Žárem temnoty 13. kapitola A.

22. března 2015 v 0:07 | Fénix |  Žárem temnoty
Zdravím přátelé, ani nevíte s jak velkou radostí tentokrát oznamuji vznik nové kapitoly. Trvalo to, já vím a velice se za to omlouvám. Mít svůj vlastní svět je fajn, jen kdyby mi do něj pořád nelezl někdo zvenčí a neodváděl mi pozornost od psaní. Teď už tu mám obrovský vodní příkop s lidožravými chobotnicemi a dokola ostnatý drát, takže další části by snad mohly přibývat svižněji- doufám. :D Co říci ke kapitole? Snad jen varování, že není vhodná pro diabetiky. Vůbec. :D
Každá recenze jako vždy potěší. Všem, za ty minulé díky.
Jako obvykle také velký dík patří Janě za betaread.

13. Kapitola


Pocit divnej, jak celebrita bez skandálu, se mi drží někde za krkem. Nepamatuju, kdy naposled sem se dostal do kvartýru před půlnocí a dobrovolně střízlivej, nemluvě o tom divnym tetelení někde okolo pupku, co by se dalo nazvat očekávánim. Papírový pytle narvaný nejrůznějšim žrádlem, co sotva poberu, taky nejsou zrovna u mě obvyklej jev. Tetelení se změní v příjemný teplo rozlejzající se mi po celym těle, neomylně mířící rovnou do kalhot, hned jak zmerčim svýho novýho spolubydlícího. Rozvaluje se na sedačce, naprosto stejně jako včera. Akorát s tim rozdílem, že tentokrát má svoje dlouhý nohy překřížený pod sebou jako by meditoval, ale ve skutečnosti se hrbí nad nízkym stolkem, kde po mym řádění nad ránem, zůstaly rozházený složky zabitejch kluků spolu s rozloženou mapou města. Tak ty umíš taky máknout. Napadne mě, protože je to snad vůbec poprví, kdy ho vidim vyvíjet nějakou aktivnější činnost, vyjma prudění mojí osoby a ploužení se za mnou po městě. Očividně si neni vědomej mojí přítomnosti a nebo, což je možná i pravděpodobnější, jí prostě jednoduše ignoruje. Nedělám z toho žádný drámo, beztoho mám momentálně svojí práci, i když spočívá jenom v postupným vyndávání nákupu z papírovejch tašek na kuchyňskej pult. Jednoduchej úkol, na kterej neni nutný se moc soustředit, takže se spíš stíhám zaměřit na Pracháče. Vlastně je na něj docela hezkej pohled. Dlouhý, štíhlý prsty blouděj, po mnou vyznačenejch bodech, v mapě s místama činů, spolu s výrazem, co neni nic míň než koncentrovanej. Obočí mírně posunutý zamračenim přesto víc uvolněnej než bejvá na veřejnosti, jinak by si určitě nedovolil něco tak civilního jako soustředěnim si přežvykovat spodní část rtu. Jo, všímám si těhle drobnejch rozdílů v jeho chování, když sme mezi ostastníma lidma a když sme spolu sami. To vypadá uvolněně až skoro bezbraně, s drobnym detailem, co si uvědomuju, že je to jenom zdání a tenhle maník, jenom kdyby se mu zachtělo, by mě pravděpodobně dokázal dost dobře přetrhnout vejpůl holýma rukama nebo domlátil tou svojí parádní holí, kterou, jak si všimnu, má i teď na dosah, třebaže odpočívající pod stolkem na podlaze. Nic z toho neudělá. Místo toho se ode mě ochotně nechává šukat. Aktuální myšlenka, co mě spolu s tim jeho neměnícim se výrazem, přiměje trochu zamručet. Ani sem si svuj hlasitej projev nadrženosti neuvědomil, do doby než Pracháč nespokojeně mlasknul a prošpikoval mě pohledem vražednym až je div, že nejdu rovnou k zemi. ,,Tvé zírání činí mé snažení dosti obtížným," prohlásí klidně a se vší vážností. Docela v kontrastu s tim, že já se na oplátku zazubim jako blázen: ,,Jo? A o co tak důležitýho, že ses to snažil, protože tady odsud to vypadalo spíš, jako kdyby tě ta mapa dost rajcovala?" rejpnu si. Fakt je, že nemám ani šajna, co ve skutečnosti prováděl a