Žárem temnoty 11. kapitola B.

15. února 2015 v 7:33 | Fénix |  Žárem temnoty
Dokončení...



11.B

Dočista vyšťavenej a bez nálady mám co dělat, abych vybalancoval v rukách narvanou bednu s věcma z kanclu, během toho, co se snažim dostat klíč do zámku. Sáček s jídlem v zubech, s menší ekvilibristikou na jedný noze, kolenem opřenej o dveře, se mi nakonec povede překonat překážku, dělící mě od prvního teplýho jídla za celej den a trochy očistný mediatce při sledování baseballu, než si srovnám všechny myšlenky. Nemít čelist zaměstnanou, asi by mi klesla k zemi při pohledu na Pracháče, kterej se mi rozvaluje na sedačce. Jen tak po domácku v otevřený košili, kalhotách a bosej. Po minulý noci už by mě překvapovat nemělo, vidět ho v neformálním módu, jenže samotnej fakt, že se tu nachází, je dost překvapující. "Zůstals tady celej den?" zeptám se, když si urychleně uvolnim sanici k mluvení. Líně ke mně vzhlídne od rozečtenýho časáku, matně zaznamenám, že jeden z mejch rybářskejch speciálů: ,,Jest to na překážku?" opáčí nenuceně.

,,Né, né, vůbec," odpovim, během toho co se zbavim i zbytku nákladu z rukou. Jak by mi mohlo vadit, když se mi sice skoro neznámej, ale pěknej chlap, rozvaluje skoro nahej v bejváku, zvlášť jestli mě nechá zopáknout něco z toho, co sme spolu dělali v noci. Jinej důvod, proč by tu zůstal zatím nevidim. Ani nemám momentálně náladu se jeho vrtochama zaobírat, mám důležitější záležitosti k řešení. V žaludku mi to zahučí a pusa se reflexivně zaplní slinama, sotva pokojem zavane vůně kořeněnýho masa z krabičky. Ani se nemusim ohlídnou, abych na sobě vnímal intenzivní pohled svýho hosta. ,,Máš hlad?" další moje otázka, asi trochu zbytečná vzhledem k stavu mejch zásob a jeho celodennímu pobytu tady. Pomalu rozvážně přikejvne. "Máš docela kliku," po stolku jeho směrem šoupnu krabičku se smaženejma čínskejma nudlema, přílohu k mýmu vepřovýmu. Nevadí mi se šábnout, taky, co s nim mám dělat jinýho, když se po prvotnim nedůvěřivim prozkoumání, pustí do jídla dřív než se vrátim zpátky na místo s rezervníma hůlkama. ,,Pak, že já sem tady ten bez způsobů," okomentuju to nahlas. Ne, že by si mě všímal. Zase cejtim, jak se něco uvnitř mě divně tetelí, sledovat ho, jak si v záklonu spouští dlouhý nudle do pusy rovnou z prstů. Nejspíš to bude mít něco společnýho s mojí náturou, která si prostě užívá bezprostředních projevů živočišnosti, jaký páchá sama. I když zrovna od něj bych to nečekal. O to je to možná lepší. No nemínim na něj úchylácky čučet celou dobu, takže zapnu bednu, coby kulisu k jídlu. Kéž by bylo tak snadný se soustředit! Jenže to by se nesměl jenom malej kousek vedle mě někdo začít ofrňovat nad kouskem kuřecího, co sem docela zapomněl, že do nudlí dávaj. Jsou to jenom ždibce, co normální člověk ani nevnímá, jenže Pracháč sousto zkoumavě prohlíží mezi prstama. Asi je se mnou něco hodně špatně, když mi připadne náramně sexy způsob, jakym při tom znechuceně krčí nos. Přijde to jako spontánní nápad, prostě se jenom natáhnout a ten kousek si vyžádat než ho nějakym způsobem znehodnotí. Ze začátku tázavě a pozdějc pobaveně nadzdvihne obočí, než mi inkriminovanej kousek zpustí do připravený pusy. ,,Vpravdě divá šelma," okomentuje to. Se zavrčenim