Žárem temnoty 16. kapitola B.

22. června 2015 v 21:04 | Fénix |  Žárem temnoty
Dokončení.




Když jste policajt s dostatkem volnýho času nebo tak zoufalí, že nevíte kudy kam, dřív či pozdějc vás cesta dovede do archívu nevyřešenejch případů. Je to místo plný beznaděje a selhání. Ať už osobních nebo profesních. Dlouhý regály, v nich existence člověka, směstnaná do velký papírový krabice někdy jenom s datem a číslem beze jména. Patronát tady nad tim má osoba, co navenek působí zdánlivě zaprášeně a omšele, zrovna jako ty bedny. Vlasy neurčitý barvy vyčesaný do sporýho drdolu působícího poněkud starosvětsky, přesto, že v reálu jsme na tom s věkem asi na stejno. Žádný líčidla zakrývající popelavě nezdravej nádech pleti nebo aspoň dodávající přístupnější vzhled tenkejm rtum permanentně staženejch do rovný linky. Uniforma pečlivě zapnutá po nejvrchnější knoflíček. Neustálym topornym drženim těla spíš připomínající kobru připravenou kdykoliv zaútočit než někoho, koho byste chtěli pozvat na skleničku po práci. Ne celkem zlá ženská, jenom svojí zapšklostí a úzkostnym dbanim na pravidla jakýhokoliv druhu, dokáže odradit víc chlapů, než se kterýma by to udělal její zevnějšek. Vlastně sem se přesně hodí a nikdo jinej by tuhle práci s takovou precizností dělat nemohl. V hlavě má každou zdejší položku v regálu a zvládne k ní kdykoliv kohokoliv zanavigovat. ,,Jak si se sem dostal?" od štrikování, nejspíš oblečku pro jednu ze svejch dvanácti koček se kterýma sdílí domácnost, ke mně zvedne přísnej pohled zpoza brejlí se špičatýma obroučkama alá šedesátý léta nebo tak nějak. ,,Že by dveřma?" odtušim s lehkostí, ,,Zdravíčko, Almo, taky tě rád vidim. Je to už nějakou dobu," pokusim se nahodit přátelskej tón. Bezúspěšně. Je chytřejší, než aby zabrala na moje běžný triky a navíc... no my dva sme si, slušně řečeno, nikdy nesedli. ,,Nesnaž se být vtipný, nejde ti to," pěkně mě zmrazí, ,,Žádné Kotě ani Lásko? Žádný úplatek, když po mně něco budeš chtít? Jistě, já přeci za tu námahu nestojím," ironicky odsekne. Dobře, vim přesně, co jí na mně žere a já se nikdy nesnažil její mínění o svojí osobě vylepšit. ,,Fajn, Kotě -ať je po tvym, potřeboval bych jednu takovou malou službičku," rozhodnu se ustoupit a jít rovnou na věc v rámci zjednodušení celýho procesu. Způsob, jakym si mě Alma kriticky změří, nevěstí nic dobrýho. ,,No jistě, s ničím jiným sem nikdo ani nechodí," další ironický odfrknutí, ,,Ovšem službičky," vyslovený se znechucenim, jaký se hned tak neslyší, ,,Tvých obvyklých parametrů neposkytuji a cokoliv dalšího by si jsi mohl přát, nedovolují pravidla. Zákaz vstupu návštěvám a ostatním, mimo osob konajících službu. Číst ještě umíš, doufám?" naznačí k nadpisu z druhý strany dveří. Nepamatuju si, kdy něco s ní šlo lehce, přesto se pokusim udržet spíš přátelskýho ducha. ,,Jak přesně do pravidel zapadaj ruční práce v pracovní době?" nevidim nic závadnýho na tom, trochu jí popíchnout tim správnym směrem. ,,Není to zakázané," odvětí klidně. Zklamání. Dokonce to začne vypadat, že víc nehodlá brát mojí existenci vůbec v patrnost. ,,No tak, jenom jednu drobnost a pak zmizim, slibuju," přiblížim se trochu víc do jejího osobního prostoru. Kobří analogie se projeví v plný síle, protože Alma se nervozně vyšponuje, přesně jak sem čekal. ,,Opakuji, neměl bys tu být. Tak prosím odejdi, než budu muset zavolat Erika, aby ti to vysvětlil. Když už ti uniká význam slova