhejbavá odpověď na druhou otázku. Něco v tom jak se trochu pousměje a napije ze svýho piva. Jako by mi tim řikal, že svoje aspekty zkoumá díky mně a není to tak úplně nepříjemný. Něco, co zatraceně rozbrnkává moji ješitnou strunku, která čirou náhodou sousedí hned vedle libida. Dolu, chlapče! ,,To si ty. Co ten druhej?" nadhodim naprosto nezaujatě. Pracháč si mýho zaváhání nejspíš nevšimne nebo teda neudělá nic, co by naznačovalo, že se chce vrátit k starejm trikum. ,,Šelma byla stejná, když mezi vás přišla prve. Nyní na ní už však lidského není nic, jen forma." Mezi vší tou nenadálou záplavou informací, kterou musim zase chvilku filtrovat mě zaujme jedna věc. ,,Šelma? Už ne bratříček, kterýho je třeba chránit?"osten sarkasmu se nesnažim ani potlačit a taky zvědavost. Není to prvně, kdy ho tak nazval, jenom předtim sem tomu nepřikládal nijakou zvláštní váhu. ,,Sémantika," Pracháč mávne rukou dávajíc najevo, jak ho zrovna tohle otravuje, ,,Pokud je mi známo i vy používáte takového označení pro druhy ve zbrani. Pouto loajality nikoliv krevní linie," přesto trpělivě objasní, ,,Můj druh přestal být více mým druhem, když podlehl pudům pramenícím ze své schránky. Paradox. Vše lidské, co vás určuje lidmi, nás mění v monstra," řekne s většim klidem než by se asi hodilo. A není způsob, jak bych mohl já svýmu vnitřnímu zvířeti zabránit vít radostí. ,,Pokud už, jak si právě řekl, není to samý co ty, nebude vadit, když ho zabiješ, ne? Ten tvuj svatej zákon se přeci vztahuje na vlastní druh. Teď je šelma, ty jsi lovec. Podle mýho teda žádná zkáza epickejch rozměrů," možná, že logika tady nebude tak docela mrtvá. Mám tě, zlato! ,,Nepotřebuješ mě," sem si vědomej divokýho vítězoslavnýho lesku v mejch očích. Tolik k definitivní tečce za rádoby citovym nebo etickym vydíránim. ,,Vskutku nepotřebuji," potvrdí věcně. No, asi bych v tom čekal víc hrdosti, než až nadmíru zaujatý zkoumání plechovky s pivem v ruce, když přeruší oční kontakt. ,,Mezi poznáním a vírou však tkví rozdíl. Vědět nutně neznamená uvěřit, jak jistě sám dobře víš, avšak je to víra, která dává myšlence sílu proměnit se v skutek. Hmotě vciťuje formu. Jste vrtkavá stvoření, byť předmět vaši víry se mění tak snadno jako počasí, nikdy samotná její existence nevymizí. Vede vás, inspiruje k vyšším cílům. Rozdíl mezi námi. Neboť pro nás je víra samotnou podstatou existence. Příčinou i důsledkem všeho." Au! S každym jeho dalšim vysvětlenim se muj bolehlav zhoršuje. ,,Takže, abych to zjednodušil, on byl tak moc přesvědčenej o tom, že mít sex je špatný a pod úroveň až se z něj stala nějaká skutečná zrůda, zatímco ty seš přesvědčenej, že pokud ho zabiješ, bude z tebe to samý a tak to taky bude, protože ste nějaký emzácký kdoví co, který maj moc se stát čimkoliv si zamanou?" Snažim se co nejlíp shrnout. Komu to dává smysl, ať se přihlásí. ,,V zásadě ano," další opatrný přikejvnutí, ,,Nerozumím pojmu emzácký, pokud to má být označením pro vyšší bytost s prakticky neomezenou mocí v porovnání s vašimi schopnostmi, tak ano," potvrdí docela vážně. Ani sval, co by se mu pohnul a naznačil, že si dělá srandu. Je toho právě tak dost a muj mozek se chystá explodovat přetíženim. ,,Oddechovej čas," zagestikuluju, ,,dokončíme to zejtra," skoro zakňučim. Zabořim se do sedačky s hlavou nazad, mít otevřený oči, čuměl bych do stropu, ale bojim se, že i ta nažloutlá, místama popraskaná plocha by obsahovala moc informací. Prostě jenom existuju. Uvědomuju si, že dřív nebo pozdějš, radši dřív, bych měl svojí existenci přesunout jinam, ale momentálně by to vyžadovalo moc velký úsilí a riskoval bych opětovnej střet se svojí nereálnou realitou. Ten mě brzo čeká tak jako tak. Pohyb zaznamenám až v podobě otření se po obou stranách mejch stehen. ,,Co si myslíš, že děláš?" oči otevřu právě tak včas, abych stihnul zachytit Pacháčovy dlaně do svejch, důrazně je sevřít a stlačit dolu předtim, než by se mě stačil dotknout, jakože to bylo přesně to, o co se pokoušel. ,,Nabídnul sem ti, že tu můžeš zůstat, ale to je tak všechno," odmítnu, co se zdá zřejmý z pohledu, že Pracháč prakticky sedí obkročmo na mym klíně. Rty lehce pootevřený, ve tváři vepsanej zmatek, kterej rychle přejde v něco jinýho. ,,Jen se ti snažím pomoci, tvrdohlavý paličáku," podráždění v hlase, snaží se osvobodit z mýho držení. Nechám ho, protože držet se za ruce v týhle situaci není to nejlepší. Stačí, že mít zase tak blízko jeho pružný štíhlý tělo, vysílá mýmu kámošovi tam dole nevhodný signály. ,,Tahle část mezi náma už skončila," někde v sobě najdu dost síly znít dostatečně rozhodně. Přeci jenom odmítat sex je pro mě dost nový. Pracháč zase tak zvědavě nakloní hlavu k jednomu rameni, obočí semknutý v mírnym zamračení: ,,Máš strach?" Momentálně nejsem ve stavu, abych určil, jestli je to jenom jeho taktika nebo se vážně zajímá. ,,Proč bych měl mít? Kvůli tomu, že když ses mě naposled dotknul, snažil ses mě razantně odnaučit zlozvyku dejchat nebo od tý doby, co se mě dotknul tvuj kumpán, mám pár kostí v těle pomíchanejch a přetrvávající pocit, že se mě snažil ugrilovat zaživa zevnitř?" Není to přiznání mojí slabosti, protože do týhle chvíle veškerý moje projevy nepohodlí by se dali vyložit jenom jako následek permanentní masáže mýho mozku nesmyslama z Pracháčovy strany. ,,Určitě nemám strach, protože strach a prachy jsou dvě věci, který sem nikdy neměl a ty bys tu nebyl, pokud by tomu bylo jinak," ku podivu tohle moje prohlášení je dost upřímný, protože musim bejt asi