Žárem temnoty 9. kapitola

3. ledna 2015 v 22:54 | Fénix |  Žárem temnoty
Vážení přátelé, velebme všechny mocnosti! Po neskutečně traumatizujícím šoku, kdy se mi porouchalo pc a hrozila definitivní ztáta celého příběhu a pár perných dnech nervů, nejistoty a odtržení od netu, k ničemu z toho nedošlo a my můžem jet dál! Dnešní kapitola je poněkud monotématická neboť původně patřila k té minulé, kterou bylo nutno z důvodu přílišného rozsahu rozdělit. Tak tedy dokončení... hezkou zábavu.



9.Kapitola
Bloumat ulicema starýho Chicaga, bylo teda přesně tak neužitečný, jak se dalo čekat. Takže sem se rozhodl celej ten plodnej večer odpískat. Jenže se zdá, že Pracháč na to má asi jinej názor, asi tak jako na všechno ostatní. ,,No já to už asi pro dnešek zabalim. Tady nic nevymyslíme a jak se říká ráno moudřejší večera," snažim se to nějak slušně rozpustit. Už se i chystám nasednout do auťáku, což by se mi dělalo mnohem líp, nestát mi zrovna onen dotyčnej v cestě. ,,Sotva vzešla Luna," poukáže směrem k noční obloze. Chlad a tvrdost hlavice tý jeho zatracený hole cejtim zatlačit mi do žeber. Asi by to ve mně mělo zpusit obranej mód, jenže od určitejch dob ve mně od něj tahle forma konaktu vzbuzuje spíš docela jiný pocity. ,,Nemůžeš bejt takovej otrokář na víc se nehodlám flákat, jenom potřebuju vykoumat nějakou strategii," na půl čekám, že mi to neuvěří a začne se hádat. Možná by na to měl i právo, bez ohledu na mojí součanou osobní zainteresovanost, pořád je tim, kdo mě platí. Jenže nic z toho nepřijde. ,,Takto to míněno nebylo," jenom stroze poznamená. Moc dobře si nejsem jistej jak si to teda mám vyložit. A vlastně i celá jeho řeč těla je dost matoucí protože stojí tak zatraceně blízko, že cejtim jeho vodu po holení, která mi bezděky připomene slunečnej letní den a čokoládový sušenky. Trochu divná kombinace a určitě ne moc mužná, ale musim říct, že docela přijemná. Sval ve tváři se mu ani nepohne a celej vyzařuje tim svým obvyklim klidem až mám chuť trochu s tou jeho bohorovnou vyrovnaností zatřást. ,,A jak to teda bylo míněno?" zapředu, ,,Protože s klientama nerandim," na rtech lehce pobavenej úsměv, vpíjim se do těch jeho očí, který mi teď připomínaj odstínem právě tu tmavou a sytou čokoládu z už zmíněnejch sušenek. Nenacházim v nich ani špetku zmatku. Jenom se zdaj podivně věkovitý docela v kontrastu s jeho hladkou tváří bez vrásek. ,,Mohl by jste mne vzíti ku příkladu na tu louku o které jste hovořil posledně. Tedy pokud pan Wrigley nebude namítat nic proti," řekne docela vážně, že nemám pochyb už o tom, že to tak i myslí. Sotva potlačim zazubení. Trochu se odtáhu s pocitem, že tenhle tah mi moc nevyšel. ,,Neni to louka jako louka, je to stadion. Baseballovej stadion. Jenom se tak jmenuje," trpělivě vysvětlim, ,,Máte tam u vás baseball, ne?" samozřejmě, že nejsem tak zaslepenej, abych si myslel, že ligu musej mít na celým světě, ale taky vim, že valná část lidí aspoň o takový hře kdy slyšela. Žádná reakce. ,,Děláš si srandu? Neřikej mi, žes nikdy neslyšel o Cubs?!" Evidentně ne. ,,No tak, pálka, míček, devět hráčů v poli... nic?" zkoušim to. Jenže on se zdá dost nezaujatej a skoro bych si myslel, že možná i zklamanej, což se dost těžko odhaduje, když se pořád tváří neutrálně, takže je to spíš jenom takovej muj dojem, že něco v něm malinko pohaslo. Docela si dovedu představit, že podle těch řečí o klidnom místě, co měl posledně a přiznanom stesku po domovině, by asi nějakej větší kontakt s přírodou uvítal. Zas tak pozdě neni a na to abych se zahrabal v bytě nebo kanclu nad papírama je vždycky času dost. Je rozhodnuto. ,,To nevadí, stejně mám pocit, že se dneska nehraje, ale už vim, kam půjdem," řeknu. Pracháčovo lehce zdvyžený obočí si vyložim jako známku zaujetí. ,,Nech se překvapit," mrknu na něj, ,,Teď poznáš, proč se tady tomu, říká město zahrad," místo, kam mám v plánu ho vzít neni daleko, takže se rozejdu danym směrem a on jde tiše vedle mě. Mám tak dost prostoru přemejšlet o tom, jak sem se nechal uvrtat do role průvodce. I když vyhlídka na večerní procházku parkem je lepší možnost k třeba takový galerii. Né, že bych měl něco proti kultůře, vlastně by byla fajn, pokud se nejedná o prostředí moderního umění a pozérů, co předstíraj jak velkej smysl jim dává sebevětší mazanice, jenom kvůli tomu, že chtěj bejt světoví a očekává se to. Možná, že sem vážně barbar a jenom tomu nerozumim, jenže taky si odmítám hrát na něco jinýho. ,,Baseball nemáte, tak co se tam u vás hraje, kopaná, rugby?" Možná, že nejsem nejkulturnější chlap na světě, jenže i moje znalosti mi můžou bejt čas od času užitečný. Zvlášť když se pokoušim dostat nějakou indícii k totožnosti nebo aspoň národnosti svýho samozvanýho parťáka. Věnuje mi jeden dost opovržlivej boční pohled doprovázenej odfrknutim jak jen mu jeho aristokratická etiketa dovolí. ,,Nepochybně další z oněch nesmyslných kratochvílí toliko dobrým pro drobotinu nikolvěk dospělé muže. Vskutku neprovozujeme žádné z toho," zatáhne dost povýšeně. Trochu se tim cejtim uraženej a nemínim to nechat tak. ,,Tak pardon, nedošlo mi to, že nejspíš budete mít tak akorát závody v nabubřelejch kecech a trumfovánim se, kdo má větší konto," prohlásim s úšklebkem, co se ještě rozšíří, když Pracháčovy trochu škubne čelist a víc se celej vyšponuje. ,,Máme skutečná klání. Boj muže proti muži, též šerm. Disciplíny hodné pravých bojovníků, prověřující mrštnost i sílu. Nikolvěk dětinské hry," zatáhne toporně a já se bavim. Zvednu ruce ve vzdávacim gestu. ,,Ok, puso, tak se hned nečerti..." Asi sem zahlídl spokojenej úšklebek nad vyhranym sporem. No klidně mu můžu dopřát tenhle pocit anžto já si zbytek cesty zase dopřávám výhled na jeho pružný tělo sice ukrytý pod kabátem, ale ať se propadnu, každej ladnej krok stojí za to. Když o tom tak uvažuju, je to figura vytrénovaná pravidelnym pohybem, při kterym je zapotřebí víc rychlosti, obratnosti a správnýho držení kostry než silová záležitost.