propuštěn,"zaútočí. Ne, že by to mělo požadovanej účinek, protože mi právě spíš nevědomky poskytla dobrou munici. Bez rozpaků, suverénně hodim dřep na okraj jejího, jak jinak než pečlivě vyleštěnýho, stolu. ,,Tak Peterson už je Erik? Uveď mě do obrazu, stalo se to předtim nebo potom, co měl od někoho tak dobrý informace, že se mu díky nim povedlo mě vyštípat?" Zhrzený šedý myši, kterejch si nikdo nevšímá a dostanou se tak všude, bejvaj ty nejnebezpečnější, jenže si nemyslim, že v tomhle případě by to byl důvod její náhlý změny postoje. Randění s kolegou je dost jistě proti pravidlum. ,,Potom," špitne sotva slyšitelně, ,,A nevím, proč zrovna tebe by to mělo zajímat. My dva spolu, jsme v tom měli jasno už dávno předtím," dokončí s většim důrazem. Připomene mi tak důvod, proč mám po stránce avantýr mnohem víc radši chlapy než ženský. Jak vidno tady se do problémů můžu dostat, když se snažim zrovna tak snadno, jako když jsem se o nic nesnažil. ,,Pouč mě, kotě, protože tohle mi moc smysl nedává. Co já s tim mám sakra společnýho? Nikdy sem ti snad ničim neublížil a ani mě nemáš ráda, tak jakou přesně v tom hraju roli? Peterson je hajzl a jenom tě využívá. To jenom tak na okraj," jakoby mimoděk seberu jeden kočičí chlup z těch mnoha na její uniformě. Asi to nebylo to nejchytřejší, co sem mohl říct, protože se ještě víc napne a pak hned znova zaútočí: ,,A jak moc přesně se to liší od toho, co děláš ty? Co dělají všichni ostatní," dodá sotva slyšitelně. ,,Ale ty jsi ze všech nejhorší. Chodil sis tu kolem, na každého si vrhal ty své úsměvy a sexistické přezdívky, jako bys chtěl obtáhnout celou stanici. Na mě ne. Mohl jsi mi dát něčím víc najevo, že jsem pro tebe jen vzduch, nic víc než kus občas užitečného inventáře? Že ti ani nestojím, za tu námahu, něco vymyslet?" Vim, že ta hořkost neni výsledek momentálního rozpoložení a čistě soukromá záležitost nás dvou. K něčemu takovýmu se člověk musí propracovat rokama ignorování. Hádám, že důvod, proč to teď vyplulo na povrch je stejnej, jako u všech ostatních. Všeobecně lidi začínaj bejt šílenější než obvykle. Víc agresivní. Cesta sem byla jako plavat kotlem bublající polívky zuřivosti, hrozící každou chvílí přetéct a smést všechno, co se jí postaví do cesty. ,,Nikdy sem se nesnažil obtáhnout celou stanici. Jsou to jenom přezdívky nic víc, jasný? Protože, Lásko, já se ti ani nikdy nesnažil namluvit něco jinýho. Vždycky si věděla, jak na tom spolu sme, nebo ne? Můžeš to samý říct o něm?" nevim, jestli argumentovat svým nezájmem je ten nejlepší nápad, ale nic lepšího na svojí obhajobu momentálně nemám. ,,Kde bereš tu jistotu, že on to dělá? Protože jsem tak milování nehodná nebo aby se mnou někdo jen ztratil slovo?"ostře vyplyvne, jenom v světle modrejch očích můžu vidět hloubku ublíženosti. ,,Promiň, takhle jsem to vůbec nemyslel. Jenom sem názoru, že máš na víc," omluva mi zabere velkou část zbytku mejch duševních sil. ,,Víc než sem já a zaručeně víc než on. Tak schválně, kolikrát tě vzal někam ven? Kdy naposled jste byli spolu sami třeba u něj doma? Víš vůbec, kde bydlí? Oproti tomu, kolikrát ty si mu s něčim pomohla?" musim si sevřít kořen nosu, abych ulevil bolesti rodící se mi někde za očima. Nějaký drámo je to poslední na co mám náladu. ,,Nebuď hloupý, adresu má přeci v papírech. Mohla bych si ji kdykoliv zjistit, víš? Nic to neznamená. A u mě doma je to útulnější; umí to ocenit. Chová se ke mně