vážně cvok bez špetky pudu sebezáchovy, když po tomhle všem mi cejtit strach ani nepřišlo na mysl. Nezdá se, že bych ho mohl oblbnout nebo si je spíš dost dobře vědomej, čeho je jeho bratříček schopnej. Jo, určitě to druhý, soudě podle toho, jak na chvíli závoj hustejch řas překryje ty jeho nádherný oči jakoby v hanbě. ,,Lituji," sotva slyšitelný a v zápětí pokora je pryč. Bez diskuze, frustrovaný povzdechnutí z Pracháčovejch dokonalejch hebkejch narůžovělejch rtů, od kterejch přes všechno svoje přesvědčení, nedokážu odtrhnout pohled. ,,Tvá hlava, chci něco vyzkoušet, nemělo by to být nepříjemné spíš naopak, slibuji." Z jeho hlasu poznám, že k trpělivosti se musí nutit. Svým způsobem je mi to šumák. ,,Zapomeň. Nebudeš na mě zkoušet žádný ty vaše mambo jambo kejkle," rozhodně zamezim jeho dalšímu pokusu se mě dotknout. Jeho zápěstí v sevření mejch prstů působěj tak neuvěřitelně křehce, celý je můžu obemknout, asi bych nevěřil, jaká síla se v nich skrejvá, nepoznat to na vlastní kůži. Bez sebemenší námahy by se mohl osvobodit, jenže to neudělá. ,,Prosím," zdůrazní. Manipulátorskej zmetek, ví jak tohle konkretní slovo od něj, na mě účinkuje. ,,Cokoliv chceš, ale nebude to fungovat," nijak se netající skepsí nakonec povolim. Asi tušim, kam směřuje, když za doprovodu spokojenýho úšklebku, přiloží svoje perfektní štíhlý prsty na oba moje spánky současně. Navzdory svojí výchově, nikdy sem nevěřil na různý alternativní způsoby léčby čehokoliv a teď s tim asi těžko začnu. Na druhou stranu, kdo ví. Třeba vyzkoušet to a zjistit o sobě, že nemá léčivou ani jinou moc, bude ta správná léčba pro Pracháče z bludu, ve kterym evidentně žije. ,,Uvolni se," nařídí měkce. Můžu to udělat. Jenom dotek, jeho od držení plechovky s pivem, ještě chladnějších prstů, je na mojí kůži příjemně uklidňující. Znova zavřu oči, protože sledovat jeho naprosto soustředěnej výraz, je pro mě pravej opak slova uklidňující. To plus teplo zbytku jeho těla a jeho vůně. Všechno o něm, tak blízko. Spíš začínám toužit po jinym druhu uvolnění. Sám se snažim vyčistit svojí hlavu, od všech myšlenek a pravidelně dejchat, tak jako sem to párkrát už bez výsledku zkoušel. Když sem bejval mladší a věřil, že naučit se správně meditovat, by mně mohlo pomoct udržet se dál od problémů. Tentokrát to jde snáz. Ze začátku trochu vnímám pár palců synchronizovaně krouživym pohybem masírující moje obočí, jako by snad Pracháč dokázal zrušit muj bolehlav jenom jemností. Je to přijemný, to přiznávám. Skoro hmatatelně cejtim, jak téměř konstantní pulsování v mojí hlavě slábne. Spíš bledne, by byl ten správnej výraz. Protože všechno kolem mě, ve mně, pomalu přechází z tmy do šedý až naprostý bílý. Ne ten druh oslepující ostrý bělosti, ale příjemná bílá způsobující pocit tepla a klidu po těle. Současně vnímám a zároveň jako bych nevnímal svoje tělo. Zvláštní krajina bez času a prostoru, kde neexistuje nic jinýho než mír a štěstí. Je to dost blízký tomu, co sem si vždycky představoval pod pojmem dosáhnout Zenu. Bod naprostýho blaha, ne toho doprovázenýho sexuální živočišností. Čistá vyrovnanost. Smíření, na kterym ale na rozdíl od mojí předchozí zkušenosti, není nic násilnýho. Ani ne moje občasná maniakální radost, žádná touha po krvi a bolesti. Nic. Všechny ty emoce spojený s vizí zabijení jsou pryč. Žádnej oheň. Jenom pokoj. Ten pocit zůstane, i když si postupně zase začnu uvědomovat realitu kolem sebe. ,,Lepší?" Pracháč nade mnou se spokojeně uculuje, jako by odpověď znal a možná, že i jo. Protože teď sem ochotnej uvěřit. ,,Jo, jak si to udělal?" zeptám se. V náhlý euforii, vtisknu pár polibků do obou jeho dlaní. Možná je to vděčnost. Klidnej a vyrovnanej, jako nikdy v životě. Všechna bolest je pryč, ne jenom ta aktuální z mý hlavy ani pohmožděnýho zbytku těla. Konečně klid. Po všech těch letech. Vim, že je to jenom dočasný, ale ani to nedokáže zabránit tomu, jak moc momentálně volnej si připadám a za to vděčim jemu. ,,Řekl bych, malé emzácké mambo jambo kejkle," v očích mu plápolaj uličnický jiskřičky, ,,Smím teď pokračovat?" zeptá se. Naprosto uličnicky neodolatelnej je i způsob, jakym si mezi zubama skousne spodní ret. Bezeslovně přikývnu, aniž bych si byl pořádně jistej na co vlastně. Dlaně přesunutý na moje tváře, krátký polibky na moje obočí a na čelo, mi trochu napověděj. Pak už mám jistotu, když mě i zrovna tak lehce políbí na pusu a jeho tělo se jedinym plynulým hadím pohybem přemístí do kleku mezi moje nohy. Jeho hbitý ruce téměř okamžitě začnou pracovat na rozepínání mejch kalhot. Oči pevně se vpíjející do mejch. Jediný, co musim udělat je se trochu nadzvednout a usnadnit mu přístup a to taky ochotně udělám. Všechno, co sem si kdy přál, tu mám teď přímo před sebou. Pracháč klečící na podlaze mezi mejma stehnama. Už to samotný stačí, aby muj malej osvobozenej skaut, radostně salutoval v pozoru. Následný sevření v dlani je pak tou správnou kombinací přiměřenýho tlaku spolu s pomalejma pohybama nahoru a dolu, aby malej skaut dost rychle přestal bejt ne tak docela malej a taky dost tvrdej, a já abych veškerý svoje předsevzetí poslal k šípkum. Spodek palce pokusně se pohybující po špičce mýho žaludu a okolo, ze mě vymámí první tekutý důkazy vzrušení. Je znát, že je to všechno čistě metoda pokus a omyl. Další Pracháčovo poprvý, dělající to celý snad ještě víc vzrušující. Jakoby váhavej způsob, jakym si olízne rty, předtim než konečně skloní hlavu a špičku toho svýho brilantního jazyku použije k mámení dalších