Žárem temnoty- 19. kapitola B.

20. září 2015 v 16:29 | Fénix |  Žárem temnoty
Dokončení.

Pokud se chystám vypravit na takovou extra cestu, rozhodně ne bez svý Becci. Jasně, nebyla zrovna nejefektivnější v poslední době, takže bych se na ní klidně mohl vyžvejknout a ušetřit si tim nějaký trable na víc, ale prostě jí chci zpátky už jenom proto, že je moje. Nemívám ve zvyku nechávat svoje věci v nepovolanejch rukách. Takže všechno to lepší, co ze mě dělá pomyšlení na mladou ženu, příliš dobrou pro mě, pohřbim hluboko v sobě. Místo toho nechám na povrch vystoupit cynika schopnýho s nemilosrdnou přesností verbálně kopat do všeho a všech, kdo mu přijdou do cesty. Obě stránky jsou mojí součástí. Vždycky na hraně. ,,Zdravíčko, šéfe," v oslovení není ani špetka respektu, ,,Já, vy, tahle kancelář... tolik vzpomínek. Jako za starejch časů. Neřikejte, že se vám po nich nestejská. Musí jinak bych tu nebyl," polknu příval žluči, kterej se mi dere do krku při vzpomínce na den, kdy sem tu byl naposledy. Hořkost porážky se těžko smejvá, jedno jak moc sem se o to prostřednictvim litrů a litrů chlastu, snažil. S každou další vypitou lahví zabředal hloubějš do propasti doživotně ztroskotanecký existence bez zpáteční jízdenky. Pokud může mít kancl vypovídající hodnotu o člověku, tenhle je strohej, jenom s nejnutnějšim vybavenim, až na podezřele svěží fíkus v rohu. Pohodlně vypadající kožený křeslo náčelníka-momentálně obsazený zmíněnym vymračujícim se odtyčnym, stůl a před nim dvě míň pohodlný židle pro citýrovaný hříšníky. Něco osobnějšího se nachází až na samym stole. Fotka dvou dětí mínus jejich matka, i když co vim, tak od rozvodu se moc nevídá ani s jednim z nich. Což může mít podíl na tý jeho permanentní vytočenosti. Se kterou dost nekoresponduje další předmět-miniatura Zen zahrádky s pečlivě udržovanýma písečnýma vlnkama a páreček stříbrnejch relaxačních koulí do ruky. Pochybuju, že něco z toho by využíval, spíš opečovávaný narozeninový pozornosti od dětí. Pokračuju dál, připravenej pokud možno vůbec, ho nepustit ke slovu, ,,No, bylo hezký si zavzpomínat. Teď, když dovolíte, vzal bych si svojí Becci a šel," naznačim k pouzdru se zbraní, který mezi tou meditační oázou vypadá dost nepatřičně. Kapitán přes něj obraně položí ruku, asi vypadám, že bych byl schopnej vrhnout se napříč kanclem a vzít si jí násilim. ,,Sedněte si, Springere," druhou rukou naznačí, k prázdný židli, ,,Nepůjdete nikam, dokud mi nevysvětlíte, co měl všechen ten zmatek dneska znamenat." Ne, že bych měl v plánu jeho nabídku/rozkaz přijmout, udělám těch pár kroků, v zdání nenucenosti se opřu předloktíma o opěradlo řečený židle. Tohle vypadá na dlouhej rozhovor a já si nejsem jistej, že bych celou dobu vydržel držet se vzpříma. ,,Proč myslíte, že já bych o tom věděl něco víc než vy? Byl sem jenom ve správnej čas na správnym místě, abych toho kluka zachránil," nadhodim s lehkostí. Slabej pokus i na mě. Kapitán si spolu s dlouhym nádechem krátce stiskne kořen nosu mezi palcem a ukazovákem. Fajn, když bolehlav bude mít i někdo jinej než já. ,,Protože tu umírají mladí muži skoro děti, což vím, že je zatraceně blízko vaší zóně zainteresovanosti než abyste se držel stranou," prohlásí pomalu, jako by s každym slovem sváděl vnitřní boj se svojí vyrovnaností. Zatracenej vnímavej bastard, v duchu zakleju. ,,Možná, že jo," neochotně připustim, ,,Nic to ale nemění na tom, že mám naprostý kulový stejně jako vy," ne, sdělovat svoje nejnovější poznatky o neprůstřelnejch padouchách se super schopnostma ani o záhadnejch informátorech by mi zřejmě neprospělo. ,,To si nemyslím. Pro začátek, byl jste někde, kde jste být neměl a dobře vím, že toho kluka, jste našel také vy. Náhodou. Pak se jen tak z čista jasna zjevíte v nemocnici, další čirou náhodou, a tvrdíte, že jste ho chránil před někým, koho nikdo jiný neviděl a jen a pouze kvůli němu