oooOOOooo
Od momentu, kdy vstoupíme na travnatou plochu a těžká vůně kytek ze záhonků a zeminy přerazí pachy města, zdá se docela uvolněnej a pohlcenej všema těma vjemama. Způsob, jakým dlouze nasává do nozder vzduch a vydechuje i samotný uvolněnější držení těla, jako by ho tu opustila všechna ta upjatost, kterou obvykle přímo čiší. I když já sem městskej kluk každym coulem a veškerej ten ruch ulic si užívám víc než tichý cvrlikání cvrčků a šumění vody z nedaleký fontánky, sem rád, že dává přednost takovýmuhle místu před nějakou snobárnou. ,,Asi to neni jako u tebe doma, ale myslim, že to tu není tak zlý," ozvu se jako první, aniž bych tušil, proč mám potřebu získat nějakou odezvu. ,,Toto místo jest dostačující," odpoví mi s obvyklou strohostí, která by možná zmrazila moje očekávání, nebejt těch jiskřiček v jeho očích, který si moc nezadaj s těma malýho kluka, co k Vánocum, dostane vytouženou hračku a sotva zřetelnýho úsměvu. Takže hádám, že to tu musí bejt zatraceně víc než jenom dostačující. Nekomentuju to. Vybral sem jeden z těch nefrekventovanejch parků, kde si za tmy nedávaj dostaveníčka gangy ani tu člověk nenarazí na moc muchlujících se párečků. Vlastně je tu celkem liduprázdno až na stánkaře s párkama, kterej se zrovna chystá už taky zabalit svůj krám. Bodnutí u žaludku mi připomene, že bych měl využít jeho služby, dokud tu možnost mám. ,,Běž napřed, doženu tě," jenom Pracháče informuju. Přikejvne, že bere na vědomí. Jeho stanovisko k rychlýmu občerstvení je mi už dost jasný a taky neni nesvéprávnej, aby kdyby přeci jenom něco chtěl, si to neobstaral sám, když mě sleduje mířit právě ke stánku.
***ooo***
Když už byla předtim řeč o umění a já se dost jasně vyjádřil, co se mi nelíbí, možná bych teď měl říct, co se mi líbí. Neni to konkretní styl ani autor, jenom něco, co mě osloví a zůstane v mojí hlavě třeba klidně i přes dlouhý roky. Jako například jeden z těch obrazů, co sem kdysi viděl a vybavil se mi zrovna teď. Nevim tehdy kde a ani si už nepamatuju, jestli ten, co ho maloval byl někdo známej, ale ten výjev přetrval. Bylo to snad něco z mytologie. Satyr s píšťalou obklopenej Nymfama. Jasně, tady nejsou žádný nahý křepčící krásky a Pracháč rozhodně nepůsobí jako polokozel z obrazu, když leží nataženej pod stromem. Bosej, jenom v košili a kalhotách a místo píšťali v zubech svírá stéblo trávy. Ale je to právě asi spíš tou atmosférou stromovýho zátiší a zurčící fontánky na pozadí, že vypadá, jako by patřil právě sem do lůna přírody a ne na bohatej raut. Docela uvolněnej s rukama překříženýma pod hlavou, pohledem zaměřenym někam na noční nebe. Při mom příchodu jenom mírně pohne hlavou, aby mě měl ve svým zornym poli, když sebou plácnu vedle něj. ,,Dnes žádné krvavé obětiny?" líně jednim okem zamžourá na mojí porci hranolek. Neměl sem žádnej konkretní důvod, proč sem jim dal přednost před hotdogem a ta jeho otázka mě spíš pobaví než, že by se mě tim dotknul. Jednak by se musel snažit víc a v řadě druhý i on to tentokrát řekne bez toho obvyklýho pohrdání. Zkoumavě se podívám na hranolek mezi prstama. ,,Né, řek bych, že ta brambora sešla věkem," tak docela sem to jako vtip nemyslel, poněvadž maj vážně nějakou divnou pachuť, ale neunikne mi, jak Pracháčovi lehce cukne koutek do úsměvu. Celej den se mu celkem daří vyhazovat mě z konceptu různým způsobama ani tentokrát to není jiný. Sleduju jednu z těch jeho pěstěnejch rukou se legantně natáhnout a prostě mi jeden hranolek zabavit. Bezprostřednost toho gesta mě dočista odzbrojí zrovna jako sledovat, jak si ho pomalu vkládá do těch svejch dokonalejch rtů a pak ho nechá jima několikrát proklouznout. Pomalu. Tam a zpátky. Chutá ho nebo spíš asi zkoumá by bylo vhodnejší slovo, stejnym způsobem jako to před tim dělal s krví. Pravda, tohle je poněkud chutnější moment, ale o nic míň znepokojivej. Hádal bych, že podle způsobu, jakym nakrčí nos mu tohle prostý jídlo chudiny dvakrát nejede nebo je to možná tim, že vážně není moc jedlý. ,,Když k tomu přidáš tohle tak to chutná líp," názorně smočim hranolek do kečupu. Nějak mám chuť otestovat, jestli bych na něj mohl mí stejnej vliv, takže si dám dost záležet na pomalym olíznutí hranolku po celý dýlce než si ho položim na jazyk. Svejma jazykovejma dovednostma, co se pružnosti týče, sem si na beton jistej. Teda žádnej z mejch partnerů ani partnerek si nikdy nestěžovali. Až do teď. Pracháčovi zas tak jemně cukne koutek v pokusu nejspíš o zdvořilostní úsměv. ,,Myslím, že raději ne," odmítne. Zjevně si nejistej, co si počít se svim zbytkem hranolku. Z ohledů na zachování nezraněnosti svýho ega se rozhodnu, že tim myslel odmítnutí kečupu a né toho, co sem se pokoušel naznačovat. ,,Máš recht, tomu nepomůže nic," svůj zbytek bezstarostně hodim za sebe a on to po mě zopakuje.


