Žárem temnoty 11. kapitola A.

31. ledna 2015 v 8:57 | Fénix |  Žárem temnoty
Tato kapitola je zajímavá tím, že se v ní naprosto nic zajímavého nedozvíme. Ačkoliv, někdy se i naše životy skládají z maličkostí, které nakonec poskládané dohromady, mohou poskytnout jednu celou odpověď. Nebo také ne a jen si užívejte klidu, dokud to jde. ;-) Kapitolu bylo opět nutné rozdělit do dvou částí, opět i ta druhá zveřejněná, když už jste museli čekat tak dlouho, za což se omlouvám. Děkuji všem komentujícím a i nyní se těším na nějaké reakce.
Také velký dík, za rychlý betaread patří Janě.


11. kapitola



S probuzenim zastihnu den v celý svojí otravný ostrosti někde k polednímu zlomu. Pravda, že nic z mojí obvyklejší ranní mrzutosti se nekoná. Po příjemně strávený noci si přijdu odpočatej a nabitej energií, ještě se to zlepší, když zjistim, že můj postelovej společník je pořád vedle mě. Rozpláclej na břiše v hlubokým spánku. Opatrně se vyprostim z pod jeho ruky, nevědomě přehozený přes moje panděro. Nějak se mi při tom pohledu pysky samy zformujou do přitroublího a dost samolibýho úsměvu. V noci a nad ránem ještě jednou sem si dal dost záležet na tom, abych ho takhle utahal. Nechám ho spát a vyplížim se za svýma ranníma nezbytnostma. Netušim, kolik bude potřebovat času k doplnění sil a vlastně ani netušim, jakej vliv bude mít, to co jsme spolu dělali, na náš pracovní vztah z jeho strany

I když sem se ho celou dobu snažil nepřímo přesvědčit, že pro mě se nic nemění a vlastně o nic nejde, přece jenom mezi slovama a činama existuje určitej rozdíl, aspoň pro jiný lidi. Ještě se na chvilku vrátim zpátky do ložnice, s hrnkem kafe, užít si né moc obvyklej výhled na někoho jinýho okupujícího mojí postel. Pořád je tak rozpláclej v samým středu matrace, s dlouhýma končetinama bezstarostně rozhozenýma do stran. Obliny zadku v současnosti zakrejvá tenká deka. Trochu se pod ní ve spánku zavrtí a mně by nic nedělalo větší potěšení než ji z něj stáhnout a probudit ho tim nejpříjemnějším způsobem. Povinnosti ale volaj, takže se spokojim akorát s načmáráním vzkazu, co nechám na polštáři, aby měl možnost ho najít. Nic hlubokomyslnýho. Jenom něco ve smyslu, že čerstvý kafe je v kávovaru, tak ať se nerozpakuje si posloužit a až bude odcházet, že stačí jenom zabouchnout. Už sem si tak nějak zvykl, že když o to bude stát, tak si mě vždycky najde ať sem kdekoliv, takže veškerý rozhodování o tom, jak to bude dál, nechám na něm.

