Žárem temnoty 10. kapitola B.

9. ledna 2015 v 11:04 | Fénix |  Žárem temnoty
Pokračování...



Vydržet, dokavaď se za náma zabouchnou vstupní dveře, je přesně ta maximální možná doba, po kterou sem byl ochotnej udržet z něj svý ruce a další části svýho těla pryč. Bez toho váhat by mohlo vést tak akorát k zbytečnejm rozpakům. Oba sme dospělý, svéprávný a víme dobře, proč tu sme, tak na co čekat. Plnou vahou ho přitisknu zádama o dveře. Viděl sem ho se rvát, takže vážně nemám obavy, že by byl nějaká křehulka, co se mnou nechá znásilnit proti svojí vůli. Dám si záležet na důkladným polibku, kdy si jeho rty nejdřív ze začátku, jenom zlehka dobírám svejma, spíš jenom tak abych naznačil správný tempo. Jsou hebký šťavnatý a poddajný přesně tak, jak sem si představoval. Pak s pomocí jazyka si vyžádám vstup dovnitř. Chutná po kávě a tím pádem naprosto geniálně. Zkoumám hrany zubů, dásně, patro. Moc bych za to nedal, že tohle bude i jeho první polibek, jak ze začátku jenom zdráhavě spolupracuje. Ale učí se rychle, netrvá to dlouho, než začne odpovídat na moje výpady a naše jazyky se spolu začnou proplétat v souhře, jako pářící se páreček kluzkejch úhořů. Pustim se do rozepínání jeho kabátu, je to jenom pár knoflíků, zbavit kašmírový šály a pak sako. I tak toho ještě pořád na něm zbejvá až otravně moc než se dokážu probojovat na holou kůži, když ty dvě vrstvy skončej na podlaze. Po pravdě nevim, jak tohle přesně funguje u ostatních lidí a názory na to sou různý, tak jako je různý lidský myšlení. Já to měl většinou tak, že když už mě někdo zaujal, tak sem do něj šel bez ohledu na to, jakýho je pohlaví. Předpokládám, že každej nějakou tu sexuální orientaci má, jen přijít na to jakou. Když se odtáhnu z důvodu akutního nedostatku kyslíku, vypadá to, že Dolores měla asi přece jenom pravdu. Pracháč se rozhodně nezdá znechucenej. Spíš naopak. Oči maj lehce zamlženej pohled, jazykem si nepřítomně přejíždí po naběhlejch rtech. Dokonce se zdá, že i do těch jeho bledejch tváří se dostalo trochu zdravý barvy. To bysme měli. Na první polibek to určitě není špatný. Zhodnotim v duchu s patřičnou dávkou samolibýho uspokojení. Moc neváhám a jmu se pokračovat, tam kde sem skončil, s jeho oblečenim, během toho co si znova zanárokuju, ty jeho chutný rty. Abych byl upřímnej, tak jako chlap sem nikdy nebyl moc zručnej, co se záležitostí šlajfek týkalo a teď to není jiný. To že na svý kyčli, nohy vklíněný mezi jeho, cejtim Pracháčovu kládu probírat se k životu, tak jako moje vlastní, schopnost koncentrace i na tak banální úkol, taky moc neusnadňuje. Takže šlajfku nakonec jenom tak neobratně povolim, dostatečně k bezpečnejm dalším operacím. Pustim se do práce na drobnejch, knoflíčkách černý košile. Fajnovej materiál to je jasný, ale mě mnohem víc zajímá ten materíál pod ní. Trpělivost taky zrovna není moje nejsilnější stránka aspoň, co se určitejch situací týká, sotva po první třetině, škubnu a zbylý mrňavý potvory se, s cvakáním při dopadu, rozlítnou po okolí. Majitel, teď už zdevastovaný košile, nezaprotestuje, ale jeho pobavenej úsměv a jedno zdvižený obočí, vydaj za sto slov. Momentálně mě teda víc zajímá, bledá skoro alabastrová kůže, tak jemná a teplá pod mojí dlaní, posetá hebkejma tmavejma chloupkama akorát v oblasti středu lehce definovanejch prsních svalů, aby to působilo mužně, ale ne otravně. Vážně nemusím mít plnou pusu chlupů, když se otevřenejma polibkama od mírnýho okusování vystouplejch klíčních kostí přesunu k drobnejm terčíkum bradavek. Mám tyhle hračky rád, jak u ženskejch, tak u chlapů. Způsob, jakým reagujou na práci mejch rtů, zubů, když je okusuju a střídavě saju. Pocit tvrdnoucích hrotů, trochu lechtající na jazyku, když kolem nich kroužím. Zdá se, že Pracháč bude ten tichej typ, co moc nedává najevo svoje nadšení pro věc, ale způsob, jakým se bokama vyklání mi vstříc, mluví za všechno. V dlaních pevně sevřu jeho půlky, který tam tak akorát perfektně pasujou, čimž ten jeho pohyb trochu usměrnim a přitlačim si ho víc k sobě, aby cejtil mojí erekci. ,,Vídíš, tohle se mnou děláš," zašeptám mu do ucha, hlas trochu nakřáplej bojem o sebekontrolu. Slyšim ho trhaně se nadechnout, když s mírnym tlakem přejedu po přední straně jeho kalhot. Už se zdá docela tvrdej a já tuhle část nemínim moc dlouho protahovat už jenom kvůli tomu, že zrovna v týhle poloze se moje další plánovaná ústní aktivita neprovozuje dvakrát pohodlně. Sklouznu níž po jeho trupu, do kleku. Pár mapujícíma polibkama počastuju pevný břicho mezi tim, co se snažim vyprostit z vlastní bundy a popruhu s kvérem. Nezdá se, že by tušil, co mám dál v plánu, přesto mě dost zaujatě sleduje. Líbí se mi způsob, jakým se celej napne, když bříškama prstů zlehka vysleduju podélnou stopu nad lemem jeho kalhot a jazykem zajedu do pupeční jamky. Dost na zabavení pozornosti než se popasuju s páskem a rozepínánim poklopce. Pousměju se. Překvapení. Zdá se, že tady nejsem jedinej s nekonvenčnim způsobem oblíkání, když po následně volně padnoucí látce z boků, mě rovnou pozdraví vztyčený péro, nespoutaný trenkama nebo jinym podobnym zbytečnym kouskem oblečení. Neváhám. Na dotek je tvrdej jako skála, horkej a sametově hebkej, což samo o sobě stačí, abych na něj dostal chuť, zvlášť když mi jenom při tom zkusmým doteku divoce přirazí do ruky. Mohlo by to bejt hodně zajímavý. Volnou dlaň rozprostřu na jeho bok, abych ho v případě nutnosti mohl usměrnit. I když není moc velkej, spíš tak akorát, nijak nestojim o to bejt při nadcházejících aktivitách udušenej. Nic moc nemám proti poskytování tohohle druhu služeb, zvlášť s vyhlídkou, že se mi veškerý vynaložený úsilí s trochou štěstí vrátí. Docela si užívám prvotní kontakt s žaludem, kterejžto asi ne náhodou má tvar i barvu podobající se zralý jahodě. Horký, zralý jahodě. Sice chutnající trochu slaně, prvníma kapkama chtíče, ale pořád neuvěřitelně lákavý. Nechám ho několikrát proklouznout mezi rtama, tam a zpátky. Nasaju, jemně se zřetelem na zuby opírající se do delikátně měkkýho masa, dost na vytažení víc šťávy z toho chutnýho kousku ovoce. Krouživim pohybem jazyka se učim znát nazpaměť žilnatou strukturu celý dýlky. Uvolnit krční svaly, jak nejvíc to jde, je největší možnej ekvivalent ženskýho odevzdání a přijetí, co můžu poskytnout. Několikrát tam a zpátky až na doraz. I takhle z podhledu je nádhernej výhled na Pracháče, chytajícího dech lehce pootevřenou pusou a hlavou v záklonu vzpírající se proti dřevu dveří. Netrvá moc dlouho než pod palcem ucejtim charakteristický zaškubání, signalizující příval pořádný porce semena v náporech sprchující moje mandle. Vnímám prsty silnějš se zápletájící v mejch vlasech, co by mi nedovolily se odtáhnout, ani kdybych chtěl. Jako, že nechci a místo toho jako zběsilej polykám veškerou panickou šťávičku, co je mi ochotnej poskytnout. Nemám v tom zas takovou prax na srovnávání, ale chutná docela sladce, takže veškerej zbytek z jeho ptáka a pozdějš ze svejch rtů, slížu s chutí do čista. Pro všechny případy si otřu koutky ve stejnej moment, jako se plynule postavim na nohy. Pravda, trochu ztuhlý a vratký předchozím nezvyklym zapojením. Pohled do těch čokoládovejch očí, ve kterejch se mísí touha s úžasem, mi bohatě vynahradí veškerý nepohodlí. Pořád zrychleně dejchá a pootevřený, lehce okoralý rty přímo sváděj, abych je trochu zásobil svýma slinama, během hlubokýho polibku. Nezdá se, že by byl štonc vnímat svojí chuť na mym jazyku a spolupracuje spíš tak v automatickym režimu. Kruci! Skutečně miluju někoho dostat do takovýhohle stavu vytržení. ,,Budem pokračovat v ložnici?" zeptám se. Vážně nevim, co bych dělal, kdyby se to nějak zvrtlo a on se rozhodnul mě vypéct. Jenže on ne. Skoro jako v nějakým tranzu mě nechá vzít svoje dlaně do mejch a kopíruje pohyby, s jakýma se ve stoje zbavuju bot. Stejně tak, elegantně, ale bez větší účasti, vystoupí z