polknu. Usměje se. Další z těch spontánních nápadů, důkladně a sugestivně olízat jeho prsty než je propustim a pak postup zopakovat za každym, když mi stejnym způsobem servíruje další kuřecí. Nějak se z toho stala hra, výzva v postřehu a reflexivních dovednostech. Možná tim testuje moje zvířecí reflexy, když občas ucukne a přiměje mě k většímu úsilí k získání kořisti. Ze začátku si ani nevšimnu, kdy se ocitnu s valnou částí svýho těla na jeho a vlastnim jídlem zapomenutym na stolku. Pracháč na mě pořád tak pobaveně zhlíží, všimnu si malejch ďolíčků, co se mu udělaj ve tvářích, jak se očividně snaží potlačovat větší veselí, než dává najevo. Pořád je v jeho tichym úsměvu určitá důstojnost, i přes nepopiratelnou, a pro mě dost nezvyklou, důvěrnost situace. Vezmu si ten poslední zatracenej kousek masa a pak se napřímim zase do sedu. Chvilku to zabere se vzpamatovat, během toho, co on se vrátí dál nevzrušeně k jídlu, jako by se před chvilkou ani nic nestalo. Fajn. Tuhle hru můžou hrát dva. "Takže co, rozšiřoval sis obzory?" nenuceně naznačim k odloženýmu časáku na stolku, podle systematicky roztříděnejch těch dalších podle oborů; střeleckejch, motoristickejch, policajtskejch magazínů i pornáčů různýho zaměření, je vidět, že proštudoval celou mojí sbírku. Není to tak, že bych vlastnil něco lepšího na čtení. Nejbližší věc připomínající, aspoň vzhledem, knihu je v mojí domácnosti akorát starej televizní program. Přikejvne: ,,Bylo to poučné." Docela živě si dovedu představit, v jakým smyslu poučný. Hlavně ta poslední kategorie. ,,Opatříš mi další?" zeptá se. No vážně asi nemůže čekat, že bych se teďka šupem zvedl a pádil do stánku, že ne? A nezdá se ani, že by to tak myslel. V tom případě je to dost originální způsob, jak mě obeznámit s tim, že se mi tu hodlá nasáčkovat na delší dobu. "Jo, možná jo, jestli si vzpomenu," odsouhlasim. Vážně, nemám nic proti tomu sdílet dočasně s někym bejvák, pokud se bude chovat slušně. Beztak tu moc času netrávim, a jak se mi to tak jeví, mohlo by to pro mě skýtat spíš víc pozitiv než negativ. ,,Zdejší hotely pro pracháče ti nejsou dost nóbl?" stejně mi to nedá si nerejpnout. Nenechá se vyhodit ani na chvilku z rovnováhy ,,Shledal jsem, že ani ta nejlepší přístřeší, neskýtají určité výhody zdejšího ubytování..." To sou mi zvraty, tentokrát sem si jistej, že ten drobnej úsměv na jeho rtech je zaručeně koketní. ,,Samozřejmě, jestli tu chceš zůstat, budu muset trvat na placení nájmu," zapředu, aby bylo jasný, že o financích nemůže bejt řeč. Už jenom pomalej způsob, jakým odloží krabičku a stejně pomalu si důkladně olíže prsty, bez přerušení očního kontaktu se mnou, je dost žhavej. ,,Jaká jest platba?" s kočičí elegancí se vyhoupne na koleni o polstrování mezi náma a druhý zaparkuje z druhý strany mejch stehen. Naskýtá se mi tak přímej výhled na jeho pevný břicho. ,,Mohlo by to bejt předmětem nejbližšího jednání," dlaněma přejedu nahoru po obouch jeho bocích současně a skončim na hrudi. Užívám si kontakt s holou teplou kůží i nezřetelnej pravidelnej tlukot srdce. Není to asi moc úmyslný, že by se snažil mít tenhle sexy nevázanej vzhled s rozepnutou košilí. Pohled mi padne na urvaný stopy po knoflíkách, další upomínka minulý noci. ,,Mohl sis vzít