Je docela teplá noc, a zdá se, že přes tu většinou všudypřítomnou clonu městskýho spadu, si tentokrát i hvězdy dokázaly prorazit cestu. Nebo sem prostě jenom dlouhou dobu neměl čas si všimnout, že v tuhle hodinu jasně svítěj. Na každej pád si dost užívám jen tak rozpláclej si na trávníku rovnat hřbet i toho přijemnýho druhu ticha, mezi náma, který naruší jenom cvaknutí mýho zapalovače jak si křísnu pod nosem. Sleduju tenkou linku cigaretovýho dýmu pozvolna stoupat až k těm hvězdám, makovicí se mi stejně tak klikatě točej myšlenky. ,,Stejně nemůžu věřit tomu, žes nikdy neviděl baseball," definitivně prolomim to až posvátný ticho, když už je ho na mě tak nějak moc a muj společník se nazdá, že by mu to vadilo, zrovna tak jako se nezdá něco říct, takže pokračuju: ,,Když sem byl kluk, táta mě brával každej tejden na Cubs. Když sme tam byli po prví, chytil sem homerunovej balón a tatík mě pak vzal až do šaten a dostal sem na něj i autogram. I kdyby se tohle nestalo, ta hra mě prostě chytla. Vzrušení, když míč letí vzduchcem, napjatý očekávání, který ti dokáže zastavit dech a konečně ten jedninečnej a s ničim nezaměnitelnej zvuk pálky zasahující cíl. Tohle ničim jinym nenahradíš stejně jako celou tu atmosféru tam v jedinej okamžik bejt součástí toho spolu s ostatníma lidma vedle. Moc bych za to nedal, že dobrá třetina z nich byli turisti. Tušim, že je to skoro povinnost vidět aspoň jednu hru, když už seš tady. A když to uděláš, tak už ti zustane v srdci navždycky. Jediná pravá láska, chápeš?" zarazim proudění vzpomínek dokud sem ještě zchopnej se zazubit při těch šťastnejch a nedostat se do doby, kdy se to všechno nějak zmršilo a já zůstal hru už jenom sledovat sám doma v bedně. Jedna z těch věcí, co nikdy nebudu mít možnost dát do pořádku a tim pádem nemá cenu se v ní nějak hloubějš vrtat. Pracháč se zdá celkem nezasaženej mym výlevem sentimentu. Janom chvíli zase líně přežvykuje stéblo trávy. Dlužno poznamenat, celkem nežádoucí počinek anžto to láká mojí pozornost dost znepokojujícim směrem. ,,Chápu tedy správně, že jest smyslem té činnosti upevňovati vzájemnou rodinnou pospolitost item družení se s ostatními lidmi?" zaujatě čeká na mojí odpověď a mezi obočíma má zase tu drobnou vrásku, co už sem si všiml, že se mu tam objeví vždycky, když ho postavim před nějakej problém mezilidskejch interakcí. ,,Né, kámo. Je to sport a sleduje se pro samotný napětí ze hry. Jenom sem chtěl říct, že je to o moc lepší když ho sleduješ s někym dalšim. Ale není to to hlavní," dodám. Nevim proč ho víc než samotná technika hry zaujala víc ta společenská část a asi nemusim moc dvakrát zmiňovat, že bych mu to okolo vysvětloval mnohem radši. No, nikdy nedostaneme, co chceme, že ne. ,,Nic méně jest to tradicí předávanou z otce na syna. Vy jste ji sdílel s vaším a předáte ji svému potomkovi," zdedukuje. Vzepřu se na loktech, s hlavou zakloněnou k obloze, zhluboka nasaju do plic kouř a nechám ho s dlouhým vyfouknutim uniknout ven nozdrama, ve hvězdách hledám chvilku, dost na uklidnění, abych nezněl tolik cynicky. ,,Nemyslim si, že já bych jí někomu předával, ale v zásadě to tak bejvá..." Asi je to celym tim dnem od raního setkání se ségrou. Chyba je jasně ve mně, že sem tak nějak naleděnej na rodinou vlnu nebo spíš absenci mojí vlastní famílie teď nebo kdykoliv v budoucnu. ,,Nejsou lidi," zase dodám, protože se na něj nemusim koukat, abych zaznamenal ten obrovskej otazník ukrytej za Pracháčovim mlčenim. ,,Při vašem libidu i věku, a dle mých pozorování... jest zvykem založit rodinu, vy však býváte sám," je to konstatování a jenom částečně další otázka a já bych se možná měl cejtit dotčenej její neomaleností, jenže já na tohle nebyl nikdy kdo ví jek háklivej a spíš by se dalo říct, že mi tahle jeho přímočarost dost imponuje a taky je to možnost pokusit se zdrhnout z ne moc přijemnýho tématu. ,,Co ty víš o mom libidu?" krátce blejsknu zubama ve svym nejdivočejšim úsměvu. K mýmu zklamání, on zůstane celkem klidnej až na sotva patrný zamračení. ,,Vyhýbáte se mé otázce, to není příliš udatné," za všeho nejvíc zní káravě. Skoro bych měl chuť se tomu pousmát a zas všechno obrátit ve vtip nebejt na mě zaměřenej ten tmavohnědej pohled hrozící svojí intenzitou obrátit moje kosti na hromádku popela. Zajímá se. Možná bych se na to měl vykašlat jenže tenhle jeho zájem z jakýho vnímám spíš snahu pochopit svět kolem sebe prostřednictvim mojí ososby než mě samotnýho je přijemná změna k všem těm pokrytcum se kterýma se běžně setkávám. Asi i chlap má právo párkrát za život změnit názor a tenhle dotyčnej mě k tomu nutí tim víc čim dýl sem s nim. ,,Nejspíš sem ještě nenarazil na nikoho, kdo by mě dokázal brát takovýho jakej sem a ani nikoho kvůli komu bych na tom jakej sem byl ochotnej něco změnit," prohlásim. Možná by mě mělo zneklidňodvat, jak snadno do pár slov, se dá shrnout celej muj v zásadě neúspěšnej osobní život. Jenže ne. ,,Nejsem si jistej, jak to chodí tam u vás, jestli se ještě pěstujou domluvený svatby a tak, ale pro nás většinu obyčejnejch lidí, teda aspoň pro mě určitě je důležitý najít někoho s kym by to klapalo i jinde než v posteli. Mám za to, že partnerskej život by měl bejt asi i o něčem víc než jenom pár hodinách horizontálního mamba," samolibě se