kalhot, zmuchlanejch u kotníků. Musim uznat, že působí nádherně prostopášně, tak jak ho příroda stvořila, až na černou košili, tmavej chomáček ochlupení v rozkroku a černý ponožky, všechno báječně kontrastující s podkladem příliš světlý kůže. Nechává se mnou odvést do ložnice a já mu dám ve dveřích přednost jenom kvůli tomu, abych měl lepší výhled na jeho malou pevnou prdelku, která se dokonale vlní pohybem svalů při každym kroku. Celkem nic nenamítám proti tomu, když obchází postel, trochu jako pes hledající si nejvhodnější místo k ležení, při tom se lehce dotýká povlečení. Jistě, má to asi dost daleko do hedvábí na jaký je nejspíš zvyklej, ale já mám tak aspoň čas zbavit se riflí i se zbytkem, tak elegantně, jak jen chlap střídavě poskakující na jedný noze může vypadat, a pořád mám ten skvělej výhled, vyjma momentu, kdy si stáhnu triko přes hlavu. Nelehne si. Čeká na mě, jako by snad ani nevěděl jak dál, což je vlastně dost možný. V péru mi to radostně zaškube, už jenom z vyhlídky, mapování nepopsanýho území. Přesto ho docela jemně a pomalu políbim, když ho naviguju na postel. Vědomej si zodpovědnosti, jakou najednou mám. Možná jedinej špatnej dotek a mohl bych ho zničit pro všechny ostatní. Všichni ostatní, nejsou zrovna to, čim bych se momentálně chtěl zaobírat. Zaregistruju, jeho zmatek spolu s nevyřčenou otázkou, když mě sleduje vyndavat ze šuplíku kondom. ,,Bezpečnost především," snažim se to nějak odlehčit. Jenže on se tváří přímo smrtelně vážně a docela silně sevře moje zápěstí. ,,Nebude to nutné. Prosím, přeji si na plno pocítit každý okamžik, kdy zemřeš v mém nitru." Do háje, jak bych na něco takovýhohle mohl říct ne. Bez toho už sem si se Zubatou dneska docela zahrál. ,,To taky budeš, miláčku," zavrčim, nerozbalená šprcka letí do kouta. Manžetový knoflíčky, sou zase něco, co trochu naruší moje predátorský plány, jenže jiná cesta nevede, pokud si chci na plno užít jeho nahýho těla, než vypořádat se s nesmyslem, zpodobněnym nějakým jistě drahym šutrem zasazeným do stříbra. Mimochodem stejný provedení, co bylo na sponě šlajfky. Aspoň mám možnost postupně několikrát lízat splašeně tepající pulsní body, jeho zápěstích. ,,Lehni si na břicho," nařídim a k mýmu neutuchajícímu uspokojení on poslechne. Docela uvolněně s rukama zkříženýma pod tváří, poskytující mi tak fantastickej výhled na polohou dobře vykreslený naplý šlachovitý svaly zad a ty chutný půlky, co mě přímo lákaj svojí oblostí, abych už se mezi ně ponořil. Neudělám to. Lehkýma skoro až cudnýma polibkama, začnu pěkně od začátku na krku, políbim každej výstupek obratle směrem dolů na každou z lopatek. Můžu cejtit, jak s každym takovym dotekem roztává víc. Každý jeho sebetišší slastný zamručení mi vhání víc vzrušení do slabin zrovna jako způsob, jakým se neklidně vrtí a prohýbá v nevyslovený touze po větším kontaktu s mojí dlaní krouživýma pohybama odstraňující i ty poslední zbytky napětí z jeho svalů. Je docela vláčnej, když si mnou nechá přizvednout jedno stehno skoro až k hrudníku, aby se mi odkryl výstavní pohled na jeho dírku. Zase se ocitnu na kolenou, tentokrát před postelí v ideální pozici, trochu víc si pohrát s jeho svraštělou brankou do slasti. Pozdějš, bude nutný použít nějaký lepší mazivo, ale pro teď mejm účelum plně vyhovujou sliny. Sleduju dávku pomalou cestou klouzat po kostrči mezi roztaženýma půlkama až k cíli. Je to dobrý, že nemá reflex se víc stáhnout a bojovat se mnou, když začnu prstem rozmazávat vlhkost kolem zatím těsně sevřenýho prstence. Zkusmo lehce zatlačim. Je moc brzo, aby mě pustil dovnitř. Nahradim prst jazykem, důkladně zespodu od hráze přejedu přes dírku. Musim zatlačit oběma dlaněma na jeho půlky, jak divoce vyhodí zadkem, abych ho udržel trochu v klidu. ,,Šššt, to je jenom začátek, bude to ještě lepší," spodnim pyskem přejedu po obouch oblinách. Skoro to svádí si kousnout, jenže se vrátim k původnímu záměru, důkladně jazykem ošukat nádhernou pevnost, která už se mi sama bez odporu vzdává. Hladce špičkou vklouznu dovnitř, krouživejma pohybama, střídanýma s výpadama si dělám víc prostoru na dobytým území. Bez debat a bez ostychu ho šukám. Pracháč je pořád tak tichej, jenom sotva zřetelný fňukání tlumený polštářem a způsob jakým se jeho prdelka vzpírá proti mýmu jazyku, dávaj znát, že sem na správný cestě. Zase zapojim do hry i slinama kluzkej prst, zatím jenom jeden, pronikající do větší hloubky. Párkrát protáhnu, než přidám druhej. Nemám patřičný medicinský vzdělání, takže to chce trochu zapátrat, abych našel to správný místo. Každopádně detektiv sem dobrej. Už sem připravenej na bouřlivou odezvu, jakou to moje úsilí vyvolá. Do hlasu se mi sám od sebe vkrade dost samolibej tón: ,,Tohle, byla tvoje prostata, zlato, seznamte se..." vypadá to, že to seznamování si vzal za svý, vzepře se na loktech a začne sám od sebe, nestydatě přirážet proti mejm prstum. ,,Zpomal trochu, nebo si ublížíš," snažim se ho celkem bez úspěchu usměrnit. Zatraceně, je tak nádhernej. Dočista šílenej potřebou. Vim, že musim něco udělat, jestli tohle nemá skončit dřív, než si přijdu na svý. Ta jeho zadnice se jeví dokonale chtivá a připravená i bez potřeby nějakýho dalšího maziva. Při vší skromnosti, vim, že moje péro je širší a větší než prsty, kterýma se snažim tu jeho panickou dírku, ještě víc roztáhnout během toho, co si na ptáka dávám trochu gelu. Skoro se udělám jenom z toho několikerýho nezbytnýho si přejetí rukou po celý dýlce. Důrazně zareju prsty do jeho boku, abych ho přiměl zastavit a připravit se na muj vpád. Špička žaludu, tam zajede snadno, skoro to vypadá, že si ji ta hluboká propast rozkoše do sebe vcucla. Mírně zatlačím, abych tam dostal i zbytek. Pomalu se probojovávám hladkou, těsnou a žhavou dvoranou do síně naprostýho blaha. Oběma nám nechám čas, abysme si na ten pocit zvykli. Bohové věděj, že potřebuju chvilku na uklidnění, abych se totálně neznemožnil. Všechno je to tak syrový a jasný. Víc stimulující, když není žádnej kus gumy, co by mě dělil od tý těsný horký slasti. Zvolna se začnu pohybovat. Pevně ho svírám za boky, aby veškerá aktivita mohla bejt na mně. Neodolám dlouho. Začnu si ho na sebe narážet, tvrdě, hrubě s každym přírazem hloubějš a rychlejš, dokavaď ticho nevyplní pleskot našich koulí o sebe a dvojhlasný funění. Ten čas a místo nic jinýho neexistuje. Zenovej moment blaha zpodobněnej těsnym sevřenim svalů kolem mýho péra. To jeho mám na dosah, tvrdý, jako kopí válečníka, sklopený k zemi, čekající na akt milosrdenství. Udělám to. Ovinu kolem něj svoje prsty a nechám, kinetiku synchronizovanýho pohybu, dělat většinu práce. ,,Pojď, bejby, dej mi všechno, co máš..." drmolim nesouvisle dokola svojí mantru, zbožný přání... Chci a potřebuju ten moment, kdy mojí ruku znova zkropí horký semeno a železný sevření zamrazí mýho ptáka v pohybu. Vyždíme ze mě všechno, co mu můžu dát já, do poslední kapky. Nechá naplnit svoje střeva mojí esencí výměnou, za klidný smíření naplňující moje srdce. Není to malá smrt, je to život, obrození. Pořád v něm, oba se zhroutíme na bok do přívětivýho chladu přikrývek. Nechám svůj mozek bezcílně se potulovat na vlnách doznívající extáze, zatím, co moje rty líně putujou po mírně lepkavý kůží Prácháčova ramene a krku. ,,Chceš si dát sprchu?" nabídnu, přesto, že utáhnu sevření svojí ruky kolem jeho pasu. Vnímám těžký nádechy a výdechy, doprovázející jeho vlastní první cestu postkoitální nicotou. ,,Necítím se špinavý," odpoví a já si nejsem jistej, jestli si sám uvědomuje všechny významy toho prohlášení. Nosem zarejdim po krku k lehce zkrabatělejm konečkům vlasů. ,,To je dobře, zlato, to je moc dobře," s vděčností položim další drobnej polibek přesně na hrot kostnatýho ramena. Nejspíš si asi ani neuvědomuje, jak moc pro mě to jeho vyjádření znamenalo. Nejvyšší ocenění. Asi sem to dělal správně, při tom, jaký na začátku názory na sex měl.