nějaký moje triko, víš?" zjevně se nerozpakoval použít nic z vybavení bytu, takže tohle by mi určitě nevadilo a jako pachatel tý devastace bych určitě nic proti neměl. ,,Takto mi to vyhovuje," jemně se usměje, ,,Oblečení... domy... vše jest tak svazující..." Tušil bych, co tím myslí, i kdyby se zrovna nerozhlížel názorně po mym krcálku. Nejsem nijak extra vnímavej, přesto se čas od času neubránim dojmu, jako by stěny obklopující mě, se čim dál tím víc zdrcávaly až mě jednou rozmačkaj. "Všimnul sem si, že si nerad něčim omezovanej," na jistotu ho pohladim přes kalhoty na straně preferovanýho stehna, kde cejtim zřetelně jeho nádobíčko. Trochu stisknu. Celej se proti mně napne a jeho prsty se mi zarejou do ramen. ,,Ano, v tom jsme si velmi podobní, krom jiného," vydechne. ,,Bylo určeno, abychom právě my dva se setkali, neboť naše podobnost nám měla pomoci překlenout odlišnosti a umožniti snazší spolupráci. Již tomu patrně rozumím o něco lépe," mluví během toho, co já ho pořád hladim, spolu s lahkejma polibkama pokládanýma na jeho břicho i hrudník, kam došáhnu. ,,To, že se se mnou vyspíš, bylo taky v plánu?" zeptám se konverzačně. Asi mě to znechucuje míň než by možná mělo, jenže o některý iluze sem přišel už dávno a nevidim nic špatnýho na tom, když dva lidi dostanou, co chtěj k oboustranný spokojenosti. Konec konců ani jeden z nás na tom není citově zainteresovanej. S rukama pořád na mejch ramenou mě zatlačí silnějš do opěrky sedačky. ,,To rozhodně ne," shlíží na mě docela dotčeně, "Hovořím zde o naši totožné náklonnosti k revoltě, ty barbarský člověče," tváře má lehce zarudlý a já nedokážu určit, jestli je to rozčilenim, nebo mojí předchozí péčí. Na každej pád mi to přijde dost rajcovní. ,,Tak se nečerti, zlato," pevně ho obejmu kolem pasu, protože rozhodně nechci, aby to, co tak slibně začalo, blbě skončilo kvůli mojí nevymáchaný klapačce. ,,Nemyslel sem to zle," zbožňuju dotýkat se rtama tý jeho hladký rozpálený kůže, když mě dál nechá, ,,Jen, že si takovej hezkej, čistej a upravenej, zásadovej," za každym přívlastkem dám malej polibek, ,,Na spořádanosti určitě není nic zlýho, jenom to taky neni něco s čim by si člověk běžně spojoval rebela," ještě jednou ho líbnu než vzhlídnu. Zdá se, že sem byl úspěšnej, protože mu na rtech hraje lehkej, pobavenej úsměv: "Ujišťuji vás, pane Springre, že tam odkud pocházím, vskutku velkým rebelem jsem. Cožpak se neříká, že něco takového musí vycházet odsud? Stále soudíte dle vnější schránky," mojí dlaň překreje svojí a společně je přesune na místo, kde zase cejtim tlukot jeho srdce. ,,Však pod povrchem, jak mi bylo druhými často vytýkáno, jsem přespříliš hrdý, se sklony k vynášení rychlých soudů, neukázněný, odmítající se zcela podrobit vyšší autoritě a jak se ukázalo, tak i poživačný," s tim poslednim mi trhnutim za vlasy zvrátí hlavu drsně nazad, ,,To vše těžko zváti vlastnostmi, jakými bych zapadal. Nezní ti to povědomě?" neústupně si vyžádá přístup do mejch úst. Né, že bych se bránil. Pokud mi chce dokázat, jak moc odvázanej umí bejt, kdo sem, abych mu v tom bránil? Vnímání reality se změní na blažený, nekonečno dvou těl zmítajících se v prastarým tanci doteků, tření kůže o kůži, doprovázeným výměnou tělních tekutin.