drobnejch kapek extáze z mýho péra. Nepřeruší náš oční kontakt, ani když jeho jazyk kmitavejma pohybama poškádlí mojí uzdičku a pak dlouhýma tahama začne mapovat strukturu naběhlejch žil. Mučivě pomalu, tam a zpátky jako by to byl ten nejchutnější sladkej pamlsek. Víc než bych se dokázal dlouhodobě udržet při smyslech. Moc málo na to, abych dokázal najít uvolnění. Vpletu prsty do kaštanovejch vlasů, tak jako kolikrát předtim. Mírnym tahem naznačim, co bych si přál. Nic víc není třeba. Ty dokonalý rty stvořený pro opovržlivý úšklebky se s veškerou ochotou a uctivostí obemknou kolem mýho ptáka. Vlhký báječný horko mě skoro celýho pohltí až po kořen. Možná, že první pokus, ale je zatraceně učenlivej, když dělá všechny ty báječný věci, kterýma sem předtim mučil já jeho a ještě něco na víc. Jeho hlava se pravidelně pohybuje v souladu s prací krčních svalů, když se zbavuje přebytečnejch slin a mě tim současně žene blíž k naprostý extázi. Elegantní za všech okolností. Nic míň než plně soustředěnej na svůj úkol. Pohled horkej jako peklo. Jeho oční víčka se začnou neznatelně třepetat a do mixu všech těch báječnejch věcí co dělá, se přidaj vibrace z téměř neslyšitelnýho smyslnýho předení, jako by si celou akci užíval stejně tak jako já. Rychle přišel na kloub celý týhle hře a dává mi dost dobrou šou, když vzhlídne ve stejnej čas jako s obscénně znějícim mlasknutim nechá mýho ptáka v tenkym řetězci slin vyklouznout jenom špičkou spočívající na spodnim rtu. Rudým a naběhlým zneužívánim. Pak mě zase skoro celýho polkne. Vydržim ho to nechat několikrát zopakovat, než se moje sevření v jeho vlasech víc utáhne a já za doprovodu hrdelního zavrčení vyrazim bokama vstříc hrát partii kulečníku s jeho krčníma mandlema a mym tágem ve změti divokejch přírazů. Možná, že do týhle chvíle měl nade mnou kontrolu úplně ve všem, ale teď sem to já. Nechá mě. I když někde v tom dokonalym šílenství zaznamenám několikrát charakteristickej zvuk dávení a jeho nehty se silou zarejvaj do mejch stehen v nelehkym boji o zachování stability pod náporem mojí zběsilý jízdy. Netrvá to dlouho, když moje vnímání veškerýho času a prostoru se smrskne do jedinýho dokonalýho bodu. V poslednim záchvěvu zbytku sebekontroly zastavim, mezi dvěma prstama stisknu kořen svýho péra a zmírnim sevření v Pracháčovejch vlasech, dávajíc mu možnost se odtáhnout nebo aspoň připravit. Jenže on neudělá nic, ve kterym je obsažený všechno. Zrovna jako v krátkym okamžiku, kdy se naše pohledy střetnou, těsně před tim než doslova exploduju do těch jeho dokonalejch úst. Dávka mýho horkýho semene sprchuje jeho mandle a on to všechno bezezbytku polyká, protože mu to patří, zrovna jako on patří mně. Zbavenej vší přetvářky a všech póz. Vždycky sem věřil na jedinou pravdivost sexu a tady v tom prchavym momentu mám veškerou poctivost jeho činů i slov za celou dobu, co se známe. Hladce ho vytáhnu k sobě do klína, znova si přivlastnim jeho rty tentokrát pro vášnivej polibek, při kterym mám možnost ochutnat sebe i jeho v jedný perfektní kombinaci chutí. Bez větší námahy ho v náporu chtíče převalim pod sebe na sedačku. Neschopnej víc držet svoje ruce od jeho těla. Chci ho celýho a všechno o něm. Líbat a lízat jeho delikátní kůži, zatím co moje ruka si užívá teplo spolu s dokonalou pevností jeho břicha v nahodilym hlazení probojovávající si cestu dál na jih k jeho rozkroku. Jenom na chvíli se odtáhnu, ,,Řekl bych, že sem na řadě, zlato," zazubim se. Jenže něco je špatně. Nepřítomnej pohled čokoládovejch hloubek směřuje někam do neznáma a ani jeho klín pod mojí dlaní nevykazuje ani zdaleka tolik nadšení, co by měl. Dost dobrá ledová sprcha zvládající zchladit podstatnou část mýho elánu. ,,Co se děje?" zeptám se. Je to doba než se vrátí zpátky, tam kde byl se svejma myšlenkama, ať už to bylo kdekoliv. ,,Můžeme jen zůstat… takhle," v malátnym pohybu ruky zobrazí nás dva přesně tak jak ležíme bez toho, že bych se ho momentálně pokoušel dotknout. ,,Proč ne? Konec konců to tady nejsem já, kdo zůstane neukojenej," pokoušim se aspoň slovama odlehčit atmosféru, když už její váha má tendenci mě drtit zevnitř a asi ne jedinýho, soudě podle Pracháčova pořád trochu nepřítomnýho výrazu i způsobu jakym pozvolna prstama prohrábne moje vlasy. ,,Toto tělo má mnoho potřeb, prazvláštním řízením ty zvládáš ukojit všechny z nich," pousměje se. Dost určitě kompliment, na kterej momentálně nejsem schopnej adekvátně zareagovat. ,,Dobře, no," řeknu jenom. Moje vyjadřovací schopnosti po orgasmu nebyly nikdy nejlepší a zobrazení zvláštní zranitelnosti, který teď předvádí muj společník je nijak nevylepšuje. Posunu se do pohodlnější pozice pořád v kontaktu s jeho tělem, přitom abych mu dal dost prostoru. V nepřijemnym nastálym tichu zní i zvuk zapínanýho zipu mejch kalhot jako trestuhodně znesvěcující hluk. Pozdějš pak i muj hlas, kterej se záměrně snažim zbavit všech ostrajch hran, zní i tak nepřiměřeně hlasitě. ,,Hej, vrať se ke mně," zkusmo přejedu hřbetama prstů po linii jeho čelisti. V dotýkání určitě problém není, ,,O co jde?" pokračuju, palcem jemně obkroužim jeho spodní ret, protože se to zdá správný a to jediný, co ho drží na hranici mezi mym a tim jeho světem v hlavě. ,,Můžeš mi to říct, víš, protože po tom všem dneska si nemyslim, že bys mohl přijít ještě s něčim divnějšim, co bych nedokázal pochopit," pousměju se. Asi to správný bylo, protože se na mě podívá, o něco přítomněji než před chvilkou, ale pořád tak trochu odtrženej od reality. ,,Možná