***ooo***

Dočista vyšukanej, s lidskym tělem, ke kterýmu se můžu tisknout, by mi nemělo chybět nic, abych se mohl propadnut do spokojenýho bezvědomí. Přesto cejtim hlad. Ten skutečnej, připomínající se mi otravným bodánim okolo pupku. Zas tak záhadný to není s ohledem na to, že za celej den se do mýho žaludku, nepočítám-li spermoně, co zrovna dvakrát nezasytí, dostal akorát kouř z cigaret, moře chlastu a kafe. Stejně je to otravný. Zvlášť s pomyšlenim, že moje lednička je bohatě zásobená asi jako v dobách morovejch ran v Evropě. Jo, pardon. Tehdá tam vlastně ledničky neměli. Asi. Žel nejsem jedinej, koho ten muj hlad otravuje. Pro telefon se musim natáhnout přes svýho aktuálního postelovýho společníka, což ho pochopitelně vyruší z jeho zaslouženýho klidu. Přetočí se čelem ke mně s nevyslovenou otázkou na rtech. ,,Velkej výdaj energie," názorně si poplácám po propadlým panděru, druhou ruku v bezpečným distancu od ucha, před děsně vlezlou čekací melodií vyřvávající sluchátkem, ve spojení s pizzérkou na drátě. I přes tu odrhovačku, slyšim velemluvný Pracháčovo zaškrundání v žaludku. Skoro šokovaně se podívá směrem, odkud to přišlo. Nejspíš něco o bontónu a hlasitejch projevech tělesnejch funkcí. ,,Hádám, že jedna vege pizza navíc bude fajn?" Sem rozhodně ten poslední, co by tohle chtěl rozpitvávat. Vážně mě baví, tim rozpačitym, pomalym přikejvnutím. Týpek na druhým konci drátu si už pravděpodobně dohonil brko, takže milostivě přijme mojí objednávku na jednu se všim a druhou speciál pro býložravce. Zaklapnu telefon, a velice cíleně se rozhodnu, ho vrátit zpátky na původní místo, což mě čistě náhodou dostane do pozice, nad už zase ležícim Pracháčem. ,,Máme cirka půl hoďky," oznámím se svým patentovaným úsměvem. Zdá se, že oba sme ve vzácný shodě, když líbačku pochopíme, jako dobrej způsob, jak ten čas zabít.