***ooo***

Vážně nemám páru, jak dlouho to trvalo, podle změny programu v bedně plnící pokoj měkkým namodralým světlem, bych si mohl něco dovodit, kdybych o to stál. Jenže všechno, co potřebuju vědět a co mě momentálně zajímá je, že tu ležíme spolu nahý, propletený a dočista spokojeně vyčerpaný na mojí sedačce. Dost úzký, aby se na ní pohodlně směstnali dva dospělí chlapi, ale vzhledem k tomu, že stačila i na naše předchozí horizontální mambo hrátky, tak stačí i teď. Pracháč leží přes moje tělo a mně přijde, že to je přesně poloha, která mu vyhovuje a pro kterou je stavěnej, aby na někoho shlížel svrchu. I když to udělá, až když se zkusmo dotknu jeho tváře, do tý doby složený na mojí hrudi, abych zjistil, jestli je na příjmu. Asi byl tak napůl, protože dost ospale zamžourá s líným úsměvem, kterej ho dělá tak nějak mladším. Nedokážu ani spolehlivě odhadnout, kolik mu je. Nevim o něm vůbec nic a přesto sem ochotnej ho pustit do svýho života i postele. "Kdo si?" zeptám se, i když pochybuju, že bych mohl dostat důvěryhodnou odpověď. ,,Tvá věda a malá přítelkyně ti neposkytli uspokojivé vysvětlení?" opáčí dost pobaveně. Zamračim se. Nerad hraju se všema kartama odkrytejma a zdá se, že právě do toho sem se dostal a rozhodně sem neměl v plánu dostat do toho Jenn. Musel mě sledovat a já si ho vůbec nevšim. To neni dobrý. "Ale no tak, netvař se tak. Znám tvou vůni," důraznějš mi přejede palcem po tváři, ,,A pokud není něco, co by si mi chtěl o sobě sdělit, tak myslím, že toto je ženské líčidlo, jiný odstín než používá tvá kamarádka v baru," usvědčí mě sotva patrnou stopou růže, co se na mě musela dostat, když mě Jenny líbla na přivítanou, zrovna jako stopa jejího parfému. Aspoň vyřešená záhada, co měla znamenat ta poznámka jedný z holek ve špitále. ,,Jsi dost chytrý, nežli by si jsi neprověřil někoho s kým se stýkáš, přesto si se mne nikdy na nic nezeptal. Ergo to muselo být právě dnes, kdy si se dozvěděl, že to nebude tak snadné," s lehce zdvyženym obočim mě tiše vyzývá, abych mu z toho něco vyvrátil. Dedukce: 1:0 pro něj. Což není vůbec dobrý. Momentálně toho o mně ví kurevsky víc než já o něm. A jeho postřeh neni taky nic, co by mi přidávalo na klidu. ,,Pokud bych se tě zeptal, odpovíš mi upřímně?" Dost pochybuju. Nikdo, kdo si dá námahu udržet se mimo systém, na sebe jen tak nevybleje všechno někomu, jenom kvůli tomu, že s nim momentálně leží nahej. ,,Pokud mi budeš pokládat správné otázky, tak ano. Ovšem někdy jest potřeba víry na místo faktů," cejtim, jak vráska mezi mejma obočíma povoluje pod jeho prstama, "Pro tento čas i toto místo, bys měl věřit, že mohu být kýmkoliv, kým si budeš přát, abych byl. Tvůj přítel, tvůj milenec i tvůj spojenec..." tak jako já předtím, mi za každou možností vtiskne malej polibek na bradu a část čelisti. Naklonim si jeho obličej do lepšího světla. Zase má ten naprosto otevřenej, uvolněnej výraz, ve kterým není možný odhalit známku po lži nebo neupřímnosti. Jenže já už se jednou v jeho odhadování sekl. ,,Co mám s tebou dělat?" vážně to zní spíš dost jako odevzdanej povzdech. Trochu se posune, takže cejtim naše zplihlý chlouby otřít se o sebe. "Co jen budeš chtít," horkym dechem ovane moje ucho. Budu sice potřebovat ještě nějakej čas, než budu schopnej znova něco chtít, ale následně rozehraný muchlování nezní vůbec jako špatnej začátek. Snad ještě nikdy, za celej život předtim, sem neměl víc pocit jako stát na kraji útesu. Uvěřit a skočit do neznáma, znamená možnost, že bych se mohl rozletět jako kondor, za obzory všednosti, proti pravděpodobnější možnosti, že si dole rozbiju hubu o skály.