ušklíbnu třebaže si nejsem tak docela jistej jestli to Pracháčovo zdvyžený obočí patří použitýmu termínu nebo mýmu úmyslnýmu chvástání o pár hodinách trvajícim sexu. Pak se jeho výraz změní do zamračení přemejšlivýho druhu. ,,Lidé jsou smečková zvířata, musíte pociťovat osamělost," řekne po chvíli. Nejsem si jistej, jestli to nebyl soucit, co se tam někde mihl. Momentálně nechci přemejšlet o tom, jak blízko pravdě je. ,,Co ty, máš nějakou rodinu? Myslim tim jinou než gang," přetočim se na břicho čimž mám při celkem jasnym měsíčnim svitu dost detajlní výhled na Pracháčovu zase docela klidnou tvář s přihmouřenýma očima, lemovaný hustýma dlouhýma řasama i pohyb s jakym si s pomocí špičky toho chutně růžovýho jazyka přerovná stéblo do koutku rtů z blízka vypadajících neodolatelně jemný a tak akorát k ochutnání. ,,Nikolivěk," pohnou se v pár slabikách a já se nedokážu soustředit na význam. Věděl bych přesně, jak svý osamělý pocity teď utišit i s kym. Ruku nezaměstanou podpíránim svý váhy využiju k vylovení si další cigarety z krabičky, protože jinak bych si asi těžko zabránil jen tak zkusmo s ní přejet po nádhernym štíhlim těle, co se rozvaluje kousek na dosah podemnou. Přesně padnoucí košile i kalhoty kopírujou postavu skoro jako druhá kůže, takže mám dost konkretní představu, jak chutná schránka se ukrejvá pod nima. Abych to shrnul, takhle uvolněnej, uznávám, že by stál za hřích. Jako by četl rovna moje nejzvrhlejší myšlenky, upne na mě pohled spolu s línym pousmánim: ,,Smím znát pohnutky jež se ženou vaší myslí?" zeptá se. Uvědomim si, že je to nějakou chvilku, co na něj jen tak zírám. ,,To nechceš vědět," ušklíbnu se. Jeho mírně zdvyžený obočí mi dá najevo, že vědět to chce. ,,No asi na to není nejvhodnější chvíle, ale uvažoval sem, že by nejspíš bylo na čase dostat další zálohu. Však víš, neplánovaný náklady s opravou káry a tak..." sem celkem hrdej, že se mi povedlo poměrně elegantně vybruslit z prekérní situace. Vlastně sem ani tak nekecal, vážně sem o tom přemejšlel, akorát, že ne teď. ,,Ze stran vaši zálohy či doplatku mzdy..." nečekaně se vzepře na lokti, že já musím uhnout, aby zustal zachovanej aspoň nějakej minimální odstup, i tak když znovu promluví, vnímám jeho dech na svojí tváři. ,,...Doufal jsem, že bychom mohli dospět ku nějakému druhu oboustranně přijatelné nepeněžní náhrady," řekne. Je tak zatraceně blízko, že jeho přítomnost upoutává všechny moje smysli, ale i tak sem si jistej, že tim nemyslí to samý, co já. Nemohl by. Nebo snad jo? Nic na jeho klidnom výrazu mi nedá jasnou odpověď. ,,Co přesně bys navrhoval?" zeptám se opatrně. Většinou sem docela dobrej ve čtení řeči těla, jenom myšlenky číst neumim. ,,Jste mužem s poměrně bystrou myslí, jsem si jist, že ať už v ní či ve svém srdci naleznete odpověď," každý slovo z těch lákavejch rtů plyne pomalu jako melasa a zní zrovna tak hladce. Zanechávající po sobě zdání přijemnýho tepla, co se mi žene rovnou do slabin. Je to příliš lákavý než, abych dokázal odolat, jenže si musim bejt jistej. ,,Chceš platit, za moje služby svým tělem?" snažim se znít lehce. Je na dosah, takže pomalu vztáhnu svojí dlaň, aby měl dost času uhnout. Zvolna hřbetama dvou prstů přejedu po ostře řezanejch konturách čelisti. ,,Pokud jest to to, co by vás potěšilo..." řekne nezůčastněně, ,,byl jsem si však jist, že hluboko ve svém nitru naleznete mnohem důmyslnější žádost nežli ukojení potřeb těla," neni v tom to obvyklý opovržení a vlastně je to asi spíš souhlas. Příliš snadnej na muj vkus a ani ne moc nadšenej. Palcem pohladim vláčnou pokožku jeho spodního rtu coby první a poslední pokušení, kterýmu si dopřeju podlehnout. ,,Dík, za nabídku, Zlato, ale myslim, že nemáš nic, co bys mi chtěl dát místo prachů," křivě se pousměju, vší silou se snažim nedat najevo, že moje ego dostalo právě pořádnej kopanec. Zadívá se na mě možná tak zmateně jako já se momentálně cejtim: ,,Vězte, že mé možnosti jsou obsáhlé. Mohu vám splnit takřka jakékoliv přání... Nemusíte se rozhodnout ihned, snad později," navrhne. Možná sem si za to mohl sám, neměl sem začínat s tou bláznivou hrou na svádění protože jedinej kdo se nachytal do pasti vlastní představivosti sem tak akorát já. ,,Trochu moc se vytahuješ," přátelsky ho popíchnu. Že se nechytám neznamená, že by sme spolu nemohli vycházet. Zvlášť, když se zatváří tak pěkně dotčeně: ,,Ani slovem." Konečně si zapálim zapomenutý cigáro a hbitě v rámci možností přiměřeně k věku posbírám svý starý kosti do stoje. Zůstat o chvíli dýl asi bych nevydržel a přijal nabídku, co vlastně asi ani tak ochotná nebyla. ,,Odcházíte?" Pracháč na mě zase tak zmateně zazírá. Zjevně se k odchodu nemá a já dneska nějakou extra chutí nabídnout mu odvoz nesršim. ,,Jo, úplně sem zapoměl, že mám ještě nějaký neodkladný věci k vyřízení," vychrlim první výmluvu, co mě napadne. Sleduju ho zase se rozvalit na znak, chodidlama pokrčenejch nohou požitkářsky se nořícíma do hustýho trávníku. ,,Pak tedy brzy naviděnou," líně zatáhne, s většim zájmem o hvězdnou oblohu než mojí osobu. Kejvnu i když vim, že vidět to nemůže a natáhnu krok ke zpáteční cestě. Ty neodkladný záležitosti, co sem zmiňoval teď začínaj nabírat dost konkretní podoby pár skleniček a rande se svojí pravačkou u mně v bytě.