***ooo***

Sem rozhodnutej, aspoň pro začátek, si trochu usnadnit práci a místo toho, abych vymetal každou díru ve městě o který vim, kam by se mohl zašít takovej psychopatickej zmetek, když zrovna nevraždí, vydám se na, teď už tak říkajíc, nepřátelský území. Asi neni od věci, zjistit napřed, jak pokročili s pátránim mí drazí, teď už bejvalí kolegové. Takhle přes poledne tu je docela mrtvo. Ten, kdo zrovna neni v terénu, tak se nějakým způsobem věnuje obědu. Snad i čorkaři, bitkaři a ostatní nekalí živlové všeho druhu, dodržujou něco jako polední siestu. Přišroubovaný plastový židle v čekárně zejou prázdnotou, až na dva, tři notorický stěžovatele, co jim přijde, že se policajti placený z jejich daní flákaj a neškodilo by jim tudíž nějakou práci vymyslet. A puberťáckou žábu, co nejspíš kradla v obchoďáku, když měla bejt ve škole a tak se jí někdo ze zelenáčů rozhodl předvést, čistě z výchovnejch důvodů. Asi to moc nezabírá, když ona místo kajícný lítosti se snaží dělat na svojí eskortu oči. Čupr baba, co má službu na vrátnici, bere do ruky návštěvnickou visačku hned, jak mě zblejskne. ,,Zdravíčko, Ethel... Jak se daří děckám?" zeptám se ze zdvořilosti, během toho, co se jí upisuju do evidenční knihy. ,,Dělaj mi samou radost," odhalí zářivě bílý zuby v potěšeným úsměvu, ,,Roxie zrovna včera vyhrála vědeckou soutěž, tak sme oslavovali a vypadá to, že Billy Joe se konečně letos dostane do družstva," pyšně mě informuje. Má na to nárok, každý malý vítězství se cení i to na školní půdě. Možná se cení o to víc, když v dnešní době samotná ženská bez chlapa, se snaží vychovat z dětí slušný lidi. ,,Co víš, možná to jednou dotáhne na Nobelovku a za pár let spolu budem chodit Billymu fandit na Wrigley," mrknu na ní. Důvod, proč tolik mám rád tuhle zemi, že by to nebylo tak docela nereálný, i když ze školního hřistě na profi stadion je dlouhá cesta. ,,Nepravděpodobný," zase se široce zazubí, ,,Leda bys ty konečně dostal rozum a zavítal na Cellular, podívat se, jak hrajou skutečný esa..." Jistě, naběhnul sem si na to sám. Není to prvně, kdy bysme spolu řešili vzájemnou fanouškovskou příslušnost ke konkurenčnim mančaftum a tudíž, její narážky na poněkud hladový roky toho mýho, sou na místě. ,,Uvidíš, letos máme titul v kapse," nenechám se rozhodit, ani když už za sebou slyšim její hrdelní smích a pár neuctivejch invektiv na adresu mýho týmu. Ono to tu zase tak nepřátelský území úplně neni. Většina lidí, co potkávám na chodbě, tak mi odpoví na moje kejvnutí na pozdrav, někdo se přátelsky usměje. Otevřeně nepřátelský tu sou akorát dvě osoby. Jednou z nich je samotnej kapitán, co je na mě, od jistý doby, vyloženě alergickej a nerad vidí, když se ochomejtám poblíž. S tim by to mělo bejt pro dnešek v klidu. Jelikož je to jinak poměrně pompézní panák, zbožňující bejt ve středu dění a mám to i ověřený, že v současnosti dělá držky do kamer na tiskovce před radhausem, jak jinak než po boku starosty. Nejspíš svorně melou pantem o tom, jak se snažej celou situaci řešit, a že spořádaní občani se nemaj čeho bát. Svět není dokonalý místo, takže tomu druhýmu žel musim čelit. Nic na tom nezmění, že se snažim projít v klidu kolem jeho kotce dál svojí cestou. Asi stačí už jenom fakt, že sem se tu zjevil a zbytkem kancelářský osádky tvořený převážně z jeho podřízenejch, co před tim byli moji, sem byl poměrně vřele přivítanej. Vlastně sem tak nějak doufal, že on tu zaclánět nebude a já bych si mohl promluvit s někým z nich. Vyzvědět, co a jak. Teď musim svoje plány trochu pozměnit. Pravda, ne tak docela nemilym způsobem. To bude asi ta druhá příčina, proč Peterson, podebranější víc jak jebák, mi zastoupí cestu. ,,Co tu zase děláš, ty vošouste? Ona se s tebou bavit nebude. Nemá čas na takový nuly," vezme to hned z vostra, poněvadž je mu jasný, za kym moje kroky mířej. ,,Řek bych, že to by bylo lepší, nechat na rozhodnutí dámy s kým se bude bavit a nebude," ušklíbnu se. Další z těch důvodů, proč já a Peterson, bysme spolu nikdy nemohli vycházet je, že jeho přístup k ženskejm je dost primitivně hovadskej, čili něco, co mi výrazně nejde pod fousy. Okolní ruch zmlkne, jenom přerušovanej příležitostnym vyzváněnim telefonů, ke kterým se nikdo nemá je zvednout, aby mu náhodou neuniklo něco z oblíbenýho pokračování kancelářský reality show. Totiž tyhle naše výměny bejvaly vždycky docela legendární. ,,Mimoto, na tvým místě bych se spíš zaměřil na řešení případu, než strkání rypáku do něčeho, do čeho ti nic není," chystám se to tentokrát ukončit, protože upřímně mě už tyhle střety s debilitou docela dost nuděj. ,,Ale ty na mém místě nejsi, že ne?" Peterson mi znova zastoupí cestu. ,,Řekni, jaký je to pocit, když někdo zbavuje svět takových úchylů, jako jsi ty?" Zjevně se hodně cejtí, když má publikum za prdelí. Jenže pro změnu já vim, že nikdo z tady těch by ho nebránil, kdybych se rozhodl mu konečně ty žebra zevnitř polámat. ,,Zvláštní, podobný názory sem nedávno slyšel a myslim, že nejlepší pro všechny by bylo, kdyby sis tyhle vidlácký moudra, šel šířit mezi ten póvl stejnej jako si sám. Slušnejm poldum děláš jenom ostudu..." pořád sem klidnej, bez ohledu na to, jak moc se mi čím dál tím víc z dotyčnýho začíná dělat šoufl, ,,No tak... šup, šup, volali z čistírny, že už si máš vyzvednout ty prostěradla, co si s kámošema statečně natahujete na držky během těch vašich sezení..." Teď už sem ho konečně dostal. I když se o tom moc nemluví, tak i v dnešní době pořád okolo straší duch Ku Klux Klanu. Ne aktivní. Spíš jenom taková parta ubožáků, co se rozhodla držet při životě dávno mrtvý stíny temný minulosti a v opuštěnejch skladištích spřádá konspirační teorie. Vim moc dobře, že on do místní sekce patří. Samozřejmě, že to není něco, s čím by se běžně chlubil. Tolik k prestižnosti celý organizace. Ale vzhledem k tomu, že je tu současná dobrá třetina osádky černá, mohlo by to bejt pro ně zajímavý zjištění. A hlavně teda pro něj. Moc bych za to nedal, že nějakej dobrák mezi nima se mu už o zábavu postará. A on to i při svým kreténismu, ví taky. ,,Zdá se mi to, nebo se potíš?" zaujatě a z detailní blízkosti svý pár cenťákový převahy si ho změřim. Mám dost dobrej výhled na jeho divoce poskakující ohryzek i zaťatý pěsti. No, když uhodí první, tak případná bitka moje vina nebude, že ne? ,,Ah! Tady jsi, už jsem měla strach, že budu muset obědvat sama..." Mám co dělat, abych udržel nepřekvapenej dojem, když se Jenny vytáhne na špičky a docela samozřejmě mě líbne na tvář. Netuším, co jí vedlo k porušení statusu quo, trvajícího celou dobu před tím, každopádně má za to muj tichej obdiv anžto Peterson, teď už vypadá, že mu každou chvíli praskne cévka nebo aspoň kokot. Vrhne po Jenny pohled, kterej si moc nezadá s právě nakopnutym teletem, ale naštěstí pro něj, má dost trosek hrdosti držet klapačku zavřenou a nefňukat.