má pravdu, víš, můj bratr," dodá jako bych to ani nevěděl, ,,Možná již nemám, co bych ztratil v nadcházejícím boji, neboť jsem toho již pozbyl dávno. Patrně v den, kdy my dva jsme se setkali," odmlčí se. Dívá se na mě upřeně jako by hledal pochopení. Možná bych se i cejtil dotčenej, neznít přitom předtim a nevypadat teď tak… zlomeně? Asi pro ten popis ani ve svým slovníku nemám správnej výraz. ,,Myslel sem, žes řikal, že ničeho z toho nelituješ?" zajímám se. Nemůžu si to brát osobně, ne jestli je pravda jenom polovina z těch sraček, ze kterejch oba vzešli. Musim se ptát sám sebe, co krucinál za společnost nutí svoje členy cejtit se špatně o něčem, co je docela přirozený. No dobře, asi to nezní tak cize, že ne? ,,Na tom trvám, nic to však nemění na tom, co to činí ze mne. Stal jsem se slabým, náchylným k požitkům těla, to je fakt, který nepopřu, seč bych se sebevíce snažil. Mimoto, já se nesnažil. Alkohol, jídlo, vítal jsem s nadšením každou neřest, které jsi mne mohl naučit," najednou jeho dlaň na mojí tváři je příjemně uklidňující, rozptylující všechny moje potencionální pochybnosti, ,,Nechci, aby sis myslel, že na něčem z toho máš své zásluhy či vinu. Nedošlo by k tomu, pokud bych k tomu neměl já sám od počátku předpoklady. V tom právě tkví podstata problému. Možná jsem si s ním příliš podobný více než bych si přál připustit. Pobyt s tebou jen uspíšil nevyhnutelné. Skrz své chyby bych dříve či později beztak dospěl ke své vlastní zkáze," zase se tak nějak stáhne do svojí pochmurný nálady. Já vim, že tu popsal jenom zlomek toho, co se v něm odehrává, ale i to málo je něco dost konkrétního s čim se můžu pokusit pracovat. ,,Tak v prvý řadě, možná, že pořád nevim nic o tom, odkud pocházíš, ale v jednom se vyznám dost dobře, a sice v chování hajzlíků různýho druhu. Ze zkušenosti vim, že pokud se tě snažej dostat, nejsnadnější způsob je přes tebe samotnýho. Snaží se tě zmást a valí ti klíny do hlavy, jenom aby si sám o sobě začal pochybovat, a to mi přijde, že je přesně to, o co se snažil. Vyhraje, pokud přistoupíš na tuhle jeho hru. V druhý řadě," zatím vidim jako pokrok, když se napjatá kůže na jeho tvář začne uvolňovat pod dotekem mejch prstů, ,,Ty nejsi nic jako on. Opět platí, že nevim dost o vás, ale vim, jak tyhle věci fungujou u většiny z těch, co znám. Čas od času sejít z cesty svýho přesvědčení může každej," opatrně volim slova, protože neexistuje nic na světě, co by mě mohlo, třebaže aspoň účelově, přimět připustit, že něco z toho co sme spolu dělali, bylo špatný, ,,Rozdíl je v tom jak s tim naložíš. Tam leží hranice mezi dobrym a špatnym. Nejsou to výsledky našich rozhodnutí, který nás formujou, ale to kym sme, ovlivní, jak se s výsledkama našich voleb, třebaže špatnejch, vypořádáme," pozorně se snažim zachytit sebenepatrnější reakci v jeho rysech. Přesto, že se očima vpíjí do mejch, ty jeho pro mě už zase zůstanou nečitelný. ,,Kurva, tohle asi na mě znělo nějak chytře, ale víš, jak to myslim, že jo?" Ošiju se pod tim jeho zkoumavym pohledem, ,,Nemusíš bejt zrůda, pokud se jí nebudeš chtít stát, chápeš, ne?" Ten jeho následnej úsměv, trochu zasněnej, jakoby vážně z jinýho světa, je přesně to, o co sem usiloval. Cennější než možná potencionální vyhlídka na přispění k záchraně toho mýho světa. ,,Domnívám se, že ano, jen si nejsem jist na kolik to bude fungovat pro mne. Stále si příliš mnoho užívám veškerých oplzlých způsobů, jakými se mi snažíš dát najevo, že touha by neměla moc obrátiti mne do skutečného netvora, než aby to bylo blízké tomu, k čemu jsem byl předurčen." Snaží se mi to nejspíš dokázat tim, jak si jedna jeho ruka najde cestu pod lemem mýho trička na břicho. Vzhledem k tomu, že jí tam jen tak nechá, neudělám nic čim bych ho postrčil k dalšímu kroku. ,,Buď bez obav, pokud by ses měl měnit na něco jinýho, než tenhle hřebec v sexy obalu, nedovolim ti to. Pořád tvrdíš, jak sem vyvolenej pro svoje morální kvality, takže bych to asi měl zvládnout, ne?" Pořád je to pro mě dost těžký, abych něco z toho vzal vážně, ale zdá se, že to se teď ode mě ani nečeká, ,,Jen tak pro pořádek, tenhle sexy obal, co mám před sebou, seš to skutečnej ty, že jo? Není to maskování, pod kterym bys měl třeba chapadla a osm očí nebo si neudělal nic tak přes čáru jako čmajznout tělo, stejně jako si to udělal s oblečenim, že ne? Protože víš, i já mám svoje hranice a mít sex s oživlou mrtvolou by bylo dost jistě přes ně," ujišťuju se. Zarážející na tom je, že i když to bylo míněno pro odlehčení, nějak to odráží víc z mejch skutečnejch nejistot než by mělo. Na tom, jak Pracháč nakrčí čelo, prohlíží si mě a hlavně si dá na čas s odpovědí, uklidňujícího taky není nic. Po mučivě dlouhý době se jeho dlaň opět přemístí na mojí tvář, ,,Tak skutečný já, jak jen mohu být," řekne docela vážně. Následnej kontakt jeho rtů s mejma je spíš jenom takový ťuknutí než polibek, ale i to stačí, aby zase o kousek víc povolilo něco uvnitř mě. ,,To je moc dobře, protože mám rád to, co vidim," líbnu ho na oplátku do dlaně. ,,Jenže to není jenom to, že ne?" Nezapomínám. Na lidi v nemocnici ani na ty jeho řeči, co měl o Marii Kláře, že jí nějak přiměl vidět něco, aby jí varoval. Možná by se tim vysvětloval ten její bolehlav. Nemít v živý paměti svůj ještě nedávnej zážitek s následnýma bolestma po jejich vrtání se v mozku, asi bych tomu nepřikládal váhu. A i když pořád nejsem přesvědčenej, kolik je na tom všem pravdy, sice v tom nejsem tak docela kovanej, ale nějakýma paranormálníma