 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kim Lula Kim Lula | Web | 4. ledna 2015 v 13:31 | Reagovat

Budem plakať (a tak nějak mám tendenci nechat tu jen ta dvě slova a pak jít omlátit hlavu o nějakou vhodnou skříň, ale jelikož nejsem doma, nevím, která z těch tady by to rozchodila...). Malinko tě nemám ráda (čti: miluju tě), jen tak pro informaci. Taky shledávám za dobrý nápad si tu bednu popcornu co nejdříve obstarat a taky si pořídit ten fotoaparát na jednorožce a jako bonus si asi seženu i menší bazén (nebo vodní nádrž) (prázdnou) na to masivní krvácení, které se nejspíš dostaví, jelikož už při čtení posledních řádků se dostavil menší záchvat fangirlingu, kvůli kterému na mě moje žena sedící vedle poněkud divně pošilhává, což je jasná známka toho, že bych se měla odklidit a jít dělat něco produktivního jako třeba seminární práci nebo studium latiny... strašná zábava, že ano. Nu, tak já zde budu opět třikrát denně stalkovat v očekávání, abych posílila svou prokrastinaci, protože tři dny před zápočtem je všechno zajímavější, než učení.

2 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 4. ledna 2015 v 15:03 | Reagovat

Jů, Springer se nám zamiloval. Už se moc těším, až se s Pracháčem spolu sexuálně zkamarádí. :-)
Bylo to moc krásná kapitola. Taková obpočinková, klidná a uvolněná.
A víš, že mě ten Pracháč tou svou divností připomněl trochu i mě samotnou?