 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kim Lula Kim Lula | Web | 1. února 2015 v 14:28 | Reagovat

Původně jsem chtěla komentovat hned po přečtení, což bylo asi v půl čtvrté ráno, kdy jsem si konečně našla čas (ne že bych se učila, haha, ale snažím se psát. Jednu kapitolu povídky. Už tři měsíce. Budu plakat.), ale nějak už se mi před očima rozmazávala písmenka a taky jsem chtěla dokoukat poslední díly třetí serie teen wolf. Uhm.

Je opravdu strašná škoda, že má pan nepolicajt supermanský trikot i se spodkama v prádelně. Byl by vskutku kulturní zážitek ho v něm vidět a moje album plné snímků jednorožců by bylo něčím obohaceno.

Tedy, promineme-li fakt, že v jeho bytě už jistou dobu dělám, že jsem polička s očima (popřípadě polosuchá kytka na parapetu) a s foťákem v ruce je sleduji bez výraznějších zvuků, které by na mě upozornily... Zatím na mě nepřišli. Aspoň doufám.

Ačkoli nahé rozvalené na posteli a navíc sexy, se nejspíš muselo pod tím upřeným pohledem pavoučka na stropě (ano, velmi rychle střídám kostýmy...) vzbudit. Haha. Ha.

A abych pravdu řekla, velmi, velmi, ale opravdu velmi ve mně záchvaty fangirlingu vyvolávají obrázky Andílka  obkročmo sedícího na Supermanovi (to už mu zůstane...)

Napadlo někdy někoho spárovat anděla a supermana...?

Teda kromě tebe...

Ne?

Nevadí...

Haha, líbí se mi, jak je to malé přítulné a jak tomu zachutnal sex. Doufám, že mu to taky zůstane velmi dlouho, než přijde apokalypsa. A taky - ačkoli netuším, zda jsem to už někdy řekla - by mě zajímalo, co je to za... bytost, co tam smrtelně obtěžuje chlapce..

2 KATKA KATKA | 1. února 2015 v 18:05 | Reagovat

jaký to skvělý den ale opravdu jeden hňup dostal kapky myslím že i ty školačky byly inteligentnější než zmíněný hňup omlouvám se ale má paměť na jména je ubohá a i když si myslí že to co prožívá s pracháčem je bez citu tak není kouře bez ohně :-D jsem moc napnutá na další pokračování

3 Jana Jana | 1. února 2015 v 19:12 | Reagovat

Já ho miluju. Vážně. Springer je chlap přesně podle mého gusta. Brala bych ho všema deseti. A brzy bych ho všema deseti pakovala pryč. Protože bych na něj neměla nervy. :)
A moje srdíčko, zlatíčko a andlílek, je díl od dílu roztomilejší. Toho bych nevyhodila, toho bych si doma nechala, a ani bych se neptala na jeho názor. :)

A ty jsi taky úžasnej, za každý takový díl ti to budu říkat. Klidně několikrát. :)

4 Fénix Fénix | 2. února 2015 v 12:36 | Reagovat

[1]:V pohodě, na komentování času dost, se počítá, že tu vůbec necháš stopu. 8-) Ale ten tříměsíční zásek ti nezávidím. Né, že mě by šlo psaní poslední dobou líp. Inspirace a čas jsou mrchy a těžko se loví, když se jich nedostává. Každopádně přeji úspěšný lov jednoho z nich nebo obou, záleží na důvodu.
:-DKdo ví, třeba i časemna ten trikot i se spodkama a pláštěnkou dojde a on se v něm někde ukáže. ;-)
:-DJó, uschlá kytka to je nvynikající přestrojení, tuším, že tam pár dalších modelů má. :-? Ale jako tedy opatrně jako pavouk, zrovna nevím, jak se snáší pavouci a švábi, kterých tam má též požehnaně. A taky bacha na odhalení, ikdyž možná, že minimálně jeden o Tobě ví, poněvadž mu neunikne nic. :-D Až na to přijde ten druhý, tak kdo ví, co ho napadne, jak toho využít. :-D
Anděl A Superman, skvělé to přesdívky...
...mě zas napadá, jak by výsledek takového spojení vypadal :-? ? Zatím mám tedy jen představu extrémně létavého modročerveného cosi... a velký problém když na tohle myslím. :-D
Jo, tamto přítulné ještě chvíli přítulné bude asi se mu to taky líbí.
Vzhledem k tomu, že ta bytost chlapce smrtelně obtěžující je neustále nablízku, tak také mohu slíbit, že dost brzy dá o sobě vědět. ;-)