***ooo***

Když se ozve zvuk dveřního zvonku, mám chuť amplion vyrvat ze zdi nebo aspoň přerazit prsty dotyčnýmu, co ho rozezvučel, protože už sme s Pracháčm měli docela slušně našlápnuto k druhýmu kolu. Jenže prej poslové se nevražděj a o poslíčkách nesoucích pizzu to platí dvojnásob. ,,Hned sem zpátky, nezapomeň, kde sme skončili," ukradnu si na cestu jeden krátkej polibek. Moc se nezdržuju s oblíkánim, stejně za chvilku bych se musel zase svlíkat, takže na sebe natáhnu akorát triko, trochu zakrejvající nejnutnější. Pokavaď někdo nezasvěcenej utrpí duševní újmu, při náhodnym vykouknutí něčeho, bude to čistě jeho problém, protože tam dolu prostě neměl čumět. Cestou zpátky, to vezmu přes kuchyň, vyzvednout aspoň balení piv, coby jednu z mála zásob, který ten vyjedenej krám poskytuje. ,,Pitnej režim je důležitej," uvedu po tom, co šestipak složim na noční stolek. Ještě s dvěma krabicema v rukách sebou frajersky plácnu na postel vedle Pracháče. Tu, kde čuju jenom zeleninu, mu položim do klína zpola zakrytýho dekou. Po jeho způsobu se opřu zádama o rám postele za náma, s už otevřenou krabicí na svejch překříženejch nohách. Dokonce se mi rozdělení povedlo i trefit a já s požitkem nasaju do nosu vůni feferonek, salámu, roztopenýho sejra a dalších ingrediencí. ,,Nic jinýho tu nemám a přeci jenom pivko je k pizze lepší než voda," uvědomuju si, že Pracháč asi zrovna nebude nadšenej z možný nabídky. Nejspíš sem ho vážně připravil o dost tekutin, co musí doplnit, protože si nabízenou plechovku ode mě vezme bez protestu. ,,Mělo by to býti dostačující," zahlídnu plachej úsměv, když se na krátkej moment naše prsty střetnou. Je vážně něco. Se svýma vybranýma způsobama se nedokáže ani popasovat s otvíránim plechovky. Chvilku ho sleduju a pak prostě jenom demonstrativně otevřu svojí. Se zasyčenim, pomalu, v dostatečný vzdálenosti od sebe, abych se neohodil. Stejně se pár kapek shromáždí na okraji a já je vcucnu, dřív než se napiju. Asi je to vážně Pracháčovo první bližší setkání s nektarem spodiny, protože i když postup zvládne napodobit správně, je na něm vidět, že má problém se vypořádat s prvotní řízností. Samozřejmě, že tak tiše a s elegancí, jako dělá všechno ostatní, i když by se zrovna dusil, a o problému vypovídá jenom reflexem nahnaná trocha slz do očí. Nevzdá to. Srdnatě začne chlemtat dál, až to vypadá, že dokáže dát celou pixlu na ex. ,,Přibrzdi trochu nebo se zmatláš," zazubim se, na druhou stranu ono by to nebylo zas tak nepravděpodobný, vzhledem k tomu, že ten jeho životní styl, asi moc alkohol nepodporuje. ,,Mám o mnoho větší výdrž nežli by se mohlo jeviti," odvětí. Zase musim špekulovat, jestli to byl cílenej dvojsmysl nebo ne. Už sem dneska měl možnost a ne jednu se přesvědčit, že není zas až takovej zkostnatělej morous. ,,To bez debat a s tréninkem se to jenom zlepšuje," muj patentovanej úsměv jasně dává najevo, v jakým duchu sem to myslel já. Na to už neřekne nic, jenom svůj vlastní drobnej úsměv zamaskuje napitim. Jo, trénoval bych s nim moc rád. Sledovat ho pak, konečně se pustit do pizzy, je taky k nezaplacení. Ještě vypadal dost elegantně, když až s metodickou pečlivostí podle nářezu odděloval jeden dílek od ostatních. Pak jeho dobrý způsoby i elegance vezmou definitivně za svý, jak se marně snaží zubama lapit tenkej kus těsta ve vzduchu, vytrvale před nim prchající vlivem gravitace. 1:0 pro pizzu, náhražkovej sýr i se zbytkem obložení s klencnutim dopadne zpátky do krabice. Moje chvilkový předsevzetí k taktnosti taky vezme definitivně za svý a já se začnu culit jako pakoš, když to chvíli vypadá, že Pracháč zbylej nebohej kus holýho těsta zavraždí. Teda aspoň se tak na něj kouká, jako by ho osobně urazilo a museli spolu zúčtovat, než ho odloží zpátky a začne s obnovenou důstojností decentně uždíbávat zeleninu stylem anorektickýho žabce. ,,Je na to trik, víš..." snažim se moc nesmát, přeci jenom mužský ego je křehká věc, specialně u takovejch lidí, co se berou až moc vážně. Jenom mu na svým kousku zase názorně předvedu, jak si ho přeložit na půl a pod jakým úhlem narvat do pusy, aby z něj nic nespadlo. Ještě to není ono, ale aspoň už to vypadá, že by se mu mohlo zadařit mít víc jídla v sobě než na sobě. ,,Dá se to?" zajímám se po chvíli, osobně sem názoru, že pizza bez feferonek a pár mastnejch kousků mrtvolek není pizza, bez ohledu na to, že se mě mnohý snažili přesvědčit o opaku, já bych něco takovýho do huby nevzal. ,,Mmhmh," jenom s plnou pusou zamručí místo odpovědi. Každej má holt jiný chutě a jemu to asi vážně šmakuje. Rozhodně je na něj moc hezkej pohled, při něčem tak obyčejnym, bez tý snobský povýšenosti. Živej důkaz rovnosti mezi lidma. Protože pod tim všim, když se odstraněj drahý nebo ošuntělý hadry, zbyde vždycky jenom obyčejnej člověk. Zbytek jídla dokončíme v tichu a klidu. Pracháč byl asi vážně parádně vyhladovělej, podle toho, jak rychle do něj celá pizza zahučela. Lhal bych tvrdit, že mi to určitým způsobem nedělá dobře, protože sem ten, co se postaral o jeho pořádnej výdej energie. ,,Mohu mít ještě jedno?" požádá pak o pivko na stolku za mnou. ,,Kolik jenom budeš chtít," s úsměvem mu ho podám. Asi bych se měl cejtit jako bídák, účastnit se likvidace něčích zásad, ale to, že já a pseudomorálka zrovna nejsme nejlepší kámoši, by muselo bejt jasný každýmu už od momentu, kdy sem se celkem bez rozpaků vychrápal se svým klientem. S prodlužující se dobou mlčení nějak začínám mít pocit, jako by se veškerá ta předchozí lehkost vytrácela. ,,Něco je špatně?" zase začnu rozhovor protože Pracháč jen tiše sedí a popíjí, což už mi u něj tak divný nepříjde, všeobecně tak moc ukecanej není, ale teďka jen čučí do prostoru někam před sebe a drobná vráska mezi obočíma svědčí o tom, že vážně o něčem dumá. ,,Cítím se zmaten," když konečně promluví, zírá na plechovku v ruce: ,,Piji toto a jeví se mi to chutným. Podlehl jsem s tebou nejprimitivnějším žádostem těla a líbilo se mi to. Měl bych být sebou znechucen, opovrhovat sám sebou..." Trochu mi zamrazí, protože není nic horšího než dodatečná lítost po prošukaný noci a na hlas ventilovaná morální kocovina druhejch. ,,A však nic z toho necítím?" Podívá se přímo na mě a já poznám, že o tom zmatku vážně nekecal. Navíc vyloženě čeká, že já bych mu měl dát rozhřešení, jenže já na tohle vážně ten správnej nejsem. ,,Myslim, že se všeobecně celá ta věc kolem prvního sexu přeceňuje. V tom dobrým i zlým. Když se poprvý uděláš, nikde není vidět ohňostroj a nerozezní se orchestr. Samozřejmě, může ti to dát hodně věcí a taky mnohem víc vzít, když potkáš někoho nesprávnýho, jenže pořád je to jenom běžná součást života. Takže bych řek, že po stránce masovýho měřítka, je všechno v pořádku, když to s tebou nic neudělalo. Otázka druhá je osobní stanovisko a s tim ti asi moc nepomůžu, bordel v sobě si musí uklidit každej sám. Možná, že slevovat z vlastních pravidel žere míň, když máš pro to nějakej důvod?" navrhnu. ,,Na každej pád nevidim, proč by sis měl odříkat něco, co ti je samotnýmu příjemný a cejtit se kvůli tomu mizerně, když tim nikomu jinýmu neškodíš. To je muj osobní názor," chápu, že asi pro někoho to může bejt složitější, jenže mě momentálně nenapadá, co jinýho k tomu dodat. Vypadá, že o tom uvažuje a já začnu uvažovat taky: ,,Řekni mi jednu věc; když si tušil, že ti po tom bude bídně, proč si do toho se mnou šel? Bez urážky, ale zrovna dvakrát sem tě přemlouvat nemusel," vlastně tak jak si to pamatuju, tak v podstatě on byl ten, kdo celý tohle naše horizotnální mambo inicioval. Tentokrát dlouze nepřemejšlí. ,,Jelikož mou jedinou slabinou doposud byla pýcha a bylo mi třeba zkoušeti sám sebe..." odpoví bez váhání. No, tak tohle zrovna nebyla odpověď, co by mi nakopla správným způsobem moje ego velkýho svůdníka a vlastně mi to ani tak moc v kontextu nedává smysl. ,,A také poněvadž to byl doposud aspekt lidského života mi zapovězený. S kým jiným tedy bych jej měl poznávat než se svým učitelem?" Trochu se u toho usměje a mně je jasný, že lepší odpověď asi nedostanu. Nejsem zas tak moc ješitnej, abych musel poslouchat medový canci o tom, jak nebylo možný odolat mýmu šarmu. Konec konců, upřímnost se taky cení a mnou možná víc než jinejma. ,,Fajn, muj mladej Padawane, cejtíš se na další kolo?" bavim se tim, jak tázavě nakloní hlavu k jednomu rameni nad oslovenim, co sem použil, ale koledoval si o to, těma všema řečma o učitelích a průvodcích. Přitáhnu si ho k důkladnýmu polibku, než by měl možnost o tom dál koumat, jeho plechovka s pivem míří na stolek a muj novej studentík do polohy ležmo pode mně.