nezdá se, že on by mi to prozradil. ,,Sám víš, že mapy nejsou tím, co by mne rajcovalo," řekne místo toho, docela tiše, až si nejsem jistej, jestli to nebyla halucinace, protože Pracháč nevzrušeně přerovnává složky, jako by ani právě neudělal přisprostlou narážku. ,,No, to můžem probrat pozdějc," zavrnim s příslibem, že to pozdějc bude dost brzo v dohledný době. O čemž svědčí i nově koupená tuba lubrikantu, co nikam daleko neukládám. ,,Teď je čas na jídlo. Vzal sem dost ovoce a nějaký hotový saláty, abys měl do čeho strčit chrup přes den, protože nepředpokládám, že by sis něco vařil," z příslušnýho pytle vylovim hned svrchu jabko a čistě, abych otestoval Pracháčův postřeh, ho hodim přes pokoj jeho směrem. Ani mě nepřekvapí, jak hladce ho pravačkou chytí ze vzduchu a s minimem pohybů, co jsou jak jinak než elegantní se i zvedne. Chvilku, za chůze, zelenou kouli zkoumá. Drobnej úšklebek se mu při tom zjeví na rtech: ,,Kterak symbolické" zatáhne, než zaboří zuby do šťavnatýho plodu a kus si s požitkem odkousne. Výzva přijata. Zas nejsem tak natvrdlej, abych nepochopil narážku a taky se neujal příležitosti, když se dostane až na dosah. Přitáhnu si ho jednou rukou kolem pasu ještě blíž k sobě a přemístim se za jeho záda. ,,Srovnáváš mě s hadem?" zapředu. Pokud chtěl pokušitele, má ho mít. Přes svojí dlaň na jeho břiše vnímám, jak se trhaně nadechuje, když mu rtama škádlivě brouzdám ze strany po dýlce krku. ,,Nikoliv, stále tě považuji za barbara," přesto odpoví pevnym hlasem. Nejspíš to bude chtít těžší kalibr vyvést ho z míry, jak bych si přál. ,,Myslel sem, Zlatíčko, že se ti něco z mýho barbarskýho šarmu líbí," skoro zločin škrábat svým strništěm jeho dokonalou hladkou tvář. Nezdá se, že by namítal něco proti. Naopak. Spokojeně si položí hlavu na moje rameno, čimž mi poskytne víc prostoru k dalšímu škádlení: ,,Řekněme, že jej shledávám stimulujícím," vydechne. Sem přesvědčenej, že bych ani za deset životů neměl nikdy dost, dotýkat se jeho hebký kůže, chutnat jí, dráždit ani reakcí jaký tim u něj vyvolávám. Způsob jakým se vzpírá vstříc každýmu mýmu pohlazení, slastně přivírá oči jenom z pár polibků, kterýma mapuju jeho krk a část ramena, kam mi rozepnutá košile dovolí. ,,Já zas shledávám, že na pokračování v týhle konverzaci, seš trochu moc oblečenej," v náznaku zaškubu za kus hedvábí a usadim poslední polibek na výstupek kosti. Jako bych tim prolomil nějaký kouzlo, Pracháč se přetočí čelem ke mně, v očích má nepopiratelnou neplechu: ,,Nebyl původně tento druh rozhovoru plánován po jídle?" provokativně odkousne další kus z jabka. Hraje si se mnou a může si připsat další bod. ,,Jistě, pane... podávají se čínské nudle se smaženou zeleninou jako první chod," celkem úspěšnou parodií na anglánskýho sluhu zamaskuju přetrvávající vzrušení v hlase, ,,...a zmrzlina jako dezert," už bez hraný servility z tašky na pult plácnu kbelíkem Ben&Jerry´s. ,,Asi by ti měla chutnat. Nevim, jak to máš s mlíkem a ostatníma produktama vyjma masa, ale tyhle tady prej berou ingredience od drobnejch farmářů, takže nic průmyslově násilnýho," Ani nevim, co mě to popadlo ji brát, protože normálně takový věci všeobecně nevyhledávám. Prostě z potřeby, aby se muj host cejtil u mě dobře. Nijak dál nad tim zvlášť nešpekuluju. ,,Mléko je v pořádku," ujistí mě. Zahlídnu letmej pobavenej úsměv, co dělá jeho črty ještě přitažlivějšíma a zájem, s jakym začne zkoumat malý čokoládový rybky na vršku zmrzliny. Pak zaboří do krému dva prsty, trochu