[2]: Myslíš-li tím omezenou "chloubu" policejního sboru, tak to se jmenuje Peterson, a ano, opravdu příliš inteligence nepobral. :-D Nevím, jestli mám spoilerovat, ale tak ono je to možná tak i lepší, že detektiv tak nějak vlastně ani moc neřeší, jestli něco cítí nebo ne. Zase u lidí jeho druhu, co jsou zaláskovaní každou chvíli do někoho a zpravidla jiného to už tak nějak zplývá. :-D Děkuji, pokračování by mělo být snad rychleji než tato část.

[3]: :-D Děkujeme, já i Sringer jsme poctěni, že se ti líbí. I když teda spíš víc pro mě než pro něj, poněvadž on si své nedostatky uvědomuje, vzbudilo zájem proč přesně, že by jsi na něj neměla nervy? :-D
Zlatíčko, to určitě také rádo uslyší, coby takovýmalý squater, je určitě rád, že by se měl kam vrtnout v případě, že by ho jeho aktuální domácí vypakoval. ;-)
Já samozřejmě děkuji též, chvála se čte velmi dobře a nikdy se neomrzí :-D ačkoliv o té své momentální úžasnosti dost pochybuji, jelikoš jsem bídák největší a nestíhám vložit reevidovanou verzi ani odpovědět na mail, protože se nestíhám dostat k rychlejšímu netu, co by mi znovuzveřejnění umožnil. Doufám, že večer to napravím.

5 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 2. února 2015 v 22:25 | Reagovat

Jo, to byla sympatická. Moc se mi líbila. Zase mám o čem přemýšlet. Petrson mě dráždí. A to tam byl jen minutu. Až si začínám myslet, že on je ten vrah. O_O I když tak chytrý není.
Jinak, už jsem se zmínila o tom, že že mého milého malého Drobečka Pracháče podezírám z toho, že je Svobodný zednář?
I když je pravda, že do toho mi nezapadá. Ale je to rebel, ne?
Jako anděl mi nepřijde. Protože anděl je především nepohlavní bytost bez ega. A tento člověk ego i pohlaví má. Snad se nedozvím, že to taky není bývalý člen ku klux klanu či jiného podobného spolku, nevymyslel sám to vraždění a nezačalo ho potom hnát svědomí, a teď se to snaží napravit. ;-)

6 Fénix Fénix | 2. února 2015 v 22:59 | Reagovat

Juj, sákryš! Zvídavé to otázky máš. :-D
Jen doufám, že alespoň některé svedu s příběhem uspokojivě vysvětlit. :-?
Fakt je ten, že někdy i kolosální blb dokáže záludností překvapit a k Petersonovi připomenu, že dokázal detektiva záludností a podlézavostí vyštípat z jeho místa.
Také přiznám, že Drobeček Pracháč, rebel je, to uznal i on sám a také, že je člen nějakého společenstva, to vlastně také nepopírá. ;-)Nu a to je zatím asi tak vše, co říci mohu. :-)
Každopádně jen tak dál s úvahami na další se budu těšit a díky. :-)

7 Jana Jana | 3. února 2015 v 11:00 | Reagovat

[4]: Víš, kdybych ho nevypakovala, tak bych ho musela zabít. :-)
Springer je člověk, kterého obdivuji z dálky. Dřív nebo později, by mě jeho životní styl začal štvát. Ten chlap si prostě dělá jen to co chce. :-)

8 Fénix Fénix | 3. února 2015 v 15:40 | Reagovat

[7]: :-D Tak to ano. Živočichy v zoo je také lepší obdivovat tam a nemít je doma. Zase na jeho obhajobu, třeba by se se zkušeným majitelem dal do jisté míry domestikovat. :-?  ;-)

9 Jana Jana | 3. února 2015 v 17:27 | Reagovat

[8]: Ale i domestikované zvíře může kousnout, ale přiznávám, že od Springera by to vadit nemuselo. :-D