 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kim Lula Kim Lula | Web | 9. ledna 2015 v 18:32 | Reagovat

Bylo mi souzeno jednou umřít u čtení porna, nepochybně. Především u porna, na které se čeká deset kapitol (ačkoli po přečtení elysejského klíče bych měla býti v tomto odolná...). Nu ale popořádku. Když jsem se dostala k pasáži, kde pan Anděl (krycí jméno, jelikož "pracháč" není pěkné a "kotě" říkám své ženě) popíjí kafíčko, řekla jsem si, že víc v prdeli už být nemůžu a že tohle předčí i porno, protože já mám tendence být totálně orovnaná úplnou maličkostí a pak nad ní umírat ještě hodně dlouhou dobu. Jemu to chutná! Ani mně kafe nechutná (vyjma ledového a přeslazeného) a jemu ano! Bacha, jednorožci už startují ze svých nebeských stájí, připravit foťáky a kamery a pruty! A pak jsem se dostala k druhé části téhle kapitoly a moje "víc v prdeli už nebudu" se změnilo na "achbožedoprdelekdemámtenlavór?!". Víš, vrchol zákonu schválnosti je, když si chceš přečíst kvalitní porno a tvoje matka se rozhodne, že po tobě chce každou blbost, která se naskytne od pověšení prádla až po přetáhnutí fotek do počítače. Mé zoufalé "necháš mě dočíst moje gayporn už konečně?!" zabralo a ona odešla. A já krvácela dál. Ačkoli - je to smutné - bez misky popcornu, jelikož se mi nechtělo zvedat zadek, když jsem zde tuhle kapitolu našla. Jednorožci mi uletěli, nestíhala jsem fotit, když jsem měla co dělat, abych neumřela u čtení tady toho skvostu. A opět jsem si řekla, že více v prdeli už nebudu, protože toto je naprosto dokonalé, přišla věta "necítím se špinavý" a já v tu chvíli dostala takový záchvat fangirlingu jako už dlouho ne. Znáš takový ten pocit, kdy něco čteš a pak se tam objeví jediná krátká věta, která tě úplně rozcupuje? Tak to byla tato. Velké díky. A tak se z vším opovrhujícího cosi stalo ke všemu svolné cosi. A ještě tomu chutná pizza. A pivo. Přejde ho to, nebo měl ten sex trvalé následky? Každopádně to hezké a sexy a dokonalé zde už bylo. Mám teď čekat minimálně apokalypsu? Aneb budeš originální a rozhodneš se je ušetřit? Nerozhodneš, že ne. Ještě aby jo. Nopiti nope, to se nedělá, něco se prostě pokazit musí (a mléko v lednici to nebude, bohužel). (mimochodem, to, co jsem napsala u 9. kapitoly, nebyl dlouhý komentář) (a tohle taky není dlouhý komentář) (to mě ještě neznáš) (ha-ha-ha). A teď bych možná konečně mohla něco dělat se svou prokrastinací, jelikož mám jen pár hodin na dopsání seminární práce, že...

2 KATKA KATKA | 9. ledna 2015 v 19:03 | Reagovat

Jsem ti neskonale vděčná že jme to dostali najednou protože skvělý je slabé slovo , pica a pivo je to náš člověk a myslím že sex už pro něj není jen prázdné slovo děkuji :-D  :-D

3 Fénix Fénix | 9. ledna 2015 v 22:24 | Reagovat

Takže předně chci zmínit, že jak u někoho čtení kapitol způsobuje krvácení, tak u někoho jiného čtení obsáhlých komentářových chvál způsobuje slinění působením křečí sanice od neustálého šťastného culení během četby. Přístě to bude též chtít lavór. Jedeme dál... na Pracháčovo druhé jméno se tu celkem chytlo "Zlato". Hodim malou poznámku jen k tomu kafi, že to ještě ke všemu chlemtal našeho pravého "turka" né žádnou překapávanou nesmysl, co normálně Amíci chlemtají. Ale jako jo, prý mu chutnalo. Ten zákon schválnosti, kdy rodičové či jiní rodinní příslušníci mají strašně moc požadavků zrovna v tom "nejnapínavějším" okamžiku, moc dobře znám. Se pak obyčejně diví každý proč vrčím.
A dáme si teď nějaké seriozní odpovědi,tak tedy: Sex zanechal následky trvalé, jen není jisté, zda je to dobře. každopádně foťák na jednorožce by asi bylo dobré mít ještě po ruce, třeba je ještě něco přiláká. (mléko se nepokazí určitě, poněvadž to se v Springerově lednici nenachází a mé též ne)jinak už to mají hoši celkem dané a pár hezkých chvilek je čeká určitě, snad se neomrzí. Koukám, že od Tvého komentu hodina už pokročila, takže seminárku máš asi hotovou... Pokud ne, tak mnoho inspirace. Mimochodem na jaké téma píšeš?