schopnostma se snad zabejvá i věda. ,,Tak pozorný, věděl jsem, že budeš, jakmile překonáš svá vlastní omezení," dokázal bych si zvyknout na ten snad uznalej záblesk, co zahlídnu v jeho očích. ,,Abych pravdu řekl, nejsem si zcela jist příčinou," obrátí se ke svý zamyšlenější stránce, obočí smrsknutý k sobě, ,,nicméně zdá se, že určití jedinci - lidé pohybující se na rozhraní života a smrti, mají dar nahlédnout pod povrch zjevného, nezávisle na mé či jejich vůli," pomalá dynamika řeči, jako by to byla i jenom jeho teorie. Možná hezký vědět, že neni vševědoucí. Né, že by to jeho vysvětlení mi dávalo o něco větší smysl. ,,Ta malá v nemocnici, umře? O čem sis s ní vlastně povídal?" Přiznám se, čas od času sem měkota a výjev toho, jak hrdej a vznešenej klesl před malou nemocnou holkou, je asi jeden z důvodů, proč aspoň podvědomě, sem se rozhodl mu dát šanci. ,,Ne nevyhnutelně; na tvou první otázku. Na tu druhou-," to, co se mu rozleje po tváři by se určitě dalo nazvat jako mazanej úsměv, ,,obávám se, že to navždy zůstane mezi mnou a ní, tedy alespoň pokud se nerozhodneš přeptat se jí osobně," nezdá se, že by se o tomhle tématu hodlal dál šířit. Jenže já tomu nemůžu odolat, zrovna jako nemůžu odolat nutkání palcem odstranit poslední zbytky přetrvávajícího napětí z jemný kůže kolem jeho úst. ,,Vidíš, máš v sobě určitě něco dobrýho. Můžeš dělat správný věci, když budeš chtít. Stačí se jenom rozhodnout," určitě ze mě nebude motivační řečník, ne podle toho, jak pochybovačně si mě měří. ,,Vypadalo to, že si jí dal naději a to není zrovna málo. Určitě dobrej začátek a já ti můžu slíbit, že pokud o to budeš stát, budeš mít mojí podporu a nenechám tě padnout na dno, ať už to dno obnáší cokoliv," na rozdíl od mýho předchozího vyhlášení, tohle je míněný naprosto vážně. Možná kvůli tomu, že tomu věřit chci. Možná kvůli tomu, že prostě nerad prohrávám. ,,Bereš?" Chvíli se neděje nic, ticho vyplňuje jenom hučení elektroniky z mojí domácnosti. Pak najednou Pracháč vydá jenom něco jako souhlasný zamručení a já se octnu sevřenej mezi jeho překvapivě silnejma rukama kolem mýho pasu s jeho tváří zabořenou v mojí hrudi. Počinek, co mi obrazně i doslovně na chvíli vyrazí dech. Slyšim ho mumlat něco, co až podezřele zní jako "Pošetilý arogantní smrtelník." Ale nemůžu si tim bejt jistej a taky kdo by se o to zajímal, když se můžu tváří i nosem třít o jeho skráň a inhalovat tu jeho skvělou vůni. Nikdy sem nebyl nic jako osoba pro mazlení, ale můžu s klidem říct, že tohle je fajn. ,,Tak chapadla a osm očí, hm?" odtáhne se a mně se dík tomu naskytne výhled na jedno jeho obočí vyklenutý v otázce spolu s pobavenym úšklebkem na rtech. ,,No jó," přikejvnu a dlouze zatáhnu snad pro dodání víc vážnosti, když se snažim působit seriozně. ,,Budu hádat, tam u vás filmy nemáte, co?" Nějak i čekám zamítavý zavrtění hlavou, jakýho se mi i dostane. ,,A poflakování se před bednou spolu se spoustou piva a pizzy ti taky nic neřiká?" Další zavrtění plus Pracháčův darebně skousnutej spodní ret v zubech, protože tady oba víme, že pár večerů s pizzou a pivem jsme už absolvovali. Pravda, ne v týhle kombinaci. ,,To je ovšem zásadní chyba. My lidi sme docela kreativní, co se představ o jinejch druzích týče, " nasadim zase vážněj tón, kterej je čim dál tim těžší si udržet. ,,Dej mi chvilku a napravíme to. Máš hlad?" líbnu ho na nos. Dost neochotně ho nechám samotnýho na sedačce během toho, co zamířim lovit do svojí skromný sbírky videokazet s béčkovejma hororama a zařídit odsouhlasenou dodávku pizzy. Nemám páru, odkud se vzal muj elán ani kam zmizely veškerý následky bitky i popíjení, ale fakt je, že se cejtim naprosto skvěle. Tak skvěle, že když je všechno hotový, hodim po zádech přesně vyměřenýho frajerskýho flopa s přistánim těsně vedle Pracháče, kterejžto si mě hnedka přitáhne k pěkně žhavýmu polibku. ,,Budu to brát tak, že se ti po mně stejskalo," zazubim se, když se od sebe konečně na chvilku odlepíme. ,,Nepopsatelně," napodobí muj úsměv. I když ta jeho verze je pochopitelně víc distingovaná a taky jí vyšperkuje o názornou ukázku v podobě toho, že se svejma dlouhejma nohama nějak celej zamotá do mejch na znamení, že hned tak brzo mě nikam jinam pustit nehodlá. Určitě ne do tý doby než nám přivezou pizzu a já budu muset jít otevřít. Pokud se o tohle jedná, myslim, že i s tim dokážu žít. ,,Když už je tu řeč o tom stejskání a chybění, takhle čirou náhodou, nemáš ponětí o tom, kde by mohl bejt Peterson?" Asi by mě mělo děsit, že přesně tak bezděčně jako ta otázka byla podaná sem jí i vnitřně vnímal. Jenže neděsí. Pracháč se moc mejlí, když mě staví na piedestal. Já nejsem dobrej člověk. Určitě ne v tom klasickym pojetí. ,,Peterson, muž ctící světský zákon nikolivěk lidský," ve svým pokusu o ujištění celkem trefně vystihne podstatu toho knechta. Nemyslel sem si, že to může bejt možný, jenže tahle jeho poznámka způsobí, že moje vnitřní zvíře znovu nadšeně zavyje. ,,To je přesně on, brácho," prstem dvakrát ťuknu z boku na Pracháčův nos. Neverbální gesto, co asi sice nepochopí, zvlášť když sem ho použil jinak, čistě jenom z chuti se ho dotknout, nicméně aspoň obsah sdělení zůstal. ,,Postrádal bys jej?" zeptá se. Obočí svraštělý zamračenim. ,,Um, ani ne. Ale znám jednu celkem príma buchtu, která se pro něj trápí, neptej se mě proč," neodpustim si, ,,ale asi by možná bylo fajn ho pro ní najít, pokud možno živýho," zadám požadavek, a asi bych nemohl znít míň nezúčastněně a ještě míň bez zájmu se cejtit.