,,Můžem?" Jenny se mi zavěsí do ruky a já se jí pochopitelně, jako správnej gentleman nebránim a nechám se odtáhnout. ,,Tak lidi! Konec šou a do práce!" zasadim tomu poslední korunu k dovršení dokonalosti, protože mě vyprovází několikahlasná odpověď "jistě šéfe" a několikerý uznalý pískání a povzbuzování. Nejlepší na tom je, že až se ta banda neskutečně drahejch blbounů vybouří, tak fakt poslechnou. Popularita jejich současnýho šéfa dneškem nijak nevzrostla, to je jistý. Ne, že by před tim už o nějaký enormní dalo mluvit.

***ooo***

Vezmem místo v jedný kavárně poblíž s možností sezení venku. Jednak to na vzdálenost vyhovuje parametrum rychlýho oběda o polední pauze i s návratem a v druhý řadě, je docela pěknej den, tak proč si neužít trochu čerstvýho povětří. Je odsud i pěknej výhled na parkový plochy, jakejma se město za poslední roky začíná zelenit. Pravda, že mě spíš víc láká ten výhled hned u stolu. Jenny je v civilu, což znamená botasky, obyčejný rifle a vršek, kterej by si teda dle mýho soukromýho názoru, její přednosti zasloužily, aby byl odvážnější. I když naprosto rafinovaná jednoduchost a praktičnost je asi taky součástí jejího kouzla. Z pracovní úpravy jí zůstala akorát tužka v drdolu, která aspoň pro mě to celý dělá ještě víc sexy dojmem. ,,Nemusela si to kvůli mně dělat, víš? Teďka s tím blbečkem budeš mít peklo. Věř mi, že není nic horšího než uraženej malichernej pablb," z jejího chování cestou sem, je mi jasný, že její výstup v kanceláři nebyl signál, že by mě z čista jasna vzala na milost, takže je jenom jediný vysvětlení. ,,Nedělala jsem to kvůli tobě, ale sobě," věcně mě vyvede z dalšího omylu, ,,Slyšela jsem, o čem si se s ním bavil. Věděl jsi, že moje babička měla smíšenou krev? Kvůli lidem, jako Peterson si užila své," objasní. Nebudu se snažit předstírat, že úplně rozumim, protože to prostě v mejch silách není, když sem to naštěstí, nemusel na vlastní kůži poznat. ,,Každopádně to bylo dílo. Nešacoval bych tě nikdy na někoho schopnýho vyhlásit otevřenou válku," zazubim se uznale. Je dost inteligentní, aby ta drobnost nebyla výsledkem impulsivního jednání, ale přesně promyšlená akce i se znalostí všech následků. ,,I šedá laboratorní myš umí mít ostré zoubky," názorně secvakne kus sýru, ze salátový vidličky. Do háje! Někdy bych vážně rád věděl, jak si u ní stojim. V takovejhle okamžicích, kdy mě upřeně sleduje, mi přijde, že ty momenty, kdy pomalu čelisti stiskává kolem vidličky a stahuje z zní další kousky zeleniny, špičkou jazyka si z horního rtu sebere ulpělou zálivku, sou úmyslně provokativně zpomalený a já bych mohl mít šanci. Nebo je to jenom moje vlastní zpomalený vnímání času a já si jenom interpretuju vlastní zbožný přání k svýmu obrazu. ,,Asi tě zklamu, ale nic pro tebe nemám," řekne. Trochu mi zabere slítnout zpátky na zem a uvědomit si, že to nebyl důkaz její schopnosti číst mi myšlenky. ,,Ty tvé vzorky, přišel jsi kvůli nim, ne?" připomene. Zjevně jí muj stav mimo neušel. S trochou štěstí nebude mít tucha, co ho vyvolalo, ,,Prohnala jsem je přes FBI, Interpol i CIA, bez záznamu, podle AFIS je čistý. Žádný řidičák, vízum, prostě nic. Můžu ještě zkusit pár věcí, ale nevím... Téměř bych byla ochotná věřit, že sis ho vymyslel," přátelsky mě popíchne. Oba dobře víme, že krev, co sem jí poskytl, byla pravá, "Ujišťuju tě, že je zatraceně skutečnej," trochu se ušklíbnu se vzpomínkou na minulou noc. ,,Každopádně dík za snahu, ale nedělej si s tim už dál vrásky, řek bych, že tohle se vyřeší samo." Je to zábava, sledovat Jenn, jak trochu nakrčí nos: ,,O tomhle raději nechci nic vědět." Na tak bezvadnou holku je v některejch směrech až přehnaně úzkoprsá. Metaforicky samozřejmě. Co se jejích partií týče, tak pro ně mám výraz nejvyššího uznání. ,,Stejně ani tak kvůli tomu sem nepřišel, chtěl sem spíš zjistit, jak sou daleko s pátránim. Víš o tom něco?" jasně, osoba pořád zavřená v laborce není zrovna ten nejideálnější zdroj, jenže co nadělám, když už se to tak semlelo. Mimoto, je tohle podstatně lepší společnost než některej z jejích ukoptěnejch kolegů. Lehce zavrtí hlavou, vidličkou začne zamyšleně honit po talíři kuličku cherry rajčete, ,,Mravenčí práce. Podle toho tvého popisu, jsme ho protáhli systémem, bez výsledku. Většina lidí byla na nohách celou noc v ulicích a zdá se, že se po něm země slehla. Testovala jsem osobně oblečení a vzorky, které poslali z nemocnice, také nic výjimečného." Řekl bych, že trochu agresivně zabodne vidličku do rajčete, ,,Všichni spíš tak nějak čekají, jestli se ten klučina, co jsi ho zachránil, probere," vzhlídne ke mně s tím nejzářivějším úsměvem na rtech, ,,Mimochodem skvělá práce, jsi vážně hrdina, víš to?" Sem si jistej, že tohle je přesně ten úsměv a pohled, kvůli kterýmu v dějinách padali celý impéria a muži ochotně a rádi umírali na bojištích. Dokud sem měl hrdinský skutky v popisu práce, nikdy se na mě takhle nedívala. ,,Dělal sem jenom, co bylo třeba," odpovim. Vim, že to zní otřepaně, ale v kontextu se vážně tak velkolepě necejtim. Na to by ten kluk musel přežít. Pak bych o tom byl možná ochotnej i uvažovat a ani tak bych svojí zásluhu neviděl jako něco extra. Podle mě, je to povinnost každýho člověka, co se chce aspoň občas dokázat podívat zpříma na svůj odraz v zrcadle. ,,Víš, musím se zeptat, jen tak ze zvědavosti... byl jsi nebo jsi do toho zainteresovaný nějak jinak, víc?" Kouzlo okamžiku je pryč. ,,Protože jsem přeci jen něco našla. Z epitel na oblečení, DNA ukázala shodu s tebou a také s tím vzorkem, co jsi mi dal...?" Kruci! Zakleju v duchu. Mělo mě napadnout, že něco takovýho se může stát. ,,Nijak zvlášť. Jenom sme byli oba u toho," nic jinýho než tuhle pravdu vlastně ani odpovědět nemůžu. ,,V pořádku, ta věc, do které mi nic není a nechci o ní vědět," pousměje se. Zbylej čas strávíme celkem uvolněným tlacháním, převážně o našich předcích, teda spíš o těch jejích, protože na rozdíl od nich, ty svý znám a tak se snažim spíš víc poslouchat než mluvit. Není to zas tak těžký, když valnou část mý pozornosti víc zaujímá studování každýho drobnýho detailu na její osobě.