[2]:Není zač. To by nebylo asi příliš etické vás týrat čekáním do příštího týdne. :-D Jo, chlapec se rozjel a bude to ještě divočejší. ;-)  :-D

4 Jana Jana | 9. ledna 2015 v 22:54 | Reagovat

Tuhle kapitolu jsem si zamilovala. Začalo to už tou kávou. Zbožňuju kávu na všechny způsoby a jak nad ní nejdřív Zlato ohrnuje ten svůj "nafrfňanej" nosánek... Prostě, tady je vidět, že pořádný kafe musí chutnat úplně každýmu, i tomu našemu princi z asi dost divný pohádky. :-)

Ta první část se mi moc líbila, a to překvapení co nás čekalo v díle druhém, teď budu citovat Božského Káju, jsem ale vůbec nečekala. :-)
V 9. kapitole to vypadalo, že si říct jen tak nedá, ale ouha. :-) Stačilo malý popostrčení správným směrem, zahrát na tu správou notu a jak se mu to líbilo. :-)
A ta věta: "Necítím se špinavý." mě taky úplně odrovnala. Živě si dokážu představit, jak ji říká.

První kafe, první polibek, první (mimochodem úžasně napsanej) sex. Navíc říkáš, že to bude ještě divočejší. :-)
Co víc si přát? :-)

5 Kim Lula Kim Lula | Web | 9. ledna 2015 v 23:49 | Reagovat

[3]: ...upřímně jsem ještě nezačala (na to, že ji mám zítra do půlnoci odevzdat - ale jako už mám polovinu asi dva týdny hotovou...), koukat (počtvrté) první serii teen wolf je zajímavější... Prokrastinace je děvka. Nu a jinak dělám analýzu literárního textu, přesněji báseň Úhelný kraj. Strašné toto, nechce se mi. Ještě se navíc musím našprtat na tři zápočty a tři opravné zápočty, ne že by se mi chtělo - a taky u jednoho ani nejde se našptrat, jelikož je to tak vyjebávací test, že tam jde čistě o štěstí. Z ročníku to nedala většina, hrdě se k ní hlásím taky. Inu.... foťák si nechám po ruce a budu se těšit na další a další jednorožčí hody. "Zlato" je taky fajn, ale tak obvykle nadávám lidem, které nenávidím. Haha. Takže se to u mě neujme. (sranda, že čím víc daného člověka miluju, tím víc mu naávám - těch turbochujů a debilů a kurev, co já zmíním v oslovování...) (jsem asi nějaká vadná) (nebo co) Nu ale teď asi popluju snít o něčem pěkném, jinak umřu.

6 mravenec mravenec | 10. ledna 2015 v 12:28 | Reagovat

Tak to bychom měli. Pracháč se mi vážně líbí, víc než Springer. Má svoje tajemství a jeho reakce jsou nepředvídatelné, je vážně k sežrání. Springer není jako drsňák tak uvěřitelný. Ale chápu, že ten kontrast je kořením této povídky. Tak hoši, vzhůru také něco vypátrat. 8-)

7 Fénix Fénix | 11. ledna 2015 v 14:47 | Reagovat

Uf! Konečně chvilka si k tomu sednout. :-x Všem se omlouvám, že odpovídám až teď. :-)

[4]:Právě, pořádnému smrťáku se nic nevyrovná a pro tohohle divného prince to má ještě pozitivum, že při tom netrpělo žádné zvířátko. ;-)
:-DŽe ano, bylo to takové nečekané. Zase na druhou stranu nezbytné a myslím, že jak pro čtenářskou obec tak pro ty dva. Napínati se ještě chvilku tak možná byli v ohrožení na zdraví. :-D Všichni víme k čemu vede nenaplněné sexuální napětí. Takhle to třeba i začne detektivovi lépe zapalovat.
S tou větou, co má takový ohlas je to zvláštní, poněvadž to vlastně ani původně nic hlubokomyslného být nemělo, jen mi to přišlo jako dobrý dvojsmysl, další z řady mezikulturních nedorozumění. Nic méně těší mne to a děkuji. :-)
Zrovna tak jako mne těší, že se líbí ta intimnější stránka jejich vztahu, poněvadž je to vždycky tak trochu stres psát a vymyslet jak to pojmout tak nějak čtenářsky atraktivně a k nim přiměřeně. 8-) Takže závěrem jedno velké dík.
P.S.: Já vím přesně, co si přát, víc času na psaní :-D  :-D

[5]:Tož ja, zase odpovídám takříkajíc s křížkem po funusu. teda jkako doufám, že to nebyl funus. Ale zeptám se tedy jak dopadla seminárka, dostala jsi se k ní na konec? Tak jeko všeobesně vlkodlak je určitě zajímavější, to je bezdebat. Mimochodem tedy nechci vypadat jako velký nevzdělanec, ale od koho je to báseň? Mám pocit, že jsme se na z žádné škol spolu nepotkali a strejda google mi nechce nic prozradit, prevít. :-?... Zaručeně foťák na jednorožce se bude hodit, chlapci spolu ještě zatím neprobrali všechno. ;-)
:-DSenzační slovník, ale nejúžasnější mi přijde "turbochuj" to mě dostává, máš na to ochranou známku nebo je to volně odstupné? :-D Se skoro stydeím, za ty své nekreativní "voly a debily" pro oblíbence. :-D
Na závěr, jak by řekl tedy šifrovaný Anděl alias Pracháč nebo jakkoliv chcete: ,,Nechť Tě Fortuna provází." při tom druhu vyjebávacího testu, to vypadá na práci přesně pro ní dodávám já. 8-)

[6]: Moc děkuji, budu doufat, že se ti tedy bude líbit i nadále až se některá jeho tajemství začnou odhalovat. jelikoš jsou oba mé dítka, tak by mi přišlo poměrně vhod a moc prosím, pokud by bylo možné nějak rozvést to, co přesněji Ti na Springerovi nesedí. Přesto, že má být hlavním hrdinou tak já se u něj o nic nesnažím a nechávám ho "žít si vlastním životem" a jednat v daných situacích jak uzná za vhodné, ale vždycky mě to zajímalo, jaké reakce vlastně i on budí. Předem díky. Každému sedět nemusí, to je jasné. :-D
Jak už bylo řečeno výše, třeba jim to bude teď lépe zapalovat. ;-)

8 Kim Lula Kim Lula | Web | 11. ledna 2015 v 15:45 | Reagovat

[7]: Inu, s tou seminárkou je to ještě převelice humorné, ti povím, Když jsem ji chtěla odevzdat, vypadl mi internet a naskočil až o několik hodin později, kdy bylo už po termínu a portál uni mi ji již odeslat odmítl, Okamžitě jsem psala na email profesorce, zda je možné to poslat dodatečně. Momentálně tiše zuřím nad její dnešní odpovědi o tom, proč jsem to jako nepřiložila k emailu hned, že termín mezitím vypršel. Asi jí nedochází, že termín už vypršel v den, kdy jsem jí psala. Nu, nevadí, omluvila jsem se jí za to, jaká sem kráva pitomá (dvakrát) (a bez krav a pitomých), a poslala jsem jí to pře chvíli. Snad mi to ještě vezme.