obrátíte celej špitál vzhůru nohama. Nevypadá to pro vás vůbec dobře a doporučoval bych vám začít spolupracovat," ruce nechá volně na desce stolu, prsty propletený do stříšky. Dá mi čas přebrat si, co mi řekl. ,,Já spolupracuju. Muj popis toho zmetka ste dostali hned poprví, co sem na něj narazil. Nemůžu za to, že celý tohle oddělení je banda neschopnejch mrcasů, a ani se všema informacema a vší technikou, jste ho ještě nedokázali najít," zavrčim. Blbej tah nazvat svoje bejvalý kolegy mrcasama, tim spíš před jejich principálem. Kdo by se o to staral. ,,A kde že ho máte vy? Utekl vám. Podle všeho ze střechy, jen tak se vypařil? To vám mám věřit?" hlas drží v sarkasticky klidný rovině, ale koutek náčelníkova oka začne zase pulsovat v tom už dobře známym rytmu. ,,Tim naznačujete co? Že sem nedůvěryhodnej cvok honící se za přeludama? To už tady jednou bylo," odseknu. Celá tahle scéna je mi tak důvěrně povědomá. Nespočítal bych, kolikrát sem stál tady na tom místě a snažil se tady toho dotyčnýho přesvědčit o svojí pravdě, která se nakonec ukázala správnou, ospravedlnit svoje metody. Rozdíl je ten, že tentokrát se o nic z toho nesnažim.,,Hej, šéfe, víte, co je nejlepší na tom, že už tady nedělám? Nemusim tu stát a nechat zpochybňovat svoje postupy ani po sobě nemusim nechat ječet," udělám ten jeden rychlej pohyb a Becci už je zase zpátky v mym držení i s pouzdrem. ,,Pořád tě můžu nechat sebrat. Máš vůbec ponětí, kolik peněz daňový poplatníky bude stát ten tvůj kousek?" řekne klidně, přesto vim, že fasáda sebevědomýho velitele je rozbitá. Jak málo stačilo. ,,Daňový poplatníci? O nic jinýho tady nejde. Nejde o ty kluky, jenom o to jak budete vypadat před veřejností. Drahý hadry, dobrej post, na tom záleží. Už ste dávno zapomněl, co to znamená bejt dobrej polda. Nikdo se pořádně nezajímal o to, co se tu děje, dokud šlo jenom o děti z ulice. Jenomže teď už to ignorovat nemůžete. Město hoří a to není metafora. Máte daleko větší problém, než jestli někdo způsobil planej poplach a přiměl vás zvednout svý líný zadky a něco konečně začít dělat. Takže buď to mě zatkněte za to, že se starám nebo nechte mě dělat mojí práci," je to příliš lákavý říct a já něco podobnýho odkládal moc dlouho. Trvající vztek spolu se zadostiučiněnim se ve mně melou. Už není víc, co bych tu pohledával. ,,Možná, že zapomněl, ale pořád umím poznat, když nějakýho vidím," slova jsou tichý a dost nečekaný, dokonce tak, že mě dokážou zastavit a otočit se zpátky k muži v křesle. ,,Pardon, můžete to zopakovat? Nějak se mi zdálo, že mi nabízíte zpátky muj starej flek?" Obrovská satisfakce, pánové musej bejt asi docela dost v hajzlu, když bych jim byl dobrej. ,,Co teď řeknu je mimo záznam a kdybys to chtěl proti mně použít tak to popřu. Ale teď víc než kdykoliv jindy bych tě potřeboval zpátky. Stále trvám na tom, že jsi naprosto nedisciplinovaný umanutý blázen. Ale možná, že zastavit šílenství může opět jen šílenec. Běž domu, dej se do pořádku a přemýšlej o tom," s benevolencí mi nabízí zpátky muj starej život. Všechno, co sem kdy chtěl. ,,Myslim, že ne," odpovim prostě. Co je na tom nejlepší, že i vážně to myslim. Křivda, užírající mě zevnitř dlouho dobu, je pryč. Nikdy sem si nebyl jistější, že to co dělám je správný. ,,Kdyby tě to zajímalo, tak toho kluka převezli do jiný nemocnice a zdá se, že se pomalu začíná probírat." Tentokrát už se neotočim, za hozenou kostí. Nechám za sebou zjevně zdrcenýho kapitána i svůj starej život, tentokrát s definitivní platností a bez výčitek. Možná, že už sem se vážně definitivně zcvoknul. Neřiká se snad, že to se člověku uleví? Jo, a přesně tak se cejtim. Jako by mi z hrbu spadl obrovskej balvan. Možná, že je to předzvěst konce, protože všechny volný kousky do sebe začali zapadat. A jako bonus, Miki bude možná v pořádku. Sice nevim jak a proč zrovna teď, ale není to zas tak důležitý.
***ooo***