hezky, to je důležité a tobě do toho nic není," ohradí se, neochotná se dál víc bavit o svým osobnim životě, ale nějak to zní míň přesvědčeně, než by asi chtěla. ,,Tak proč jsi tu?" s rezignovanym povzdechnutim odloží pletení, aby se mi mohla naplno věnovat. ,,To je konečně ta správná řeč," nefalšovaně se zazubim, předchozí rozhovor stranou, některý lidi si prostě musej čumák nabít sami. Nepomůže ani kdybyste se jim snažili vymluvit díru do hlavy. ,,Pro začátek, by bylo fajn, kdybys mi tady z tý bedny vylovila všechny smrťáky asi tak z doby před měsícem a míň," pokoušim se dát dohromady období, kdy celý to šílenství začalo, pokud je pravdivá aspoň jenom část z mojí teorie. Muselo to mít nějakej zpouštěč. Zkušenost praví, že většina magorů se nerodí, bejvaj tvořený okolnostma. Teď, když konečně mám o co se opřít, chce to najít jenom tu správnou. ,,Nevíš, co po mě chceš. Zabere to příliš mnoho času," Alma skutečně nešťastně zaprotestuje. Přes sklo vyhlídnu do zbytku stanice. Nikdo se sem nehrne ani normálně natož pak, když maj všichni okolo hromadu důležitější práce. ,,To nevadí, máme všechen čas světa," brouknu, spíš vyčerpanej než, že bych se pokoušel vyvolat svý kouzlo, ale účinek to má. Její prsty se s jistotou hbitě rozeběhnou po klávesnici. ,,Pak bych se rád dostal k nějakejm záznamum ohledně Velkýho požáru, šlo by to?" vznesu další požadavek. Zamračí se. ,,To není tak jisté, že tu bude," zjevně nespokojená s mezerou ve svý bezchybný mozkový kartotéce začne zběsile myší překlikávat okna mezi programama v počítači. Chvíli trvá, než se dobere toho správnýho a zanaviguje mě, kam sem potřeboval.
***ooo***
Neni to jenom o Pracháčově nezvyklym zaujetí katastrofou. Velkej požár do dnešních dní patří mezi nevyřešený policejní případy. I když teorií je hodně, žádnou se nepovedlo spolehlivě potvrdit. Jednou z nich tehdy, teda ne tou oficiální, bylo i že to celý byl Boží trest, za lidskou amorálnost k jaký se město blížilo. Kde jenom sem už něco podobnýho o tom, jak je lidstvo zkažený, slyšel? Jasně, je to nesmysl, ale napadá mě pár cvoků, co by s tim souhlasili i teď. Nadpřirozený zásahy stranou. Vzhledem k tomu, kdo do teď zařval... Jo, určitě by se našlo dost lidí, rodinný příslušníky zabitejch nevyjímaje, co by způsob života těch dotyčnejch, shledávali amorálnim. Trochu mi v tom sice hapruje Miki, o němž to vyjma jeho spolužaček- a ty fakt na vraždící maniaky nevypadaly, nikdo nevěděl, ale hádám, že jednu divokou kartu, si můžu dovolit. Takže tady sem. Probírám se stohama svědeckejch výpovědí na zažloutlym papíru. Kontroluju záznamy pozůstalejch po obětech a rodinejch příslušníků přes tři generace. Alma mi je pak pomáhá dohledávat v evidenci obyvatel a AFISu. Hledám jakoukoliv kriminální minulost, těch, co by tak zhruba odpovídali věku mýho pachatele i Pracháče, přesvědčenej, že nějakou spojitost to mít musí. Možná, že kdyby se mi povedlo vyřešit tu záhadu tehdy, přišel bych na kloub i tomu teď. Najít někoho, kdo ztratil nejvíc s mindrákem tak velkym, že by se přenesl i na potomky. Nebo někoho, kdo měl důvod se mstít. Nenávist se z generace na generaci dědí snáz než rodinný stříbro v zazobaný famílii. S tim, že neni ani tak důležitý, co se na stránkách píše jako spíš to, co je tam jenom naznačený mezi řádkama, v podobě klepů a nepodloženejch tvrzení, kterejma se tehdy zas až tak nikdo nezabejval a bohabojnej průměrnej policajt tý doby, by se