nabere a společně si je vloží do pusy až k druhejm kloubum. Zůstanu skoro hypnotizovanej sledovánim celýho procesu, než je dočista olíže. ,,Studené a sladké," spokojeně zahučí kolem nich. V duchu mě napadne, že ten chlap snad vážně nezná příbor nebo mi to celý dělá naschvál. Což je i pravděpodobnější s ohledem na to, že celou dobu mě sleduje. ,,Jo, to zmrzlina bejvá," ne, nejduchaplnější odpověď, ale každej na mym místě musí pochopit, se snad už permanentnim akutnim odlivem krve z mozku jižnim směrem, sem prostě nic lepšího vymyslet nemohl. Pracháč mezi tim, k mojí prozatimní úlevě, začne prozkoumávat i jednotlivý další položky na pultu. ,,Máme i víno, červený. Nevim, jaký se víc hodí k nudlim," ušklíbnu se, ,,ani nevim, jestli ho piješ, protože technicky je to alkohol, ale když piješ pivo... občas neškodí si dát změnu," mlejt byl vždycky dobrej způsob, jak se zabavit, než mozek začne sesílat neodbytný otázky jako například; O co že přesně se to snažim? Podezřelý ticho, co se ozývá, respektive neozývá, z protější strany jídelního ostrůvku mě přiměje vzhlídnout. Je to právě ten moment, kdy si sejra ve spreji- prasárna opatřená pro změnu pro obšťastnění mejch chuťovejch buněk, najde cestu válcem vzhůru až ke stropu, přičinlivostí Pracháčovejch prstů a hodnocení jeho zvědavýho pohledu. ,,Jo, některý lidi tohle vážně jedi. Nic na co bys byl z Evropy, nebo odkaď to vlastně seš, zvyklej, ale vážně je to sejra," zašklebim se, nemusí k tomu dodávat ani žádnej kousavej komentář, bohatě stačí, jak si při mojí poznámce, že je to k jídlu, hmotu dopadlou na pult prohlíží. Ze začátku, trochu s vědeckym zaujetim, jako experimentátor dost nechutnej vzorek pod sklem. Do háje! Zaúpim v duchu. Nejsem si jistej, kolik je únosná míra nevybouřenýho vzrušení, abych přežil ve zdraví. Vážně by se měl zbavit toho zvyku všechno ochutnávat nebo aspoň při tom nevypadat tak zatraceně sexy, jak si další dávku naservíruje rovnou na hřbet ruky a následně pečlivě jazykem slízne. Analyzuje chuť. Poznám to už podle lehce přihmouřenejch víčeka a pohybu hlavy mírně ke straně. ,,Vskutku ohavná to urážka oné životadárné tekutiny, ze které pochází," zatáhne znechuceně. Uchechtnu se. Něco takovýho sem čekal, ale ne že by to nebyla zábava sledovat. ,,No vlastně myslim, že tohle ve skutečnosti neni z mlíka. Jenom spousta chemickejch spatlanin a navíc musíš mít speciální chuťový buňky, abys něco takovýho ocenil," pokusim se při tom o náležitě snobáckej tón. Co ani zdaleka nemá šanci konkurovat Pracháčovu skepticky vykroucenýmu obočí vzhůru a jeho unylýmu: ,,Pochybuji," s odhodlánim nevzrušeně pokračovat dál v testování. Nejvyšší čas zakročit. Natáhnu se přes pult a hbitě mu zabavim další vzorek. Přičemž se zamračí a přísahal bych, že i na krátko trucovitě ohrne ret, po způsobu fagáněte, co mu právě zabavili kbelíček s lopatičkou. ,,Pokračování pozdějš... nechceme přece, aby tu byl další bordel, hm?" zavrnim. Kombinace jeho způsobů testování, šlehačky ve spreji a mojí nadržený osoby teda spíš hrozí bordelem v mejch kalhotách než na stole, ale kdo ví. Dlaněma se opře o umělej mramor: ,,Věřím tvému slovu," pevně se mi vpíjí do očí, horkej dech škádlí moje rty. Neodolám, uzmu si jeden krátkej polibek. Odtáhnu se jako první. Teplo v hrudníku způsobený něčim tak prostym, hrozí snad roztavit moje orgány. Praštěnej úsměv hraje v koutcích. ,,Hej, nudle stydnou a co bude s tim vínem?" nadhodim živě. Cejtim se živej dýl, než bych si za poslední dobu pamatoval.