Tvrdá šupa do mý hrudi, mě z oblačnejch výšin, snese zpátky do drsný reality. Reflexivně obemknu ruku, kolem původce respektive původkyně nárazu, abych jí stabilizoval. Pak až se podívám. Alma. Brejle nakřivo, pár uvolněnejch pramenů z jindy vzorně upravenýho drdolu. ,,Slyšela, jsem, že tu jsi, bála jsem se, že tě nezastihnu," vychrlí zadejchaně, hned si upraví skla, ,,Erik zmizel. Musíš ho najít," přímo k věci jako vždy. První část mě nepřekvapí a ta druhá zahraje na mojí ošklivou stránku: ,,Dívala ses pod skříň? Nikdy nevíš, kam tyhle krysy zalezou," suše doporučim. Jo, dneska sem vážně ve formě. ,,To není legrační," popotáhne. Pořád je více méně v mym náručí. Za tlustejma čočkama se jí začínaj třpytit slzy. ,,Fajn, kotě, co kdybys mi řekla, co se stalo a kdys ho viděla naposledy?" zeptám se jemnějš. Umlčim svýho netvora tlemícího se ironii, že já bych jí měl pomáhat hledat jejího šamstra, kterej byl čirou náhodou ke mně vždycky kretén. Vlastně je mi v zásadě docela putna, co se s Petersonem stalo. Pokud vážně zradil a něco se zvrtlo, bude už touhle dobou dávno za kopečkama nebo pod drnem. Na druhou stranu, ženská v nouzi třeba že Alma, to je jiná. ,,To ráno, když byl v televizi, byli jsme pak domluvení, že spolu půjdem na snídani, ale už se neukázal," oznámí mi mezi popotahovánim vzlyků. ,,U sebe doma?" Nejednodušší řešení bejvaj často ty nejsprávnější, jenže tohle asi nebude ten případ. Slabě zavrtí hlavou. ,,Z-zkoušela jsem mu volat, te-telefon má vypnutý... Ty ho musíš najít, prosííím," malejma pěstma s neuvěřitelnou silou sežmoulá moje triko, zaboří obličej do hrudi, látkou začne prosakovat vlhkost slz. ,,On je jediný koho mám," tlumeně zahuhlá prohlášení, který je vážně smutný. Upírat se na takovýho knechta. Výjimečně se vzdám komentáře. ,,Uvidim, co se s tim dá dělat," místo toho slíbim neurčitě. Ani tak Peterson není moje priorita číslo jedna a nedá se čekat, že se teď poženu ho hledat. Ostatně ani bych nevěděl kde. ,,Ty se teď musíš uklidnit," se vší opatrností jí od sebe odtáhnu, ,,a zkusit si trochu odpočinout," se zarudlim nosem, zamlženejma upatlanejma sklama a temnejma kruhama rýsujícíma se pod očima, působí vážně zbídačeně. Peterson určitě nestojí za tolik zoufalství a dvě probdělý noci, i to si nechám aspoň pro zatím pro sebe. ,,Můžu ti koupit snídani já a pak tě hodim domu, jestli chceš? Tady bys stejně ničemu neprospěla," rozhlídnu se po opuštěný chodbě. Beztak všichni ostatní už jsou dávno pryč. Přikejvne. ,,Spíš večeři," objeví se záblesk jejího starýho puntičkářskýho já. Rozhodně cesta k lepšímu. ,,Cokoliv řekneš, holka," nehádám se. Možná, že je na čase i s ní uzavřít příměří. Volný konce, pamatujete? Chlap by měl po sobě rozhodně nechat čistej stůl, i co se mezilidskejch vztahů týká. Zvlášť, co se mezilidskejch vztahů týká, když na široširym světě nemá nic jinýho.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 katka katka | 21. září 2015 v 14:20 | Reagovat