neodvážil na takovou teorii jenom pomyslet. Měl by mi k tomu bejt nápomocnej muj "současnej" pohled na věc. Když vynechám nejoblíbenější verzi s krávou a lucernou, proč stodola? Dá se tam dělat spousta věcí. Další oblíbená verze- rozhašteřený hazardní hráči. Jenže gamblery tu dneska nikdo nevraždí, že jo? Takže co nám z toho vychází? Mít odlišnou sexuální orientaci, v tý době nebyl žádnej med. No, možná, že Pracháč má pravdu a zas tolik se lidstvo v běhu času nezměnilo. Aspoň, že teď se dík tomu už nedá dostat do krimu. Takovej přístup by mi mohl bejt spíš užitečnej. Najít aspoň zmínku o někom z okolí vybočujícim z tehdejší bigotní normy by nemělo bejt zas tak těžký. Pak najít jeho milence nebo naopak dotyčnýho, kterýmu jeho způsoby, nejvíc lezli krkem. Vysledovat, kdo z další generace je vraždící maniak a jen tak bokem odhalit důvod, proč se mu výhybka šoupla zrovna teď. Brnkačka. Až na to, že nikdo takovej v záznamech neni. Ale znělo to pěkně ne? Dva rozvášnění hřebečci si dávaj tajný dostaveníčko ve stodole, až ta z tý jejich zakázaný vášně vzplane a zničí při tom skoro celý město. A pak dědic někoho, kdo znal pravej důvod, o nějakejch stopadesát let pozdějš, začne napravovat starý křivdy. Skvělá teorie. Jenom krapet přitažená za vlasy. Možná bych se měl vykvajznout na detektivování a dát se radši na psaní šestákovejch románů. Ne, to by asi taky nešlo. Musim mít vážně dost a to nejenom kvůli tomu, jaký šílenosti mi muj ztahanej mozek podsouvá. ,,Ta hlášení jsem ti vytiskla, můžeš si je vzít sebou," Almu zaregistruju, až když mi šoupne další stoh papírů pod čumák. Což vypovídá o aktuálnim poklesu mejch reflexů někam na úroveň Jihoamerický rosničky šoupnutý do mrazáku. Písmo na papíře připomíná změť rozmazanejch klikyháků nedávajících moc smysl. Tři vteřiny od kolapsu. Od toho úplnýho mě zachrání důvěrně známý aroma. Ani sem si nevšiml, kdy se pořádnej hrnek se smrťákem zjevil vedle stohu už probranejch dokumentů. Ale dokáže mi to i v ztrhanejch rysech vykouzlit dost vděčnej úsměv. ,,Děkuju, tohle je teď přesně to co potřebuju," jmu se hned sápat po tý teď v pravdě životadárný tekutině. ,,Příliš si nefandi. Jen bych nerada někomu vysvětlovala, proč mi tu přespávají stroskotanečtí obejdové," Alma mě zpraží víc, než jsou zpražený zrnka kafe v sedlině na dně hrnku. ,,Měl bys už být pryč, než sem někdo přijde," dodá. Nehádám se. Ani mi nedošlo, kolik času sem tu zabil a je vážně zázrak, že mě tu nikdo nevyhmátl. ,,Rozkaz, madam, jen to dorazim a padám," ušklíbnu se přes okraj hrnku. Abych si přitom ještě správně stoupnul do haptáku mi brání lenost a z několika hodinovim sezenim ve stejný pozici zdřevěnělá zadnice. Obávám se, že Alma by to neocenila ani tak. Smysl pro tyhle nesmysli zkrátka nevlastní. Jenom po mně hodí ještě jednim znechucenym pohledem než si to odšumí ze scény. Kofein zabral. Můžu doslova cejtit, jak každej neuron v mym mozku pookřává. Aspoň do tý míry, že se dokážu odplazit zdechnout do pelechu bez toho, že bych cestou zaparkoval i s károu v nějaký výloze. Ještě zběžně projdu hlášení, co mi Alma tak laskavě věnovala. Už na první pohled to nevypadá, že bych tam mohl něco převratnýho objevit. Sjetej milionářskej synek významný famílie, co si šel zaplavat v řece a zřejmě zapomněl, že plavat neumí. Vylovili ho jen tak v trenkách, bez dokladů, řádně uleželýho. Naštěstí ten jeho ksicht předtim ještě v nenafouklý formě zaujímal dost