***ooo***

Nedalo mi to, abych do svejch plánů, na cestě do kanclu a pak zpátky do bytu, nezahrnul i další návštěvu nemocnice. Policajti nejsou jediný, kdo čeká na případný Mikiho probuzení. Marná sláva, on asi jedinej by mohl vnést do toho všeho víc světla. Jenže jeho stav zůstává neměnej. Takže nezbývá, než se spolehnout na starou poctivou práci zrezavělejch mozkovejch závitů a pokusit se najít v tomhle všem nějakej smysl. Pro začátek, co maj společnýho kluci z ulice a Miki. Nestává se zas tak často, že by sériovej vrah vykročil ze svý zaběhlý rutiny. Něco to znamenat musí, ale co? Nevěřim na náhody, že by prostě jenom Miki byl v nesprávnej čas na nesprávným místě, čemu věřej poldové. Protože, prostě je v zájmu klidu, bezpečnější držet se týhle teorie, než připustit, že v nebezpečí sou všichni. Občani maj tendenci se bouřit, když by hrozilo, že něco naruší jejich bezpečí, potažmo bezpečí jejich dětí, a že už to není jenom problém spodiny, kterej je do tý doby nechával chladnýma. Pak by možná mohli i chtít, aby začaly padat hlavy z velký vejšky. Což ty, kterejm patřej, pochopitelně nechtěj.



***ooo***

Sice sem dal řeč s felčarem, co má kluka na starost, ale stejně mi to nedá, abych se za nim osobně nestavil. Už vim, že momentálně mi s ničim nepomůže, protože je pořád v limbu, jenže vždycky to bylo takový a jiný nebude, že když někoho osobně čajznete ze spárů madam Zubatý, máte pak k němu něco jako pouto. Jak pevný, záleží od nátury. Znám pár případů, kdy se z naprostejch cizinců sehnanejch dohromady nějakou podobně vypjatou situací, stali přátelé na celej život. Když už nic jinýho, vyměňujou si vánoční kartičky, anebo se navštěvujou. Nemám v plánu nic tak divokýho jako se klukovi nakvelbovat do rodiny, jenom prostě mám potřebu se ubezpečit, jak to s nim je. Ne jenom z praktickejch důvodů.