no tedy , jak se říká všechny cesty vedou do Říma ale náš p. detektiv je má pěkně trnité a už se bojím pomyslet co za překvápko bude na konci cesty :-D děkuji a kup mu nový acylpyrin :D

2 Fénix Fénix | 21. září 2015 v 20:46 | Reagovat

Tak nějak. Kor, když mu tam nějací zmetci pořád hazejí klacky pod nohy už v průběhu. :-D Springerovi medikamentů netřeba. Má něco lepšího. ;-)

3 Jana Jana | 22. září 2015 v 15:03 | Reagovat

Měla bych mít starost o Petersona? Nemám.
Spíš mi je líto Zlatíčka, protože na něj Springer řval. Ne, že by si to nezasloužil, ale na koťata se neštěká.
Jde vidět, že jsou každý jiného druhu, ale v Jak jsem poznal vaší matku byla švábomyš, takže doufám, že i tihle najdou nakonec společnou řeč. :-)

4 Fénix Fénix | 22. září 2015 v 15:50 | Reagovat

[3]:Možná trochu soucitu? Přeci jen se zatím počítá do počtu těch "dobrých". :-D
Tak Springer se právě nechal slyšet, že na koťata se sice neštěká, ale zato se topí. Takže prý k němu byl ještě laskavý. :-D On je na Zlatíčko asi vážně naštvanej. :-D
:-D Švábomyš? Já ten seriál sice znám, ale švábomyš mi nějak unikla. Jak to vypadalo nebo tedy spíš kdo to s kým měl? :-?
Obávám se, že kombinace těchhle dvou by způsobila vážně už zničení světa. ;-)

5 Jana Jana | 22. září 2015 v 22:33 | Reagovat

[4]: Ne ne, žádný soucit z mé strany nebude. :) Já nevěřím, že by Springer byl schopný utopit nevinný kotě. Pravda, tohle kotě zas tak nevinný nebude, ale pořád ho může potrestat jinak. :) Ke spokojenosti nás všech. :)

Švábomyš se objevila někdy ze začátku první série. Marshall a Lily to jen zahlídli. Potom se ještě objevila v nějaké pozdější sérii v hotelu Arcadia.

6 Fénix Fénix | 23. září 2015 v 5:52 | Reagovat

[5]:Dobře no. Nutit nikoho nemůžu a nebudu, když mi dalo tolik práce celou povídku se snažit všechny přesvědčit aby ho nesnášeli. :-D Chudák, nikdo kdo by mu případně prohodil pár slov nad penálem. A vlastně má Almu, tak ta možná. 8-)
Nevím či utopit. Přidržet pod vodou o něco déle, každopádně. A ano, specielně ne tak nevinný kotě. Potrestat jinak? Třeba opět nasekat na holou? :-? +svatozáž+

Aha. Dík. To muselo vypadat zajímavě. No tak Newyorčani, ti tam vůbec mají věci. :-D Mimochodem to byl skvělý seriál. :-D

7 Jana Jana | 23. září 2015 v 15:09 | Reagovat

[6]: Ano, prosím, nasekat. A rákoskou. A pořádně. Zlatíčko zlobilo, tak si zaslouží trest. :-)