Ta báseň je od Viléma Závady a sehnat to na netu je skoro nemožné, ale zkusit to můžeš, a když to nenajdeš, tak jestli chceš, mohu ti ji vytáhnout ze své seminárky a poslat třeba na mail nebo tak něco. A já se s tou básní setkala taky prvně až zde na uni, takže nejsi nevzdělanec :D

A co se týče mého slovníku... pokud mi odpustíš pár sprostých slov, tak ti ráda udělám exkurzi mé slovní zásoby. Milý turbochuj je volně dostupný, řekla byh, vznikl z původního slůvka "turbokokot" a po nějakém čase z toho vznikla vybraná slova po "turbo" (turbopiča, tubochuj, turbodebil...). Mimoto ráda užívám slova po "piči", které jsem naučila i mou rodinu, pár spolužáků a několik kusů z profesorského sboru (pičin, pičutka, pičinčin, ta pičivěc - užívám vesměs v případech, kdy si nemohu vzpomenout na běžná slova jako tužka, guma, ořezávátko...). Nu a pak ještě milion různých komolenin jako buzna zachujená, kurva zapičená a nově mě dostalo slůvko "kokotko", které mi přijde tak rozkošné, že tak říkám i své ženě... Nu, ještě jednou se omlouvám za ne moc slušný komentář, loučím se a jdu se šprtat latinu.

9 ell ell | 11. ledna 2015 v 19:58 | Reagovat

Sama se sebou jsem se vsázela, jestli Springerovi, dáš dostatek sebeovládání na řádné rozepnutí košile, prohrála jsem, nedal :-?
Pan Tajemný, asi při Springerově aktivitě v jeho klíně, proklíná "promarněných" 35 let. :-P
Jen tak mimochodem, mohl by se nám pán už představit? O_O Né, ty mu necháš fusekle, to né :-!
Krásná scéna, krásně napsáno, splnila a předčila mé očekávání. Aby pan Tajemný teď neotočil a neodváděl Springera od práce a pátrání :-D
Problém s pixlovým pivem bych ani tak neviděla v obsahu, ale jak bezúhonně dostat obsah do sebe :-D, učí se chlapec rychle, kouření snad vynechají. :-?
Co z tohoto člověka jednou vypadne za existenci, to jsem žádostivá :-? . Jinak to byla naprosto skvělá kapitola.

10 Fénix Fénix | 12. ledna 2015 v 0:07 | Reagovat

:-D Což o to sebeovládání, ale koho by to bavilo číst a koho psát knoflíček po knoflíčku :-?  :-D
:-D Těžko  říci, co se panu Tajemnému hnalo hlavou v ten moment, ačkoliv toto je zrovna ta věc, kterou se dozvíte. ;-) :-DJen tak mimochodem, ne nemohl. Zatím. :-D :-D Přiznám se, že s těmi fuseklemi to byl tak trochu záměr. Jednak mě zajímalo, kdo a jak si toho všimne a v řadě druhé se mi pro změnu ježí štětiny na páteři, když někde je vypíchnuté, jak si je všichni vzorně sundavají, než jdou na věc. :D Pardon. No. Dál to nijak nerozvádím, takže se dá klidně i věřit tomu, že si je sundal někde na cestě do ložnice nebo při jiné příležitosti, pokud by to tak moc rušilo. 8-)
Děkuji velice- ty dva v posteli a vedle bylo celkem makačka dát dohromady, tak mne nesmírně těší, že to zdá se, vyšlo dobře. :-) Jo, nic není nemožné, jen jedno je jisté, budou se teď spolu vídat častěji a déle. ;-)
No právě. Naštěstí to zmákl bez udušení či utonutí a teoreticky Springer nepochybně coby expolda ovládá první pomoc. :-D Ale ano je to též zásluha rychleučenlivého pana Tajemného. Co všechno a jak rychle se bude učit ještě dalšího je zatím otázka. Každopádně je dost zásadový, ale jako tedy nějaké kouření by mu dovoleno býti mohlo, ne? ;-)  :-D
Mě pro změnu drží v napětí, reakce, až to z něj konečně vypadne, co je zač. Hádám, bude třeba si zase opatřovati letenky do nějaké hódně vzdálené destinace. :-? Už se to blíží! ;-)  :-D
ještě jednou velmi díky a budu se těšit na příště na psanou. :-)

11 Fénix Fénix | 12. ledna 2015 v 2:09 | Reagovat

[8]: [8]: Humorné to tedy je, až přímo infarktozně k potrhání. Někdy takové ty středověké praktiky, jako pokládání prací osobně na katedru v papírové podobě měli něco do sebe, koukám.U toho pokud nezkolaboval samotný pisatel tak se nic nestalo. Nu, teď už nezbývá nic jiného než přát štěstí, do jaké míry bude mít profesorka chuť Tě potopit či ne. Podle té odpovědi to na moc chápající osobu tedy nevypadá. :-?
Dík, za nabídku, ale asi to nebude nutné, zas takový fanda do poezie nejsem. Mě jen zaujal ten název, to už se "dneska" moc nevídá. :-? Stačí mi, že teď už vím, kam si ho přiřadit a také proč jsme se o autorovi neučili. ;-) Ale je to úleva vědět, že v tom člověk neplave sám. 8-)
:-D  :-Dexkurze je přímo úžasná jako i vyjmenovaná slova od obou druhu, ale stejně "turbochuj" na mém žebříčku oblíbenosti vede. Ti ani nevím proč, ale nějak mě rozsekal. :-D ...se ani omlouvat nemusíš však je to krásné si obohacovat slovníky a rozšiřovat obzory. 8-)

12 Jana Jana | 13. ledna 2015 v 14:45 | Reagovat

[7]: Že jo :-). Pořádný kafe se dneska jen tak nevidí. Abych pravdu řekla, já mám moc ráda všechny ty lattéčka, kapučínka, moccačína a bůhví co ještě, to jako jo. Ale taky tomu neříkám kafe. :-)
A navíc, moje ranní káva by slabší jedince mohla zabít. :-)

Já osobně mám ráda oba hlavní hrdiny.
Teďužnepanic je tajemnej jak hrad v Karpatech. A tajemný (možná)lidi jsou vždycky přitažliví.
A Springera vidím jako takovýho zvrácenýho kladnýho hrdinu. Asi jako promiskuitního Bruce Willise. :-) A Bruce prostě musíš mít rád, to jinak nejde. :-)

Obdivuju, co dokážeš napsat, protože v dnešní době, kdy si prakticky každý myslí, že může psát. Je sehnat něco kvalitního ke čtení vážně umění. :-)

13 Fénix Fénix | 13. ledna 2015 v 17:31 | Reagovat

[12]:Přesně. V restauraci pomalu na člověka koukají jako na zjevení, pokud si chce dát pravé kafe. :-) Ty ostatní druhy, také nic proti nim nemám, ale je to spíš chuťová záležitost. Což tedy v mém případě i pravé kafe, jelikoš když se vážně potřebuju udržet při životě, sáhnu raději po energi. Ale ranní káva je nezbytnost mimochodem jen tak pro zajímavost... alespoň 14gramů na hrnek? :-?  :-D
:-DPřesně tak nějak byl Springer zamýšlen. Takový Bruce akorát, že vlasatější. :-D Tedy, ale nějak začínám být z toho pana Tajemného-Teďužnepanice, čím dál tím nervoznější, jak bude atraktivní až tajemným být přestane. :-? No nic nebudu se znervozňovat na paniku je vždycky času dost. :-D
Mnohokrát děkuji. Já zas obdivuji a neskutečně si vážím Vás všech čtenářů, poněvadž na začátku mne ani nenapadlo, že takoví zase jiní hrdinové než ti, co se nyní běžně vyskytují, by mohli uspět stejně jako celý příběh. takže si neskutečně užívám zveřejňování a následné rozhovory při něm i psaní. a prostě celé to předčilo má nejoptimističtější očekávání. :-) :-x