 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lord |W|erů :D Lord |W|erů :D | Web | 5. října 2015 v 13:04 | Reagovat

Haha! První! (I když jsem to ještě nečetla! :DD Jsem teď už 16 kapitoly. Ale už jen ten pocit, že prostě PRVNÍ! :-D)

2 Lord |W|erů :D Lord |W|erů :D | Web | 5. října 2015 v 18:24 | Reagovat

Ani netušíš, jak Springerovi tu jeho sexy kundu (omlouvám se za výraz) závidím. Mít takovou doma, tak ani nevylezem ven. Jsem ráda, že se to mezi nimi urovnalo! *3* Pan P je děsně rozkošný, jak neumí říct věci přímo. Ale to by pak nebyl on, že?
Vlastně, zajímalo by mě jeho pravé jméno, řekneš nám ho vůbec?
Nejvíc mě pobavilo toto "Už to samotný stačí, aby muj malej osvobozenej skaut, radostně salutoval v pozoru.". Myslela jsem, že odumřu. Haha.
Hej, úplně je mi líto, že zahle povídku za chvíli skončí. (Doufám, že bude ještě tak nějakých sto, dvěstě kapitol. Chápeš, ne?)
Doufám, že Petersona najdou někde tuhýho, protože je vážně otravný. Sice by mi bylo líto Almy. Je to ve jménu jejího dobra, aby se toho vola zbavila.
Vážně tě nesnáším. Tvoje povídky ve mě vždycky zanechají tunu emocí. Jdu je vstřebat.
Díky za ultramegamaxiextrémně úžasnou kapitolu. Těším se na další.^^

3 Fénix Fénix | 5. října 2015 v 19:03 | Reagovat

[1]:,[2]: Sáfriš, to jsou fofry, toto. O_O
Si to dovedu představit, jenže se obávám, že Springer ani nedá ani nepůjčí. Zmetek jeden. :-? Pan P. je taky zmetek, jen tak mimochodem. Proč by říkal věci přímo, když je větší zábava sledovat smrtelníky jeho ložnicového/obývákového/kuchyňského/ co já vím kde všude to dělali- partnera nevyjímaje snažit se ho rozšifrovat. :-D
Úplně po pravdě nemám ještě ponětí, jestli to jeho pravé jméno z něj vymáčkneme. :-?
To víš, skauti, to asi bude ještě ten dozvuk léta a táborničení jinak si to vyložit neumím. :-D Fajn, že pobavil.:-D
Žel, konec povídky je nevyhnutelný. Trvat Springerovi rozlousknutí případu ještě o něco déle nejpíš by to vedlo k pochybám o jeho mentální způsobilosti. :-D Pravděpodobně by měl být ještě nějaký bonus určitě. ;-)
Alma by se ze ztráty té své životní lásky asi časem vykřesala, však on by ji Springer jako správný gentleman určitě byl nápomocen. :-D
Oh, děkuji. Miluji, když lidé píší, že mě nesnáší. To je to nejvyšší ocenění. :-)Další kapitolu mám již rozpracovanou, tak snad bude i brzy. 8-)

4 Kim Lula Kim Lula | Web | 5. října 2015 v 23:02 | Reagovat

Hej, toto se mi líbí, přečíst si díl(y) s tím, že druhý den tady najdu další. Velmi rychle bych si na toto zvykla (každopádně chápu, že to není možné, haha). Nu, ale teď trochu polevím v mých pokusech tvářit se, že se umím vyjadřovat smysluplně a inteligentně a na okamžik se přepičím do mojeho běžného módu, kterým obvykle reaguju.

Ehm.

ASJHBDBFSDBGSBDJGBSHJ!!! JEŽIŠI KRISTE CO TO BYLO MALÉ V EMOKOUTKU ČIČI DAJ MI TO KDE TO MOŽEM KUPIT JA TO CHCEM POMATLAT JEŽÍŠI MARIJÁ MALÉ ROZKOŠNÉ TO TAM SMUTNĚ HAČÁ JÁ TO CHCEM POMATLAT KUP MI TO DONES MI TO JÁ SI TO HAČÁM NA KLÍN A BUDU TO ŇUŇAT A PONATAHUJU TOMU TVÁŘE A SDJHBFSJDBFBSDBGSDHHJSDGBHJ!!!

Uhm. Okej. To bychom měli.

Ale jako, vážně. Tato stránka Andílka je naprosto neskutečně dokonalá a mně se takhle velmi velmi líbí a jak sis asi všimla - sem z něj vpiči jak sáňky v létě. A dneska ani nemám bolehlav. Ani neusínám. Půl litru černého čaje (silného, že by zabil koňa a srdce mi asi za chvíli vyletí, ale... funguje to, jsem vzhůru...) dělá svoje. Inu ale musím ještě dočíst povinnou literaturu (protože vždycky dám přednost povídkám...), takže padám. Budu se velmi těšit na další kapitolu.