Springer by pro Petersona určitě pár slov našel. Ale Alma by ho za ně nejspíš sežrala zaživa. :-)

Ten seriál byl skvělej, hlavně teda ty první řady. A poslední řada stála za dvě věci.
Ta švábomyš tam pořádně vidět nebyla. Jen ji popisovali. :-)

8 Fénix Fénix | 23. září 2015 v 16:52 | Reagovat

[7]:Sakra, nepokoušej. Už je asi znát, že k tomu trochu ho týrat nemám nikdy daleko. :-D
Tak nějak. Není dokonce vyloučeno, že by ho skopla do jámy za jejím drahým hrdinou. :-D

Souhlas se vším. A tím "rozuzlením" to podle mě zabili úplně. Pravděpodobně to takhle bylo plánované od začátku, ale přišlo mi to divné. :-(

9 Miki Miki | 24. září 2015 v 9:42 | Reagovat

Další dílek, hurá. 8-) Nečekala jsem pokračování tak brzy, když se položila technika a záloha nikde. :-! Znáte někoho, kdo skutečně pravidelně zálohuje? O_O
Nic se nám zatím neřeší a čtenář (alespoň teda já) zůstává nadále v nevědomosti. Nicméně zvědavost je obrovská a pořád tak nějak počítám s udobřením. :-P
Díky moc za kapitolu. :-)

10 Fénix Fénix | 24. září 2015 v 10:13 | Reagovat

[9]:Ona tahle kapitola a velká část té nadcházející již totiž byla hotová. Právě kvůli tomu mi z toho bylo tak na infarkt. :-x Ne, osobně ne. Prý nějací tací vzorní a zodpovědní lidé existují, ale já je neznám. :-D Všechno bude. Hned ten další díl by měl snad do ledas čeho vnést světlo. Ono se totiž na Springera musí pomalu. 8-)
Já děkuji, za komentář. :-)

11 ell ell | 28. září 2015 v 19:33 | Reagovat

Springere, važ si toho, město v zastoupení tě poplácalo po rameni. Jejich pokus využít služby "šílence", který by udělal za ně špinavou práci nevyšel. Bez tak to dopadne, že jí stejně udělá a plácat po rameni se bude město. :-?
??? ten večer měl končit jinak :-! , že mi mé představy nevyjdou jsem tušila, ale toto je přímo výsměch mým představám ???
:-? navíc, Peterson si to teď jistě spokojeně visí někde v chláďáku mezi půlkami prasat a poslouchá bratrské tlachání o budoucnosti lidstva :-D

12 Fénix Fénix | 28. září 2015 v 19:57 | Reagovat

Vždyť on si toho váží. Jak moc, dal jasně najevo. ;-) Tak nějak ta "spravedlnost" funguje i v tomhle smyšleném světě, pokud Springer bude úspěšný, určitě se ochotně najde nějaký zástupce města, který za něj jeho úspěch rád převezme. Pokud nebude úspěšný- nikdo nic neví a Springer je deklarovaný šílenec. 8-) Dobré, ne? :-D
Podotýkám, že večer ještě nekončí, výhoda,když někdo plně využívá 24 hodin dne. ;-)  8-)
:-DJá jen řeknu, že někdy mě moji čtenáři svou intuicí děsí. V dobrém, samozřejmě. ;-)

13 ell ell | 28. září 2015 v 20:44 | Reagovat

Fajné, osušit slzy a hajdy domů, kde o dveře stojí opřený kajícník a Springer už bude natolik zmožen duševně (řekla bych i fyzicky, ale to by mi vyloučilo dění příští), že ho nacpe do kvartýru - obloukem do postele - cestou ho připraví o veškeré oblečení - no a pak už ho bude jen mermomocnit :-?  :-D
Nevím jak je to s mojí intuicí, ale mě zase děsí moje představy :-x :-D

14 Fénix Fénix | 28. září 2015 v 21:00 | Reagovat

[13]:Věci příští, zrovinka tu na nich pracuji. Springer se nezdá vůbec zmožen. Žel také ani příliš nakloněn nastíněnému scénáři. :-D
Intuice je zcela v pořádku a představy též. To přeci není nic na škodu, pokud se někdo vcítí do myšlení sadistického maniaka a konec konců co si budeme povídat, co také s Petersonem jiného, že? ;-)  :-D