často stránky bulvárů, takže zas tak těžký ho identifikovat nebylo. A taky rodinka se zajímala. A taky všechno následně ututlala anžto tohle nejsou věci, jaký by se běžně do novin dostali. To další je zajímavější. Drogovej dealer odkráglovanej ve starejch dokách- řekněte to třikrát rychle za sebou. Možná, že to byl ten, na který čekalo to mladý štěně, co už je teďka někde v trapu. Ale je to zhruba ten den, kdy tam vidělo ochomejtat se mýho Kandidáta na olověnou pilulku. No, vyšetřovaný to bylo a následně odložený s pachatelem neznámym, jako L-Péčko, čili loupežný přepadení, protože se u toho dotyčnýho nenašlo žádný zboží. Tak samo doklady ani hadry. Nahej, jak ho peklo vyfluslo první den. Nebejt to provařená firma, nebylo podle čeho ho identifikovat. Z ksichtu měl fašírku, přeraženejch pár kostí na těle, což ani jedno nebylo příčinou smrti, protože celou sadu jehel s fetem měl zabodanou rovnou v srdci. No, aspoň si cestou zpátky do pekla, řádně užil. Napadne mě. Druhá věc, co mě napadne je, že to tak docela nesedí, protože neznám nikoho z ulice, kdo by oželel pár dávek a takhle blbě je vyplýtval, když je může střelit dál nebo si jich užít sám. A to, že ho zbavili hadrů, vypadá spíš, jako by ho chtěl někdo ponížit než, že by se v nich vesele promenádoval. Takže čistě osobní záležitost. To už ale neni moje práce tudíž ani moje starost. K tomu pár znásilněných, všechno ženský. Nějaký sebevraždy s dopisama na rozloučenou, kupodivu nic z toho, nešťastná láska jakýhokoliv druhu. Jeden mě zaujme, právě kvůli tomu způsobu. Majitel vetešnictví, co se rozhodl skoncovat se životem i živností naráz a pozůstalejm ulehčil práci s likvidací všeho, co zbylo tim, že se rovnou i s obsahem krámu zpopelnil. Samozřejmě, tam není jistý, jestli to spíš nebyl pokus o pojišťovací podvod a nehoda. Mám nepřijemnej pocit, že takovýhle samý blůmy budou i ty ostatní. Bylo to až zvláštně klidný období a já ztratil pár hodin svýho života hnanim se za chimérou. Všechno špatně, zpátky na stromy. V mym případě se teda vrátit na začátek ke starý dobrý záhadě. Možná, že tak docela marný to přeci jenom nebylo. Někde v průběhu toho, zesílilo moje přesvědčení, že přeci jen to spojitost s historií mít může. Takže by se moje pátrání spíš než k fanatikum z řad pouličních bouchačů mělo zaměřit k poněkud sofistikovanějšímu druhu. Vycházim přitom z premisy, že pokud město chcete očistit, musí vám na něm záležet. Taky, že pachatel nebude na beton nikdo přespolní, co by si sem přijel jenom tak hezky zavraždit, i když tak hlubokosahající kořeny taky nemá. Vyzná se tu, to je bez debat. Musí, jak jinak by unikal všem těm kamerám a bezpečnostnim systémum? Čimž by Pracháč, aspoň v tomhle ohledu mohl bejt z obliga, ale nedostává ho to z případnýho spolupachatelství. Že je členem něčeho většího s tim se mi ani netajil, akorát, že to asi nebude gangsterská organizace, to už po tom všem, je mi taky docela jasný. Nějak mě nenapadá, kdo jinej by měl mít zájem na sejmutí vraha šlapek. Ergo by mi neměl mít nikdo za zlý, když jeho příslušnost vidim spíš na opačný straně spektra, anžto polda taky na beton neni. Bejt zahrabanej valnou část dne v papírech a letitý špíně jinejch lidí, nebylo zas tak špatný. Aspoň to odvedlo mojí pozornost od osobní roviny, jakou tenhle případ pro mě má. Blbý na tom je to, že já toho bastarda vážně začal mít rád. Nic romantickýho a to, že se něco podělá, mi bylo taky