5 Fénix Fénix | 6. října 2015 v 10:04 | Reagovat

Mně by se líbilo psát aby se dali takové požadavky splňovat. :-D No, spokojím se i s dobou dodávky kratší než měsíc, jak se to tu stalo zvykem. ;-)

:D Těší mne, že se Andílek líbil, ovšem obávám se, že Springer by ho vážně nedal, asi si tím svým projevem vysloužil statut osobního majetku. :-D Sorry, no. :-x
Chlapec pochopil, že pokud něco chce, musí přehodnotit své chování, což je pokrok. Teď jen aby mu to vydrželo. :-?
Tédy na noc se ještě bavit povinnou četbou, to ti vážně nezávidím. Doufám, že tě moc neumořila. :-)
Jo, na pokračování se už maká. 8-)

6 Lord |W|erů Lord |W|erů | Web | 6. října 2015 v 11:42 | Reagovat

[3]: Tak já nepotřebuju přímo jeho, ale bohatě by stačilo, kdyby se naklonoval. Myslíš, že by to pan S dovolil? >,<
Pan P má v sobě na 200% ukrytého Zmijozela (vlastně ani nevím, proč to sem tahám - nejspíš síla zvyku). Možná proto ho tak všichni zbožňujeme (nepočítaje to, že je to sexuální maniak, sexouš, um, um!).
Tak přece Springer mu nemůže říkat Pracháč napořád, ne? (Pokud teda jeden z nich neumře, jakožto neumře, protože to bys neudělala.) I když to má samozřejmě své kouzlo. Ale třeba by ses o jeho jménu mohla zmínit v úple poslední kapitole. Co? CO?! *Zbožně kouká!* :DD I když "Kedlubnička" není špatné oslovení. :-D
No, to máš asi pravdu. Springer je i přes tu svou drsňáckou skořápku děsnej měkota. A předpokládám, že pan P by jistě použil svůj šarm. Což mi připomíná, že by mě zajímalo, co si
šeptal s tou dívkou v té nemocnici. *3*

Mimoto, měla bych na tebe jednu prosbu a doufám, že je splnitelná. Na flashce sem měla uložený tvoje povídky. Žel, smazaly se mi data. *Brečí!* Některé mám zálohované, ale například Čest šampiónů a jeho druhou sérii (i když vím, že není dokončená) nemám. Nemohla bys mi to prosím poslat na Skypu? Nebo mailem, jak by ti to víc vyhovovalo. Teda, pokud je to možné. Toužím si zavzpomínat na staré časy. T_T Hah, kdo by řekl, že to brzo budou dva roky, kdy vyšla poslední kapitola Čest Šampiónů. *Ztracená v sentimentalitě!*

7 Fénix Fénix | 6. října 2015 v 12:24 | Reagovat

[6]:Proti klonování by pravděpodobně pan S. nic neměl. Hm, vlastně asi by toho uměl i vhodně využít/zneužít. Ale obávám se, že nadřízení pana P. by s tím mohli mít docela problém. Jenom takové drobnosti jako zkáza světa a tak. :-D
Možná si ti arogantní zmetci můžou být v něčem podobní ovšem ze své podstaty by příliš zmijozelský být neměl pokud myslíme ty samé charakterové rysy. A naše společnost může vydat glejt, že v sobě nikdy žádného Zmijozela neměl někde na jeho těle byl i oficiální punc nedotčenosti než ho dostal do pazour náš detektiv. :-D (Pardon, mám horečku a zvrhle mi hrabe) :D
Pokud jde o Springera, ten se klidně spokojí s tím říkat mu jakkoliv, ale já o tom popřemýšlím, jestli se k tomu alespoň v té poslední kapitole dostanou. Protože on samozřejmě jméno má a jak to bylo v původním plánu tak už tam zaznít  dávno mělo, jen by to asi bylo příliš zavádějící. ;-)
Jako že na Almu? Pan P. by na ni šarmem neplýtval poněvadž upřímně řečeno, většinu lidí má na háku. Má svá osobní kritéria podle kterých je milý k určitým lidem a ona to není určitě. Vlastně ani ona do té skupiny nechce patřit. Věř mi. :-D Na druhou stranu, když už někdo do té skupiny patří, tak k němu umí být i loajalní, takže co bylo mezi ním a dívenkou se nedozvíme. ;-)

No, se staršími pracemi bude poněkud potíž neboť za tu dobu bylo nutné dvakrát vyměnit pc a tyto existují na jednom ze starých disků. Netuším, jestli by bylo možné je převést sem, tuto povídku mi musel zpřístupnit technik. Současný počítač si nějak nerozumí s těmi programy ve kterých byly psány. Můžu se pokusit, ale neslibuji kdy ani jestli to půjde. :-(
Dva roky? Vážně? No čas pěně letí. :-?

8 katka katka | 6. října 2015 v 17:34 | Reagovat

Tedy vypadalo to že to bude až do konce pro oba den utopený v chlastu ale  je dobré umět všelijaký kejkle , byla by z toho pro pracháče dobrá živnost kdyby zůstal , mohl by léčit migrény a dál okupovat postel jednoho super detektiva děkuji a taky bych ráda četla i jiné tvé povídky :-D

9 Fénix Fénix | 6. října 2015 v 19:57 | Reagovat

Na to v tom umí oba dva až příliš dobře plavat aby se neutopili i bez použití kejklů. ;-) 8-) No, když já si nějak Pracháče dost dobře v roli lidového léčitele představit neumím. Problém je v tom slově lidový. On lidi až na přítomné vyjimky, nějak zvlášť stále ještě nemusí. :-D A pro ty zmíněné tuším, že bude zdravější pro příště se vyhnout rizikovému chování migrény působícímu. ;-)Osud ostatních povídek je zatím v propadlišti dějin a harddisků. Opravdu momentálně nemám ponětí, jak to bude dál. :-(

10 Miki Miki | 8. října 2015 v 10:02 | Reagovat

Díky za kapitolku, tak rychle jsem ji nečekala a trošku ji propásla. :-( Ne že bych po jejím přečtení byla chytřejší. Ale to možná nebude tak úplně tvoje chyba. O_O No uvidíme jak dál.
A taky bych se přimlouvala za starší povídky. Líbí se mi jak píšeš. :-)