3 Fénix Fénix | 4. ledna 2015 v 16:43 | Reagovat

[1]: :-DPředně, miluji dlouhé komentáře. :-) Zvláště ty barvitě popisující vzbuzené reakce. Nic méně asi je na místě malé upozornění, tak tedy: Postavy ni jejich stvořitel nenesou zodpovědnost, za škody způsobené na zdraví osob či majetku. Fajn, to máme formalitám učiněno za dost. To víš, doba je zlá, tak je dobré se krýt. :-D Každopádně jen tak ze zvědavosti, čímže přesně to chlapci takové reakce vzbudili? Určitě doporučuji si zmínění propriety (popcorn i fotoaparát) obstarat, co nejdříve. Tuším, že na další kapitolu se budou hodit a ta vzhledem k tomu, že už je napsaná nějakou dobu, bude hádám koncem týdne. 8-)Takže bez obav, šrotit se můžeš jíti. To potěší, ne? ;-) ... náhodou ale studium latiny nezní tak špatně. Ale jinak je to celkem myslím, zajímavý fenomén, v jak masovém měřítku je to společné. S blížícím se koncem jakéhokoliv termínu, mi osobně přijde zajímavější i úklid než se věnovat tomu, co je nutné. :-D  :-D

[2]: To, že se zamiloval nebo něco podobného není u něj zas tak nic vyjímečného. Stává se mu to celkem často a každou chvíli do někoho jiného. :-D Děkuji, za pochvalu. Těch odpočinkových bude následovat více. Tedy jak se to vezme odpočinkových. ;-)
Promiň, ale to mi zvědavost nedá, v čem, že se Ti Pracháč tak trochu podobá? :-?  :-)

4 ell ell | 4. ledna 2015 v 21:01 | Reagovat

Pán nám vyměkl, slunečný den a sušenky? A nerandí s klienty? Ten je tak nalomenej, že by ho klient bez větších potíží ohnul přes kapotu jeho vlastního fára :D
Tak v pohledu na sport by měli jasno, aneb "Vy u vás neboxujete? Ne, my se fackujeme."
Příště to může zkusit u ovoce-zelenina, banán by mohl být působivější ;-)
A zdá se, že náš Springer zakončí den studenou sprchou a froté ručníkem, pan Tajemný se moc nechytá.
Tak to jsem žádostivá, co hodlal pan Tajemný nabídnout. Springer měl na ukojení potřeb těla kývnout, mohla být sranda, lepší vrabec v hrsti ... :-P

5 Kim Lula Kim Lula | Web | 4. ledna 2015 v 21:11 | Reagovat

[3]: Upozornění beru na vědomí a respektuji ho, jelikož mi přijde nepatřičné žalovat tolik lidí za vlastní postižení. K otázce - odpověď je jednoduchá. Fanservis mi zdeformoval mozek natolik, že zcela postačí, aby se dva kusy vyskytly v přílišné blízkosti (deset metrů a méně). Nic komplikovaného. Takže když to u sebe leží a pak to na sebe ještě upřeně hledí a pak to ještě začne provokovat, o záchvaty jebavosti mám vystaráno na další tři hodiny. Dobré vědět, zítra mám cestu kolem supermarketu, obstarám si vše, co je potřeba. A pak budu studovat latinu. Pravda, není to tak hrozné, na to tu mám i jiné předměty. Ale šprtat se to skoro dva týdny každý den, to by člověk dobrovolně začal mýt i okna. Nebo taky přestavěl dvě místnosti v bytě (beze srandy...). Na další kapitolu se velmi těším.

6 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 4. ledna 2015 v 21:53 | Reagovat

[3]: Nevím přesně. Vlastně je to jen náznak. Možná tím, že já jsem taky běžně mezi lidmi, kterým nedůvěřuji, tak nějak upjatá a nejraději bych vše sledovala s daleké vzdálenosti. Ale v přírodě se dokážu uvolnit.

7 Jana Jana | 5. ledna 2015 v 11:26 | Reagovat

Můj bože, Zlato bude větší miláček, než jsem doufala. :-)
Je tak úžasně divnej, a ta jeho tajemnost mě vážně přitahuje.
Ale upřímně. Koho by nepřitahoval vysoký tajemný cizinec? :-) (navíc, když je tak roztomile zmatenej, to ho člověk touží chránit. Vůbec se Springerovi nedivím, že by si dal říct) :-)
Těším se, co vymyslí, jako náhradu za hotovostní platby. To by mohlo být velice zajímavé. :-)

Jsem ráda, že ti počítač neodešel nadobro. Kdyby se to stalo mně, tak jdu do věcných lovišť s ním. :-)
Tak si prosím udělej zálohu a nestraš mě. :-)

Mimochodem, "horizontální mambo"? To mě malém o život připravilo. Na smrt jsem ještě mladá. I kdyby šlo o smrt smíchem. :-)

Tenhle díl byl příjemně klidný, jsem zvědavá na to, co nás čeká dál. :-)

8 Fénix Fénix | 5. ledna 2015 v 13:00 | Reagovat

[4]: :-DNo právě, lidi toho nakecaj. To jeho nerandění s klienty se musí brát s obzvláštní rezervou.
:DTa hláška mě málem zabila. Věčná filmová klasik. Ale ano, u nich to v zásasdě taky tak je. Tak to dopadá když se setkají dvě kultury. :-D
S banánem by udělal dojem určitě větší, však je pán asi nejspíš vegan. ;-)
:-DI nezakončí, on si poradí jinak. Má z toho, že je zásadový. Teď si prostě bude muset počkat. :-D

[5]: :-D Ach tak. Ale to je skoro na hromadnou žalobu za trvalé poškození. Mám to stejně a oni nám to záměrně způsobují a ještě k tomu vytvářejí závislosti. :-D Koukám, máš to zmáknuté. Toho popcornu asi dvojitou dávku, kapitola bude dlouhá jak týden před výplatou. Už to kontroluju... Tak pevnénervy s učením a štěstí při zkouškách. ;-)

[6]:Děkuji, za osvětlení. Oh ano, Pracháč na vzdor té přezdívce, by měl být prototype čistého nekonzumního člověka. Ono také v přírodě je lépe.