,,Bude mi potěšením," zapřede na oplátku. Něco mi říká, že tim zrovna nemyslí nabízenej nektar bohů, i když se tak tváří. ,,Fajn, když zalovíš támhle," zanaviguju ho k prosklený skřínce, ,,tušim, že by tam měly bejt i odpovídající skleničky," rozdělim úlohy, sám se ujmu otvírání přesto, že Pracháč se nezatváří zrovna nadšeně vyhlídkou podílení se na jakýkoliv aktivitě blíž v kuchyni. I tak to udělá a jeho rozmrzelost zmizí hned sotva se pustim do otvírání. Jeden by řekl, že alkoholik mýho ražení by mohl vlastnit takovou blbost jako vývrtka na víno, jenže v momentu co se mi zblnul mozek, a já v krámu vybral nejlepší značku, respektive nejdražší na co sem měl, sem tenhle detail jaksi opomenul. Většina mejch běžnejch návštěv se sem už dostane dostatečně zpracovaná, takže jim stačí pivo nebo co mám, abych se bez užitečný pomůcky obešel. Žádnej problém. Nic co by nezvládl elektrickej šroubovák, kombinačky a jeden dlouhej vrut i když chvilku zabere, než v šuplatech mezi bordelem najdu i to. Pracháč zaujatě sleduje moje počínání za doprovodu vrčení šroubováku a pak pár barvitejch zaklení. Pro jeho dobro se vzdá veškerejch komentářů, co si i tak dovedu představit, že se mu honěj lebkou. ,,Důmyslné," zhodnotí na konec, když zátka s tichym "pop" vyběhne z hrdla a osvobodí všechny ty ušlechtilý esence. ,,Jo, když máš správný nářadí jde všechno," neodpustim si dvojsmyslnou poznámku spolu s výmluvnym pohybem obočí. ,,Lidi hodně daj na evropský značky, jenže já si řikám, že je to asi tak trochu přeceňovaný navíc sem patriot. Prostě si nemyslim, že by na světě mohlo bejt lepší místo pro to nejlepší víno než prosluněný svahy Napa Valley... Byls někdy v Californii?" vyzvídám. Neobtěžuju nás oba podrobnějšim vychvalovánim vína, jednak bych víc než je na vinetě poskytnout nemohl a v druhý řadě nepochybuju, že to podstatný si Pracháč, jako správnej znalec zjistí sám, z toho jak zkušeně víří hladinou po okrajích číše a natáčí jí proti světlu. ,,Vítečná volba," zhodnotí po tom, co si správně znalecky usrkne s povalovánim na patře a tim všim okolo, ,,Možná, jen možná, přehodnotím své stanovisko o tvém barbarství," provokuje mě pohledem, stejně jako rtama smyslně přitisknutýma k okraji sklenky při dalšim už hlubšim napití. ,,Opatrně, to je skoro kompliment a už druhej dneska, ještě bych mohl zpychnout," ušklíbnu se do svý skleničky.
***ooo***
Sníst večeři, netrvá zas tak dlouho, před očima s vidinou následujících věcí. Třeba, že bych mohl vsadit celou svojí měsíční apanáž na to, že Pracháč celej proces záměrně protahuje nebo prostě jenom dospěl do fáze, že jídlo se dá i vychutnávat a ne hltat jako hladovej šakal, co předvádim já. Převážnou část konverzace obstarávám taky já, z toho co vim. Historie Californie se zvláštnim důrazem na Frisco, Berkeley s univerzitou a hippie tradicí, která ho zaujala. ,,Takže ti lidé věru věří, že mohou učinit svět lepším místem, volnou láskou a požíváním drog?"zeptá se tak zaujatě a docela vážně. Z celý konverzace předtim, bych měl chuť osobně mu ukázat všechny ty místa, o kterých sme mluvili- teda já mluvil a on poslouchal, jenom občas se dal nějakou doplňující otázku. Projet s nim celý Státy a zbytek světa, kdyby o to stál. Jenže v tom zbytku on už nejspíš byl. ,,Né, tušim, že ty drogy tam byl převážně pokus, jak se oprostit od zemský tíže a nechat myšlenky plout do jinejch sfér. Co se tý lásky týká, možná, že svět by mohl bejt vážně lepší místo, vykašlat se lidi na svý ega, kariéru, prachy a to všechno okolo a víc se soustředit jeden na druhýho. Ta fyzická stránka je takovej přijemnej bonus," dodám s vlčim půlúsměvem. Po delší pauze si Pracháč elegantně