10 ell ell | 3. února 2015 v 20:08 | Reagovat

Pan Tajemný překvapil nejen Springera, copak mu někdo neřekl, že má vyklidit prostor, neb o nic závazného nešlo?
Jak k dílu, tak jídlu, etika jde stranou, připomnělo mi to, když jsem se v KFC pídila po příborech :D
Flirtování nad žrádlem, to bylo hezký. Takový hezky ulítlý.
:D :D Ještě nedávno mu platba vlastním tělem byla šumák :D, panáček bude dohánět promarněná léta? To si ten hotel bude Springer za chvíli dobrovolně hledat sám.
Jo tak rebel z jiné dimenze, fakt netuším odkud si sem pana Tajemného plácnul :D Springer je z něj hotovej a já taky :D. Jejich spolupráce v horizontálním módu se mi líbí :)
Springer to má blbé, pan Tajemný ho má prokouknutého, zatímco on ví o svém nabyvším milenci houby :D. Ať se ho zeptá jak se jmenuje, nějak se oslovovat musí. No ale abychom si nepřečetli něco jako „jest mi jedno, jak mě budeš zovati“ :D, jestli k tomu však budou přistupovat oba „rebelové“ nezávazné, tak se dočkáme maximálně oslovení hej ty :)

11 Fénix Fénix | 3. února 2015 v 22:21 | Reagovat

[9]: To může. V takovém případě zabírá plácnout přes čumák. Tedy nevím, či i na něj by to zabralo, ale mohlo by to vyjít. ;-)Mimochodem on prý nekouše, on žužlá. :-D

[10]: Um... no vlastně neřekl. :D
Když je hlad tak se dá najíst ledasčím a tihle pánové mají opravdu velký výdej energie. :D... KFC a podobné tak to je přímo smrt pro lidi, co trochu potřebují kulturu stolování :-D
Si kluci aspň při tom užili zábavu a i se najedli, asi to dopadlo lépe než kdyby se chudák snažil s hůlkama, to by tam možná seděli do teď. :-D
Panáček asi dohání ztracený čas a Springer zatím rozhodně nemá nic proti, ale už mě tedy napadl alternativní konec ve kterém detektiv sice příjemně ale dost neslavně umírá na infarkt při během opakovaném čísle. Přeci jen už to není nejmladší pán. :D
Rebel záhadný vlastně už něco takového, ve smyslu, že je mu to jedno plácnul a vzhledem ktomu, že tomu druhému je to také jedno, tak jim vážně hrozí, že maximálně zůstanou u toho "Zlata". :D
A už začínám mít zase ten pocit, že mě za konec velmi nepěkně zavraždíte. :-?

12 Jana Jana | 4. února 2015 v 9:03 | Reagovat

[11]: Žužlá on žužlá... *představuje si žužlajícího Springera a umírá* :-)

13 Fénix Fénix | 4. února 2015 v 9:25 | Reagovat

To né! Kdo by mi opravoval ty zvěrstva?! :-?  :-x +jde shánět resuscitační sadu a nebo alespoň autobaterii s kabely+ Jináč tedy Springer žužlá a občas i saje. :-D  8-)

14 Jana Jana | 4. února 2015 v 10:39 | Reagovat

:-) možná budou stačit mokrý prsty do zásuvky :-)

Jsem si vzpomněla na Jožina z bažin :-). Ten taky saje, ale nežužlá. Zato ale kouše a rdousí. Což se vsadím dělá Springer občas taky. :-)

15 Fénix Fénix | 4. února 2015 v 15:02 | Reagovat

[14]: :-DDoufejme :-D
:-DPravda, Springer sice rdousí, ale nekouše- není fotbalista ani exboxer. To nechává jim. On si vystačí s pěstmi. 8-)

16 ell ell | 4. února 2015 v 20:55 | Reagovat

Tak už jsi poslal do kytek Jimmiho, z pana Tajemného se vyklube nakonec mnich, který splnil svou misi a vrací se do kláštera :-?. Springerovi vrazíš do ruky lahváče, hodíš nohy na stůl a pustíš tv. Mise splněna. Tak takový konec by se mi opravdu nelíbil. Já chci happyend O_O