jasný od samýho začátku. Jenže sem si na něj docela zvykl. Až moc rychle a neni to jenom o spolehlivě pravidelně zahřátý posteli. Možná, že někde v jiný realitě bysme vážně mohli bejt i přátelé. Ten jeho divnej, kousavej smysl pro humor mi bude chybět. Otrlej cynismus kontrastující takřka až s dětskou bezelstností v jinejch aspektech. Mělo mě to varovat dřív, tohle neni tak docela normální kombinace a spíš jeho chování vykazovalo atributy hraniční osobnosti, než pouhýho cizince neznalýho poměrů. Jenže na to, aby mě odradilo, že to nejspíš muj protějšek nebude mít tak docela v hlavě v pořádku a dost možná je seriovej vrah, bych to napřed musel mít v sobě srovnaný sám. Možná, že někde hluboko, sem to i tušil, ale teď zpětně, vzrušení z nebezpečí a neznáma nemůžu upřít aspoň malou roli v tom, co se mezi náma stalo. Pořád teda zůstává dost nejasný, co z našeho uspořádání měl on? Ješitnost stranou. Možná, že jenom dělal to samý, co já. Hlídal, že budu hrát svojí roli a místo na vodítku, jako dobrýho stopovacího psíčka, mě pomyslně a v pár případech i fakticky, držel za koule. Můžu jenom doufat, že budu mít příležitost se ho na to zeptat. Nejspíš někde mezi tim, co z něj budu vymlacovat přiznání, kde má svýho skutečnýho parťáka. Parťáctví. Takový kecy! Celou dobu se mi jenom snažil dostat pod kůži. A zabralo to. Je to jako kdybych až teprve teď prozřel a byl schopnej vnímat souvislosti nezaujatě. To jak to všechno mezi náma začalo. Ten den, kdy mě pozval na večeři a já si začal uvědomovat, že by mohl bejt docela fajn společník. Co když to ale mělo i jinej účel? Důmyslná past. Byl to přeci i ten večer, kdy sem poprví narazil na toho zabijáka. To nemůže bejt náhoda. Pracháč tam sice nikde poblíž nebyl, ale jsem si tim skutečně tak jistej? A jakej přesně by mělo smysl mě vylákat někam, kde věděl, že bude i vrah. Toho kluka se mi přeci povedlo zachránit. Dokonce mi u toho i asistoval. Neochotně. Možná sem tak docela nesplnil úkol a měl sem umřít. Na druhou stranu zabiják se zdál spíš překvapenej a znechucenej, že sem ho vyrušil. Takže co to teda bylo? Malej pamlsek, pro získání důvěry, aby dobrej psíček dál dělal triky? V tom případě jaký, když už by mě k najití svýho kumpána nepotřeboval? Dost možná, že nejsem psíček. Laboratorní potkan. Pokusný zvířátko, který se dá z nějakýho zvrhlýho důvodu pozorovat ve svým přirozenym prostředí. Cejtim, jak paranoia začíná přebírat kontrolu nad mym racionálnim uvažovánim. Teorie se mojí hlavou ženou jako splašený. Jedna šílenější než druhá. Musim přestat přemejšlet. Musim se vyspat, než se rozhodnu, jak dál postupovat.
***ooo***
Že moje kalvárie nebude mít hned tak konec, a já se ještě chvíli do brlohu nedostanu, mi bylo jasný od chvíle, kdy sem na chodníku před svým barákem, zmerčil povědomýho omlácenýho starýho Volkswagena a mělo to bejt ještě horší. Borec z odtahovky ho zrovna pásal na nakladač a já měl co dělat, abych mu to rozmluvil. Naprostou většinu zbytku mejch šroubů, stálo zaplacení pokuty za špatný parkování, přihlížejícímu platfusákovi. Pak v kvartýru, co měl bejt původně pustej, bylo až moc plno, dost husto a o jednu osobu navíc než bych si momentálně přál. Mezi futrama sem zustal šokovaně zírat na scénu před sebou. ,,Co ty tady kurva děláš?" okamžitě sem zalitoval, že bouchačku sem výjimečně odložil do skrýše v předsíni. Dost daleko, abych se k ní teď mohl dostat rychle, jak by situace žádala.