nacvičenym způsobem otře koutky a odloží ubrousek do už prázdný krabičky od jídla: ,,Jak pošetilé. Toliké mrhání silami k polapení nepolapitelného a také svědčící o nekonečné aroganci. Nelze byť jen se přiblížit k podstatě bytí zmámením vlastních smyslů," snad jako vždycky- musí bejt v opozici. Normálně mě tyhle naše výměny i bavjej, jenže teď mám docela jiný plány. ,,No, já myslim, že důležitý je, že to aspoň zkusili. Neřikám, že to fungovalo, a nebo to bylo správný, ale důležitý je, že si uvědomili, že něco je s timhle světem zatraceně špatně. Dokud si tohle lidi budou uvědomovat, možná, že jako živočišnej druh máme ještě naději na přežití," kontruju protentokrát smířlivě. Natáhnu se přes stůl, abych jemu i sobě ještě dolil víno. Vážně není špatný a pije se docela dobře. ,,Jsi bojovník, sám tomu nevěříš. Kdo jiný než ty by měl být povolán lépe znát, že není možné dosáhnout míru bez násilí," zkonstatuje s tim druhem neochvějný pevnosti, jako by viděl přesně do mýho srdce. Už mě to nechává uplně v klidu. Má prostě pravdu. Ideály jsou krásná věc, ale vážně mám zkušenost, že někdy k přiblížení se jim je třeba rozbít pár hlav. ,,Nebo, jak taky řikáme u nás; když chceš omeletu musíš rozbít pár vajec... Teď, pokud nemáš nic proti, bych se přeci jenom pokusil zjistit, co se tou nezávaznou láskou dá zlepšit aspoň tady v tom našem světě," ukážu zuby v dost zvrhlym úsměvu. Chystám se změnit scénu, jenže on jako by četl moje myšlenky, plavně opustí svoje místo a je u mě, čimž mi dost spolehlivě odřízne možnost, se zvednou z vysokýho štokrlete. Sotva stačim odložit svojí skleničku do relativně bezpečný vzdálenosti. ,,Souhlasím," řekne krátce a v zápětí má mezi svejma zubama muj spodní ret a dobývá se dál v dravčim polibku. Rozhodně nemám nic proti, pokud má dneska náladu bejt ten aktivnější. V péru cejtim lehký zaškubání z myšlenek, kam až dál by to mohlo zajít. Nechám se zbavit trika, užívám si způsob, jakym se hladově přisaje k mojí klíční kosti v momentu, co mám ruce nad hlavou a nemohl bych se bránit, za předpokladu, že by mě něco tak pitomýho napadlo. Ve stejnym duchu pokračuje dál k bradavkám a mně se konečně uvolní výhled do tmavě kaštanovejch vlasů skloněný hlavy rytmicky se pohybující v pravidelnejch intervalech. Moje rifle se stávaj nesnesitelně těsnýma, když si představim, jak by stejnej pohyb mohl předvádět o něco níž než je muj hrudník. Ostrá bolest skusu mě okamžitě zbaví veškerejch dalších myšlenek a dovolí mi se jenom loktama opřít o pult a nechat tak tvořiteli těch slastnejch pocitů větší pole působnosti. Následuje pár měkkejch téměř odškodňujících polibků, než se odtáhne. Sotva bych stihnul zaprotestovat, nebo se vůbec vzpamatovat, co se stalo, je zpátky v mym zornym poli mejch poněkud rozostřenejch vizí. ,,Jsem názoru, že je čas na desert a něco mi říká, že tento vhodně podáván by mohl být ještě lahodnější..." čokoládový oči zase žhnou tim už důvěrně povědomym plamenem vylomeniny. Tušim, že je to vina pornáčů, co sem mu tu tak nerozvážně nechal k dispozici, ale i když sem osobně nikdy nijak nebyl pro tenhle druh hrátek, nenamítám nic proti, když už sem se rozhodl nechat ho převzít opratě. Snažim se nejvíc uvolnit, jak je v daný situaci možný. Zádama částečně opřenej o hranu desky, aby když už se rozhodl mít ze mě servírovací stolek, měl co nejvíc prostoru, a Pracháčovejma nohama mezi svýma kolenama. Vlivem okolní teploty, zmrzlina má už dost tekutou konzistenci, přesto první studená kapka dopadající z jeho prstů na mojí hruď způsobí, že mám co dělat, abych se nenapnul a nevyjekl, což by nebylo ani mužný, ani důstojný. Zvuk, co vydám je jenom spokojený