15 Kim Lula Kim Lula | Web | 2. října 2015 v 23:52 | Reagovat

Přečíst tři díly (technicky vzato dokonce šest) najednou nejspíš nebyl nejlepší nápad. Myslím, že mé dioptrie se minimálně o polovinu zhoršily a hlava mi třeští jak by mě do ní jebnul kladivem. Ale stálo mi to za to, rozhodně ano, takže si nebudu stěžovat. Špatný nápad to ale byl z důvodu, že mi to celé splynulo a netuším, co patřilo do které kapitoly tak, abych to smysluplně okomentovala. Každopádně se mi líbí, jakým směrem se to ubírá a jsem nadšená z veškerého dění i z postoje Andílka (a velmi se mi líbí ta druhá blond věc, já vždycky tíhla k těm psychopatickým osobám, haha). Velmi se mi líbila scénka v nemocnici, jak do něj vystřílel zásobník a ono si to prostě odkráčelo.  Nedělalo mi problém představit si to, víš, takovým tím stylem, kdy si řekneš "hm, to by byl skvělý film". No, řekla bych toho víc, ale volá mě prášek z kuchyně a aspoň osmihodinový spánek. Takže to uzavřu: budu se těšit na další díl.

16 Fénix Fénix | 3. října 2015 v 0:14 | Reagovat

[15]: Vítaj. Dohánět resty je vždycky náročné. Ale říkám tomu dobré načasování, ještě chvíli a bylo by jich o dva víc. Takhle budeš mít alespoň nějaký čas na rekreaci. :D
Ano, pokud dává člověk přednost psychopatům před slušnými kluky, tak ti dva jsou přesně ti praví. :D
Těší mne, že ta scéna takhle fungovala protože já jakožto filmový maniak si je spíš v hlavě také promítám jako film spíš než je vkládat do slov povídky.
Jak už bylo zmíněno, další díl by měl být do konce víkendu, takže děkuji za pozornost a budu se těšit na příště. 8-)
Přeji úspěšné vzpamatování se do té doby.
P.S.: Klobouk dolu, mě by se to číst najednou nechtělo. :-D

17 Lord |W|erů :D Lord |W|erů :D | Web | 5. října 2015 v 17:03 | Reagovat

Doprdele, dneska je nějaká invaze berušek, nebo co? Každou chvíli mi do pokoje vlítne beruška. Asi cítí to porno v nadcházející kapitole. (Které tam určitě nebude. :D)
Tahle kapitola uspokojila mou duši, protože se Springer konečně vzdal Jenny. Oh. Konečně mu to vmetla do xichtu. (Miluju tě, Jenny. ♥)
Pan P by pěkne potřeboval spravit fasádu. (Nebo alespoň vyšukat prdel. Hoho.) Až mi ho bylo líto, když tam tak osaměle seděl. Taky to cítíš? Tu lásku? Doufám, že spolu budou mít alespoň ještě jeden sex, než jeden z nich umře. Což je mé nehynoucí přání, haha.
Dík za úžasnou kapitolu! Jdu na další! *3*

18 Fénix Fénix | 5. října 2015 v 17:21 | Reagovat

[17]: Koukám, přímo zírám, tu zas někdo aspiruje na titul nejpilnějšího čtenáře, což? O_O Tedy určitě si nestěžuji. :-D
Jo, invaze berušek prý je, tuším, že to někde na netu bylo? :-? Kdo ví, třeba si chtějí taky počíst. I takové Slunéčko sedmitečné má jistě své potřeby. ;-)  8-)
No nevím. Něco mi říká, že Springer není ten model co by se snadno vzdával. Sorry, ale to by nebyl on. :-D Musí stačit, že do konce povídky s ní už nebude prudit. :-D
Ha! Díky. Konečně to někdo vyjádřil přímo. Ono pana P. je někdy vážně dost. Momentálně mám rýmu, takže necítím nic ani lásku. Tu teprv ne.;-)  :-D
Jo možná jo. Či něco sexu blízkého, je ještě na programu. :-D
Není zač. Já děkuji. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.