Ani mě moc nepřekvapí, že platfusák, co má hlídkovat před jeho pokojem není na svým místě. Holt, pauzu na kafe potřebujem čas od času všichni a automat je na dohled. Takže nic tak neobvyklýho. Až na dvě cácory, kterym se tim pádem podařilo vklouznout dovnitř zaručeně nepozorovaně, bez dovolení, protože co vim, tak vyjma rodiny a mojí maličkosti, pro koho to prosadili jeho rodiče, k němu nikoho jinýho nepouštěj. Podle věku, roztleskávačskejch uniforem a báglů na podlaze, hádám, že spolužačky. Trochu sebou trhnou, když vejdu. Nechám si chvilku na čas udělat špatnej dojem, během který se ony pronto pakujou z Mikiho postele, kde před tim dřepěly poskládaný jako ptáci na drátě. Jejich spolužák leží netečnej a ticho vyplňuje jenom pravidelný pípání monitorovacího zařízení, ke kterýmu je drátkama připojenej a hukot ventilátoru spolu s dalšíma těma udělátkama, co mu zajišťujou životní funkce. ,,Hej, vy dvě, nemáte bejt náhodou ve škole?" trochu se bavim tim, jak jim zčervenaj tváře a zrzka, asi ta nesmělejší z dvojice, začne rejt špičkou tenisky v podlaze, činnost bezesporu tak zajímavá, že jí musí věnovat celou svojí pozornost. ,,Mikiho máma říkala, že za nim můžem přijít, že bude rád. Nic špatnýho sme tu nedělaly, jenom říkaly největší novinky a pak trochu četly a pouštěly hudbu," tmavovláska pro názornost zvedne malej přehrávač se sluchátkama i s časákem, podle přihřátě vypadajícího pankáče na přední straně, hádám spíš holčičí čtivo, jenže vim, že není důležitej obsah, jako samotnej zvuk hlasu, kterej by mladýho mohl pomoct přivést zpět. Z toho důvodu maj dovolíno tu bejt. Doktoři jsou pro, jenom benga na to maj jinej názor. Prej, že bezpečnost a kedesi cosi. No, uniformovanej borec tam venku tutově bezpečně hlídá automat na kafe. ,,Můžem tady zůstat ještě chvilku, že jo? Že nás neprásknete," ujišťuje se. Pro zvýšení svojí přesvědčivosti, zamrká už teď dlouhejma řasama. No na to, aby to mělo na mě nějakej vliv jí ještě pár let chybí. ,,Nejsem doktor," naznačim neurčitě. Nijak extra si nelibuju v děšení malejch děvčátek, takže si dřepnu na volnou postel vedle a počkám, až je obě přejde prvotní vyplašení, což zas netrvá tak dlouho. ,,Ste policajt?" zeptá se. Zavrtim hlavou. Zrzka, co se do týhle chvíle tak trochu schovávala za svojí kámoškou se k ní nahne a něco jí pošeptá do ucha načež se obě rozhyhňaj. ,,Víme, kdo ste," prohlásí po tom černovláska pyšně. ,,Dobrý pro vás," dám si záležet na správně otrávenym přízvuku, ,,Vyplývá nám z toho co?" koukám, že zlý kluci ještě z kurzu nevyšli protože místo toho, aby se obě nechaly odradit tak se začnou uculovat. ,,Jste ten chlápek, co Mikiho zachránil, že jo? Jeho mamka říkala, že za nim chodíte, ale nevypadáte moc jako hrdina," zakončí ta užvaněnější a malinko při tom nakrčí nos. ,,Dámy prominou, supermanskej trikot i se spodkama mám zrovna v prádelně," na obě se zašklebim. ,,Teď, když sme si ujasnili tohle, tak byste mi mohly říct, co vy dvě ste zač? Hádám, že jedna z vás s nim randí...? Nebo rovnou obě?" ne, že bych byl tak říčnej po puberťáckejch avantýrách, ale vidim to jako dobrej začátek, jak se o klukovi dozvědět něco víc, co nemuseli vědět ani rodiče. Zrzka hodí pohled, co by se u někoho staršího dal asi nazvat melancholickej a trochu víc zčervená, zrovna jako její kámoška, co si váhavě začne žvejkat ret a v kukadlech se roztančí čertovina. ,,Amber by chtěla," ukáže po chvíli, co nejspíš prohraje boj sama se sebou, k zrzce. Ta se hned zakaboní a po tichý vodě je veta. ,,Zklapni, kačeno! To není pravda!" brání se dost horlivě a víc než hlasitě, až mě to přinutí hodit okem ke dveřim. Zrovna teď bych nechtěl, aby sem někdo vpad. ,,Ale jojo! Mandy Steinová slyšela od Tary Barrowsové, který to řekl Peter Edinkton, že vás viděl, jak se spolu s Mikim bavíte o plese, a že si ho chtěla pozvat, kamarádko," opáčí ta, co není Amber. Vzhledem k tomu, že sem se ztratil někde hned na začátku u prvního jména, nevidim to nijak dál perspektivně. ,,Zklapnout, opice uhádaný!" tichym přesto dost nepřijemnym hvízdnutim přes zuby se to rozhodnu celý utnout hned v zárodku, než se třeba do sebe pustěj, stačí postoj s jakym zrzka svojí kámošku propaluje, ruce překřížený na hrudi v přesný kopii postoje černovlasý. ,,Tak jak to s nim teda je?" zeptám se odhodlanej pokračovat