zamručení, když chlad vystřídá teplo taženýho jazyka, kterym se o ní hned postará. Je to výzva a já vim, že tuhle hru můžou hrát dva, jen co se prsty se sladkostí dostanou do blízkosti mojí pusy. Užívám si každý změny v jeho výrazu od prvotního lehkýho zájmu, přes ostrý nadechnutí k permanentně vzrušenim pootevřenejm rtum, kdy kolem prstů obemknu ty svoje a obtočim jazyk, jak jen anatomický možnosti dovolujou. Pohyb sugestivnim způsobem ve spirále tam a zase zpátky několikrát, do čista až nezbyde nic, jenom nádherně zamlženej pohled v Pracháčovejch očích. ,,Hm, měls pravdu, takhle chutná úplně úžasně," dovolim si plnym právem jeden drzej úsměv. Místo slovní odezvy se mi dostane drsnýho polibku. Naše zuby cvakaj o sebe a jazyky tančej pěkně žhavej tanec. Moje ruce o svojí vůli mířej sevřít jeho boky a přitisknout si ho tak ještě blíž k sobě, kde ho potřebuju. Podvolim se mírnýmu tahu zezadu za vlasy, kterej přeruší polibek. ,,Trpělivost, teprve začínáme, bude to ještě lepší," s divokym úsměvem zopakuje slova, co sem mu sám řekl před pár dnama. S nevyslovenym "fajn" se stáhnu a nechám mu tak plně volný pole působnosti. Sem tak nažhavenej, že by se další porce zmrzliny, volně stékající z jeho prstů na muj hrudník mohla s trochou přehánění vypařit, hned jak dopadne na mojí kůži. Místo toho jenom cejtim chlad, co přiměje moje bradavky téměř okamžitě ztvrdnout. Následnej opětovnej teplotní šok, když se postupně dostanou zase do moci talentovanejch horkej úst, je nechá až nesnesitelně citlivejma. Zřetelně, až na samou hranici bolesti vnímám škrábání zubů a sání. Někde okrajově taky dvě ledový lepkavý stružky, co si razej cestu po pupku až za lem kalhot. Trochu divnej pocit, kterej se okamžitě vypaří spolu se zbytkem myšlenek, sotva ty naprosto dokonalý rty i s jazykem začnou postupovat níž, sladkou cestičkou. Doplněno o naprosto luxusní výhled na Pracháče na kolenou mezi mejma stehnama. Tak blízko a přesto tak daleko. Sladký utrpení, jeho jazyk ochotně čistí všechny stopy z okolí. Provokativně a zvlášť ochotně několikrát špičkou překmitne v pupeční jamce. Jeho dlaně rozprostřený spočívaj na mejch stehnech, ani náznak, že by se jenom dotkl Everestu v mym klíně nebo ho aspoň vysvobodil z riflovýho zajetí. ,,Budeš si jenom hrát nebo taky přijde nějaká akce?" znim trochu vrčivě, když odtahuju jeho hlavu, abych mu viděl do očí. Vášeň okořeněná špetkou zlomyslnosti, jim propujčuje nádhernej a vzrušující temnej lesk. ,,Všeho do času, dlužíš mi ještě jednu ochutnávku," s mrštností hada se zase zpátky nade mnou trochu tyčí. Dojem zkazí sotva patrný zaváhání, když vezme do ruky sprej se šlehačkou. Asi sem vážně divnej, když se chystám podílet na vlastní devastaci, ale pomůžu mu dostat se přes víčko a jeho ruku překreju tou svojí, abych prsty vedl popasovat se se spouští. Okamžik zvláštní důvěrnosti, kdy je tak nějak znát, že sme oba na tý samý vlně. Směruju ho od strany krku k svejm dalším obvzlášť citlivejm místum, kde chci cejtit jeho péči. ,,Tuším, že sladké a ty, budou od nynějška mé oblíbené chuťové kombinace," spokojeně zamumlá do mojí kůže. Na chvíli uvěřim tomu, že dobrý skutky by se mohli vyplácet a já bych ho touhle hrou, kdy ochotně slízne každou malou dávku šlehačky, co společně vytvoříme, mohl nasměrovat až do míst, kde tu jeho skvělou pusu dost akutně potřebuju. S nadějí, ho nechám dělat, co chce. Snažim se nějak ustálit svuj dech i tlukot srdce, co vzrušenim uhání, jak splašenej chrt na závodišti. Hlavu zvrácenou na zad skoro až mezi lopatkama si užívám hru, co se po chvíli, kdy odloží sprej, změní jenom v sérii sladkejch a žhavejch polibků, všude, kde se mu