Pokračování příště...

Tak co? Jaký je váš verdikt? Vinen či nevinen? Nějaké teorie kdo že se to panu detektivovi zjevil v kvartýru?
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 24. června 2015 v 16:08 | Reagovat

Peterson na toho bych zbraň vytáhla i já no a nemůžu si pomoct , o co pracháčovi jde opravdu ho chtěl jen najít nic bližšího neřekl , takže se uvidí co , těším se je to skvělý díl kde kafe a rozhovor mají svoje místo :-D

2 Fénix Fénix | 25. června 2015 v 8:07 | Reagovat

[1]: :-D Tuším, že Springer vydává lovecké lístky. ;-)Však on mu to možná někdo zpočítá. :-D
Hele, já také nevím o co mu jde. Úkol splnil, tak třeba i dostane zaplaceno a může jít. No jo, jenže to by nebyl hrdina a nesmělo by to být osobní. :-?
Děkuji velmi. Bez kafe by nebyl žádný rozhovor neboť detektiv už jede jen na kofein. 8-)

3 Kim Lula Kim Lula | Web | 25. června 2015 v 19:12 | Reagovat

Takže dvě kuřata, z nichž jedno se rozhodlo být spíše havranem a navíc má sklony k pyromanii? (tak mě napadlo, že kořen slova kuře je kuř. Možná to je taky jeden z důvodů, proč ho vidím jako kuře. Nebo spíš ho vidím kouřit...? É... no nic) Pořád mám pocit, že je strejda-už-ne-policajt lehce mimo. Nebo tě jen baví dělat si z nás prdel. Nebo co. Každopádně jsem pořád víc zvědavá, kam tohle směřuje, ačkoli hádám že do prdele - teď to myslím zcela doslovně. Protože jsem hovado. Tak. No a na závěr tedy moje nejnovější teorie: Kuře chce přesvědčit Havrana, že sedět na vejcích pro dobro lidstva je lepší než do těch lidí klovat, zatímco Havran je přesvědčený, že bude raději grilovat, než být ugrilovaný. Jak moc blízko jsem?
(ještě chvíli a založím tady ptačí farmu...)

4 Fénix Fénix | 26. června 2015 v 0:08 | Reagovat

[3]: Když ono tohlensto kuře nekouří. Spíš tak kouří každý s kým se setká. :-D Kouří, pak trochu doutná pak plápolá a pak zase kouří. :-D  
Proč pak by měl být pan-už-ne-policajt mimo? Náhodou v šílenství se občas může skrývat genialita. To je asi tak jako když se ve tmě najebne tlamou do kandelábru. Kandelábr tam je, dotyčný to tuší, ale dokud se nerozsvítí, tak není jisté, že tam ten kandelábr je. 8-) A jo tak samozřejmě, že mě i baví si dělat prdel. :-D A ne nesměřuje to do oné již několikrát zmíněné zadnice, poněvadž žádná není momentálně po ruce.
;-)
Uf! Se začínám v té ornitologii poněkud ztrácet :-? Dobře no a ne anžto kuřeti je dobro lidstva též jaksi u zádi není totiž žádná kvočna, ten náš sokolík.
Trochu přihořívá, nicméně.
(ptačí farmu podporuji, ptáků není nikdy dost.) ;-)

5 ell ell | 28. června 2015 v 20:10 | Reagovat

Cesta k cíli bývá trnitá, Alma si na něm pěkně zgustla :D, No tak takovéto existence jeden ignoruje vcelku rád. Jak se říká „Jen ošklivým a hloupým nikdo nezávidí“, což ovšem neplatí naopak.
Ukecal jí, klobouk dolu. A Alma má malé bezvýznamné plus :D
Červíček pochybností se zakousl Springerovi do mysli, že by nás čekal večer plný pravdy?
Peterson. Je to ten nejméně pravděpodobný člověk, tak to bych na tebe tipovala :D, za prvé mu tyká, za druhé je děsně rád, že ho vidí, za třetí je divné, že se mohl x hodin hrabat v archivu bez povšimnutí. Anebo. Je to úplné někdo jinej.
Pánové budou mít spolu sex, ale asi jiný než si představovali :-D

6 Fénix Fénix | 30. června 2015 v 7:40 | Reagovat

[5]:Však ono Springera je někdy taky dost. :D Snad mu ta námaha byla k něčemu dobrá. :-DTo ano, červíček pochybností se zakousldost intenzivně až hrozí, že když si Springer nedá pozor, sežere ho zevnitř. :-D Oh, na pravdu určitě dojde. Vlastně jak už mám další kapitolu skoro dopsanou, je to celé skoro jako festival pravdomluvnosti. Tedy zase na druhou stranu v pojetí některých je pravda dost pružný pojem. :-D  ;-)
Koukám, že ze mně je už také univerzálně podezřelý tvor, že pro své hrdiny neudělám nic dobrého.:D Tedy s tím archivem by to mělo mít dleko prozaičtější vysvětlení. Lidé na stanici mají opravdu dost práce s pátráním po Ohnivákovi plus ostatní běžné zločiny. Na víc, setkat se s tou sympatickou paní, nikdo nespěchá, dokud to není nezbytně nutné.:-D
Napovím, indicie je v značce auta, co Springer tak obětavě zachraňoval před odtažením. ;-)
Oh ano. I na ten poněkud jiný sex dojde. ;-)
Díky, za komentář a účast v tipování. :-)