ve vyzvídání. A zdá se, že obě jsou odhodlaný mi něco říct, to nutkání s nima přímo škube na tolik, že zapomenou i na to, že ještě před chvilkou byly dotčený mejma "Opicema" a zrovna se chtěly pohádat do krve mezi sebou. ,,Udržíte tajemství?" zeptá se Amber, hlas sníženej do spikleneckýho šepotu. Tmavovlasá párkrát těkne pohledem mezi dveřma, samotným Mikim a mnou: ,,Nesmíte to říct vůůůbec nikomu, ani jeho mamce ne, slibujete?" Abych pravdu řekl, tak toho napínání mám dost, jenže se obě zdaj dost paličatý. ,,Na mojí duši," zakřižuju se na srdci, i když si nejsem jistej, jestli je tahle přísaha pořád in. No aspoň se s tim zdaj spokojený. ,,Tak teda..." začne zrzka a obě si přisednou na postel, jednu nohu pod sebou, každá po mym boku, že si najednou přijdu jak rostbíf v pedofilskym sendviči. Snažim se nepůsobit moc křečovitě, když si natáhnu nohy, abych zabíral co nejmíň místa, zatímco malý potvory maj zřejmě srandu z toho, jak se tim vyhybám kontaktu s jejich holejma kolenama. ,,Miki je jenom kamarád, protože se mu líběj kluci, jenže to nikdo neví a všichni si myslej, že chodí s Mirandou, protože nechce, aby se o tom někdo dozvěděl a řikal, že ještě není připravenej to říct doma a taky by ho vyhodili z týmu..." osvětlí zrzka to, co už sem tušil. Třebaže z potvrzení svejch temnejch představ nejsem nijak extra nadšenej. ,,Jo, jenže při tom s nim chce chodit Amber," zřejmě to její kámoška považuje za důležitý nebo sem se jenom ocitl ve středu holčičí přestřelky, protože zmíněná se na tmavovlásku zase zaškaredí: ,,No a co? Mám ho ráda a kamarádili sme se spolu dřív než vy dva," než holčina zase obrátí pozornost ke mně, postřehnu prokmitnout špičku vyplazenýho jazyka určenou svojí sokyni. ,,Prosím, že to nikomu neřeknete?" tentokrát na mě rádoby svůdnicky zamžikaj rezavý řasy. ,,Už sem řek, že ne," tentokrát to i myslim vážně, protože nemám stejně nikoho, komu bych se zpovídal a bez ohledu na to, jak moc chci věřit tomu, že doba se od mejch časů změnila, omezenci vesměs zůstávaj dál omezenýma. Pominu i fakt, že kluk si už stejně asi nikdy basket nezahraje. ,,Takže o tom vážně nikdo neví?" ujišťuju se. Obě svorně, záporně zavrtěj hlávkama. ,,Ten večer, co ho přepadli. Víte, kde byl? S kym?" Přiznám se, že ucelenější časová osa, je asi to jediný, co by mi pomoct mohlo, jenže tak snadný to samozřejmě nemůže bejt, že by mi holky práskly, že měl dostaveníčko s nějakym klukem. ,,Jsme byli na koncertu ještě s pár lidma od nás ze školy, Miki pak spěchal domů a my šli ještě na pizzu, ale to už sme říkaly policii," objasní Miranda. Dlužno dodat k mý rozmrzelosti, protože to přesně sedí s tim, co už sem věděl. ,,Kdyby s někym chodil nebo se jenom vídal, věděly byste to?" zeptám se. Obě začnou horlivě přikyvovat. ,,Jasně, že jo. My tři sme úplně nejlepší kámoši odjakživa. My si říkáme všechno. Nechodil," potvrdí Amber dotčeně. Jak sem jenom mohl zapochybovat? ,,Dostane se z toho, že jo?" zeptá se najednou vážně, až mi z toho zamrazí. Sem přesvědčenej, že takovejhle výraz by neměla mít žádná mladá žába. Zkurvenej svět zmrzačující mladý lidi. ,,Doktoři dělaj, co uměj," lepší odpověď jí dát nemůžu, ani kdybych chtěl. Jako, že bych moc rád a dost bych si to přál. Někdy ani to nestačí. ,,Miki je hodnej kluk a správnej, nikdy nikomu nic neudělal, proč myslíte, že se mu to stalo?" další z těch otázek na kterou neznám odpověď přišla z druhý strany od Mirandy, ale dost upřeně mě sledujou obě. ,,Tohle nevim, ale až dostanu toho zmetka, co mu to udělal, tak se ho na to možná zeptám," moc sem si neuvědomil, že to, co se mi poslední dobou stalo skoro mantrou, sem řekl nahlas. Dojde mi to až v momentu, kdy ty jejich ustaraný tvářičky rozzáří naprosto freneticky obdivný úsměvy. ,,Zmlátíte ho, že jo?" zrzka, s její mléčnou pletí a srdcovitejma, přírodně červenejma rtama, víc připomíná andílka než její kámoška, jenže o tom, že je to jenom zdání mě utvrdí skoro krvežíznivej záblesk hladu v pomněnkově modrejch kukadlech. ,,Si piš, že jo," nejsebevědomější úsměv doprovoděnej mrknutim, je momentálně to jediný, čim se můžu pokusit aspoň trochu je zbavit chmurů, co jim ani trochu neslušej. Je znát, že sou to ještě mladý nezkušený buchty, co snadno uvěřej mužskejm slibum, třebaže tenhle konkrétní je míněnej se vší upřímností.