zlíbí. Ze všech lidí, co sem měl, nikoho sem nenechal dostat mě do takovýhohle stavu, a abych byl spravedlivej, můžu říct, že nikdo z nich nebyl tak dobrej, aby mě tam dostal. ,,Prosim, bejby..." téměř roztouženě zakňučim, když konečně ucejtim teplo a váhu jeho ruky přes kalhoty na svý kládě. Sem si vědomej rychle chladnoucí tmavý skvrny preejakulátu prosakující skrz světle modrou riflovinu zvětšující se úměrně k tomu, jak mě tiskne mezi prstama. ,,Pokornému prosebníkovi se sluší vyhovět, že ano?" přes pestrobarevný tečky, co se mi dělaj před očima, vidim samolibej úsměv působitele všeho toho nádhernýho utrpení. ,,Otázkou však zůstává, jsi-li ty dostatečně pokorný, Springere?" zavrní. Je to pravý vysvobození, když konečně okolní vzduch trochu zchladí muj rozpálenej, potřebou tepající žalud. Pevně mě sevře v dlani, dva tahy tam a zpátky způsoběj, že skoro exploduju. ,,Kurva, že jo!" seru na to, jak frustrovaně a žalostně teďka znim. Podaří se mi nabrat trochu rovnováhy v momentu, když uslyšim cvaknutí tuby s lubrikantem a následně chladivá emulze pečlivě nanášená na moje péro, o něco zmírní nápětí. ,,Nuž, patrně nemám na výběr, než ti věřit, že ano?" vtiskne mi hravej polibek na tvář. Chvilka odstupu, co využiju, abych mu rozepnul kalhoty a o zbytek nechal se postarat gravitaci. ,,Hej, víš, asi bych neměl nic proti, kdyby sis chtěl zkusit obrácenej gard..." navrhnu, i když už nechá moje, už taky kluzký prsty, hrát si s jeho dírkou. V zápětí mám jeho ruce omotaný kolem svýho krku a mělkej polibek působí dost jako ocenění. ,,Ujišťuji tě, že jsem plně spokojen s naším současným uspořádáním," oznámí, měkce a přitom pevně, že nemám důvod mu nevěřit. V dlaních svírám jeho půlky, držim je roztažený a trochu mu tim poskytuju oporu, když si mě jednim, na muj vkus až příliš mučivě pomalym, tahem osedlá. Židle povážlivě zaskřípá pod náhlou dvojí vahou, ale ani jeden z nás tomu nevěnuje pozornost. ,,Líbí se mi cítit tě ve svém těle... Tak hluboko, až mám pocit jako bys mne dokázal rozpoltit ve dví..." přerývavě mi zachrčí do ucha. Je to on, kdo určuje tempo. Za použití opory mejch ramenou a svejch nohou zapřenejch o trnož židle. Pomalý, za to tvrdý tahy, kdy mě nechá skoro z něj vyklouznout, aby se na mě mohl v zápětí nabodnout až po kořen. Nejsem si jistej, jak dlouho přesně to dokážu vydržet. Moje prsty se zarejvaj do měkkýho masa jeho chutný, dobře roztažený zadnice v tichý, nevyslyšený pobídce. Né, že bych nedokázal ocenit i klady týhle polohy. Když o něco zaklonim hlavu, mám krásnej výhled na jeho, námahou a vzrušenim lehce zarudlou tvář, chvějící se přivřený víčka, spodní ret stištěnej mezi zubama a jen tichý tlumený steny zpodobňující čistou extázi. Napínající se svaly na rukách a stehnech ve chvílích, kdy se ke mně přitahuje. A dole přímo skvostný štíhlý péro, co se tyčí mezi našima spojenýma tělama, coby pyšnej monument dokonalosti. Krvavě rudej žalud mě přímo vyzývá přejet po něm palcem, rozetřít po něm perleťovou kapičku prvotního chtíče. Z těch dokonalejch rtů se ozve táhlý zasténání a v zápětí se moje zápěstí ocitne v železnym sevření, rameno zaprotestuje proti vykroucení ruky do nezvyklýho úhlu za záda. ,,Ještě nenastal pravý čas," následnej polibek je o proti situaci nečekaně jemnej. Možná jenom muj soukromej názor, hormonálnim mixem zastřenýho mozku, že zpodobňuje všechno to nevyřčený mezi náma. Důvěru, oddanost, něhu, co není třeba nijak jinak dávat najevo. Asi bych nedal pozdějc dohromady, jak se stalo, že najednou obě moje zápěstí svírá v jedný svý ruce a já se nijak nebránim. Sem schopnej si jenom uvědomit sotva patrný pálení v ramenou, útržkovitý uvědomění