[7]: :-) Těši mne, že dělá tak dobrý dojem. Pravda, kdo by si to na začátku pomyslel, že se z nšj vyklube sympaťák. Vlastně ani já ne. Důkaz o tom, že postavy si tak trochu žijí vlastním životem a někdy umí překvapit i autora. :-D On už má tu odměnu vymyšlenou, jen čekal, jestli to ze Springera vypadne, ale jelikoš ten je poměrně natvrdlý tvor, tak ono ne. Já samozřejmě nic prozrazovat nebudu, jen snad, že by měla být velkolepá. Jak jinak. ;-)
:-DNo však už bylo v plánu se oběsit na kabelu od toho nefunkčního PC. Na štěstí to nebyl neřešitelný problém a postačilo rezervní PC a šikovný technik, co poradil. Tak to dopadá, když je člověk líný si ty zálohy vytvořit včas. Teď už jsou, alespoň co se povídky týče. 8-)
Sákryš, to tě nechceme mít se Springerem na svědomí, mu ten slovník budu muset zcenzorovat. :-) Nejde aby mi mordoval čtenáře ani smíchem. ;-)
Výhledově do blízké budoucnosti, ještě pár klidných chvilek je čeká. než to začne houstnout. :-)

9 Jana Jana | 5. ledna 2015 v 15:16 | Reagovat

[8]: Hlavně nic necenzuruj, já si raději dám pozor a při čtení pro jistotu nebudu jíst a pít. :-)
Přece si nenechám ujít humor. 8-)

(Nevím, jestli ses domluvil se slečnou, která nabízela, že ti bude dělat betu... Každopádně tam máš pořád pár překlepů. Ono to v konečném důsledku nevadí, není to nic hrozného, ale jestli budeš mít zájem, můžu ti to vždycky zkontrolovat. I když to po sobě čteš, nikdy nenajdeš všechno. :) Dám ti email, v případě zájmu se ozvi k.y.t.k.a@seznam.cz) ;-)

10 Fénix Fénix | 5. ledna 2015 v 20:34 | Reagovat

[9]: Tak ne no. :-D Ale asi tam začnu tedy připisovat alespoň varování ze stran té konzumace. ;-)  :-)
(Děkuji, za nabídku. Ona ještě tedy ani s tou slečnou z mé strany nevznikla nijaká žádost neboť nebylo zatím, co do zásoby opravovat. Optimálně potřebuji mít nějakého "fóra" alespoň tři kapitoly jelikoš do těch hotových stále něco připisuji a upravuji a v tom zmatku minulých dní a s prodlevou... nevím čemu dávate přednost jestli ještě chvíli čekat na opravené nebo zkousnete nějaké ty chyby? :-? :-)Event se hned s tou příští by to jít mohlo. Ještě tam něco chybí, ale vím jistojistěš, že tam nic připisovat dlouhého nebudu. zatím díky. 8-)

11 Jana Jana | 6. ledna 2015 v 9:46 | Reagovat

[10]: Nu, uvidíš. Moje nabídka bude platná stále. :-)

Případně můžu opravit již vydané kapitoly. Kdybys je chtěl někdy poskytnout ke stažení.
Každopádně je to na tobě :-).
Jak jsem psala, mně pár překlepů nevadí. :-)

12 Fénix Fénix | 6. ledna 2015 v 11:23 | Reagovat

[11]:Velmi děkuji a zaznamenávám. Dobrovolníci jsou vždy vítáni, ještě tak já nebýt takový lenochod a něco s tím dělat. :-D Stahování zatím neplánuji ani výhledově, uvidím, co bude ke konci. Zatím jsme tak nějak v poločase. ;-)

13 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 6. ledna 2015 v 18:31 | Reagovat

No právě. Nekonzumní lidé právě vždycky mají pěněz hodně. Klasicný konzumní člově to, co vydělá, hned utratí za jídlo, pití a zábavu. Nekonzumní člověk si jídlo vypěstuje sám. A zrovna tenhle prácháč vypadá, že pro změnu nejí vůbec. Ale co je zdrojem jeho pěněz, to nevím.

14 Fénix Fénix | 6. ledna 2015 v 18:52 | Reagovat

[13]: Ano, tak tak. Nemusíme chodit pro příklady daleko. Stačí se podívat třeba na našeho detktiva, ten je věčně švorc a asi tak i zůstane. Za Pracháčův zdroj příjmu by se všeobecně dalo předpokládat, že ho platí nějaký ten gang, že ano. Ale kdo ví, jak to vůbec má. ;-)

15 Jana Jana | 6. ledna 2015 v 19:21 | Reagovat

[14]:Já předpokládám, že Zlato má oslíka, co se otřásá. :)

16 Fénix Fénix | 6. ledna 2015 v 19:29 | Reagovat

[15]: Um...také možnost. Zaparkovaného někde v parku. :-D Nebo to dělá jako ostatní a čóruje. :-?  ;-)  :-D

17 Jana Jana | 6. ledna 2015 v 19:38 | Reagovat

[16]: Třeba je to Babin Úd. Bohatým bere, na chudé sere. :-D

18 Fénix Fénix | 6. ledna 2015 v 19:44 | Reagovat

[17]: +Hlava otřískaná o klávesnici, poprskaný monitor+ Tak tohole hrdinu ještě neznám. Až doteď. Ale v zásadě to na něj sedí. :-D  :-D  :-D

19 Jana Jana | 6. ledna 2015 v 20:07 | Reagovat

[18]: V tom případě vřele doporučuji http://vimeo.com/8290954
Tohle si nesmíš nechat ujít. :)

20 Fénix Fénix | 7. ledna 2015 v 16:42 | Reagovat

[19]: :-D  :-D Suprácké. Co lidi nevymyslí. :-D Dík, za odkaz.