,,Řek bych, že je čas zvedat kotvy než vás tu někdo načape," snažim se je povzbudit k odchodu, dám si přitom záležet, abych ani o jednu třeba jenom nezavadil, když se jmu sám vstávat. Stačí, že už tak sem dost nesvuj z těch jejich pohledů. ,,Mohla bych se ještě na něco zeptat?" ozve se Amber, zase si tak nejistě přežvykující spodní ret. Mám neblahý tušení, že z toho vyleze nějaká čertovina a taky že jo. ,,Hm?" zahučim přesto ze zvědavosti. Holka zase začne zaujatě študovat pogumovaný špičky svejch tenisek, ale nebrání jí to pokračovat: ,,Ste ženatej?" vzhlídne ke mně, záře těch modrejch kukadel prozrazuje, že s tim jejim studem to asi zas až tak horký nebude. ,,Ne," odpovim krátce. Což je asi stejný jako si na krk dát ceduli s nápisem lovná zvěř, aspoň podle toho jaký pohledy a úsměvy si ty dvě Satanášova kvítka vyměněj. ,,Uvidíme vás ještě někdy?" Svým způsobem je to fascinující, možná má Pracháč pravdu a lidi, jako každej jinej živočišnej druh, sou od samýho začátku do konce naprogramovaný jenom k jedinýmu. Rozhodně to tak vypadá podle toho, jak si Miranda začne obtáčet zbloudilej pramen vlasů na prst v jasnym signálu, jakýho plnej dopad si dost možná ani pořádně neuvědomuje. ,,Nepravděpodobný, leda bys večer zbaštila moc cukrovýho a měla pak o mně noční můry," ušklíbu se. Trochu připomíná kočku, jak se celá tak nějak naježí a začne prskat: ,,Nejsem malá holka, abych jedla cukroví, vlastně ho nejím vůbec a určitě se mi po něm nezdají noční můry," trucovitě nakrčenej nosík, dojem kočky politý vodou ještě zdůrazňuje. Zlej Springer! Právě sem totálně rozdupal jednu dívčí iluzi. No, podle mýho, čim dřív se naučí, že chlapi jsou zmetci, tim líp pro ni. Z chodby se zase ozve šramot šoupaný židle, jak se nejspíš dozor vrátil na místo a taky nějaký hlasy nápadně blízko. Holky to vezmou coby ten správnej signál k odchodu, takže sleduju jejich bezeslovnou vzájemnou výměnu posunků a pohyb, jak se obě mrštně pobalej, Amber líbne Mikiho na čelo spolu s pár slovama na rozloučenou. Nestačim ani vymyslet vhodnou reakci, obě jsou na půl cesty z okna k přečuhující větvi rozsochatýho stromu- nejspíš už párkrát zmáknutá uniková cesta. ,,Mějte se," zrzka na mě zvesela zamává a už jí není víc. Moc bych za to nedal, že to aspoň částečně nebyla náhoda, když Miranda při svým výstupu, se na parapetu otočí s pohozenim zadku ukáže víc, ze spodní kapotáže než by bylo zdrávo a záhodno. ,,Jo a mimochodem Podzimní vášeň vám moc nesluší, zkuste radši Letní romanci," naposledy se na mě zazubí. Ať se propadnu, jestli mám ponětí o čem to mlela.