si, že sem teď dočista zbavenej kontroly nad situací, což všechno dohromady hravě překoná vněm, jak Pracháč rajtuje na mym péru, jako smyslů zbavenej a výraz svědčící o tom, že si to pořádně užívá. Každá část mýho těla prahne po tom, moct se ho dotknout víc a nemám k dispozici nic jinýho než svojí pusu, která se může snažit aspoň zachytit v pohybu jeden z těch chutnejch tvrdech hrášků, jakýma jsou jeho bradavky. Jestli chtěl ze mě dostat mojí zvířecí podstatu, co mi tak rád předhazuje, tak se mu to povedlo. Skutečně mi nezbejvá nic jinýho, než hluboce hrdelně vrčet a kousat, jako zvíře chycený v pasti. Nádherný, vzrušující pasti, co aspoň v ten moment si dovolim doufat, že nikdy neskončí. Tak blízko cejtim, jak se mi utahujou koule připravený k výstřiku, zvolní. Hraje si se mnou. Zase. Vim to a nemůžu s tim nic dělat. ,,Kurva! Nepřestávej!" muj vlastní hlas mi zní cize a zoufale. Tak rád bych mu zlíbal ten jeho arogantní úsměv. Nejsem si už jistej, jestli je to nahlas nebo jenom v mojí hlavě, kdy mu slibuju krutou odplatu a zároveň ho prosim. Židle i deska stolu povážlivě skřípou a tušim, že něco z neuloženýho nákupu popadalo na zem. Všechno okolo přestane existovat ve chvíli, kdy pevně ztáhne svaly kolem mýho ptáka a doslova ze mě vyždímá každou kapku, co sem mu schopnej dát. Někde vzdáleně si uvědomuju svojí ruku volnou k pohybu a pár tahů, co předcházej horkýmu gejzíru semene, co pokropí muj hrudník a břicho. Když přijdu pořádně k sobě, sme pořád ve stejný pozici, akorát naše čela se opíraj o sebe a já mám ruce obtočený kolem jeho pasu. ,,Páni, to bylo naprosto fantastický," pořád mám práci chytit dech. Nebrání mi to ale vzít si jeden sladkej, jemnej polibek, při kterym Pracháč ochotně spolupracuje. ,,Jsem stejného názoru," oznámí pak. Zůstaneme spojený i ve chvíli, kdy se natáhnu pro dvě lžičky ze šuplíku a po celou dobu pak, než dojíme zmrzlinu, která celý tohle sladký a naprosto dokonalý šílenství začala. Alespoň pro teď, neni kam spěchat.
***ooo***

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ell ell | 23. března 2015 v 20:35 | Reagovat

Vidina pravidelného sexu dělá s našeho Springera slušnou kuchyňku.
Zůstaňme raději u Adama, s tím se bude podstatně lépe sexovat než s hadem :-?
Koukám, že vyndavání nákupu může být i vzrušující, proč mě to vždycky připadá jako nuda? :-!
Tak to jsi originál :-D , jednomu by stačila vařečka a ty na to s vrtačkou.
A je to tady, šlehačka - mírně otřepaná, ale určitě vděčná :-P
Aniž by tedy změnili ono uspořádání, svým způsobem je Springer "dole" :-D
Pánové si užili a mě nezbývá než tiše závidět ;-)

2 Fénix Fénix | 23. března 2015 v 21:33 | Reagovat

[1]: :-D Jen přinesl nákup, no. Snad mu to příliš nezkazilo image. A je to čistě praktický počin. By mu pošla šukací hračka hlady, tak co by si počal? :-?
No, on takový had s mrštným ocáskem... :-? O.k. mlčím. Jiný příběh. :-D
Každá zdánlivě nudná domácí aktivita může být zábava, když má člověk vhodný předmět u kterého se odreagovat. :-? :-D No dík. Se obávám, že Springer by nevěděl, jak takovou vařečku použít a vůbec jak vypadá. Tedy, vlastně ani netuším, zase na druhou stranu, jestli s tou vrtačkou umí něco jiného než otvírat chlast. :-?  :-D
:-PZa šlehačku pardon, no. Z toho co tam měli na výběr to asi bylo nejpřijatelnější. Jako orgie s nudlema by bylo asi trochu moc, ne? :-? :-D I když... možná v příštím vstupu. :-D
Přesně, mají to rozdané, jak jim to vyhovuje si to rozdávat. 8-) A navíc když on je Pracháč tak dobrý materiál k zneužívání. :-D
Jo, jo. To jsme na tom stejně. Jim mizerum taky závidím. co se dá dělat. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.