11 Fénix Fénix | 8. října 2015 v 17:18 | Reagovat

Snažím se, trochu zvýšit tempo, když to jde. takže tomu rozumím, když to čtenáře zaskočí. 8-)Některé nejasnosti se ještě budu snažit vysvětlit, ono z toho tajemného pána něco kloudného vyrazit je docela těžké. :-D Pokud jsou tu nějaké konkretní záležitosti, beru připomínky. ;-)  8-)Velmi děkuji. Uvidím, co s tím půjde udělat. :-)

12 Jana Jana | 9. října 2015 v 15:17 | Reagovat

Mně se tahle poloha Andílka taky moc líbí. Je jako dáma v nesnázích.
Na to Springer slyší. :-)
Na druhou stranu bude ale Andílek pěkně vychcanej. Udělá smutný oči a ví, že Pan všechnozvládnu a všempomůžu neodolá.
Ale ta jejich romantická chvilka neměla chybu. :-)
Já se u ní tlemila jak puberťačka při prvním sledování porna. :-)

Bylo nám potvrzeno to, co jsme vlastně tušili, ale když to máme takto bílý na černým jsme hned klidnější. Teda aspoň já.
Nemusím se bát, že jsem úplně zešílela. :-)

13 Fénix Fénix | 9. října 2015 v 15:47 | Reagovat

[12]:Děkuji. A to bylo z mé strany klepáního se, jak ten jeho drobný obrat přijmete. :-)
Třeba je mu to opravdu jen jedno. Kdo ví. V tomto ohledu mu ani já do hlavy nevidím. :-D Ale je pravda, že na Springera to účinkuje spolehlivě. :-D
Chvilku si oba zasloužili a vy asi také. Se nějaký čas k něčemu zase nedostanou. ;-)
No, někdy to s těmi vnímavými lidmi není snadné. Teď ještě o tom přesvědčit detektiva. 8-)

14 ell ell | 14. října 2015 v 21:06 | Reagovat

Ty brďo, tak teď spíš vidím "Pivrnce" :-D, jestli ho pošleš do postele "jenom" ve fuseklích, tak má představivost je v troskách O_O
Tak přihazuji do talonu Highlandera - být stále mlááád :-D  :-D
Přiznávám, že dost často nestíhám myšlenkové pochody p. Tajemného a Springer to svým shrnutím moc nevylepšil. Suma-sumárum nestíhám tvým myšlenkám, ale snažím se :-?
Nikdy neříkej nikdy, Springer potřebuje utěšit, uvolnit, safryš nebraň mu :-P, chudáček malej. Přetíženej.
Tógy i havajské sukénky byly servány a rozcupovány prostým chtíčem. Svojí péčí ho měl přivést do stavu něžné blaženosti :-D :-? a zatím probudil něžného barbara, jen tak dál ;-)
Já bych s tím sebemrskačstvím počkala, nasycena přeci musí být nejen duše, ale i tělo ;-)
:-D  :-D chapadla a zelený tykadla mě taky napadly, sexymarťan jo, šváb ne.
Chobotnička, nakonec je to chobotnička, a umě omotaná okolo Springera :-D

15 Fénix Fénix | 14. října 2015 v 22:28 | Reagovat

Tak to nevím, co s tvou představivostí udělá, jak oba tu noc skončili. :D Co na to říct? Jsou příliš zmožení. :D Mimochodem s Pivrncem by mnoho společného našel spíše Springer. ;-)  :-D
Mno nevím, můžeme ho zkusit dekapitovat, co to s ním udělá. ;-)  :-D
Budu doufat, že to s nimi bude čím dále tím více srozumitelnější, ono to dá práci nevykacat toho příliš najednou až někdy nevykecají nic. :-D
Asi by to chtělo více než jedno sezení toho rapla zpacifikovat do stavu úplné duševní vyrovnanosti. Alespoň začátek. :-D
Stvoření tajemné má poněkud jiné priority a je spíš na to duševno než tělesno, tak mu to i snad stačilo. :-?
Nó já nevím, dlouhá životnost, vysoká odolnost... vážně by to nemohl být intergalaktický šváb? Sexy intergalaktický šváb. :-D Ačkoliv Chobotniččí přítulnost k určitým detektivum to on má určitě. :-)

16 ell ell | 15. října 2015 v 18:00 | Reagovat

Jop, toho Pivrnce jsem myslela na Springera, u pana Tajemného mi toto přirovnání naprosto nepřišlo na mysl :-D, toho mám za elegána v každém okamžiku takovej otisk Špačka :-D
Šváb by to opravdu být nemohl - na to mám v paměti švába, který se dere z kůže jakéhosi amerického křoupy :-?
Noc je tedy ještě mladá. Mám se bát v jakém rozpoložení se setkají u ranní kávy? :-?

17 Fénix Fénix | 15. října 2015 v 18:32 | Reagovat

:-D Tak to jo. Pak to sedí. Přesný Pivrnec i když takový teřich tedy zatím nemá, vlasů má více a do pruhovaného trika by se mi ho asi taky dostat nepovedlo. :-D Tajemný by příliš "špačkovitý" ani být neměl. Rozdíl v užívání všeobecně uznávaných konvencí a jeho přirozeností je trochu vodítko k jeho totožnosti. :-? :-D Nic méně ano, vypadá dobře za všech okolností. 8-)  :-D Heh! Fascinující jak známe ty samé filmy a seriály poněvadž ano, přesně tento šváb mne napadl též a tuším, že to není první shoda. :-D Né tak takový opravdu není. :D
Jestli se bát to netuším, záleží na indexu subjektivního estetického cítění a zkušenostech. ;-)  :-D

18 ell ell | 16. října 2015 v 19:27 | Reagovat

Řekněme, že to jsou notoricky známé filmy. Upřímě - jsem přehlcena. A tak zůstávám u těch starých klasik (když už se mám na něco dívat) a vracím se ke knize ;-)

19 Fénix Fénix | 16. října 2015 v 20:50 | Reagovat

Jo, jo. Není na léty prověřenou klasiku. 8-) Kruciš, nikdy mě nenapadlo, že MIB budu za letitou klasiku považovat. :-? Ten čas letí. :-D Příliš nemám jistotu, že z těch současných filmů za osmnáct let si někdo takhle bude něco pamatovat, aby stačilo zmínit švába a všichni vědí. :-D

20 Sisi/ctenar Sisi/ctenar | 24. října 2015 v 13:57 | Reagovat

je to BOŽÍ !XDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD :-D  :-D  :-D

21 Fénix Fénix | 24. října 2015 v 21:08 | Reagovat

[20]: Díky. Snažím se. :-D  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.