***ooo***

Při tom hodnocení dnu- celkem na levačku. Holka, o kterou vážně stojim, mi už po několikátý dala košem. Zato o mě projevily zájem dvě roštěnky, co maj právě tak věk, abych jim dělal tatíka a s pátránim sem moc nepokročil. Ale tak úplnej propadák to nebyl, to zas ne. Akorát, že bych byl mnohem šťastnější, nepotvrdit se mi některý mý teorie. Ten magor jde po určitým konkrétnim druhu kluků, jenže ta poslední oběť dost zamíchala kartama. Věřim tomu, že o Mikiho orientaci nikdo vyjma těch dvou koček nevěděl, vždyť je ještě ve věku, kdy ani on sám v tom snad pořádně nemůže mít jasno. Pak se zbejvá ptát, jak by to mohl poznat ten mešuge? Za předpokladu, že pachatel mešuge je. Musel by ho sledovat, vytipovat si ho. Jenže to nějak nezapadá do konceptu ostatních náhodnejch obětí. Víc otázek než odpovědí, který momentálně nemám energii pokoušet se hledat.



***ooo***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ell ell | 1. února 2015 v 21:12 | Reagovat

No to určitě bude pan Tajemný nadšen, až se probudí po svém "poprvé" sám. Springer je křupka a doufám, že mu to bude v budoucnu řádně omláceno o hlavu :D
Miki byl asi na lovu, v nesprávný čas na nesprávným místě.
Ku Klux Klan? Jestli to má být ona maličkost. Nejsem v tom moc honěná, ale pravda je, že teplý bratry rádi neměli.

2 Fénix Fénix | 2. února 2015 v 13:12 | Reagovat

[1]: :-D Nebo také pařez pařezovič pařezov,ale na štěstí pro oba, to tak ani jeden z nich nebere. :D
Je to dost možné, i když Miki je opravdu vzorný synek takže teoreticky by se dalo věřit i tomu, že opravdu měl namířeno domu. Kdo ví... ;-)
Jo, to jsou přesně oni. Ti snad nemají rádi nikoho až na bílou barvu a hořící předměty křížového tvaru. :-D

3 MaikelK MaikelK | E-mail | 17. ledna 2017 v 8:42 | Reagovat

I found this page on 18th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.