14 Jana Jana | 14. ledna 2015 v 13:18 | Reagovat

[13]: Já jsem takový kávový hovado :-). Takže 14g a klidně i víc. :-)
Ale takový si vařím jen doma. Jinde mám strach si o něj říct. :-)
A mám zásadu. Takovou smrtící kávu piju jen jednou denně. :-)
Jinak si dopřavám již zmíněný "kafíčka". Můj problém je i ten, že mi káva tak chutná, že si ji dám klidně i večer. A potom skoro nespím. Pořád si říkám, že s to musím omezit. A co myslíš? Na dnešek jsem spala 4 hodiny a teď piju kafe. :-)
Je to začarovaný kruh. :-)

15 Fénix Fénix | 14. ledna 2015 v 23:56 | Reagovat

[14]: :-D Tak tenhle pocit dobře znám. Už řadu let se snažím své máti vysvětlit, že hrnek umazaný jen na dně trochou lógru není kafe. Ale nějak to nezabírá. :-?  :-D
A i ten začarovaný kruh mi zní povědomě, ale zase na druhou stranu, kdo by chtěl v noci spát když se dá dělat spousta jiných věcí třeba jako čtení či psaní hanbatých povídek a tak různě, že ano. :-D Já jsem tedy tak všeobecně spíše noční tvor a není nic lepšího než když mozek ještě funguje a schránka by chtěla spát si ji pěkně zahřát a nakopnout kávou. :-? Když o tom tak uvažuji, tak mi asi vůbec nejlépe kafe chutná ve čtyřy ráno. :-D

16 malone malone | Web | 11. února 2015 v 3:57 | Reagovat

Ehm, mluvil tu někdo o čtvrté ranní?

Vím, koho mi Tajemný připomíná. Joe Blacka :D

17 Fénix Fénix | 11. února 2015 v 10:40 | Reagovat

[16]: Obdivuji každého, kdo to dokáže dát na jeden zátah. :-D
:DHmmm, chutná představa, ta vizuální. Něco na tom bude, oni tihle mimoni si možná podobnmí jsou.
Což mě přivádí k myšlence, už někoho napadlo seslashovat Joe Blacka? :-?
Tak a mám po psaní, protože vím co se mi bude hnát zbytek dne v kebuli. :-x

18 malone malone | Web | 12. února 2015 v 23:39 | Reagovat

Nedala jsem to na jeden zátah, protože v posteli se mi válel polonahý chlap a v dané náladě... :-D

A Joe Blacka tam nebylo moc s kým...

19 Fénix Fénix | 13. února 2015 v 13:03 | Reagovat

[18]: :-DTak to je pochopitelné odůvodnění. Hmatatelná realita je lepší než fikce, vždy. 8-)  :-D
:-DSákryš, teď asi budu za mega zvrhlíka, ale tan týpek pro kterého tam přišel, nebyl zas tak nemyslitelný,ne? :-?

20 malone malone | Web | 15. února 2015 v 15:54 | Reagovat

Hm, to byl dobrý týpek, ale tak nějak... na smrtelném loži :D By u toho umřel na infarkt :D (Ale z toho výběru, co tam byl, tak pořád ještě nejspíš.)

21 Fénix Fénix | 15. února 2015 v 20:40 | Reagovat

[20]: :-DNo a co? tak by to s ním seklo. Celkem příjemný skon, myslím. A Smrťák coby samozásobytel by tam alespoň nemusel tak dlouho kysnout, ne? ;-)  :-D

22 malone malone | Web | 15. února 2015 v 21:38 | Reagovat

Jo, a taky by to asi tak neotřáslo jeho duševním zdravím :D

Tedy - myslíš, že má smrťák něco jako duševní zdraví?

Ještě by se dal skamarádit s tím týpkem z Města andělů, ale ten se mi strašně nelíbí :D Ale byli by hrozně komická dvojka :D

23 Fénix Fénix | 15. února 2015 v 22:09 | Reagovat

[22]: :DPrávě. I když s tím duševním zdravím je to dost diskutabilní. Je tu jistá možnost, že Smrťák jakošto stvoření vystavené dlouhodobé práci s lidmi by jej mohl postrádat. Tedy to zdraví myslím :-D Těžko říct. :-?
:-? Ehm, Město andělů? Nakopnout prosím, nějak se momentálně nechytám co že to je? :-?

24 malone malone | Web | 15. února 2015 v 23:09 | Reagovat

Film. Meg Ryan a Nicolas Cage. On anděl, zamiluje se do ní, stane se člověkem. A pak je ona blbá a zfetovaná endorfiny a oxytocinem a fenyletylaminem a jede na kole bez držení...

25 Fénix Fénix | 16. února 2015 v 20:01 | Reagovat

[24]: :-D Jo, už vím. Ta pointa filmu je vážně užasná.:-D Než Cage tak to už snad raději toho dědulu, osobní názor.:-? ...Si Smrťáka a exanděla teď zkouším představit pohromadě, ale jo jako komické duo vážně dobří, hlavně v části, kdy se snaží běžně fungovat. :-D  :-D Ale co takhle když už k němu anděl tak ten v podání Travolty- Michael- tuším, že se jmenuje ten film? :-?

26 malone malone | Web | 19. února 2015 v 16:14 | Reagovat

Ty hele, to jsem neviděla (asi to záhy napravím :D ), ale rozhodně to zní jako dost dobrý nápad :D Travoltu nesnáším v takové té "ulízané" podobě, ale v montérkách a s cigárem, to je jiná :D Stahuju :D

A než Cage, to skoro kohokoli. Ale vtipní by byli, úplně maximálně :D

27 Fénix Fénix | 19. února 2015 v 19:27 | Reagovat

[26]:Rozhodně doporučuju. 8-) Pokud si to dobře pamatuju, tak ulízaný tam není určitě. Tuším, že krásně kudrnáč. :-?  :-D
:DTo jo, ale zajímalo by mě jakou by měli ti dva životnost než by je někdo nebo něco sejmulo. :-?  :-D

28 malone malone | Web | 20. února 2015 v 15:36 | Reagovat

Tak tohohle Travoltu můžu :D Ti by byli správně poživačná dvojka :D Ale umřeli by na příšerné stravovací návyky, nejspíš burákové máslo půl na půl s cukrem :D

29 Werů :D Werů :D | 22. září 2015 v 20:25 | Reagovat

Tohle prostě ... nemám slov! Prostě ANO! KONEČNĚ SE OPÍCHALI! YAHOOOOOOOO~! TEĎ MOHU VKLIDU UMŘÍT. SEM MEGA ŠŤATSNÁ! VÁŽNĚ! <3

30 Fénix Fénix | 22. září 2015 v 21:25 | Reagovat

[29]: Dejchej! 8-) Co další kapitoly? Teď to nemůžeš zabalit. :-D

31 Werů :D Werů :D | 22. září 2015 v 21:35 | Reagovat

[30]: Věř mi, že 11 kapitola, mě dokonale zchladila. -_-" T^T

32 Fénix Fénix | 22. září 2015 v 21:53 | Reagovat

Klid, to nebude tak horké. ;-) Toho horkokrevného hřebce také někdo brzy zchladí. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.