21 KATKA KATKA | 7. ledna 2015 v 17:30 | Reagovat

ze začátku to vypadalo skoro na rande a i to svádění vypadalo úspěšně ;-) ale zdání klame díky bylo to skvělé :-D

22 Fénix Fénix | 7. ledna 2015 v 17:49 | Reagovat

[21]:Vypadalo, vypadalo, ale nebylo. Však oni se k tomu možná časem i dopracují. ;-)  :-D Já děkuji, za chválu.

23 malone malone | Web | 11. února 2015 v 3:01 | Reagovat

Dobře, tohle ti musím napsat, než to dočtu :D Springer mi šíleně připomíná jednoho kámoše (až na to, že ten tedy chlapy přenechává mně :D ) a celou dobu slyším jeho nakřáplej hlas :D Nejvíc u té brambory, co sešla věkem :D

24 malone malone | Web | 11. února 2015 v 3:14 | Reagovat

[1]: Tvl, čau Lulino :D Kayleighin klan je všudypřítomný :D

Jinak - já tu píšu diplomku, víme?

25 Fénix Fénix | 11. února 2015 v 10:27 | Reagovat

[23]: :DDobré vědět, že někdo přibližný Springerovi existuje. 8-) Nebudu psát, koho pod nim slyším já, bo ti nechci eventuelně kazit tedy dojem, ale vážně má svůj hlas, se pak dobře píší repliky, když si je sám diktuje v mojí hlavě. 8-)

[24]: :D Se mi tu schází celý klan, jo? No pěkné. :-D  8-)

26 malone malone | Web | 12. února 2015 v 23:50 | Reagovat

Já si myslím, že na tebe někdo upozorňoval na fb skupině kolem Kayleighina blogu, nebo na tebe dokonce dávala promo u sebe - jinak bych to tu neměla týden otevřené v záložkách :D

A popravdě - ten dojem asi zkazit nejde, protože je to kámoš od našich pubertálních let a kus svýho cynismu mám určitě od něj :D Pod pojmem sexy týpek bych si představila někoho jiného než jeho :D Ale dává to tomu hrozně příjemnou plastičnost. Včetně toho kafe, kterýho se štítí i hrnek, a vztahu k ségře, které se nedávno narodil syn, a tak :) Akorát má starou motorku, ne auto.

27 Fénix Fénix | 13. února 2015 v 13:26 | Reagovat

[26]:Wow,až tak? :-D Se tu teď normálně culím jako blázen, mi asi sláva stoupne do hlavy. Se už na nmě upozorňuje. Teda aspoň doufám, že v dobrém, tak snad jo. :-?  :-D
Tak toje tedy hodně dobrý a zajímavý dojem. Tedy ten Tvůj kámoš, vypadá na někoho hodně zajímavého. A mě se stejně nepovedlo vyčmuchat jméno toho herce, kterého hlasem mluví Springer ke mně, takže dojem tedy ani ohrožovat nebudu. :D

28 malone malone | Web | 13. února 2015 v 20:24 | Reagovat

No, zajímavej tedy sakra že je. Jeden z těch pár lidí, kterým vím, že se můžu ozvat kdykoli s čímkoli a že i o půlnoci nebo ve tři ráno prostě vstane z pelechu a půjde mě zachraňovat :) A nejlepší jídlo je kus krávy :D (A toho kouření by taky mohl nechat :D ) A takový ty vnitřní normy - jako že běda, kdyby někdo vztáhl ruku na ženskou, a tak.

Akorát pořád doufám, že nejpozději ve třiceti si pořídí ženu a děcko a přestane na té motorce jezdit jako magor. A že se do té doby nezabije :D Prostě hovado, které pokládám za člena rodiny :)

29 Fénix Fénix | 15. února 2015 v 20:45 | Reagovat

[28]:Takový dotyčný exemplář vyvažovat zlatem a hýčkat, to už se dneska moc nevidí a ještě zásadový. :-)
Akorát na to ženění, není ho trochu škoda? :-? nenašel by se nějaký jiný, méně drastický způsob, jak dbát o jeho bezpečí? :-D Ono tedy dost lidí se po tom zklidní, ale také hrozí riziko ztráty super kámoše. ;-)  :D

30 malone malone | Web | 15. února 2015 v 21:13 | Reagovat

No, pokud to znamená, že bude spokojený a přestane vyvádět kraviny životu nebezpečné, tak je to riziko, které jsem ochotna riskovat. (Krom toho - když tu nezakotví, chce zmizet do Kanady, takže za sebe jsem pro tu variantu se ženou a dětmi.)
A vzhledem k tomu, že se dost skamarádili s mou lepší polovičkou, tak snad to bude OK :)

31 Fénix Fénix | 15. února 2015 v 22:20 | Reagovat

[30]:Dobře, no, tak nebudu takový škarohlíd. Tož hlavně aby jemu sedělo bezpečí přístavu manželského. Takhle podané to skýtá jen samá pozitiva. Ještě sehnat nějakou príma Sirénu, co ho do toho přístavu naláká. :-D  ;-)
Ikdyž tedy ta Kanada zní pěkně. :-?

32 malone malone | Web | 15. února 2015 v 23:17 | Reagovat

Jo, já se právě bojím, aby té, co ho loví teď, raději neuplaval někam do dáli :D (Kdyby na to šel takhle zhurta ten můj, tak bych byla 100% sama ještě další rok :D )
Ale vždycky byl ve vztazích, pokud už je navázal, dost stabilní.

33 Fénix Fénix | 16. února 2015 v 19:48 | Reagovat

:DPomalu ale jistě, jestli to dobře chápu? :-? Teď jde o to, jestli si ta dotyčná uvědomuje, že je lovena nebo na to jde kámoš tak pomalu, že si ani nevšimla? :-D

34 malone malone | Web | 19. února 2015 v 23:19 | Reagovat

Pf, naopak, loví ona :D A dost vostře :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.