7 Jana Jana | 29. července 2015 v 20:41 | Reagovat

Já se ke čtení dostávám později a později. Ala za to může to, že si to chci přečíst v klidu a pohromadě, takže si na to musím vyhradit čas a to je teď jaksi těžký.
Ale vážně pořád čtu. :)

Já jen doufám, že se to všechno vysvětlí ke spokojenosti všech.
A i kdybys mi nohu trhal, tak nevím, kdo našeho Springera vytočíl svou přítomností takřka ne nepříčetnosti.

8 Fénix Fénix | 29. července 2015 v 21:26 | Reagovat

[7]:: :-D To je na pohodu. Dokud existují lidé, kteří čtou zhruba tak stejně, jako já píšu, tak je svět děsně príma místo a necítím se tak moc provinile. ;-)  8-)

Nu nevím jak s tou všeobecnou spokojeností neb vlastně nevím kdo tu komu fandíte. :-?  ;-)
:-DSpringera v podstatě vytočí kdokoliv, hlavně když si mu leze do kvartýru nečekaně a bez pozvání. :-D

Mimochodem tomu říkám dobré načasování nebo telepatie? Rýsovala by se na obzoru nějaká prácička, budeš-li mít čas? :-)

9 Jana Jana | 30. července 2015 v 17:32 | Reagovat

[8]: Já fandím sexu, Zlatíčku a Springerovi. Jestli je to všechno v jedné scéně, jsem v sedmém nebi. :-)

Nějaký čas si určitě udělám, takže posílej. :-)

10 KATKA KATKA | 31. července 2015 v 19:21 | Reagovat

to vypadá že se něco bude dít už se těším :-D

11 Fénix Fénix | 1. srpna 2015 v 12:47 | Reagovat

[9]: 8-) Dávám si záležet, aby alespoň dva elementy z uvedeného byli pohromadě. ;-)
A už to letí. ;-)

[10]: Vypadá a taky bude. Už je to upečený. ;-)

12 KATKA KATKA | 1. srpna 2015 v 13:25 | Reagovat

hurráá :-D

13 Fénix Fénix | 1. srpna 2015 v 13:27 | Reagovat

:-D  :-D  :-D

14 Lord |W|erů :D Lord |W|erů :D | Web | 5. října 2015 v 13:50 | Reagovat

Myslím, že pan P je vinen a zároveň v určitém směru i nevinnen. Pan S má rozhodně pravdu. Pan P ho má rozhodně omotaného kolem prstu. Ale stejně mi tu pořád něco nesedí. Něco je špatně. -.-" *Hluboce přemýšlí!*
A zajímalo by mě co skrývá sestra Marie, nebo co to bylo za borku. >,< Možná jí nějak pohrozili, nebo v tom jede s nima a chce ho tak navést na jinou stopu.
Taky by mě zajímalo, proč byl pan OP tak žhavý do té věže. Třeba v ní umřel jeho milenec (který je vpřevtělený v panu S xD), protože pan P určitě není normální člověk.
Ale i tak ... proč si vlastně toho pana S najímal, když v tom také jede? Nebo je jako Snape a hraje to na dvě strany?
Achjo, tolik otázek a žádné (nebo nevidetelné) odpovědi. >,<
Stejně si ale myslím, že z pana P se stane dobrák a nechá se panem S zabít. Huhu.

15 Lord |W|erů :D Lord |W|erů :D | Web | 5. října 2015 v 13:52 | Reagovat

TY jo a ta osba navíc by mohla být ten týpek, od kterého získával na začátku informace, když hledal Jimiho. Takový ten vyhulenec. xD

16 Fénix Fénix | 5. října 2015 v 17:23 | Reagovat

Kdo ví, kde vyhulenci je ende. :-D

17 Fénix Fénix | 5. října 2015 v 17:27 | Reagovat

[14]:Výborně. +potěšené mnutí pazour+ To jsou přesně ty správné otázky, odpovědi na některé možná i časem v příběhu dorazí. Jen tak dál. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.