17 Fénix Fénix | 4. února 2015 v 21:38 | Reagovat

[16]: :-D  :-D  :-D Jako by mi tu někdo koukal přes rameno,když píšu. :-D  ;-)
Ba ne. Každopádně zaznamenávám si tě do průzkumu mínění, coby první hlas, poněvadž o hepáčoidním konci tu bude zase hlasování. 8-)

18 Jana Jana | 5. února 2015 v 6:30 | Reagovat

[17]: Tak to si mě tam koukej zapsat taky. Já totiž čtu jenom happyendy. :-)
Ještě je ale otázka, co je happyend? Pro každého to může být něco jiného.

19 Fénix Fénix | 5. února 2015 v 8:52 | Reagovat

[18]:O.k. Zaznamenávám si tě. :-D
Ano, otázka to je. Dobrý konec je i třeba určitě záchrana světa za cenu oběti vlastního života. To záleží na úhlu pohledu a povaze. 8-)

20 malone malone | Web | 13. února 2015 v 10:21 | Reagovat

Mimochodem, už píšeš další díl? :D

21 Fénix Fénix | 13. února 2015 v 12:58 | Reagovat

[20]: Což o to, kapitola je již napsána, akorát se mi na ní pořád něco nějak nepozdává, takže netuším, kdy ji pustím do světa. :-? ;-)

22 Kim Lula Kim Lula | Web | 13. února 2015 v 16:50 | Reagovat

[21]: Tak do Vánoc to postačí, pokud poneseš odpovědnost za mou smrt :D

23 Fénix Fénix | 13. února 2015 v 18:17 | Reagovat

[22]: :-D Né, to určitě bude dřív. Asi už to tu jednou padlo, ale nechci si likvidovat čtenářstvo. ;-)Ale možná nějaký konzumní svátek to bude. ;-)

24 malone malone | Web | 13. února 2015 v 20:12 | Reagovat

Jéžiši, nojo, hlavně že já mám rozepsaný díl, co chci zítra zveřejnit :D (To je pořád ten můj zmatek ve dnech...)

25 Werů :D Werů :D | 22. září 2015 v 21:33 | Reagovat

Jsem dost zásadový člověk, takže mi čestné morální zásady, které se mi do téhle kapitoly pořád pletly, dost pocuchaly nervy a donutily mě přehodnotit názor na pana F (furt si to jeho jméno nepamatuju a teď už vím proč!). Štve mě, jak z Jimmiho byl úplně udělanej a tady, je z pana P taky udělanej (to není to, co mě štve), a jakmile vytáhne paty z toho svého chlívku, touží po nějaký kozatý čubce. -_-" Vlastně ani pořádně nevím, proč mě to tak rozčiluje, když spolu nic nemají. *Řve z okna!* -_-" To si neber nijak osobně! Kapitola byla bombastická a užila jsem si jí se vším všudy (proč to zní tak zvrhle?! XD) Jen mé (trošku omezené) morální zásady, mě nutí rozbít panu F fasádu. JO! -_-" Zkopat ho! Hm! HM! Tak neetické a nemorální. Ne, už se nebudu rozčilovat! XD
Jinak by se těším, až se tam znovu objeví ta záhadná bytost, která by taky potřebovala spravit fasádu za Jimmiho. T^T

26 Fénix Fénix | 22. září 2015 v 21:50 | Reagovat

Nikdo nikdy neřekl, že Springer- je to Springer:D je morální člověk. Není. Má všechny špatné vlastnosti, které si lze představit a jen čirou náhodou k tomu pár dobrých. 8-) Mezi jednu z těch skupin vlastností a teď přesně nevím kterou, patří, že je pragmatik. Do Jimmiho by se zamiloval, pokud by měli šanci, jenže teď je mrtvý. Pan P. je sexy, úžasný a skvělý ale... je tam ale. V této části ještě tak docela není jasné a nebude dlouho, jak vlastně na tom spolu jsou. Jeho pocity vůči Jenny jsou dlouhodobější na hranici platonického uctívání u ní si je alespoň jistý na čem je. 8-) Jo, nemá to lehké a není to lehké ani s ním. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.